5:59: Mění se klima i naše životy. Pět pohledů ze čtyř kontinentů

Ford Puma a Kuga jsou vozi kategorie SUV, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Ford Puma zaujíme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Ford skladem CZ.

Svědce potíká z dopady globální klimatické změny.

Projevuje se to mnoho způsoby od rekordních vln veder přezrůst teplot světového oceánu tání ledovcového příkrovu

až po měnící se frekvenci, sílu i trasi hurikánů, tornát a dalších extrémích jevů.

A tyto extrémy se stávají novým normálem.

Objevují se fenomény jako klimatická migrace.

Různé země i města přijímají své klimatické plány

a mezi tím lidé dálží své životy a snovou situací se chtěne chtě musí vyrovnat.

V dnešním bílu našeho podkástu vám nabídneme mozajku pohledů

na každodennost klimatické změny, jak se projevuje na čtyřech různých kontynentech.

Pět lidí se s vámi podělí o své skušenosti, obavy i naděje.

Je pondělí 10. července.

Tady je Pavel Wondra a 5. 59.

Spravodajský podkást se znam zpráv.

Imenují se Korlia Richardson.

Je mi 63 let a jsem z města Stellenbosch v oblasti západního kapská výžní Afryce.

Jsem učitelka v důchodu

a dřív jsem taky pracovala jako administrativní asistentka pro výzkům na univerzitě.

Stellenbosch je město nedaleko jížního cípu Afriky,

obklopené hora mi nedaleko oceáno.

Takže máme takový středomořský typ podnebí a prší tu hlavně v zimě.

Roční období se nějak dramaticky nestřídají,

když příde léto, je většinou suché a horké.

Zimi jsou naopak chladné, ale nené zas úplně studené.

V okolí máme ale i hory a tam občas napadne sníž.

Před pěti lety jsme měli v západním kapsku krizy kvůli nedostatku vody.

Voda je vůbec vyho africké republice problém už dlouho,

ale v roce 2018 byla situace tak vážná,

že to vypadalo, že kapskému městu

jako prvnímu velkému městu na světě úplně dojde voda.

Vládatech vyhlásila odpočítávání ke dní nul

a rozjela velkou kampaň za šetření s vodou.

V té náze, že se blížíme do bodu, kdy doma otočíme kohoutkem

a nic nepoteče, protože hladina vody v okolních nádržích

a přehradách byla nebezpečně nízka.

Celou tu situaci navíc už dlouho zhoršoval

masivní nárust populace kolem kapského města.

Ohodně lidí se sem stěhuje z Venkovských oblastí zaprací.

A dalším důvodem zhoršování stavu vody v krajine

je i invaze cizích druhů dřevin do povodí jihu afrických hřek.

Původní keře, které tu kolem řek rozlydřív,

bytlačili v posledních desetiletích husté lesy,

které spotřebovávají mnohem býce vody než původní keře,

takže z hřek, které už tak vysychají, mizí voda ještě rychlej.

Situace byla tak kritická,

že některými menšími městům voda skutečně úplně došla.

Naštěstní těsně předtím, než došlo ke dní nula v kapském městě,

přišli vydatné deště a nejhorší scénár se na nějakou dobu podařilo zařihnat.

Byly jsme ale zároveň varování,

že extrémní sucha se budou vyskytovat častěj,

a že je potřeba co nejdří v plošně příc opatřeními na šetrnější zacházení spodou.

Nestudovala se mě jak podrobně důkazy o tom,

zda všechny tyto věci, za příčeniu je klimatická zmina,

ale rozhodně jsem přesvěčená,

že extrémní vyky vypočasí budou čím dál častější.

Podle mě není pochyb o tom,

že hladina oksidu uhličitého stoupá,

což má vliv jak na regionální, tak na globální klima,

a způsobuje to i další problémy,

třeba v zemědělství,

kde se musí pěstovat jiné plodiny než dosud.

To všechno jsou obrovské komplikace.

