Studio N: Není místo. Proč se na střední školy nedostali ani premianti?

Je čtvrtek 18. května, posloucháte studio N, tady je Filip Titlbach.

Dnes o tom, proč se na střední školy nedostali ani premianty?

Z 9. tříd odchází nejsilnější ročník za posledních 30 let a české školství tento nápor nezvládá.

I když kraje o přicházejícím problému vědili, nenavýšili dostatečně kapacite škol.

Ani měsíc po přímačkách na střední školy řada dětí stále netuší kam a jestli vůbec vzáří nastoupí.

Co teď prožívá řada českých rodin? A proč stát nechal zajít problém tak daleko?

Brus o tom bavit s reportérkou Deníku N. Marketou Bobínovou, Marketový tej ahoj.

Měla jsem dvakrát týdne do učování, každý víkend jsem chodila na zkoušky na nečisto a hlavně jsem napsal úplně všechny testy cermatu, který byle.

Co teď prožívají deváťáci, kteří se nedostali na střední školy?

Tak a spoň podle toho, co mi sami říkali nebo co my reprodukovali jejich rodíče, tak stres určitou demotivaci, strach vlastně co bude, co je čeká.

Řada z nich nepochybně doufá, že si ještě dostane v druhem po případě dokonce ve třetím kole, ale pro něj je třeba hrozná i ta představa,

že se možná výsledky dozví až v průběhu prázdni, nebo na jejich konci, což po 9.3 je hrozně smutný.

Teď se můžeš těšit na poslední prázdniny po základce a místo toho vůbec netušíš, co tě čeká.

No a jak to teď vlastně vypará v praxi? Jaké to martýrium teď, teď rodiny musí podstupovat, když vědí,

že ten jejich potomek se prostě nedostal na tou vysněnou střední školu, nebo jakoukoliv střední školu?

Tak zaprvé oni samozřejmě museli nebo chtěli podat odvolání na ty školy stola první okola.

Tam ještě některí z nich budou mít čanci, protože ti úplně s tím nejvyšším počnem bodů se možná dostali na dvě školy,

protože mohli podat přihlášky na dvě školy v první okole.

Takže vlastně nějaký počet dětí rovnou vlastně se dostane, což se dozví dnes nebo zítra,

protože teď sačnou chodit odvolání.

Tam je hrozně negativní, že tam je talhuhta,

že ti ředitele točíš po prvním kole, musí po vychlášení,

nebo po oznámení těch výsledků, že bude vlastně děti přijatí, musí deset dnů čekat.

Zdá se to dítě rozhodné.

Jestli nastoupí na tu její školu nebo na tu druhou,

a to dokonce i když ti děti vlastně jim třeba tě rodiče jim zavolejí moje dítě,

ne nastoupí, půjde na tu druhou,

tak svým způsobem je to riziko, protože ditele, kdyby vlastně už rovnou začal volat jiným dětem

nebo psát jiným rodičům, že to její dítě se na odvolání dostalo,

protože přece jenom pak by si toto první dítě mohlo rozmyslet

a ředitel by nájdnou měl přijatá dvě děti,

takže řadatě ředitelů opravdu čeká, a to trvá, to je to těži deset pracovních dnů.

Takže jako první krok, tě rodiny většinou podají odvolání,

a to i když jsou třeba hodně nízko počadou, protože si všichni řeknou,

já to radějí, zkusím, nechci prostě vinechat dvoubec nic.

Načež následně začnou hledat online, kde se otvírají druhá kola.

A tam právě je ten problém v tom,

že ty školy nevyhlašují ta druhá kola, nebo to,

že otevře nějakou trídu, že bude druhé kola na nějakou trídu na té škole.

Oni to nevyhlašují v jeden konkrétní termín, což by situaci zjednodušilo.

Oni to vyhlašují úplně náhodně.

