5:59: Návrat Rusů na Wimbledon: když se ze soupeře stává nepřítel

Ford Puma a Kuga jsou vozi kategorie SUV, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Ford Puma zaujíme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Ford skladem CZ.

Z ochozu kurtu tenisového All England Clubu

v letošní mročníku nejstaršího turnaje světazní netypické projevy fanoušků.

Bučení i nesouhlas.

Komplikované vztahy mezi ukrainskými a ruskými sportovci,

spůsobené ruskou agresí na Ukrajině, se promítají do hry i do emocí v publiku.

Můžu větší, že nemohu vytvoření.

Vůbec ruská a ruská vytvoření.

Už větší, že to bylo nejlepší.

Například ukrainská tenistka Elena Svitolinová,

čerstvá Vim Bledonská semifinalistka,

si dlouhodobě odmítá podat rukus ruskými a běloruskými hráči.

Po zápase, ve kterém zvítězila nad běloruskou Viktorijí Azarenkovou,

opustila kurd bezportovního gesta.

Publikum pak vybučelo Azarenkovou.

Za rok a půl konfliktu nejde o první podobní případ.

Jaký by měl být přístup kruským sportovcům,

reprezentujícím stát, který je nesporným agresorem ve válečném konfliktu,

ale dál není jasné.

Kam jsme se posunuli v debatě o odpovědnosti

a etických a moráních dopadech války na Ukrajině?

Jak konflikt posunuje podmínky a mění atmosféru ve sportu?

A panuje na kurtech, stadionech a dalších sportovištích

vůbec ještě pravidlo fair play?

Je středa? 12. července?

Tady Jelenka Kabrhelová a 559.

Spravodejský podkázd se znam správ.

Jaroslav Plašil je sportovní reportér

a radiožornálu speciálizující se na tenis.

Ahoj, s Vimbledonu.

Ahoj, tak ty si přímo na místě.

Sleduješ, co se ve Vimbledonu děje?

Pomalu už vše směru jak finále.

Tohle tošní horočníku se poloňské pauze

účastní znovu i ruští a běloruští tenisté a tenistky.

A je zjevné z těch všech různých článků

a přenosu, že ta jejich přítomnost vyvolává na 5 všatnách

a možná i na kurtech.

Zaregistrovali jsme správy,

že u krajinských tenistek odmítla podat

proti hráčkám zbilo ruska a ruska ruku.

Jarduj, jak překvapiví je takovýhle vývoj na Vimbledonských kurtech?

No, překvapivé to asi není,

protože už něco podobného fanoušci viděli a slyšeli

v paříži při Roland Garros, kdy také občas

na někoho zahučili, když někdo nikomu nepodal ruku.

Ono je to asi složité, třeba pro někoho pochopit.

Já si osobně myslím,

že asi jiné by to bylo, kdyby se odehrával turnaj

někde v Polsku, v Česku, v obalských zemích

a jiné je to třeba ve vzdálenějších zemích o toho konfliktu.

Tam zkrátkám mnozi lidé nevnímají asi jeho blízkost

a pak projevují takovou sportovní složku.

Když to zjednoduším, tak vlastně zajímá to,

jestli ta hráčka té druhé podala nebo nepodala ruku.

Oni neřeší to ostatní, protože jinak proto

nemám nějaké vysvětlení. Nevidel bych v tom někdo,

že bych chtěl někomu ubližovat a tak dál, ale zkrátka

fanoušci na tenise často sledují to sportovní část

a k tomu patří podání ruky po zápase

a proto ať už to byla Ruska, Bieloruska

nebo na druhé straně ukrajinská tenistka

a došlo k tomu po zápase, že si nepodali ruku

tak zkrátka na někoho takto občas zahučí, zabučí,

protože zkrátka oni nejsou do toho zatažení.

Pojďme na uvod zmínit faktografii.

Nyní tedy hráči z Ruska, Bieloruska,

nenastoupili, měli pauzu právěc,

ohledem na válku rozpoutanou Ruskem na Ukrajině.

Jaké to tedy letos, kolik hráčů, hráček

po té loňské pauze nastoupilo a jaké podmínky

se k jejich nástupovázali?

