Čestmír Strakatý: Mitrofanov: Nemám trpělivost s blbci, Zeman mě miloval a Havel neměl rád, Češi jsou plebejci
Čestmír Strakatý 6/29/23 - Episode Page - 30m - PDF Transcript
Tady je Čestmír Strakatý, vítějte u dalšího dílu mého podkástu.
Dnes je mým hostem Aleksandr Mitrofanov, novinář původně zrostovan na donu od roku 1979 řící v tehdyším československu dnes česká refublice.
Vítám vás, dobrý den.
Dobrý den.
Vy jste přišel, když vám bylo 22, ty si se nepletu?
Nepletete si.
Jak na tehdyšího mladíka působilo československého jaká cesta, co to je, kdy byla?
Cesta byla vlakem, myslím, že jsem tedy přestupoval v Kijevě a byl jsem v kupé s inženírem, myslím, že zpardubic, který se hrozně děvil, že na něj mluvím česky,
a že by bude se když se vydávám do československa na trvalé žití, je muset nějak hlavě nemohlo uložit,
ale ten pak v pardubicich vystoupil, pak už jsem dělal sám, a musím se dívat narušeně z okna.
Bylo to hezká příroda, když jsem přijel do Prahy, tam mě čekala manželka v Praze a pokračili jsme do Plzni.
To bylo takové, a to v té knižce je hrozně zašedlé.
Československé?
Československé jako takové, ne, protože ta příroda byla pořád stejná, až na to, co bylo zničené lidským úsilym tehdy,
ale budovy, celková atmosféra, než bych přijel z nějaké veselé země tehdy,
ale to byla spodem trochu šílená, to bylo hrozně ukázňové.
Ukázňové a v té šílenosti je trochu barevnosti, myslíte?
Přesně tak.
Kníhá, o kterém lubíte, je kníhá Veselý Sisyphos,
což je kníhá takového dlouhého rozhovoru, respektive rozhovoru s vámi.
O životě, o té cestě, o emigraci, o politice, protože...
To není emigraci, to je jenom změno života a život vývé zemi.
O tom všem, o politice, protože vy se politice vynulete od roku 90,
v podstatě celou dobu, od růzku, od dnešním růzku, o budoucím růzku,
a o tom všem se budeme bavit, budeme bavit i dnes.
Vy říkáte, že to nebyla emigracie.
Na druhou stranu někoho jste tam nechala, nějak jste musel odejít, že jo.
Tak odešel jsem tak, že jsem se dostavil na nádraží,
a pak jsem jel vlakem, a předtím samozřejmě se musel různě projít papírováním.
Až trvalo, myslím, že 6 měsíců nebo 7.
A když se tady přišel jsem, jak se na vás dívali té hřejší čechoslováce?
Jak se na vás v koho večitě?
Větřeštěně.
No, a já se jim obecne divím.
Takový exot, takového, které ještě neměli.
Oni v té škodovce plřinské, kde jsem začínal jako redaktor v podnikových novinách škodovák,
měli samozřejmě mokčitou vkušanost.
Ani nejak s lidmi z Ruska, ale spíše,
s lidmi ze soviického svazu a většinou to byly ženy.
To byly jenom ženy snad.
A to bylo dost takových paní, které se svého času vdali.
Zali se Čechy.
A v té škodovce jsem pak pár takových žen poznal.
Spravitle to byly inžinírky, které tam pracovali v různých technickohospázských profesích.
Ale tohle to, co přijalo,
a mělo pracovat jako novinách,
které byli neměli.
A proto mě šoupli do muzea.
Zatím ještě nejakou eksponatu v měsnad čekáte,
prvé jako vydzpaného,
ale jako živého člověka se kterým o všem nevedeli, co mají dělat.
Protože níkdo moc nevěřil,
že bych dokázal skutečně pracovat.
Já vůbec nevím, co se jim honilo hlabu,
co tam ho dám dělat.
A v tom můzeu to bylo zajímavé.
Tam byly dva takových strašně zváštní pánovu,
které teď nebudu popesovat, protože na to není čas.
Tři měsíce jsem...
Tři měsíc na to je, ale nemusíte je vůbec.
Ale tak to by byla jiná historka znatáčení
a myslím, že by mohla tlydně zaplenit celý náš prostor.
