5:59: Největší. Světový. Passé. Šest pohledů na Milana Kunderu

Fort Puma a Kuga jsou vozi kategorie Suv, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Fort Puma, zaujme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Fort Skladem CZ.

Vrchul české literatury, českého Romanopisetství a pro současné spisovatele, pro něto je nedostižná metá právě tým kulturním záběrem, rozhledem a vhledem do funguvání literálního díla, ale zároveň i porozvodným v konkrétní lidské situaci.

Když mě požádal, jestli bych jeho čtyři francouzké romány přeložila do Českiny, tak jsem bych chtěl omdlít, protože jsem si říkala, že je to strašná odpovědnost a že vůbec nevím, jestli to dokážu vzít na sebe.

Skrátka je to autor, který je virtuozní v tom, co dělá a zároveň je tu člověk, který pochybil tak jako kde koli z nás.

Milan Kundera je autor zvěta, není nyní nám autor pro Českou republiky.

Smerc pisovatele, dramatika a básníka Milana Kundery vyvolala mimořádnou odezvu v Česku i za jeho hranicemi.

Reakce čtenářů, médií i odborné verejnosti oceňují literární odkaz autora kníchžert nebo nesnesitelná lehkost bytí.

Kundera, který zemřel v úterí ve věku 94 let, si svými romány vydobyl místo mezi nejpřekládanějšími českými autory.

Většinu života přitom prožil v zahraničí, v paríži, kde nakonec iskonal.

Je na místě ho považovat za českého nebo francouzkého autora.

A v čem bylo jeho psaní unikátní tak, že dokázalo překračovat hranice a oslovovat čtenáře po celém světě?

V dnešní podkáztu vám nabízíme ohlédnutí šesti osobností z oblasti literatury, který se s Kunderou a jeho dílem protnuli.

Je čtvrtek třináctého července, tady Jelenka Kabrhlová a pětpadesát devět.

Spravodajský podkázt se znam správ.

Já jsem Anna Kareninová a jsem překladatelka.

A jsem, myslím, jediná překladatelka děl Milana Kundery z francouštiny do Českiny.

Milana Kundera pro mě znamená Českého autora, známého světového autora, kterým nepožádal,

abych ho překládala z jejho přijatého jazyka do jeho rodného jazyka a do jazyka, kterým psal svá vrcholná níla.

Z dílem Milana Kundery jsem se znamovala průběžně jako čtenář.

Věděla jsem, že on odmítá, aby někdo jiný přeložil jeho francouské romány do Českiny,

že on si je chce přeložit nebo lepřečeno počištit sam.

Takže když mě požádal, jestli bych jeho čtyři francouské romány přeložila do Českiny,

tak jsem si chtěl omdlít, protože jsem si říkala, že je to strašná odpovědnost a že vůbec nevím,

jestli to dokážu vzít na sebe.

Měla jsem podmínku, že přeložím kapitolu nebo dvě kapitoly, pošlu mu to a on se teprve rozhodne,

že to je u něho zpřela nezlávazné a já to skusím.

A vidíte, překládám ho dál.

Překládat Milena Kunderu znamená pro mě svým způsobem určitou nesvobodu tvůrčí,

ale velkou školu překladatelskou a vlastně velkou školu, co do poznávání Českiny.

Protože já jsem si snažila ho převádět do jeho Českiny a hledala jsem v jeho Českých dílych,

jeho způsob psaní a zároveň jsem hledala, když jsem si nebyla jistá,

jakým způsobem překládá třeba určité slovo České do francou Štiny,

abych to správně přířadila.

Tím panem z toho byla spíš rekonstrukce,

než slobodní překlad a dost mi to dalo hledačské práci.

Já jsem milena kunderu nikdy neviděla,

ale zaživot jsem s ním několikrát předlety telefonovala

a povidali jsme si většinou o mých překladek

celý na převratného francouského Romanopisce,

kterého on tady prosazoval, aby tu vycházel.

Myslím si, že na základě těchto překladů

on se nakonec rozhodl mity překlady svěřit.

Já se mu posílala své překlady,

případně jsem psala dotazy nad čím vám,

ale toto všecko šlo přes věho paní,

přes paní věru kunderovou.

O té doby dostala jsem od něho lístek,

spodíkováním, ale rozhodně jsme se neviděli

a ani jsme spol na těmi překlady netelefonovali.

Já jsem pochopila, že už hodně stůně v té době.

Tyhle romány Mělená kunderia

jsem samozřejmě vnímala především překladatelsky,

ale protože jsem skoumala celé jeho také české dílo,

tak se s tím neslo i určité poznání o jeho spůsobu psani,

o jeho přemýšlení o románu

a také jsem si samozřejmě načetla jeho eseje o překládání,

takže mě se tím dopenili možnosti psani.

