5:59: Náhorní Karabach: Blitzkrieg na ruském dvorku

Faktory, objednávky, platby, výplaty učetnictví. Víme, že za výračkou podnikání nekončí.

Přesto si dopřejte chvilku pro sebe a biznes dořešte později. Třeba sep mobilním bankovnictvím od CSOB, které vám je kdykoliv k dispozici.

Tento podkást vám přináší CSOB, banka, která jde v firmám a podnikatelů naproti.

Přišním kavkazu se mění poměr sil. 4,20 hodinový konflikt v náhorním Karabachu, Armenské enklávě u vnitř Ázerbajdžánského území skončil kapitulací tamných sil.

Po děkádách konfliktu Ázerbajdžán převzal nad horským regionem kontrolu. Co to bude znamenat protamní etnicky-Armenské obyvatelstvo?

Co k opětovnému vzplanutí a rychlemu schlazení sporu vedlo a končí tak fakticky dlouholetí zamrzlí konflikt mezi Arméní a Ázerbajdžánem, nebo to může být začátek nového, většího střetu.

Je Pátek 2,20 hozáří, tady je Lenka Kabrhelová a 5,59. Spravodejský podkast se znam správ.

Alisa de Carbonell je zástupkyní šefky Programu pro Evropu a Střední Ázei v nevládní organizaci International Crisis Group, která se zabývá analízou krizí a ryzyk ve světě.

Alisa, v posledních dnech jsme byli světky dramatického nárustu násilností v náhorním Karabachu, v enklávě na uzemí Ázerbajdžánu, kterou obývají převážně etničtí Arméní, jak důležitý moment to je zhledi skladlouholetého konfliktu mezi oběma zeměmy.

Náhorní Karabachu je mezinárodně uznáván jako území Ázerbajdžánu, ale jeho části dosud měli vlastní správu a jí podléhajcí bezpečnostní síly.

A tak to bylo v zásadě od chvíle, kdy tam počátkem 90. let skončila válka mezi Arméní a Ázerbajdžánem, a způsobavalo to dlouhodobé napěti.

V roce 2020 došlo k další válce, která překresila mapu a vníž Ázerbajdžán získal zpět velké kusi území.

Ale jeho konečným záměrem bylo už nějakou dobu integrovat nebo reintegrovat chcetely celý náhorní Karabachu.

A právě to teď můžeme sledovat, že se Ázerbajdžán rozhodl silovou cestou tohoto cíle dosáhnout.

A Ázerbajdžán bombarduje správní centrum náhorního Karabachu, Stěpana Kert. Městem se ozývají výbuchy a strzelba.

Pro arménské separatistické úřady v náhorním Karabachu hlásí první oběti nových vojenských střetů.

Ázerbajdžán informoval o zahájení lokalní protiteralistické operace v této oblasti.

Tu vysvětlili jako nutnou reakci na ostrilování ze strany arménské armády.

Jsi zmínila poslední velkou eskaláci, ke které došlo před třemi roky.

Ty problémy v regionu jsou ale mnohem starší a hlupší.

Začali už za sověckých dob a vy eskalovali občanskou válkou před 30 lety.

Pak konflikt takzvaně zamrzl a znovu se probudil právě v roce 2020, jak se to stalo.

Jak říkáš, sněrovalo to k tomu celé dekády.

Ázerbajdžán se už v té válce v 90. letech a následně během mírového procesu,

který následoval, snažil získat naspět kontrolu nad náhorním karabachem

a sedmi přilehlými teritory, o něž přišel.

Zároveň nabyl dojmuže mírový proces, který se odehrával pod záštětou organizace

pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, dostatečně nezohledňoval jeho stanoviska

a obavy z posilování vojenské přítomnosti na obou stranách.

To, že zrovná v roce 2020 napětí přerostlov otevřené boje,

bylo zřejmě způsobeno posunem v regionální dynamice.