A jsem ty pány pozorovol, poslouchal,
bylo to zajímavé.
V tom můzeu jsem všechno prošel,
viděl jsem ten provoz,
a pak už mě to přestalo hlavit po třech měsících,
tak jsem nesvolčal neko tom můzeu.
Kupodil ve hluštních nepsal předtím.
A přinesl jsem ho v doridakce,
ještě je v této roce, a to řeklo,
člověk, čedil miš psát?
No, tak to zečel.
A tam začala vaše novináská karier
nebo to začala ještě předtím v Rusku, je to tak?
To ani ne.
V Rusku jsem měl velmi zváštní skušenost
z praxi v novinách,
myslím, že po prvním ročniku
k Vysokojé školy.
A to se se popisuje výné kněze
Mrazik z Penderekem v ruce,
která vyšlo, myslím, předloní.
A to byla skušenost,
která mě nadlouho odradila odpráce v novinách.
Takže jsem pak dělal
nejtříve jako na praxi,
pak jsem to dělal při škole
i když jsem měl daný studium,
tak jsem dělal redaktora
v nadlátilství Rostovské univerzity.
A z téhle práce jsem pak odcházal
do Českoslověnska,
nicméně tam dala možnost
nastoupit jako redaktor do novin
a vůbec toho nelyptu.
To byla škole, která, myslím,
že mě dala strašně moc.
Nejenom kvůli tomu,
že to byla práce v novinách,
tedy Českých,
ale i kvůli tomu,
že to byla práce v prostředí,
které myslím,
že malo kdo z mích pražských kolegů
zažil tak intensívně a tak dlouho.
To byla práce
mezi dělnickou třídou,
mezi inženíry.
A my mojné, také jsem tedy poznal,
protože jsem zrani,
že to bylo blízko
i tétejší funkcionáře,
také odborářské,
svazácké,
S6P,
to byla neuvěřitelná studnice,
různých nápadů, informací,
typů, které vůbec
nevymizeli,
ty jsou snává pořád,
ale akátová je jiné funkcie.
Musíte,
těto funkcionáři jsou snává pořád?
Samozřejmě, takový Jan Ryba byš.
Je typický,
komunistický funkcionář?
Samozřejmě, okresního formátu.
Dalo vám to,
co máte za sebou
tu prostředí?
Dalo vám to nějakou citlivost,
které tě žíte?
Jak říkáte,
že vám to hodně dalo, tak...
Citlivě jsem byl už předtím,
tak kdybych nebyl citlivě,
tak to by jsem zaznamenám,
a tu byl na to jenom zíram.
Ale tak jako dalo mi to obrovskou
zásobu
různých informací,
o kterých jsem přeníšlet,
které jsem zažíval,
a které myslím,
v té části, která se týka
mentality
velké
vrstvy, nebo několika vrste
v České společnosti
platí do dnes, takže
je to cenné, a jsem za to rád.
A ta mentalita je,
kdyby jste to rozvedl, tak to,
co jste takhle viděli, to je to,
to jsou ti úředníci, to jsou ti...
Dělnice také.
Kdokoliv?
Vám budu popisovat
českou mentalitu.
Já to máme.
Nepočítaň.
Takže začneme teď.
Česká mentalita je skvěla
mentalita, pokud jde o schopnost
lidi spolu žít v nějakém
celku.
Je fantastičká tím,
že ta je se lidé, když
se nemají rádi, nevraždí
na potkání, což je, když
na věc v jiných zemích.
Česká mentalita je taky velne dobra
a tím, že
jste přežívat
dlouho, pokud vám to
bude vyhovovat,
ve falečny vnímání
světa, že konevá jsou jenom
hodně lidé, kteří vás mají rádi.
Ono skutečně jste trochu jiná,
většinová za záde pomluvojí,
ale to patří také jak věci.
Furt je to lepší ne, když vás zapíchnou.
Česká mentalita je také
na to už se projevoje dnes
fantastičká tím,
že když vám vyhrožují,
že vás zastřeli
z nějakého konkrétněho
druhu zbraní,
což se stalo mě,
tak vás neastřeli, protože
ten člověk, které ho pozdě odsoudili,
se ukázal jako nezavnistný
neštěstník,
mělovník nového šezemana,
a který v životě žádnou zbraní neviděl,
to je zase potát lepší,
než být jako barys němců.
