Čestmír Strakatý: Mitrofanov: Nemám trpělivost s blbci, Zeman mě miloval a Havel neměl rád, Češi jsou plebejci

Tady je Čestmír Strakatý, vítějte u dalšího dílu mého podkástu.

Dnes je mým hostem Aleksandr Mitrofanov, novinář původně zrostovan na donu od roku 1979 řící v tehdyším československu dnes česká refublice.

Vítám vás, dobrý den.

Dobrý den.

Vy jste přišel, když vám bylo 22, ty si se nepletu?

Nepletete si.

Jak na tehdyšího mladíka působilo československého jaká cesta, co to je, kdy byla?

Cesta byla vlakem, myslím, že jsem tedy přestupoval v Kijevě a byl jsem v kupé s inženírem, myslím, že zpardubic, který se hrozně děvil, že na něj mluvím česky,

a že by bude se když se vydávám do československa na trvalé žití, je muset nějak hlavě nemohlo uložit,

ale ten pak v pardubicich vystoupil, pak už jsem dělal sám, a musím se dívat narušeně z okna.

Bylo to hezká příroda, když jsem přijel do Prahy, tam mě čekala manželka v Praze a pokračili jsme do Plzni.

To bylo takové, a to v té knižce je hrozně zašedlé.

Československé?

Československé jako takové, ne, protože ta příroda byla pořád stejná, až na to, co bylo zničené lidským úsilym tehdy,

ale budovy, celková atmosféra, než bych přijel z nějaké veselé země tehdy,

ale to byla spodem trochu šílená, to bylo hrozně ukázňové.

Ukázňové a v té šílenosti je trochu barevnosti, myslíte?

Přesně tak.

Kníhá, o kterém lubíte, je kníhá Veselý Sisyphos,

což je kníhá takového dlouhého rozhovoru, respektive rozhovoru s vámi.

O životě, o té cestě, o emigraci, o politice, protože...

To není emigraci, to je jenom změno života a život vývé zemi.

O tom všem, o politice, protože vy se politice vynulete od roku 90,

v podstatě celou dobu, od růzku, od dnešním růzku, o budoucím růzku,

a o tom všem se budeme bavit, budeme bavit i dnes.

Vy říkáte, že to nebyla emigracie.

Na druhou stranu někoho jste tam nechala, nějak jste musel odejít, že jo.

Tak odešel jsem tak, že jsem se dostavil na nádraží,

a pak jsem jel vlakem, a předtím samozřejmě se musel různě projít papírováním.

Až trvalo, myslím, že 6 měsíců nebo 7.

A když se tady přišel jsem, jak se na vás dívali té hřejší čechoslováce?

Jak se na vás v koho večitě?

Větřeštěně.

No, a já se jim obecne divím.

Takový exot, takového, které ještě neměli.

Oni v té škodovce plřinské, kde jsem začínal jako redaktor v podnikových novinách škodovák,

měli samozřejmě mokčitou vkušanost.

Ani nejak s lidmi z Ruska, ale spíše,

s lidmi ze soviického svazu a většinou to byly ženy.

To byly jenom ženy snad.

A to bylo dost takových paní, které se svého času vdali.

Zali se Čechy.

A v té škodovce jsem pak pár takových žen poznal.

Spravitle to byly inžinírky, které tam pracovali v různých technickohospázských profesích.

Ale tohle to, co přijalo,

a mělo pracovat jako novinách,

které byli neměli.

A proto mě šoupli do muzea.

Zatím ještě nejakou eksponatu v měsnad čekáte,

prvé jako vydzpaného,

ale jako živého člověka se kterým o všem nevedeli, co mají dělat.

Protože níkdo moc nevěřil,

že bych dokázal skutečně pracovat.

Já vůbec nevím, co se jim honilo hlabu,

co tam ho dám dělat.

A v tom můzeu to bylo zajímavé.

Tam byly dva takových strašně zváštní pánovu,

které teď nebudu popesovat, protože na to není čas.

Tři měsíce jsem...

Tři měsíc na to je, ale nemusíte je vůbec.