Moje autoritotiž, které překládám Louis Ferdinand Selina,

vlastník Ezra Pound, ti psali velmi jinak

a já jsem se vlastník to prvé potkala s psaním,

nejako čtenař, ale jako všechněmešky badatel,

které dolo úplně jiné, tak to mě velmi obohatil.

Mělen kundera pro mě je především spisovatel kosmopolitní.

Dneskami několik lidí napsal,

jak to, že ve Franci o něm mluví,

jako o francouzském spisovateli českého původu,

když je to český spisovatel žijící ve Franci.

A já jsem jim odepisovala, on to tak chtěl.

On skutečně své celé dílo i to české

přístupnil a uzabřel především francouzky,

protože velmi dbál na francouzské překlady

a u jeho souborného díla,

které vyšlo ve velmi prestižní edici,

které jády na katatovcí Galimar.

Tam on má pod všemi těmi svazky napsáno,

že toto je definitívní perze jeho románu.

A ta je francouzka.

Myslím si, že ve Franci je, mělám, kundera,

velmi důležitý spisovatel,

když se se ktám s vidmi zitarárných

nebo kulturných krugů, ale i z diplomatických krugů,

tak ho všichni na jenom znají, ale čtou a čtou ho rádi

a váží si ho.

Dovedete si představit,

že byste zase hral ve vlasti veřejnou roli?

Ne, ne, neumím.

Neumím, ani ve Franci, ani v Čechách, nikde.

Jenom, že spisovatel, ať chcete, nebo nechcete,

je vždycky do výstají měry veřejnou osobnosti.

Jeho kníhy jsou veřejná věc,

ale on ne,

on ne,

on ne,

on ne,

on ne,

on ne,

on ne,

jeho kníhy jsou veřejná věc,

ale on ne,

on ne,

jako čtověk.

Ne.

Jen němec,

spisovatel a šef redaktor literárního měsíčníku host.

Byl to autor,

který mě provázel si o 18 let,

možná, kdy jsem začal číst

baletry uměleckou

a strával jsem s ním tím pádem,

taky už to stlet.

Já si myslím,

že platí,

že když otevřete nějaký text měl na kundory,

tak o kamžitě poznáváte jeho stil,

co je něco,

co se počítá v literaturě,

a čeho vmálo,

který autor dosáhne.

On,

přesto,

že je vlastně dost jako intelektuální,

nějaký nijansovaný,

tak zároveň vždycky si uchoval

jako průzračnost,

čistotu vězika,

čistotu stilu.

A myslím si,

že z toho důvodu

neměl problém,

se prosely ty v té Franci,

journalistická tradice,

mimo vlastní,

on už v Česku

se k ní dostostával.

Já jsem sedvícky snažil vyhnout

takovým,

čen vy má extrémum,

který tady v Česku rádi,

zaujímáme,

to znamená být nekritický obdiv,

nebo naopak přílišná kritičnost,

a řekl bych nedostotek,

velkory sositě,

tak mám takový člení

tý vztah,

k Milanu Kunderovi,

něco mi příde,

opravdu,

světové úrovně,

některého knihy

nedočeto,

ale každopádně

ať tak nebo onak,

tak je to prostě nějaký autor,

ke který mu se člověk stahuja,

který ho skrátka

nemože obejít tady v Česku.

Mně přijde,

že občas platí,

že ty romány

jsou dostek,

bezkonstruovaný.

Kundera je opravdu

intelektuální typ autora,

takže ta výdka,

která se objevoje

standardně,

v případě Kundery,

že ty postavě jsou věšák

na ideje,

že spíš o to,

co autor chce říct,

a tam nějaký maloutkama,

tak v případě některých tekstů

platí víc,

než v případě jiných,

a se komentují,

že to je nejvíc mě to vadilo

v knihy ze smíchu a zapomnění,

ale zase znam lidi,

kteří neopak,

to to vystvihují nejvíc

i hodní,

takže to už je individuální.

Já myslím,

že nějaké obecné rovině

je to taková vysekce

stahu,

často milostních stahu,

on je opravdu řidký pozorovatela

těho knížky,

často složený

a spoustavěci je dosť samozřejmých,

protože máme tu dějinou skušenost,

o které kundera píše,

a nedokážetme se

úplně vlastně v cíti do toho,

jak objevný,

nebo jak důležitý,

to mohlo být

jako pro západního čtenáře,

že on opravdu kundera

dost reprezentuje

nějakou naši dějinou skušenost

směrem na západ,

konec konsulta,

poslední věc,

která vyšla i unesený západ,

tady nebyla sa s tolik známá,

protože to vyšlo už ve Franci,

a bylo to přetíštěný v Americe,

a to opravdu udělalo

tehdy velkou službu

pro znovu oživení,

zájemu, západu

o nějakou východní osud.

