Vinohradská 12: Ministerské tápání v definici znásilnění

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Stát připravuje velké změny v oblasti seksuálního násilí.

Podle návrhu by trestným činem měl být sex přez nesouhlas jedné ze stran.

Ještě si nám zjednodoužší dvešní traumatizující výsledit těch lobětí.

Na rejhanta B počítá s redefinicí trestného činu a znásilním.

Kdyby mohli nově častěji ukládat peněžité trest.

Varianty před prázdni nami posoubní zástupci jednotlivých poslaneckých klubů.

Co přesně je znásilním? Jak ho trestat? Podle jakých zákonů?

Otázky na které hledá odpovědi ministr správedolosti Pavel Blažeks o DS.

Chystánovou definici a nové právní úpravy bude to stačit.

Téma pro novinářky Apolénu Rychlíkovou a Kláru Filipovou.

Dnes je po undělí 12. června.

Ahoj, vítejte ve Vinohradské 12. Klára Filipová, datová novinářka si rozhlasu, ahoj.

Ahoj, Matim.

A novinářka Apolénu Rychlíková, ahoj taky.

Zdravim.

Základní otázka na začátek.

Proč je potřeba v České republice v tuto chvíli měnit ty zákony, které se týkají z násilními?

Jeho hlediska je tyto zákony nutné měnit, hlavně proto, že spousta činů, které by jin, de v jiných zemích,

byly klasifikovány jako z násilnění, nebo je objetit, jak to činu, jako z násilnění vnímají.

Tu stávající definici nenaplňuje.

Asi dobrý příklad, na kterém se to dá velmi jednoduše ilustrovat,

je moment, který se v psychologiej nazívá zamrznutí,

který jim trpí až 70% objetí nějakých seksuálních které s ní činům.

A to je moment, kdy ta obět není schopná se aktivně bráni

a zároveň je tam velmi spekulativní, nebo můžeme se tam velmi dohadovat o tom, co je ta definiceta je bezbraností.

Protože v té dnešní definici se mluví o tom,

že z násilnění moment, kdy je za použití násilí na někonvinoce sex, nebo je tady zneužita nějaká bezbranost.

To znamená, že se třeba počítá se situací, kdy obět je velmi opila,

nemůže se bránit a nemůže ani nic dá na jevo, ale právě to zamrznutí úplně,

nevždy je možné prokázat a je to taky velmi těžké prokazovat.

A různí právnice a právničky a právní ekspertě, ekspertky mluví právě o tom,

že především guli těmto případu je nutné tu definici měnit.

Já vím kládo, že třeba koncent, změňuje, že pod tu současnou definici nezpará až 70 % právních případů

z násilnění týká se to i té paralízy, kterou změňovala právě a polena.

Je to přesně tak. Já jsem se bevela s právničkou terezovotavovou.

A je otázku, kde co bude považovat, zato nás sličí pohrušku násli a co za to bezbranost.

Která mi říkala, že většina z násilí ní se prostě neodehrávat,

takže vás někdo zby je do bezvědomí, nebo vám jíří třeba bouhačkou na hlavu.

Jak je v parku prostě, když jdete zmečí rků.

Ale jedná se o lidi, kteří jsou z vašeho blízkého okolí,

takže tam je ještě nějaká vazba, že vy lidi znáte.

A je velice těžké tu situaci, když se ději nějakou způsobem vyhodnotě.

A hlavně co za to, že to je bez moci, tak je to potom věk.

Nebo nějaká forma závislosti na té dané osoby, když ona není schopná se bránit,

protože ta osoba druhá ten pachatel je první přijeliš blízka,

přijeliš oku autoritou, mazni respekt, mazni strach, pro mě.

Proto dochází k tomu zamrznutí.

Tady definice, na které ministerstvo z pravdenosti pracuje.