Ale tak to by byla jiná historka znatáčení

a myslím, že by mohla tlydně zaplenit celý náš prostor.

A jsem ty pány pozorovol, poslouchal,

bylo to zajímavé.

V tom můzeu jsem všechno prošel,

viděl jsem ten provoz,

a pak už mě to přestalo hlavit po třech měsících,

tak jsem nesvolčal neko tom můzeu.

Kupodil ve hluštních nepsal předtím.

A přinesl jsem ho v doridakce,

ještě je v této roce, a to řeklo,

člověk, čedil miš psát?

No, tak to zečel.

A tam začala vaše novináská karier

nebo to začala ještě předtím v Rusku, je to tak?

To ani ne.

V Rusku jsem měl velmi zváštní skušenost

z praxi v novinách,

myslím, že po prvním ročniku

k Vysokojé školy.

A to se se popisuje výné kněze

Mrazik z Penderekem v ruce,

která vyšlo, myslím, předloní.

A to byla skušenost,

která mě nadlouho odradila odpráce v novinách.

Takže jsem pak dělal

nejtříve jako na praxi,

pak jsem to dělal při škole

i když jsem měl daný studium,

tak jsem dělal redaktora

v nadlátilství Rostovské univerzity.

A z téhle práce jsem pak odcházal

do Českoslověnska,

nicméně tam dala možnost

nastoupit jako redaktor do novin

a vůbec toho nelyptu.

To byla škole, která, myslím,

že mě dala strašně moc.

Nejenom kvůli tomu,

že to byla práce v novinách,

tedy Českých,

ale i kvůli tomu,

že to byla práce v prostředí,

které myslím,

že malo kdo z mích pražských kolegů

zažil tak intensívně a tak dlouho.

To byla práce

mezi dělnickou třídou,

mezi inženíry.

A my mojné, také jsem tedy poznal,

protože jsem zrani,

že to bylo blízko

i tétejší funkcionáře,

také odborářské,

svazácké,

S6P,

to byla neuvěřitelná studnice,

různých nápadů, informací,

typů, které vůbec

nevymizeli,

ty jsou snává pořád,

ale akátová je jiné funkcie.

Musíte,

těto funkcionáři jsou snává pořád?

Samozřejmě, takový Jan Ryba byš.

Je typický,

komunistický funkcionář?

Samozřejmě, okresního formátu.

Dalo vám to,

co máte za sebou

tu prostředí?

Dalo vám to nějakou citlivost,

které tě žíte?

Jak říkáte,

že vám to hodně dalo, tak...

Citlivě jsem byl už předtím,

tak kdybych nebyl citlivě,

tak to by jsem zaznamenám,

a tu byl na to jenom zíram.

Ale tak jako dalo mi to obrovskou

zásobu

různých informací,

o kterých jsem přeníšlet,

které jsem zažíval,

a které myslím,

v té části, která se týka

mentality

velké

vrstvy, nebo několika vrste

v České společnosti

platí do dnes, takže

je to cenné, a jsem za to rád.

A ta mentalita je,

kdyby jste to rozvedl, tak to,

co jste takhle viděli, to je to,

to jsou ti úředníci, to jsou ti...

Dělnice také.

Kdokoliv?

Vám budu popisovat

českou mentalitu.

Já to máme.

Nepočítaň.

Takže začneme teď.

Česká mentalita je skvěla

mentalita, pokud jde o schopnost

lidi spolu žít v nějakém

celku.

Je fantastičká tím,

že ta je se lidé, když

se nemají rádi, nevraždí

na potkání, což je, když

na věc v jiných zemích.

Česká mentalita je taky velne dobra

a tím, že

jste přežívat

dlouho, pokud vám to

bude vyhovovat,

ve falečny vnímání

světa, že konevá jsou jenom

hodně lidé, kteří vás mají rádi.

Ono skutečně jste trochu jiná,

většinová za záde pomluvojí,

ale to patří také jak věci.

Furt je to lepší ne, když vás zapíchnou.