Ázerbajdžán se mohou cítit posílen podporou Turecka

a dost možná i poklesem obav z případné ruské intervence ve prospěch Arménie.

To napětí a občasné potičky tam byly přítomny dlouhodobě.

No a pak to v jednu chvíli vyhřezlo v tu šesti týdení válku,

vníže zahinuli tisíce lidí.

A co se týče toho nejnovějšího vzplanutí tento týden?

Vschodují se eksperti v pohledu na to, co ho rozpoutalo?

Ázerbajdžánská armáda zahájila velkou ofenzívu s tvrzením,

že jde o operaci na mířenou vůči separatistickým terroristům.

Je jasné, proč to udělala právě teď?

To je velmi dobrá otázka.

Od roku 2020 Mírová jedná nímezi Azerbajdžánem a Arménii

odehrávala ve 3 separátních liních s Evropskou Unii,

Bošintném a Moskvou, co bys prostředkovateli.

A v několika otázkách se podařilo dosáhnout značného pokroku.

Jedná se tam o dopravu, o vytičení hranic, o hradu různých věcí,

ale ta nejsložitější věc, která bránila jednáním posunouce dál,

byla otázka dalšího osudu arménského obyvatelstva náhorního karabachu.

Azerbajdžán nemá poci, že to je něco, co by mělo tvořit

součást mírových rozhovorů z Arménii.

Místo toho je přesvětčen, že to je vnitřní záležitost,

která se týká jeho území, a že lidé, kteří tam ží,

jsou obyvatele a občané Azerbajdžánu.

Zatímco Arménie a také samozvané úřady náhorního karabachu

po 30 letech konfliktu trvají na tom,

že potřebují mít speciální bezpečnostní záruky.

Prostě tam není žádná důviera.

Z toho také pramení to napětí.

Po ruském sjednaném příměří, které ukončilo tu minulou válku v roce 2020,

se arménské ozbrojné síly z národního karabachu stáhli,

a místo v nich tam byli rozmístěni ruské mírové síly.

Jenže v posledních 9 měsících odloňského prosince

byli obyvatele náhorního karabachu v istavení blokáde.

Do NKV vede jediná přístupová cesta,

a tu zablokovali aktivisté, následně tam Azerbajdžán zhrídil kontronní stanoviště,

a k lidem se přestali dostávat dodávky lejků, humanitární pomoci i potravin.

Obyvatele vypověděli, že v posledních dnech neměli žádný chleb,

a všude museli chodit pěšky, protože chyběli i pohoné hmoty.

Tlak se vystupňoval, a mezi národní vědnavači se snažili

sprostředkovat jednání mezi Azerbajdžánem a arméní

na pozadí této zhorušující se humanitární situace,

která v náhorním karabachu trvala hradu měsíců.

V posledními měsíci arménie a samozvané úžady náhorního karabachu

hlásili, že pozorují posilování přítomnosti vojenských jednotek

Azerbajdžánov v oblasti.

To tež hlásila i pozorovatelská myse Evropské unie,

která funguje při arménsko-Azerbajdžánské hranici.

A zavládli tedy obavy, že by mohlo dojít k nějaké vojenské akci.

Na diplomatické úrovni vědnání z představiteli

Evropské unie a spojených států, ale Azerbajdžán se trvale

ujišťoval, že k použití síli nepřistoupí.

Zahraniční diplomaté tedy byli průběžně uklidňování.

A tak se teď například Německé ministerstvo

zahraničí ozvalo a vyjádřilo ve svém prohlášení

sklamání z toho, že Azerbajdžán porušil svůj slip,

že nepoužije vojenskou sílu.

Azerbajdžán k tomu zřejmě dovedla frustra

cez vývoje jednání a pocit, že nedosáhne toho,

oč usiluje, pokud nepřistoupí krázné akci.

No a z toho vzniklou situací teď vyvstávají

samozřejmě nové otázky, co bude dál.