Na začátku května, kdy vlastně měli školy termíny,

dokdy mají zdělit oznámit ty výsledky online,

jestli se ty díky dostali nebo nedostali,

protože ty si to můžeš online už najít,

i když ještě třeba nedostaneš to lejstro,

tak tam vlastně bude termíny do konce středy,

ale už v úterí některé školy začali vypisovat druhá kola

na své třeba gymnazjání trídy respektive, na jednu gymnazjání trídu.

Takže spousta dětí, která ještě ani nevidela,

jestli se vůbec dostala nebo nedostala.

Tam radějí šlá, nebo všli tam ty rodiče

a stáli v těch strašlivých frontách,

takže tam se třeba stáli případy,

že tisíc rodičů tam stálo s přihlážkou svých dětí,

a bylo tam 30 míst.

A tohle vlastně se dělo v následujících několika týdne,

kdy se čekalo jak dopadnou odvolání,

což bude končit vlastně teď.

To bylo opravdu Martýrům prvných týdnů,

kde prostě tě rodiče po večerech odpoledne hledali,

tam vždycky bude dva dny, kdy může se přinísta přihlážka,

oni se ale snažili i do nísco nejdříve,

protože říkali si třeba hrajeroly i to,

kdy přinesu, abych tam byl,

abych vůbec ještě stihl otvírací hodiny

toho studijního oddělení,

nebo abych to stihl poslát přes datovku,

ale co když to přes datovku třeba nevíde,

nebo se chci na tu školu podívat,

takže tam opravdu byl vlastně hrozný chaos,

že se najdnou strašně moc dětí hlásilo na jediné možné věci,

co třeba se zrovna ten den otvírali.

Ono se to samozřejmě dělo vždycky,

že se určitá část dětí nedostala na vysněné školy

nebo na žádné školy,

protože přímačky skrátka jsou určitým sítem,

ale jaké děti se letos na té školy nedostali?

Dotkol se to i těch,

které by za normálních okolností na těch školách

vzledem ke svému drívějšému prospěchu

prostě mohli studovat?

Dotkol, protože letos

mluvíme teda především o velkých městech,

především tedy o Praze a Brnu

a vlastně prstenci okolo Prahy,

což už je středo Český kraj,

protože tam opravdu

ten nával na tymaturitní obor je

byl opravdu veliký.

A bizarní na tom je, že to vlastně

propadalo až do těch nejmíších pater,

to znamená do učniovských oborů.

Protože tady se vlastně stalo to,

že na gymnázii, a to nemluvím

třeba o úplně těch nejprestyžnější gymnázích,

se nedostali děti,

co měli opravdu vysoký počet bodu

s vývodné přijímacích zkoušky.

Já jsem prostě se dívala,

na škodem lovala jsem s dětmi,

co opravdu jako měli na 70,

našla jsem děti, co měli nad 80

vodu s tím, že maximu město.

Toto děti by se normálně

i loni předloni v minulých letech

a to už byly silné ročníky dostali,

ale to se opravdu třeba nedostalo

díti, co mělo 83 vodu.

V prvním kole ono se pravděpodobně

toto dítě na odvolání dostane.

To možná ani nepropadne do 2. okola

a toto je strašlivá.

A vlastně to, že se tyto děti nedostali

je zvláštní. Já jsem lovala včera

s pracovnící cermatu

s ředitelkou

vlastně toho oboru Češtiny

nebo nemi se to přijímu obor,

která de facto vlastně, nebo my se říct,

šefuje vůbec tady

tím přijimačkám s Češtiny

a ona mi samo popisovala,

že vlastně dítě, které s Češtiny má

40 vodu je strašně dobré.

Tohle dítě by mělo jít na gimpel,

které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na gimpel

a které dítě by mělo jít na Tito Učňovské obory

a on se nedostal, protože první dítě

co vzali, mělo průměn na vysičení 1,09

a proč tohle celé děje?

