Studio N: O myších, rozmnožování a lidech

Je pátek 17. března. Posloucháte studio N, tady je flip titlbach.

Dnes o revolučním objevů, který otevírá obrovské etické otázky.

JAPONSKý BIOLOG KACUHI KOHAJAŽI

Japonský biolog Katsuhiko Hayashi představil metodu roznožování savců a výhledově i člověka, která světu zamotala hlavu.

A na jejím začátku stojí laboratorní miši. Základem metody je přeměna obyčejných buněk na pohlavní a to bez ohledu na pohlaví dárce.

Co pokusy na miších ukázely a jaké etické problémy objev přinese?

O miších, roznožování a lidech teď budu mluvit svědeckým redaktorem Petrem Koupským Petřevítej. Ahoj.

Ahoj, Filip.

Na co přesně větci přišli. A jak?

To je docela dlouhá historie, protože je tady mluvíme o objevu, který se sládá z několika na sebe navazujících kroků.

Jak už to o objevu bývá?

Jak už to o objevu bývá. To co je teď nové, proč si o tom povídáme právě teď?

To je skutečnost, že se podařilo vytvořit z takzvaných kmenových buněk. Dostanu si za chvíli k tomu, abych lépe popsal, co to je.

Pohlavní buníky, ze kterých je jich spojením, se podařilo vytvořit nového živého jedince.

Čely z uměle vytvořených pohlavních buněk se podařilo vypěstovat živou miš.

To je ten zásadní objev, ke kterému došlo v tuhle chvíli.

Možná, když se to takhle řekne, tak to nevypadá jako velká senzace.

Senzace spočívá v tom obratu uměle vytvořené pohlavní buníky.

A bychom si tohle je rezebrali, tak si musíme maličko vysvětlit, jak se dělájí děti.

Tak rachníme, jak se dělájí děti, prosím ti.

No o tom každý má nějakou přibližnou představu, ale na té molekulární úrevni to funguje následujícím způsobem.

A budu to zjednoduševat pochopitelně, takže se velice omlouvám přem biologům, kteří nás poslouchají.

Tvoje tělo se skládá z dva údrhů buněk.

Moje taky a v zásadě všeho živého, co se rozmnožuje pohlavně, to znamená včetně většiný rstlin.

Ty dva druhy buněk jsou somatické a pohlavní.

Zásadní rozdíl mezi níma je v tom.

Somatické jsou úplně všechny. Buníky tvého těla krmně z permií, pohlavní buníky jsou z permií.

V tvém případě, v případě ženy to jsou vajíčka.

Ten rozdíl spočívá v tom, že v somatických bunikách máme dvě sady chromozomů.

Chromozomů v každé bunice lidského těla je 46 celkem, 23 stejných párových.

Ty párové pocházají jeden od tatinka, jeden od maminky, tak jsme vznikli.

Pohlavní buníky mají poloviční počet chromozomů, mají 23 chromozomů.

Musí jich mít poloviční počet, protože tím splinu tím vajíčka a z permié vzniká nový jedinec

a tím se propojí genetický materiál odce a matky.

Aby mohl vzniknout plot.

Aby mohl vzniknout nový jedinec.

Vytvářet uměle, somatické buniky, vědci už nějakou dobu dovedou.

Dovedou s jistými výhradami vypěstovat nový organ těla jako játra, srdce a tak dále.

S pohlavními bunikami je to komplikovanější právě, mimo jené právě, protože mají tu poloviční sady chromozomů

a je potřeba zahrít dět, abyste normální buniky s 640 chromozomy se stala poloviční,

ale fungující, nepožkozená, protože od té pohlavní buniky se očekává značně komplikovaný výkon

pomoci stvořit toho nevého jedinece.

Nesmí nic příliš skřípat, to musí fungovat na té molekláři úrovni velice dobře.

To se trvalo hodně dlouho, než se tenhle trik zdaril, v podstatě se na tom předcovalo asi 20 let.

A teď se zdá, že jsme v té fázi, kdy to začíná fungovat v plném smyslu slovat,

znamená, že ty buniky jsou prukazatelně funkční, že se z nich může narodit ta miš.

