Studio N: Móda jako společenská otázka. Co o nás říká naše oblečení?

Fjalova vláda je v poločase a její podporají na bodu mrazu. Co na kabinetu lidištvé a za co ho naopak ocenují?

Deník nerozil časost bědný seriál, ve kterém průběžně mapujeme názory deseti vládních voličů.

System tam asi nebude, když to vidíme na školstvi, že se střídali ministri, jak a poštovají na orli.

Pudíte se, jak k Lesátadu vyjel, to je prostě strašný.

Já jsem se hrozně sklamala.

Čekal jsem větší slušnost, to se mi možná i splnilo.

Malinko možná trpěji velkou mětskou představou, že všechno se vyřeší praze, ale...

Já bych jen asi skázal, že by bylo dobrý, aby občas zamířili trochu vžít mezi lidi.

A mě voliči na to koukáme a jsme zmatený z nich, ale nechápeme, proč?

Jako neudělali to, co slípili, že udělají a proč dělají to, co dělají?

Vodně lidi chci vidězi pocit, že vlastně ta vláda sklamala a nepůjdou ani volit.

Ale je vlastně taková klidná svíla, kterou si tohle ze mě trošku potřebovala.

Myslím si, že zmeškali to přiležitost tím velkým reformám.

Jako spoust lidi čekalo, že tnou doživá ho, že budou dělat te nepopulární reformy.

A kdyby jen stihli během toho prvního roku a pohu, tak je možné,

že by aspoň nějaké menší písletky byli třeba vidět a že by měne šanci na znovu zhulaň.

První díl seriál si můžete přečít v dnešním videání deniku n a na webudeník n.t.c.

Je pátek 20. řína, poslucháte studio N, tady je výtek svoboda.

Dnes o tom, jakou roli v našich životech hraje moda.

Níkdo z nás se neobléká ve vzduchopráznu, modou komunikujeme všichni.

Tak by se dala zhrnout premysla nové knihy Veronic Highland,

ve které se tato novinářka na modu nedivájené jako na nezbytnou součást našich životů

nebo povrchník na to chvíli, ale jako na klíčk mnoha společenským tématům.

Proč nosíme to, co nosíme?

Rozhovor z Highland vedla redaktorka deniku n Karolina Klinková se,

kterou se teď budu povídat já.

Karolino, ahoj výtej.

Ahoj výtku.

Veronic Highland

Veronic Highland je novinářka, která sa venuje módě dlhodobot.

Je to novinářka, která pracuje v česopise L.

Z čeho jasně mypliva, že s tom modu máme hlboký úzky v zpštěch.

A okrem toho, že pracuje v tomto magazíně,

tak nedávdno publikovala knižku SI.

V tejto knižké SI se na modu díva,

jako ty si vlastně náčrtol,

jako na klůč k mnohím-mnohím spoločenským otázkám,

nělen jako na nějakou povrchnu zábavu,

alebo nějaký životný štyl, povedzme.

Ale naozaj se snaží prostřednictvom mody

dešifrvať rozné spoločenské fenomény.

Díva se na otázku džendru, moci,

na rozné otázky, které prostě prepajuju ten sved mody

s svetom spoločenským.

Karolino, jaký máš vztah k mnodě?

Věžšo, asi dosť dlou čas v svého životu,

aby jsem ti povedala, že nějaký veľmi vereli,

alebo intenzívny.

Nikdy jsem nebola ten týp děočatě,

který modu nějak strašně aktivně rěší,

nesledevola jsem nějak zásadně nové modne trendy,

nebola jsem taky ten vášnivý nakupovač.

To nikdy neplatilo.

Skvěl jsem se vždy oblékala tak,

jakoby prízemí dosť také základné veci,

a myslím si, že mít tak trochu chýbat,

trochu také nějaká ta modná imaginácia,

alebo, ako to nazvať.

Ale badám na sebe,

že v poslednej době má moda zaujímám věc.

Stále si myslím,

že ten nějaký můj štíl je dosť taky,

jakoby nenápadný prízemí,

základné farby, základné stríhy,

začala má zaujímať vlastně

tu modu nějak sledovat

a i v tom spoločnském kontekstě,

ale i bav estetyckom čisto.

Začala má zaujímať sledovat,

čo je pekne, čo není pekne,

čo se mi nepáči, čo se mi nepáči.

A asi si věc všímám,

že nosí lidi okolo mě.