Je na tom schoda, napříč politickým spektrem,

je mezi politiky současnými, kteří jsou zastoupení

v poslanecké sněmovně schoda na tom,

že s tím znásilněním, jako s to trstním činem máme něco dělat,

máme to v tom právním řadu lépe vymezit.

Já bych řekla, že ano, protože vlastně z ta samotná diskuse

o té redefinici znásilnění znikla, takže se

zastupci parlamentních stran potkali s ministrem Blažkem

a dali to vlastně ministerstvů za úkol, aby vypracovalo dvě varianti,

které by redefinovali trstný čin znásilnění.

To pokrývali všechny strany pětikolice

a dokonce i hnutí ano, pokud dobře vím, tak SPD neprojevilo

tento zájem a ta agenda, kterou tyto strany

uložili ministerstvů spravedlnosti, tak hodně apelovala na to,

aby se připravili návrhy dvou variant, které by byly založené,

bůjt na absenci souhlasu. To znamená, prostě ano je ano,

a ne je ne, a aby ty varianti pokrývali i tu paralízu.

A to, jak to dopadlo, není asi ani podle zástupců,

zástupkyn těch stran, které tohle mají v gestce,

ani podle odborníků a ekspertů úplně ideální.

Takže tu jsou nějaké dvě varianti dva návrhy,

o kterých se silně debatuje a celý měsíc se debatovat bude,

než to bude řešit poslanecká snimovna.

Pojďme je představit, jaká je ta první?

Tak první variantu, kterou minister Blažek na tězkovej konfrenci představil,

je tam možnost, že zůstané stejné definice z násilníní,

ale přibude fakticky nový trstný čin,

který se bude nazývat nesouhlasný stík,

který bude, zatím nevíme, jak přesně, ale nadefinovaný,

tak aby asi do očité míry pokrývali i tu absenci toho souhlasu.

Druhou variantou je to, že se redefinuuje to původní z násilníní

a půjde se tou cestou toho, že neznamená, ne?

Což znamená, že ta objeď musí v tu chvíli,

kdy jako dochází k nějakému tomu činu, jasně říct, že to nechce.

Což se zase zpátky vracíme k tomu,

že by to mohl být problém, protože většina těch obětí prostě zamrzne.

My se bavíme, ale stále objádření nesouhlasu

v obou dvou těch variantách,

v postatě proč cholajícký dotaz,

proč tam není věádření souhlasu?

Proč se s tím neoperuje?

To je možná ta největší otázka,

ale na to se budeme muset ještě v násedujících nech ptát

ministresto spravenlnosti,

ono je asi potřeba říct i to,

že ta tisková konference byla poměrně zmatečná

a že nebylo úplně jasné,

proč ministresto spravenlnosti

vůbec pořádá tiskovou konferenci ve chvíli,

kdy ani samo nechce přesně říct,

co představuje a začím stojí.

Ty návrhy byly nastíjenej velmi lapidárně,

u toho prvního, co zmíňovala Klara,

tak to hlavní problematiku třeba já vnímám

v tom, že nechápu přesně,

proč by se měl vytvářit nějaký nový

tresný čin na něco,

co všude v okolních zemích

i v té stávající legislativě

je označováno jako znásilný.

U toho druhého je přesně to,

na co se i částěšně dotazuješ ty,

ta absence toho souhlasu.

Já musím vycházit z toho,

co si myslím,

že je na 99% možné.

To znamená velký skop v této oblasti,

přistávajícím složení,

s němovní a senátu možný není.

Já myslím, že dokonce ty poslanci a poslanky

mě očekávali,

že jedna bude varianta nejené

a druhá bude ta varianta toho souhlasu.

A myslím, že jsou všichni teď

překvapení a bude zajímavé a se dovat

ten legislativní proces i tu debatu.

Z mého hlediska trošku to

Ministerstvo Spravedlnosti

testuje, jak na to tá

společnost bude reagovat.

A možná se potom dočkáme

nějaké další debaty.

Znamená, když jste v to pokud

varianti nerovná se, ne.

