Studio N: Móda jako společenská otázka. Co o nás říká naše oblečení?
Deník N 10/20/23 - Episode Page - 32m - PDF Transcript
Fjalova vláda je v poločase a její podporají na bodu mrazu. Co na kabinetu lidištvé a za co ho naopak ocenují?
Deník nerozil časost bědný seriál, ve kterém průběžně mapujeme názory deseti vládních voličů.
System tam asi nebude, když to vidíme na školstvi, že se střídali ministri, jak a poštovají na orli.
Pudíte se, jak k Lesátadu vyjel, to je prostě strašný.
Já jsem se hrozně sklamala.
Čekal jsem větší slušnost, to se mi možná i splnilo.
Malinko možná trpěji velkou mětskou představou, že všechno se vyřeší praze, ale...
Já bych jen asi skázal, že by bylo dobrý, aby občas zamířili trochu vžít mezi lidi.
A mě voliči na to koukáme a jsme zmatený z nich, ale nechápeme, proč?
Jako neudělali to, co slípili, že udělají a proč dělají to, co dělají?
Vodně lidi chci vidězi pocit, že vlastně ta vláda sklamala a nepůjdou ani volit.
Ale je vlastně taková klidná svíla, kterou si tohle ze mě trošku potřebovala.
Myslím si, že zmeškali to přiležitost tím velkým reformám.
Jako spoust lidi čekalo, že tnou doživá ho, že budou dělat te nepopulární reformy.
A kdyby jen stihli během toho prvního roku a pohu, tak je možné,
že by aspoň nějaké menší písletky byli třeba vidět a že by měne šanci na znovu zhulaň.
První díl seriál si můžete přečít v dnešním videání deniku n a na webudeník n.t.c.
Je pátek 20. řína, poslucháte studio N, tady je výtek svoboda.
Dnes o tom, jakou roli v našich životech hraje moda.
Níkdo z nás se neobléká ve vzduchopráznu, modou komunikujeme všichni.
Tak by se dala zhrnout premysla nové knihy Veronic Highland,
ve které se tato novinářka na modu nedivájené jako na nezbytnou součást našich životů
nebo povrchník na to chvíli, ale jako na klíčk mnoha společenským tématům.
Proč nosíme to, co nosíme?
Rozhovor z Highland vedla redaktorka deniku n Karolina Klinková se,
kterou se teď budu povídat já.
Karolino, ahoj výtej.
Ahoj výtku.
Veronic Highland
Veronic Highland je novinářka, která sa venuje módě dlhodobot.
Je to novinářka, která pracuje v česopise L.
Z čeho jasně mypliva, že s tom modu máme hlboký úzky v zpštěch.
A okrem toho, že pracuje v tomto magazíně,
tak nedávdno publikovala knižku SI.
V tejto knižké SI se na modu díva,
jako ty si vlastně náčrtol,
jako na klůč k mnohím-mnohím spoločenským otázkám,
nělen jako na nějakou povrchnu zábavu,
alebo nějaký životný štyl, povedzme.
Ale naozaj se snaží prostřednictvom mody
dešifrvať rozné spoločenské fenomény.
Díva se na otázku džendru, moci,
na rozné otázky, které prostě prepajuju ten sved mody
s svetom spoločenským.
Karolino, jaký máš vztah k mnodě?
Věžšo, asi dosť dlou čas v svého životu,
aby jsem ti povedala, že nějaký veľmi vereli,
alebo intenzívny.
Nikdy jsem nebola ten týp děočatě,
který modu nějak strašně aktivně rěší,
nesledevola jsem nějak zásadně nové modne trendy,
nebola jsem taky ten vášnivý nakupovač.
To nikdy neplatilo.
Skvěl jsem se vždy oblékala tak,
jakoby prízemí dosť také základné veci,
a myslím si, že mít tak trochu chýbat,
trochu také nějaká ta modná imaginácia,
alebo, ako to nazvať.
