Vinohradská 12: Mizející jazyky: Co skrývají za tajemství?

Ahoj, tady je Matěj Skalický. Tento týden tím Vinohradské 12 připravil edici

přeložených tekstů ze zahraničních médí. Tuhle séry jsme pojmenovali zmizení.

Připravili jsme epizody o zmizelém letadle, zmizelém vojákovi a mizejcích jazycích.

To všechno nás totiž zajímá a věříme, že vás bude taky.

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Nemají příbuzné a ubývá jich postupně mizí izolované jazyky.

Třeba bolivýská řečetnika cimané, co bude až nebude ona ani další.

A proč nám zrovna jazykové izoláty můžou pomoct pochopit, jak člověk vnímá svět kolem sebe?

Dnes je pátek 4. srpna.

Vzácné mizejcí jazyky, které střeží tajemství lidského myšlení.

Článek vyraný v časopise New Scientist napsal Andrea Valentino.

Minulý únor v oblasti Fjordu na jihu Čile zemřela stará žena a její jazyk upadl v zapomění.

Kristina Kalderónová, milovaná, 3,20 letá dáma, byla poslední rodilou mluvčí řeči etnika Jagán.

Tento jazyk svého času zněl napříč celou ohňovou zemí Thieradell Fuego, která leží na rozeklané výspě jížní Ameriky.

Záníky jakéhokolí jazyka je tragédí, ale vymizení Jaganštiny je obzvážť bolestivé.

Šlo totiž o takzvaný jazykový izolát, tedy jazyk zcela odlišný od těch, který mi mluví lidé, kdekoliv jinde na světě.

Z předpokládaného počtu 7400 dnes užívaných řečí jsou dvěstovky jazykových izolátů a mnoho z nich je nebezpečně blízkovým řením.

Odhaduje se, že až 30% by jich mohlo zmizet dokonce toho to století. Obzvážť ohrožené jsou pak ty izoláty jim, iž mluví už jen pár stovek lidí.

Spolu s rozstoucím rizikem jejich vymizení se teď navíc rozšiřuje povědomí o tom, že právě jazykové izoláty nám toho mohou spoustu prozradit o mezilické komunikaci.

V posledních několika letech se lidstvu naskytl nový vhled do vzájemné interakce mezi kulturní a jazykovou evolucí.

To podpořilo kontroverzní hypotézu, že naše vnímání reality je přímo spojené s jazykem, kterým hovoříme.

Obecně vzato je historie jazyku notorický známá. Podobnosti mezi Danštinou a Nízozemštinou nebo Svahilštinou a jazykem k mezulu vytvářejí obraz světa, kde naše řeči z daleka izolované nejsou.

Na místo toho se rozrůstají do dobrých 140 příbuzných větví.

Izoláty jsou ale jiné, nemají žádné příbuzné, existují z celá odděleně.

Ukázkovým příkladem je basketština, kterou mluví lidé žijící v oblasti na pomezí Francie a Španělska.

Zatímco va, psáno vin je oblíbeným pitím francouzů a španělé si dávejí k večeři vino, basketským ekvivalentem je slovo ardoa.

A zatímco farmáři ve Španělsku a Francí pracují v zemědělství, což je pro ně agrikultúra nebo agrikultúr,

jejich basketští sousedné mají raděj o začiní nekazarita.

Mít takhle unikátní slovník v porovnání s jinými jazyky ze sousedních zemí dodává izolátům punc exotičnosti.

Mezi mluvčími pak vytváří pocit hrdosti a podněcuje odolnost vůči změnám.

Tomužná vysvětluje, jak je možné, že basketština přežívá už tisíce let.

V roce 2021 byla objevena bronzová tabulka vytvaru ruky,

která dokazuje, že historie moderní basketštiny se psal už před dvěma tisíce lety.

Dějiny basketsků samotných pak sahají až 5 tisíc let na spět.

Vzácné jazyky

Popravdi řečeno jsou izolované jazyky vlastně običejnější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Mnohé z nich původně vzešli z větších jazykových rodin, ale zůstali osamocené, protože jejich příbuzní postupně vymizeli.

Spravidla na tom měla podíl kombinace kulturných vlivů, dobytého území i prah običejné náhody.

Tak například Ketština jazykový izolát ze Syběře byla kdy si součástí malé rodiny jenisejských jazyků.

V současné době je osamocená a to částečně kvůli šíření ruštiny pod obývání Syběře Rusy v 16. až 18. století.

Je paradoxní, že výmečnost izolovaných jazyků spočívá právě v jejich običejnosti.