No a tak dále
to byl úvod
zbytek je v kníze.
Takže jsme vlastně míli,
jak bych si to obzal, to pozitívní, ne?
No tedy já taky jsem příklad samé pozitívní věci.
A negativní tom nejsou podle.
Jsou samozřejmě.
A ty jsou v té kníze, chápu?
Tak myslím, že to za mě udělal
momentálně minister a senátor
Nikolaš Beck
ve své, podle mě,
klasické definice českého plebejství
a takže odkazuje na to definici.
No já nejsem Nikolaš Beck,
aby ho citoval zpaměti,
ale řekno to přibližně
a poměrně řekl bych věrogodně,
že v Česku
jiný lidem než plebejství nejsou
zledeným ke historickým okolnostem,
takže to je nemůžete čekat
nějakou ušlechtělost,
která byla
vlastní,
ušlechtě, ušlechtělost
dokonce je spolusouji si
a nemůžete tady čekat
v nějakým vysokým hodnotám,
protože se v životě nikomu
nevštěpovali s plebejců.
Nězmaně i tí plebejci jsou různí.
Jedni plebejci jsou odporní, lokajové
a druzi plebejci jsou plebejci svobodní,
kteří se vypracovali sami
a tím pádem mají vlastní hrdost
a mají také úctok jiným lidem.
To už není tak pozitivní.
Nězmaně plebejství
je to peorativní.
Já to od vás sliším nebo četů často.
To není peorativní.
Já se ptám, je to popistavu.
To je popistavu, že Česko
božel je země, která ve svých dějinách
měla tragicko epezodu
že byla vykořenena
i budouci nebo tedyša
i budouci šlechta a podle mého názru
třistě subjektivního
pro vývoje každého národa
je nezbytné,
aby prošel tou
etapou, kdy budeme mít silnou
šlechtu, protože šlechta
nemá než schudné.
Nemá starostí o existenci,
takže můžu jít nějaké
méně
hmotné zájmy
a může pěstovat hodnoty, které
nejsou pouze tím, že jsem na žeru napil
a vyspím si.
Vy to všechno pozorujete
jako by zvenků stále, že?
Ne, vůbec.
No ale mluvíte o tom, kdyby jste to pozorouval zvenků.
Jak zvenko, kdy jsem v tom?
No jste v tom.
No tak možná, protože jste prostě
přijel z jiné ze mňa.
Já takhle pozoruju celý životl
od Marička.
Já ho pozoruju ze sebe.
Jeho pozorujete z nějakého cíziho těla.
Ne, to ne, no to ne, ale tak
možná, že to, že nejste Čech
původem.
A co jsem vlastně?
Tak původem z terůst, ne?
Nejste?
Já jsem také ukrajiné cpoláka Grozínes, takže
vyvrte si.
Jeho pozorujete.
Chápu, ale zároveň možná vám to dává
prostě možnost, když mluvíte o tom plebejstí
a tak dále
prostě se na to dívat.
Já vám si ti rozzberu, rozkomentali to
bude to mnoho horší.
Já vím, k tomu se dostodeme.
No ale tak tady pouze se cítím
oprávněn rozzabírat
tyhle věci, protože tam jsem žila
tady, že jo, to není tak, že jsem
zvenků.
Například polskou mentalitu rozzabírat
a vlastně nemám k tomu vůbec řádny původ.
Když se vrátíme
do zašlatku těch 90. l.
kdy vy jste později začal sáv deníku právo
je to tak.
Bráta doba opravdu tak euforická,
jak se může dnes při pohledu zpět zdát
a jak se jí snaží...
Vidíte moje strnulý víraz?
Jak euforická?
A když o ním mluví někteří
tehdejší
tějmena politici od EES
kteří byly u transformace
a kteří mají pocit, že tu zemi
změnili k něk tomu zásadně lepší mu
nebo s jinřichem přídlem
když mluvíte.
Taký intratek, kde začínal
svojou dospělou, dráhu
novinářskou i lidskou
tak samozřejmě, že pro mě to bylo euforie.