Zatím se to podařilo více méně udržet pod kontrolou,

ale v náhorním karabachu žije nějakých 120 tisíc etnických arménů

a není jasné, co s nimi bude.

Jak Azerbajdžán tu nově vzniklou situaci uchopí,

tě lidé za sebou mají už tak dost náročných 9 měsíců

a teď se mezi nimi šíří zvěstí o možných filtračních táborech

a o tom, že by Azerbajdžán mohl chtít vyvozovat zodpovědnost

nejen za tu válku před 3 lety, ale i za ten konflikt v 90. letech.

Napětí je značné a je opravdu důležité,

jak k tomu Azerbajdžán přistoupí, protože to ovlivní i to

zdá mezi arméní a Azerbajdžánem budou nadále moci probíhat

mírové rozhovory.

Faktory, objednávky, platvy, výplaty, učetnictví.

Víme, že za výračkou podnikání nekončí.

Přesto si dopřejte chvilku pro sebe a biznis dořešte později,

třeba seb mobilním bankovnictvím od ChSOB,

které vám je kdykoliv k dispozici.

Tento podkást vám přináší ChSOB,

banka, která jde firmám a podnikatelů naproti.

Najdelší konflikt v ChSOB na Bránovou eskalaci.

Azerbajdžán zahájil rozsáhlý útok na náhorní karabach.

Nové ozbrojené střety si už vyžádali nejmeně 25 mrtvých včetně dvou civilistů.

Podle posledních správ azerské jednotky těžce ostřelují hlavní město,

Štěpana Kert, a podařilo se jim prorazit arménské pozice.

Podle jerevanu se Azerbajdžán dopouští zločinů proti arménů v karabachu.

Azerbajdžán zahájil operaci s cílem provéstvná horní karabachu etnickou čistku

a pelujeme na ruskémírové jednotky v regionu, aby přialinutná opatření.

Očekáváme, že konat bude také rada bezpečnosti OSN.

Vraťme se o pár dnů spět, po chvíle, kdy azerbajdžánská strana zahájila ofensívu.

Jak zminuješ stalo se to i přes měsíce diplomatického úsilí?

Po dalších 24 hodinách, ale na jednou obě strany uzavřeli příměří.

Jak se to vysvětli? Co přesně se stalo? A jaké podmínky vlastně příměří má?

Když azerbajdžán zahájil svou ofensívu,

samozvané úřady v náhorním karabachu v rádu hodin vyzvali k příměří.

A pak jsme mohli vidět na straně azerbajdžánu prohlášení,

která v zásadě říkala, že budou bojovat, dokud nedosáhnou svých stanovených cílů

a dokud neuvidí na druhé straně vlád bílou vlajku.

To je doslovná citace z jednoho takového prohlášení.

Tím v podstatě jen potvrdili to, co říkají už dlouho,

že jim skutečně nejde o nicméně,

než o demontáž institucí a úradu, které v náhorním karabachu fungují od 90. let.

Tedy o úplnou likvidacitéto separátní entity

a rozpuštění jakýchkoliv jim nepodléhajících bezpečnostních sil v oblasti.

A o zahájení jednání s cílem připojit náhorní karabach ke zbytku azerbajdžánu.

Takže ale vlastně došlo úplné kapitulaci

sil etnických arménů v náhorním karabachu.

Mluví se o tom sice jako opříměří,

ale myslím, že ferovější je nazvat to kapitulací.

Azerbajdžánce prohlásil za vojenského výtěze

a samozvané úřady v náhorním karabachu uvedli,

že nemají na výběr.

Úřady v náhorním karabachu přijeli návrh Ruská

na nastolení příměří v oblasti.

Tvrdí, že jim nic jiného nezbylo,

protože azerbajdžánská armáda prolomila jejich obranu

a zmocnila se několika důležitých míst.

Dlak mezinárodního společenství na ukončení bojů

byl podle arménů nedostatečný,

takže nezbylo než přijmult příměří.

Tynan tehminensát onyč rada lerni antiterror.