Něvzmysl, že by jsem se snažila nějakým

prostřídním z toho zásadně

sudit, alebo něče podobné,

ale skvěl si všímám,

čo si lidi okolo mě na sebe dají,

s nažím se možno tak nějak v dnitorně

dešifrovat, čo to možno znamená.

Na kněha Veronic Island

nam ve skrace říká,

že prostřednictví mody komunikujeme.

To je vlastně to, co ty popisuješ.

To skoumání, koukání, co ten člověk

říká tím, co má na sobě.

Co tedy tím, co máme na sobě říkáme?

Já mám na sobě třeba

růžový tričko

s fast fashion řetěstce.

No podle Veronic Island

o sebe prostřednictví mody

to ho hovoríme velmi vela.

Hovoríme o s

které triedy pochádzáme,

které triedy jsme súčasťou,

hovoríme o našej genderové identitě

a i iných identitách,

kterým se nějak vztěhujeme

v našom životě.

Při některých ľuděch, kteich outfits

kterého pochádzá jú, myslím,

třeba geografický, nějaký region svetá

alebo můžeme dokonce nějaký region

v danej krajine.

Můžeme hovorit o své náboženské identitě.

Je to ho velmi velá

a kdy to začneš tak nějak rozlúskavať

tak zrazu přijdeš na to,

že tých stránok, o kterých hovoríme

je naozaj nezpočet.

Když jsi zaspítal zrovna na tvoje

růžové tričko s fast fashion

než by jsem bola nějaký velký výkladač

mody, ale možem to skusiť.

Já by jsem si to tak interpretovala

u seba v hlavě, že asi si človek,

který nějak

nedbá na to, aby mal

úplně najdražší veci na světě

aby nosil nějaké najviac

svétoznáme značky.

A zároveň

čo má zaujalo je ta růžová farba.

U růžová farba myslím si,

že v našom světě často je vnímena

jako ženská

a i keď můžeme se o tam bavit

jak to bylo historické a tak ďalej.

Myslím si, že v súčasnosti je

růžová farba vnímena

jako femínna farba

a myslím si, že to,

že si dáš tričko růžové

a nosíš ho v osvetě,

znamená, že se nebojíš toho.

Nebojíš toho, že budeš

možno vnímany jako nějakým

tokto inklinu, jakým

nějakým feminným záložitostem.

To je můj amatorský rozbór.

Není daleko myslím od pravdy,

jako vidím to nenudně u sebe,

když můžeme popsat, jak mě odtravuje to,

že přijdu do dětského oblečení

a vidím jenom růžovou a zelenou

a přijádně dou,

maximálně, přejdu tedy do

holčičího oddělení a tam vidím

jenom růžovou a červenou a tak.

Takže ano, to je témak,

který mě asi osobně něco říká.

Takže možná se dosť dost trefila.

Zajímá mě, ty zříkala, co všechno komunikujeme.

Zajímá mě, s kým vším

tou modou komunikujeme.

Co se s kým, protože komunikace

je otázka dvou lidí nebo dvou stranu?

Já si myslím, že komunikujeme

z každým, koho počas toho dně

stretněme. Komunikujeme

s lidmi, z kterými jsme

v bezprostredném kontaktě,

s kterými se rozpráváme,

s kterými zme já nevím v práci,

doma, ale aj na ulici,

myslím si, že to,

jako výzeráš, když idíš po ulici,

je i z tá forma komunikácie.

To, čo si teď na sociálne světě,

komunikácie, takže

možná je to taká hrozně šíroká

odpověď, ale já si myslím, že na ulici

komunikujeme zo všetkými okolo sebe.

Já taky.

Zároveň si u toho, o čím se teď

bavíme kladu otázku,

jestli je svět mody povrchní, protože

komunikace je cesta

do hloupky, že když spou komunikujeme

tak můžeme komunikovat i velice hluboce.

Jak to dělá ten svět

mody? Jak hluboce

o nás naše oblečení něco říká?

Tak to komunikace je, myslím si,

celkom zložitý proces a můžeme

v našom rozhovoru komunikovat

aj povrchně, aj hluboko.

A myslím si, že něče podobné

platí aj presved mody. Myslím si,

že můžeme velmi rýchlo ľudí odsudit,

můžeme velmi rýchlo si založit

do nějaké škatlky, která je

pohodlná, která nám dáva nějaký

zmysl v tam našem světě.