Pro mě je stejné euforie 60. leta
až to z ní pravá
taková dost rachívně, jak to chápu.
Ale samozřejmě, na téhle jsem byl dítě
nebo pubertiák, ale pro mě
byl svým způsobem euforická leta
ale ne, že by zažilo jako euforie
ale že mám slabost
a takhle chápu jindru, že
má slabost pro 90 leta.
Je to spíš nostalgia myslí.
To je něco, kdo člověku sedlou
v nějaké době
možná to bylo to nejhezčit, co zažil
ve svém životě, tak na to rád spomíná.
A jaká byla pro vás to 90 leta?
Pracovní.
Věložně je pracovní
a
kdybych takyli, že jsem padal na ústa
tak to nebude pravda, protože
to by znamenalo, že jsem zažilo
nějaké pády a pak jako jsem zase zvědal
až takové pády to byly, ale únovlo
jsem skutečně na to hubo padal.
Protože to byla práce dost
náročná v deniku v tehdy
nároky, které byly
redaktory právak
kladeny byly veľmi vysoké
čekal bych takový americký standard
byly to nelepší noviny v té době
takže to bylo pro mě obrovská škole.
Ale záravím jsem řeniš, že mě to
vzal hodně sil.
Na druhou stranu co vás nezabijí to
a spostíli jak se říká, takže o té době
kromě snad lámání v novinu
a tak novinu.
Novinu už jsem zapomněl novinu a damme nejsem.
Ale tehdy jsem u měl všechno v těch novinu
a kromě focení a
lámání.
A kdy říká to, že ty standardy byly
až americké, tak to znamená výkon
výkon, výkon, výkon, výkon neexistuje
že řeknu
ale to
a já
a jak to mám udělat
co to neexistoval.
Udělat konec.
To musel být naslužit a v tom funkuvat.
Tak když to prežijete,
tak už vám nic nehrozí.
Když to prežijete, tak odcházíte.
A odcházalo hodně lidi, kteří to
neprzežili? Odcházali.
Teď čeká to jako nejsem
právně na tom blbět, ale odcházali.
Je samozřejmě.
Když se na to díváte zpětně,
tak jste to třeba rád? Naprosto.
Jsem na to štěstný, protože
když neprojete podle mého názoru
a podle mých zkušeností
v životě obdobím, kdy opravdu
ze sebe vědáte i to, co
vůbec netučíte, že vás je
tak to je pro člověka dobré.
Když
jak se říkala, tak nadmysli
jako, že se sáhnu na dno svých sila
a pak se to zvedne. To je nádhern,
takový romantický příběh, normálny takový,
ale je to pravda.
Člověk o sobě, ale co spoznáme.
Přesně tak, a pak už
není tolik vyplašený z toho, co
může čekat.
Co jiného mě může čekat, jediné smrt.
Ono se
dalo by se možné říct, že o té době
to vlastně všechno dodáte v něj neduché, ne?
Tváž trhá teď?
No, jak se to vezme, tak záleží
na tom, jak tomu přistupujete.
Jednoduché to je pro mě, protože
jsem se na to zvykel a vypracoval
taky modusivendi,
ale třeba z pro spousto lidí
třeba pro tom mladší generaci
je to prostředí, ve které navináři
běžněj jsou a pohybují se
a jsou vystavení
velmi silným tlaku mu odevšat
tak jak pozorují
pro některé mladé kolegy a kolegy
je to dost nesnistělné, chci
jiný lepší svět,
ale neexistuje.
Neexistuje? Já občas v ním mám
tu diskuzy
odmínek, o změně na roku
dalo by se říct o změně toho výkonu
máte pocit, že to je naivní?
To je přirozeme.
Mladý člověk vysky chce
aby ten svět byl
takový, jaký by se mu líbil
a on to většinou tak není.
Vy jste to chtěl? Ne.
Já jsem nevím proč,
ale nikdy v životě
jsem neměl žádné iluze o tom,
jaký svět je a vlastně jak je bude.
Tam šlo o to jenom, abych v tom světě obstalo.
Není to smutné?
To je realistické, je to skvěle,
protože když nemáte naděje
a nemáte iluze, tak ten život je
naprosto nádherný.
Vlastně jste pozitivně překvapován tím,
jak nestrašné to je
zrovna v tu chvíli? Tak,
něco takového nepravdu.