Vimblédon do předů a vyzoval na rozdíl od loňska,

teda, že pustí Bieloruské a Ruské tenisty

tentokrát. Na Vimblédon, Vloni,

tady byl ohromní tlaky Britské vlády,

že Vimblédon zakázal účast Ruským a Bieloruským tenistou

za což dostal od mezinárodních asociací

tenisových profesionálních jak WT8,

tak ženské, tak můžské ATP, pokuty

hráčom se neudilovali body, to jsou dostatečně

známé věci.

Ruský a Bielorušký tenisté byli kvůli

invazy na Ukrajinu vyloučení z Vimblédonu.

Organizátoři nejstledovanějšího turnáji roku

nechtějí, aby jejich akce byla zneužitak

propagáci Ruského režimu.

Turnáji musí vynechat současnosti

druhý nejlepší hrát světa Daniel Medvedev

nebo osmí hrát že bríčku Andréj Rubliov,

který invazy odsoudil.

Po vyloučení ruských a Bieloruských tenistů

z Vimblédonu se kolem nejslavnějšího

grenslamového turnáje rozpoutal ostrý spor.

A hlasitý nesouhlas přišel z nečekané strany.

Že se ozval mluvčí kremlu Dmitry Peskov

asi nikohon neprikvapí, ale přidel se k němu

i zástupci a sociace

můžského profesionálního okruhu ATP

i ženské organizace WTA.

Argumentují tím, že jde o diskriminace

na základě národnosti.

Pořadatele tenistového Vimblédonu dostali

odvedení můžského okruhu ATP

pokutu v přepočtu 3,20 milionů koron.

Za to, že kvůli invazy na Ukraínu

vyloučili z letošního ročníku

ruské a bieloruské hráče

s turnéou na Britskému zemí.

Hruští a bieloruskí sportovci

budou startovat na Vimblédonu.

Vedení turnáje oprotiloňsku

totiž změnilo názor.

Londícký turnáj byl

totiž jediným grenslemem,

kde rusové a bielorusové nehráli.

Na turnáje se nepředělovali bode

a hrálo so jen o peníze.

Ale letostady pustili ruské a bieloruské hráče

s tím, že samozřejmě

nesmějí nějakým způsobem

komentovat válku, podporovatí

mějich výtěství případně

byly nyspojené s nějakými

volenskými úspěchy propagandou a tak dále.

Jednou z podmínek taky bylo to,

že nesmějí přímat podporu

odstátu a navazujících společností.

Takže toto bylo do předů a vyzováno

a letostady startovat hruští a bielorushtí

tennisté mohou.

Je to ohromná kvantita,

samozřejmě, protože ten počet je velký.

Tennistů z Ruská byl ruská.

Tennistek i tennistů u mužů

to hlavně Rusové, u žen jsou ve špičce

i bylo rusky a kromě té kvantity

je to také obrovská kvalita, protože

vezmějme jenom tětě čtvrtfinále mužů,

tak tam mezi čtvrtfinalisti

jsou 3 Rusové, Daniel Medvedev,

je tam André Rubliov a

je tam také Roman Safulin,

takže 3 z 8

hráčů čtvrtfinalistů Rusové.

No a u ženského okruhu

tam jsou zase vynikající bylorusky.

Teď samozřejmě se daří

v této sezonie náramně

a ryně sa Balenkové z byloruska,

stále je tam i Victoria Azarenková

s velkými zkušenostmi

a do toho jsou tam Rusky,

které také patří mezi

ty špičkové hráčky, jako třeba Daríaka Satkinová.