Tak si myslím, že jí to bude úspěch,

pokud se to podaří v tomto podobném hodobí

skválit. To je politická realita.

Vnutno, ale říct,

že i vzledem k tomu,

že Ministerom Spravedlnosti

bylo blážejka, že obecně

i něktyřího poraci nebo lidí,

kteří lobují v téhle oblasti

jsou více konzervativní, tak

možná, a je to moje spekulace,

tam může být nějaká snáha,

ktoré definici neudělat až tak progresivní,

jak vlastně by bylo potřeba.

A jenomě si to tedy chápu správně,

bavíme se o dvou nových variantách,

které se budou vimezovat

vůčité stávající podobě tím,

že tam bude explicně víc

zdurazněn ten nesouhlas

třesníčin,

a ta druhá se liší tím,

že bude lepe vimezen

v tom stávajícím tresním zákoní.

Přesně tak.

Dobře, a jich zpátky k tomu souhlasu,

který by byl skutečně, jestli to chápu,

správně tím progresivnějším krokem.

Já jsem viděl názor

na Městka Ministra Spravedlnosti Antonina Stanislava

z ODS.

Ta varianta ano by na první pohled mohla

umožňovat efektivnější situaci

zlediska toho hamotného práva.

Stejně tam bude o tu otázku dokazování

a zase...

Který říkal, že kdyby tam ten souhlas byl,

tak by docházal až k přílišné kriminalizaci těch případů.

A samozřejmě je to vždycky slovo,

proti slovu.

Tohle je myslím zkušenost,

která se zahraničí neprokazuje.

Jerzko má tu definice

už od 80. let.

Takže kdyby se to dělo očekávala bych,

že o tom víme zároveň.

Johana Nejedlova, výkoná ředitelka

organizace Consent, která se

vývá problematikou z násilnění.

Taky víme, že většinou,

když se někdo snaží si to vymysle,

tak spíš přichází s tím násilným

z násilněním, když se třeba spůsobí

nějaká zranění.

Naopak ty státy, které přistoupili

k této forměre definice

z násilnění mají

asi nejlepší ochranu obětí

a dosahuji největších výsledků

právě, co se týče

náhlašování. Neduž je tam padá ta bariéra

toho strachu, že nebude

možné prokázat ten aktivní

nesouhlas, nebo to,

že to bylo vykonáno násilným, kdy se ta obět

musela bránit, nebo právě tu bezbranost.

Takže tento výrok

dle mého názoru,

je opravdu proti zkušenosti, kterou udělalo

většinu těch zemích, z těch 14,

které mají nějakou redefinici.

Ta souhlasná varianta

třeba v Dánsku přispěla, k tomu,

že se o 50 % zvýšilo

náhlášení z násilněních a o 40 %

se zvýšil i ten počet těch odsouzených.

Takže tam je jasně vědět, že to funguje.

Bych na tohle místě možná i chtěla říct,

že ta otázka toho souhlasu

jako je dobré i vnímat

i v nějakém širším kontextu.

To znamená, vnímat to i za dězka

nějaké tělesné integrity člověka,

kdy

sex by měl být aktem dobrovolným,

kdy je zjevné, že z toho

oba dva tě lidé mají nějakou rados,

že se jim to líbí.

A v tom je právě ten souhlas

a je otázka, jakým způsobem

ho potom popisovat,

ale v tom by to právou mělo být schopné

říct, co se za ten souhlas dá považovat

a co už se naopak dá považovat

za moment toho znáselnění ať už je to právě

třeba to, že ten člověk je bezbraný

nebo je zamrzlý a tak dále.

A kritizují to tedy nějaké

organizace, které třeba navrhovali

tu změnu už dlouho době, že tam ten souhlas

není, chápu to tak.

