Kriminálka: Muž, nebo žena? Hledač pokladů našel lidské ostatky. Kriminálka pátrá, komu patří tělo a kdo je vrah

První červen, roku 2007, les najíčínsku nedaleko budče vse.

Z detektorem Kovů tukrajnou prohází nadšenec pro historii a hledač pokladu.

Když mu na okreji lesa kousek odpole, začne přístroj signálem oznamovat,

že v hromadě klastí a rozryté hlíny se ukrývá kovový předmět doufá, že našel další vojinskou relikví.

Jenže, když odhrne větve, uvidí částečně odkrytou lidskou lepku.

Půjde ale skutečně oválečný náles.

Čeli z tlepky má nezvykle upravené zuby s neznámým kovem, a na kostech jsou ještě zbytky tkání.

Prvodní informace byly, že na vězdu nebudu vůbec dlouho,

že budou byhem chvíličky zpátky, že se tam našli kosti a že to vypadá na nějaký náles pravdepodobně s druhý světový války.

Vyšetřovatelka králové hradecké kriminálky Denysa Lopourová právě doma večeřela,

když ji operační oznámil, že je výjezd a musí odět na její čínsko.

Z pokrydného ověření válečného nálezu v lesu se kousek odbudčev se, ale poduje z dusejde.

Z informací se hledač pokladů svěřil policji i médým zároveň a doufal, že svůj objev speněží jako senzaci.

Ten moment se mě vybavuje, protože se jednalo o hlavní silnici a já jsem měla problém zaparkovat auto,

co mě opravdu překvapilo, byla strašná spousta aut, to, že přijedu na místočinu a je tam hodně služebních aut,

po případě je tam sanitka, tak na to jsme zvyklí, ale mě opravdu zarazilo, že tam byli i novináři.

Denysa Lopourová se ujala policijní hlídka, která střežila páskou o hraničený prostor

a jsi stají odvedl podál poles hruba ostometrů dál na okraje lesa. Tam už na něj čekali kriminalisté z okresního výjezdu

a nad hromadou klestí jí začali předávat informace.

My jsme vlastně nevěděli vůbec nic, před náma byla hromada dříví, na zami byla položená lepka,

bylo tam pár kostí a zledem v tomu, že jsme vůbec nevěděli, co se tam stalo, koho jsme našli, jestli to je můž nebožená,

takže těch verzí z počátku bylo opravdu víc. I přímo na místě my jsme se v těch názorech různili

a jedna z verzí byla ta, že se mohlo jednat o neštěstnou náhodu, že v hrobě třeba skončila stopařka

nebo že opravdu došlo k nešťastné náhodě a potom to tělo bylo ukryto do hrobu.

Začali jsme s ohledáním, co znamená, začali jsme s odkryváním hrobu.

Blycká lepka se zachovalou moskovou části, kde není patrné porušení kostí klenby, dále so obličovou části,

kde róvněž nejsou patrné zlomeniny obličových kostí.

Soudní lékař Josef Pleskot na místě rozrytém od divočáků začal s prohlídkou nalezané lepky a vše dokumentuje policijní kamera.

Několik zajímavých informací mohl policí zdělit už v tuto chvíli.

Čelist se zachovalým chrupem s obroušenými předními zuby.

Celkový tvar kostí zajména nad očnicové oblouky, rovné čelo, úhly dolní čelisti bez výraznějších drsnatin po žvíkacích svalech

a celkových vzhlet lepky světší nejspíše pro ženské pohlaví podle převážného srůstu lepečních švů,

nejspíše jedinec ve věku nad 40 případně i 50 let.

Stmívalo se a soudní lékař Josef Pleskot pracoval za náročných podmínek při umělém osvětlení.

S kolegi od kriminálky postupně odkrývají zeminu a odhalují další části lidského těla, ze kterého už většinou zbyla jen kostra.

Překvapivý je nález v oblasti nohou, kdy najdou v zachovalých ponožkách oběti velké množství naklíčených žaludů, které tam někdo musel vložit.

Zásadní oběv při odkrývání hrobu přichází kolem 11. hodiny v noci.

V hloupce asi jeden a půl metru v zemině pod hrudníkem se zaleskne kovová strela.

Kriminalista Michal Hinek byl tehdy součástí vyšetřovacího týmu.

