Zloději životů: NA DNĚ #2: Zvrat v případu zmizení majitele drogerie ze Žižkova. Potápěči objevují tělo s prostřelenou hlavou

Zloději životu

Posloucháte třídilnou miniséry Zloději životu na dně.

Díl druhý

Když vrchní jsou cvatoše s hříbalem definitivně zprostí obžaloby zvraždy,

Zuzaně Kosové a její rodině se zhroutí svět po druhé.

S náhradou škody jsou pozůstalý odkázáně na občanskoprávní řízení,

jak vyblívá z rozunutí vrchního soudu z 30. srpna 2006.

Tam nás to zvedlo ze židle úplně, protože tam argumentoval ten souce tím,

že se ten případ vůbec nestal a že se z toto žinuje plně s tím, co řeká ta soutkyně,

protože to je vlastně úplně vymyšený a že buchují, jestli panovák není ještě někde živej.

Takže z toho, z toho dle, z té argumentace, kterou jsme prostě pak měli černý nabínem,

jsme byli doma úplně vyřízení, protože prostě vám tady nějakej člověk bodstolu,

o tom neví vůbec nic, prostě bude ještě tvrdit, že možná táta není mrtvej.

Takže tohle prostě, to si myslím, že byla jedna z věcí, který jako nás hodně zasáhli.

Jo, že jsme měli pocit, že jako nějakej případ je,

policeti tomu věřili, všichni jsme to jako by věděli,

a tady vám nějakej souce najnou řekne,

že možná, že ani není mrtvej a buchují, jak to jako je.

Kriminalisté se přesto nechtějí spokojit s tím,

že by dvojce, která je hlavními podezřelými, měla vesele běhat na svobodě.

Případ tak znovu dostávají na stůl, a tentokrát místo vraždy řeší spronevěru novákových peněz.

Že hříbal odnášel tašku smiliony, viděli světci.

Správního hlediska se však jedná v podstatě o nový případ.

Je potřeba znovu vyslechnout světky, což neprobíhá zrovna hladce.

No, táhlo se to, bylo to takový komplikovaný, těm lidem se to řeško vysetluje, že musí vypovídat znovu.

Hříbal nakonec odchází od městského soudu s osmiletím trstem vězení za spronevěru.

Odvolací soudmu nakonec trst snížil na 6 a půl roku.

V kombinaci s 3 a půl letím trstem za pojistné podvody sice výše trstu praktycky odpovídá spodní hranici trstu za vraždu,

tu ale Hříbalovi nikdo neprokázal.

Svatoš je sproštěn obžaloby v plném rosahu.

Případ se zdábí ukonce.

Tělo nováka se nenašlo.

Pokud je mrtvý, není jasné, kdo jejich zavraždil, podetřelí byly sproštění obžaloby.

Hříbal si odpikává trstca z pronevěru, svatoš je na svobodě.

O jeho další činnosti nejsou dostupné informace.

Dlouhé roky se zdá, že případ zůstane navždy nevyřešen.

V zimě roku 2014 se ale všechno mění.

Nachladný lednový den vzpomíná pátračího České krminálky kapitan Petr Tousecký.

Pro jeho Českou polisí tento případ v podstatě začal 14.01.2014,

kdy byly nalezení ostatky muže v podstatě Torzo v řece Otavě pod mostem uzvíkovského podradí.

Tomu to samozřejmě předcházelo pátrání po jiné pohřešované osobě,

která se nám stratila na Silvestra v roku 2013.

Vozidlo bylo zaparkováno právě na tomto otavské mostě

a tento pohřešované se předpokládalo, že skočil z mostu do vody.

Při pátrání po sebe v rahovi, však potápě či objeví upilíře Otavského mostu Torzo lidského těla.

V hloupce 17 metrů je tělo obaleno modrou plachtou,

ovázáno kovovým řetězem a zatíženo podstavcem do pravní značky.

Je naprosto jasné, že ohledaného sebe v raha nejde.

Torzo těla je vitaženo a při bliším ohledání je zřejmý vstřel v lepce.

V případci okamžitě přebírá jihodžeská kriminálka.

O této době v podstatě jsme se snažili nějakým způsobem zrekonstruovat zbytky nálezu na patologické modelení.

