Studio N: O homofobní učitelce a dětech, co se nedaly

Je čtvrtek 27. důbna, posloucháte studio N, tady je Filip Titlbach.

Dnes o homofobní a transfobní učitelce na Brněnském gymnázu.

Nejmenovaná učitelka Brněnského gymnázia napsala na web neviditelný pes Hanopis na své transstudenty a studentky.

V článku psalo o psychických problémech svých transžáků, ale ti se v anonymizovaném tekstu poznali.

Jak zestěl denník N, autorkou je angledštěnářka Jana Prchalova z Brněnského gymnázia na Slovanském náměstí.

A své ultrakonzervativní názory promítá do výuky už řadu let.

O tom se teď budou povídat s kolegou, kamarádem, moderátorem vítkem svobodou, vízku vítej, ahoj.

Ahoj.

Kde celý ten příběh začíná?

Nevíme to úplně přesně, ale vchování zmíjene učitelky můžeme datovat až do roku 2013.

Znamená to nějakých 10 let.

Ale kde začíná ten příběh, který věde k tomu, že teď sedíme a povídáme si?

Tak ten začíná na konci března, kdy na Twitteru, na sítích obecně, aliance pro rodinu ultrakonzervativního spolku,

který tady brojí proti právům kvírosob a tak dále.

Tak se objevil odkaz na článek na webu Neviditelný pes, ve kterém neznámá jako by anonimní učitelka pod ménem Katerina,

mluví píše o svých žácích a žačkách, o svých trans žácích a žačkách.

A co tam o něch píše?

Tak zapravé uvádí detaily s jejich osobního života.

Mluví o jejich depresích, o jejich úzkostech, mluví o věce, kterými se jich svěřili nebo o kterých slyšela

a využívá tady ty úzkostě, tady informace k tomu, že je v postatě takovým ponižujícím způsobem,

předkládá jako duka z toho, že svět dedoháje.

Oproudl ten případ, kde by to mělo mít nádpis, asi ménuje přibývá trans děti a není to dobře.

To je asi to, co ona se snaží zdělit.

Ale používá v toho pravdu podle mě dost komplikovanou cestu přes děti.

Przez tam ona tam píše o 13 letých dětech, který jsou trans, který se něčím prochází

a ona je používá jako zbraně v boji proti nějaké, nevím, kvíri ideologii.

Což je to potom používá aliance pro hledinu, pro svůj politický boji?

Ano, přesně tak.

Ano, aliance nas dílala tady tenhle článek, který měl být anonimní, anonimizovaný na svoje sítě.

A velmi brzy se ukázalo, že ta anonimizať se není povedena, protože na škole, které se totýkalo,

se to okamžitě rozkřiklo, všichni věděli o jakou deúčitelku a všichni věděli o jakéto děti, hlavně.

A celá ta škola se o tom tačela mluvit, objevilo se na sítích okohu možnáda a tak dále,

my jsme zistili, tak se jedná o Brněnskou školu, Brněnské gymnáziu, které patříme se takové ty prestižnější,

mají velkou úspěšnost na výšku a není lehké se na něj dostat slovanské náměstí.

A kde jsem mluvil vlastně měžáky, kteří se v tom textu poznali?

Mluvil. Mluvil jsem dohromady vlastně s 9 lidmi, ale ne všichni se ho poznali v textu,

ale všichni zažili nějaký druh homofobie nebo transfobie od té paní učitelky.

Protože jak jsme právě zistili a to je ten původní začátek, tak to je jichování,

to projev té těch názorů se dostává do jí výuky už postatě deset let.

Jakým způsobem? Co jim říká a co jim vykláda?

Já jsem mluvil například s Žačkou, která maturovala v roce 2017,

která byla světkem toho, kdy do hodin angličtiny, protože ta paní učitelka,

Jana Prchaluvá je angličtináška, přišla z projekcí řetězového mailu,

takového jako ultrakonzervativního, velmi homofobního řetězového mailu,

ve kterém se psalo, že více práv gejům a lesbám přinesou snadky z mazlíčky.

Takové povedou k pedofilii, legalizaci pedofilii, k takovýmhle věcem.

A ona tady, ta paní učitelka, tady ty názory v té hodiní angličtiny,

potom před tou třídou obhajovala, vlastně za ně bojovala,

mluvila o tom, že to máme citované právě ty studentky,

mluvila o tom, že víc práv pro kvír lidi, to je doby o gejích a lesbách,

jako nejde, protože nemůžeme mít všichni všechno,

protože gej, co má práve jako slepí za volantem, právo na dítě nebo právo na manželství,

mluvila o tom, že má se v pár kamarádu, kteří jsou gejové,

ale že nejsou tak drzí, aby s tím chodili ven,

že to dělají dobře, že to schovávají, protože výžesnima něco není dobře.