Česká mentalita je také

na to už se projevoje dnes

fantastičká tím,

že když vám vyhrožují,

že vás zastřeli

z nějakého konkrétněho

druhu zbraní,

což se stalo mě,

tak vás neastřeli, protože

ten člověk, které ho pozdě odsoudili,

se ukázal jako nezavnistný

neštěstník,

mělovník nového šezemana,

a který v životě žádnou zbraní neviděl,

to je zase potát lepší,

než být jako barys němců.

No a tak dále

to byl úvod

zbytek je v kníze.

Takže jsme vlastně míli,

jak bych si to obzal, to pozitívní, ne?

No tedy já taky jsem příklad samé pozitívní věci.

A negativní tom nejsou podle.

Jsou samozřejmě.

A ty jsou v té kníze, chápu?

Tak myslím, že to za mě udělal

momentálně minister a senátor

Nikolaš Beck

ve své, podle mě,

klasické definice českého plebejství

a takže odkazuje na to definici.

No já nejsem Nikolaš Beck,

aby ho citoval zpaměti,

ale řekno to přibližně

a poměrně řekl bych věrogodně,

že v Česku

jiný lidem než plebejství nejsou

zledeným ke historickým okolnostem,

takže to je nemůžete čekat

nějakou ušlechtělost,

která byla

vlastní,

ušlechtě, ušlechtělost

dokonce je spolusouji si

a nemůžete tady čekat

v nějakým vysokým hodnotám,

protože se v životě nikomu

nevštěpovali s plebejců.

Nězmaně i tí plebejci jsou různí.

Jedni plebejci jsou odporní, lokajové

a druzi plebejci jsou plebejci svobodní,

kteří se vypracovali sami

a tím pádem mají vlastní hrdost

a mají také úctok jiným lidem.

To už není tak pozitivní.

Nězmaně plebejství

je to peorativní.

Já to od vás sliším nebo četů často.

To není peorativní.

Já se ptám, je to popistavu.

To je popistavu, že Česko

božel je země, která ve svých dějinách

měla tragicko epezodu

že byla vykořenena

i budouci nebo tedyša

i budouci šlechta a podle mého názru

třistě subjektivního

pro vývoje každého národa

je nezbytné,

aby prošel tou

etapou, kdy budeme mít silnou

šlechtu, protože šlechta

nemá než schudné.

Nemá starostí o existenci,

takže můžu jít nějaké

méně

hmotné zájmy

a může pěstovat hodnoty, které

nejsou pouze tím, že jsem na žeru napil

a vyspím si.

Vy to všechno pozorujete

jako by zvenků stále, že?

Ne, vůbec.

No ale mluvíte o tom, kdyby jste to pozorouval zvenků.

Jak zvenko, kdy jsem v tom?

No jste v tom.

No tak možná, protože jste prostě

přijel z jiné ze mňa.

Já takhle pozoruju celý životl

od Marička.

Já ho pozoruju ze sebe.

Jeho pozorujete z nějakého cíziho těla.

Ne, to ne, no to ne, ale tak

možná, že to, že nejste Čech

původem.

A co jsem vlastně?

Tak původem z terůst, ne?

Nejste?

Já jsem také ukrajiné cpoláka Grozínes, takže

vyvrte si.

Jeho pozorujete.

Chápu, ale zároveň možná vám to dává

prostě možnost, když mluvíte o tom plebejstí

a tak dále

prostě se na to dívat.

Já vám si ti rozzberu, rozkomentali to

bude to mnoho horší.

Já vím, k tomu se dostodeme.

No ale tak tady pouze se cítím

oprávněn rozzabírat

tyhle věci, protože tam jsem žila

tady, že jo, to není tak, že jsem

zvenků.

Například polskou mentalitu rozzabírat

a vlastně nemám k tomu vůbec řádny původ.

Když se vrátíme

do zašlatku těch 90. l.

kdy vy jste později začal sáv deníku právo

je to tak.

Bráta doba opravdu tak euforická,

jak se může dnes při pohledu zpět zdát

a jak se jí snaží...

Vidíte moje strnulý víraz?

Jak euforická?