Je to zajímavá otázka,

to generační čtení,

já jsem simlonit ze svými studenty na jamu,

četl nějaký kunderovi SE,

a tam třeba ten jeho nárok,

že vlastně ten autor

je s vrchovaným vládcem

svého díla

a má právo určovat interpretace,

tak to jsem řekl,

že lidi, kterými 20

je úplně nějaká nepochopitelný,

že oni žijí ve světě krátiv komont,

vlastně si půjčují tady ty věci,

takže jim to přišlo

jako předpotopní tráv tomto ogledu,

takže hočně nějaký generační čtení

existuje,

zároveň bych chtěl ale věřit,

že to kunderovo dílo

fakt má v sobě nějaký kvality,

který se neomezují prostě

na to,

že některé koncepty se mění

a konec konců kunderov

skoro všechny ty Romány

se týkají mezzodických stahů

a i proto,

je to tak širocečtěný autor,

že je si ce intelektuální,

ale zároveň velmi přístup.

Pokud něco Milan Kundera

oplně nepropočítal také toto,

že ten jeho projekt

zmizení za dílem,

že zvolil jako špatnou strategii,

protože tím,

že opravdu nás nechal

bez nějakých odpovědí,

tak se jim o to víc zabýváme.

Takže možná,

když nády byšel nějakou konvenční cestou,

že je skrátka poskytné,

a zponětnou ze 10 let hodinový rozhovor

v nebo české televizi,

tak by to všechno bylo daleko srozumitelnější

a víc v pohodě.

Nějaké jako schyzma díla

a autora,

mám pocit, je v literaturě nebo vůbec,

ale v té intelektuální tradici

dost běžný,

vlastně přegrávalo se to na Rusovin,

na Marxovin a spůstě osobnosti.

Takže mě to nějak,

jako musím říct, neirituje,

a mám pocit,

že jsem schopný,

přijmout obojí,

že skrátka je to autor,

který je virtuozní

v tom, co dělá

a záraveně tu člověk,

který prostě pochybil,

tak jako kde koli z nás,

v případě ve hryjných figur,

jako je Milan Kundra,

jestli ono zřejmě daleko větší poptávka,

po nějakých vysvětleních,

který Milan Kundra bohužil,

teda nedává

a to potom vytváří prostor

dalším interpretacím a spekulacím.

Já nemám po něj rány,

když v případě literaturě

v seti autoři rámují

těmi atributy

největší, nejvíznamnější,

protože to není soutěž v tomto typu

a dokonce myslím,

že ani ta národnostní příchilnost

není v případě literatory,

to zásadní,

bych nechal sportu

a Kundra sám,

to je potřeba asi říct,

vždycky chtěl být europský autor,

emigroval,

proto mě i z toho důvodu,

že ten český kontekst

už mu byl trochu úzký

a myslím,

že kdyby to neudělal,

že kdyby neemigroval,

že ani není tím světovým autorem,

že by to pro něj soumoredně

bylo daleko těší z Prahy,

než z Pahríže,

tak si myslím,

že v tomto teného projekt

byl úspěšný,

že se mu podařilo

stát se opravdu

světovým autorem.

Jestli se ještě vrátím přeštině

a jestli se vůbec vrátím.

Já v tom opravdu nic nevím,

jim ty se moh své budoucnosti

nic nevěděl.

Uvědomte si,

že v dobe,

když jsem odešel z třech,

já ani moje žena,

jsme vůbec nepočítali s tím,

že bychom ještě někdy

uviděli vrtavu,

nepo špilberk.

Život je pro mne od té doby

jedno jediné překvapení,

z něho už nevycházím

a zřejmě už nikdy nevídu.

Na spořáku vám to dost necinka,

kam z penězi,

aby byly chráněné před inflací.

Font Monetika zhodnotí

jakoukoliv částku

ož 6,5 %

a to firmám i do mátnostem.

Více na Monetika ceze.

Ménuji se jíří Brabeco,

jsem literární istoryk

a myslím,

že jen ke slemu nerozemu

pažte stejný rok,

co se narodil Milan Kundera,

že budu asi nejzdarší

s těch,

který vám budou odpovídat.

Čím byl pro mě Milan Kundera,

já těžko mohu rozlišit

nežitou lidskou stránkou

a tou literární stránkou,

protože Kunderu

jsem poznal někdy

v druhé polovině

50. let,

slyšíte dobře,

50. let,

a byl to začínající básnik,

já jsem taky začínal

s literární historii

a ten sjet české

a moravskéj tédy

byl velmi propojeny.

Všechno jsme se velmi

brzy nějakým způsobem

setkali, znali jsme se,

setikali jsme se,

ale žádným bližší

pou to tam nebylo.

To se teprve vytvořilo

nějakým způsobem,

když psal Milan Kundera

umění Románu

a kdy psal monology,

protože o obou těch dílech

jsem psal téhdy

a tím pádem jsme se dostali

tak jako bych řekl vlíže

k sobě, ale zase

nijak tak adechom

to mohli nazvat přátelstvím.