Ale myslím si, že

ľudia můžu vnímať modu,

jako naozaj nějaké hluboké klučk,

jaké myšlenky iných ľudí dešifrovat

a myslím si, že to platí aj naopak,

že já jako člověk, který se každé ráno

musí oblěct a něče o sebe

v tom světě povedat, můžeme na tu modu

názerať aj, ako nál způsob,

akým komunikovat z tej mojej strany

velmi hluboko. Bavili jsme se tu

například o tej gendervej identitě, myslím si,

že to je dobrý príklad, keď si

můžu vezměná seba něče, co je

stereotypně ženské, myslím, že ty mi dokaš,

můžu povedat hlboku myšlenku o sebe

alebo o světě, co si o něm myslí

rovnako naopak, že na

nějakou stereotypně můžsku vec

takže myslím si, že to je otázka

toho, ako se na to chceš dívať

myslím si, že nie je jednoznačná

odpověď, či je moda povrchná

alebo je moda hlboka.

Říká naše oblečení i něco o našich privilegích?

Tak to.

Ak príjmeš tu tézu,

že prostřednictvo

mody komunikujeme,

mě u něčeho voríme

tak potom áno.

Veronic Highland je přesvečená o tom,

že obliekať sa například Škáredo

možu len i stí ľudia

alebo obliekať sa tak, že

je to taky nedbalý

štíl, kterým dáváš na javot to,

že ti na té modě nezáleží

že ti to je jedno, čo si ľudia o tě by myslí.

To je vlastně postoj, na který

musíš mať

iste privilegium, protože

většině ľudí neprejde

to, že budu chodit

každý děň celý děň,

jako kdyby v velmi neformálnom

neupravenom štíle. Existují situaci,

v kterých naozaj potrebujš

pousobiť nějak, a keď

těto nároky nesplníš, tak potom

tě lůdě nebudu například bryt vážně,

nebudu tě respektovať, budu si s tě

beroviť po smech. A na to, aby si

vlastně se dokázal s tom moudou

takto vyjadryť, to znamená,

ukázat, že ti na ne nezáleží, ale

bo dokonce asi zobrať něco,

když se jstej spoločinské pozicí,

aby si to mohol dovolit, aby si mohol ukazovat

svetu, že větě, čo mě nezáleží

na tom, čo si o mě budete mysleť.

Veronica Highland spomínala jeden

pre mě zaujímavý príklad,

a to je Mark Zuckerberg. Neviem,

čí věž, ako on se oblěká, večinou

si dá prostě jeansy, dá si tričko,

úplně prostě najobičanější

outfit, taky si věž vlastně predstavit.

Ale zjého pozicí je vlastně

něčo vyjadruje. Vyjadruje to,

že si to može dovolit, že

v pozicí kedy nemusí rěšiť modu,

vyjadruje, že

se nemusí obávať o to svoje postaveně

zároveň je to muž.

Na mužou víme, že nějaké nároky

na to, ako vyzerají, existují,

samozřejmé, ale jsou

niště jako príženách,

je prostě

hrozně slávný, hrozně bohatý

a těto veci robiť může.

Většině ľudí by taky to outfit

v každej situaci, do který

přijdeš prostě neprešil.

A potom ještě taký fanfact,

oni tě trička možno vyzerají úplně jednoducho,

ktorej Mark Zuckerberg nosí, ale

já jsem si to googlila, a to jsou trička, ktorej

v přepočitě stojá asi 7000 korun každej jedno.

Takže úplně najviat základný kůsok

těž može být kůskom, který

vlastně v sebe nes je nějaký

odka z toho, kým si.

A ještě můj útady toho příkladů,

například Marka Zuckerberg

to bude zajímavý, co jsem viděl několikrat

v posluní doby na sítích

takových těch bros,

krypto, skupinách

nebo účtěch na Instagramu a tak

že jsou naopak právě Mark Zuckerberg

nebo Bill Gates, to byla jaká fotka

kde sedí spolu a jsou oblečení na prosto

nijak, jak ty popisuješ.

Sou za to naopak ocenovaní.

Bylo tam obsané, myslím, v angliště něco

jako nejde o to vypadat bohatě, ale

být bohatý. Jo, je to vlastně naopak bráno

jako že nejsou okázalí,

že jsou oblečení jako mi všichni

ostatní, protože ty pení za prvně

nejsou prostředkem, proto se jako

prezentovat. Takže tam ještě dochází

k tomu, že to je ještě posunuté do toho,

že to je vlastně, že to oni říká něco dobrého.