A byste zmínil to, že jste měl
špatnou zkušenost těch,
tedy ještě sovietských médií,
ve který jste chvíli pracoval.
Můžete jí trošku přiblížet
k tomu?
Ještě jedno, kdo má zájem
o výklad podrobný
se přemějí detaily,
tak si může přečistníš k níšku
mrazík s pen-drekem v ruce.
Bylo to
barevné šílenství,
že v podstatě bylo to všechno
vylhané,
ale v tom vylhaném šílenství
byly některé stríbky,
které byly tragikomické
a člověk se tomu smál,
vyselý cesifos.
Tak, přesně tak.
No, deď cesifos je každý z nás,
protože to skončitím,
že já jsem moc umlouvám,
a vás to čeká později,
že umreme všichni.
A mezi tím něco vykonáváme
a podle mám házoru na každém je,
jestli to budu vykonávat z úsněvem,
že se budou dělat legraci
ze všeho, coho potkáva,
pokud je to možné,
alebo bude nešťastný,
když je svého štěstí s trojcem.
Když jste pak v 80. letech
v Českých,
respektive v Českou slovenských
komunistických mérích,
tak to bylo výrazně...
Ano, tak ono to bylo výrazně jiné,
než ta vaše skušenost
z Ruska,
nebo tam barem...
Výrazně jiné to nebylo,
ale bylo to, řekl bych,
poněkud volmnější.
Bylo to méně intenzivní.
A dali se tam najít
možnosti, jak
nemýt úplný, provařený debil
a
v podstatě psát věci, které
samozřejmě, že jsou by s tím režimem,
ale ne, že by ho vychvaloval.
Oni mě to dali,
oni říkli, ty sež z toho
světského svazu, ty budeš dělat
s ČSP a budeš lámat noviny.
Tak ho ne, já budu lámat noviny,
já budu prosty dělat vedoucího vydání.
No tak, tak jsem všel na to
tohle hodně zajímavé, protože
Tvá nevím co je.
Tvá s vás
Československo-Sovětského
Vrátelství.
A takže
bylo to fakt strašně zajímavé, protože
nejenom, že jsem poznal te lidi v tom podniku
a poznal jsem je
z různých strán a různé lidi
v těch provozech a i v těch
řídících složkách, ale také
pak tam byla fantástická zkušenost
s tím, že
byla takzvanou družbům
s Uralmašem, což byl obrovský
strojenský podnik v těch dejším Sverdlovsku
na Uralé
v Sovětském Svazu
na Vrsku.
No a z toho Uralou, z toho Uralmaše
přijíždějí různé skupiny
a já jsem vůst je pozoroval
a viděl jsem tu interakci
kdybych někde chtěl nám sáv
dumorostický nebo zaterický román
tak bych to mohl o tom napsvat, ale už se mi nechci.
Vy jste
předtím říkal,
že vlastně
poznal jste a tam možná taky
poznal jste všechny ty skupiny
té nejenom české společnosti
asi obecně různé typy lidí, kteří
tady vlastně jsou doteť
na kteři tu určitě byli v té 90. letech
v té politice. Ty jste musel potkávat
v ČSSD, vy jste
popisoval v zestup a
pátmi do ČSSD
čili vlastně
k tomu dostávám zpátky, protože
mě to přijde jako důležité, že vlastně
ti lidé tady, my máme
občas potřebu jako my ČEŠI, možná
říkat, že vlastně tehdy to byla
jiná doba a jiný lidé,
že vlastně ten komunizmus
byli čestné, když řeknete
my ČEŠI, tak to
v mě se všechno vzpíra, protože
žádné minde existuje.
Ale já to občas poslouchám od lidí
tak to vnímám, tak to já interpretuje,
je to můj pocit, můj subjektivní hodnocení
a o co sliším, že
občas máme my ČEŠI
a to je moje subjektivní hodnocení.
Ale co je to my ČEŠI?
Češi nejsou, jsou různé skupiny
v Českého společnosti.
Dobře, takže občas zaznívá to,
že ti lidé
v tom komunizmu byli jiní, než
těch, kteří byli po těch 90. r.
Tak opět se tváříte v Češi.