Když se nám několik měsíců odpočítávali hodiny do dne nula,

hodně to myslím ovlivnilo to,

jak jsme zacházeli s vodou,

jak dlouho jsme se sprachovali,

jakou vodou jsme třeba splachovali na záchodě.

Mnoho lidí včetně naší rodiny zrušilo trávníky,

a taky jsme přestali pěstovat květiny náročné na zalévání.

Od té doby se rozhodně snažím méně plítvat,

a to nejenom vodou, ale třeba i elektrinou.

S jejími dodávkami míváme vyho africké republice také problém,

a taky sní příliš, než jetříme.

Taky jsem si uvědomilá,

že vodu a elektrinou v ním mám jako úplnou samozřejmost,

ale prospoustu lidí na světě to tak není,

dostace k vodě je pro ně každodenní boj.

A lidí je na světě čím dál tím víc,

a nároky na přírodní zdroje budou dál růž.

Je starace nějak o životní prostředí,

a o přírodní zdroje je podle mě nejenom sobecké,

ale i krátkozraké.

Já osobně recyklujů co můžu,

abych co nejvíc změnčil svoj ekologickou stopu.

Snažím se víc krát používat i užitkovou vodu,

třeba na zalévání květin.

Na zahradě máme nádrže,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

které je závědná, které je závědná,

O tom, že by v půli klimatickým podmínkám

opustila jihu africkou republiku,

se nikdy neuvažovala.

Je to moje země a naše rodina tamá kořiny

už od 16. století.

Věřím, že když se všichni spojíme,

tak tyhle problémy překonáme.

Co se stane, když změny klimatu nezastavíme,

no asi se posuneme spět

do trochu primitivnější formy žití.

Budeme se muset přispůsobit jinému životu.

Nic nebude taková samozřejmost

jako teď a budeme se muset vypořádat

s nedostatkem.

Co nejchytřejí, to budeme umět.

Mývol těmi 47 let

a žiju většinou v Brně

někdy také v Hrnově

a hodně času trávim v Antarktidě.

Moje povolání

kromě toho, že jsem docen

přírodovědecké fakulty Masarykové univerzity

a garant doktorského programu

tak jsem především

vedoucí českého antarktického výzkumného programu.

Celou českou antarktidu mám na starosti

a už mám za sebou 11 ekspedic

na tento kontinent.

To se do Antarktidy poprvé dostal

v roce 2004.

To bylo ještě předtím, než se začala

stavit česká vědická stanice

Johanna Gregoramendla, kterou vlastní

a provozuje Masaryková univerzita.

To se stavila pak letech 2005 a 2006.

Od té doby jsem tam strávil 11 ekspedic

a dohromady to bude

víc než dva a půl roku

života v Antarktidě

a po cestě do Antarktidy a zní

a samozřejmě

kády, které od té doby

mého prvního vylodění

se v Antarktidě

uplynuli, je zde patrné

mnoho změn.

Česká vědická stanice Johanna Gregoramendla

je na ostrově čejm se roze.

To je při východním pobřeží

Antarktického poloostrova

ten největší, nejsevernější

špičky.

Antarktidy, která vybíhá

směrem kýžní Americe. A my jsme

na tom východním pobřeží

Moří, vlastně to takové to

dížní pokračování Atlantického

oceánu.

Jako vědci

máme dlouhodobý program právě

studia dopadu klimatické

změny na tuhletu okrajovou

část Antarktidy a my

studujeme, jak se chovají

místní ledovce, jak se chová

permafrost a aktivní vrstva nad ním

jak se chovají místní potoki

a je zera v té odledněné části

Antarktidy a také

co to dělá s biotou. A během těch

20 let opravdu vidíme

poměrně významné změny

u těch ledovců, protože to máme

kvantifikované geodetickými

metodami, velmi přesně

dokážeme říct, že ty ledovce

nejenom, že se zmenčují

zhledi zka své plochy, ale hlavně

oni se ztenčují. Snížuje se

jejich povrch a to řádově

rychlostí kolem 50 cm

za rok.