Přátelství jako bych

rád odůvodnil,

co to vlastně je to přátelství.

Mně to někdy připodá,

že přátelství je proto,

abychom o tom mohli napřed,

že jsme se z nějakým setkali,

že jsme byla velká regracie

a že to byl takový člověk.

Ale přátelství

je něco více intimního.

A ta intimita

spočívá v tom,

že ti lidé si nemusí

tolik moc vysjetlovat

tentach,

který v té ruchovní svéře

nějakým způsobem učinili.

A že to

přátelství není a nic tak vnějšího.

Znal jsem, tykali jsme

se, setkávali jsme

se v Bezláviji,

dívali jsme se na to a na to.

To si myslím, že je něco

sceva odlišného.

A čely, když řeknu,

že jsme se spráteli,

tak mám na myslí

druhou polovinu 60.

Respekt řekl bych

křímo 67.

Osný, 9.

až 70.

Rok prostě, když dělat padleta

převratná doba.

Myslím, že to bylo

tehedy před sjezdem

s vazu spisovatelů,

tím slavným 4. sjezdem,

kde kundera tehedy

promesl projev,

kde byl v podstatě centré

elego toho siesta

a druhým centrem

byl ten solženící mův dopis

a ta vzpoura

přímo těch navrhovaných

spisovatelů do toho nového

ústředního výboru.

A v této době

skutečně řadá autorů

jak sám kundera na tom sjezdu

říká,

se scházili a připravovali

tento projev,

čerě on ho řekl jako,

že ho přednáš i za jiné,

nejenom za sebe.

A to byla do,

když jsme se stýkali velmi

až samozřejmě

daleko intenzinější,

to bylo po 69. roce,

kdy ty vztahy

těch lidí, kteří

byli vytlačení

s té oficiální svéry

a nebo tuto svéru

oficiální dobrovolně

opustěli, nechtěli tam být.

Tak pochopitařně vztahy

těchto lidí, byli daleko

intenzinější,

nežli se navazojí

vztahy, vyhřekl v normální době.

Bylo tam takový pocit

intelektuálního ohrožení

a v takovém intelektuální

ohrožení vždycky.

Je daleko

intenzinější to vnitřní napětí,

to vztahu k tomu druhému,

nežli

nechom to mohli říct v normální době,

čili v té době

jsme se velmi stýkali

a hlavně, když si připravoval

přednášky do Ren,

kdy měl do té Francije vodět,

tak si připravoval přednáška

a já jsem tehdy dělal

strážného na Lorete.

Tam byl klid poměrně,

někdy tam ji přespal

a v podstatě bylo

vytelární dýchřek výměn

na zoru.

Předem, ale říkám

v podobu se moh obdilovat

skutečně

tu intelektuální

mohutnost

kunderovu.

Protože to bá nová tejmata

přeba se tam objevilo

jen ptá spisovatelka

Ešen Bachová,

kterou neznál přečetl

a na jednočtejní

oni dovedl

tak analiticky hovořit

že

i ty přátelský spahy

někdy ironické, saterické

byli prostě na jednou mětním

svátečním.

Abych to dokončil prostě

když odjíštěli do Ren

tak poslední večer

s nima jsem tady byl

hlasně jsme proželi celou noc

prokecali a ráno

odjíštěli to Ren.

Tak když tam prostě

bylo něco takového

přerušeného

což se ukázalo jako nesmyslné

protože

když jsem na Kunderovi čekal

když přijeli po první do Prahy

po 89.

tak

pozřejmě těch 20 let

se ukázalo jako

když tě lidé žili prostě

v absolutně jiné

intelektuální duchovní svéře.