Ty výžesní argumenty, já mám přátelé mezi.

Ano, ano, ale oni to mají v soukromí, protože výžesnima není něco dobře

a nechcou se tím ohánět. Takhle ona tot prezentovala před tou třídou.

No a já jsem o tom mluvil, jak s heteroseksuálními lidmi, kteří tam seděli a oponovalí,

tak se například to chvíli už věděla, že je lesba studentkou,

která se koukala na tady tou letu před nášku,

mluví se mnou o tom, jak to bylo praně těžké, náročné,

jak si v ní jako hromaděl vstek, jak měla poci, že má křičet,

ale nedokázala to, jak sama říká, protože studentka si nemůžen,

tak jako zvýšerila se na na učitelku.

A no, ta třída se jí postavila, ale bohužel to vlastně není jedinej případ,

vůbec to není jedinej případ, kdy tohle to ona dělala.

Co dál se dělo?

Vlastně obdobné věci, většinou bez projekce,

předná podle těch lidí, kterýma jsem mluvil, tak paní Prchalova,

paní profesorka, učitelka velmi ráda přiné se to téma,

kvír lidí do té výuky, do Angličtiny, do hodin konverzace.

Co tam má, co dělat toho téma?

To je samozřejmě správná otázka.

Ono tam asi může být?

Ono tam asi může být, ale tam z to narážíme, hodně narážíme

v momentě, kdy paní profesorka tlačí ty svoje názory.

A ty názory jsou velmi opravdu útra konzervativní.

Vlastně mluvili tam se mnou různí studenti a studentky z různých let,

to je opravdu byhem těch poslední 10 let,

kteří si od ní vyslechli, že kvír lidé nemůžou mít víc práv,

že pokud je budou mít tak to povedek sňadkům, z mazlíčky sepsi.

Takovéhle věci ona vlastně promítá do té výuky dlouhodobě

a vlastně dlouho byla homofobní.

A teď se ukázalo vyvrcholilo to vlastně,

tedy tím letím dopisem, který měl být anonymizovaný,

ale nepovedlo se to.

Vztah mezi pedagogi a mezi studenty jako často nabývá i jiného vztahu,

že je to něko čistě učitelský,

ale taky toho, že to jsou žáci a řáky některí jsou v nějakém období

vyvíjení se a hledání vlastní identitety

a časetrát svěřují z problémy doma, z problémy, které řeší.

Svěřovali se těchle studenti té pani učitelce?

Ano, nebo takhle, my nevíme, jak moce jí svěřovali,

protože ona, když je někdo k proti toby otevřeně homofobní,

tak se těžko za ním pak vyplaká.

Ptám na to, jestli ona zneužívala v tomhle smyslu

toho svého postavení člověka,

který má jako se autorytu před těmi studenty a studentkami?

Minumálně toho zneužila v tom dopise,

nebo v tom dopise, v tom jejím jako hanopise na transstudenty a studentky

a tam ve loženě píše svěřila semi, s depresemi, s traumatem

a pak vlastně se na něj dívá jako nazvířádka,

v tom dluvi o tom, co mají na sobě,

že si stahují po prsí,

vysmívá se jim, když tam bylo nějaká situace,

které nějaká studentka nebo student opravil nějakého profesora,

když použil špatné zájmenu na transstudentku

a ona se tom vysmíva a říká, kdyby to neblok pláči,

tak by to blok smíchu.

Jo, jako by opravdu, to svoje ideologie, to svoje představu,

trans, lidé, toto trend, je to špatně, nemá se to dostává do škol,

že všechno to, co má, to znamená řáky pod sebou,

tu zkušenost s nimi, to, že se jí svěřili,

to, že o nich něco ví, tak to použila

a postatě to takhle se psal do takového hnopisu,

který si, ale já se zvěřil.

Ano, ano, ano.