Kde je kořen toho problému?

no kořen toho problému dastal před 15

zruba lety

v roce 2008 plus minus

ono samozřejmě tam jsou děti, co se třeba narodili

už na podzim 2007

nebo nějaké děti, co měli odklad

nicméně v té době se vlastně narodil

nejsieníští ročník

2,93

v té chvíli už vlastně měli

samozprávy si říct

aha

oni si tedy v té rove měli říct

my tady budeme mít za pár let škol

vlastně děti do škole, musíme jim připravit

mým stavě školkách, potřebujeme víc pediatru

budeme tady mít problémy na základní školách

to všechno sedilo, ale také si měli říct

za 14-15 let

nám tento ročník bude nastupovat na střední školy

a bude problém

musíme si připravit kapacity

zároveň vlastně to povoluje

ministerstvo školství

to ministerstvo školství pochopitelně

ty peníze i jakoby rozděloje

všem mandatorným způsobem

takže vlastně ta primární chyba

nastala na jedné straně

na straně tě samozpráv

které opravdu jako měli zřizovat

ty přijídy ty školy, měli si to prostě spoučítat

vymohodem to zase není úplně tak,

že loni jich bylo hrozně málo

ale to z nich bylo hrozně moc

ono to jako rozstlo dynamicky

takoby i v minulých letech to nebylo

jak si říkal úplně ideální

ale teď prostě je to ta špička toho ledovce

ten nejistěněšší ročník to mělo být připraveno

zároveň i ten stát

měl víc slačit

i to ministerstvo školství mělo víc slačit

mělo možná víc to zjednodušit

možná, že měli vlastně udělat

ten krok, který těch přístý byl premier

že požádají hygieny, aby povolili

zvýšit kapacity ve třídák

protože tam jsou prostě maxima

a 30 řáků tak třeba povodit

35 mít to prostě připravené

upozorňovat tam prostě

vlastně spoustu věcí se nesešlo

a dopadlo to takto

nicméně asi ta největší chyba

ale není jediná je na straně vlastně krajů

no a proč to nevěřile

když to trvalo 15 let

15 let kdy to mohli řešit

protože mimo jiné

i z toho důvodu, že školství

není to, co vyhrává volpy

to není to, o čem jsem loví

vlastně je velkým celospolečenským tématem

přímačky se řeší v době přímaček

v Dubnu se udělají přímačky

tak nějak jako se se to začne zaznamenávat

na začátku 15 začnou chodit výsledky

udělá se veliké halo

strašně moc je to řešit, to není po prvé

jenom teď je to ještě víc

protože jsou větší fronty v druhých kole

protože děti je ještě víc

třeba tisíc stavy v Praze

td. 15

ale

já si strašně bojím, já do chvíře to nestanela

svojím, že se se stane to té, co v jiných lete

že se to teď bude ještě několik měsíců

intenzivně řešit, nebo možná na mě kolik týdnu

dokonce černace pro řadu těch

dětí situace nějak vyřeší

zaskučí jsou kromé školství

těj rodiny tak nějak jako si

utahnou o pasky, popučují si

těch větších městek to nějak zvládnou

kdy desítky tisíc ročně navířeknou si

uv, nějak jsme to vyřešili

už o to v nechceme slyšet, bylo to hrozné

a ta situace bude podobná

mimo chodem, to není tak, že

zase příští rok to skončí

svým způsobem na těch základní školách

v náslovících čtyřeh letech

ta situace je velmi podobná

takže ještě minimálně čtyři roky se bude

hlásit strašně moc děti mimo jiné

i kvůli tomu, že třeba ten ročný

2008, který byl nejsělnější

s odkladem, třeba nějakých 18-20%

teprve nastoupí z toho ročníku

příští do, když pominu to, že tam je

taky odzáří do prosince

podíl děti, kteří prostě teprve

teď dou do 9.3.