A když o ním mluví někteří

tehdejší

tějmena politici od EES

kteří byly u transformace

a kteří mají pocit, že tu zemi

změnili k něk tomu zásadně lepší mu

nebo s jinřichem přídlem

když mluvíte.

Taký intratek, kde začínal

svojou dospělou, dráhu

novinářskou i lidskou

tak samozřejmě, že pro mě to bylo euforie.

Pro mě je stejné euforie 60. leta

až to z ní pravá

taková dost rachívně, jak to chápu.

Ale samozřejmě, na téhle jsem byl dítě

nebo pubertiák, ale pro mě

byl svým způsobem euforická leta

ale ne, že by zažilo jako euforie

ale že mám slabost

a takhle chápu jindru, že

má slabost pro 90 leta.

Je to spíš nostalgia myslí.

To je něco, kdo člověku sedlou

v nějaké době

možná to bylo to nejhezčit, co zažil

ve svém životě, tak na to rád spomíná.

A jaká byla pro vás to 90 leta?

Pracovní.

Věložně je pracovní

a

kdybych takyli, že jsem padal na ústa

tak to nebude pravda, protože

to by znamenalo, že jsem zažilo

nějaké pády a pak jako jsem zase zvědal

až takové pády to byly, ale únovlo

jsem skutečně na to hubo padal.

Protože to byla práce dost

náročná v deniku v tehdy

nároky, které byly

redaktory právak

kladeny byly veľmi vysoké

čekal bych takový americký standard

byly to nelepší noviny v té době

takže to bylo pro mě obrovská škole.

Ale záravím jsem řeniš, že mě to

vzal hodně sil.

Na druhou stranu co vás nezabijí to

a spostíli jak se říká, takže o té době

kromě snad lámání v novinu

a tak novinu.

Novinu už jsem zapomněl novinu a damme nejsem.

Ale tehdy jsem u měl všechno v těch novinu

a kromě focení a

lámání.

A kdy říká to, že ty standardy byly

až americké, tak to znamená výkon

výkon, výkon, výkon, výkon neexistuje

že řeknu

ale to

a já

a jak to mám udělat

co to neexistoval.

Udělat konec.

To musel být naslužit a v tom funkuvat.

Tak když to prežijete,

tak už vám nic nehrozí.

Když to prežijete, tak odcházíte.

A odcházalo hodně lidi, kteří to

neprzežili? Odcházali.

Teď čeká to jako nejsem

právně na tom blbět, ale odcházali.

Je samozřejmě.

Když se na to díváte zpětně,

tak jste to třeba rád? Naprosto.

Jsem na to štěstný, protože

když neprojete podle mého názoru

a podle mých zkušeností

v životě obdobím, kdy opravdu

ze sebe vědáte i to, co

vůbec netučíte, že vás je

tak to je pro člověka dobré.

Když

jak se říkala, tak nadmysli

jako, že se sáhnu na dno svých sila

a pak se to zvedne. To je nádhern,

takový romantický příběh, normálny takový,

ale je to pravda.

Člověk o sobě, ale co spoznáme.

Přesně tak, a pak už

není tolik vyplašený z toho, co

může čekat.

Co jiného mě může čekat, jediné smrt.

Ono se

dalo by se možné říct, že o té době

to vlastně všechno dodáte v něj neduché, ne?

Tváž trhá teď?

No, jak se to vezme, tak záleží

na tom, jak tomu přistupujete.

Jednoduché to je pro mě, protože

jsem se na to zvykel a vypracoval

taky modusivendi,

ale třeba z pro spousto lidí

třeba pro tom mladší generaci

je to prostředí, ve které navináři

běžněj jsou a pohybují se

a jsou vystavení

velmi silným tlaku mu odevšat

tak jak pozorují

pro některé mladé kolegy a kolegy

je to dost nesnistělné, chci

jiný lepší svět,

ale neexistuje.

Neexistuje? Já občas v ním mám

tu diskuzy

odmínek, o změně na roku

dalo by se říct o změně toho výkonu

máte pocit, že to je naivní?

To je přirozeme.

Mladý člověk vysky chce

aby ten svět byl

takový, jaký by se mu líbil

a on to většinou tak není.