Tam je taková zajímavost,

že na tom neviditelném psovi to vyšlo,

jako autor toho tekstu byl David Florick,

autor tekstu, ve kterém součástí ho je její spověď,

a není tam uvedené cokolivu jeho ména,

ale když já jsem se mu dovolal,

tak jsem zistil, že je to hospodář Aliance,

že to je, to se to tváří jako novinářská práce,

ale vlastně zdištujeme, že to tak není,

že Aliance pro rodinu má svojou člověka,

který na webu lidovek, neviditelném psovi,

píše takové ale teksty, nikdy není uvedeno,

že je napojené na tohle organizaci,

a takže vy jako uživatel internetu,

si kliknete na článek,

přeštete se tedy správu o transžadstvu v Česku,

máte podřežit to je novinářská práce,

ale řekleme do PR článek Aliance pro rodinu.

Z podstatě, to PR článek je ich ideologie,

je ich představě o světě.

Proč to ta paní učitelka dělala?

To bych hrozně rád věděl,

já bych to ho fakt hrozně rád věděl,

to je moj jako největší trápení,

co se týče toho článku,

ale já jsem s ní telefonoval,

ona řekla, že se mu nebude mluvit,

neodebsla mi na tisíc správ.

Takže já to nevím, co vím je,

že byla vyděna na například pochodu pro život,

což je prostiproti potratová akce,

ještě to zjednoduším,

ale pořád nezměním víznám.

Takže to je rozhodně nějaké asi její hlupší přesvětění,

asi nějakým způsobem ultrakonzervativní,

vadí novoty, tohle odhaduju všechno,

vadí novoty, vadí dívat se na to, jak se ten svět mění.

I z toho její jeho tekstu,

jako jasně pline,

že ona to považuje celé za zvrácenost,

tak je to v značné míry pravděpodobně dezinformovaná

před náši chainmail,

před náši řetězový e-mail,

kdo používá ve vývůce řetězový e-mail,

někdo kdo věří řetězový e-mailu.

Takže to může mnou odhdovat,

mnou nemluvila,

když bych byl hrozně rád, kde by se mnou mluvila.

Co tohle dělá s těmi dětmi,

které jsou podle jejich slov zvrácené?

No, to je ta nepríjemná část,

a to je právě ten důvod,

proč mě přišlo důložité tohle popsať.

Dělá to hodně.

Jsem osloval několik odborníků,

například jíří procházka psycholog

v tomem tekstu mluví o tom,

že stačí opravdu jeden učitel,

vždyčenlivý, nepřízňivý

a může to mít závažné důstatky

pro další životou člověka.

Doprně ho právě v tom tekstu třeba

Myroslav Šubrt, další psycholog a psychoterepeut,

který mluví o tom,

že menšinový stres

zniká právě z takovýchle situací.

Menšinový stres nám možná můžeš

popsať líbty, než já.

Vesmi služel němluvíšť velmi často.

Je to v posledě takový ten

stres na víc nad tím,

co zažíváme všichni stres

a všichni, která

musí řešit mnohem výt v te každou

jedností, než mi to znamená, jak ty říkáš

můžu chytnout svého partnera za ruku

můžu v práci říct, že jsem byl

s svím klukem v kině, můžu a tak dále.

Nebo snášet takovouhle

učitelku a nezářovat, neohradit své,

protože vím, že mi to může ublížit.

A to je

vlastně velmi dobře popsanej

a velmi zásadní fenomen

životě, kvír lidí, fenomen z ní tak dobře.

V mnoha ohledech.

Další věci je

to nerespektující chování toho učitele

nebo učitelky, spůsobuje na pětí

mezi všemi dětmi.

Není to jenom tak, že to utočí na ty

kvír děcka, ale vlastně

všichni to pocítí

a posílí to pocit, že můžeme

utočit na ty slapší, ono bo

společensky slapší v tůle chvíli, bohužel.

Jak to vidíme i u politiku, když se to

vezmeme v tom makrosvětě, tak když politici

toto opakují, tak ta společnost potom

strácí hranice a na to určitou

skupinu lidí je jenu mě se jsou kvír

nebo hendikepovaní nebo jacíkoli

a potom víc útočí.

Je to přesně tak, no a zároveň

a to je taky důležité fakt, který mi tam

tě urborníci zdůrazňovali

kvír lidi a zvláš trans lidi

jsou ve velkým nebezpačí sebe

vraždy. Opravdu výzkou mi mluví

úplně jasně, třeba v Americe

50% trans

dětí v minulím roce

a přemýšlelo a nebo se pokusilo

o sebevraždu

to jako ty čísla jsou šílený

z jiných výzkům zase pline, že mají

4 až 5 krát větší šanci

že je odvezé záchranka

ze sebevraždy, že tam opravdu

oproti cislidem

oproti lidem, kteří nejsou trans

a nebo nebynární

je to prostě nebezpačný umkločit

na takové děti. Jo, to je

preten společanský taky neuvěřitelný.