Azerbajdžánský prezident prohlásil,

že jeho zemně za jediný den

splnila zadání sve operace v náhorním karabachu.

Azerbajdžan tam futerí zahájil vojenskou operaci,

při které zemřelo nejméně dvěstě lidí.

Herby byla zcela zničena značná část armády,

kterou arménský stát nezákoně rozmístil

na azerbajdžánském území,

a která dosud nebyla stažena,

a to navzdory závazkům arménie.

Vůjenská technika byla zničena a vyřazena z provozu.

Prezident azerbajdžanu Ilham Aliyev

ve středu už i ohlásil,

že operaci považuje za úspěšnou

a že jeho síly přebírají

v náhorním karabachem kontrolu.

Víme, co to v praxi přesně znamená?

Je to koniec arménské přítomnosti v karabachu.

My jsme změňovali všechny otazníky ohledně toho,

jak může arménské civilní obyvatelstvo

v karabachu dál žít.

Vysvětilo baku, jak se obavy rozptílit,

a jak se plánuje o tuto etnickou skupinu postara?

Baku ozná milo, že obyvatelé,

kteří zůstanou v náhorním karabachu,

budou mít dál svobodu viznání

i v rámci většinově muslimského státu,

kterým azerbajdžán je,

že budou v dál moci hovořit svým jazykem

a že budou mít veškerá práva,

která azerbajdžán svým občanům zaručuje.

Ale budou bráni jako občané azerbajdžanu

o žádném speciálním statusu

pro tuto enklávu Baku neuvažuje,

naopak tuto myšlenku rezolutně odmítá.

Myslím, že v oblasti nyní panují obrovské obavy,

naprosto chybí důvěra.

Situace v posledních 9 měsících

byla opravdu špatná.

Na víci je to v posledních 3 letech

už po druhé, co se tam válčilo.

Takže obyvatelstvo je z toho pochopitelně

neuvěřitelně nervozní.

Soutu zprávy o pogromech

a tak tisí celidí vyhledali

v rozmezí 24 hodin od chvíle,

co azerbajdžán zahájil svoj offenzívu,

utočište na základně ruských mírových sil.

Panují samozřejmě obavy,

že násilné obsazení

enklávy azerbajdžánem

nastartuje exodus místních obyvatel,

kteří raději sami odejdou.

Tedy je opravdu nesmírně důležité,

jak tu situaci teď azerbajdžán pojme.

I pro jeho mezinárodní status je podstatné,

aby tam nedocházelo

k žádnému masovému porušování

lidských práv

a aby se v oblasti podařilo

udržet mír.

Myslím, že to je něco, o co usiluje

i prezident Aliyev.

Aliyev

byl cítit.

To jsou tedy otazníky na azerbajdžánské straně.

Jak reaguje Armenská strana?

V Armenii demonstrovali

na podporu obyvatelná horního karabachu

tisíce lidí,

jak si v nastale situaci počína

Armenská vláda.

Stáletu existuje riziko,

že by se násilnosti a boje

mohli rozšířit

hranice na horního karabachu

a znovu by mohlo propuknout

podel celé hranice Armenii

a azerbajdžánu.

Baku ještě před zahájením

vojenské ofensívy vydalo pro hlášení typu,

že zaznamenali přítomnost

Armenských sil v regionu,

nebo že zachytili, že Armenské síly

hloubí zákopy a připravují se na útok.

Armencký premiér

Nikola Pašinian

okamžitě po zahájení ofensívy

vyrazil do ETERu, kde

jde mentoval a tvrdil, že

Armenii je žádné síly

v náhorním karabachu nemá,

že jde o pokus Armenii

do konfliktu zatáhnout.

Což je poměrně pozorůhodné

vyrukovat s takovým prohlášením

relativně krátce po skončení války,

ve které Armenii je utrpěla

od azerbajdžánu porášku.

Podle mě to svičí o tom,

že Armenii je ve velmi zranitelné pozici.