Pochopitelně, tu miš musí odnosit samice v děloze, do které se vloží po umělém oplodnění,

oplodněné vajíčko, začátek bivíjejícího se embrija, to se zatím obejít nedá, umělé dělohy nemáme,

ale ta matka, která to mišátko odnosí a po rodí mu nedodává už žádný genetický materiál.

A nedskonců je stejný princip, jako u dětí ze skumavek, které odnosí náhradní matka.

Tohle už známe dlouho rozdíly, ale v tom, že u těch dětí ze skumavek to jsou přirozené pohlavní buniky,

odebrané vajíčko, odebrané z permié.

Ty pohlavní buniky.

Kdež to tady znikli uměle, ty pohlavní buniky.

Takže když se to představíme na mě, neprestavujeme se, že jsem miš,

ale že ten výskum došel už dál a bude to možné na lidách,

tak pak mě teda seškrábneš z kůže tady z ruky buniku, k menevou buniku,

nějakým procesem z ní vytvoříš pohlavní buniku už mě teď zastavit.

Zastavuju tě, nemůžu ti seškrábnu z kůže k menevou buniku, protože tam jí nemáš.

A kde jí mám?

Tu nemáš vůbec, tu musíme udělat napřed, to je mezistupéně.

Já jsem to vlastně přechodil.

Takže to je ta somatická bunika?

Ne, somatická bunika je taz, které se skládají všechny urgány tvého těla kůže,

játra, srdce, mozek, krev, tohle všechno, je tvořenou somatickými bunikami.

K menevé buniky ty v sobě už nemáš.

Měl si je, dokud si byl na začátku svého vývoje umaminky v říšku,

protože to jsou buniki, ze kterých se v první fázi svého vývoje skládá embryo,

než se začne difrensovat, než se mu začnou vytvářet ty jednotlivé tkáhne.

Takže co mi vezme z týků?

Z té tě vezmu normální kožní buniku a tu potom podrobíme složitému procesu,

kdy se stéhle té buniky speciálizované, která umín dělat jenom tuků žijanice jiného,

vytvoří ta univerzální kmenová bunika, která umín dělat cokoliv.

To, kterou jsem měl v sobě drít?

Ano. To je první velice složitý proces, kterým to musí prvým.

Druhý velice složitý proces už máme k menovou buniku,

která pořád nese tvou genetickou informaci, jelikož to tam byla,

to je v každé bunice tvého těla.

A teď jsme stéhle speciálizované buniki udělali tů obecnou,

kmenovou, stem cells, to mu říká anglicky,

která je potenciálně schopná se přetvořit na jakoukolitká,

na jakýkoli speciálizovaný ty buniki, včetně moskové, třeba.

Ten druhý trik spočtívá, že k menovou buniku přimějeme,

a to dosud nešlo, to je ta nová věc, aby vytvořila po hlavní buniku.

Já můžu tvou...

Já ne.

Ale vědci na příslušných klinikách za 10 let možná.

Budou umět tímhle tím způsobem z tvékožní buniki,

například nebo nějaké jiné,

přestuk menovou buniku vyrobit, jak z permii tak vajíčko

s tvou genetickou informací.

Bude to vypadat jako z permii, bude to z permii?

Bude to zpermatizojit, nebude to asi vypadat přesně jako z permii,

ale bude to fungovat přesně jako z permii.

Znamená, bude to schopno oplodnit vajíčko, to je to, o co nám tady jde.

Takže zase, abych to pochopil.

Nehledě na pohlaví Savce dokázali těchle japončtí vědci

s obyčejné buniki vytvořit samičí vajíčko

a za pomocí zpermatu jiného mišáka stvořili úplně novou zdravou miš.

Ano, přesně tak, to zpopsal, zcovat přesně to, co se stal.

A úplně stejným principem, kdyby tady měli umět udělat i z permii,

když se jim podařilo udělat vajíčko.

Přesně tak.

Přesně tej metody tvrdí, že by tohle mohlo být aplikovatelné na lidi za deset let?

Ja oni to prezentovali na konferenci velké

a tam pochopil mět ta otázka,

co to bude aplikovatelné na lidi a kdy padla.

A já mám pocit, že oni byli trochu dotlačení k tomu letomu jádření

a nebral bych těch deset let tak sto procentně vážně.

Podstatné na té odpovědí je to, že to bude možné.

Jestli za deset let nebo za dvacet těžko říct.

Přesně jistaj?