Já si myslím,

že Kondera je

jeden, bo opravdu

z největších

českých spisovatelů

vůbec

co bylo napsáno češtině

a jestli je velkým

spisovatelem francouzským

to se nedovolil

vůbec hordnotit

ale kdybych měl říct v čem

vidím to jeho

hodnotu tvárnou

třetickou

tak spočívá v postatě ve dvou rysech

první rys

je, že

česká literatura

Próza

má bohatou

krásnou tradici

já ji nazývam

chřihá

a říct se

Ignáderman nedocenený

Hašek a Hrabál

to je bohaté

kde tě autoři

mají neustále

nové a nové příběhy

neustále je zauzlují

různým způsobem

destruují je

a zase dávají do popředí

prostě toto bez vse vyprávění

má v Čechách

nespilně velkou tradici

a všimět si, že se jí také chlubíme

touto tradici

a potom je to druhá tradice

taky česká

próz se dostává do prózy

takže my máme

krásné prózy

lyrického charakteru

jako je třeba

Vadisa Vančura

to je taková síla

tě české vyprávěci

literatory, která objevila

tou nijámsovanost

pomenování v próze

dění

lyrického dění

na jednou ten člověk

je jiný mnežli byl

v tom tradičním vyprávěním

který akcentuje to fabuli

ten lyrismus akcentuje

výčný před člověka

a proti těm

to dvěma tradicín

je Milan Kondera

proti těm velkým

tradicím českým

akcentoval prózu

která neměla

u nás dostatečných předchůců

a proto se myslím

velmi obezřetelně

orientoval na

francovskou prózu

zejmena 18. století

která je na jedné straně

očiškena

od té bezhřehozky

je ukáznena

je intelektuální

je filozoflící

čili od toho to se

Kondera emancipuje

a potom od té lyrické

prózy ačkoliv napsal monografii

o Vanšerovi

a napsal i pamflet

proti lyrizmu

včetně pohezie

a od těchto dvou tradicí

to může říct

že Kondera je

zaklátatelem

jistého trendu

který česká próza

potřekovala jak súl

nemůžeme říct

prostě bylo bys právné

aby lidí četli

nebo bylo by nezprávné

aby ho četli

prostě spisovatel je

vydanej v šans

tomu, jestli ho někdo potřebuje

nebo nepotřebuje

když kunderu nebudou potřebovat

s těmi problémy, které on nastolil

a s těmi problémy

kde se významovuje

zvrací několikrát

instáteze

nebo jistý postoj

které on nebudou potřebovat

tič tenáři

tak ho nechají být

ale jestliže budou potřebovat

to co tam v tom kunderu je

a bude ještě nalézáno

tak nůbec nezáleží

na tom jak se k nekomu

staví, musím říct

toto je debata, která

když byla ta diskuse o kunderu

trochu mě vadila

že

někdo potřebuje

kunderu a někdo potřebuje

hohanit

dobře to je bych řekl

svéra trhu

svéra něčeho co z literatourou má

málo společného

z kvalitou literatury

protože literaturu

byt potřebojete nebo nepotřebujete

a stejně tak se jíváme

do milosti

přece si tam nebudeme čísť

co nás nezajímá

jestliže prostě

zajímá člověka

tě životní osudy

autorů

tak samozřejmě, že je

třeba, aby měli na prostou

slobodlu všecko nales

všechno na ty básni chyzi

to je pochopitařný

Žil jsem tu dobu

a určitě budete mít stejnou

skušenost za 50 let

jak

a doba bude

řekaná, že si budete říkat

tam jsem nežil v té době

prostě to byla jiná doba

co jsem žil

protože měla jiné priority

jiné modely, jiné simbóly

a byla to doba, která totalizovala

toho člověka

a samozřejmě

já nejsem schopný

revidovat

a nebo prostě podepřít

ty argumenty, které

prostě se objevili

k tomu, nebo

s pseudoarchivů

ale zajímá člověka

jenom to, že

přece takový to autor

jak jdi by

v minulosti zabloudil

a nebo

v minulosti prostě se něčeho dopustil

tak je nám to smetlí to ne

a nebo z toho máme radoz

jestli se prostě jako ten člověk

příklad bych řekl

Ezra Pound

v jeden z největších bázdních

20. stoli

jestli nikdo bude

kutat v jeho životě

a zjistí tam věci, které jsou

skutečně odporné

a postaví na tom

víznam toho

pounda, tak je to možné

dneska je všechno možné

ale

co nám o tom poundovy, který

napsal ty bázdně vlastně říká

a když budu

kunderu

usěčovat z toho, či ono

co nám vlastně

umožně rozpoznat

tu složitou cestu

co pak on byl sáp

co pak to není intelektual

teda model intelektuály

20. století

20. století

jak jsem Guilla Mbase

jsem dramaturg festivalu

s větkní Praha

jsem francus, který byli v Praze

pro mě Milan Kundera

je to úplně

osobný a intimný

auto, protože tak

četel jsem propově Milan Kundere

když byl mě 17

četel jsem knihu

kterou dala mě moje

prynilaska

bylo pro mě nějaký jako kultu

mě ale literaný šok

za jenu miloval jsem jihotilo

a potom četel jsem asi vše