Já osobně jsem přesvědčený, že se dnávná silný trestný čína toho zemina jsou jen to, že to tělo bylo částičně podzemi, bylo částičně přikryté větvemi, tam by se prostě nikdo sám nedostal.

A následně tak, jak jsme postupali při tom ohledání, tak ve chvíli, kdy se našli i strely v místě toho těla v uhlíně, tak to bylo jasný, že se dnávná silnou trestnou čína.

Ten den jsme končili s ohledáním a školem půnoci, potom to ohledání pokračovalou druhý den, to byla sobota, tam jsme začínali ráno a končili jsme až v pozných odpoledních hodinách a pak jsme vlastně v tom doohledání pokračovali ještě v neděli.

Tým kriminálky byl na úplném začátku. Nebylo jasné, jestli k vraždě došlo na místě, ani kdo je objeď a kdo je pachatel.

Polici navíc atakovala média a spekulouvala, že může jít o smrt bílého koně nebo vraždu prostitutky.

To, že informace o nálezu pronikla na veřejnost, byla pro kriminálisty nevýhoda.

Čekali jsme na vysladky pitvy, ale vzledem k tomu, že tělo bylo zemi ukryto několik let, tak ta pitvá byla stížená.

Více méně se jednalo jenom o kosterní pozůstatky, co se týká v někých tkání, tak ty byli v oblasti hrudníku a tam se nenašel žádný defekt.

Jedina nejpostatnější informace, která spitvy byla, tak byla ta, že byl zištěnej defekt u jednoho zžabér.

A tento defekt světřil o tom, nebo znal si se v tomto duchu, k tomu vyjádřili, že by se pravděpodobně mohlo jednát o zranění, které bylo spůsobeno z třelou.

Prostě měli jsme tělova, neměli jsme absolutně toto žnost, neměli jsme ani žádný podezření na někoho, protože jsme v datavází hlasně nenašli někoho,

které by jsme mohli přihradit k tomu místu, k tomu tělu jako pohřešovanýmu, respektive pohřešovaných je samozřejmě desítky až stovky tého sob.

Takže jsme věděli, že to bude dlouhý hledání, navíc to tělo po té době v té zemi bylo v takovém stavu,

že bylo jasný, že bud se nám podaří stotožnit pomoci stomatologické ekspertízy, což je složitá cesta,

a nebo případně pomoci genetické ekspertízy, pokud vzorky té zemřely o seby jsou v dataváze.

Důkladné prohlídce policie podrobila také další nálezi z hrobu.

Biologické vzorky odeslali kriminalisté na genetické skoumání.

A protože se zatím nebylo, če ho chytit, prověřovali i zbytky tkanin a oblečení zavražděné osoby.

Podařilo se nám nakontaktovat na pán, který oblékal velmi významné lidi,

nejenom v České republice, ale on se specializoval na klienty ze zahraničí.

Já se přiznam, že jsem byla fascinovala, když jsem mu ukazovala fotky toho oblečení a on podle čvů, podle mnití, podle fotografí řekl

a byl si celajist, že se jedná o páncké oblečení, že se jedná o drhau luxusní modu,

uvedl, že ta letsta moda je vysloveně vycházkový stíl a že se jedná o člověka, který se v modě vyzná

a vzledem k tomu, že to oblečení ješité na zakázku, tak tohoto člověka, tohoto lechlapa zahradil do vyšší společnosti.

Podrobnější informace mohlo přinést antropologické skoumání

a tak se tým Denysilo Pourové obrátil na kriminalistický ústav s prozbou o potvrzení pohlaví a určení věku.

Když na kriminalistickém ústavu skoumali lepků, tak byly skoumány i ty zuby

a ználci z toho to oboru zestily, že korunka zubu byla tvořena s litinou,

chromu, kobaltu, manganu a železa a na jejím povrchu byla napařená vrstva nitridu tytanu.

Tím se vlastně vysvetlilo i to, proč vlastně ta lepka ten kov signalizoval, když tam byl ten heledač těch kovů.

Ještě tam byla dost významná informace o tom, že se vlastně ta letstá s litiná

vůbec v České republice neviskytuje a že její čeští zubaři nepoužívají.

A ználci uvedli, že to letstu s litinou se naopak používá v zemích bývalého sověckého svazu

a konkretizovali tam i země a byly to Rusko a Ukraina.