Takže to bude trvat i otázka, jak se

k tomu postavíme my, jak budeme prostě

tlačit nejenom by novináře, ale my jako spoločnost

prostě opravdu, jak vlastně

samozprávu, tak i jako politickou

reprezentaci k tomu, aby skutečně jednala

protože tam se může

stát to, co některí politikové

třeba Pavel bylo brádek

lidovecký politik, začali psár na tvitru

dobře tak tak postavíme ty školy,

ty kapacity zvyšíme, a pak se se budou

ty populačně slapší ročníky

tak co budeme s tím a školama dělat?

Protože přesně tohle si začilo říkat

v těch 90. létoch, to jsou ty slapší ročníky

tak to budeme rušit.

To nezní jako si stajmu ve řešení

od politika z prorodiné strany.

Nicméně, mě by zajímalo, jaké

tohle bude mít, jako nezaděláváme

si na velký problém do budoucna?

Jaký problém tohle bude za 10,

15, 20, 50 let,

že tyhle silné ročníky

prostě nemohli studovat na školách

na které by měli mít?

To je kridí možné, že si na ten problém

zaděláváme, ale my si na ní

podle mě nezaděláváme jenom tím,

že tyhle silné ročníky

nemohli studovat třeba na těch

dymnázích a pad na vysoké školy.

Navíc, já se domnívám, že

opravdu pro řadu těch dětí, i díky

na svému školství, ta situace

na koniec nedopadne tak rozně špatně.

Já se domnívám, že ten problém

je systémový, protože my ne sněřujeme

k tomu, aby chom vlastně

se snažili mít co největší počet

dětí na nějakém všeobecné vzdělávání

i na střední škole, že cílem přece je,

aby chom měli vzdělanou populace, protože

ta vzdělaná populace pravděpodobně.

Bude i více vydělávat, uďž bude platit

výšší daně, bude si kupovat víc

a bude platit větší spotřední daně

z přidaného dnoty, takže třeba ta populace

potom uplatí nám. Té naší generaci,

ty důchody, na které nemám, protože

ona je si cedejme tomu silná,

ale ona není zase tak hrozně silná,

aby byla skopna nás v těch důchodych jednou život.

Já jsem zase ale četl argument

z opačné strany, buduho parafrázovat,

že rodiče v mnoha

případech neodhadnou potenciál

svého dítěte

a přihlásí ho na přílež těžkou školu.

Hra je v tom roli nějak

tenhle aspekt?

Otázka samozřejmě je,

co to je ta přílež těžká škola,

jestli vlastně to naše školství,

je vůbec tímto směrem vedeno správně.

Protože já právě,

když jsem se bavila vlastně

s tou planí magistrou

z cermatu, která jinak mohla musím říct

velmi rozumně, mě se řada argumentu líbela,

tak já jsem zeptala, jak dopadla maturita

taky stávající a úplně nejhuž

z Češtiny. Ty děti dopadli

u dotazu faktyckého

a těch tam musím říct bylo málo.

Ale vlastně dotaz, kde jsem, kde

si musela odpovědět

jako nějak konkrétním, faktem tohle

konkrétně tam byl dotaz na nejstarší

známou literárníj a památku světovou

odpověď byla Epoz o Gilgamešovit

a tam vlastně z celé té maturity

z Češtiny, vlastně ty děti

dopadli úplně nejhuž.

Jak říkám, ta maturita má málo

otázek tohoto typu, ale naše školství

pořád vlastně

to směřuje k tomu, že my ty děti

opravdu jakoby zahrnujeme počtem

dát a faktů, což je těžké.

Takže máme poci, že vlastně to všeobecné vzdělávání

je hrozně těžké, protože ty děti

přece musí zvládat nápor faktů.

Já tím nechci říct, že se to dělá ve všech školách

jsou fakt vímky, kde to není

a není jich úplně málo, je spousta skvělých škol.