Všichni lidé z nezyskového prostoru

nebo právnice, kteří se tomuhle věnují,

tak vlastně říkali, že jsou překvapení

z toho, že tam není ta varianta,

ano je ano, která je vlastně mnohem

příznivější pro té oběti

a ještě by hráda doplnila,

že ten souhlas

často se objevoje jako řada

nějakých mítů o tom,

jak to má vypadat,

že se budou během seksu

podepisovat s mlovy

a když to jako nebude notársky obět

tak může každý

běko být obžalovaný

ze znásilnění a odsouzení

to samozřejmě takhle není,

jde jen o to se jako ujistit

a to si myslím, že by mělo být

v každým normálním mezilickým vztahu

jako na všechny úrovních,

že ten druhý člověk to má stejně

jako vy. Zapytat se, chceš to?

Jo, líbí se ti to.

A dalším předmětem teda kritiky,

co jsem tak vypozorovalo z mediálního prostoru,

je věková hranice u děti.

Vám se operuje spojmen, který budu moc rád,

pokud vysvětlíme to je znásilnění z podstaty,

co to přesně znamená.

Za znásilnění z podstaty

se označuje moment,

kdy důsledkem nějakých okolností

a nejčastěj se to vztahuje na nějaký věk,

je za znásilnění považováno

vykonání seksu

z jakoukoliv osobou,

řekněme, třeba mladší,

než 15 let.

Tohle je třeba moment,

který ve Franci zajímavě zvedla

slovná spisovatelka Vanessa Springorá,

která napsela kníhu trasmné svolení,

ve které popisuje

svůj stach s asi od 35 let

starším intelektuálem francouzkým

a dokládá na té kníze,

že tehdy, co by 13 letá dívka

v podstatě nebyla schopná

posoudit.

Jaký ty vztahu to je.

A vedlotok velké debatě ve Franci,

kde se právě určil určitý věk,

od kterého nějaké typy

vztahu.

Na příklad to je dobré říct a dofám,

že to nebude působit moc matečně

situace, kdy mezi sebou má sex

16 letá a 14 letá osoba.

Ale týkalo by se to třeba situace,

kde ho má 13 letá a 55 letá,

kdy je vlastně jasné,

že je tam nějaký extrémní nepoměr,

který zne užívá určité

neskušenosti najevity

toho mlačího aktéra nebo akterky.

U nás se dá říct,

že ta stávající legislativa

otázku

podle typu pokrývá lépe,

než to, co je momentálně navrhováno,

ta hranice 5 let nemá oporu

absolutně v ničem, žádných odborných nebaták.

Když to úplně zjednoduším,

to by muselo znamenat,

že třeba děti, který mají 6,

by museli vlastně procházit

nějakým dokazováním,

že ten sex

byl proti jejich vůli.

Tětě navrhováno, aby děti od

0 do 5 let

tam bylo to znáselně nic postatit dané,

nemuseli nic logicky, ani jako vysvětla.

Ale v dnes je to legislativ a chrání lépe.

A dnes je chrání lépe,

a nově je navrhováno, aby od 5 let dál

to zdůvodňovat museli.

Aby to bylo jako by z násilnění,

to znamená,

že by se muselo procházit

celým tím procesem, kterým se prochází

u těch soudu.

Muselo by se prochazovat,

že třeba bylo použito násilný

na té dítě, ani třeba neví,

co je znásilnění.

Když se to přestavíte,

jak říkala Klara, odehráva z to často

v nějakých rodinných kruzích,

tak osmileté zneužívané dítě

může být manipulováno tím stilem,

že mají prostě ze strajdou pěknou chvíli.

A jak by takové dítě

mělo dokazovat, že se jednalo o znásilnění,

když na to třeba nemá

ani výbavu jazykovou?

Já vím, že ta 5 leta hranice se nelíbí

která bojuje proti domácí mu násilí.