Ale badám na sebe,
že v poslednej době má moda zaujímám věc.
Stále si myslím,
že ten nějaký můj štíl je dosť taky,
jakoby nenápadný prízemí,
základné farby, základné stríhy,
začala má zaujímať vlastně
tu modu nějak sledovat
a i v tom spoločnském kontekstě,
ale i bav estetyckom čisto.
Začala má zaujímať sledovat,
čo je pekne, čo není pekne,
čo se mi nepáči, čo se mi nepáči.
A asi si věc všímám,
že nosí lidi okolo mě.
Něvzmysl, že by jsem se snažila nějakým
prostřídním z toho zásadně
sudit, alebo něče podobné,
ale skvěl si všímám,
čo si lidi okolo mě na sebe dají,
s nažím se možno tak nějak v dnitorně
dešifrovat, čo to možno znamená.
Na kněha Veronic Island
nam ve skrace říká,
že prostřednictví mody komunikujeme.
To je vlastně to, co ty popisuješ.
To skoumání, koukání, co ten člověk
říká tím, co má na sobě.
Co tedy tím, co máme na sobě říkáme?
Já mám na sobě třeba
růžový tričko
s fast fashion řetěstce.
No podle Veronic Island
o sebe prostřednictví mody
to ho hovoríme velmi vela.
Hovoríme o s
které triedy pochádzáme,
které triedy jsme súčasťou,
hovoríme o našej genderové identitě
a i iných identitách,
kterým se nějak vztěhujeme
v našom životě.
Při některých ľuděch, kteich outfits
kterého pochádzá jú, myslím,
třeba geografický, nějaký region svetá
alebo můžeme dokonce nějaký region
v danej krajine.
Můžeme hovorit o své náboženské identitě.
Je to ho velmi velá
a kdy to začneš tak nějak rozlúskavať
tak zrazu přijdeš na to,
že tých stránok, o kterých hovoríme
je naozaj nezpočet.
Když jsi zaspítal zrovna na tvoje
růžové tričko s fast fashion
než by jsem bola nějaký velký výkladač
mody, ale možem to skusiť.
Já by jsem si to tak interpretovala
u seba v hlavě, že asi si človek,
který nějak
nedbá na to, aby mal
úplně najdražší veci na světě
aby nosil nějaké najviac
svétoznáme značky.
A zároveň
čo má zaujalo je ta růžová farba.
U růžová farba myslím si,
že v našom světě často je vnímena
jako ženská
a i keď můžeme se o tam bavit
jak to bylo historické a tak ďalej.
Myslím si, že v súčasnosti je
růžová farba vnímena
jako femínna farba
a myslím si, že to,
že si dáš tričko růžové
a nosíš ho v osvetě,
znamená, že se nebojíš toho.
Nebojíš toho, že budeš
možno vnímany jako nějakým
tokto inklinu, jakým
nějakým feminným záložitostem.
To je můj amatorský rozbór.
Není daleko myslím od pravdy,
jako vidím to nenudně u sebe,
když můžeme popsat, jak mě odtravuje to,
že přijdu do dětského oblečení
a vidím jenom růžovou a zelenou
a přijádně dou,
maximálně, přejdu tedy do
holčičího oddělení a tam vidím
jenom růžovou a červenou a tak.
Takže ano, to je témak,
který mě asi osobně něco říká.
Takže možná se dosť dost trefila.
Zajímá mě, ty zříkala, co všechno komunikujeme.
Zajímá mě, s kým vším
tou modou komunikujeme.
Co se s kým, protože komunikace
je otázka dvou lidí nebo dvou stranu?
Já si myslím, že komunikujeme
z každým, koho počas toho dně
stretněme. Komunikujeme
s lidmi, z kterými jsme
v bezprostredném kontaktě,
s kterými se rozpráváme,
s kterými zme já nevím v práci,
doma, ale aj na ulici,
myslím si, že to,
jako výzeráš, když idíš po ulici,
je i z tá forma komunikácie.