Každý z nich je ve své podstatě jedinečným eksperimentem, který může ozřejmit, jaká řešení lidé volili pro vylepšení své komunikace.

Ena Beluová z Hawaii'ské univerzity, vedoucí programu nazvaného ohrožené jazyky, k tomu říká následující.

Existuje tolik různých cest, kterými lidé prostřednictvím jazyka vytvořili svůj kognitivní svět.

A jazykové izoláty, vzledem k tomu, že nemají žádné přibuzné, mohou nabídnout zcela unikátní způsoby dešifrování světa.

Rozluštěme je tedy, ale pepochopíme pravidla jazyka.

Například Kutenajština je izolovanou řečí Kutenajů do morodých obyvatel žíjících při americko-kanacké hranici.

Je to jeden z mála jazyků na světě, který používá čtvrtou osobu.

Řeč, kmené Kusunda, kterou jsem luví v Nepálu, je příkladem druhého ekstrému.

Chybí mu totiž některé základní prvky, se kterými operuje většina jiných jazyků, jako je například slovíčko pro zápor.

Jazykové izoláty také nabourávají teorie o vývoje jazyka jako takového.

Dokládá to třeba znaková řeč al sajíc Bedouine, známá pod skratkou ABSL.

Tenhle jazyk používají Bedouini žijící v negevské poušti ve státě Izrael.

Vznikl až v první polovně 20. století, a to, aby ulechčil komunikaci populace,

jejíž členové jsou v důsledku genetické predispozice a sociální struktury obyvatelstva

postižení hluchotou 50 krát častí, než je celosvětový průměr.

Co je ale na ABSL opravdu speciální, to je způsob formulování jednotlivých slov.

Praktycky všechny jazyky jsou založené na tom, co známe jako dualitu vzorování,

kdy mluvčí kombinuje poměrně malé množství bezvýznamných zvuků nebo gest,

kterými vytváří bohatý slovník.

Například v Angličti nesou v podstatě všechny slova tvořena pár desítkami základních zvuků,

přičemž každý je zastoupen jedním nebo více ropí smeny a becedy.

Jazyk v Němši je každé slovo unikátní a nelze ho rozdělit do menších opakovatelných částí,

by byl příliž komplikovaný.

Taková hypotetická řeč by vyžadovala, aby si lidé zapomatovali,

že určitý druh sičení může znamenat sní daní,

zatímco tlumené k vákání je výrazem pro koupelnu,

jině že právě takhle funguje ABSL.

Na rozdíl od všech ostatních mluvených jazyků, ale i znakových řečí,

si mluvčí musejí zapamatovat nová a zřetelná gesta pro každé slovo, které chtějí vyjádřit.

ABSL tedy dokazuje, že dualita vzorování oproti předpokladům není pro jazyky univerzální

a může nám dokonce pomoct pochopit proč?

Ve studii z roku 2021 srovnávali vědci ABSL se jazyce nepřibůzním,

ale podobně mladým izraelským znakovým jazykem, který dualita vzorování používá.

Simon Kirby z Edinburghské univerzity společně s Monikou Tamarizovou

z Heriot Watovy univerzity ve Velké Britány zaznamenali,

že izraelská znaková řeč je stejně jako mnoho jiných oficiálních znakových řečí

vyučována na skupinových lekcích ve školách.

Následně zjistili, proč studenti při neformální komunikaci, třeba náhrišti,

vytváří a používají právě dualitu vzorování.

Důvodem je, že každý, kdo se učí nový jazyk, má snahu ho zjednodušovat.

Když ostatní žáci zjednodušení přijmou, ono postupně zakoření a rozšíří se.

Noví studenti jazyka ABSL se jej na druhou stranu typicky osvojují

prostřednictvím komunikace se staršími.

Žáci tak si se mohou přicházec novátorskými způsoby zjednodušování,

starší znakující, ale jejich v uozovkách děcké žvatlání napodobovat nebudou.

Ve výsledku se tak zjednodušení nerozšíří a jazyk zůsta nenadále komplikovaný.

Kirby a Tamarizová otestovali svou hypotézu prostřednictvím jednoduché počítačové simulace,

která obsahovala čtyř slovný jazyk, používaný malou smišlenou populací.

Pokud by se hypoteticí studenti učely od starší, kteří jsou v jazyce Kovaní,

trvalo by více než 50 generací, než by se objevilo duální vzorování.

Pokud by se však nový studenti učely jazyk prostřednictvím komunikace s někým mlačím,

kdo si řeč sám teprve osvojuje, duální vzorování by se objevilo v průběhu pouhých čtyř generací.