No protože mě to úplně zaráží,
kde se takovou vysvíselek
kánu, který tady oplodnil České žene
si to nesmysl, asi tedy
zjevně to je nesmysl z toho, co říkáte,
ale občas takové myšlenky lidé
mají.
No a tě mají, které je svaboda,
které ti může vyříkat, jakýkoliv
blbosti.
Nepochybně, jaká byla tehdy
na zežalsku 90. r. politika?
Je to vlastně pokračování toho,
co jste zažil jenom jinde?
Ne, ne, to bylo zajímavé,
protože se do politiky
dostali lidé,
ať už lidé
vážení a
důstojení úct ty hodiní,
jako třeba s některý starší herci
a nebou takový
absolutně
bezskropolozní karajeristé,
bývali s vazáci,
a tak těžišmané,
to bylo zajímavé
eFory, jsem v tom tedy neviděl,
viděl se v tom půze
pokračování toho stareho režimu
o jiném prostředky.
Protože lidé
jiní nebyly
a jenom se změnili okolnosti
a to na jejich
přičiněním
spíše zvenčí
česká
slovenská tunicujného,
ale česká společnost
podle meho názoru
žádným vnitřním vývojem,
který by zakunitě vedl
k listopode 89 vlastně prošla.
A všichni vědí,
že to bylo predposlední
země, která se rozhodla,
že už asi na čase to trošku změnit.
To byl býk, když školem jsou všichni
v té revoluce
a my jsme v toho jakéše.
Takže v podstatě
spíše se
zžívali s novy okolnostmi
a spousta lidi
jak byla zvyklá z toho
okolnostického režimu, hledala něco pro sebe.
Máte pocit, že
velčnost by bývele byla schopna
vydržela v tom režimu
ještě nějakou dobu? Beze sporu.
Kdyby nepríšle ty impulsi zvenčí?
No, samozřejmě, protože
ten
podcit dusna,
který
tady panoval, ale především
možná paradoxně a možné zákonitě
od doby, kdy v Rusku začala
krubačová perestrojka
v slavickém svazu.
To byl tak nesnesitelný,
že na něj nikto nezapomenu.
Ale ten podcit dusna
vlastně
zárovný byl tím, v čem
ta společnost docela dobře přežíval.
Myslím, to většinou davou část té společnosti.
Pomatuju jste,
že tehdy nějak
lidem přijíš nešlo o nějakou
osvobodovatemokracii, spíše
chtěli mít tolik
prahu a stejné
mocné podmínky jako na západě.
V tom roci 89.
No tak i předtím.
Možná, nemožná, určitě
tady byla vrstva lidí,
říkalo se jim desedenty později,
kteří měli jiné myšlenky
a jiné cíle.
Určitě tohle byl lidé
i mimo okrů desedentů,
kteří by rádi
žili jinak, ale
ta většinová společnost
tam myslím, že na tohle všechno kašlo.
A tu se asi projebuje i dnes.
Když lidé jsou
v podstatě pořád stejní?
No tak ne všichni lidé.
To se my, Češi lidé.
Ne jsou lidé, jsou jedinci
a pak je společné stráce
stále s těch jedinci.
A mohou se v nějakým způsobem
združovat v nějakých skupinách
podle zájmu, ale není to tak, že je to my.
Generalizace jsou nebezpečné,
nicméně
to, že možná část lidí,
také skupiny,
že by jim teď nevadilo,
kdyby tady demokracia tak úplně nebyla
vlastně navazuje.
Všichni lidé tě o tom sní,
aby to nebylo, protože
pro něj je přirozený způsob
života mimo demokracii.
A teď tohle říkám peorativně,
tě lidé jsou takové a jiní nikde nebudu.
Takže žádné debate
žádné přesvědčování,
že nemáte pravdu.
To už jsem vyskoušel, se 15. l.
Marním svůj čas svoj energii
a nechal jsem toho.
Já z vás mám
opčas pocit, že vy jste člověk,
který nemá trpělivos,
nebo už nemá trpělivos.
Z blbci ne.
S některými věcmi, možná z blbci.
Jestli je blbac věc tak jo.
A jeho táska,
kde všude je blbce vidíte?
Tam, kde jsou.
Jak přísníste v tom hodnocení,
v tom krytériu, kde je blbac a kdo?