Třím už si může být člověk na tomhle světejistí,

ale pokládám to za valice pravděpodobné.

S tímhle vším jsou visí řada dilemat, nebo řada etických otázek,

se kterýme se budeme muset nějakým způsobem jako lidstvo vypořádat.

Tak když se postupně rozebereme,

tak asi možná jako nejmín kontroverzní ze všech těch možností,

které se teď budeme vyjmenovávat

a které jsou s touhle otázkou na stole,

ale mi přijde fakt, že by se takhle mohli poříjít děti stejnopohlavních párů.

Řešilo by to otázku Gej ale zbytských párů,

které chtějí vychovávat vlastní dítě?

Řešilo s tou výhradou,

že najspíš to bude celkem drhá procedura,

ale to znamená, že těžko bude otevřená každému

a bude tím párem společensky differensovat

mezi těmi, kdo na to mají, jak na to nemají.

To je obecná etická námitka

většině podobných metod.

Když si tohle odmyslíme, odmysleme si to...

Řekneme, že máme všichni hodně peněz.

Řekneme, že máme všichni hodně peněz

a nebo že jsme se zhodli na tom,

že společnost je schopná na touhle záležitost

přispět nebo cokoliv jiného.

Potom je to podle mě eticky naprosto čistý

a v dnešní době většinovi je bezprblémový spůsob,

jak zařídit, aby si stejnopohlavní páry

mohli pořidit skutečně vlastní dítě

s dílející genetickou informaci o bouhraděčnou

což dosud nebylo možná.

No myslím, že i pro řadu lidí

i teda otázka může být značně kontroversní,

ale tak poďme ještě dál, poďme to posunout

i ještě dál, protože pak je tady závažnější

otázka a to je eugenika,

ještě šlehtění lidí.

Skrátka, usilování o dosažení

co nejlepšího genetického fondu člověka.

Nedošlo by to do fáze, kdybychom cíleně tvořili lidi

z těch jedinců, který mají prostě ten požadovaný

genetický základ?

Počkej, ještě než se dostaneme k tomu hle,

tak já bych rád připoměl,

že ještě vedle těch homoseksuálních párov

jsou heteroseksuální páry, které jsou neplodné.

A kde je běžnými metodami řešení neplodnosti

se s tím nedá už dělat vůbec nic,

tím se tou metodou otvírá možnost

taky si pořídit vlastní dítě

zdílející jejich genetickou výbavu

a to je taky věc, po které bez pochyby bude poptávka.

Když jsme tůle otázku připoměli,

tak se vřetme k té eugenice.

Eugenika to je věc, která trochu s tím,

o čem mluvíme, souvisí a trochu ne.

Souvisí v tom smyslu,

že tímhle tím způsobem

můžeme jak si to rozmnožování posunout

za mezet přirozené plodnosti

a vytvářet potomky osob,

který třeba zadem ke svému věku

a podobně by je už neměli,

to si myslím zase, že není až tak velký problém.

Problem to začne být ve chvíli,

kdy se toho je to skombinuje

s dalšími genetickými metodami,

protože poptávka potekzvaných designer babies,

kde nejen se budou třeba uměle vytvářet

pohlavní buníky, ze kterých to dítě vznikne,

ale bude se do nich i zasahovat,

aby se některé vlastnosti, schopnosti,

vlogy posílili, ale jiné potlačili,

tak potom poptávka bezpochyby bude.

Při já to už je možné?

Zatím není možné, ale je to podle mě zhruba

na stejné cistě, jako to o čem si tady povídáme.

Čili otázka eugeniky souvisí hlavně

s těmi to zásáhy do genomu,

nikoli nutně s tím,

ale hlavní buníky potom vznikli při řezenou cistou

nebo umělou.

Je to obrovský problém, před kterým genetika bude stát.

A pokud by se to podařilo, pokud by ruků v roce

tyhle dva výzku myšli na tolik do předu,

že by to bylo možné, a jak jsme říkali,

cela je to taky o penězích, o biznesu,

tak neznikla by logicky nějaká nová elitní

sociální vrstva, jenom bohatí lidé,

kteří na to mají, a kteří by

techniku využívali jenom mezi sebou, tohle nová genetická

aristokracie?

Je to určitě jedna z možností, když se to mohlo být redo,

to je jak se k tomu postaví společnost právo,

zákony, morálka.

