Studio N: Nepřehnal to tentokrát Macron?

Je pondělí 20. března, posloucháte Studio N, tady je Filip Titlbach.

Dnes o tom, proč ve Franci pokračují masivní protesty?

Dnes o tom, proč ve Franci pokračují masivní protesty?

Na pětí ve společnosti se ale vyostřilo,

když vláda prezidenta Emanuela Macrona oznámila,

obejde poslance a zákon prostě příjme bez hlasování.

Jedinou cestou, jak reformu zastavit, je vyslovit vládě premiérky Elisabeth Born nedůvěru.

Hlasování o ní opozyce už vyvolala.

O osudu současné francouzké vlády a penzíní reformy se bude hlasovat dneska odpoledne.

Může vláda padnout a nepřepočítal se tento krát Macron,

o tom budu mluvit se z pravodejem a publicistou francíškem kalendou,

který je ve Franci, francíšku vítej, ahoj.

Já začnou možná takovou symbolickou otázkov, řekněme,

protože se objevala zpráva, že ve stávce pokračují i paříští popeláři a uklízeči.

A město se proto noří dohromat nevěvezených odpadků.

V sobotu odpolednejich nachodních hlavního města bylo asi deset tisíc tun.

Tak se říkám, jak ty vyparají francouzké ulicy?

Já si mám jeho sepný skočenosti, protože nedávno se podobně stávkovalo

i na ulicích Marsy, a tepně opravdu zavplaveny hromadami odpadků.

A jak už to tak občasno v velkých francouzkých městích bývá z odpadky.

Nebo ve všech velkých městích asi bývá z odpadky se začali na ulicích objevovat

také velká množství kriz, které jsou v Marsy i v paříši

poměrně často i bez těch odpadků, ale v tomhle je to opravdu byla závplava.

Takže je to samozřejmě strašné.

Sou místa, která si ten svoz odpadku zařizují sama,

nebo si dokázali zařidi nějaký alternativný svoz odpadku,

ale to jsou samozřejmě čtvrtějí, kde bydlí bohatí lidé a většinou,

která opravdu super bohatí lidé.

Takže se dovedu představit, že v paříši to teď pude podobná hrůza

a k tomu, která samozřejmě občas ty odpadky někdo zapálí

a těžkou lidi tomu, že protestuje, nebo kvůli tam, že už to nemůže vydržet.

Ty odpadky se hromadní, teda většinou kolem nějakých kontejnerů

a v okolí, ale pak zase ty kresy třeba to roztahají na další nístán

takže to je, nebo ptáci taky, že to je poměne nepřijemný zážitek.

Akromě toho, že francouzká metropole smrdí,

nejen o na teda a že tam pobíhají kresy,

tak jak vypadají ty samotné protesty,

jsou to jako násilné protesty, jsou to hromadné, masivní protesty?

Ty protesty, teda probíhají v podstatě úplně všechny,

po celé Francí, v menší nebo větší míře,

samozřejmě ty největší se soustředí právě do Pařiče, do Leonu, do Marse,

do těch větších měst, ale časem tím říct,

že třeba i v menší vesnicích a městečkách člověk může narazit na nějaké volkády

nebo na to, že se před třeba místním,

nebo přecínle místní samozprávy,

slo máží několik desitek v některých případech,

třeba i stovek lidí.

V mětě netěk protestuje samozřejmě,

je celá klidná, nenásilná, boužel,

ale teda ve Francí v několika dalších velkých městech

a vím, že je to jak tady v Marse, tak i v Leonu na příklad,

tak se přez víkend a vlastně už ve čtvrtých večer,

protože k tomu obýtí parlamentů došlo právě večtotek,

tak se objevovali násilné incidenty,

nejčastě je to takové menší rabování,

obchodů, zapalování aut, nembo třeba motorek,

zapalování právě těch odpadků

a nevím, mám po cíle Francouzi prostě rád něco zapaloví,

takže toho je od některé byla z toho spoustávý lidí

i chtěl bych zdůraznit, že to je pořád relativně menšinová záležitost,

není to něco, co by se dělo většinou a většinou naopak těj organizátory,

se tomu velmi snaží zabránit,

ale úplno říct, že zvlášteť o víkendu

a speciálně v ten čtvrték tak od nětěch protestu bylo na prosto spontánní,

vlastně nemělo žádné vůce, organizátory a tak dále,

takže tam to bylo ještě o něco služitějši to kontrolovat,

takhle protesty stejně jako i ND, věc je tě vždycky využí takové radigální bojů

jak už extrémní levice, takhle extrémní pravice a dělají na ulicích borbia.