Když se schilovalok eskalaci,

tamní představitele naší organizaci

International Crisis Group

potvrdili, že vědí o tom,

že azerbajdžán podel náhorního

karabachu koncentruje armádu

a že se obávají možného vývoje

včetně toho, že by azerbajdžán,

pokud by se mu zahtělo,

mohl poměrně pohodlně

pokračvat v ofensivě dál,

až na samotné území Armenii je,

protože na to je vojencky dostatečně

silný a má k tomu

vybudované potřebné pozice.

Zároveň to ale Armenii vnímaly

jako signál, aby se zdrželi

jakékoliv akce. To se nelíbí

hřadě obyvatel Armenii,

z nich z část se teď vydala do ulic.

Mnozí by rádi viděli

svou vládu dělat mnohem víc.

Lidé jsou frustrovaní a mají vstek,

že po letech konfliktu a nepřátelství

situace v náhorním karabachu

by ústila v to, co se stalo

v uplynulých dnech.

Vidí záběry trpících obyvatel karabachu,

s nímky následku ofensívy

a hněvají se.

V příštích dnech uvidíme,

zdatomuže ohrozit pašinianovu pozici.

Pokud by protestej je

ho moc podrili, bude obtížné

předvídat, jak to může dopadnout

na mírová jednání mezi oběma zeměmy.

Nelysa,

když když zůmáme

a když když se očíme

o úroveň výš a pojdíváme

se na dění z perspektivy

širšího regionu,

jakou roli mají jeho nejvlivnější hráči,

Rusko a Turecko.

Už jsme to objezemně a jejich

angažma změněvali, Rusko bylo

vnímáno jako jakýsi garant

bezpečnosti arménie,

Turecko zase tuto ještě roli

hrálo pro Azerbaijan,

také nové proměné,

jak té situaci rozumě.

Pokud se podíváme na reakce

světových mocností, tak Baku vůčiním

bylo velmi imuní.

Bylo nepřístupné jakékolik kritice,

která během uplynulého roku

ze západu zaznívala.

Západní vlády i tento týden

velmi hlasitě vyjadřovali své znepokojení

a vyzývali Azerbaijan, aby

útok zastavil.

Tureckých regionálních mocností,

turecka a ruska,

ale podobná rétorika nezaznívala.

Turecký prezident Erdogan

využil tento týden

svůj projev kvalnému schromáždění

organizace spojených národů v New Yorku,

dé faktou k podpoře Azerbaijanu.

Karabach patří Azerbaijanu

na stoleni jakého koli jiného statutu

nikdy nebudeme akceptovat.

Náš cíl je, aby Armence žile

v míru i na půdě patřící Azerbaijanu.

Ze strany Turecka nezaznělo

vesmíru k vláďe v baku v souvislosti

s ofenzívou žádné odsouzení

nebo výzva ke zdrženlivosti.

Mimochodem lídři Armenii

ani Azerbaijanu do New Yorku nezamířili.

Obě země tam zastupovali pouze

ministři zahraničí,

což bylo považováno za další známku

roztoucího napěti.

Turečti diplomaténá mimozáznám říkají,

že se Ankara snaží hrát roli moderátora,

že Azerbaijan vyzívá,

aby situaci v náhorním Karabachu

zvládl s ohledem na potřeby

armenských objevatel

a aby pokračoval

v mírových rozhovorech s Armení.

Turecko má zájem zajména

na ustavení diplomatických

vztahů mezi oběma zeměmy.

Obě země, pak turecko i rusko

mají zájem na tom,

aby se napěti na ježním kavkaze

uvolnilo a tím pádem

se otevřela možnost k využitím

nových přepravních a obchodních cest.

Vzledem k tomu, že

celý region skýtá možnost

být jednou velkou obchodní křižovatkou.

No a samotné rusko

to má také zajímavou roli.

Je to tradiční a dlouhodobí

spojenec Arménie, který ale

do konfliktu nijak nezasáhl.

