Vinohradská 12: Nonstop v práci. Lékařům došla trpělivost

Já jsem si spočítal, že ze těch 12 let, co pracujel jsem odpraclal z ruba 20 let,

takže těch 8 letný práce jsou de facto přes času.

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Zdravotnické odbory nesouhlasí s návrhem na zvýšení dobrovolných přes času u lékařů.

Tady jsem nenavyšuje žádný objem přes časové práce. Pouze se legalizuje.

Podle novéli zákonníku práce by se množství přes času svedlout nadvojná sobek.

Přijáníckou sílu využívá až 70% nemocnic.

Aby je nahradili budou muset zdravotníkům přidat další přes časy.

Operovat, léčit, vyšetřovat mnohody bezespánku, bez odpočínku,

do ktorům dochází trpělivost s dlouhými službami.

Sme taky jenom lidi, říkají a chystejí se proti přes času bránit.

Příští týden to začne tvrdí porodník Jan Práda

před sedá sekce mladých lékařů české lékařské komory.

Dnes je čtvrtek 31. srpna.

Dobrý den, vítejte tady u nás ve Vinohradské 12.

Dobrý den, já děkuji za pozvání.

Hlavně deo o oberovský stres a psychickou unavu.

By v posítele vedne v noce, jakoste se svednout a vejt 100%

protože když nebudete 100% tak hrazí, že někomu blížíte.

Potí dva se v čteřice jsme mohli domů, ale...

Zato jsme měli být dětičný, že to máme zařízený,

že můžeme po 24. novy služby domů.

Vytvrdíte, že lékaři v Česku někdy pracují k linii 2,70 hodin v kuse,

jak taková směna vypará, jak s to představit?

No, to vypará tak, že ten lékař, kde do práce řekníme v pátek ráno

a odchází v lepším případě v pondělí ráno,

v horším až tedy dokonce v pondělí odpoledné,

abyhem toho samozřejmě řečí spoustu medicínských záležitostí,

které jem zrovna přídou k němu na oddělení nebo na ambulanci.

Dokáže se potom vůbec soustředit na práci, vyšetřovat, operovat?

Strašně je to složité, protože ve chvíli, kdy těch pacientů

už opravdu má tak vantům a ve chvíli, kdy se to kombinuje s nevyspáním,

tak ta vaše schopnost udržet pozornost, správni se rozhodovat

a i správně mechanicky něco třeba operovat, tak samozřejmě klesá

s každou další hodinu, s každým dalším pacientem.

To znamená, že z mého polledu to určitě není dobře.

A dosť často to rezultuje v to, že ten člověk to prostě nevidrží

nebo si řekne, že to nema zapotřebí a bude z toho systému odejde,

nebo odejde dokonce ze zdravotní ství úplně, ve chvíli, kdy si to může dovolit.

Založeně s tím souvisí to psychicky většepání

a vásodní vám problemy s pískáním huších, s migráram zbole stíhovej,

kterých se potěžku zbovuju, nebo když si na toho zberulá kino.

Víme všichni a kolegole, který přes tohle dělat opravdu

a si přes čas věji, že s tím souvisí třeba dnega všichni

potiže s jídlem, potiže psychicky a podobně.

Tohle žejný tajemství, nelegální práce ve zdravotní ství

téměř po celé republice, znegalizujeme

a uděláme z toho prostě jako věc, která je v pořádku.

Byste by tvořili iniciativu nebuď mýval,

že lékaři jsou prostě taky jenom lidi,

chápu, že začínáte mít už dost těch pitlů pod očima,

abych si tak jako vysvětlil to vaše heslo.

Je to tak, ta iniciativa je teda se menej původně lékaři

jsou jenom lidi, aby jsme ukázali,

že nechci mnou být žádný bohové v bílým plášti na kým pějde stálu.

My jsme jenom lidi a k tomu, aby jsme děli to povolání,

který chceme dělat a děláme ho rádi,

tak prostě potřebujeme lidské podmínky.

A to je vlastně všechno.

Jako každý jiný člověk, který dělá koukli v profesi,

tak si myslím, že si zasloužíme nějaké důstojné a adekvátní podmínky.