V rámci tento ekspertízy přišli i na to, že přední zuby byly polity nějakou kysalinou.

Podrobným skoumáním prošli i strzely nalezené v hrobie.

Balistici ale museli konstatovat, že kvůli skorodování pod louhém pobitu v zemi

nemohou s jistotou určit žádné individuální znaky.

Také v evidenci pohřešovaných osob se Bohužel nepodařila najít žádná schoda.

Těch pohřešovaných osob byly, nechci říct, jesi tisíce, to si opravil, nepamatuju.

Těch osob bylo strašně moc, ale talentsten směr toho pátrání bylo stále negativní.

Nam se nepodařilo nikogo najít.

My jsme stáli na mrtvém bodě.

Já se třeba ji pomatuju to, jak někteří stráceli víru, že se nám vůbec podaří zistit, koho jsme našli.

Tak tohle z toho období vlastně trvalo pół roku.

V Okamžiku, kdy se genetikům opakovaně nedářilo izolovat z nalezených kostí atkání DNA

a vyšetřování po šesti měsících uvízlo na mrtvém bodě,

postupně strácela naději i vyšetřovatelka Denysa Lopourová.

Ale věci se brzy měli dát rychle do pohybu.

Jeden den zazvonil telefon k kanceláři. Já jsem ho vzala a ozvala se kolega z kriminalistického ústavu,

který mi řekla, že se jim podařilo izolovat DNA z kosterných pozůstatků.

Já jsem byla nečená, protože se to vlastně toho plou roku stále nedářilo.

Takže tohle sta informace byla hodně zásadný, ale ještě větší šok přišel s tím,

když mi kolega zrovna v rámci tohle z toho telefonu řek, že vlastně ví, kdo je osoba poškozená.

Lidské ostatky, nalezené v lese uputčevsi, konečně získali dvář a jméno.

Šlo o muže, který byl v pátrání zhruba 3 roky.

Slavného ruského baletního mistra a choreografa Dmitrie Bryanceva,

který pracovně často pobýval v Praze.

Zmizel v Červnu roku 2004 z Pražského hotelu v centru a jeho pohřešování,

tehdy nahlásila jeho milenka.

My jsme v podstatě díky tomu kriminalistickém ústavu zjistili,

že zmizel na konci Černa roku 2004.

My jsme ho nalezli v prvního Černa 2007, takže bez jednoho měsíce po 3 letech,

což nám spravilo to období, který jsou dní lekaři řekli,

že bych vzeměn mohl být dvář 5 let.

Takže jsme zistili, že tady je nějaký pátrací svazek v Praze,

kde figuroval jako pohřešovaný.

Z toho spisu vyplinilo, že přiletel do České republiky se svojí přítelky

ní asi 4 dny před ptím.

Bylo tam zíštěno, co všechno dělal, tam chodil na večeře,

s kým se stýkal.

Kdy jsme ten spis načetli, tak jsme zistili,

že v této době už toto zmizení Pana Bryjánceva prošetřoval organizovaný zločin.

Z toho spisu jsme zistili, že na hlášení zmizení Pana Bryjánceva

oglásil jistý Nikitin.

Už ten krát pro organizovaný zločin byl Pan Nikitin podezřelí,

ale nejpodstatnější bylo, že oni v tu dobu neměli tělo Pana Bryjánceva.

Ze spisu bylo zřejné, že Nikitin měl zbrojní průkaz

a vlastnil dvě střelné zbraně.

Pro baletního mistra zajšťoval investice a rozjezd podnikání u nás.

Tehdy měli v plánu založit síť stánků s rychlým občerstvením v Praze

a na dalších místech v Republice.

Ruský choreograf celý záměr financoval,

ale jednatelem firmy Bredt a tím, kdo z penězi nakládal,

byl právě Nikitin.

Přesto, že ho policie podezřívala a pečlivě prověřovala,

chybyli tehdy důkazy i tělo.

My jsme vlastně neznali jeho minulost Rusku.

My jsme věděli, že on sam do České republiky přistatoval se svými rodiči

v 20 letech, ale vlastně neznali jsme tu jeho minulost Ruska.

Takže pro nás to byla nebezpečná osoba,

označili jsme se jako nebezpečného pachatele

i vzledem k tomu, že jsme vlastně věděli, že v té době on vlastně jel dvě zbraně.