Ale obecně vlastně to naše školství

je relativně hodně těžké

a je možné, ano, když

říkáme, tak ty děti na to nemají

tak možná, třeba

skutečně jako ten příštup není dobrý, ale my bychom

přece chtěli, aby ty děti

na to měli, ty školy by tady měli být

pro ty děti, my bychom se prostě měli snažit

mít ty děti, co nejlepší a nejsi říct,

ty děti na to nemají, ať dou na ty učnáky,

kdyby my přece potřebujeme ty učně.

Navíc my vůbec nevíme, co tyhle děti za

20-30 let budou dělat, protože

jsou mnou můžu být úplně jiná, i třeba kvůli

umělej inteligenci z rady různých důvodů

prostě, oni budou dělat

jako dospělí vlastně profese,

které třeba vůbec neexistují

a my potřebujeme, aby byli flexibilní,

aby prostě na to byli tak nějak právě

všeo obecně ji připravené, ono

se hodně mluví o tom, že

třeba se vlastně potom tyto děti směřují

na společensko-vědní obory,

což mimo chodem, ale není pravidlo.

Pořád tady máme spoustu dětí, co studiuje,

dvoch studentů, co studiuje jiné obory,

ale my vlastně potřebujeme i ty společensko-vědní,

protože když budeme mít

jenom nějakým směrem zaměřenou společnost,

možná, že ona se

třeba nebude vyvíjet dobyře

jako by společensky, sociologicky,

a asi tím, že ti politikové

nebudou bližší tomu lidu,

nebo jak to říct, já nebudou mít ten

společensko-vědní přístup.

No Marek Benda byti řekl něco jiného.

Marek Benda vlastně netuší,

že předseda jeho strany politolog,

takže krytizoval a náš premier,

takže krytizoval obor například,

jako je politologii, je tomu tak,

já tím nechci říct, že musíme mít

jako tisíce politologů.

Ale že jsou potřeba i tyto obory

a na druhé straně, když ty už se rozhoduješ

pro vysokou školu, tam už máš spoustu informací

na rozdíl od těch 14 letých, 15 letých dětí.

A tam už vlastně i ty musíš

uvažovat, dejme tomu nějakou formou ekonomicky.

Protože máš mít tu svobodnou volbu.

Ale my vlastně chceme nějakou volbu

a nesvobodnou po těch 14 letých,

15 letých dětech.

Ty prostě většinově neví, co chtějí dělat

a my prostě potřebujeme, aby být zzdělaní notabene.

Proč by se konec konců

ten 19 letý člověk, který třeba si udělá

i bakaláře nebo potom magistra,

nemohl ve final rozhodnou,

že bude truhlářem a jako truhlár

si třeba spoustu peněz vidělá, protože jsou potřeba,

a tu volbu?

No, to je si na toho opravdu jako hodně otázek

a spousta z těch otázek je

jako systémových a velmi těžkých.

My se vlastně bavíme o tom,

že je potřeba nějaké reformy školství,

bavíme se o tom,

že musíme vnímat technologický pokrok,

bavíme se o přístupu společnosti, o přístupu politiku,

kteří tohle nevnímají jako zásadní tém,

protože je to prostě téma dlouhodobé,

které se samozřejmě mnohem úřeší.

Jak se k tomu teď staví

ta současná politická reprezentace,

protože to je asi teď to nejdoužitější,

aby se taková situace, která se děje teď

a která nám může hodně zavařit

v následujících desítkách let, aby se neopakovala.

Jakom má nějaké systémové rešení?

Tak práve nastoupil nový ministř

školství Mikulášbek

ze stanu měl první tiskovou konferenci,

kde představl priority

a ty priority změli velmi dobře.

On opravdu mlovil o těchto systémových rešeních,

některé působali do výmem,

když ještě nejsou vlastně úplně propracované,

ale on de facto o těchto věce hovořil.

On pojmenoval ty neduhy, toto viděl.