Vy jste to chtěl? Ne.

Já jsem nevím proč,

ale nikdy v životě

jsem neměl žádné iluze o tom,

jaký svět je a vlastně jak je bude.

Tam šlo o to jenom, abych v tom světě obstalo.

Není to smutné?

To je realistické, je to skvěle,

protože když nemáte naděje

a nemáte iluze, tak ten život je

naprosto nádherný.

Vlastně jste pozitivně překvapován tím,

jak nestrašné to je

zrovna v tu chvíli? Tak,

něco takového nepravdu.

A byste zmínil to, že jste měl

špatnou zkušenost těch,

tedy ještě sovietských médií,

ve který jste chvíli pracoval.

Můžete jí trošku přiblížet

k tomu?

Ještě jedno, kdo má zájem

o výklad podrobný

se přemějí detaily,

tak si může přečistníš k níšku

mrazík s pen-drekem v ruce.

Bylo to

barevné šílenství,

že v podstatě bylo to všechno

vylhané,

ale v tom vylhaném šílenství

byly některé stríbky,

které byly tragikomické

a člověk se tomu smál,

vyselý cesifos.

Tak, přesně tak.

No, deď cesifos je každý z nás,

protože to skončitím,

že já jsem moc umlouvám,

a vás to čeká později,

že umreme všichni.

A mezi tím něco vykonáváme

a podle mám házoru na každém je,

jestli to budu vykonávat z úsněvem,

že se budou dělat legraci

ze všeho, coho potkáva,

pokud je to možné,

alebo bude nešťastný,

když je svého štěstí s trojcem.

Když jste pak v 80. letech

v Českých,

respektive v Českou slovenských

komunistických mérích,

tak to bylo výrazně...

Ano, tak ono to bylo výrazně jiné,

než ta vaše skušenost

z Ruska,

nebo tam barem...

Výrazně jiné to nebylo,

ale bylo to, řekl bych,

poněkud volmnější.

Bylo to méně intenzivní.

A dali se tam najít

možnosti, jak

nemýt úplný, provařený debil

a

v podstatě psát věci, které

samozřejmě, že jsou by s tím režimem,

ale ne, že by ho vychvaloval.

Oni mě to dali,

oni říkli, ty sež z toho

světského svazu, ty budeš dělat

s ČSP a budeš lámat noviny.

Tak ho ne, já budu lámat noviny,

já budu prosty dělat vedoucího vydání.

No tak, tak jsem všel na to

tohle hodně zajímavé, protože

Tvá nevím co je.

Tvá s vás

Československo-Sovětského

Vrátelství.

A takže

bylo to fakt strašně zajímavé, protože

nejenom, že jsem poznal te lidi v tom podniku

a poznal jsem je

z různých strán a různé lidi

v těch provozech a i v těch

řídících složkách, ale také

pak tam byla fantástická zkušenost

s tím, že

byla takzvanou družbům

s Uralmašem, což byl obrovský

strojenský podnik v těch dejším Sverdlovsku

na Uralé

v Sovětském Svazu

na Vrsku.

No a z toho Uralou, z toho Uralmaše

přijíždějí různé skupiny

a já jsem vůst je pozoroval

a viděl jsem tu interakci

kdybych někde chtěl nám sáv

dumorostický nebo zaterický román

tak bych to mohl o tom napsvat, ale už se mi nechci.

Vy jste

předtím říkal,

že vlastně

poznal jste a tam možná taky

poznal jste všechny ty skupiny

té nejenom české společnosti

asi obecně různé typy lidí, kteří

tady vlastně jsou doteť

na kteři tu určitě byli v té 90. letech

v té politice. Ty jste musel potkávat

v ČSSD, vy jste

popisoval v zestup a

pátmi do ČSSD

čili vlastně

k tomu dostávám zpátky, protože

mě to přijde jako důležité, že vlastně

ti lidé tady, my máme

občas potřebu jako my ČEŠI, možná

říkat, že vlastně tehdy to byla

jiná doba a jiný lidé,

že vlastně ten komunizmus

byli čestné, když řeknete

my ČEŠI, tak to

v mě se všechno vzpíra, protože

žádné minde existuje.