A co se k vám, Jardo,

k novinářům dostává za informace

o tom, jaké jsou mezi těmi sportovci

z Ruska, byloruska a sportovci

z Ukrainy, kteří jsou také na

Vimbledonu vztahy, jak to vlastně

celé funguje. Ono taky záleží

na tom, s kým si povídáte

kdo jak moc je ochodný o tom

mluvit, protože dovedu si představit,

že pro někoho je to

i nepříjemné, ale obecně bych

to asi rozdělil pod letěch

zkušeností, co jsme si tak povídali

jak s českými hráčkami, některými

tak třeba s i ukrainskými

tenistkami, třeba při

utkání poháru byli džinkingové

v Turecku, kde byla velmi

otevřená Marta Kostiuková, s Ukrainy

k těmto rozhovorům, nebo třeba

vydali v New Yorku, Solgou Savčukovou,

trenerkou Karolíny Plíškové,

samozřejmě těch názorů máme dohozd

a asi bych to rozdělil na takové

skupiny, že tam jsou hráči,

kteří se snaží nějak být

empatičtí, pak je tam

taková neutrání skupina

a pak tam je také skupinka těch,

kteří třeba provokují až.

Ale nemohu posoudit, kdo je ve většině

v menšině. A dajíš se popisat nějaká

konkrétní případy, změňovali ti to třeba

třeba tenistské zdroje se, kterýme si mluvil?

No těch případů je asi víc

a ne všechny si troufám říct,

jak lidem dostanou, ale asi

z nám je třeba případ tenistky

potapovové, která trénovala

v dresu Spartaku, Moskva,

takových drobností, asi v tej hráčské

šatněby, asi tenistky našli víc

nebo tenisté, no. Ale málo

co se třeba dostane na veřejnost.

No a více

jaký vztah mají ti ruští

a běl ruští sportovci,

vůrežimu potažmo, k režimu

Aleksandra Lukašenka,

ty si změňoval, že vlastně jedním

z požedavků v Imbledonu bylo, aby nebyli

napojeni, například na státní

peníze, je tohle zajíštěno,

protože se objevili informace o tom,

že možná ne ve všech případech

se tí sportovci od peněz

růzkého státu odstřihli.

Toto si netroufám úbec posuzovat,

protože opravdu nemám

přesné informace, abych si mohl dovolit

něco takového říct, ale

hodně ršpičkových ruských a běloruských

sportovců, tenistů, tenistek,

že je úplně mimo systém dlouhá leta

jsou to solitéři,

kteří mají to štěstí, že mají bohaté

zázemí a cestují po světě,

ží ve světě, trenují ve světě,

běloruská zarenková, takže je spoustu let

v Americe, na Floridejich, že je spoustá

a tak dál, takže jsou to individualisté,

kteří ani nejsou závislí

na systému, na podpoře.

Ale dovedu si přestavit, že takovým

menšími fuzovkách, výkonosně

ještě slabším tenistům

může třeba chybět nějaká podpora.

Ale to si opravdu netroufám říct,

jak moc velký problém to je

a i jakoubec odhalitelné to je.

No třeba magazín Politico

zdokumentoval případ ruské

hráčky Vironiki Kudermetové, kterou

sponzoruje ruská společnost

Tatniewt, Statarstánu, který

z ruského státu

Svazového, která je ta společnost obvinená

z přímého financování ruské války

ta hráčka s tím byla konfrontovaná

a vlastně na to odmítala, odpovědět.

Ale to, co zmiňuješ o tom, že

řadá těch sportovců funguje

po své vlastní osé

to možná vede k další uvaze o to myslí

vůbec v tom Vimbledonu

záleží na tom, ze kterého

státu dotičných hráč nebo hráčka je

a kterou zemi reprezentuje, hledí se vůbec na to

nebo je to spí záležitost

opravdu individualit, které

jsou vyskov, že bríčcích a

prostě hrají sami za sebe.

To stejné, než právě v jiných sportech.

Zrovna jsme se tady o tomu bavili s kolegou

brickým, protože on se mě ptál,

jestli Sebastian Korda, hrající za

spojené státy je víc čech nebo Američá,

jak se to bude a tak dál. A já jsem říkal,

že to skrátka byla volba, tak to rodiny

a že skrátka reprezentuje spojené

státy z nějakých důvodů, protože tam

že narodil se tam, trénuje tam,

studoval tam a tak dál.