A jak jste říkal, správně to nebuď mýval,

vybrali jsme si tohle zvířádko,

protože znám o tím, že aktivní vedné v noci

dosť často naděte v nějakým úplim,

nepořádku a máme kudohy pod očima.

Ta nebole mezi lékaři je velká?

Momentálně velká.

A hodně tom přispilo momentální dění,

co si týče nové legislativy v oblasti práce.

Je teďka v legislativním procesu novéla zákonníku

práce vybojujete proti takzvanému paragrafu 93A.

To je asi nejvíc kontrover zmí součást.

Ten novely, tenhle paragraf stanuvoje,

že je možné se se zaměstnavatelem dohodnout

na dalších 416 hodinách přes času za rok,

při čemž u záchranářu je to ještě víc.

Proč vám to ale vadí, když v tom stejném paragrafu

se píše výslovně,

že ty přes časy jsou dobrovolné,

že vás k tomu prostě nikdo nemůže nutit?

Ta dobrovolnost je iluzorní,

trochu bych se říct,

protože kdyby byli dobrovolné a my jsme dělat nemuseli,

tak proč by jubet si navýšovali?

Já myslím, že už jenom ta nutnost toho navýšení

legislativně světší o tom,

že asi je potřeba, aby ty služby někdo odsloužil.

A ta dobrovolnost je potom,

tak je dost skreslená tím,

že hlavně tedy mladí lékaři,

když nastoupí po škole do nemocnici,

tak si musí udělat té staci nebo měly by.

To znamená, aby z nich byl plně kvalifikovaný,

autonomně pracující lékař.

To trvá, řekněme kolem nějakých pěti let, plus-minus.

A v rámci tohodle,

vy musíte absolvovat různé stáže,

různé výkony, různé tré operace.

No a je velmi jednoduché ze stran zaměstnovatelů,

že pokud vy tedy nevídete,

jim dobrovolně vstříc,

v tom, že budete dělat ne 40 hodin týdně,

ale třeba 60 a nebo 70 hodin týdně.

To znamená, že budete mít třeba dvě-tři služby.

Tak oni vám nevídu vstříd se v tom,

aby vám umožnili tady to všichni napslovat.

Takže jste v takovém začerovaném krůhu.

Druhá věci je, že základní odměna

plát lékaře v České republice

je z mého pohledu neadekvátně,

až směšně nízká.

Je vy po škole, když nastupujete,

tak se dostanete na nějakých, nevomáte tabulkově,

to je to, na co si vlastně Český stát cenní práci lékaře,

tak dostanete nějakých necilých 39 tisíc korun hrubého.

A po attestaci, to znamená ve chyli,

kdy už jste plně zodpovědný za sebe,

ale i za ten tým pod vámi, který třeba pracuje,

tak se dostanete nějakých 50 tisíc hrubého.

To v přepočtu vychází na nějakých

240 korun hrubého na hodinu

a 300 korun hrubého na hodinu pro tohla testovaného.

A teď každý si musí teda položit otázku,

kogo v dnešní době za 300 hrubého na hodinu

se ženete na koukli v práci.

Asi málo kogo, ale třeba na to,

by vám někdo operoval mozek, nebo se šruboval ruků,

tak se ženete.

To je prostě Český lékař.

A tím pádem, že je ta odměna takhle neadekvátně nízká,

za tu náročnost psychickou, fyzickou,

ale samozřejmě i z odpovědnost, kterou ten lékař má.

Tak tí lékaři jsou ekonomickým jednocení

do té práce přes čas hít.

To jsou tak zvané ty služby,

které dosť často před vás jsou prostě postavené,

jako že takto prostě je,

a že teda, že normální,

že tu práci přes čas ty služby budece dělat.

A tím, že vy máte po škole,

máte 33.000 čistého,

tak samozřejmě mě velmi rád

stají tu možnost využijete, protože

jsi schopný řekněme

o nějakých neležších 30-40%

tu výplatu svednout.

Ale není to, že vám zvýší plat,

je to prostě živo 30-40%,

tam právíte víc času.

Je to vlastně práce na víc.

Rozumím tomu, k tomu několik, který proti argumentům,

k těm atestacím, tak hlavní předkladatel

téhle té úpravy vít Kanikovský z KDUČESL

v rozovoru pro Medical Tribune

tvrdí, že takto

ve většině nemoc nic,

že by to byla taková negativní

motivace k tomu neodsloužíš,

nebudeš pracovat na víc, nepustíme tě tam,

že už to takhle prostě nechodí.