Nelíbí se to ani taťáně malé zhnutí,

a no, která jinak říká, poďme se

o té redefinici bavit, ona je přesetkně

s nímovního podvýboru pro problematiku

domácího a seksuálního násilí,

ale nyní sama tu 5 letou hranici

věkovou kritisují i vládní poslanci,

kdo na ní jako přišel, Klara,

nebo proč je tam daná 5 letá hranice?

Já to upřímně nevím.

Jak říkala Apola na před chvílí,

my vlastně moc nevíme o tom,

co konkrétně vzniklo a z jakým způsobem.

My jsme jako byli schopný se dopátrat

tomu, že to ministerstvo hovořilo

s nezyskovými organizacemi,

ty byly přizvány k tomu,

aby jako redefinovali to z násilní,

ale to, jak to dopadlo

a to, že tam třeba například

ta hleb jako hranice těch 5 let,

já vůbec nevím opřímně.

A pokud ta stávající podoba chrání lépe,

tak to znamená, co,

no ty si říkala, že teď je to prostě lepší,

než by to mohlo být.

Ano, my prostě jednoduše v té stávající podobě

předpokládáme, že děti nemůžou

dát nějaký souhlas k seksu.

To je jednoduché.

To znamená, že oni jsou neskah hráněny lépe

a nevím pro, že tam tá hranice těch 5 let,

většina odborníkou odborníc říká,

že tá hranice by měla být 15 let.

Tak já nám malá říká minimálně 12.

Ano, nějak v jednu chvíli se dokonce spekulovalo

o 8 letech. Mě to přijde zajímavé

i v kontekstu toho, že v ten den,

kdy se ta redefinice představovala, probíhal v Senátu

vlastně kulatý stůlk,

kde vystupovali nejlepší odbornice

odbornice z celého Česká.

A nikdo z nich tam nezmínil,

že by byla nějaká

vhodná hranice 5 let,

protože do 5 let je teda bráno

všechno jako z násilnění

a od 5 let nahoru se to nějakým způsobem

musí dokazovat.

A z mých informací, co výmodlí,

kteří byli učastní, že když se tohle dostalo

vén, tak opravdu

eksperti i na duševní zdraví

byly velmi tím nepríjemně zaskočení

a varovali předtím,

že to můžeme jít špatné důsledky na té obětě.

A nikde v zahraničí to takhle funguje,

že by byla taková to hranice nebo

jsou státy, kde prostě přistupují

krutí té obětě hlavou.

V rámci mírašerše jsem se s tím nepodkala.

Prozolně to neexistoje v zemích,

které asi my považujeme za země

naši kulturního okruhu.

A další otázka, která mě ještě zajímá,

neřešilo se vůbec zvyšování tresních sazeb

uz násilnění, protože mnohdy

ta kritika míří třeba i na to,

že ty tresti nejsou tak přísné.

Je to pravda nebo není?

Ministerstvo spravedunosti v kontekstu

představování té redefinice

představilo i studii, kterou

vypracoval právní analitik

Jakub Drápal,

představilo na to, jakým způsobem se

tresta z násilnění v České republice

ukazoval na tom, na té své studii,

kdy ono pravdu proskomal

šíroky vzorek,

že z násilnění je

nejvíce trestaným činém

povraždět.

Co je znamená, že pachatele

jsou nejčastějů uvězňování

a záhrvením u klasou jim ukládány

nejdelší nepodmíněné tresty

od nětí svobody.

To znamená, že tam míra toho trestání

nebyl úplný, jak ta společnost

vnímá závažné.

V článku pro jírozlás,

který psal pravě tady Klara

vystupuje i skvěla právně expertka

můžu na toho výšitě trestová

a možná, by Klara mohla říct

co ona říkala na toho výšitěch

trestů, protože je to člověk z praxe.

Věranovák vám říkala, že se často potkává

vlastně se situacimi, které by měli být

trestné, ale nejsou, protože se nevlezou

do té velice úzké

současné definice.

Trestní zákonník umožňuje

tvrdé tresty, a když už

se něco podaří prokázať,

že bylo tím znásilněním,

když obvyklé sasby právě

u případu znásilněním.