No, ono to trvá už několik týdnů,

já jsem právě říkal v úvodu, že teď te dlouhé protesty mají nový motor,

protože jak si zmínil tak francouzká vláda se rozhodla prosadit duchodovou reformu

bez hlasování poslanců.

Proč se to stalo, proč přistoupila k tak kontroversnému kroku?

Ona na tomá sůstavy na rok je to vlastně článek ústavě 493,

který umožňuje v případě, že se nenajde dostatečná většina v parlamentu,

tak aby vlastně vláda sama sebe nadlá,

jak potenciálně zahobědč prosadila tým způsobem nějaký zákon.

Na nejčastě se tedy tímhle způsobem prosazovali třeba rozpočtové zákony

a mimo jiné to tak před několika měsíců dělala i současná vláda Eviza Bedbornovec

a často poměrně se tím taky prosazují nepopulální reformy.

V tuhle fíli situace taková, že vlastně Macron po posledních parlamentních volbách

jeho strana nemajím v parlamentu většinou, o tom jsme se ostatně tady zholu bavili

a musí tedy tu většinu hledat a mimo jiné i kvůli veľmi masivním obstrukcím

hlavně teda extrémní pravěc a krajní levice v parlamentu,

tak by to projednávání bylo hodně komplikované a není jasné,

jestli by se ta většina našla asi spíšené.

Vlastně ona se Macronová vláda hodně opírá o takou tradiční pravěcou stranu,

která se mnoje republikáni a z toho tedy má polně nepovrdnou většinu,

ale tam jsou velké dvětšiní spory o to,

jestli tu reformu podpořit, spousta lidí stále strane z republikán by si přálá,

aby ta reforma byla mnohem drastyčtější, že vlastně nejde dost aleko,

tak se objevují i hlasi mezi těmi menšími, spojedeckymi stranami.

U Macrona tam jsou vlastně jednotlivci, ktežiť zase považují tu reformu za až psíliš, psíliš prísnou,

psíliš krudou k francouzům.

A proto, tedy ta situace se nakonec vyřešela tím s sobem,

který není plně netredičný, mě to vlastně poste,

kde je od začátku 5. republiky francouzká vláda tenhle instrument použila,

ale vlastně se zdává čindálíc nepopulárním uvěřenosti.

A co ta reforma obsahuje? Já vím, že počítá třeba s postupným zvýšením věku odchodu do důchodu

z 2 a 60 na 4 a 60 let. To je ta hlavní rozbuška?

To je to, proč lidi vycházejí ven a spolusně mi tedy novy ekresy?

Ano, řekl by, že to je ta hlavní rozbuška s tím,

že se vlastně ten odchod domkodu bude zvyšovat v próběrou přištých 7 let.

A spousta lidí vlastně se nesmířila ani s tím,

že se v roce 2010 ten věk odchodu do důchodu zvyšel na těch součastných 2 a 60 let.

Takže je velká část společnosti a vlastně je velká část politického spektra,

jmenovitě, jak teda Marín Lipénova a její krajní pravěcová strana,

nárojdní zhromáždění, tak i ta krajní levice,

tak je velká část politického spektra i společností.

Teří neopak žádají snížení věku odchodu do důchodu zpátky na 60,

to tedy vysí po všech ulicích plakáty, které říkají zpátky na 60.

A pak ještě jedna kontroverzní věc,

v té reformie je, že vlastně součastný důchodový systém ve Francie má obrovské mažství výmek,

které se týkaj především státní zaměstanců,

a zaměstanců takových těch typických francouských státných podniků,

jako jsou státní železnice, jako jsou metra v jednotlivých městech a podobně.

A takže těchhle lidé velice často díky měmká mohou chodit do penze už po 50,

vlastně extrémně v Rzyna, neřekněme Evropské poměry.

A těchhle lidé se samozřejmě těch výmek nechtějí zbavit,

takže to je něco, co na čem mě mohli tě záleží,

a těchhle zaměstancy státních podniků jsou takovým jádrem těch protespící

a taky jejich právě odborové svazy,

jsou těj samozřejmě některé protesty, organizují a vyvolávojí.

Vždycky v takových situacích se hledá vyník, kdo za to může.

A tady je jasné, že francouský systém je jiný než ten český, tak mi zajímá.