Je to ano, které mučelí.

Prvdu potřebujou, jestli něco

tak pochopení zastání při eti

tečka. Dostávají opak.

V tom lepší padě dostávají opak.

Teď se s ním je mluvil?

Mluvil. Mluvil jsem s

tam se stalo to, že po vydání

toho tekstu

jejího tekstu

profesorky se

skupinka těch dětí a už je

pro nám mluvil jeho absolventech

pro, už jim je 20

se sešla

a začali řešit co s tím.

Protože to nechtěli nechat být hlavně

kůli právě 13 letem

dětem konkrétním, který tam byli

změnějí a jejich rodina neví

o jejich identitě.

A ona je tím vlastně na přímo

ogrozila, protože to prostředí

do matřba není takový, že by

je úplně poplátili pozádych.

Takže oni se řekli, musíme nechat

sundat ten článek.

A to byl hlavní pez respektive

Andrej Nev, ho okamžitě smazal, když

mu zavolali.

A mluvil se, nevím o tom,

že by se omluvil, myslím,

že spíš zarágoval funkčně

a na

konzervativních novinách, kde

to taky bylo ten

její článek, tak tam to chluku

ještě zůstalo, ale potlaku

těch dětí a tuším, že i ředitela

školy, ale s tím s tím

jsem o tom nemluvil, to vy jim jenom od nich.

Máte o tom, že aktivisti

jim to tam zasedou

celý zničit, a vlastně ten text

zmizel, o něho nahradili nějakým

výkřikém o tom, že

ty děti, co si jim ozvalili, jsou aktivisti.

Už nemůžu o něj říct.

A já jsem mluvil právě

s několika stary té skupinky,

kteří chtěli mluvit, proto

byli i takové, kteří se vyložili,

že někty opravdu jako dostalo,

jako opravdu viděsilo, opravdu rozhodilo,

protože jsou opravdu mladí,

jako neví o tom, kdo jsou

a

to se strašně lehko propojí,

o momentě, kdy se dostala informace kdo

a co a kde a kde se to dává přečíst,

tak je fakt jako lehké si to propojit.

Takže jsem mluvil s několik z nich

a bylo to hrozně

dobrý, přišlo mi to hrozně sympatický.

To byly takové

příjemně naštvaní mladí lidi,

který jako si řekli, takhle to

prostě nemůžu nechat. Mě to tam,

jsem mluvil třeba s Ari a Robinem,

který je pár, transpar,

který oba tam studovali

a který ona tam popisuje v tom svém pamfletu

a ta Ari mi říkala hrozně dobrý věc,

jako, ale já mám

tvůj práce dost, já studiu politologii,

já mám strašně moc toho do školy,

já mám strašně moc práce

a ještě kudy prachalový,

tady musím sádná nějaký maili,

to nejsou žádný aktivisti, to byly prostě

skupina děce, která si řekla, takhle to prostě

ne nechám. Svou lidi, který neustal,

tak a no, a mluvil jsem s ním,

mluvil jsem i s lidmi, který právě

tu školu studovali drívé,

a který byli svědky

mnoha prostě homofobní výstopů

téhleté učitelky

a to je asi důležité říct nejen

homofobních, ale i

protipotratových.

Paní prof. Prachalova, jak jsem zjistil

posílela už před

mnoha a mnoholety

a posílela i před pár týdny

po třídě

mě anglištiny Plastové Embryo

12 týdeního

zárodku lidského

a měla před nášku o tom,

že potraty jsou zlo

a že potraty jsou vražda.

Takže

jo, takhle no.

Jak na tyhle aktivity

zarákovala škola?

Škola se to snažila řešit interně

a jsem mluvil, ale hlavně si pak

už dopisoval tedy s

padem ředitelem, padem Kotem

který nejdřív přislíbil,

že mi odpoví na

všechny otázky, já jsem opak

to otázky poslal, myslím, že by je dosť nepríjemné

a on

potom se mě zeptal, jestli tam bude uvedeno

ménu školy a tak dále, detaily

jsem řekl, že samozřejmě

a od té doby mi teda řekl,

že se mnou, že mi na řadu otázky

odpovídat nebude.

Já ale vím, co vlastně udělal

protože má mail, který rozeslal

všem řákům, řák iním

odičům,

ve kterém v podstatě píše,

že

děkuje paní profesorce Prachalové za to,

že přišla a omluvila se,

že každý může udělat chybu,

ale že tím svým chováním pošpinila

ménu školy a snahy té školy

vytvořit bezpečné prostředí

a omluvil se v tom doby

se všem, který byli

jako dotčení tím článkem.