Že to bylo v minulosti, že by na to doplatili

sami nemoc nic, které nemají dostatek lékařů,

že přeci jenom

ty lékaře oni potřebuj, oni potřebuj,

aby byli atestování.

Já bych si troufl s tímhle nesoulasit,

a nemám to jenom na podkladě domděnky,

ale mám to na základě teď

několika tisíc lidí, který nám v rámci

té kampaně nebuď mýval, odpověděli.

To jsou to stovky lidí, který nám popisují

přesně tyto případy.

A že byli tedy nastění z nekolegiality,

že když oni tam nebudou,

takže tam bude musí být nikdo jiný.

Dokonce nějaká lékařka tam popisuje

a bohužel není sama, jakých případů,

víc, že po 60. hodině v té služby

už skolabovala odvezlej záchranka

a potom byla napadnuta za to,

že tady to bylo velmi nekolegialní,

že to určitě se hrála, a že teda

k lidí musel přít do práce někdo jiný.

Já ministravalka stopnoula 9,

aby mladí lidé tedy ne nastupovali tam,

kde je to pro ně nevýhodné,

protože jin de jim utrhnou ruce.

Podle mě je ta rada dosparadoksní

k tomu, že často se jedná o pracověště

fakultní, která spadají

přímo pod jeho dykci.

A myslím si, že i jemu by mělo

záležit na tom, jak to tam

funguje nejnomu z pacienského hlediska,

ale i z toho, z nějakého hlediska

pracovní hiděny.

Když jsme začínali

a kdy jsme v pátek ráno přišli do práce

a v ponděli odpoledné

povýkendové služby odcházeli ve 4 hodiny

domů, abychom další den futery

přišli ta je príč, a je dobře,

že je príč. Na druhé straně

je potřeba opravdu

zajistit kvalitní třísměný provoz,

je potřeba zajistit kvalitní

pejčího pacienty,

a ta u některých výkonů nejde...

Co ten, ale návrch, pojďme to

vydržet na tu přechodnou dobou, těch 5 let.

A pak to změníme nějak

vstémově.

Je přihlášen, pan postanec,

Kankovský, prosím, máte slovou.

Já bych chtěl jenom

ještě zmínit s tímto poznánacím

návrhem, správně to tady zazněl.

Skutečně je to jenom do časné

opatření.

To není za vás

učitá záruka, jako že i stát

přiznává, že víme, že to není dobré,

pojďme se sem krout všichni

a za 5 let to pojďme vyřešit jinak.

Za mě to není

učitá vlastně žádná.

Protože tě lidi, který to dneska odlasují

taky dosmožná, že za 5 let

už nebudou v té politice

a nebudou a spojít na těch místech,

která by to mohla řešit.

Druhá věc je,

že podobnou výmku

už jsme tady jednou měli v České republice.

To byly mezi roky 2008-2013,

když se teda zavedla ta další

přesčasová práce na víc,

což je těch 416 hodin

za rok na víc, což s telkovem

832 hodin přes času.

To musíme říct, my se teď bavíme o dalším

a výšaním, což je to 832 hodiná víc.

Má to aditivní effekt,

což teda popisují,

že nám dávají šanci si vidělat.

Oni to ještě popisují z toho,

že nám dávají, si šanci si dál vidělat.

Kdyby nám chtěli dát tady tu šanci,

by nám mohli třeba jednou zvednout plat.

Ne, že nám dají možnost

pracovat zase ještě víc.

Bavíme se teda celkem o 832 hodinách

za rok.

Ano, je dokoncentem, je dokolem tisícovky,

že o 832 i pro zdravotní sestry

podobně a stentky a tak dále.

Je to všech zdravotníků si otíká.

A pokud vy si to vypočítáte,

taky jsou teda dva pracovní týdne,

což vám dělá

buď z 365 8 hodinových

pracovních dnů za rok

a nebo třeba 240 na 12 hodinových.

A jak jste říkali,

jsi teda nezatnout teď zuby

a neříct si ok, tak to vydržíme.

Teď to přichodné období už tady bylo

2 8 až 2 13.