Ale já to občas poslouchám od lidí

tak to vnímám, tak to já interpretuje,

je to můj pocit, můj subjektivní hodnocení

a o co sliším, že

občas máme my ČEŠI

a to je moje subjektivní hodnocení.

Ale co je to my ČEŠI?

Češi nejsou, jsou různé skupiny

v Českého společnosti.

Dobře, takže občas zaznívá to,

že ti lidé

v tom komunizmu byli jiní, než

těch, kteří byli po těch 90. r.

Tak opět se tváříte v Češi.

No protože mě to úplně zaráží,

kde se takovou vysvíselek

kánu, který tady oplodnil České žene

si to nesmysl, asi tedy

zjevně to je nesmysl z toho, co říkáte,

ale občas takové myšlenky lidé

mají.

No a tě mají, které je svaboda,

které ti může vyříkat, jakýkoliv

blbosti.

Nepochybně, jaká byla tehdy

na zežalsku 90. r. politika?

Je to vlastně pokračování toho,

co jste zažil jenom jinde?

Ne, ne, to bylo zajímavé,

protože se do politiky

dostali lidé,

ať už lidé

vážení a

důstojení úct ty hodiní,

jako třeba s některý starší herci

a nebou takový

absolutně

bezskropolozní karajeristé,

bývali s vazáci,

a tak těžišmané,

to bylo zajímavé

eFory, jsem v tom tedy neviděl,

viděl se v tom půze

pokračování toho stareho režimu

o jiném prostředky.

Protože lidé

jiní nebyly

a jenom se změnili okolnosti

a to na jejich

přičiněním

spíše zvenčí

česká

slovenská tunicujného,

ale česká společnost

podle meho názoru

žádným vnitřním vývojem,

který by zakunitě vedl

k listopode 89 vlastně prošla.

A všichni vědí,

že to bylo predposlední

země, která se rozhodla,

že už asi na čase to trošku změnit.

To byl býk, když školem jsou všichni

v té revoluce

a my jsme v toho jakéše.

Takže v podstatě

spíše se

zžívali s novy okolnostmi

a spousta lidi

jak byla zvyklá z toho

okolnostického režimu, hledala něco pro sebe.

Máte pocit, že

velčnost by bývele byla schopna

vydržela v tom režimu

ještě nějakou dobu? Beze sporu.

Kdyby nepríšle ty impulsi zvenčí?

No, samozřejmě, protože

ten

podcit dusna,

který

tady panoval, ale především

možná paradoxně a možné zákonitě

od doby, kdy v Rusku začala

krubačová perestrojka

v slavickém svazu.

To byl tak nesnesitelný,

že na něj nikto nezapomenu.

Ale ten podcit dusna

vlastně

zárovný byl tím, v čem

ta společnost docela dobře přežíval.

Myslím, to většinou davou část té společnosti.

Pomatuju jste,

že tehdy nějak

lidem přijíš nešlo o nějakou

osvobodovatemokracii, spíše

chtěli mít tolik

prahu a stejné

mocné podmínky jako na západě.

V tom roci 89.

No tak i předtím.

Možná, nemožná, určitě

tady byla vrstva lidí,

říkalo se jim desedenty později,

kteří měli jiné myšlenky

a jiné cíle.

Určitě tohle byl lidé

i mimo okrů desedentů,

kteří by rádi

žili jinak, ale

ta většinová společnost

tam myslím, že na tohle všechno kašlo.

A tu se asi projebuje i dnes.

Když lidé jsou

v podstatě pořád stejní?

No tak ne všichni lidé.

To se my, Češi lidé.

Ne jsou lidé, jsou jedinci

a pak je společné stráce

stále s těch jedinci.

A mohou se v nějakým způsobem

združovat v nějakých skupinách

podle zájmu, ale není to tak, že je to my.

Generalizace jsou nebezpečné,

nicméně

to, že možná část lidí,

také skupiny,

že by jim teď nevadilo,

kdyby tady demokracia tak úplně nebyla

vlastně navazuje.