Je mi jasné, že se to bude lišit,

pokud půjde o znásilněni nezletilého

nebo dospilého aták.

Ty trestní sasby jsou

tuším na nejnižší hranice těch dvou let,

potom samozřejmě záleží na tom

na kom, přesně jak říkáš,

ty to násilí bylo spácháno.

Já bych to možná obrátila,

ta proměrná delka trestu

nepodmíněného znásilnění

je u nás asi 58 měsíců.

V analízá Jakuba Drápala vznikla

i v navaznosti na to, že veřejnost má

často pocit, že to

znásilnění nějak bagatelizováno.

My se mnohem častěj v tom veřejném prostoru

se mořně setkáváme z případy

kdy někdo od toho soudu odchází

s podmínkou za to,

že deset let zneužíval svoji ceru

i to se může stát.

To rozhodně nechceme nějak říct,

že se to neděje.

Ale když se potom podíváme na ta data,

tak se ukazuje, že ty soudy opravdu

je velmi často nepodmíněně.

Rozhodně bych neřekla,

že to je tak, že ty soudy to z násilnění

nutně bagatelizují.

Právě ty doměnky o té bagatelizaci

jsou možná spojené i s tím,

že potom oběti podobných činů

nejsou třeba ochotni

ty činy nahlašovat, protože si prostě říkají

tak kdo toho člověka odsoudí.

Přesně tak. Nemáme žádná tvrdá data,

protože když někdo něco ne nahlásí,

tak nejste schopný vlastně

s tím, když něco ne nahlásí.

Uvádí se,

že každý rok dojde v Česku

zhruba ke 12 těticícům z násilnění

a z toho je nahlašováno

5-10 %

protože tam míra toho nahlašování

s tím, jak se o tom tématu více hovorí

tak se zvyšuje.

Lidi jako by více nahlašují,

ale pořád to jako z daleka neodpovídá

asi té realitě, která se tady odehráva.

A lepší právní definice může pomoct

možná k tomu, aby lidi byli motivováni

tak to je jedna z těch hlavních motivací

protože vlastně o nějaké redefinici z násilnění bavíme.

Já bych možná poznamenala

i to, že ta redefinici je velmi zásadní

a mohla by pomoci a na druhou stranu

si myslím, že by určitě stálo za to

aby všechny ty orgány,

které potom stupují do toho procesu

byly více edukovány

to znamená

aby se vlastně podařilo

i u těchto lidí, ať už je to

policie, soudy nebo

státní zástupci a zástupkyně

aby se podařilo nějakým způsobem

přetrhnout ten řetězec

před sutku, které se velmi často ke z násilnění

vážou.

Ale právě ta redefinice může být

prvním vykročením k tomu, aby celá ta obec

ale i celá ta společnost vlastně byla

lépe informovaná o tom, co vlastně

z násilnění je, jaké to má dopady

a jaké může mít podoby

a to určitě je něco,

co by se mohlo s tou redefinici nastartovat.

Uvidíme, jaké další

diskuse se o tom povedou

budeme to dál sledovat moc díky, že jsme to společně mohli

probrat a poleno i kláru.

Děkuju za pozvání. Děkuju, Mati.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12

z pravodajského podkástu Českého rozhlasu.

Dnes s novinářkami

a polenou Rihlíkovou a

klárou Filipovou probídali

jsme chistanou redefinici

z násilnění, co přesně ministerstvo

spravedlnosti chista.

Touhle epizodou

Vinohradské 12 otevíráme

nový pracovní týden.

Máme nachistaná další témata, další hosty

už jen to natočit a připravit.

Jakmile bude

nový díl hotový, tak ho najdete.

Všude tam, kde obvykle jednu adresu,

ale doporučím totiž i rozhlas CZ.

Tam je celý náš archiv

včetně textových přepisů.

Naslišenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.