Takže asi logické aferové

a dovedu to rozhodnutí pochopit,

reprezentuje spojené státy, ale

že vlastně je to úplně jedno

v tenise, když to

přeženu, samozřejmě, fanoušci to vnímají

jinak, protože vidí tam tu svojí vlaječku

v případě tedy, že nejsou

zbyl ruska nebo z ruska, ale

jinak je to velmi individuální sport

a setkáváme se s tím každý den

nebo každý turnaj, že hráčka

třeba s Českámi a spoustu fanoušků

z nějakého důvodu z Japonská, nebo z Číny

nebo z jiné části světa, je to

obální sport, individuální

a nezáleží až zase tolik na tom

odkud ten hráč je na rozdíl

od jiných, hlavně těch kolektivních

sportů a dokonce on to tenis má

zakotveno, že po účasti

profesionálních tenistů a tenistek

v soutěžích rozhoduje řebríček, rozhoduje

výkonost a nikoli to odkud

tenista je, takže to je ta zásada

právě, kterou tenis má

pro několo to může být nepochopitelné.

Já se ještě na moment vrátím k tomu, co si říkal

o hlasech ukrainských hráčů

trenéru a tak dál

do medii pronikají názory

ukrainský sportovců, kteří třeba říkají,

že jsou kvůli přítomnosti těch

ruských a bylo ruských sportovců

vystavení enormnýmu tlakuho,

že se to vlastně projevuje potom

i třeba na jejich výkonu. Pozoru ještě

něco takového, je tohle to na kurtu znát.

No jsou vidět emoce, to je vidět, když

hrají ukrainské tenistky, tak to

je ohromně vidět.

Tady do konce dvojí chyba.

Tak tam hožná světolynová

chtěla to SO znamenat

a spom třebo servisu.

Ta emoční složka je velmi výraz

na hlavně po zápasech,

ze kterých se pak radují, když

vyhrají ještě zvážť.

Světolynová zvádá tohle

obrovské drama na centre kurtu

za vyhodiny a 50 dvům odporáží

kovou po setek 7, 5, 6, 7

a 6 zvál.

Člověk se vůbec do těch pocitů

nedokáže vcítit, to musí být něco šíleného.

Mě vůbec nevíme, co se odehrává

v jejich hlavách, nechápu,

že dokážu i hrát tenis.

Říkali to je třeba i české tenistky

Marketa von Droušová Česká Republika,

když hrála utkání bydy džinkingové

v Turecku, v Beléku, proti Ukrajně

tak ona to právě říkala,

že to je něco šíleného,

když dokázala tak to hrát,

když vidí, co se v té zeme děje,

takže ta emoční složka

je tam velká a je hodně vidět.

A jak na tu kritiku

nebo na ty výhrady ukrajinských hráčů

reaguje tenisová asociace

nebo i pořadatele

berou tohle v potas a nebo se právě hájí

tím, že tenisy je sport individualit,

že prostě nastavili nějaká pravidla

a tím pádem tu věc mají zaviřešenou.

No je to asi tak, odkazuje se na ty principy

a snaží se tím nějak

vytvořit bez tráty kitičky,

když to tak řeknu fúhozovkách,

ale je to složitá věc.

A ještě obecně k tomu, co pozoruješ

vlastně na kurtech možná nejenom

ze strany třeba hráčů,

ale i ze strany publika

změňoval si reakce ostatních novinářů,

jak se staví k těm projevům,

které vidíš těm emocím

jako je třeba to vybučení hráčů,

to nepodání rukety, si o tom loviloš

uvodu, je tohle to všechno považová nozá,

jednání v rámci fair play,

s tím, že jsou třeba

ta pravidla nějak v zeleném kvalce

na Ukrajině posunutá, a nebo je to

zhlediska publika vlastně nepřiatelné,

nebo zahranou toho, co se má

v té hře tennisové odehrávala.

Já myslím, že tam je jeden velký rozdíl

v tom, když ta hráčka

respektuje to,

že ta druhá skrátka nepodává ruce,

soupeřkám z ruzka

nebo bylo ruzka, a taky jenom

s dvěženým palcem nadálku ukáže,

jako třeba to dělala Daria

Kasatkinová z ruzka v Paříži,

a nebo je třeba rozdíl v tom,

když si až jako teatrálně

vymáhá to podání ruky.