Jasně. Ano, ale to je aj

hlopší, netíkat se to myslím si

do technologického sveta, myslím si,

že to je nějaký hlopší fenomen.

Vidíme to, že

v poslednéj doby

bylo to ještě myslím si znásobene

tím serialom Succession.

Která se nazýva, že quiet luxury

je to luksus, který

nije okázalí, který je hrozně

prízemí. A presně jsou to věci, ktoré

vyzerají hrozně jednoducho,

ale jsou vynímočné tím,

že stoja strašně vola peniazí

a těžně mi ukazuješ to, že

ano můžem být velmi bohatý, ale viem

se oblekať vlastně úplně jako

tak jako všechny. Kdo

si tedy nemůže oblecť to, co chce

bez rizika? Můžeš

třeba ty se obleci

tak zvoně pro sebe? To je

myslím si velmi komplikovaná otázka

špeciální, keď

se bavíme, myslím si o ženách, protože

věme, že

lůdě na základě vzhladu, a tím pádom

je na základě oblečeně, iných lůdí

súdě. Platí to pre všetkých

lůdí. Myslím si, ale

že přitom

přitom pri tých příkladoch

žien je to v něčom ještě

vlastně vypuklejší. Myslím si, že tě na roky,

které máme na ženy, jsou

trošku iné.

Věme, že

to, že na výzera, príčežlivou, že

výzera pekně v uvodoukách

jej dokáže dávať

i ste benefity v životě.

Suma to štúdy, je dokáže

zarábať od peniazí, lůdě

uberu vážnější, kdy majú

nějaký večší respekt. Na druhé strane

keď to prežen je

v uvodoukách tak jisto,

keď je nějaká príliš okázala,

keď príliš vlastně možno tu svoju

žensku stránku,

feminu stránku, modnu

stránku, podstrhnějí

tak sa to věstřetnout

z nějakým pocitom, že je

marnotratná, že

sa príliš za obera tím, jako výzera

a tím pádomiu nemožeme

brať vážně, protože ta krása je

prejň asi príliš doložitá. Takže to je

například jeden aspekt, který podle mňa

komplikuje velmi

tu otázku, že čisa nějich to može

oblekať sam preseba a teda

v tomto prípaděžení, těž tu máme

potom ten argument, že keď

dojede nějakému

občažovaním, nebo tady z násilněňu

tak vidícky se objaví ta otázka,

že čomola, že na násebe či náhodovně

bolo príliš vyzýveva.

Myslím si, že i v tomto kontekstě

je vlastně velmi náročné

uvažovať o tom,

že se návzaj dokažem oblekať sama

preseba, protože to jsou věci, které si

možno neovedomuješ, keď ráno

stojíš pred skryňou, ale jsou to

které k tej naše společnosti

prostě patria, děje se to

a

mý jako jedna klívkyně

nedokážeme povedatí, že

ná se to týka nedude.

Myslím si,

zároveň, ako jsem už spomínala,

že se to týka tak trochu všetkých,

ten pohlad žien je v tam možno

taky vypuklejší, ale myslím si,

že se to týka i můžou, nechcem

jich z toho vůbec nějak

vyniať, bavili jsme

v tom rožovém tričku. Myslím si,

že to se například može střetnout s tím,

že si někto o těbe pomyslí něčeho

neviem, nepríjemného řete, nebo je bryť vážně.

Potom jsou to v presně

otázky nějakého vyjadrovaní a

dendrové identy, ty náboženské identy,

ty pri každé

jednej volbe toho, ako tu to identy

tu vyjadríš, prostřednictvo mody

možno vedome a možno nevedome

asi nějak uvažuješ nad tím,

ako to bude vlastně príjate

v tom roze.

Takže myslím si,

že všeobecnosti je myslětci

to, že se oblěkáme naozaj

len sami preseba

takové velmi zapěklitá otázka

a myslím si, že v skutečnosti

to může dobyt len velmi malo ludí.

Zajímavý pojn, který Weronic Highland

v světknice přináší je

proměna vztahu vysoké a nízké

mody. Tedy těch luxusní značek

o těch renemovaných návrhářů a návrhářek

a obchodních řetězců,

které prostě produkují jeden kůso

oblěčení za druhým.