On se sám velice dobře představy.
Já jsem blbac
a už tím, či jiným způsobem
a mě už nezbývo jenom,
že musím konstatovat,
že to zase je ten debil.
Já přemýřím,
jsi se zeptat na nějaký
blížší popist, ale to je asi něco,
člověk cítí.
To se různí, případl případu,
ale mají určité společné rysy.
Jsou většinou hloupy,
no to z nich blběžel.
Je někdo hloupý.
Tak nebylo mu dáno,
může být
technicky zdatný, manualně zdatný,
může mít
dokonce profesóru,
ale stejně je to blb.
Když se vrátně zpátky do těch 90. let
byla opoziční smouva
něco, co bylo zlomové
pro vývojté republiky?
Ano.
Otázka, odpověď.
V tom, že
opozičně smouva ukázala
šerší veřejnosti,
jaká může být a jaká vlastně je
v té době
dominantní česká politika.
Asi se, že se domluje
dva velci kluci,
dva
alfasamci,
že se to rozpracelují
to republiku
a ho tady budou vládnout střídavě.
Takže spoustu lidi
od demokracie
jako takové odradilo
tak bučli do
své takzvané vnitřní emigracie.
A nebo začali hledat,
kdo jim řekne něco jednoduššího
a skončuje pak u těch
takzvaných populistů.
Já jsem o tom, kde si mluvěl,
no kde si předpádle ty můlus
Pavle Mirhecký, tehdyším ministrem
spravedlnosti, který mi mojné říkal,
že
ta vláda tehdejší, Miloše Zemana,
která byla opozičně smuvní,
byla proto to zemi nesmědně
prospěšná.
Byl součástě té vláde
svojoho neomělříc.
Zároveň Pavle Mirhecký je přednest někdo,
kdo je vnímaný jako skoro až morální autorita.
Kdo je
zase to zubecňování pro oč.
No tak proto, že to tak je.
Je to Pavle Mirhecký,
o tom má svůj bohatý životopis.
Moc děkuji,
že jste doposlouchali, až jsem zbytek
rozhovoru, nejde ty na hero-hero.co
o Lomeno Čestmín a uslyšíte
v něm třeba tohle.
Pro mě nepochopitelné, jak někdo může
být protiputinovi a zároveň
být pro válku, jak jako tohle
mentální gymnastika funguje.
Jak se říkalo v jednom klasickém českém
filmu, tak tohle náhodu vím.
Takže
náhodu to vím, protože tam nejde
o Putina. Tam je oto, co je
zakorřeněno
řekl bych ve
vdrtyvé většině růzských obyvatel.
Vlako růzky šovenismus.
Co mám líbí, že
velko růzky šovenismus. Já to ještě zopokojí, když
vám to líbí, ať vám vláhodí
velko růzky šovenismus.
Je to zajímavé
spojení?
Ne, to je běžné spojení.
V růzku demokracie západněno typu
být nemůže, protože je to
pro tento typ společnosti, jak se
v dějinách s celé napřirozené
a bych to ještě
trochu zestrušně
a trochu lidový
ono to tam nikdo nechce.
Je on tou lepší variantou?
Je on tou dobrou variantou?
Ne. Sou ubez nějaké dobré varianty?
Ne. Můžeme dal.
Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.
S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 65 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Alexandr Mitrofanov přišel z tehdejšího Sovětského svazu do Československa tak trochu jako exot. Poznal bývalé funkcionáře, ze kterých se po roce 1989 stali funkcionáři noví. Říká, že listopad 1989 byl oktrojován z venku, změna nepřišla zevnitř společnosti. Lidé se nezměnili a do politiky se dostali ti, kteří tam neměli co dělat. Miloš Zeman ho „miloval“, Havel ho rád neměl. V hodnocení české mentality je ostrý, sám by asi řekl realistický, ještě ostřejší (realističtější) je ale v hodnocení té ruské. Země bez budoucnosti, která sama sebe požírá už stovky let. Válka podle Mitrofanova není o Putinovi, ale o Rusech. Velké Rusko je totiž jako konstanta nad vším. Mluvili jsme ale i o různých evolučních větvích lidstva a o členění té jedné na chcimíry, dezoláty a mloky.