je to klasická otázka

jestli on je čech nebo francus

podle mě Milan Kundera

není ani český spisovatel

ani francuský spisovatel

je jenom spisovatel

on začal mům sat v Českyni

i pak zménil do francusštiny

ale vždycky je jenom spisovatel

který je ostroj

ale identitá Milan Kundere

je spisovatel

ani český ani francuský

je spisovatel

dílu Milan Kundere

je pro mě velmi spesifický

protože má stíl

který několik lidi budou říct

že to je jednoduší

ale to není fakt jednoduší

to je přesně

a podle stílu

co je důležité je smysel

je asi metafizická

o setkani a relace

starý mězi lidmi

lidmi s větání

a poměto bylo fakt

šok protože to není jako

velmi komplikovaný

velmi stílové napsany

ale to je přesně

a to vypadá jenoduší

ale tak to není

stíl je jenoduší

ale smysel je velmi

velmi silný

Milan Kundere

není jako český spisovatel

to znamená, že

není typický český spisovatel

je upelně spisovatel

Románo

Milan Kundere přemyslil, že

Román je európsnejší

uměni

tak možno Milan Kundere je európský spisovatel

který mluví

francuský i český

ale tento silnost

má vysledek

kundera je zvětový spisovatel

je důležitý pro každý člověk

každý lidi

ve zvětě

to je jak Flau Bernini francuský spisovatel

je znamené ve USA

než ve Francie

na překlanu

a to je důležitý pro Milana Kundere

je autor zvěta

není jenom autor pro Česko

Republiku

Recepce Milana Kundere

i Francie je trošku

komplikovaný

jestli možoužit z takhle

je trošku passe

není úplně súčasný autor

už je to historický autor

všerný znaj Milana Kundere

všerný četli Milana Kundere

ale Milan Kundera

patří Selina

Flau Bernini

není mězi

aktuální súčasný autor

jako Hrdu Aruy, Věžní Depence

nebo Michel Wielbeck na překlad

už je v historie

a už patří mězi

hlavný francuský autor

v historie

bohužel nikdy

nepodkal jsem se s Milanem Kundere

já nevím, jestli to je škoda nebo šesti

protože podle mě

co je důležitý

není človek Milan Kundera

co je důležitý je dílo Milana Kundere

a já byl jsem jako

úplně šesti

že podkal jsem s jejím dílem

www.avz.novinativov.pl

www.avz.novinativov.pl

www.avz.novinativov.pl

www.avz.novinativov.pl

www.avz.novinativov.pl

ja jsem Blanka Činátova

působím na Flaujské fakulte

na komparatistice a bohemistice

když se zabývám v Trzydovrpsku literaturou

a ště fungujú jako literárii redaktorka

v kulturní 14. d. a 2.

www.avz.novinativov.pl

první Milan Kundera

předeším na prost unikátní

fenomen, hodných vzkoumání. Takové na tom slova smyslu nemusíte s tím souhlasit,

v něco z toho vám je bytosně nesympatické, ale jako předmět výzkumu nebo kledení otázek,

je to vlastně nevyčarpatelný zdroj. Práda třeba probíram texty Milana Kundary ze studenty,

protože to vždycky zbudí nějakou debatou a docela takový vášní výdialok, takže můj istach je skutečně čistě profesní.

Na rych jsem přemýšlala o té otázce, jaká je rola Milana Kundary v české literatuře,

tak myslím, že na něm je fascinující, že nás provází celou poválečnou českou literaturou.

Milana Kundara vlastně vstupuje zásadním způsobem nejen do české literatury, do české kultury od konce 40. let vlastně až do současnosti.

Kdybych to měla trošičku bagatelizovat nebo hodit o nějakého bon moto, Milana Kundara je takový karelgot české literatury.

Je všude přítomný, jsou vysí ze všemi zásadními historickými událostmi, ale třeba i kulturními aspekty typu filmovánová vlna třeba,

dizent, ačkoliv sám v současí dizento nebyla do těch debat zásadní spůsobem stupoval, zásadní historického kamžiky je všude přítomný,

všichni ho znáj, všichni o něm vědí, přestože ho skorní kdo nečte,

to jestli jako s tím gotem, nikdo nespochyvňuje jeho obrovské profesionální a řemeslné kvality,

v tomu je to skutečně geniu svého řemesla, ale upřímně řečeno, myslím si, že estetická kvalita těch románů se dost přeceňuje.

To, co mě fascinuje, mě vlastně spůsob, jak Milán Kundara manipluje se svými čtenáři a spůsob jak si vynutí na svých čtenářích,

aby ho četli určitým spůsobem. A přitom jim hází takové vějičky, že tě čtenáři mají pocit,

že vstupují s tím dílem kunderovým do nějakého diálogu a mnoho hlasí a nejednoznačnosti a že to je všechno interpetačně otevřené,

ale přitom je ten kundara vele dost za roku a dost je směřuje do nějakého pole významu a ten spůsob sebeprezentace ať se bavíme o tekstu nebo o obrazu autora,

který se vytváhrí sám autor, tak to je opravdu geniální v případě kundery.