K čemu tady v tom vztahu došlo

a možno i proč je to důležité?

Historický ten vztěch byl nastavený

tak, ta dominantna myšlenka byla nastavena

tak, že velký návrháry

přijdu z nějakou novou kolekciou

a to, čo se následujúců sezonu

možno jednu, možno dve, možno

10 roče bude nosit.

A vlastně, tě je masovejší značky

velmi často tuto modu kopírovali.

To se děje aj dnes,

keď přijdeš do obchodu

a nějak se trošku možno věc orientuješ

v tom světě mody, tak naozaj

tam můžeš vidět. Stále ten otisk

toho, čo přiniesli vysoký návrháry

a v fast fashion reťastci

se ti co nějakým způsobom

vyjaví.

Ten stěch se ale dosť premenil

tím, že

ta vysoká a nízká moda se k sebe naozaj

začali približovať.

To presvečeně, že to musia

být práve o nich, kto diktuje modne trendy

prostě už nie je také dominantné

jako bývalo kedisy.

Už nie je takým problémom

zobraci například druh sily

ty z trých, který

pre tu sezonu například

nějaký vysoký návrhár určil.

Je to, začíná to byť tak trochu jedno.

Můžeš nosit vlastně

veľa druhou mody a nemusíš kopírovať

ten jeden dominantný

štíl aleby prístup, ktory

nastaví u tě vysoké značky.

Takže to je nějaký jeden aspekt

toho približovania. Druhý aspekt

približovania je, že vidíme veľmi veľa

spoluprác mezi vysokou a

nízkou modou. Můžeš prizdoreť

jazca fast fashion a je tam nějaká

kolaborácia s veľkou prostě

bohatou luksusnou značkou. To už existuje

a tých kolaborací existuje nespočet.

A potom je to možno

nějaká 3. rovina

toho celého a to je tak, že

v minulosti se to možno vnímalo

takže

ta moda vzniká z vrchu

a prepisuje se na spodok

tak poveděc.

A dnes vidíme, že

aj vysoký návrháry

veľmi veľa čerpajů

tak poveděc nějaký nízkých

vód

čerpajů z rozných subkultur

a když se čerpalo

do skaterskej subkultury

od surferou, od punkáčou

vidíme tu

velký trend

který tedy nejenový, ale

vidíme ho dneska pomernivý poklí

nosiť takéto oblečeně

určené na manuálnu prácu

taket je overáli například

které vyzerají, ako kde by si byl

nějaký manuálný pracovník

možno trošku inak strinuté, ale

v principě v spodobné látky

jsou tu veci

v minulosti to byly například rifle

to je možný taký

úplně základný príklad

džinsy, bolí těž takým to druhom oblečeně

určeným na prácu dnes je to

úplně běžna současť

každoděnáho šatníka

takže

ta myšlenka, že moda

musí vznikat z vrchných

štruktů a potom se prepisovat

pre té masy už tak úplně neplatí

a už je ten najvéz luxusný návrh

z osok kultúra

z nějakého úplně jiného světa

jako toho světa elity.

Ty v tom rozhovoru a zavřeně taky

Véronik Highland používáte

slovo demokratizace

a pokud tedy modu chápeme

jako společenský F

nebo věc společenskou

tak co ta leta změna

dynamiky mezi tím vysokým

a nízkým znamená co říká o

společnostech světa?