Studie tedy naznačuje, že evoluce jazyka může být doznačné míry

formová na strukturou dané společnosti.

Nové studenti vědci dokonce označili za důležité hybatele formování jazyků.

Další zásadní otázkov, které se lingvisté věnují je vztah mezi jazykem a vnímáním světa.

V někteří výskumníci tvrdí, že způsob, kterým komunikujeme,

ovlivňuje naše chápání a pstrakních pojmů, jako jsou například čísla.

De o tak zvanou sapirvorfovu hypotézu.

Je to kontroversní teorie a má své kritiky, ale jazykové izoláty mluví v její prospěch.

V debatách o sapirvorfově hypotéze jsou často změňování mluvčí jednoho konkrétního jazykového izolátu.

Jde o etnikum jménem Pirajá, do morodcežící na severu Brasílie, kteří mluví jazykem stejného jména.

O něm vědci předpokládají, že nemá výrazy pro čísla.

Studie navíc naznačují, že lidé z tohoto etnika mají s počítáním problémy.

Ukazovalo by to na to, že výrazy pro čísla jsou k počtům nezvětné.

Tento závěr je nicméně podle Benjamina Pittas z Kalifornské univerzity sporný.

Pitt tvrdí, že vědci implicitně nebo možná eksplicitně porovnávali chápání čísel etnika Pirajá

se znalostmi lidí z vysokopřímových zemí.

Ješko může být takové srovnání spravedlivé, když život, třeba ve spojených státech,

vypadá úplně jinak než ten v Amazonském pralese.

Tedy i ke skutečnému pochopení toho, jak nezbytná jsou pro počítání čísla,

je podle Pitta potřeba porovnat ta společenství, která zdílí společnou kulturu,

a Pitt a jeho kolegové takovou domorodou komunitu v Amazonii našli.

Etnikum cimané, že je v ní ženách bolívě.

Jeho stejnojmený jazyk je dalším izolátem a označení pročísla má.

Znalost těchto slov napříč společností je nicméně různá.

Někteří členové umějí počítat do nekonečna,

zatímco jiní napočítají jen do desíti nebo 12.

Pitt a jeho kolegové pracovali se 30 lidí z kmenecimané,

z nichž jen polovinu tvořili sebe vědomí počtáři.

Má se jich na řešení několika úloch.

Před dobrovolníky například vyskládali řadu oblázku a požádali je,

aby složili vlastní řadu o stejném počtu kamenu.

Věčině dobrovolníků to ve chvíli, kdy měli svou řadu vyskládat vedleté vzorové,

ješlo dobře.

Možná proto, že mohli jednoduše přiřadit jednotlivé kamínky,

aniž by je museli sami počítat.

Nicméně, když bylo úkolem položit kameny kolmo k původní řadě,

odhalili badatele jasný vzorec.

Vysledná studie, kterou loni publikovali,

propojila schopnost splnit tento úkol

se samotnou znalostí výrazu pročísla.

Ačkoliv byli všichni členové kamene schopní napočítat do čtyř,

což je schopnost rozšířená i mezi jinými savci,

dobrovolníci zvládli vytvořit kolmou řadu jen do té míry,

do jaké jim to umožnila znalost výrazu pročísla.

Když například někdo uměl čísla do patnáctky,

dovedl uspořádat jen řadu o patnácti obláscích.

V minulosti někteří vědci tvrdili,

že lidé mohou používat různé, kognitivní nástrojek počítání,

a význam jazyka, tak bagatelizovali.

Studie Pitta a jeho kolegu, ale naznačuje,

že jde ochybnou teori, a jazyk je klíčový.

Zejména v oblasti čísel vyších než čtyři.

Podle Pitta členové kamene cimané

prokázali, že jazyk může poskytnout lidem nové dovednosti,

které by pro ně jinak byli nedosažitelné.

Ať už ale lingvistům nabízejí izoláty, jakékoliv cene informace,

faktem zůstává, že jsou už s definice zranitelné.

Na rozdíl od ostatních řečí i jakichž základy

přetrvají v jazycích příbuzných,

izoláty za sebou nemají žádnou rodinu.

Výuka basketčtiny

Studie miazykových izolátů, ale stále můžeme zvýšit naše šanse

na jejich záchranu.

Ani Ortegová E.C. Veriová z B.A.M. Teacher Training University

količ ve Španělsku z vlastníj zkušenosti výjí,

že se izoláty mohou protivšem před pokladům udržet.