A když se vrátila

4. dubna

z Antarktidy, tak vlastně

přinesla data, která byla

nebývala a opravdu v některých

částech ty ledovce ubyly

až od 3 metry, což je

proti těm předchozím letům

strašně velký skokový nárůst.

Ono obecně i v těch

datech metrologických, které tam

dlouhodobě měříme, zišťujeme,

že od roku 2016 máme

do dnes velmi teplou

periodu a rok

2016 byl historický nejteplejší

pak byl ještě teplejší rok

2020 a nyní

rok 2022 je vůbec

nejteplejší za celou dubu

toho našeho měření, které

už teda ty dvě dekády

v této okravové části Antarktidy máme.

Ty změny, ale jsou

vidět i na biotě a

většiná lidí si představí,

že tak, jak bude Antarktide

vytvávat, že se tam objeví více

života, více rostlin,

možná i více život Čichu

a ono to tak úplně není pravda,

protože Antarktide je nesmírně

suchý kontynent a v okamžiku,

když začnou významě tát ledovce

a začne ubívat množství

dostupné vody

v kapalném skupenství během toho leta

tak ty převážně níšší rostliny,

které se zde vyskytují

už nemají dostatečné

množství vláhy během toho letního období

a naopak ty mechy ališejníky

nám tady díky o teplování

spíše odumírají, protože

během toho leta naprosto vyschnou

a nemají dostatek vody,

která je dříve

dostatečně napájila během toho letního období.

Takže

opravdu ty změny jsou tam patrné

a jenom těch 20 let

krátká doba i

zhledi zka lidského života

opravdu se projevují

na místních ledovcích, na tom

jaké množství vody odtává z nich

a jak vypadá ta půda

v těch odledněných částech antarktidy.

Je to jasně doložené

právě tím instrumentálním měřením

a nejenom

v okrajové části antarktidy

a v dalších částech antarktidy

ale i v dalších částech světa

máme jasně doloženo,

že se nám klima mění

ale aby jsme to řekli

na prosto objektivně, ono se klima

vždycky měnilo. Ale ty současné

změny jsou násobně rychlejší, než

kterým docházalo v dřívejší

nejenom historické minulosti

ale i geologické minulosti.

Pravdu ten nárus teplot,

který zaznamenáváme v posledních

řádovi 50 letech

je nebývalé vysoký

a hlavně se nám stále zrychluje.

Takže dokážeme

každý rok té měs, po sobě

v antarktidě měřit novější

maximální teploty

nejenom jednoho jediného dne

ale i ty maximální průměrné teploty

celého roku.

Takže z tohohle úhlupohledu

už máme po těch 20 letech

dostatečné informace o tom,

že k té změně klimatu

v antarktidě dochází.

To, že se nám otepluje

klima, tak to neznamená,

že každý další rok bude teplejší,

než ten předchozí. A v antarktidě

něco, co jako by

proběžného člověka

vypadá, že jde

proti tomu trendu oteplování

klimatu. Protože

jak ta je antarktický ledovcový

štít, spevniny,

tak produkuje velké množství

sladké vody. A tahle ta sladká voda

doteká do jížního oceánu

kolem antarktidy a protože

ta sladká voda je

chladnější a lehčí,

tak nám vytváří takovou pokličku

toho jížního oceánu.

A sladká voda zamrzá už při

nulastupních, kdež to slaná voda

až při mínůstvou stupních. A pokud máme

na povrchu sladkou vodu,

která je chladná, tak nám začne

na konci toho antarktického

léta mnohem tříve zamrzat

už při nulastupních. A tím pádem

také, jak je sladší,

tak může promrznout do větší

mocnosti. A to znamená,

že to následující léto

má větší šanci ten možský

zamrz, který se tvoří kolem antarktidy

přetrvávat. To znamená,

že i v době oteplování máme právě

období, kdy může

po nějakou dobu třeba 20

nebo 15 let

docházet k ochlazování. A

nám se to projevilo právě v tom,

že v letech 2013

a 2014

nám v tom našem prostoru

zůstal ten možský zamrz až hluboko do února.