Jak moc jdou protesty za premiérkou Elizabeth Bourne?

A jak moc za presidentem Macronem?

Je to něco, s čím vydírazná část francouzké společnosti nesou nejaký 70% francouzů se dlouhodobět

vyslomuje ve všechno průvrsku měch proti té reformě

a oni považují za reformu, která je Macronová,

ta Bournova je tam vlastně spíše takovou tvází.

Té subčasné vlády, kterou je ale možné dělat,

náhradit, případě potřeba.

Měkterí komentátoři v Česku třeba Petr Janiška v svých komentářích píší,

že ty boužlivé protesty má na svědomí extrémní levice.

Janiška píše, že té, cituje, jí o reformu vůbec nejde

a jenom využívá příležitosti poprace spolicí,

zapolovat popelnice a vytvářet chaos.

Je to tak? Nímáš to stejně?

Těch extrémních bojů bych asi ano,

ale neřekl bych, že to je jenom extrémní levice.

Prostě, když už se poďáme do nedávné minulosti

do těch protestů, tak zvaný žnutých vezd,

tak to taky nebyla jenom levice,

vlastně spolstatěch lidí je prostě jenom prostrovaná,

jsou tohle lidi, kteří nemusí být nějak politicky angažování vůbec,

nemusí mít ani žádné konkrétní politické názory,

ale tohle je příližitost, jak tu frustracidát navinek.

Takže s tím bych to úplně nespojeval,

ale je pravdá, že ta krajíní levice parlamentní

reprezentovaná teda vlastně stranou nebo hnutím kolem

několika násovného prezidentského kandidáta

Žanály Kamp, Melanchona,

že vlastně třeba dělá poměrně hlasité,

až bych řekl netradičně drstné

protestyčá na té kutě parlamentu,

že opravdu křičí, dupé, má tam různé transparenty

v tom, že seková takvým zůbem, na který

ten francouzky parlament není ještě tak bolí zvyklí,

a samozřejmě tím trošku přilevá do ovni

i v té společnosti a od spousty,

ich poslančují možné sešit velmi radikám,

výádřením, které mají mobilizovat lidi na ulicích,

a tam bych řekl, že ta krajíní nebo extrémní levice

opravdu přilevá do ovni, ale myslím,

že je velká část těch toho násilí a politická,

že se to vlastně objevuje ve Francí znovu a znovu

přivůzných příležitosti.

Já možná na to hlav, že ještě jiným názorem,

protože novinářka Eva Svobodová,

zase prodeník Alarm, píše, že při protestech

už nejde jenom od úchody, ale i o podobu demokracie.

A u toho mě napadá kohovlastně ta současná krize posílí.

Ještě to bude ve výsledku znamenat,

že z toho nutně budou těžit extremistické proudy,

budou mít silnější zastoupení ve společnosti v politice a tak dál.

Já si myslím, že asi ano,

asi jak teda extrémní levice, tak extrémní pravice posílí

zřejmě s tím, že padá vlastně popularitá makroná

a s tím, že už v lóvodobě se rozložili

ty velké levicovek, tradyční levicové a právicové strany,

teďže není jasné,

jestli nebo kdo vlastně makroná,

pak v těch příštích prezidentských volbách náradí,

jestli se podaří udržet jeho koalici,

jestli se ta šerší koalici vlastně takhle úplně nediskredituje,

takže samozřejmě ano,

ta současná společenská atmosféra toho tak nahrává

a vlastně jak extrémní levice,

tak extrémní pravice mají různé názory na to,

jak by měl ten francouzký systém,

ta francouzká demokracia, jak by měl vypadat,

ale v podstatě jsou to názory,

které nejsou úplně v souhladnu s tím systémem současním.

Takže v obou případají předpokládají,

že by se ten systém jel posunout někam jinám,

a je taky pravdá, že ten článek 493 francouzké ústavy

je teď nově poměrně v MED,

že francí hodně vykládán a právě těmi zpíše kráně levy,

co by mi hlasí jako něco velmi proti demokratické,

jako taký element, který je specificky francouzky

a který spíš dokazuje,

že ta válta republika není dostatečně demokratická.

To je element do specificky,

nevím o tom, že by to měla nějaká jiná země,

jsou země s plným prezidentským systémem,

kde je možné určitá věci prosadit pomocí dekretu

a to bych řekl, že je tomu asi tak nejbližší.

Jak jsem říkal v uvoru,

tak vlastně jedinou cestou, jak teď ten zákon zastavit,

je teda nejspíš vyslovení nedůvěry v ládi.