To si myslím, že pak když se něco

takového stane, tak to pak i novináři

řeší a ptají se na to, ale samozřejmě

málo kdy se dočkají odpovědí,

to je druhá věc.

A ve Vimbladonu si něco takového

už přihodilo? Asi snad ani, nebo

ale spodin ne, něco takového,

co už jsem třeba předtím neviděl, takže

abych pravdu řekl, tak z toho to pohledu

pro mě ten Vimbladonský turnaj

v tomto směru dost klidný

a víc to bouřilo v uvozovkách

spíš v Paříži, protože tam

třeba Pilruska Sabalenková

byla konfrontována s válečnou

situací prakticky na každej tiskové konferenci,

tedy než na ně přestala chodit,

pak zase se vrátila s tím,

že v současné chvíli nepodporuje

kroky prezidenta Lukashenka

v souvislosti s tím válečným konfliktem

a teď je na začátku Vimbladonu

mluvila na tiskové konferenci

o tom, že budem mluvit ráda

ale samozřejmě je o sportu, o tenise

a že pokud by měla

odpovídat jako v Paříži na

válečný konflik, takže její

postoj je stále stejný, žec krátka už

lidé její názory znají vědí, takže

k tomu už se nechtěla vracet.

Ale já si se nedá říct, že by tahle

otázka účastějí růzkých, bylo růzkých

sportovců, tenistů, tenistek

byla nějak vyřešená do budoucna.

No samozřejmě, ono to

bublá stále a vždycky je

výraznější právě po nějakém

takovém gestu, po zápasovém

a tak dál, tak se to zase trošku rozvíří

ale je to určitě dlouho dobá věc.

Jaroslav Plašil, sportovní

Reporteradiu řudnálu, který se specializuje

na tenis, přímo z Vimbladonu.

Jardomo, děkujeme. Taky děkujem.

Petr Fischer, Filozov,

publicista a analityk týdeníku

Euro. Ahoj Petře.

Ahoj.

Tennisový turnaj ve Vimbladonu.

Petře je podle všechno nejnovíš kapitolou

z té pokračující debaty

o etických, o morálních

dopadech války na Ukrajině.

V tomhle případě tedy mluvíme

konkrétně o dopadech na sport.

Kam jsme se za rok a půl

toho konfliktu v té debatě posunuli?

Prakticky nikam.

No to usnilo, zmrzlo

a my vlastně do dneška

pořádně nevíme, jak se máme

k ruským občanům chovat.

To se nevstahuje jenomky sportovcům

ale vstahuje se to ji kovičejným lidem.

Jaku příkladu jsem byl

tedy nandovolené v zahradničí a potkával

jsem tam spoustu ruským mluvících lidí

a bylo mi to hrzní zvláštně tývne

jak se jako k tím mám vztahovat.

Jsou to tě lidé z Moskvy,

z Petrohradu nebo od Kucou.

Nebo třeba z Ukrainy.

Takže člověk to vlastně neví a

já bych to teda nazdlat jako tím slovem

který já docela mám rád, protože

mám rád filozofa Fredricha Ničeho

a to je recentiment.

To je něco, co nedokážíme ovládnout rozumem

protože je to nějaký ten spodní pocit

kde už máme zakuklené to vysvětlení.

To znamená to jsou tí zlírusové,

tí co nám umlížili v 1860.

Jeho zkrátka tohle to si sobou neseme

a samozřejmě i ti ukrainší sportovci

si to nesou do těch bojů,

který v tom konkrétním případě na tenisových kurtech.

A proto i Jaroslav Plašelov

mluvil o tom, že on nechápe

jak může uhrát.

Takže s tou silou této emoce,

toho recentimentu, zároveň uči Rusku

i po této válce, nebo po zahajení

agrese toho vpádu, toho utoku

na Ukrainu, tak se to vaří

v různými směry, ale jsou to

nánosi i toho starého vztahu

k Rusku, k Rusům jako nebezpečnému

imperiu a to je něco,

že jsme se za celou to dobu nezbavili.