Dneska žijeme v době, kdy od těchto věce

uvažujeme, všichni spíš dystopicky,

a vidíme to černě, a já sám se

přes tenhle spůsob uvažování taky nedovedu dostať.

Takže souhlasím s tebou,

že jestli ta technická možnost jednou tady vznikná,

tak nejspíš nikdo nezastaví

její využívání.

Takže už to bude v souhladu se zákonem nebo ne?

Takže skrátka bude biologicky možné

naprogramovat s lidí jenom to nejlepší.

Vybrat s genu jednou člověka to, co chceme,

s genu druhého člověka za se jenom to, co chceme,

a vytvořit tak nějakého super člověka.

Ano, je velmi prvně prvné, že tohle bude možné,

ale je to, chci připomenout něco trhujného,

když tím jsme začali, to za prvé.

A zadruvé u tohoto genetického šlehtění,

bych ten časový hryzont posunul někam dál.

Tohle není 10-20 let, ale spíš 50-60.

Myslím si já a myslím si v tuhle chvíli.

To není zestak moc?

Není to zestak moc, akře mě toho...

V dvoj život.

...o nás se ta věda rozvíjí často poslední dobou

desto překvapivě, vysvům měla inteligence.

Takže můžeme být zaskočení tím, že na jednou to tady je.

Ono se ta pozitivní eugenika ve vyspělých zemích

používá vlastně už teď, omezuje se právě na to těhotenství.

Jednak je to diagnostika, která odhaluje dědičné choroby,

vady uplodu, pak ty vadné plody jsou doporučovány lékaři k interupci.

Daloší metoda má zase podobu výběru vodného dárce vajíček

nebo spermatu, případně testování, výběru nejlepšího embrya

s těch vytvořených umělým procesem.

Stojíme teď na Prahu rozširování tahle praxe

v tom pozitivním slova smyslu eugeniky, pokud to jde?

Myslím, že ano.

Protože spojují se tady dvě věci.

Jedno, že je to technicky možné, a druhá, že je potom poptávka.

To je odpověď, která funguje. To je ten argument.

No ale pak tedy máme ještě negativní eugeniku,

když se zpomeneme na cistické německo,

když se zpomeneme na spojené státy v minulem století,

v té první polovině minulostoletí,

kdy vlastně nedobrovolně sterilizovali lidi

s mentálním postižením epileptiky,

nebo dokonce vězně, co by nositele nežáducích dědičných znaků.

Tak to asi úplně nechceme, aby se nám opakovala historie.

Oni do toho nemusíme toho na cistické německo,

za komunistů sterilizovali romské ženy, bez jejich vědomí a souhlas.

Takže z toho mástva na hlavě mají mnozí hodně

a nemusíme do toho tahat mangelého.

Tak já jsem o toho v táli tispojené státy.

Říkám, je to rozšírná věc,

ale které jsme právě glubálně světky, tak není to.

Slovo eugenika má, myslím si, skaženou povězd navěky.

A cokoliv, co by i mělo být pozitivní v tomhle směrů,

tak se bude posuzovat přísně a velice opatrně podle mě právem.

To riziko, že zase to povede k diskriminaci a kupližování lidem,

je tady vždycky.

Myslím si, že to s tímhle vědeckým pokříkem

moc společného nemá.

Tohle se dá, jak jsme viděli minulosti,

dosahovat daleko primitivně žími převstředky.

To je mocenská záležitost.

Dobře, ale tak tohle záležitost bude tak komplikovaná.

A žijeme v nějaké fáze společnosti,

která dokáže spoustu věcí omezovat

nebo nějak moralně eticky hodnotit.

Je se bychom k té negativní eugenice nepristoupili třeba i nevědomně.

V jako v dobré výhre,

že skrátka budeme z populace míti tě jedince,

jejš chování, jejš vlastnosti, jejš zlet třeba,

považujeme za společensky nepřiatelní,

tím, že budeme právě omezovat geneticky,

že prostě přijdem o to, co lidi dělá lidmi,

o chyby, o slobosti, z jiného úlu pohledu, o výmečnost, o jedinečnost.

Ano, tohle všechno je podle mě realné riziko.

Může se to stát. A jediné, co se s tím dá a dělat,

je provozovat o světu a vysvětlovat najnovější vědecké objevy,

aby lidi chápali, co všechno je zanimie a jaké možnosti otevíří.