Hlasování o vyslovení nedůvěry má začít dneska odpoledne.

Taky neduchá otázka padne současná vláda francouzka?

Ne, asi nepadne podle ševo francouzká media

se to snažila vypočítat, tak dneska,

jak to bude chybět nejméně deset vlasů,

k tomu vlastně tomu, aby v francí mohla padnout vláda.

Vyslovení nedůvěry se pro tom musí vyslít

absolutní většina všek poslánců,

takže nejí možné srnout vládo tím,

že někdo je nekřít to mén,

že prostě jak se říká v Česku, vlasuje nohama.

A to se vlastně za celou vyslovení francouzké báte

republiky stalo jednou, jedinkrát, a to v roce 1962.

A ještě ke všemu to nemělo souvislost

s tím článkem ústavu, o kterém se tady bavíme.

Takže je to ekstremně neobvyklá záležitost.

Zdá se, že na to prostě není dostatek hlasů

a v podstatě to vysí na posláncích

té pravidsové strany republikání,

který jsem se bavil, kde vedení jasně říká,

že si nepředí v žádném případě,

aby jejich poslánci tímhle s úsobem vlasovali

a zdá se, že to bude spíša menšina,

která tak bude hlasovat.

Ani v podstatě teď ovedně bojí o přežití,

by se dalo říct, protože další instrument,

který má francouzký prezident

jako ten opravdu hodně mocný

hráč na francouzké politické scéně,

to, že on ten parlament může taky rozpustit.

A tím pádem, pokud to udělá,

tak vlastně strany jako sou republikání,

tak tedy se pravděpodobně osladí

ještě více ve prospěch té francouzké krajní pravice

a je otázka, zamořeně,

jak by si vedle Makronová vlastní straná,

ale asi tam o to není konězájem.

Ještě bych dodal,

že vlastně je ještě jeden z úsobo,

kterém se teď mluví,

jak tu reformu pensí, ale spomalit

a to je vipsání referendum,

které si vlastně může parlament

a potážmo tedy občané,

si ho můžou vynutit.

Pokud je pro to dostatečné množství poslanci,

myslím si, že to je jedna pěti na všech člen

obu komor parlamentu

a také deset procent,

podpisy deseti procent všech voličů,

což je nějaký čtyři a půl,

pět milionů lidíš tuhle chvíli.

A to už teda v tuhle chvíli vlastně

ledice v parlamentu navrhla

a z největší pravděprogností

se tedy začnou zdírat podpisy

a v takovém případě podle názoru

části právních expertů,

když ty názory sáto rozcház,

by na 9 příštích měsíců

ta reforma nevešla v platnost

a pozastavila by se to,

aby vyšla v platnost

a pak pokud by se tedy podařilo

dostánout z těch požadavků,

tak by se pak oní vlastovalo v referendum.

A řekním ještě, když nepadne vláda

dneska nebo zítra,

tak co v tom dlouhodobém pohledu?

Macron dokázal ustát už celou řadu krizí,

třeba hnutí žlutý vest,

pandemi, covidu, 19 a tak dál.

Může francouzká vláda

ustát tohle?

V dlouhodobém měřítku?

No, zřejmě, je největší právě

ne ta sama francouzká vláda.

Jak už jsem říkal,

Dáser čekával,

že on tu vládu

a opmění

při nejmenším samozině problém

pro Macron je zase ten,

že nemá to většino v tam parlamentu.

Takže pokud se bude chcí prohlasovat

novou vládu,

tak ta musí získat

dvěru parlamentu

a to je to může trošku komplikovat.

Ale on by třeba mohl právě

nějakým, udělal nějakým

střitsným krok těm republikánům,

možná jich při zvádníc do vlády

nebo nějakým způsobem

s nimi více spolupracovat.

Tím pádem to by mohl být

jeden ze spůsobů,

jak trošku uklidnit situaci

na parlamentní půdě.

Otázka,

jestli by to nějak

uklidnělo situaci

ve společnosti,

další děch,

co můžem dělat,

už jsem změňoval,

může rozkustit parlament,

vypsel předčasné parlamentu,

vlastně to by byl taký jeden ze spůsobů,

jak by Macron mohl tu reformu

dát, k jakému si lidovému

referendu s vým spůsobem.