A důvod je neduchý, protože

ta válka je zamrzlá ve vztahu k západu

tak jako je na půl cesty,

protože my podparujeme Ukrainu

a pořád vlácáme, nebo tě politici

to dělají, vlácají porámenou

zelnického, jak brání ten západ.

Ale ten západ je zabržděný

v té pomoci, v té radikali, tě té pomoci.

Nechce se do toho zapojit,

aby ten neznikla třetí sitová válka, tak dál.

Ale si myslím, je zachováno práve

i ve vztahu růzkým sportovcům,

umělcům a tak dál.

Já jsem ráda, že změňuješi umělci,

já jsem se tě chtěla ptát na to,

jestli to, co se děje v tenise,

jak jsme to ty třišeli od Jaroslava,

plašila, jestli je to v něče míné,

než dění, třeba v ostatních sportech,

ale právě třeba i v jiných oborech

lidské činnosti v kultuře, v literatuře.

Já myslím, že tam je velmi podobné to,

když máte potěnat podporujete, nebo nechápeme,

že to máte těžké, chápeme,

že je složité proti zemi,

kde jste se narodili, kterou máte rádi,

kde máte spoustu přátelří buzní,

která je vlastně i vaši historii,

jako říct něco proti ní,

je hrozně složitá, je z lidiska to,

že stratí lidé bojí,

že někdo bude pro nás sledovat potom

a tak dál.

Ale tohle vymezení je základní,

protože ten konflikt je kulturní především.

A tá západní kultura

vy toto odcuzujete.

Tento spůsob válčení, napadání,

cizí země odcuzujete a to nám stačí,

pak vás vlastně příbeme.

Samozřejmě se to do velkem jiné náklad

méní stupňujeme, takže někteří lidé

jsou potom tak řekněte víc,

odcud toto veřejně potina.

A tak dál stupňuje se to a stupňovalo se to

i v tom tenise, sami o ten pocet.

Na spořáku vám to dost necinka,

kam z penězi, aby byly chráněné

před inflací.

Fond Monetika zhodnotí jakoukoliv částku

ož 6,5 % a to firmám i do mácnostem.

Více na Monetika.cz

Vás takové prohlášení po sportovci?

Z druhé strany, když měňošel,

že je to vlastně dáno kulturou,

že to je nějaký kulturní konflikt,

tak máme tu hlasi kritiku,

kteří tu současnou debatu

vyní z Europocentrismu

z velkého soustředění se právě

jenom na západní hodnoty,

že v té debatě ignorujeme

problémy zbytku světa,

třeba problémy v zemí tlobálního jihu.

Existuje tu spoustají ných konfliktů,

proč nekonfrontujeme,

když jenom vysvět,

proč nekonfrontujeme

z morální z odpovedností

zakroky jistých vlát

i jiné sportovce, proč jenom ruzké?

To by se vlastně dotom rozšířila

ta morální otázka, já si myslím,

že tady to je neduché.

Tohle je naprosto jednoznačné

napadění cizí země,

bez jakýchkoliv důvod.

Důvod, cítíme se o hrožení západem

a na to tak musíme vlitnout na Ukrajinu

a zabradci, já nevím,

24% území jedný důvod samozřejmě.

To zhodli si zabradku země

a vyjedeme tam z tanky

a budeme tam střídat rakety.

Tohle je to zásení.

Samozřejmě to porušování vyských práv

a podobně se děje jinde

ta otázka je složitější

protože obvyklete na vlastním území

nebo ty konflikty jsou komplikovanější

ten nekonflik je před se jednoznačný

a je stejně jednoznačný

jako byl ten konflik v roce 1980

když sovietský svast napadl Afganistám.

A kudy tomu byl ten slavný bojkot

americký prezident Carter

to řekl jednoznačný před se

nemůžeme jít na hry

které pořádá země

takhle bezostišně napadá cízí státy

a to je všechno.