V podstatě se osušila oblečení a snažili jsme se pro veřejnost připravit informaci do médií,

aby zhruba pil někdo schopen podle oblečení poznat, o kogo by se mohlo jednat.

Při ohledání mrtvoli kriminalisté kromě oblečení zajíšťují také vrták, 10 koronu

a proužek z 50 koronové bankovky, který se našel v kapse sportovních kalhod.

Pochopitelně je také odebrán vzorek DNA,

který se porovnal s českou i meznárodní databází pohřešovaných osob.

Ani to však úspěch nepřináší.

Kriminalisté se soustředí i na rekonstrukci čelistí znalzeného těla.

S osětiče toho chrupu tak podstatě tam je zajímavý různy takový věci,

které se stali za život tatohoto dotičního.

To znamená v tomto případě tam byly dvá můstky.

A my jsme se snažili jednak u na různých kongresech zubarských časopisem

v lejkastské komory zjistit, zde se nám nepovede zjistit zubar,

který provádil tento zákrok.

Bohužel podstatě o toho roku 89,

když jsme se nějak tak otevřel i Evropě,

tak už se nedá říct,

že tent lense ten a tent lense ten zákrok dělal ten a ten zubar,

jako to bylo kdy si.

Takže a tímto způsobem jsme se rovněž nedopracovali

kastotožnění nálezu.

Samozřejmě jsme pátrali mezi osobama v České republice zahraničí,

ale i v té době i dnes je celkem pátrání v České republice při blížně 6 tisí z lidí.

To znamená, že menší částera 250-300,

jak kdy jsou lidi pohrešovaní,

které někdo nahlási a větší část jsou lidi hledaní.

Samozřejmě my jsme nebyli schopni říci,

jestli člověk, nebo torzo, které jsme zjistili,

byl člověk hledaný, pohřečovanej,

či vůbec někdo nahlásil jeho zmizení,

nebo je to občan České republiki, nebo je to cizinec.

Tousecký se ale ani po měsících bezvýsledného pátrání nevzdává.

Skouší všechny možné varianty.

Schání bývalé zubarze, kteří už jsou v duchodu,

pátrá v záznamech zdravodních pojišťoven,

dokonce si ověřuje typ objeveného vrtáku.

Mravenčí práce ale úspěch stále nevřináší.

Tousecký dokonce začíná pracovat z verzí,

že ten, kdo hodil tělo do vody, mohlo prostě udělat chybu.

Mnohem popularnější bylo svého času schazovat lidi v súdech do orlíku

ze Zdíjákovského mostu.

Mohla být tma, pachatel se mohl zplést.

Stačilo, aby jednou špatně odbočil.

Uvažuje kriminalista.

Potáz, cez datousecký pracoval i s verzí,

že mrtvé tělo může být další s obětí orlický v rahu,

se kriminalista nějak nevyhybá.

Jedna z proběřovaných možnosti byla odlické případy.

Byly kontaktovaní v té době odsouzení,

kteří řekli, že s tímto případe nemá i nic společnýho.

Ale byl v potáz tady Berdichu gang,

kde rovně jsme nějakým způsobem nezistili souvislostí tohoto případu

s těma to loupěžníma připadení a vraždama.

Anthropologický posudek určil,

že objevenému muži bylo v době smrtit 32 až 42 let

a ve vodě byl přibližně 5 let.

Taková informace pomáhá filtrvat v seznamu pohřešovaných osob.

Potápěči se zhruba po půl roce na místo nálezu těla vrací.

Hledají cokoliv, co by mohlo s případem souviset.

Nic převratného, ale ani tentokrát neobjevují.

Když už nějakým způsobem nebylo kde čerpad

a přemýšlet nad tím, jak tu osobu s toto žnit,

tak v tuto chvíli většinou ve metetem případ

dáte si ho na chvíličku jako stranou

a prátíte se k němu třeba zaštenáznu.

Ono to všechno vyplýva od toho, kolik máte další práce.

Ale přesto každý den kouknete na tu hromádku

a říkate si, kdo by to moh bejt.

Tak mě napadla jedna věc, že zkusím postupně

zasílat z databáze pohřešovaných osob,

souboru několika lidí na kriminalistický ústav Praha,

kde jsem si to předem domluvil.