V roce 2020

Moskva sprostředkovala příměří

což jen potvrzuje, jakou moc má.

Do samotného konfliktu

ale nezasáhla.

Do oblasti jen vyslala své mírové jednotky.

Zvlášť v posledním roce

po té, co ruskou vojensky napadlo Ukrajinu

je vidět, že

vliv Moskvy slábne

a pravděpodobně ochabuje i chud

ruska se v konfliktu angažovat.

Ruské mírové jednotky

byli v podstatě bez zube

a neudělali toho moc proto,

aby azerbajdžánské síly

odradili od jejich kroků.

Ruský prezident Putin

se k věci vyjádřil až po té, co byl

ohlášen, konec ofenzívy v Karabachu

byl v tu chvíli na návštivě Číny

a ani on azerbajdžán

nijak nepokáral.

Hodně se v tomto ohledu spekuluje

o ochlazení vztahu

mezi ruskem a Arméní, které

ke zdrženlivosti Moskvy také mohlo

které mohli vládit

na Ruskě, když jsou vlastně

představili.

Já jsem právě přemýšlela o tom,

jakou roli to mohlo se hrát.

Obecně, kde hleda důvody toho,

že Rusko tak ochladlo, když se

v uplynulých letech zdálo,

že si úlohu hlavního mírového

vyjednavače viloženě užívá.

Mohla se na tom podílet právě

roztrška na trasé Moskva Jerevan

nebo mohla být dokonce ona

roznětkouté eskalace tento týden.

Nemyslím si,

že to eskalace mohlo způsobit.

Je tu mnoho faktoru, které se na vývoji

podepsali, a navíc

v první řadě jde o to,

co může těmitokroky získat

baku, které dychtí potom,

až bude moc na horní karabach

připojit, ke svému

území a udělat z něj

regulérní část země.

Nicméně, ze strány, Ruska

rozhodně zaznívala směrem

k arménnej kritika. Například

pro prezidenta a preměra

Dmitrie Medvedeva, nebo

mluvčí ministerstva zahraničí

Marija Zacharovové. Moskva

je belmi sklamaná potenciálním

obratem arménie směrem k západu,

což je věc posledních týdnů.

Z perspektivy Jerevanu

je to vyůstění dlouhodobější frustracie,

například z toho,

že ruští míro tvorci nedělají

v oblasti dost.

V posledních 9 měsících se podle

Jerevanu nezasaděli aktivněj o to,

aby se skrze lačinský koridor,

který spojuje arménii

s náhorním karabachem,

dohorské enklávy dostávali

humanitární potřeby. Takže

jsou to tenze, které také narůstali

už nějaký čas.

Zajímavé na tom je to, že k tomu

přispěla růzká invazena Ukrajnu.

Stalo se totiž něco, co by

dříve bylo jen těžko představitelné.

Evropská unie a spojené

státy zintenzivněli diplomatické

úsilí a snažili se dojednat

mírovou dohodu mezi arméní

a azerbajdžánem.

A růzko zůstalo na své vlastní kolej.

Teď tu máme dva rozdilné dokumenty.

Rusko, to neneslo dobře,

mělo pocí, že ho z mírového

procesu vystrkují, ale zároveň

se musí zabývat Ukrajnou,

takže se Evropské unie a spojeným

státům úplně přirozeně

otevřel prostor, kde mohli

začít pusovit.

A co se týček kroku arméní je?

Mnozí pozorovatele

teď připomínají to,

že vyslala humanitární pomoc

na Ukrajinu, manželka preměra

Pašiniana na vštívila Kiev,

považují tohle analitici

za důkaz opravdového příklonu

arméní jak Evropské unie

k západu. Nebo je to spíš

třeba vnímat jako políček

Moskvě nebo signál v úči Rusku,

že pokud arméní víc nepodpoří,

najde si Revan Partnery Inde.

To je dobrá otázka,

na kterou je těžké odpovědět.