To, čo si teď na sociálne světě,
komunikácie, takže
možná je to taká hrozně šíroká
odpověď, ale já si myslím, že na ulici
komunikujeme zo všetkými okolo sebe.
Já taky.
Zároveň si u toho, o čím se teď
bavíme kladu otázku,
jestli je svět mody povrchní, protože
komunikace je cesta
do hloupky, že když spou komunikujeme
tak můžeme komunikovat i velice hluboce.
Jak to dělá ten svět
mody? Jak hluboce
o nás naše oblečení něco říká?
Tak to komunikace je, myslím si,
celkom zložitý proces a můžeme
v našom rozhovoru komunikovat
aj povrchně, aj hluboko.
A myslím si, že něče podobné
platí aj presved mody. Myslím si,
že můžeme velmi rýchlo ľudí odsudit,
můžeme velmi rýchlo si založit
do nějaké škatlky, která je
pohodlná, která nám dáva nějaký
zmysl v tam našem světě.
Ale myslím si, že
ľudia můžu vnímať modu,
jako naozaj nějaké hluboké klučk,
jaké myšlenky iných ľudí dešifrovat
a myslím si, že to platí aj naopak,
že já jako člověk, který se každé ráno
musí oblěct a něče o sebe
v tom světě povedat, můžeme na tu modu
názerať aj, ako nál způsob,
akým komunikovat z tej mojej strany
velmi hluboko. Bavili jsme se tu
například o tej gendervej identitě, myslím si,
že to je dobrý príklad, keď si
můžu vezměná seba něče, co je
stereotypně ženské, myslím, že ty mi dokaš,
můžu povedat hlboku myšlenku o sebe
alebo o světě, co si o něm myslí
rovnako naopak, že na
nějakou stereotypně můžsku vec
takže myslím si, že to je otázka
toho, ako se na to chceš dívať
myslím si, že nie je jednoznačná
odpověď, či je moda povrchná
alebo je moda hlboka.
Říká naše oblečení i něco o našich privilegích?
Tak to.
Ak príjmeš tu tézu,
že prostřednictvo
mody komunikujeme,
mě u něčeho voríme
tak potom áno.
Veronic Highland je přesvečená o tom,
že obliekať sa například Škáredo
možu len i stí ľudia
alebo obliekať sa tak, že
je to taky nedbalý
štíl, kterým dáváš na javot to,
že ti na té modě nezáleží
že ti to je jedno, čo si ľudia o tě by myslí.
To je vlastně postoj, na který
musíš mať
iste privilegium, protože
většině ľudí neprejde
to, že budu chodit
každý děň celý děň,
jako kdyby v velmi neformálnom
neupravenom štíle. Existují situaci,
v kterých naozaj potrebujš
pousobiť nějak, a keď
těto nároky nesplníš, tak potom
tě lůdě nebudu například bryt vážně,
nebudu tě respektovať, budu si s tě
beroviť po smech. A na to, aby si
vlastně se dokázal s tom moudou
takto vyjadryť, to znamená,
ukázat, že ti na ne nezáleží, ale
bo dokonce asi zobrať něco,
když se jstej spoločinské pozicí,
aby si to mohol dovolit, aby si mohol ukazovat
svetu, že větě, čo mě nezáleží
na tom, čo si o mě budete mysleť.
Veronica Highland spomínala jeden
pre mě zaujímavý príklad,
a to je Mark Zuckerberg. Neviem,
čí věž, ako on se oblěká, večinou
si dá prostě jeansy, dá si tričko,
úplně prostě najobičanější
outfit, taky si věž vlastně predstavit.
Ale zjého pozicí je vlastně
něčo vyjadruje. Vyjadruje to,
že si to može dovolit, že
v pozicí kedy nemusí rěšiť modu,
vyjadruje, že
se nemusí obávať o to svoje postaveně
zároveň je to muž.