To je něco, co bysme mohli

přirovnat našemu srdnu. A mysme

nebyli schopni využívat

čluny k tomu, aby jsme se dostali

na vzdálenější místa na našem

ostrově nebo na okolních ostrovech

a museli jsme pořídit čtyř kolky

aby jsme se byli schopni dostat

na větší zdálenosti, protože

dvě sezóny po sobě

tam přetrvával právě

v tom možský zamrz.

My už jsme velmi adaptovaní, protože

to prostředí antarktidy je

extrémní, takže my jsme počítali

se všem a možnost má, ale

vlastně jsme nevymysleli úplně všechny ty možností

protože tohle nás až tak nenapadlo

má to i další efekt

tím, jak ubývá

ta zaledněná plocha a my

jsme opravdu v té části,

která je nejvíce odledněná

z celého antarktického polozkrova

je to něco takového, jak bude

ta antarktida vypadat i v budoucnu

a pro nás to znamená,

že velmi často tam už

nemáme dostatečné množství

vody v těch potocích, protože

velká částé sněhové

pokrívky už nám dávno

odtála, když my na

ekspedici právě do téhle oblasti

přijedeme.

Přímo v antarktidě těžko můžeme

s klimatickou změnou bojovat, tam

prostě je ten vliv přenesený

právě z těch průmyslových

oblastí a to především ze severní

koule, protože tam je největší

koncentrace lidí, která ovlivňuje

současné klima

a jeho změnu. Takže přímo

v antarktidě s tím příliš moc

nenaděláme, ale můžeme právě

my jako vědci studovat

jaké dopady se právě

v souvislosti se změnou klimatu,

která už dneska je

jednoznačně doložená,

že je způsobená z velké

části lidskou činností a my už to

dokážeme i kvantifikovat, projevuje

právě v antarktidě.

Antarktida totiž je největším

stabilizátorem zemského klimatu

a buďme rádi za to, že máme zamrzlou antarktidu,

protože pokud bychom

neme měli zamrzlou, tak ten projev

nárustu teplot by byl

ještě dramatíčtější a s tím

jak nám antarktida do budoucna

velmi pravděpodobně bude otávat

pokud se něco dramaticky nezmění

vchování lidské společnosti

tak ten brzdící efekt

o teplování způsobený antarktidou

se bude stále

spomalovat.

Takže je to opravdu

spíše na těch

průmyslově vyspělých oblastech

severdní polokoule, které to ovlivňují

a přímo v antarktidě

se můžeme pouze adaptovat na ty změny

ale proti těm změnám tam

v místních podmínkách nejsme schopni

dělat z hola nic.