Z toho výzkumu možná vychází otázka hermafroditismu.

Je to tak. Bude teoreticky možné,

abych si já sám, třeba zuztenou u sebe jako umišáka,

udělal dítě sám se sebou z vlastných buněk?

Ano, samozřejmě, ano.

Vysvětlám, když by několik zase vyrobit tím postupem,

o kterém jsme mluvili před chvílí, jak z prmě, tak vajíčko.

A ty potom se mohou nabzájem oplodnit.

A budeš pořád, která to odnosí.

Ale vidíme, že ten průmysl tady dneska,

že to říkám tak ošklivě,

a on to opravdu je průmysl. Existuje.

A zase je to dáno stavem společnosti a bohatí chudí a tak dále.

Tam, kde je poptávka, bude i nabídka.

Je klidně možné, že časem znikne i něco, jako umělá děloha,

ale bychom si zase povídali o něčem úplně jiném výzku mi toho typu existují.

Teď si vytvořím novýho Filipa?

Jo.

Stejnýho?

Ne, docela stejného, protože právě...

Čo je bolo kroužitý neheský?

Ne, tady nemluvíme o klonování.

Klonování je teoreticky vytvoření identického jedince.

Ale jelikož to de přes pohlavní buníky,

přestože jsou odvozenej od genetické výbavy jednoho jediného člověka,

tak tam vstupuje do hry prvek náhody,

kdy se při vývoji těch pohlavních buněk

promíchává ta genetická informace.

Jak jsme si řekli, ty máš v sobě v těch somatických bunikách dvá páry chromozomů.

Máš vývoji těch somatických, sice funkčně, ale jeden je od tvého ocedru, je od tvé matky.

Při vytvoření pohlavních buněk se promíchává ta genetická informace náhodně.

Proto každá s permiě je jiná, proto každé vajíčko je jiné.

Ty máš se střivě.

Proto jsou teví sourozenci jiní lidé než ty,

protože vznikli s jinak sestavených pohlavních buněk tých řadičů.

Máš hlavná tak jiného occe než já.

Dobře.

To do toho tát nebudeme.

Ale principě ten, že pohlavní buněky jsou po každé výsledkem

nějaké loterie náhodného výběru, aby se zvyšovala variabilita.

To znamená, že i v tvém případě by ten jediné z hypoteticky odvozený

z pohlavních buněk, kde by s dárcem byl ty kompletním,

byl zručeně někdo jiné než ty.

Na kolik?

Poměrně hodně.

Genetyk by ti to uměl spočítat, jak velká variabilita tam může být.

Já bych řekl, že to bude přínajíme než jim stejný rozdíl

jako je u dvou sourozenců tých řadičů.

Což je hodně.

To je hodně.

Ještě jedna etická otázka nebo ty ješi v tom tekstu, a to jsou vlastně stráty, které to přinese.

Jak moc je vlastně ta metoda, který jsme dneska světky technicky spolehlivá?

Velice nespolehlivá právě, proto je velká událost,

že z toho vznikl zdravý jedinec, zdravá miška,

která radostně pobíhá po světě a zdá se, že normálně funguje.

Ta metoda se lhává ve většině případů,

které tímhle tím způsobem jsou počaty,

nikdy nedospějí v toho normálního jedince.

Což u miští je taky etický problém, taky je to nepříjemné,

ale kdybychom to převedli na lidi, tak je to naprosto nepřijatelná záležitost.

Právě proto je tady před námi ještě ta dlouhá doba,

kdo bude potřeba zdokonalovat, zvyšovat její spolehlivost, než vůbec se bude moci přikročit

k nějakým experimentům na lidách.

Ty experimenty mimochodem jsou v tuhle chvíli výslovně zakázány

etickými komisemi, které mají na podobná rozhodování vliv.

A toho rozhodnutí se může změnit, a nejsem si jistli vůbec změnit,

ale může se změnit teprve ve chvíli, kdy budou velice dobré důkazy,

že tohle riziko těch zbytečných stráhat se velmi výrazně změnšil.

Jak to hodit věci docíví, abychom budou pokračovat jenom na myších,

budou pokračovat na jiný zvířatek, které jsou třeba podobnější lidi?