A přistoupili jsme k tomu, že jsme Pana Nikitina zadržely zásahovou jednotkou.

To podozřežení, který z toho vyplívalo, to, že byla poslední svůzka,

že on ho nahlásil jako pochřešovanýho,

že mezi ním byli finanční vazby, bylo na tolik silný.

Nej, že by jsme se nevěnovali ostatním verzím,

ale prvotně teda verze byla třeba prověřit a potvrdit a nebo vyloučit.

Nikitin byl po zadržení zásahovou jednotkou překvapení,

ale týmu kriminálky se v zápětí svěřil,

že je pro něj úleva, že ho sebrala česká policie.

Obával se totiž, že zmizení choreografa z nejvyšších ruských krůhů

si s ním vyřídí mafie.

On jako podozřelí potom zadržení, k tomu začal mluvit,

v tom smyslu, že teda skutečně,

pan Brian se vsi sem přijel skontrolovat svojí investici,

nicméně jím se to podnikání, nebo jemu se podnikání nedářilo,

tak jak si představoval, nevidělávalo to,

takže v podstatě na pana Brianseva připravili spolus kolegou

takové hraní scénky, kdy narychlo zařídili skutečně nějaké stánky.

Narychlo se hnal stánky, narychlo se hnal lidi,

narychlo se hnal vybavení těch stánků i jídlo

a bylo se hráne jakýsi kompars, byli tam i lidé,

kteří k těm stánkom chodili,

a aby pan Briansev viděl, tak ty lidi si tam kupovali jídlo.

Takže on vlastně v tom tom momentě mohl být spokojen,

že ty stánky fungujou.

Jenže Briansev měl prí stále podezření

a chtěl vidět účetnictví a znát detaile.

Pan Briansev to podnikání někýtina prokoukl

a tak jak se k němu choval pan někýtin nesolidně, nekorektně,

mu došlo, že vlastně on tu jeho firmu tuneluje.

Takže to byl ten důvod, proč on chtěl vidět to účetnictví,

aby vlastně si ověřil,

jestli teda ta firma má nějakou výtěžnost,

jestli vůbec má nějakej prospěch.

Przeže co si budeme povidat,

on si ce momentálně, když ty stánky viděl,

momentálně tam ty lidi byli,

to přece nemluví o tom,

jestli ta firma prosperuje nebo neprosperuje.

A zvládním k tomu, že pan Briansev na ten účet

poslál několik milionů,

tak přece za těch několik milionů

nemůže být postavený jen dva stánky.

Když se vraceli do Prahy,

strhla se podle Nikitina v autěhátka.

Popsal to tím stilem, že za situace,

kdy jeli do ičíná,

tak na cestě na hlavní silnici s poděbrate do ičíná,

došlo k tomu, že jeho kamarád místí

řídilo zidlo poškozeny,

kdyby pan Briansev seděl na sedadle spolvěstce

a onže seděl vzadu.

A za situace, kdy on mu takhle vyhrožoval,

tak uvedl traževitáhl zbráni,

jednal se o zbraní rakuské výroby Glock,

ráže 45, čili poměrně silna ráže, velká,

a vlastně mezi těmi sedadli řidičel

spolvěstce k němu na táhle ruku

a proti jeho lovému poku začal strílet,

kdyby strzeli vlastně 3x až 4x.

S šokovaným komplicem,

s umírajícím choreografem zajily na polní cestu

až k okrají lesa.

Nikitin, který sprony věřil investice svého šefa

a jeho parťák,

narychlo ukryli mrtvolu pod hromadou klastí.

Druhý den, 29. června,

se na místo vrátili přezle z druhé strany,

vykopali hrop a muže pohřbili.

V tuto chvíli by se dalo říct,

že jsme případ fůvozovkách mohli skončit,

protože jsme měli vachatele,

věděli jsme, že ho zastřelil,

ale to vyšetřování se skomplikovalo,

protože pan Nikitin jako obvinený

za účastí obhajce odmítl vypovídat.

Zlom nastál asi po 14 dnech,

kdy vlastně sám pan Nikitin požádal o výslech

a kdy jsme ho vyslíchali,

tak ta jeho verze byla taková,

on vlastně schodně, naprosto schodně,

popsal skutečnosti, které uvedl ten svědek

a korát uvedl,

že nezastřelil pana Bryjanceva on,

ale že pana Bryjanceva zastřelil ten svědek.