Možná dobře v tom smyslu

že pokud nějaká země tohle dělá

tak nepatří do slušné společnosti

těch ostatních respekty

nemůže s níma provádit

takové ty obvyklé věci

co společnosti společně dělatí

a to je kulturní zábava

a ta výtka

že se neměří ale všem stejným metrem

teď rozumím tomu co si změňoval

tom, že jde o konflikt

který vyšel zahrani ce růzka

že to bylo jasné napadení nezemě

ale měli jsme tu olimpíjské hry v Číně

debatu o tom jestli

měli být bojkotovány

či neměli být vzledem ke genocidě

ujgurské menšiny v Číně

a tak dále je tvér ten argument

že se neměří všem stejným metrem.

Tak bychom nakonec vlastně zjistili,

že by se možná nemohli dělat vůbec

žádná sportivní útka, protože někde

mě někomu třídě no prostě zle a podobně

já myslím, že na té olimpiáně

i vyvývoji olimpíjského hnutí

i všechny tbojkotiv měli vždycky

tohle tu charakteristiků

právě ten nejslavnější můzky a potom

teda na odvetní v roce 1984 v Los Angeles

tak to bylo souboj východu a západu

a vydotně jednoznačně

ale byla v tomto válka, to byla na začátku

jednoznačný útok na někoho jiného zbraněmy

podstatě masakr

desetitisíce mrtvých, desetiletá válka

zkrátka, poměrně jednoznačná věc

tam to jsou složité řeklých komplikované věci

na které se možná můžeme dívat různě

na ně nahlížet nějak potom diskutovat

ale tady to je prostě neodiskutovatelné

a to je ten důvod.

V té debatě často zaznívá

jednak ze strany organizátoru

někdy i ze strany sportovců argument,

že sport by se neměl míchat s politikou

je vůbec něco takového možné?

Asi není, protože sport se stalo náhradou

právě toho váločného soupeření

byla tady velká ide a

že v moderním světě už nebude potřeba po sobě strílet

že se to tak říkali z těch státy

vyřídí na tom sportovním poli

respektive, že se tam právě vystřílejí

tyra sentimenty, tak je to je stale

té nenávystě, odpor

že ta nenávy se promění v to soupeření

a že z krze sport se to tak trochu

vybouří zároveň to

národní sebe, vydomí se v tom

nějakým způsobem pozvedne

tak se ukázalo, že to

částičně funguje

ale částičně to nefunguje

ve chvíli, kdy se moci ujme někdo

hodně silní, nějaká autorita

nějaký autoritář

a stečí se rozlednout po současném světě

a vidíme, proč se ten sport podporuje

právě proto, aby se ukázalo

jaké dobře v té zemi, jak to země je silná

a to není jenom Putin, není jenom Mukašeníko

Orban, poslední době

tolik peněz, kolik se vložilo do

maďarského fotbalu

se myslím, tady se stát

poslední době nedal úbez do žádného sportu

a má to i sletky, a ta obmaďarská vlajka

vlaje, a to je důležité, protože tam vlanda

Viktor Orban a včechni vidí, že to přináš

tím sletky

takže sport se stal politikem

plně běžně, samozřejmě

to není jenom plně moderní záležitost

ve starovejku, ten vzor

těch olimpíjských herstarovejkých, kdy

jsem snad mělo za to, že ty sportovci

soupředli sam za sebedem, pravda

byly samozřejmě povolené

nikdo to nekontrodoval, drogy byly

úplně jednoznačně součástí

celé té věci, protože pro výtěství

z mého národa, nebo mého města

se udělat cokoliv, takže to

myslím, že to takhle uodpojevat, nejde

možná, že trošku výmka je ten tenis

právě, že to jsou všechno takví

solitéři, kteří letají po planetě

a dělají to globalní zábavu

a bych je spíš předovnal už jako

hrcům, k holivodským hrcům, tenistí

už jsou spíš jako holivodským hrcům,

opravdu ta popularita, tenistí je úžasná

a je to nádherný sport a strašně

se zrychluje a skvalitňuje

no a těch lidé, co už jsou spíš

jako těhle holivodským hrcům, ale možná právě

o to výjíc je neně

kledenten morální nárok, že se kra

tak když děláte to zábavu pravda

celou planetu, tak se na to musíte podívat

otevřít oči a říct jasně ne.