Myslím, že zatím má jenom myších spoustu práce.

Jednak na zvyšování spolehlivosti toho procesu,

a jednak budou muset ty nerozené myši skoumát

a zíštěvat, jestli opravdu jsou v pořádku,

jestli se mohou rozmnožovat, to zatím ještě jistou procentně nevíme,

měli by moci, ale není to jisté.

Co všechno se s ním může stát,

jestli se u nich zvyšuje riziko nějakých vývěvých rop,

jak jsou nádory, protože i to by bylo možné tam dochází

potenciálnímu poškození toho genetického materiálu.

Je to vajíčko, třeba z kmenových buněk se mimo tělo

vyví několik měsíců.

Když se vajíčko vyví v těle,

tak je chráněno před spoustou a vlivou předstředí.

Když se vyví ve skumavce, v aparaturé,

tak se ho si ceznaží chránit taky,

ale zřejmě to nemůže být tak dokonalé,

jako u vnitř toho těla.

Čili, co všechno se tam pokazí v genetickém kodu,

to je pořád otevřená otázka.

Je to, o čem se bavíme víc otázka biologie

a nebo otázka filozofie?

Navazuje to na sebe.

Dokud ta zůstane biologie v té fázi,

tak ani není moc o čem filozofovat,

protože je to nepřiatelná záležitost,

když by se měl aplikovat na lidi.

Počkej, je to nepřiatelná záležitost,

jinak, se zeptámte,

se v jednom ze svých tekstů, která se týkali úplně něčo jiného

myšlenkou, která se mi moc líbila,

a to, že kdy se ti nějaká myšlenka vřeje do paměti,

tak už se jí nezbavíš nehledi na realitu.

To znamená, že není na koniec ve výsledku úplně jedno,

jestli se tenhle výskum podaří dotáhnout až dokonce,

to znamená, že by mohlo být aplikovatelný na lidi.

A opravdu tedy potom bude nastoleta realná možnost,

že bych si mohl udělat ze svých buněk malého Filipa,

sám ze sebou třeba.

Ale stejně ty etické otázky budeme muset otevřít, budeme se s níma muset vypořádat.

Pro co, že tady tu myšlenku prostě máme?

Obecně vzlato máš pravdu, já si myslím, že...

O ty máš pravdu, já jsem přezal tvojí myšlenku.

Já si myslím, že etických otázek je na světě velmi mnoho,

a že máme jako lidstvo, jako jedinci,

jenom nějakou omezenou kapacitu se i mi zabívat.

Čili je potřeba řešit ty vysocená lehavé.

A tahle v tůle chvíli je, řekněme, středně na lehavá,

protože je to zatím hypotetická možnost.

Ale myslím si, že je to dost pravděpodobná možnost a dost blízká možnost na to,

aby se o tom začalo intenzivně přemýšlet.

A jak mylet o ta biologii dotáne skutečně do použitelného stavu,

tak to už je skoro pozdě.

Tam už by nějaká etická řešení měla být hotová rozhodnutá a předem připravená.

A kdy zjistím, že ta nebo kdyb společnost lidstvo zjistí, že je nějaká otázka na lehavá,

protože teď třeba není pozdě, kdy řešíme, nevím,

jde jíme tomu umělou inteligenci a otázky, které si týkají kolem toho,

nemězme to řešit drív, není právě tohle třeba příklad toho,

že to řešíme pozdě?

Myslím, že jednak všichni máme tendenci odkládat věci na posledních výjely,

což platí při realní filosofii.

A jednak je velice těžké řešit podobné otázky, dokud si konkrétně neumíš představit,

jak to bude vypadat.

To, že nějaká uměla inteligence asi přijde, to se vědělo dlouho.

To, že přijde brzy, to se budíš nevědělo dlouho,

ale ten bezprostřední zážitek z toho, když to s tebou začne mluvit,

ten nemůžeš mít, dokud to opravdy neexistuje.

Takže některé otázky je velice těžké řešit v předstihu.

Kdo kud jsou v té hypotetické poloze.

A ona není pravda, že by se tím nikdo nezabíval třeba tu.

Umělo inteligenci, a stejně tak tím našim dnešním tématem

vytvářením umělých pohlavních buněk a jejich použitím

se taky zabívají lékařtí etycii a bezpochyby i filozofové.