Na mužou víme, že nějaké nároky
na to, ako vyzerají, existují,
samozřejmé, ale jsou
niště jako príženách,
je prostě
hrozně slávný, hrozně bohatý
a těto veci robiť může.
Většině ľudí by taky to outfit
v každej situaci, do který
přijdeš prostě neprešil.
A potom ještě taký fanfact,
oni tě trička možno vyzerají úplně jednoducho,
ktorej Mark Zuckerberg nosí, ale
já jsem si to googlila, a to jsou trička, ktorej
v přepočitě stojá asi 7000 korun každej jedno.
Takže úplně najviat základný kůsok
těž može být kůskom, který
vlastně v sebe nes je nějaký
odka z toho, kým si.
A ještě můj útady toho příkladů,
například Marka Zuckerberg
to bude zajímavý, co jsem viděl několikrat
v posluní doby na sítích
takových těch bros,
krypto, skupinách
nebo účtěch na Instagramu a tak
že jsou naopak právě Mark Zuckerberg
nebo Bill Gates, to byla jaká fotka
kde sedí spolu a jsou oblečení na prosto
nijak, jak ty popisuješ.
Sou za to naopak ocenovaní.
Bylo tam obsané, myslím, v angliště něco
jako nejde o to vypadat bohatě, ale
být bohatý. Jo, je to vlastně naopak bráno
jako že nejsou okázalí,
že jsou oblečení jako mi všichni
ostatní, protože ty pení za prvně
nejsou prostředkem, proto se jako
prezentovat. Takže tam ještě dochází
k tomu, že to je ještě posunuté do toho,
že to je vlastně, že to oni říká něco dobrého.
Jasně. Ano, ale to je aj
hlopší, netíkat se to myslím si
do technologického sveta, myslím si,
že to je nějaký hlopší fenomen.
Vidíme to, že
v poslednéj doby
bylo to ještě myslím si znásobene
tím serialom Succession.
Která se nazýva, že quiet luxury
je to luksus, který
nije okázalí, který je hrozně
prízemí. A presně jsou to věci, ktoré
vyzerají hrozně jednoducho,
ale jsou vynímočné tím,
že stoja strašně vola peniazí
a těžně mi ukazuješ to, že
ano můžem být velmi bohatý, ale viem
se oblekať vlastně úplně jako
tak jako všechny. Kdo
si tedy nemůže oblecť to, co chce
bez rizika? Můžeš
třeba ty se obleci
tak zvoně pro sebe? To je
myslím si velmi komplikovaná otázka
špeciální, keď
se bavíme, myslím si o ženách, protože
věme, že
lůdě na základě vzhladu, a tím pádom
je na základě oblečeně, iných lůdí
súdě. Platí to pre všetkých
lůdí. Myslím si, ale
že přitom
přitom pri tých příkladoch
žien je to v něčom ještě
vlastně vypuklejší. Myslím si, že tě na roky,
které máme na ženy, jsou
trošku iné.
Věme, že
to, že na výzera, príčežlivou, že
výzera pekně v uvodoukách
jej dokáže dávať
i ste benefity v životě.
Suma to štúdy, je dokáže
zarábať od peniazí, lůdě
uberu vážnější, kdy majú
nějaký večší respekt. Na druhé strane
keď to prežen je
v uvodoukách tak jisto,
keď je nějaká príliš okázala,
keď príliš vlastně možno tu svoju
žensku stránku,
feminu stránku, modnu
stránku, podstrhnějí
tak sa to věstřetnout
z nějakým pocitom, že je
marnotratná, že
sa príliš za obera tím, jako výzera
a tím pádomiu nemožeme
brať vážně, protože ta krása je
prejň asi príliš doložitá. Takže to je
například jeden aspekt, který podle mňa
komplikuje velmi
tu otázku, že čisa nějich to može
oblekať sam preseba a teda
v tomto prípaděžení, těž tu máme
potom ten argument, že keď
dojede nějakému
občažovaním, nebo tady z násilněňu
tak vidícky se objaví ta otázka,
že čomola, že na násebe či náhodovně
bolo príliš vyzýveva.