V zákláku vám to dost necinka

kam z penězi aby byly chráněné před inflací

font monetika zhodnotí jakoukoli

v částku o 6,5%

a to firmám i domátnostem

více na monetika CZ

mnou se Katie Jiren-Mueller

je mi 42 let až jsem učitelka

ve 3. 3. základní školi

v New Orleans ve státě Louisiana

New Orleans leží na výběžku pevniny

která trčí do meksického zálivu

v zdejší klima se myslím

dá pobsat jako subtropické

v létě tu dost horko

teploty běžně přesahují i 40°C

nemáme tu roční období jako jinde

kde na podzim padá listí

ze stromů a přichází chladné počasí

tady se se taky ochladí

ale na nějakých 15-20°C

a zhruba mezi řínem a dubnem

je počasí podstatně mírnější

než to bývá v létě

v New Orleans je překrásné město

máme tu hodně vzrostlých dubů

které byly zasezeny před dávný milety

v některých částach města

najdete opravdu nádherné zahrady tropického rázu

jinde je to neutěšenější

a modzoleně tam není

ale tohle město je vyhlášené s vími parky

a dubovými alémy

a tou krásou, kterou v těch parcích najdete

Žívní Orlins 18-lep

původně jsem ze státu Washington

na Severozápadě spojených států

do ní Orlins jsem se přestěhovala

rok před Hurykánem Katryna

který byl myslím jedním z prvních

vážních projevů toho

jak klimatická změna začíná na město dopadat

o té doby

co nám tahle bouře nejvyšší

5. kategorie

a přívalová vlna, které byly

nám přívalová vlna

dala pocítit co všechno je veře

jsme tu měli bezpočet záplav

a prudkých liáků

a protože tohle město leží

z velké část mníž

než je hladina muře

spoleháme se na přečerpávací systém

kterým vodu pumpujeme prič

Jenže když vypadne elektrina

vypadne smí i celý čerpací systém

a ta nízko položená místa

se velmi rychle odsetnou metr pod vodou

takže lidé přicházejí o svá auta

a někdy byli vyspětí

od horykánu Katryna

tu také mnohem častějí máme tornáda

systém v časného varování

neně upozurnuje skoro přít každé bouři

která se přes město přežené

častější jsou i výpadky

školní výuky vynucené počasím

Častější jsou i výpadky školní výuky

vynucené počasím

Před dvě malety

zrovna, když byla pandemie covidu

v plném běhu

Byla snad nejhorší horykánová sezou na co pamatu

Mexický záliv se otepluje

a to vede k většímu počtu horykánu

takže jsme v jednu chvíli

sledovat, kdy se přežene další

Mysím, že jen v Červenci

to byly 3 nebo 4

srpnuto samé

a to má za násladek i to,

že čím dál tím víc lidí ve městě

trpí postraumatickou stresovou poruchou

která se vztahuje právě

k tomu, co si museli k úlitěm horykánům prožít

takže se svedá úroveň

strachu z horykánům

tím spíš, že nemálá část obyvatelní

orlinc žije v relativní

nebo úplné hudobě

a to je jeden ze způsobů

jak klimatická změna

dopadá na životy obyvatel ve městě

mnoho z nich je ohledně evakuace

závislých na městě

případně jim nezbide, než se vystěhovat

když bouře napácha škody

na jejich majetku, což bylo časté

při posledním velkém horykánu AIDA

roce 2021

jsou chvíle, kdy vňu orlinc

ani nemůžete městem projet v autě

protože leje jako skonve

a zůstat u vnitř je mnohem bezpečnější

někdy taková bouře s liákem

trvá všeho všude 20 minut

jindi 3 hodiny a jednoduše

není bezpečné

zkoušet projet místy

která jsou třeba i několik stop pod vodou

je to vlastně docela strašidelné

a musím se přiznat, že lejkoš mám

často v autě děti

začala jsem v jednu chvíli

sebou vozit i záhrané vesty

protože těch bleskových záplav

bylo na jednou tolik

že jsem se začala bát, že v některé z nich

uvíznu a co pak budu dělat

se čtyřmi dětmi v autě

jak je udržímu bezpečně

všechny na jednou je pobrat nedokážu

a tak jsem měla plný kufr

záhraných vest

někdo se mi smál

nyní ale říkali, že to je vlastně

dobrý nápad

a jedna moje z námá

právě takhle z autem uvízla

a musela z něj odné stři děti

takže se brodila vodou

skoro metr hlubokou

až domů uprostřed jedné z těch ošklivých bouří

které jsme tu během pandemii je měli

ovlivňuje mě to i v tom,

že se vědomně snažím nemýť

žádné velké závazky

vlastním tady dům

vlastně dva

ale jednoho z nich se právě teď snažím zbavit

protože už je to dál neudržetelné