Všichni lidé tě o tom sní,

aby to nebylo, protože

pro něj je přirozený způsob

života mimo demokracii.

A teď tohle říkám peorativně,

tě lidé jsou takové a jiní nikde nebudu.

Takže žádné debate

žádné přesvědčování,

že nemáte pravdu.

To už jsem vyskoušel, se 15. l.

Marním svůj čas svoj energii

a nechal jsem toho.

Já z vás mám

opčas pocit, že vy jste člověk,

který nemá trpělivos,

nebo už nemá trpělivos.

Z blbci ne.

S některými věcmi, možná z blbci.

Jestli je blbac věc tak jo.

A jeho táska,

kde všude je blbce vidíte?

Tam, kde jsou.

Jak přísníste v tom hodnocení,

v tom krytériu, kde je blbac a kdo?

On se sám velice dobře představy.

Já jsem blbac

a už tím, či jiným způsobem

a mě už nezbývo jenom,

že musím konstatovat,

že to zase je ten debil.

Já přemýřím,

jsi se zeptat na nějaký

blížší popist, ale to je asi něco,

člověk cítí.

To se různí, případl případu,

ale mají určité společné rysy.

Jsou většinou hloupy,

no to z nich blběžel.

Je někdo hloupý.

Tak nebylo mu dáno,

může být

technicky zdatný, manualně zdatný,

může mít

dokonce profesóru,

ale stejně je to blb.

Když se vrátně zpátky do těch 90. let

byla opoziční smouva

něco, co bylo zlomové

pro vývojté republiky?

Ano.

Otázka, odpověď.

V tom, že

opozičně smouva ukázala

šerší veřejnosti,

jaká může být a jaká vlastně je

v té době

dominantní česká politika.

Asi se, že se domluje

dva velci kluci,

dva

alfasamci,

že se to rozpracelují

to republiku

a ho tady budou vládnout střídavě.

Takže spoustu lidi

od demokracie

jako takové odradilo

tak bučli do

své takzvané vnitřní emigracie.

A nebo začali hledat,

kdo jim řekne něco jednoduššího

a skončuje pak u těch

takzvaných populistů.

Já jsem o tom, kde si mluvěl,

no kde si předpádle ty můlus

Pavle Mirhecký, tehdyším ministrem

spravedlnosti, který mi mojné říkal,

že

ta vláda tehdejší, Miloše Zemana,

která byla opozičně smuvní,

byla proto to zemi nesmědně

prospěšná.

Byl součástě té vláde

svojoho neomělříc.

Zároveň Pavle Mirhecký je přednest někdo,

kdo je vnímaný jako skoro až morální autorita.

Kdo je

zase to zubecňování pro oč.

No tak proto, že to tak je.

Je to Pavle Mirhecký,

o tom má svůj bohatý životopis.

Moc děkuji,

že jste doposlouchali, až jsem zbytek

rozhovoru, nejde ty na hero-hero.co

o Lomeno Čestmín a uslyšíte

v něm třeba tohle.

Pro mě nepochopitelné, jak někdo může

být protiputinovi a zároveň

být pro válku, jak jako tohle

mentální gymnastika funguje.

Jak se říkalo v jednom klasickém českém

filmu, tak tohle náhodu vím.

Takže

náhodu to vím, protože tam nejde

o Putina. Tam je oto, co je

zakorřeněno

řekl bych ve

vdrtyvé většině růzských obyvatel.

Vlako růzky šovenismus.

Co mám líbí, že

velko růzky šovenismus. Já to ještě zopokojí, když

vám to líbí, ať vám vláhodí

velko růzky šovenismus.

Je to zajímavé

spojení?

Ne, to je běžné spojení.

V růzku demokracie západněno typu

být nemůže, protože je to

pro tento typ společnosti, jak se

v dějinách s celé napřirozené

a bych to ještě

trochu zestrušně

a trochu lidový

ono to tam nikdo nechce.

Je on tou lepší variantou?

Je on tou dobrou variantou?

Ne. Sou ubez nějaké dobré varianty?

Ne. Můžeme dal.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.