Myslím si, že i v tomto kontekstě
je vlastně velmi náročné
uvažovať o tom,
že se návzaj dokažem oblekať sama
preseba, protože to jsou věci, které si
možno neovedomuješ, keď ráno
stojíš pred skryňou, ale jsou to
které k tej naše společnosti
prostě patria, děje se to
a
mý jako jedna klívkyně
nedokážeme povedatí, že
ná se to týka nedude.
Myslím si,
zároveň, ako jsem už spomínala,
že se to týka tak trochu všetkých,
ten pohlad žien je v tam možno
taky vypuklejší, ale myslím si,
že se to týka i můžou, nechcem
jich z toho vůbec nějak
vyniať, bavili jsme
v tom rožovém tričku. Myslím si,
že to se například može střetnout s tím,
že si někto o těbe pomyslí něčeho
neviem, nepríjemného řete, nebo je bryť vážně.
Potom jsou to v presně
otázky nějakého vyjadrovaní a
dendrové identy, ty náboženské identy,
ty pri každé
jednej volbe toho, ako tu to identy
tu vyjadríš, prostřednictvo mody
možno vedome a možno nevedome
asi nějak uvažuješ nad tím,
ako to bude vlastně príjate
v tom roze.
Takže myslím si,
že všeobecnosti je myslětci
to, že se oblěkáme naozaj
len sami preseba
takové velmi zapěklitá otázka
a myslím si, že v skutečnosti
to může dobyt len velmi malo ludí.
Zajímavý pojn, který Weronic Highland
v světknice přináší je
proměna vztahu vysoké a nízké
mody. Tedy těch luxusní značek
o těch renemovaných návrhářů a návrhářek
a obchodních řetězců,
které prostě produkují jeden kůso
oblěčení za druhým.
K čemu tady v tom vztahu došlo
a možno i proč je to důležité?
Historický ten vztěch byl nastavený
tak, ta dominantna myšlenka byla nastavena
tak, že velký návrháry
přijdu z nějakou novou kolekciou
a to, čo se následujúců sezonu
možno jednu, možno dve, možno
10 roče bude nosit.
A vlastně, tě je masovejší značky
velmi často tuto modu kopírovali.
To se děje aj dnes,
keď přijdeš do obchodu
a nějak se trošku možno věc orientuješ
v tom světě mody, tak naozaj
tam můžeš vidět. Stále ten otisk
toho, čo přiniesli vysoký návrháry
a v fast fashion reťastci
se ti co nějakým způsobom
vyjaví.
Ten stěch se ale dosť premenil
tím, že
ta vysoká a nízká moda se k sebe naozaj
začali približovať.
To presvečeně, že to musia
být práve o nich, kto diktuje modne trendy
prostě už nie je také dominantné
jako bývalo kedisy.
Už nie je takým problémom
zobraci například druh sily
ty z trých, který
pre tu sezonu například
nějaký vysoký návrhár určil.
Je to, začíná to byť tak trochu jedno.
Můžeš nosit vlastně
veľa druhou mody a nemusíš kopírovať
ten jeden dominantný
štíl aleby prístup, ktory
nastaví u tě vysoké značky.
Takže to je nějaký jeden aspekt
toho približovania. Druhý aspekt
približovania je, že vidíme veľmi veľa
spoluprác mezi vysokou a
nízkou modou. Můžeš prizdoreť
jazca fast fashion a je tam nějaká
kolaborácia s veľkou prostě
bohatou luksusnou značkou. To už existuje
a tých kolaborací existuje nespočet.