Tohle udělal vlastně, takhle to jako

interně se snažil vyřešit

jako smířlivou cestou.

Pak jsem se snažil dovolat

bývalé řaditelce,

která byla řaditelkou

za zapaňí Prachalové

do roku 2018 myslím,

řekla, že nemůže se mnou,

že zrovna nemůže a nemluvila se mnou

a jsem se snažil dovolat

školnímu psychologovy,

tenmi pan Hovmanový, tenmi řekl,

že nebo napsal, že zrovna přistal

výždní Americe a pak už

mi odpovídal a

nebral telefon,

napsal jsem býchovné poradkyni

z žádostí o nějaký komentář,

který napsala, že se mnou budeme mluvit jenom ředitel.

Takže vlastně ta škola mě řekla nic.

Pani Prachalova

se stěžuje na to, že trans

a nebynární dětí přibývá.

Není to spíš tak,

že jsou tě lidé víc svobodní,

víc uvolnění, víc sami sebou,

právy proto,

že třeba všichni učitela

a učitelky nejsou jako pani Prachalova.

Podle urborniku ano.

Je to tak, že opravdu přibývá

trans a nebynární dětí.

Víme to zrdat zahraničí,

víme to z ústů urborniků

i v Česku.

Ve skutečnosti a spodně jak mi říkala

třeba sexuolog Pavel Turčan

jich vlastně tolik nepribývá.

Oni jenom

se tolik prostě nebojí.

Dřív bylo normalní

dorůz do nějakých 40-50 let.

Začít mít třeba nějaké problémy

s alkoholem, trápit se

a zjišťovat si tu svoji identitu

ohodně pozdějí a vlastně

často už pozdě.

Dneska

s těch zkušenosti víme,

že v těch hlavicích

se to děje mnohem častěji než dřív.

To znamená, ty děcka se nebojí

ohledávat svoji seksualitu,

svoji identitu sebe sama

a

což těch odborníci označou za

velmi pozitivní jef

a tenhle ten jef ale vyvoláva

i takové reakce.

Mě se díblou

to jako metaforu použil psycholog

Procházka, který vlastně připorobnil

situaci s transdětmi

k historii leváku.

Když se přestali přeučovat leváci

takhle to pan Procházka říkal

tak

jejich početra rapidně stouple.

Jsem videl nějaký graf, to je fakt vystřelilo.

Když se prostě přestali preučovat

jsem víc

a on říká tohle je to same

v momentě, kdy ta společnost

prostředí teoreticky i zákony

což teda se mění

jsou prostě

příznivější

tak samozřejmě logicky

tady bude víc transdětí, víc lidí

který si tak jsou sami sebou

si zistí kdo jsou než tím človekem

jsou.

Ona ta situace

se

bohužel nezlepšuje

ve světě, ona se často taky zhoršuje

a zhoršuje se i

v zemích, které považujem za kolepky

demokracie, jako souzpojené státy, co se děje tam?

No, ve spolejných státech

je teď opravdu velké tažení

proti kvír lidem.

Dláš teraz republikánských krůhů

jsem se díval, že

a to jsou pádní stará data

jenom v tomhle roce

bylo představeno kolem

500 zákonů, který byly

nějakým způsobem antikvír, anti-LGBT.

U těch antitranci

to poměrně jednoznačné

tam

se zákonu dárci snaží

za prvé upřít

těm dětem lekařskou péči

aby nemohli prostupovat ty transice

a snaží se zasahovat do jich

škoského prostředí školního. To znamená,

že třeba se snaží prostadit

zákon hodně často,

který by znamenal, že

když chodíš na školu, tak můžeš hrát

v týmu jenom těch lidí

jako gendrem, jaký máš

napsný vrodným listě.

Snaží se ignorovat to, na co si těti těti příjdou

a říct, to, co je vrodném listě

je zákoně daném pravda.

A takového zákonu nem

teda namířených proti trans lidem

to začí na udrek kvínc.

Prostě anti-LGBT

je tam prostě strachně moc

a je to jako velká jízda

a přesně v tomhle klimatu

se děje tady tohle na jednom

brněnském gymnáziu.

Jako já samřejmě v ten tekstu to není,

ale já si to nemůžu nespojit.