Změřím si, že nejde spohybnět naprosto zásadní přínoz českému románu, který spůsob lety povídky směřné lásky 1963 a žer 1967,

úplně osobně je žer dopřud nějak nejlepším tekstem Milana Kundary. Jednak je ten tekst velmi zajímavý z lediska nějakého eksperimentálního vyprávěcího postupu,

jak tam pracuje z tu různou perspektivo, když se to přidovnává při jak nějakým žojstovským ukubystickým u vypráviní,

ale mě tam fascinuje téma, který provází celou kunderovu torbu a to je téma paměti, spomínání, odpuštění, křivdy, směšnosti, trapnosti,

to jestli nějaká křivda je odčinitelná nebo není, jestli paměti je spolehlivá nebo není, hodně to souvisí s takovým jako oblíbeným typem kunderová hrdiny

a to je hrdina, který má pocit, že hrají jakou si hru, je režisérem životů těch druhých a pak určitém okamžíku zjistí,

že jsem mu to vymklo s rukou a že nedrží ty loudky pevně v rukou a že sámi obětí třeba nějaké směšnosti a trapnosti

a je to trapnost a směšnost, která má opravdu takový ten potenciál kunderovou tom hodně píše v těch sejích svých,

že to je ta trapnost, která má šanci říct vám něco jako čtenářům osoby samých z níto patetické, ale takový ten existenciální stav,

kdy se skrsten stud, protože trapnostou vysí se studem, kdy se skrsten stud člověk konfrontuje s tím, jak ho vidí druzí,

a tohle směšnost a trapnost, která je pro mě v tom žer to uvěřitelná.

V těch dalších románech, kdy se ty situace znovu opakujou, už to pro mě tak uvěřitelný není

a mnohem víc tam cítím právě takovou tu hrůz s těmi odkazy a s tím pomrkávání na ten kontext,

ve který chce, aby byl čten tím západní čtenářem, protože samozřejmě je potom roce 1975,

kdy kundera emigroval, tak se ocitnou situaci takovým paradoxu nebo problému, který řeší každý exilový autor,

jako ho bude psát, jestli z toho exilu bude zpátky psát proti svoje domácí čtenáře

a zostane v tom svim národním jazyce, v tomaterském jazyce, nebo zvolí ten internacionální jazyk,

no ale to znamená, že opouščí to svoje domácí publikum a bude psát pro někoho jiného

a musí tomu ty témata přespůsobět, a to kundera přesně udělal podle mny tou volbou,

ty francouštěli znamená, že píšu proti jak západní intelektuáli

a v tu chvíli se to proti český čtenáře už může jevit třeba zbytečně jak trivializovaný,

neuvěřitelný, příliš přehnaný, sebezstřený a tak dál tam by mohlo být spoustelných adiktiv.

Já si myslím, že ty kunderovi romány jsou hodně generační.

V tom slova smyslu, že pro tu nejmlačí generaci čtenářskou, ale třeba i kritickou,

což je docela dobře vidět, když vyšli ty poslední dva teksty přiložení s francouštěny,

tak jsem si měl, že ty nejmlačí literářní kritikové, prostě to pro ně nebylo téma

a pokud by jsme ho podrobili takovim tím oblíbeným způsobům čtení,

nějaké feministické kritice, genderové kritice,

ale třeba taky zletiška nějaké kulturní stereotypu a tak dál,

tak se mořen je tam spoustu problematických míst.

Často se zminuje třeba nějakámyzoginská linie,

ale tam je taky problém v tom, že řada kritiků na to,

že přes nějakou psychologii, přes taky života a díla a dokládají to,

že podívejme se, kundera neměl rád ženy a neměl děti,

a proto jeho psaní myzoginské, ale ja bych to býzinterpretoval

z tiska toho tekstu.

Je pravda, že kundera zachází ze svými literárními postavemi,

když se tak jako řaknu velmi hledabyle,

ale já jsem si měl, že skoro se všemi,

on i ty mužské postave jsou takové věšáky na ideje.

On se hlásí k té tradici toho flozovického románu,

takže určitý diskrozy věší na ty mužské postavy

a určité věší na ty ženské postavy.

Takže otázka myzogenství je vlastně složitější

u to, kundrenež vypadá přesetíká vůbec toho,

jak on s těmi postavami pracuje

a jaké stereotypy vytváří a proč.

Ale je to nepochybně jediný bestelista, kterého máme.

To je musím důležité říct.

V řada Američanů, kteří jsem jezdil v 90. letech,

jsem jezdili, protože se přečetli nestesetanou lehko zbytí

a myslili se, že tady najdou to, co znají z toho románu

a že československou, tehdy ještě prně kundera.

Takže pokud bychom o tom se bavili zletězka

té řemeslnosti a profesionality,

tak skutečně ten kundera nemá srovnání.

Třeba anglický literárný kritik Herald Bloom

do toho slavného tekstu kanon západní literatury,

knihy, které prošli z kouškou času,

kde má tak jako appendix a říká,

co z těch jednotlivých národních literaturo

jsou ty kanonické teksty.

Za českou literaturu je tam Sejfrd Čapek Havel

a nesta se tená lehko zbytí na kundery.

Takže zletězka toho bývozního artiklu

ten kundera nepochybně je tím velkým českým spisovatelém,

protože tomu mezenárodnímu čtenáři,

nechci říkám Evropskému, ale hodně i tomu Americkému

představil, určitá by se do říct naše domácí témata.