A potom je to možno
nějaká 3. rovina
toho celého a to je tak, že
v minulosti se to možno vnímalo
takže
ta moda vzniká z vrchu
a prepisuje se na spodok
tak poveděc.
A dnes vidíme, že
aj vysoký návrháry
veľmi veľa čerpajů
tak poveděc nějaký nízkých
vód
čerpajů z rozných subkultur
a když se čerpalo
do skaterskej subkultury
od surferou, od punkáčou
vidíme tu
velký trend
který tedy nejenový, ale
vidíme ho dneska pomernivý poklí
nosiť takéto oblečeně
určené na manuálnu prácu
taket je overáli například
které vyzerají, ako kde by si byl
nějaký manuálný pracovník
možno trošku inak strinuté, ale
v principě v spodobné látky
jsou tu veci
v minulosti to byly například rifle
to je možný taký
úplně základný príklad
džinsy, bolí těž takým to druhom oblečeně
určeným na prácu dnes je to
úplně běžna současť
každoděnáho šatníka
takže
ta myšlenka, že moda
musí vznikat z vrchných
štruktů a potom se prepisovat
pre té masy už tak úplně neplatí
a už je ten najvéz luxusný návrh
z osok kultúra
z nějakého úplně jiného světa
jako toho světa elity.
Ty v tom rozhovoru a zavřeně taky
Véronik Highland používáte
slovo demokratizace
a pokud tedy modu chápeme
jako společenský F
nebo věc společenskou
tak co ta leta změna
dynamiky mezi tím vysokým
a nízkým znamená co říká o
společnostech světa?
A k se na ten fenomen dívaž
a k naozaj uveríš tomu
že k tomu
nějakému přiblížovaní vysoký
a nízký mody dochádze
tak si myslím, že to hovorí
o tom, že
už nemusí se vec
vznikat dílan vlastně z vrchu
a že aj ten jednotlivěc
a že aj ta
skupina, která stojí
oproti té elite
může mát svoj názor
může si mysleť to, co chce
a dělákoviac prijatelné
ten názor vyjadrvať a dělákoviac
prijatelné názory, z kterým
nesulosím prostě nerespektovať
písat si vlastné pravidla
Myslím, že se to v tom modnom
světě dobře ukazuje například
na sociálných sětěch
kedy si například kritika
mody bola
výhradně v rukách
nějakých modných magazínů
a nějakých speciálných
editorialov a podobně
o modě hovoriť, kto chce
a čo chce a vidíme to
na TikToku, vidíme to na Instagram
na Twitteri, teda x
aby som byla presna
a kedy například preběha
nějaký červený koberec
nějaká strašně pož
akci a v Hollywoodě
tak už vidíš, v realnom čase
že lidi komentují jednotlivé
outfiti lidí a nedávalo si
teda servitky predůsta
Na TikToku máš velmi volatvorcou
které vlastně interpretují modu
podle toho, ako to vnímají
které tvorí a vlastnou modu
a ukazují jú ďalším ľudiam
takže myslím si, že
toto všetko hovori o tam, že naozaj
ta skupina, která stojí oprotitej
a vytě už je daleko otvorenější
a daleko
mení se boji vyjadrovat ten svoj názor
daleko víac chce
hladať nějaké svoje cesty k tomu
aby se vyjadrovala, tak jako chce práve
o ne
když no len připomenula je, že
to slovo demokratizácia je trochu
ještě také, jako kdyby
zapeklite ošemetné
v istném zmysle určitě jde o demokratizaciu
protože hovoríme
vlastně teraz o tomto všetkom
ale je to důležité
připomenuť aj to, že
s istého úhla povladu
už jednej demokratizaci nedošlo
protože moda se stále do velké míry
opěra o fast fashion
o nějaké tě rýchlo obradko veretěsce
to je práva, které
v kterých neexistuje nějaký
pracovný zákonník, takže
v tomto ogladě premišlet tím nad modou