Takže už máte tu zkušenost, že se nic nezneme.

Nechcel se nic, o té doby uplynul dalších 10 let,

když se zase nic nestalo a neřešilo se to.

A z mého pohledu,

tady to je věc, která je další

jako taková náplaz na obrovskou ránu,

která zase nic nevěřeší.

A pokud tedy my chceme je něco

začít řešit, tak by jsme to měli

naopak začít řešit dneska.

Proto, že řešit něco řešit dneska,

to je dva, tři roky.

Když začneme řešit něco za 5 let,

tak to pro výzad 8-10 let.

Podle těch předkladatelů, ale pokud

na ty přesčasy v podstatě nepristoupíte,

tak nemocnice nebudou schopné

zajistit pohotovostní péč.

Tak to si myslím, že si sami

odpovědili na tu dobrovolnost,

se kterou my to děláme.

Protože z toho vyplývá,

že ten provo si poskládaný, tak

že vy když nastoupíte jako lékař,

tak podepíšte nějakou smlouvu

když 200% toho, co v té smlouvě máte,

což mi přijde poměl nějakou nefair.

A my všichni víme,

že služby prostě k medicíně patří.

S tím do toho jdeme,

ale služba nemusí

se rovnat přes čas.

Za službu můžete mít adekvátný náhradní volno,

a my všichni víme, že tam budeme

víkendi, noci, svátky,

to je samozřejmé,

ale myslím si, že je naprosto pochopitelné,

že nechceme služit

9-10 hodin přes času

za rok, což vlastně dál skoro 20 hodin týdne

nebo 16 hodin týdne.

A my se hlavně bavíme o těch přes časech

v medicíně, přes časy

nejsou propláceny.

To, že zůstanete v práci třeba o hodinu dvě díl,

protože se prodlouží operační výkon,

tak to vám nikdo nezaplatí.

Všichni dělají za darmo, nikdo se neřejší,

a my k tomu tak přistupujeme,

že prostě v ambulanci lidi taky doděláme,

v půlce operace neodejdeme,

a je to samozřejmé.

To je těch plánovaných přes časech.

Což samozřejmě druhá věc,

že podle svých časného zákonníku práce

přes čase nemůžou být plánované.

Je to výmečná situace,

která může nastat a nesmí být plánovaná.

A další věc

je do konce tam je specificky řečeno,

že přes časová práce

nesmí být zneuzívána k tomu,

že pracověště má podstav,

a tak se ho snaží řešit.

To je vloženě proti záku na jednáň.

A to, jestli máme málo lékařů,

nebo ne, to je samozřejmě

kvá relativní otázka,

protože v porovnání s susedními zeměmy

máme těch lékařů

pomělně normálně stejně.

Já myslím, že jsme i nadprůměrem Evropské unia.

Ano, jsme i nadprůměrem Evropské unia.

Tam je jako systému mý problém,

že někde chybí nějaké urbornosti,

někde chybí někde jich je víc.

A jde o to, že lékařů

a jak to, že Němejsko, Rakousko,

Švecko, Dánsko, což jsou země,

které jsou ekonomické vyspělé,

zdravotnické vyspělé,

jsou to země,

se kterým bychom bychom měli chtít porovnávat

a myslím si, že se s níma můžeme porovnávat mnohem.

A český pacient by taky

měl chtít jako adekvátní péči

jako dostane v zemích západní Evropy.

Jak to, že oni to zvládnou?

Jak to, že oni to zvládnou,

zvládnou ty lékaře i sestry

zvládnou ten systém nastavit

tak, aby měl je minimální přesčasovů práci

s tím jsou vysíli to,

že na západně je běžné,

že váš příjem s přesčasu

tvoří třeba 20% vašeho přímu.

Je 80% ten základ a 20%

jsou přesčasy.

V Čechách je to zruba 50 na 50.

Jo, to znovená,

že vychodíte do práce

polovinu pracovým doby,

řekněme, pro nějaký,

jako potlaské,

potom prošte vlastně chodit

pro ten základ,

když během těch přesčasů

vás tedy ten zásadní problém.

Když jsme se dostali k tomu,

že my víme,

že se dlouhodobě říká,

z lékaři chybí.