A k se na ten fenomen dívaž

a k naozaj uveríš tomu

že k tomu

nějakému přiblížovaní vysoký

a nízký mody dochádze

tak si myslím, že to hovorí

o tom, že

už nemusí se vec

vznikat dílan vlastně z vrchu

a že aj ten jednotlivěc

a že aj ta

skupina, která stojí

oproti té elite

může mát svoj názor

může si mysleť to, co chce

a dělákoviac prijatelné

ten názor vyjadrvať a dělákoviac

prijatelné názory, z kterým

nesulosím prostě nerespektovať

písat si vlastné pravidla

Myslím, že se to v tom modnom

světě dobře ukazuje například

na sociálných sětěch

kedy si například kritika

mody bola

výhradně v rukách

nějakých modných magazínů

a nějakých speciálných

editorialov a podobně

o modě hovoriť, kto chce

a čo chce a vidíme to

na TikToku, vidíme to na Instagram

na Twitteri, teda x

aby som byla presna

a kedy například preběha

nějaký červený koberec

nějaká strašně pož

akci a v Hollywoodě

tak už vidíš, v realnom čase

že lidi komentují jednotlivé

outfiti lidí a nedávalo si

teda servitky predůsta

Na TikToku máš velmi volatvorcou

které vlastně interpretují modu

podle toho, ako to vnímají

které tvorí a vlastnou modu

a ukazují jú ďalším ľudiam

takže myslím si, že

toto všetko hovori o tam, že naozaj

ta skupina, která stojí oprotitej

a vytě už je daleko otvorenější

a daleko

mení se boji vyjadrovat ten svoj názor

daleko víac chce

hladať nějaké svoje cesty k tomu

aby se vyjadrovala, tak jako chce práve

o ne

když no len připomenula je, že

to slovo demokratizácia je trochu

ještě také, jako kdyby

zapeklite ošemetné

v istném zmysle určitě jde o demokratizaciu

protože hovoríme

vlastně teraz o tomto všetkom

ale je to důležité

připomenuť aj to, že

s istého úhla povladu

už jednej demokratizaci nedošlo

protože moda se stále do velké míry

opěra o fast fashion

o nějaké tě rýchlo obradko veretěsce

to je práva, které

v kterých neexistuje nějaký

pracovný zákonník, takže

v tomto ogladě premišlet tím nad modou

jako nad názoj demokratickou je

možno trochu milné

ale v tom společenském ogladě

v tohle přiblížování a ty v skupin

nad tím tak uvažovatí asi možné

To je zmínila

ten negativní společenské dopady

které modní svět má a má je

právě nad tím přemýšlím

dá se od

které mody oddělit

v momentě kdy kdy tedy skoumáme

koukáme se na to co společensky spůsobuje

a jaký má význam a tak dá se

od tady tohle oddělit ten klimatický aspekt

na příklad tedy fakt že moda

produkuje velké množství

a taky samřejmě tuny a tuny oblečení

které nikdo nepotřebuje

Jo, jako jestli můžeme se dívat

na tý společenské rozměry

celé té věci, ale opomenout

nebo nekoukat se tímhle směrem

Myslím si, že nije

v dnešnom nastavení spoločnosti

prostě nedíl na súčasť

toho, ako dnešná moda funguje

Zároveň si myslím, že to

nije problém mody, jako taky

Myslím si, že to je

problém nastaveně

našho

systému prostě výroby

a produkcie

a kupovania

vecí, takže

neviem, ako že

do isté míry by som

zbola schopná pomyslíť to,

že

že za to nemohu, že moda jako taká

že moda je nějaký prejav

ktory vidíme v mnohých jiných odvetvích

prostě, keď se bavíme o jedle

o výhadzovení jedla produkci, jedla

o tom, jak nakupujeme jiné vecí

tak je to vlastně v něčom veľmi podobný príbev

a nemohu, že máme ho zanozřejmě

z toho skoumania

té jistou společenského dopodobíš krtnuť

ale zároveň, si myslím, že

doložité připomenuj, že

alekane fungují len v modě

Na závěr, já mám

tedy otázku, která je sem řemně zapeklitá

ale mě osobně hrozně zajímá

já dlouhodobě se setkávám s tím

a sam to tak vlastně nějak nastavele

mám, že svět mody je

v povrchní něčím nesympatický

svět

když se dívám na jeho efekty

když se dívám na heriostylse

který v nabúdává

totálně doksickou maskulinitu

taky zase může se to dovolit, ale dělá to

když se tě posluchám mluvit

o všem tom, co se v tom světě mody děje

tak to učitě

není tak jednoznačné

ale když se s tím zabývala

když zdělala ten rozhov

dokázala se zaspomčástičně

odpovědět na otázku

je svět mody společenský prospěšný

myslím si, že může byť