Tvrdil, že si během jízdy na ičínsku

přesedl ze zadního sedadla za volant a řídil.

Jeho komprid sprí našel na sedadle pistoly,

která Nikitinovi vypadla z kapsi,

který se začal hádat a nakonec ho zezadu zastřelil.

Komprid to ale popíral

a spontáně popsal všestejně jako Nikitin

ve své první výpovědi.

15. května 2008 se proto tým

Králové Hradecké mortparty vypravil

i s Nikitinem na místočinu,

abým vše podrobně popsal a ukázal.

Zešlo v nepřímný situaci,

z toho dobudu, že hodně měl dát brence v výkazy

firmní, který musí bovaloš několik dní vkuse.

Brence v se zeptal,

že když už on bydl v Nimburce,

před teda vlastně ty výkazy znovu mu neukázal,

a hodně za se odkladat.

Kde k této komunikaci došlo?

Kde jste byli, když k tomu došlo?

Prostešte v Nimburce?

Ne, to už jsme byli

v podíbratach na vypadovce.

Za seho jsem rádi panuje z tichli

a asi po nějakých vylce

došlo k vystrilu.

Vyděli jsme asi rychlosti 130 km, 140 km.

Začal jsem pro ciber zdiť.

Asi jsem zpomalil asi na 80 km v hodině.

Pak vlastně řekl, že mám je dál,

v něco v tom smyslu jako jeď, jeď,

jak končil es,

tak řekl, že mám odbučit do levá,

tam jsem odbučil,

pak jsme podkočovali dál,

300 metrů.

Další podrobnosti popsal Nikitin Ulesa,

kde se snažili zbavit vrtvoly.

Tak nám popíšte,

ještě v rámci toho, co Vy osobně jste viděl,

kdo stríl, vodku stríl, čím stríl,

jakým způsobem to probíhalo.

Prostím.

V podstatě stala se to ze jízdy.

Já jsem řidil auto,

asi 140 km, 130 km.

Prostě přesně nezpomínám.

Na jednou se ozvali rány,

desný rány.

Prostě jsem byl v šoku, začal jsem cukať s volantem,

ve předu je ložkodovka,

každý dnes si spohlám zelen,

že malým jsem čelně do ní narazil.

Auto jsem vyromnal

a viděl jsem pana Bryancivova,

jak mám vztyčenou takhle ruku.

Lévou ruku měl vztyčenou?

Lévou ruku měl vztyčenou takhle ruku.

U mým hlavy, takže jsem pozoruval

s ním pana Bryancivova

s hrudí, vlastně mu střikala krev na dvěře.

Co se dělo? Co v toředí dvěře?

Pan do sloho stojí u pošku zeného Bryanciva,

co se dělá?

Takže pan do sloho zálho za pravou ruku

a vytáho z vozidla.

Ano.

Zastřeleného muže ukryli pod hromadou klestí

a druhý den se vrátili,

aby vykopali hrop.

Mrtvolu prí komplec polil neznámou chemicálí,

aby stížil identifikaci.

Teleho výpověď byla prověřována,

byly tam stavěny pro a proti,

oba dva byly psychologicky z koumání,

byly vyslychání různí světci.

Co zletíká v té samotné situace

v tom autě,

tak pan Nikitin jednal

z náhlího popudu.

On opravdu improvisoval.

Byla to pro něj vyhrocená situace

a krásně nám to korespondovalo

i s jeho osobnostní,

kdo nám zase charakteryzoval z nalec.

Jo, takže tam jsou potom i ty z třípečky,

kterými jsme si v rámci toho vyšetřování skládali

a proč jsme nakonec uvěřili

v verzi toho světka.

Soudí z nalec v oboru psychologie

Slavomil Hubálek

už v průběhu prověrky výpovědi,

u které byl také přítomen,

naznačil,

že Nikitinova konstrukce

není tak dokonala, jak si myslí.

Je trochu neologický,

že vy jste ho zjevně podváděli

toho, by jen se važil,

v tom podnugání.

No ne, tak jako hráli jste to dívat lo,

že ty sláhy kungují a podobně.

Ale tak jak vy říkáte, tak jeli

do jíčína kůli další investici.

To znamená, že on,

přesto, že asi byl nespokojenej,

tak chtěl ještě dál investovat.

Já vám to trochu vysvětlím a přiblížím.