Oni někde skutečně

jako velmi výrazně chybí,

musí se to vykřívat,

ale jak vidíme,

na počet obyvatel

na tom nejsme vůbec špatně,

tak kdy je teda ten zásadní problém,

že je tu předkladatel

nebo jeden z předkladatelů

toho návrhu,

aby ty přesčasy byli rozšířen,

že jinak skolabuje,

trošku ten možná nadnese,

taky nepopulální,

a to ve mnou postupně,

první věc

je asi hůstota,

nemocniční sítě.

Ten pacient by si měl

poližit otázku,

jestli je pro něj lepší

mít nemocnici teda

5 minut od baráku,

s jednou ještě řečeno,

kde teda je personální podstav,

chronicky přetížený personál

a tak dále,

a nebo jestli je pro něj lepší,

je teda do nemocnice,

která je třeba o 10-15 minut dále,

ale kde prostě dostane péči

od odpočatých zdravotníků,

kteří samozřejmě,

a souvisí to s tím

budou určitě i v lepší naladě,

a budou na něm jít výstřa

a víc času.

Druhý dovat může byt

natužívání té pohoto?

Druhý dovat, ano, natužívání,

to je taky do,

řekněme, cítlivé téma,

ale počet třeba návště

v Ulékaře v Česká Republice

se oproti těm zemím

v západní Evropě

je třeba dvoj,

až trojná sobní dokonce.

A další věc,

která s tím souvisí

možná to bude znít zvláštně,

ale myslím si,

že množství přes časové práce

je hodně spojenost tím,

že práce lékaře

je v Čechá chlebná.

Chci se ještě dostatky jedné věci

v té novele,

totiž,

jestli přeci jenom

neřešíme moc velkou obavu

z těch přes času,

jestli nakonec stanovela,

tak jak vypíchli se z nám zprávy,

nemá zakázat 4 a 20 hodinové

nepracovní směny,

ale práci celodení

a tím pádem,

by ste tak dlouho,

jako jsme popisali

na začátku 72 hodin,

nebo 6 a 20 hodin

průměrná doba práce

už pracovat nemohli.

To je dobrá připomínka,

ale mi tady nebo než

no jenom mi,

ale dosť čas,

co jsou míchány

dohromady dvě věci.

Jednak je ta dlká té směny

nebo té služby

jako taková

a druhá je

celkový objem těch přes času.

My když navíčíme

počes možných přes času

a zároveň tady

zredukuujeme

tu možnou dobu

té služby

na 12 hodin.

Tak stejně nám to

ponechá prostormít

buď 365

8 hodinových služb

za rok

a nebo 240

na 12 hodinových služb

za rok.

To je to,

což teda z mého pohledu

je pomělně

zničující nelické množství.

A co si týče těch 24 hodinových služb,

tak medicína je

strašně dneska už

diversifikované

pohledické činnosti.

A mnoho kolegu,

nejenom já,

si myslíme,

že

ta 24 hodinový služb

si myslím,

že je to i v okolních zemích,

je takový

rozumný kompromis,

třeba na kterým bysme

se mohli domluvit.

A tam musí byt,

ale i odpočenek

si asi 8 hodinů

minimálně zaučíteš pod mínem.

No, a jde o to,

že opravdu,

když máte někoho,

kdo plánsnu služí

na urgentní přímu,

a je tam prostě,

měl by tam jít od 7,

odpondělí od ránoho,

u terý do rána,

tak tam opravdu se

může stát,

že v noci a prezident

ten provos je praktycky

totožný,

nebo nějaké traumatologie

nebo tak.

Tak tam samozřejmě

asi smysl dává,

aby si tam ty lidi,

vlastříželi po 12-16 hodinách.

Pokud třeba služí

nějaký konziliární lékař,

to znamená starší lékař,

který třeba doholí žína

2-3 mlečí lékaři pod sebou,

a dá se u něj očekávat,

že třeba

ho budu konzultovat

2-3 krát za noc.

Tak tam si myslím,

že naopak není problém,

aby ten člověk tam byl k lidně

od rána do 2. rána.

Co je ale podstatné?

U všech těch lidí,

aby 2. jde na ráno,

šli dom.

Prostě, ta 4. a 20.

i jsme vlastní zkušenosti,

si myslím, že je zvádnutelná

pokud nástudy adekvátní odpočínek,

a je i bezpečná pro pacienty.