jako nad názoj demokratickou je
možno trochu milné
ale v tom společenském ogladě
v tohle přiblížování a ty v skupin
nad tím tak uvažovatí asi možné
To je zmínila
ten negativní společenské dopady
které modní svět má a má je
právě nad tím přemýšlím
dá se od
které mody oddělit
v momentě kdy kdy tedy skoumáme
koukáme se na to co společensky spůsobuje
a jaký má význam a tak dá se
od tady tohle oddělit ten klimatický aspekt
na příklad tedy fakt že moda
produkuje velké množství
a taky samřejmě tuny a tuny oblečení
které nikdo nepotřebuje
Jo, jako jestli můžeme se dívat
na tý společenské rozměry
celé té věci, ale opomenout
nebo nekoukat se tímhle směrem
Myslím si, že nije
v dnešnom nastavení spoločnosti
prostě nedíl na súčasť
toho, ako dnešná moda funguje
Zároveň si myslím, že to
nije problém mody, jako taky
Myslím si, že to je
problém nastaveně
našho
systému prostě výroby
a produkcie
a kupovania
vecí, takže
neviem, ako že
do isté míry by som
zbola schopná pomyslíť to,
že
že za to nemohu, že moda jako taká
že moda je nějaký prejav
ktory vidíme v mnohých jiných odvetvích
prostě, keď se bavíme o jedle
o výhadzovení jedla produkci, jedla
o tom, jak nakupujeme jiné vecí
tak je to vlastně v něčom veľmi podobný príbev
a nemohu, že máme ho zanozřejmě
z toho skoumania
té jistou společenského dopodobíš krtnuť
ale zároveň, si myslím, že
doložité připomenuj, že
alekane fungují len v modě
Na závěr, já mám
tedy otázku, která je sem řemně zapeklitá
ale mě osobně hrozně zajímá
já dlouhodobě se setkávám s tím
a sam to tak vlastně nějak nastavele
mám, že svět mody je
v povrchní něčím nesympatický
svět
když se dívám na jeho efekty
když se dívám na heriostylse
který v nabúdává
totálně doksickou maskulinitu
taky zase může se to dovolit, ale dělá to
když se tě posluchám mluvit
o všem tom, co se v tom světě mody děje
tak to učitě
není tak jednoznačné
ale když se s tím zabývala
když zdělala ten rozhov
dokázala se zaspomčástičně
odpovědět na otázku
je svět mody společenský prospěšný
myslím si, že může byť
myslím si, že může byť
myslím si, že jak využíváš
jak máš prsně v rukach to privilégium
že můžeš tu modu nějakým způsobom formovať
alebo jak ten svět
jako elitnej mody
nadšuva tím všetkým možním subkulturám
a snaží se
pracovať s nimi
a myslí jednáně
tak si myslím, že může byť
velmi společenský prospěšný
zarovně si myslím, že může byť
velmi společenský prospěšný
protože ako jsme se bavili na začiatku
je hrozně jednoduché
brať tu modu jako jediný
meryt
podle čeho lidi sudiš
co samozřejmě
nezodpovedá realitě
moda těch povět toho velá
ale nepověti všetko ani z dál ani náhodov
může byť
stále ještě dosť ekskluzívny
může podporovat
ekskluzivitů v té spoločnosti
může
má nějaké nároky, vytváred nějaké
nároky na určité skupiny lidi, které
těhle nároky respektovat nechců
a je velmi těžké se z nich ještě
stále vymaniť
takže myslím si, že nějaká jednoznačná
odpoved na tu otázku úplně neexistuje
a spodň já jsem
na něj nepríšla
myslím si, že je vlastně
fajn se na to dívat s tých oboch ladí
premyšlať nad modou
v nějakým možnou emancípačným nástrojom
demokraty začným nástrojom
ale zároveň si uvedemovat to, aké má limity
že to, če nosíme z dělake