myslím si, že může byť

myslím si, že jak využíváš

jak máš prsně v rukach to privilégium

že můžeš tu modu nějakým způsobom formovať

alebo jak ten svět

jako elitnej mody

nadšuva tím všetkým možním subkulturám

a snaží se

pracovať s nimi

a myslí jednáně

tak si myslím, že může byť

velmi společenský prospěšný

zarovně si myslím, že může byť

velmi společenský prospěšný

protože ako jsme se bavili na začiatku

je hrozně jednoduché

brať tu modu jako jediný

meryt

podle čeho lidi sudiš

co samozřejmě

nezodpovedá realitě

moda těch povět toho velá

ale nepověti všetko ani z dál ani náhodov

může byť

stále ještě dosť ekskluzívny

může podporovat

ekskluzivitů v té spoločnosti

může

má nějaké nároky, vytváred nějaké

nároky na určité skupiny lidi, které

těhle nároky respektovat nechců

a je velmi těžké se z nich ještě

stále vymaniť

takže myslím si, že nějaká jednoznačná

odpoved na tu otázku úplně neexistuje

a spodň já jsem

na něj nepríšla

myslím si, že je vlastně

fajn se na to dívat s tých oboch ladí

premyšlať nad modou

v nějakým možnou emancípačným nástrojom

demokraty začným nástrojom

ale zároveň si uvedemovat to, aké má limity

že to, če nosíme z dělake

nehovorí o nás úplně všetko

a že nějaké ty pravidla, které

ještě stále existují

sa nás všetkých do jistým měri

ještě stále týkajů

Karolina Klinková redaktorka Deníku N

byla hostkou podcastu Studio N

kájo děkuju ti, mám radost, mě se hezky ahoj

děkujem vidku ahoj

následuje krátká reklamní pauza

za pár sekund jsme spátky

Birne, revoluce v operativním

lízingu

a teď už jsou na řadě

správy, které by vás dneska neměli minout

v Česku se podle

státního zdravotního ústavu objevují

ohniska vysoce na kažlivého

černého kašle u neočkovaných

dětí, případuje proti loňsku

dvojnásobek

ruská prokuratura požádá

zvukovat, aby novinářku swobodné

Evropy, Alsu Kurmaševu

poslal do vazby píše agentura Reuters

zadržena byla ve středu v Kazaní

běžně žije v Česku

ruskoamerická novinářka se podle Rusů

nezaregistrovala jako zahraniční agentka

tétí hrozí až pět let zamřížemi

většina Izraelců se domní váže

by měl premiér Netaniahu

veřejně přímo odpovědnost

za selhání vedoucí k sedmému řínu

kdy na zemi zautočili terroristé

títí Hamas. Průzkumu pro Izraelský

deník tento názor vyjádřilo

80% respondentů.

Otevření přechodu Rafa

mezi pásmem gazy a Egiptem může

být spožděno napsala stanice

CNN s odkazem na několik

zdrojů. Situace je podle nich nestála.

A bývalá právní poradkyně

exprezidenta Donalda Trumpa, Sydney Paul

přiznala vynu v obžalobě

z pokusu o volební převrad.

Paul byla jednou z hlavních šiřitelek

nepravdivého tvrzení o volebních

podvodech. Její přiznání je

kouze přelomové. Více na deník

NCZ.

A na závěr ještě něco co mě zaujalo

a možná by mohlo i vás.

Taky by se dalo říct na závěr

ještě něco co mě totálně zdebtalo

a možná by mohlo i vás

a taky by se dalo říct něco co mě

totálně povzneslo

a možná by mohlo i vás.

Mluvím o nejnovější desce

amerického spěváka, multi-instrumentalisty

Člověka, který dokáže

napsat soundtrack

depresy jako nikdo jiný,

Sufiana Stevence.

Stevence vydal šestého zína

desku Javelin

díky jeho postu na Instagramu

víme kde se na téhle konkrétní desce

ta týha bere

věnovalý totiž smému partnerový

a jak píše

nejlepšímu kamarádovi

Evanci Richard Snowy, který umřel

v Dubnu a to album je prostě

srdce rvouci

doho pravdy.

Zároveň protože Sufian Stevence je opravdu

doznačné míry hudební genius

je to poslechový posluchačský

zážitek.

Kdyby tam ty jamoce nebyly

tak je to hudebnícky tak krásný album

dlouho jsem takhle krásný neslyšel.

Sufian Stevence,

Jevelin to je můj dnešní tip.

Kavijárový levičák

a cynický nyhylista

filozof a spisovatel

Uellbeck a Lévy

v nejnovější incenaci

divadla na zábradlí

veřejní neprzátel

závodný

závodný

kavijárový levičák

a cynický nyhylista

filozof a spisovatel

Uellbeck a Lévy

v nejnovější incenaci

divadla na zábradlí

veřejní neprzátelé

premiéry 27. a 28. žín

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.