V žiadnom připadě ho nebyl,

jak si nespokojenej, jak říkáte,

ten postavenek deset stánku, který jsme potřebuji rozmistit.

Těch deset stánku nestálo, takže jsme měli

ještě v zásobě další stánek z vybavení.

Takže tím padem místo pro rozmistění stánku

prostě bylo vytáno.

Takže už žádný podvod, jak říkáte,

prostě tady se nekonal.

Panem tím, vy jste viděl o tom hraní

v tom stánku?

Žítomnosti pana Bryjan celýš přijel?

Že to je jenom nahranej?

Ano, viděl jsem, ano.

Viděl jsem? Ano.

V tom víc lidí, takže...

Viděl o tom víc lidí. Vy jste to nepovožil za podvod?

Já to bych povožil vlastně s ním zpusem

ze diplomaceji a zyskání...

zyskání...

času.

Tým Denysy Lopourové a Michala Hinka

navíc zjistil další

pro Nikitina přitěžující okolnosti

především v oblasti z Proneviery Peněz

slavného baletního mistra.

Nikitin měl navíc

Bryjan Cevovi zařídit povolení

k trvalému pobitu v České republice.

A přátelé choreografa

vypověděli, že původně

se měl vednéch po jeho zmyzení

konat večí rek na oslavu jeho získání.

Jenže Nikitin

žádné povolení nezařizoval

a pravděpodobně o tom Bryjan Cevovi

ani neřekl.

Mělenka zmyzelého baletního mistra

navíc popsala oblečení,

které měl její přítel na sobě,

když v den zmyzení odížděl s Nikitinem.

Ona nám poskytla

tenkrát do scené informace

a ty informace třeba

spočívali v tom,

že ona viděla

pana Bryjancema na posledy

toho 28. černa

v tom roce 2004,

kdy spolu byli na snídaní

a tenkrády se i kolegové ptali

co vlastně pan Bryjance v měl na sobě

tak popsala, že měl

černý kalhoty

a měl koskovanou různobarevnou košely

a to vlastně potom i se nám schodovalo

s tím oblečením, které

my jsme vlastně našli

útržky těch tekstých líjí.

Ze všech schromážděných informací

jednoznačně vyplinulo,

že vrahem musí být Nikitin.

Došli jsme k závěru,

že jednoznačně věříme světkovi

a že ta verze

Nikitina je nepravdě podobná

s těch důvodů, protože

tak neměl vůbec důvod

on neměl ani motív

pana Bryjanceva zavraždit.

Ty indície, které nám směřovali

panu Nikitinovi,

tak právě byly ty ztřípečky

jo se se týká toho.

Samotnýho podnikání

založení tý firmy,

Nikitin byl jednatelem,

Nikitin měl dispoziční právo,

tentamanipoval s těma penězma,

Nikitin byl ten, který měl pistoli,

Nikitin byl ten, který

Nikitin byl poslední,

který pana Bryjanceva viděl,

Nikitin byl i ten, který mu

měl zařizovat trvalý pobyt.

Takže všechny ty lety nítky

nás vedli k tomu,

že ta verze

jeho výpovědí je nevěrhodná

a naopak jsme věřili

výpovědí světka.

Křestože kriminalisté

ve svém závěru vraždu kvalifikovali

jako vraždu s majetkovým prospěchem,

nepůdařilo se

poměry dostatečně podložit

i důkazy. A Nikitin

byl v roce 2008

odsouzen za vraždu prostou.

Zamří, že mi měl

strávit 12 let. Dnes

je už na svobodě, jako ruský občan

byl pravděpodobně vyhoštěn,

ale jako sociálni zdatný člověk

už určitě pracuje

na své budoucnosti.

Snad se ve vězení napravil

a svoje schopnosti konečně

využije k legálnému spůsobu

jak si vydělat peníze.

Byl egocentrický,

impluzivní, nestrženlivý

a bylo se mě skomání

pana doktora Hubálkák,

který vlastně dělal ten znaledský posudek

a on ho tam označil

jako hráče

byslo v něho označil jako hochštaplera

s tím, že pan Nikitin

měl velmi silné sociální cítění

a vynikál šarmem

vynikál výbornými

komunikačními schopnostmi.

To je opravdu jednalo o člověka,

který v lidách je schopen

měl velmi silné sociální cítění.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.