To je další věc, které jsem chtěla dojít

a mi ukazuje o tom, jaké poželavky

na dnešní sportovce máme

jak uvažujeme o tom, kohol mají

reprezentovat nebo reprezentují.

Je to ta dotičná vláda, nebo stát

nebo národ, nebo reprezentují jenom

sebe, nebo svoje komunity

a jak by se tím pádem měli chovat.

Já myslím, že tam sportuje

ta důležitá ravina to fairplay, proto

možná i ta Anglia, na to Británo

je, kde se sport zhroděl

v tomto smyslu fairplay, na to teď klede

takový důraz. Tam vlastně

chování toho, že na druhé straže

stojí soupeř, několik neprítel.

Že se mění logika toho neprítele

a přítele, což je ta válka,

kterou teď mají zažíváme a takhle

logika, teďka ovlivně úplně veškeré

naše myšliní. I ten můj dotaz,

co to je za Rusy, je to přítel nebo neprítele.

Jak to mám poznat? Jak to poznam?

Má se on mě spovídat, abych

já se s ním mohl bavit.

Takže tady se mění ta logika

neprítele, přítele ve válce

toho soupeření

a tam se to musí dít fair

a vlastně v této chvíle je jako, kdyby

ty sportovci reprezentují především

tenhle princip, princip té ravnosti těch

soupeřů a princip, který zároveň

říká, nechci tě zabít.

Chci tě jenom porazit na tom sportovního

ale zabížetě nebudu. No a to je něco

úplně neho, než se teď děje právě na té okráně.

Než se rozhodu vladím duputit násilnými

bezohlenými prostředky, prostě

vraždit lidi, to je úplně něco jiného.

Z tohohle lidi říká, se musím, že byti sportovci

neměli mít problém říci

tomu, co se tam děje ne.

Protože reprezentují tenhle princip,

já myslím, že jsou se toho moc do vědomí

a že jediný, co je svazuje

ve většině těch případů, kromě ovečky

na dalších, kteří budí na nějakým způsobem

mají rádi, tak je svazuje ten strah

z toho, že Imperiusem budem stít

že jim to nějak vrátí.

Ale není přinýměnčím na té

většině, když se teď bavíme o těch

různých opatřeních, která se dějí

třeba ve sportu, ve vztahu právě

k růzké agresy na Ukrajině,

není z toho vlastně ta fairplay úplně

vyřazena tím pádem.

Je, protože my jsme nějak automaticky

by hem teda by přijali to logiku

druho přítela nev přítela.

A normálně s tím pracujem úplně

v jedno značně. Uživuje se tím

ten český resentiment u ČR,

který je značně jednoznačně daný

podpoředným růzkem v roce

osuma 40 komunistickou vládu

a tak, ale samozřejmě tím

v pádem vojsk v roce 68 a to je

resentiment, který je tak silný,

že jak mne se něco taky dělá

vyleze, to už je taková vůbluda,

která nás všichni zavalí.

Takže my už ní jsme potom schopní

moc rozlišovat a řekne, zase se to potvrdil.

Zase to je jako tehdy.

A už v tomto logiku nějaký fairplay

nehledáme, protože jsme automaticky

převzali to logiku toho přítela

a když ní budeme,

tak mi vlastně tu válko děláme mentálně.

Mí máme mentálně, chceme jí

promítnout úplně do všech činností.

A možná, že se tohle zbavíme,

tak si budeme dívat jinak na ten konflik

a budeme schopni asi se jinak vztahovat

třeba krusům, kteří jsem přijedou

podívat na Prahu.

Petr Fischer, filozof, publicistá

a anality k týdeníku euro.

Děkujeme. Děkuju za podvání.

A to je ze středečního vydání

podcastu 559 vše.

Vraďte se za námi kdykoli

a odkudkoli všechny našedíli

najdete na seznam správách

ve všechny podcastových aplikacích

a také na platformě podcasty.cz

Pokud nám chcete něco zdělit

či pro nás máte nějaký typ

vyšte nám na adresu za minutu

6 zavináč sez.cz

najdete nás i na sociálních

sítích Instagram a Twitter.

To byla Lenka Kabrhalová.

Děším se zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.