Já se nemůžu vlastně neuvědomovat

jaké by to bylo,

kdyby v školy byli plné paních

prchalových

a kdyby jaké by to bylo, kdyby

v Americe uspěli republikání

v tom tažení proti kvír

lidem, to když si propojíme,

tak nevím, jak se nám usínáno.

Možnáš tě poslední otázka.

Komu to vadí, to si dokážu

velmi dobře sam vyhodnotit,

protože se to k člověku samodostává,

ale proč tak vadíme?

Já jsem se o tom, to je otázka,

kterou já kladu

na různých debatách a v různých rozhodoch

vlastně často, já vlastně si to docela stáva,

že pokladám ty samé otázky, které mi přijde

u důležité a vlastně mě nikdo na ně neuměj odpovědět.

Takže mi přijede důležité je klast.

A jedna z nich je právě to, proč

na slapší.

Proč jako terč naší

frustracé, to kam si vylíváme,

jsou těch, kteří jsou slapší

ve smyslu systémové slapší,

což prostě kvír lidi jsou

a neumím tě na to odpovědět.

Já nevím,

tak je to taková ta jednoduchá rovnice

prostě slapší člověk

se hůr brání.

Menší na té je prostě míň,

jako tak ke sniž zoutočíš na to, koho je

míň, ten tě tak nepřeválcuje.

Je to, je to,

třeba pro mě osobně, je to strašidelný

a to nepatřím mezi kvír lidi,

je to strašidelný, jako obecně

upírá nějakých kolidických práv,

nebo taky to, když je to s řenskými právy.

Vydíme tady trend,

který se vrací do minulosti

a je to neeskej pohled, protože

může mít následky.

A ještě děti se hůr brání mimo chodem.

Ano, to říkáš velkou pravdu,

když na té boje někdo

má vlastně moc, protože

děti to byla třídní učitelka.

Takže někdo, kdo vylouženě

ovlivňuje jejich formativním výku.

Vřesně tak.

Ano, kvír děti

to je vlastně kombinace dvou

slapsích skupin,

sociální slapsích,

společnsky slapsích a

utočit na něj, podle mě

prostě není dobrý nápad.

To jsou fak děti.

To je jako hrozně dívný hům

popzat, protože tady

z toho se stávají nějaký ideologický

války, kulturní války,

ale pak s níma sadyš vtíčajovně

a tam sedí prostě děti.

A někdo

vlastně nenávidí kdy tomu,

co jsou to je jako hrozně

dívná situace, která se

plamně stává malo k děkomu, protože

většinou prostě, když

si přestavíš dítě,

tak si hraje na hřišti

nebo hraje pod těčoví hry

nebo má večírek, ale

tady musí bránit sami sebe.

Přesně tak. Takže to já jsem si ode

a oni byli hrozně jako pevní, silní

takový a to jako než bych o nich vyžadoval

ale byly

a bylo to fakt jako pro mě silní

zjštění, jako v něčím, protože oni se

pojili, řekli si takhle, to ne necháme

a trochu dostřeseným a hlasama

volali prostě kamohli, aby to

skončilo.

Díky

Říká vítek svoboda,

můj kolega, moderátor, redaktor

Deníku N. Výtku mnostě díky. Taky díky.

A ještě neště řeknu ahoj, tak možná dodejíme

spolu, že dneska nebudou zprávy, protože

odžijíme do Olomouce, předtáčíme

tenhle díl, takže vám

samozřejmě nechceme servírovat zprávy

den staré, takže doporůčujeme

minutu N, aktovální informace.

Zpělá aplikace v mimochodem.

Těšíme se na vás v sobotu,

který jste s Olomouce,

nebo který tam míříte na Festival

Academy a Film Olomouc, tak tam s Vítkem

budeme nahrávat živě Studio N

živý díl o uměle inteligenci.

Těším se fak na vás

i s Filipem od 18 hodin v sobotu

v konviktu, v divadelním sále.

Budeme tam jít fak zajímavé

hosty, doufujeme, že i hostků, snažíme

se o to vědec Tomáš Mikolov přijde,

budeme tam jít vědeckého novináře Petra Kopského.

No, co těším.

Tak jo, tak na slyšenou zítra.

Na slyšenou zítra.

Operní Superstar

21. století Joyce Di Donato

a projekt Songplay

oceněný grémy

ekskluzivně na festivalu Lípa Muzika.

Zažejte hravý diálog

itelských písní a jazzu

v podání nejvíraznější operní hvězdy

současnosti. 9. vřezna

2024 v Liberci

více na Lípa Muzika CZ.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.