nehovorí o nás úplně všetko
a že nějaké ty pravidla, které
ještě stále existují
sa nás všetkých do jistým měri
ještě stále týkajů
Karolina Klinková redaktorka Deníku N
byla hostkou podcastu Studio N
kájo děkuju ti, mám radost, mě se hezky ahoj
děkujem vidku ahoj
následuje krátká reklamní pauza
za pár sekund jsme spátky
Birne, revoluce v operativním
lízingu
a teď už jsou na řadě
správy, které by vás dneska neměli minout
v Česku se podle
státního zdravotního ústavu objevují
ohniska vysoce na kažlivého
černého kašle u neočkovaných
dětí, případuje proti loňsku
dvojnásobek
ruská prokuratura požádá
zvukovat, aby novinářku swobodné
Evropy, Alsu Kurmaševu
poslal do vazby píše agentura Reuters
zadržena byla ve středu v Kazaní
běžně žije v Česku
ruskoamerická novinářka se podle Rusů
nezaregistrovala jako zahraniční agentka
tétí hrozí až pět let zamřížemi
většina Izraelců se domní váže
by měl premiér Netaniahu
veřejně přímo odpovědnost
za selhání vedoucí k sedmému řínu
kdy na zemi zautočili terroristé
títí Hamas. Průzkumu pro Izraelský
deník tento názor vyjádřilo
80% respondentů.
Otevření přechodu Rafa
mezi pásmem gazy a Egiptem může
být spožděno napsala stanice
CNN s odkazem na několik
zdrojů. Situace je podle nich nestála.
A bývalá právní poradkyně
exprezidenta Donalda Trumpa, Sydney Paul
přiznala vynu v obžalobě
z pokusu o volební převrad.
Paul byla jednou z hlavních šiřitelek
nepravdivého tvrzení o volebních
podvodech. Její přiznání je
kouze přelomové. Více na deník
NCZ.
A na závěr ještě něco co mě zaujalo
a možná by mohlo i vás.
Taky by se dalo říct na závěr
ještě něco co mě totálně zdebtalo
a možná by mohlo i vás
a taky by se dalo říct něco co mě
totálně povzneslo
a možná by mohlo i vás.
Mluvím o nejnovější desce
amerického spěváka, multi-instrumentalisty
Člověka, který dokáže
napsat soundtrack
depresy jako nikdo jiný,
Sufiana Stevence.
Stevence vydal šestého zína
desku Javelin
díky jeho postu na Instagramu
víme kde se na téhle konkrétní desce
ta týha bere
věnovalý totiž smému partnerový
a jak píše
nejlepšímu kamarádovi
Evanci Richard Snowy, který umřel
v Dubnu a to album je prostě
srdce rvouci
doho pravdy.
Zároveň protože Sufian Stevence je opravdu
doznačné míry hudební genius
je to poslechový posluchačský
zážitek.
Kdyby tam ty jamoce nebyly
tak je to hudebnícky tak krásný album
dlouho jsem takhle krásný neslyšel.
Sufian Stevence,
Jevelin to je můj dnešní tip.
Kavijárový levičák
a cynický nyhylista
filozof a spisovatel
Uellbeck a Lévy
v nejnovější incenaci
divadla na zábradlí
veřejní neprzátel
závodný
závodný
kavijárový levičák
a cynický nyhylista
filozof a spisovatel
Uellbeck a Lévy
v nejnovější incenaci
divadla na zábradlí
veřejní neprzátelé
premiéry 27. a 28. žín
Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.
Nikdo z nás se neobléká ve vzduchoprázdnu, módou komunikujeme všichni. Tak by se dala shrnout premisa nové knihy Véronique Hyland, ve které se tato novinářka na módu nedívá jen jako na nezbytnou součást našich životů nebo povrchní kratochvíli, ale jako na klíč k mnoha společenským tématům. Proč nosíme to, co nosíme? Vítek Svoboda se v podcastu ptá redaktorky Karolíny Klinkové.