Vzda osoby, které jsou pohřešované,

mají všechny udělanou genetickou analízu.

Po případě, pokud v té době už ty lidi

nebyli žádný předměty, kde bysme to získali,

tak jestli přibuzni těchto osob

mají vloženou genetickou analízu v národní databázy DNA

a takhlen jsem vlastně posouval jednotlivé lidí

na kriminalistický ústav

a oni mi je procházili v databázích

a vždy mi zdělili výsledek.

Asi po štyrech zaslání souboru lidí

znamají v podstatě udělanou genetickou analízu DNA,

mi pani zdělila,

že opět teda z toho to balíku se nikdo nezkoduje,

ale je tam někdo, kdo z pár procentama

by se jako na to moh, když to řeknu lajcké, hodit.

Já jsem teda řekl pani, pošlete mi i tady ty údajek

této osobie a já to prověřím,

jestli to tak může být nebo ne.

Když jsem dostal podstatě totožnost

této osobi, tak jsem prošel

informační systém, pátrání po osobach

a porovnal jsem zuby, které byly nebo zubní kartu,

která v té době byla evidována v této osobie

plus zubní náles torza našeho těla

a další v oblečení, tak jsem jednoznačně

už v té době zistil,

že torzo těla by mohl být lubošnovák.

V té době Zuzana Kosová

nemá o takové práci touhseckého aní poětí.

No a pak se tak jednou stalo,

to už jsem ani nevidela v Praze,

že najdnou telefon po letech

a vol nám nějaký komisař z Českých budějc

a já si říkám, a teď mi do telefonu tvrdil,

že zřejmě našli nějaké ostatky,

který by možná mohli být našeho táty

a že by jako chtěl si vzít jako stěry DNA.

Tousecký na nic nečeká.

Zhruba rok a půl po objevu těla se dá do auta

a míří za Kosovou, aby nabral vzorky DNA.

Snaží se v ní přitom nevzbudit zbytečně přehnanou naději.

Schoda genetických vzorků si cez malé části existuje,

ale rozhodně zatím není nic jistého.

Zapomeňte na scény z amerických krymy seriálů.

Tak jednoduché to prostě není.

Tousecký vzpomíná i na reakci pozůstalých, když se po prvé setkali.

Reagovali na to tak, že byli v podstatě vděční za to,

že si můžou tatinka pohrbít

a řekli mi, že v této době se stávám

neoficiálním členem jejich rodiny.

Ty emoci na jejich strane byli cela evidentní.

Takže my jsme čekali.

10 dní uplynulo, žádná odezva,

tak jsem začala být nedvozný.

Tak si říkám, tak zavoláš.

Tak jsem zna telefonovala.

A dozvěděla jsem se napřed,

že jeho výsledky už máme.

Říkám, aha.

A takže co teda?

A tak mi potom

pan komisar zdělil, že teda je to můj táta,

že ale jako v Praze nějak nechtěli, aby jsme to věděli,

protože jsme přeci jenom zprízněný

s tím původním obželovaným, s tím bratrancem,

tak asi aby jsme si to jako mi zisebou nějaké,

jako neřekli nebo nevím.

Takže jako by oni nechtěli, aby jsme to věděli.

Je takový postup správní?

Na jednu stranu by mohla rodina

teď už s týstotou zavražděného nováka

ovlivňovat, kdy si podezřelé zvraždy.

Na druhou stranu je otázkou,

zda na takovou informaci nemá rodina

po přibližně 15 letech nárok.

Tousecký Kosovou pozdějí znovu navštěvuje.

Vysvětluje jí podrobnosti nálezů těla.

Proceru zavražděného může jsou to konečně odpovědina

do posud nezodpovězené otázky.

No takže my jsme měli takový nějaký pocit,

že po 15 letech prostě teď nám jsme

prostě všem těm, co si mysleli, buch vík,

kde on je, jestli žije, než je,

tak jsme měli takový pocit za dosti učinění,

že teda jako podívějte,

my jsme vám to celou dobou říkali,

a teď prostě konečně bude souc v ráhama

a my prostě si jako by odpočinem

a budem moc udělat prostě hrop,

budem moc prostě to nějak zakońčit.

No ale ve výsledku máme teda jen ten hrop.