s tím jak moc v New Orleans

vzrostli ceny pojštění

právě kuli horykánům, tornádům

a dalším přírodím pohromám

to je tady teď velké téma

a pro případ, že klimatická změna nad městem

opravdu zvítězí v tom smyslu,

že rostejí ladovce

hladina mohře se zvedne

a voda se dostane až sem

pak se nezdá být moc chytré

mít tuhne dvě nemovitosti

a musím říct, že tyhle katastroficky

zníjící scenáře nevypadejí

až tak nereálně

pokud klimatická změna bude dál probíhat

s účasným temem

je to něco o čem luvíme

a co zvažujeme

prostě se odstěhovat

útéc před těmi problémy, které New Orleans

jak nesnesitelná vedra tu teď v létě panují

mám pocit, že léto

ekspandovalo do nějakých pěti měsíců

s opravdu vysokými teplotami

ve kterých člověk prostě

venku moc dlouho nevidrží

a když jste ve vnitř

tak vám zase běží naplno klimatizace

a to je taky drahé

ale je to hlavně to pomyšlení na to

jak se město ze nějakých 15 let

může odstětnout pod vodou

som měnutí přemýšlet o tom, že se odstěhujeme

ale zároveň musím myslet i na ty

tohle uvahy nemohou dovolit

protože na to prostě nemají prostředky

a nikdy tu možnost jako realnou volbu

mít nebudou, z důvodu hudoby

rasyzmu a systémového útlaku

který na jihu spojených vtátů

a v ní Orleans existuje

a kterým zabranuje v přístopu k příležitostem

a řešením, jako je právě

odstěhování se pryť z města

když mám hodně jezd děla na kole

a byla to dost významná součástmého života

teď, když mám čtyři děti

je to služitější, ale pořád se oto snažím

kromě toho máme za hradu

kde se snažíme pěstovat si vlastní zeleninu

stejně tak se snažím nakupovat

lokalně vyráběné potraviny

věřím, že i vysazování stromů

pomáhá

snažím se přemýšlet, než si něco koupím

jestli tu věc opravdu potřebují

nebo je si nestačí něco z druhé ruky

aby věci tak rychlé nekončili v kontajneru

ale prodloužila se jim životnost

a nepřispívali tak

prohlubování problému excesivního

odpadu, ale spíše byli

součástí jeho řešení

Mysím, že právě o těchle věcech

musíme víc přemýšlet, abychom pochopili

jak to všechno spolu jsou vysí

a že najít nějaký zdravý balans

půjde jen tehdy, když se budeme umět

kriticky podívat na své návěky

a způsob, jakým žijeme

...

...

...

...

...

...

Třeba oblast kolem Delta řeky Niger, kde se pevně nám potkává s atlenským oceánem,

je spíš mokřat, zatím co na severu je suchý sahel.

A mezi tím ve středním pásmu jsou náhodní plošiny, tam je trochu chladněji.

Teplotu je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší,

který je nejlepší, který je nejlepší,

které je to негerijská vláda nedělá.

Změna klimatu to je, ale měndani nejsme schopni

adekvádně reagovat,

proto i na míste nazývat to klim прил Move z anatomy

Vozra Ophéros

Myslím, že někdy hraje klíčovou roli neznalost,

nemusí to být nutně, takže někdo něco udělat nechce,

on to třeba nedělá, protože throwu nerozumí té problematice,

že neví, čemu vlastně má zabránit.

Řada lidí pořád popírá dopady klimatických změn a tak to vlastně neřeší.

V Nigeria jsou stále podporování výrobci věcí, které nejsou šetetné k přírodi a vydělávají na tom belké peníze

a za tyto firmy politici lobují.

Nejsou schopni pochopit, že potřeba začít alespoň mluvit,

třeba o možném zákazu idlitových sáčků, prostě na to není politická vůle.

Nigeria'ská populace se zvědčuje, takže čeríme i problémům s tím spojeným.

Lidé žijí v přeliděných městech, sužují je povodně, protože města se rozrůstají bezpořádného plánování.

Ale věřím, že když budou umoci lidé, kteří chápou celou problematiku klimatické změny,

začne se něco dít a povede to ke změnám, které tady nutně potřebujeme.

Co se mě týče, klimatická změna můj život ovlivňuje hodně, hlavně můj práci.

Když jsem začal dělat umění, snažil jsem se pracovat jinak, než je zvykem,

nemaloval jsem olejem na plátno, zkoumal jsem materiály, které bych ke svému vyjádření mohl použít,

začal jsem tvořit z věcí, které jsou šetrné k přírodi a díky tomu jsem objevil enviratmentální hnutí

a to, že různí lidé svoje kreativitu používají právě proto, aby poukázali na tohle témat.