Oni nejsou specificky česká.

To, co tady nepadlo a co asi důležitý říc,

že kundera je strašně bůležitý v tom,

že on je jeden z lidí, který se podílel

nendefinování toho koncertu Střední Evropy

a že je něco jako Středovropský Romá,

Středovropský spisovatel, Středovropská identita

a v tomhle slova smyslu určitě

tím velkým českým spisovatelém je.

Ménuji se Jakub Češka

a působím na fakultě humanitních studií

Unverzity Karlovy.

Jsem garantem studiního programu

elektrovinská kultura a semiotika.

Věnojí se literární tory

a interpretaci České prozi

druhé poloviny 20. století.

Věnoval jsem se poměrně detailně

dílu Milana Kundery.

Vždy se v tační práci se napsal o Kunderovych

a nedávno vyšla teda

druhá monografie a grantový výstup.

Kde jsem chtěl pojednat dílo v celku,

to znamená včetně těch raných

esejistických, básnických

i dramatických počátku, které Milana Kundera

do svého díla pozdi

už nepočítá, což s tady

ménuje za poeticou Milana Kundery.

Já si myslím, že to rozhodně

největší český spisovatel je.

Já za největší českého

spisovatelé považuje,

že se mu věnují, jak si už

400 letí by mohlo byť

takovým dílčím argumentem

s pozice okolných Evropských

nebo světových literatur.

Mimože mají argumentovat tím,

že byl přeložen do desítky jazyků

a že ta jednotlivá díla

vychází v opakovaných edicích

a že opravdu to

já jsem to když si počítal, kolik edic

bylo jenom i včetně překladu

nesnest telekosti bytí,

ale to číslo mi vpadlo, ale bylo to několik set edic.

Takže tam se dá argumentovat,

jak si kvantitativně množstvím

jazyků do kolikých to dělo prekládáno

a vám někdo udělá i srovnávací studii,

že třeba někteří autori

jsou překladání více krát,

ale pak je to otázka těch náhradů

a to je podle mňou soudu

prostě nejštěnější

vůvodem český spisovatel

v Evropě a ve světě.

Měl jsem tu čest s mělanym kundrou

setkat a byl to velkory sý člověk,

který když se s vám baví

máte pocit, že neexistuje nikdo ní na světě,

než vy teda, s kterým se baví.

Takže pro mě to byl

pochopitelně zcela zásadní zážitek

a ty představy, které máte

předtím, než k tomu setkání

dojde, tak lehno popelem

a pak pravdu ten výrazný

velmi silný pocit

byl ten pocit na prostí akceptace.

Já myslím, že relevantní rozhodně

je, protože je to

vůstě v drhul české literatury,

českého romanopisetství

a pro současné spisovatel

to je nedostěžná meta

právě tým kulturním záběrem

rozhledem a vhledem dofungování literárdního díla

ale zároveň i po rozhodním

konkrétní lidské situaci.

Na literárdní díle je vždyck něco, co je časné

a něco, co tedy časnosti

odolává a

vůstě jak si významný europský

spisovatele odlížejí

od časného veprospěch, který podstatného

a Milan Kundrej má vesejích pasáže

o morálce podstatného a tak dál

a to je další rys,

a posledně to díle průzračné

přímočere

a někomu by se mohlo zdávat až banální

ale pak skrusíte něco padafrázovat

a zjistíte, že potřebujete daleko

víc prostoru, než potřeboval autor

kvíste ve nějaké scény

a to díž

ten klíč není

po ruce a je v tom konkrétním literálním díl

ale já se domnívám, že

je vždycky vhodné se srovnávat s těmi

Milan Kundrej to dělal v těch 60-tích latach, kdy mluví o

nesámho vzděženostně malých národů

že aby ta česká literatura

byla vytální a zdravá

tak se musí poměrvat nejvýznamnějšími

Evropskými díly literatury

a taky v té době

když se podíváte týdeníků

nové knihy co všechno vycházalo

z překladelné prozy co všechno vycházalo

se jsou časné české literatury

tak nechci to

mítizovat, ale to je jako

jeden z těch zlatých české literatury

A to je ze čtvrteční

epizody podká stu

59 věnované Milanu Kunderovi vše

děkujeme překladatelce

Ani Kareninové, literárnímu

kritikový a historikový

římu Prabcovi, spisovately a

novináři Janu Němcovi, publicistce

a Bohemysce Blancečinátové

francuskému spisovately

Kijomu Basetový a autorovy

monografie o Milanu Kunderovi

Jakubu Češkovi za to,

že se s námi podělili o své vzpumínky,

postřehy a refleksy

Kdykoliv se k nim můžete vrátit

na stránkách se znam zpráv

v podkástových aplikacích

i na platformě podcasty.cz

Těkujeme, že posloucháte

To byla Lenka Kabrhlova

Těším se zítra

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.