Takže protože po nálezu těla

jsme si to představovali úplně jinak.

Kapitán Štoček, který případ nováková zmizení

před lety vyšetřoval,

odešel v roce 2012 ke krajskému výjezdu.

V létě roku 2015 mu ale zazvoní telefon.

Na druhé straně je jeho známí z iho české kriminalky.

Štočkovi chce oznámit,

že tělo objevené u otavského mostu

je tělem luboše nováka.

Říká, ale to je vaše mrtvolá,

to je nějakej novák prostě,

který vám zvizel proce 2000.

No to pro mě bylo teda velký překvapen,

já říkám človeče,

na tom já trávil roky, na tom dle případu,

jsme to dělali a vlastně se to nebo co udělo,

protože jsme to mrtvolou neměli.

On říká dobře, tak je to vaše,

tak my vám ten space prostě stejně budeme posílá,

tak na to můžete pokračovat.

No ale, jak jsem říkala, já už na graždách neudělal.

A na můj vkůst to trvalo docela dlouho,

než to z těch budel, věc přišlo.

A dostal to jeden kolega vyšetřovatel,

který z hodou okolností, která u policie,

taky končil, takže dělal takvíte starý resty,

se snažil udělat,

ale napsal pod mět na obnovu trstního řízení

a posal to na státní zastupitelství.

Podstatěvo tý době, co to z těch českých budějic

předali do Prahy, tak už se pak nestalo vůbec nic.

My jsme s nějak představili,

že budou nějaké výslechy nový,

že prostě zkonfrontujou původně obžalovaní toho bratrance,

že kontaktujou, že mají tělo nebo

že prostě budé policie konat,

že bude něco dělat,

že normálně prostě jim tam přistane

zastřelený člověk z přehrady vylovený,

tak i jasný, že tady je vražda na stole,

tak poďte klucy, budem to vyšetřovat.

Takže nevyšetřil nikdo nic.

Podstatě neudělali jako jedinej úkon.

Takže já jsem ještě vlastně se na říkošce bákuváko,

jak jsme byli jakým radostný,

tak jsme chtěli prostě spolupracovat.

Takže já jsem se snažila

oslovit i toho napřeteda

někoho, kdo je na těch vraždách,

v Praze to dostal na stůl,

aby se dozvěděla, jaký bude postup.

Tam jsme se to nějak jako

mě nedozvěděli, protože vždycky mi někdo řek,

že neví, kdo to bude mít na stole,

když jsme zistili, kdo to má na stole,

tak ten zas měl dovolenou.

Tak když jsem tam zase volala znova,

tak mi zase řek, že mu to někdo vzal ten případ,

a že už to zase nebude mít tenhle,

a že to ale bude fut dělat ten státní zástupce

saňat, co to měl původně.

Nastává čas si celý případ zrekapitulovat.

Luboš Novák zmyzel prvního května

2000 poté, co musinověc Jíří Hříbal

nabídl výhodný obchod.

Novák si uznámích napůjčoval

miliony korun, které později věřitele

vymáhaly popozůstalých.

V roce 2006

soudkyně Véronika Čeplová

u Městského Soudu obžalované

Jířího Hříbala a Jana Svatoše

sprostila obžaloby z vraždy.

Její verdict následně potvrdil vrchný soud.

Hříbal byl přesto později odsouzen

na šest a půl roku

pro nevěru novákových peněz.

V roce 2014

bylo u Zvíkovského otavského mostu

objeveno torzo těla.

Pomravenčí práci Petra Touseckého

z Iho Českého kriminálky

se přibližně po roce a půl ukázalo,

že tělo patří Luboši Novákový.

Vlepce je vstřel, což světší o tom,

že novák byl zavražděm.

Případ se vrací zížních Čech do Prahy.

Vyšetřovatel na základě nové skutečnosti,

tedy nálezu těla,

podnět na obnovu tresního řízení

a přibližně podvou týdnech

ho posílá na státní zastupitelství.

Píše se září roku 2015.

Právě v této době začíná

kolotoč nejrůznějších událostí,

které zřejně málo kdo očekává.

Podkást z Loději životu.

Vám přinesli novinky CZ,

Jakub Štěpánek, Tomáš Skoupí,

David Rineš a Richard Wagner.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.