Mlovil mimochodem právě o tom,

že je skutečně potřeba,

abychom nabídli dětem na středních školách

vlastně více všeobecného vzdělání,

že třeba potřebujeme něco na způsob licejí.

Nebo reale, kde ty děti

třeba ze začátku nastoupí, dojme tomu

všeobecnějších směru,

ale pak se třeba podvoule,

když máme mýzvý, tam jsou velké rozdíry

v těchto věkových kategorích.

Třeba se potom rozhodnou,

že půjdou techničnějším směrem a tak dále.

Tohle on říkal, je otázka,

jestli bude schopen, to prosadit.

Jestli bude mít dostatečnou politickou sílu,

jestli proto se že nedostatek

vynáších prostředků, bude mít podporu.

A navíc, jestli dokáže vlastně

tímto směrem

nasměrovat i ty samozprávy, protože

u nás je školství extremně decentralizované.

Je to školství, nebo i kdyby třeba

mil podporu preměra, on tvrdí,

že jí má i preměr mluví o tom vlastně

je to konec koncu obasou bývalí rektorzy

mluví o tom, že mají blízko ke školství

nepochybně mají.

Je otázka, jste se jim podaří toto dostat

opravdu i do těch samozpráv,

ale tam je zřejmě potřeba tlak isté

druhé strany.

Ty si začáte má dětma, já bych se k ní možná vrátila.

Já doufám, že třeba tyhle děti,

třeba si martyriem, že oni neví, co bude.

Chodí prostě do těch front, jejich rodiče tam chodí,

zoufalé hledají, tyhle děti počítají,

kolik ty rodiny si můžou

dovolit zaplatit.

Což by vůbec počítat ty děti v těch 14,

ještě neměli ty jejich rodiče, kolik si můžou dovolit zaplatit.

Třeba budou ty děti prostě tlačit

ty politické reprezentace, ty své samozprávy.

Třeba prostě oni budou za chvíli volit.

Tak třeba oni přijdou prostě s tím,

my chceme systémové řešení,

chceme systémové řešení změny

prostě v juky, mimo chodem to se chystá.

Otázka jak moc, my to jako veřejnost budeme hlídat.

Prostě chystá se revyzeku

rikula na základní škola, která je kríčová.

Ale protože je to školství

a protože je tu nekonkretní věc, tak se to málo sleduje.

Takže tady to jsou prostě důležité věci.

Faktem ještě tady prostě máme

stovky, nelo by se říct, tisící dětí,

co si prožívají.

Už po měsíc jako určité peklo

a strašné nejstoty, to jí může zanechat

na duši strašné psychické šrámy.

Řadá z nich nepochybně se nakonec dostanete,

ty šrámy už si ponesou,

ale bude to pro něm jít hepien.

Možná, že některé z nich to i třeba nějak posílit,

to já nedokážu posoudit

sda v tomto věku, je to posílení

nebo spíše jako právě ten šrám.

Nicmeně pořád tady zůstané

nějaký počet děti, kteří opravdu

jako nevídou, jako výtězové budou to

ty poražení, kteří třeba nějak napsali

ty zkoušky, ale dostanou se tam

vůbec nechtěli.

Co pro tyto bude znamenat

a pro jejich budoucnost, a třeba tej jejich

budoucnost, potom pro nás to je otázka,

ale třeba oni sami potom donutí

ty politiky, aby jednali.

Možná, že ještě poslední otázka,

když se vrátíme na zem, opravdu

do té současné situace, tak mě by zajímalo

to řešení té urgentní situace.

Máš těště teď rodíče a děti dělat

i majíte těště nějaké možnosti?