Takže tady tím by si mohlo

trošku obnovit legitimitu,

ale za prvé i otázka,

jestli by měl možnost

v těch parlamentů

vlávku spět

víc než úspěl na posledit,

což se teda v současné situací

a za něho současné

neoblivy,

která podobně

jako neoblivaté reformy

osahujet,

takžka 70% obyvatel

a takže otázka

jestli by mu to nějakým

zkůsobem pomovo.

Takhle zdálky z Prahy,

když člověk v médích

sleduje ty fotky

a videa francouzkých ulic,

se to zdá,

že Macron je vlastně

teď takovým veřejným

neprítelem číslo jedna.

Mě zajímalo,

jak velkou mají

jeho kroky ve Franci

podporu,

jestli teda vůbec nějakou mají.

Na kolik je to oblíbený

líder ve Franci?

Ne, on je nenároděný

líder stejně jako všichni

ostatní francoužské prezidenti

v posledním době,

možná tak na posledy

Jacques Chirac

mělo nějakou

jako relativní oblivu

ve řežení,

že by to nebyl člověk,

o kterém by se francouzí

v soukromných rozhovonych

bavli s opovržením

a spod odporem.

Ale řekl bych,

že o té doby

od vlastně Nikola Sezarkozy

o každý jednotný

francouzký prezident

se stal

absolutní nekřiptelem.

Proto bylo s ním způsobem

vlastně šopující a historické,

že se Macronovik

bezpodařilo znovu z výtězi

často, že taklým,

bychom mohli říct,

zpíše tím,

že měl štěstí,

že proti němu stanul

a právě Maríle Pénová.

Ale Macron,

myslím,

že jsem nenarazel na nikovol,

nikdy,

kdo by Macrona obhájoval,

fakt ani na jednoho člověka.

Nacházli se v medích,

samozřejmě jsou

např. některé

deníky

nebo týdeníky,

které jsou břížená,

nezvláště teda

v poslední době

cpíše ty pravičné,

ale

ale v podstatě i lidé,

kteří třeba

tu reformu důchodu podporují,

tak mi vždycky říkali

i bučto to,

že bych chtěli,

aby byla přísnýšia

nebo jen prostě

bědní Macron,

jako osoba

z nějakých jiných důvodů,

třeba.

Jak se vlastně dají

prosazovat zákony

s rozzuřeným davem

za okny?

No, tak,

v francí se to

dáří znovu a znovu

více méně ten recept je ten,

že potřeba ten zákon,

která prosadit

buďto parlamentem,

když má ten prezident

dostatečnou většinou

a pokud jí nemá,

tak tím lidým způsobem

z největší pravdy

podobnosti můjto láda

nepadne,

a pak je potřeba

čekat.

Čekat týdny,

někdy v měsíce

a ono se teď

nebo postěji uklidným.

Takže tímhle způsobem

vlastně procházeli

ténvě šeknit

reformy v posledních letech,

obrovské mobilizace,

obrovského množství protestů

a někdy teda i

někdy v náselních protestů

a když má ten lidr

dostatečnou trpěnilost

tak většinou prosedí

to, co je potřeba,

ale je to taky

většinou zaplatil

ve volbach.

Tak ještě poslední otázka.

Mě by zajmalo,

takhle, francouzi jsou z námý

tím, že demonstrují

prakticky jenom tak

jako skratochvíle,

že to mají

trochu v národní povaze.

Ty si říkalo,

že oni třeba rádět něco

zapalují neustále.

Není to i ten lepší prípad?

No, tak je to samozřejmě

i ten lepší prípad,

ale pro něj

nebo pro velkou čáspolečnosti

je to reformálně

co, co je desí

ani nechtít pro pracu

nebo ani nechtít do důchodu

později.

A myslím si,

že kdyby se výzkuní

zeptal té měř,

jaké okoly občaná,

kde je kolí nená světě

tak taky nemreští

dít od dva roky

později do důchodu.

A ve Francí,

musím říct, je samozřejmě

zaměstnámi

ještě o něco jiný,

než mnolajný zemí

zvláště v těch zemí

více na sever.

Takže práce

tady je vnima nás

píše jako povinnost,

jako něco,

co většina lidí

nedělá

s nějakým velkým potěšením

a píše si přeje,

aby si mohla užívat

ten život,

aby mohla,

což si myslím,

že v pořádku,

jestli to tak

bezkutečnosti by

měla většiná obyvatel

ve většině zemí,

akorát,

že tady ve Francí

se opravdu právo na to

nemít život

složeněnou z práce

stavl téměř

lidským práve

v něčím,

na čem opravdu

velká část společnosti trvá.