S arménskou stranou

jsem o tom nemluvila.

Myslím si ale,

že se snaží kalibrovat

zahraniční politiku tak,

aby jednotlivé vlivy vyvažovali.

Cítí, že by měli posilovat

vztahy s jinými zeměmy,

aby tméně závislí na Rusku

jako jediném spojenci a partnerový,

který im v regionu může pomoci

prosazovat jejich zájmy.

Takoto prejde v plotsnuch.

a jak by se za současné situace mělo chovat mezi národní společenství.

V tuhle chvíli jsou 3 zásadní věci, které mohou být důvodem ke zneklidnění.

Tou první je situace obyvatel armenckého původu v náhorním Karabachu.

Uvidíme, jak se budou vyvět rozhovorí mezi azerbajdžánem

a samozvanými úřady, které tyto obyvatele dosud zastupovali.

Budou obavy dotičných obyvatel vyslyšeny,

jak azerbajdžán zajistí, aby měli mezi národní humanitární organizace

přístup do regionu, jak proběhne proces rozpuštiní bezpečnostních síl,

kterými samozvané úřady disponovali.

Bude azerbajdžán zatýkat jejich členy?

Zaznamenali jsme zprávy, že se azerbajdžán bude chtít vypořádat s lidmi,

kteří v minulosti proti němu bojovali.

A to je opravdu znepokoivé.

Jak se ten proces podaří zvládnout, bude nesmírně důležité

a taky to bude neuvěřitelně obtížné.

Pro mezi národní společenství a zajména pro mocnosti

v čele s Moskvou, Washingtonem a Bruselem,

které se podílaly na jednání a z prostředkování rozhovorů,

bude klíčové udržet pozornost a schopnost,

vyvíjet nátlak s cílem zajistit,

aby nedocházelo k porušování lidských práv

a aby humanitární organizace měli přístup k lidem

a mohli jim zajistit přístřeší, potraviny a léky

zkrátka ty základní potřeby.

To je opravdu prioritační slojedna.

Druhá věc, která nás může zneklidňovat

a ty už si to zmínila, je destabilizace arménie

a co to může znamenat pro celý region.

A ta třetí s tím tak trochu souvisí.

Jde o eskalaci napětí

a posilování vojenské přítomnosti

podel hranice arménie s Azerbaijanem.

V minulosti tam často a celkem pravidelně

docházelo k napětí a potičkám,

a my v naší organizaci díky pečlivému monitoringu víme,

že k propuknutí násilností může vést

i celkem nenápadný spouštět.

Takže i když v Baku a Jerevanu

nebude mít nikdo takový umysel,

napětí je momentálně tak vyšponované,

že pokud tu nebudou příjmé komunikační linky

umožnující deeskalovat situaci

po případném násilném incidentu,

budete situace opravdu nebezpečná.

Alisa de Carbonell, Europe and Central.

Zástupkyně ševky pro gramu pro Evropu a Střední Ází

v nevládní organizaci International Crisis Group

která se zabýva analízou krizí

a rizik ve světě.

Thank you so much Alisa.

Thank you.

A to je z pátečního vydání podcastu 559 Vše.

Pokud vám některá z našich epizod utekla,

vratte se za námi i o víkendu,

všechny našedíli,

najdete na seznám zprávách,

v podcastových aplikacích tam,

kde nejradějí posloucháte,

nebo také na platformě podcasty.cz

Pokud pro nás máte nějaký tip,

nápad, číspětnou vazbu,

píšte nám na adresu za minutu 6

za vynáč sez.cez,

najdete nás i na sítích Instagram a Twitter.

To byla Lenka Kabrhalová.

Těším se v podělí.

Přesto si dobřejte chvilku pro sebe

a biznes dořešte později,

třeba seb mobilním bankovnictvím

od CSOB, které vám je kdykoliv k dispozici.

Tento podcast vám přináší CSOB,

banka, která jde v firmám

a podnikatelů naproti.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.