Tak rodíče můžou

opravdu tlačit dejme tomu na té svoje kraje,

třeba nějak

opravdu jako relativně intensivně,

protože vlastně ředitele

mají možnost navíšit třeba o jednoho

dva žáky většinou kapacity, protože

ten ředitel otvírá dejme tomu

tu třídu pro 30 děti, ale já vím,

že třeba taková situace ve středu Českém kraji,

ale on vlastně může

dole rejstříku, vlastně coším povolují

ministerstvo v škosti, mít až 32 děti,

takže může vlastně do každé

třídy ten ředitel otvírá dvě nebo tři

a to může být na každé škole

vlastně tam přímo děšči dvě další děti.

Pokud vím, tak středo Český kraj

bude chcít tady k tomu přistoupit.

Takže jsou tady tyto varianti,

ale na druhé straně tě rodiče mají

opravdu velmi omezené manévovací pole,

oni se prostě musítec snažit

některéte maminky nebo odcové

se, kterým jsem hovořila,

já bych se doporučila, aby si rodiči na to vzady dovolenou.

Protože mi je prostě intensivně trávíme

hodiny tím, že to hledáme.

Chceme se jít na tu školu podívat,

takže vlastně tam i v věcicky jdeme,

protože já vlastně nevím,

jestli tam chci přihlásit dítě,

mě říkala jedna maminka,

že vlastně se dívala už i

zoufalstvíme mohrem tady dítě, co se dobře učí.

Tohle dítě prostě opravdu mělo se nít

na gymnázium a pak na vysokou školu

výsledky

jako schopnosti na to evidentně má

a kapacity.

Ale ona říkala, my se díváme na učniovské obory,

já jsem našla učniovský obor, kde prostě

v kryterích je, že vlastně akcetují

i děti strojkou schování.

Chci já svou ceru dávna

tuto školu?

To jsou otázky na ministra školství,

to jsou otázky na kraje

a na další lidi, kteří mají vliv a moc

můžu při generace.

Reporter Karadníku N-Marketa Bouvínová

byla ve studiu N-Marketomosti, děkuju.

A měj se hezky, ahoj.

Já děkuju za pozvání majský den.

A teď už jsou na řadě zprávy,

které by vás dneska neměli minout.

Prezidentový Petru Pavlový

leží na stole žádost od Inspekce BIS

ohledně toho, aby zbavil v Ratislava

mináře, co by kánceléřem lčenlivosti.

Pokud by žádost podepsal,

nyní mě Inspektorům vysvětloval

okolnosti úníku informací z BIS na hrad.

Rusko podle mluvčí diplomacie Zacharové

podnikne odvedné kroky, pokud Česko

bude spětně žádat nájem za pozemky,

na kterých je ruské velvyslanectví.

České ministrstvo zahraničí rágovalo slově,

že cituje, Česko je právní stát

a věří, že Rusko bude také

postupovat jako právní stát.

Americký protivzdušný systém

Patriot umístěný v Kyjevě

je poškozený jenom minimálně

zjistili to na místě technice zespojených států.

Rusko tvrdilo, že

systém, který chrání ukrajinskou metropoli

v noci na úterí zasáhlo.

Bývalý středečeský hejtmanda

Vytrát opustil brněnskou věznici,

kde si od počátku ledna

odpikával trest za korupci.

A muž, který měl na demonstraci

na václavském náměstí nášivky

z písmenem Z a logem vágnerovců

dostal odcoudu podmínku za popírání

genocidi, rok nesmí pobívat

v Praze.

A na závěr

ještě jízlivá poznámka

Něco vyselo ve vzduchu.

Byli jste v životě nervózní,

nevěděli jste přesně proč,

říkali jste si,

na rozí nějaké zásadní nebezpečí

a pak to konečně přišlo

zpráva, která geopoliticky

změnila úplně všechno.

Rusko

s veškerou vážností

podepsalo dohodu o

nerozmistivání zbraní ve vesmíru s Ugandou.

To jsme si oddychli

na slyšenou zítra.

Přijte

na výstavu Eviko Čátkové.

Moje tělo není ostrof.

Beletržný palác

Národní galerie Praha.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.