Jako dítě francouské diktatury, která po 10 letí

válku proti Španělským menšinovým jazykům

neměla anýmnoho příležitostí učice mluvit basketcky.

Když svou rodnou řeč v dospělosti konečně ovládla

zasvětila dlouhá léta zkoumání díky čemu

basketčtina tak odolává zániku.

V roce 2014 společně z kolegy

vyspovídala řadu nerodilých basketčtinářů.

Přišla na něco, co pojmenovala Continuum přístupu.

Existují takzvaní E.U.D.

Byly nový mluvčí, mezi které patří ti,

kdo se učí basketčtinu ve škole.

Na druhé straně pak stojí E.U.Š.Káldun,

skušení mluvčí.

Ortega Ečeveriova a její kolegové s překvapením

zjistili, že proces, kdy se z nováčků

stávají ostrílení řečníci,

není až tak spojení s odbornou znalostí jazyka

jako s kulturným prostředím.

Dyni myslovy drtice plinou basketčtinu

než pohybovat se tam, kde se jí běžně mluví.

Někteří dokonce sami pocitují,

že formální basketčtina, kterou se naučili ve škole,

jim na cestě stáce E.U.Š.Káldun,

tedy profíky, pomohla méně než

osvojování drstného místního dialektu.

Ortegova E.U.Š.Káldun

už poznatky ze své studie uplatňuje v praxi.

Pracuje s lidmi, kteří ovládají nasajuve,

jazykový izolác Kolumbie, který je považovaný

mluvím asi 60 tisící jeho američanů.

Ortegova E.U.Š.Káldun říká, že jen škola nestačí,

a pokud tedy mají ohrožené jazyky znovu prospívat,

musí k tomu existovat přívětivé kulturní prostředí.

Využitím správné strategie,

tedy můžeme aktuální situaci zvrátit

a přispět k záchraní jazykových izolátů.

A až zástupci starší generace v komunitě zemřou,

který je i případ Kristyny Kalderónové,

o které už byla řeč na začátku,

tak jazyky, kterými mluvili, budoužit dál.

Tak a takový byl příběh mizejících jazyků,

kterými mluví jen hrstka lidí na planetě.

Abychom ale dopověděli všechno, co jsme nakousli,

tak i ještě krátké schrnutí.

Pelos Salaburus z Basketské univerzity

jazykové izoláty jako černé labutě,

tedy jaké si vzácné výjimky, které nutí akademiky

přehodnotit své představy o kognitivním vnímání světa.

Mnoho izolátů, ale může opravdu brzy úplně zmizet.

Znakový jazyk ABSL, o kterém jsme taky mluvili,

je teď klasifikovaný jako zcela ohrožený,

celkem nedávno o tom rozhodli výzkumníci

z univerzity Centrálního Lancashire ve Velké Britání,

kteří spolupracují se organizací unesko

a nadací pro ohrožené jazyky.

Má se za to, že ABSL v Izraily

nepoužívají ani 4 tisíce lidí.

Jazyk Kmene Simane má v bolívý

bezmála 5 tisíc mluvčích,

a podle iniciativých ménem

projekt ohrožených jazyků patří mezi takzvaně zranitelné.

Některé izoláty jsou na tom, ale ještě hůř.

Jazykem Kmene Kusunda mluví v nepálu

plině poslední žijící člověk.

Další izoláty mají mluvčích sice víc,

i tak jsou ale ohrožení,

a jejich záník může znamenat

nenávratnou strátu

v fascinujících jazykových prostředku.

Tak například jazyk Purépeču,

kterýme v Mexiku mluví oklo 117 tisíc lidí,

se může pochlubit jedinečným číselným systémem.

Zatímco běžně se pro některá čísla

vyšší než 10 užívá kombinace dvou,

už dríve použitých výrazu pro čísla,

například 1,20,

který výraz složený ze slov 20 a 1,

jazyk Purépeču používá tento postup

i pro čísla 7, 8 nebo 9.

To, o čem na tomto místě píše

Andrá Valentíno, jsem si dohled hával,

a je to mimořádně zajímavé.

Purépečové točiš skládají tu 7, 8 a 9

z kombinací 5 plus 2, 5 plus 3 a 5 plus 4.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12,

které jsme spolu se z úzkou Markovou načetli

článek o vzácných izolovaných jazycích,

které postupně mizí.

V roce 2023 ho vydal časopis New Scientist.

Text byl koupený, přeložený

a seditovaný pro potřeby podkástové epizody.

A celý přepsaný ho najdete na webu i rozhlas.cz

Naslišenou v pondělí.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.