Ale ve chvíli, kdy ta možnost jednoduše bude egzistovat,

kdy někde v Mexických hrách bude dobře střežená klinika

pro miliardářes celého světa, kde se tohle to bude poskytovat.

Bezohledu na jakýkoliv zákon nepo mhrálku,

tak potom je to vyné poloze.

Já si myslím, že prostě nejsme moc dobře vybavení

na řešení hypotetických otázek,

že věci dovedeme začít řešit jakštákš,

až expost a ne do předů.

Vždyť máme představě vlast?

Možná.

Možná prvstě máme v sobě nějaký myšlenkový mechanizmus,

který říká, máš dnes kasterostí dost,

tohle se sterej až zítra.

A možná ani v té intelektuální revině

není snadné se s ním poprat.

Ale ten mechanizmus, který je bezpochyby odvozený,

někde z té doby, když jsme ještě po čtyřech pobíhali

v Fafhické savanie, bychom osimnili

nějak se snažit přeodnotit vědomně, když je to těžké,

protože naše možnosti od té doby výrazně vzděvstli

a možnosti něco zvorat tím,

že si to předem nepřemyslíme vzito patří.

Ještě poslední otázka.

Věci a větky něci celou světa přichází

na zajímové věci každý den.

A my tady teď sedíme a řešíme právě tenhle objev.

Jak moc je klíčový v tom, jak lidstvo funguje?

Nebo jinak, proč ho řešíme?

Protože jedna mi zdravá a živá a běhá?

Řešíme ho právě proto to,

co by si jistou předchozí otázku.

Na jednou jednostěch mnohá potenciálních možností

co by věda mohla zařídit, spůsobit

před jakou novou otázku by nás mohla postavit.

Jednostěch to mnohá možností se stala

hematotelnou realitou.

Tu miš si můžeš vzít do ruky, můžeš si ji nachat běhat,

popaže a ti vleze do rukávu a tam už řeško se

ignoruje její existence.

Ty potenciální možnosti na to nejsme přílež dobrí.

Už to není hypotéza, už je to realita.

Přesně tak, už je to miš.

Říká vědecký redaktor Daníku N. Petro Koupský.

Petřemosti děkuju, nejse dobře, ahoj.

Děkuju za pozvání.

A teď už jsou na řadě zprávy, které by vás dneska neměli minut.

Čínský prezident se tím pchynk na začátku příští od týdne

navštíví Rusko, po prvé od Ruské invazé na Ukrajinu.

S ruským diktátorem Vladimirem Putinem bude jednat o cituji

strategické spolupráci.

V zemi má být odpondělí do středy, informuje o tom agentura TAS.

Slovensko daruje Ukrajině 13 týhaček MiG-29, vláda schválila příslušnou

mezinárodní dohodu.

Rozhodli jsme se ústavně čistou formou, řekl pověřený premiér

Eduard Heger.

Francouzká vláda použije článek 49,3 ústavy a příjime důchodovou

reformu bez hlasování poslanců.

Informaci Francouzkého tisku potvrdil elisejský palác.

Prezident Petr Pavel po volbách dostal pokutu 60 tisíc korun

za netransparentní údaj odárcích v kampanii.

Část totiž neobsahovala povinné informace o sponzorech.

A ruské síly se na Ukrajině dopustili řadi váličních zločinů

včetně v Rašt, uvádí zpráva Rady OSN pro lidská práva,

utočili na civilisty nebo se dopouštili z násilňování.

Rozhovor s předsedou Rady najdete na denikn.cz.

A na závěr, ještě jízlivá poznámka, poslanec a záruka

konzervativního proudu v České vládě Marek Benda

v nedávném rozhovoru řekl Toto.

Kromě toho, že poslůchat od politika rozvrácené

a často vystrašené země, jak nedůležití jsou sociální vědci

a vědkyně, je dost strašidelná situace,

tak co to třeba říct na kafi svému šéfovy, premiérovi Petro Fialovi.

Ano, myslím toho sociálního vědce, toho profesora politologie Petra Fialu,

toho Petra Fialu, který byl děkanem fakulty sociálních studií Masarykovi Univerzity.

Říkal Marek Petrovi, že je podle někni čemu,

u toho bych docela chtěl být.

Na slyčenou v pondělí.

Víc na www.azil78cz.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.