Samozřejmě,

ta delkate

směny by měla být

s přilédnou tím,

k tomu provozu,

a s přilédnou tím té pozici,

který krův ten lékař zastává.

Ale co je naprosto striktní,

je to, aby ten lékař

2. jde na ráno,

šel do mu?

Což je, ale ideální situace

podle tohle hlavního předkladatele

toho paragrafu Vítakaňkovského

sám je lékař tvrdí,

že ty služby

pohoto vlastní dělá 25 let,

takže do toho vidí,

a tohle i za něj jako stavke,

kterému spousta nemoc nic už

byla nasmirována,

ale není to ještě asi úplně

každá, kterou tu v Česku máme.

Já úplně závědem připomenu toho,

jakém stavu ta novela v toto chvíli,

je v rámci toho legislativního procesu,

to, čiž prošla sněmovnou,

senátem nejtený vrátil,

sněmovně s dvěm a připomínkami

žádná z těch připomínek se ale

netíká toho paragrafu 93

a ve sněmovně prošla úplně

hladce,

nedá se tedy očekávat asi,

že teď sněmovna

nepřehlasuje senát, to znamená,

že patrně i z tou 3 a 90

a čekem ta novela

projde, co s tím budete dělat.

Asi se to vystihl úplně přesně,

my už nepočítáme s tím,

že by to neprošlo.

Takže my

samozřejmě budeme dále

dokud to bude v tom legislativní procesu

se snažit ty lidi kontaktovat

a připomínkuvat, že s tím

nesoulasíme, abych to ještě trošku schrnou.

Ty přes časy

se děli a dějou,

služby byli a budou

a spousta lejkařů

žila přesvědčení,

že je možné,

že se to časem nějak lepší,

a že to trošku zlitštíme

to zdravotnictví

pro ten personál.

To, co se momentálně děje, ale ukazuje

přesný opak.

A pro spoustu lidí

ze zdravotnictví je to také

vystříh zlivědní v tom,

že opravdu jim nikdo nepomůže.

Variante je několik.

Byť to tady trpět, nějakou dobu

ještě druhá varianta je

opustit ten systém ve chvíli, kdy můžeme

a jako, že nabídky jsou,

můžeme zřejmě, my třeba

tu medicínu chceme dělat.

Chceme dělat tu medicínu, kterou děláme

pracovišti, akorá bysme chtěli

třeba trošku lepší podmínky.

A třetí varianta je,

že prostě řekneme, že ne,

že když ty přesťasy jsou dobrovolné

na 150 hodin za rok,

tak mě teda dobrovolně

dělat nebudeme.

A ta odezva od těch lejkařů

v tuto chvíli je taková, že

vyhrává to ne,

ale příští týden se rozvíte více.

Protože ta odezva

je taková, že

tě lejkaři tohle berou

jako takové odpuštění

plivnutí do tváře,

město, aby se ta situace

nějak zlepšovala, tak se vlastně

chce tak lepšikrít na dalších pět let

pod tuhle změnu legislativy

a prospůstu lidi je už je to poslední kapka

proto, aby se rozhoupali nějaké akci.

Takže chystáte nějakou akci na příští týden?

Stáme a během následujícího

výtání. O čem by se to mělo?

Budete tlačitá rezord

asi patrně, aby prostě

přehodnotil znova, aby minister Válek

i spolustraníkům vysvětl,

že tohle je skutečně problém

a že by ministerstvo mělo

tohle akci řešit a poslanci možná

neměli prohlasovat. A ten návrh.

My nechceme být

nějaký destruktivní,

my chceme být dalpá konstruktivní

a chceme ve zdiskuzi o tom,

jak ten zákoník

o tomu, aby byl vhodný

nejenom pro zdravotnícká zařízení,

ale i pro lékaře. Zlelem k tomu,

že ta diskuse

z naší strany byla žádana

a z druhé strany byla spíše žádna

nebo odmítavá, tak je nám jasné,

že dokud nebude mít v roce

nějaký pevný argument,

že s tím lidem nalíbí, tak se s námi

nikdo bavit nebude. A my ho tož už máme.

Tak moc díky, že jsme se o tom mohli popovítat.

A díky můžská zapozvání.

Na slišenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.