A stejně tak musím říct,

že velká část společnosti

opravdu velmi silně trvá

na tom,

že mají lidé právo protestovať,

že mají právo demonstruvat,

stávkovat

a teď třeba

opět zažíváme

v souvislosti právě

s těmi protesty

proti benzíní reformě

po několikám měsících

opět nedostatek benzínu,

vlášte tady na jihu Francí,

protože stávkují

za městancera fenéry,

tak se opakuje.

A lidé těžce

jezdí tědné benzínové

pumpy podruvé,

čevali investřírení

pět nebo deset,

jedou daleko,

několik kilometrů,

nebo pak stojí hodinu

ve frontě,

aby mohli natankovat,

ale když se s nimi bavíte,

tak vám řeknou,

ne, oni na to mají právo,

oni dělejí dobře,

že stávkují,

protože mají právo na důstojní plát,

mají právo na to,

aby nešli moc pozdě do chodu.

A tak dále,

takže ta společnost

je v tomhle oledu naleděná,

podstatně tolerantně,

těmhle projevím nespokojenosti.

Jak by to vypadalo v Česku,

kdyby to režili francouzi?

To já nevím,

tak možná bychom bude bováčí,

a nebo bychom si ten,

že bychom dokázali nic užínvatel.

Můžná potřeba li přeci jenom

tady nedávno pro bleskli

nějaké debaty o tom,

že by se odchodu do důchodu

mohl zvičit našli 67 let,

když jsem se to tak krátce procházal,

tak kde bychom na tom byli

nejmůž na svět,

nebo je minimálně jedna z těch

mála vyspilízení,

která by šla takhle dalajkol.

A neměl se pocit,

že okamžitě objevili tisíce lidí

v ulicích, kteři by začali křičet,

ne, to se nesmí stát.

Z nějakého důvodu se teda daří

jako pro ruským silám několik mobilizovat.

To je pravda,

jako tisíce lidí,

ale to, že někdo vlastně sáhne

na tyhle tě poměně

základní prává,

jako je možnost dít do důchodu

v nějakém dobrém zdravotním stavu

a relativně brzském věku,

tak to tady nevyubolávala

až tak obrovskou nespokojenost.

Tak třeba trochu by to pomohlo,

samozřejmě, když se zajde moc daleko,

tak bychom taky mohli čas vankrotovat

jako stát, což se možná Franci

postupně povede s tím,

když se bude dále

zvyšovat stát, blokat, tak dále,

takže s mírou možná,

by to tady mělo i pozitivní důsledky.

Inspiraci z Franci je přeněsl publicista

a z pravuda i Franciše kalenda.

Franciškomosti děkuju a měj se hezky.

Ahoj.

Děkuju.

A teď už jsou na řadě zprávy,

které by vás dneska neměli minut.

O víkendu na Ukrajině padl Český dobrovolník,

který bojoval na ukrajinské straně.

Informaci dnes potvrdil mluvčí ministerstva

zahrani Čí Daniel Draké.

Podle informací rezortu jde o 2. takový případ

za poslední rok.

Donald Trump odhaduje,

že bude v úterí zatčen.

Oznámil to na své sociální síti.

Týden v úterí bude zatčen

s daleka nejvýznamnější republikánský kandidát,

napsal Trump.

Federalní vyšetřovatelého vyšetřují kvůli penězům,

které jeho bývalý právník vyplatil

Trumpovým jménem Pornohračce Stormy Deniels

z zamelčení předvolbami.

Saudský král pozval iránského prezidenta

na návštivu do své země.

V dopy se také ocenil nedávnou dohodu

o obnovení diplomatických styků

s jednou v Pekingu.

Čínský vůdce sitím Pchink přiletěl do Moskvy,

píší to světové agentury s odvoláním na Čínská a růzká média.

Letón s Čínskou hlavou státu podle nich přistál na letišti v Nukovu.

A vedoucí prezidentské kanceláře Jana Vohralíková

získala bezpečnostní prověrku na stupeň důvěrné,

bude žádat o stupeň tajné.

A na závěr, ještě jízlivá poznámka,

v Ladimir Potěn se dostal dohledáčku

mezinárodního trestního soudu v hágu,

který na něj vydal zatikač.

Dostal se tím do společnosti lidí,

kampatří, mezi africké diktátory,

válečníky a násilníky.

Gratulujeme.

Mítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.