A tehdy jsem se začal říkat, že bych mohl svoj tvorbu víc přiblížit veřejnosti

a tak jsem tématou klimatických změn a životnímu prostředí dal ve své tvorbě víc prostoru.

Moje díla jsou spíš kompoziční, jsou o složitostech našich vztahů s okolním prostředím, o dynamice

a tohle byly den ze způsobu, jak má díla dostat nejen klidem zapáleným do umění,

ale i k těm, kteří se zajímají o životní prostředí.

Takže klimatická změna ovlivněla způsob, jak jim tvořím a jak svoj tvorbu komunikuju k veřejnosti.

A ovlivňuje samozřejmě i můjí každodiný život.

U každého materiálu, se kterým přijdu do kontaktu, přemýšlím, jaký má životní cyklus,

jak ho kdo vyrobil, jak se používá, jestli půjde recyklovat.

Každá věc, se kterou se přes den podkám, každý člověk, se kterým přijdu do kontaktu,

všechno vyhodnocuju na základě údržitelnosti.

Mám třeba problém s tím, že u prostřed klimatické změny musím řešit,

že když jdu do supermarketu kupuju tam některé věci i přesto,

že nejsou šetrné k životnímu prostředí.

Ale nutně je potřebuju, nemám na výběr.

Snažím si tohle uvažování a uvědomění zvnitřnit a promítnout ho právě i do své tvorby.

Třeba moje aktuální výstava, sochy není jsem připravoval dva roky.

Sou udělané z rostavěných nápojových plechovek a tekutiny, která z nich vytéká.

Pro mě je tohle způsob, jak envěronmentální tématiku,

udržitelnost a recyklaci dostat k lidem,

jak s nimi pohnout a změnit jejich vidění světa.

Když lidé přijdou na mojí výstavu,

ta díla k nim promlouvají a ta myšlenka se šíří dál.

Ne myslím si, že se budeme muset odstěhovat přímo z Nigeria.

Žijeme tam více méně v bezpečí, žijeme ve městě,

ale samozřejmě i ta se potíkají z problémy,

jsou přelidněná, musí se vypořádat s odpadovým hospodářstvím,

s povodněmi, s erozí.

Unoholidí kůli těmto jevům přišlo o své domovy

a teď skončili v táborech pro vnitřně vysídlené osoby.

Sou vlastně uprchlíky ve vlastní zemi.

Osobně bych neřekl, že bych se chtěl sťahovat kůli klimatickým změnám,

ale vím, že spousta lidí je v jejich důsledcích vysídlována

a to je něco, co musí vláda začít dřešit tůhle tragédy.

Když hoří dům a se by stevně mě chtěli zůstat,

když už hoří, prostě z něj utečete.

A když se v rešení klimatické krize nic neznení,

bude to mít daleko sáhlé následky.

Někdy bych bych bych chtěl sťahovat kůli klimatickým změnám,

ale vím, že spousta lidí je v jejich důsledcích vysídlována

a to je něco, co musí vláda začít dřešit tůhle tragédy.

Když hoří dům a se by stevně mě chtěli zůstat,

když se v rešení klimatické krize nic neznení,

bude to mít daleko sáhlé následky.

Nigeria se stane neobyvatelnou.

Třeba i kvůli terrorizmu, který je s klimatickou změnou zpětí.

Z lidí se mohou stát terroristé prostě proto,

že je sucho, že přijde kočovní dobitkář a zničí jim úrodu,

že stratí svůj zdroj obživy.

Vezmou do ruky zbraně a stát je nazve terroristy.

Takže, když budou vzeme terroristé, když bude sužovná povodněmy,

lidé budou muset opustit ne proto, že by se mi chtěli,

ale proto, že k tomu budou do nuceňi.

Klimatická změna samozřejmě jsou vysíjí z migrací,

lidé opouštějí Afriku a ryskují své životy ve vlnách Atlantiku.

Udělají vše proto, aby se dostali do Evropy.

A když to takhle půjde dál, bude těch lidí ještě víc

a nemyslím si, že je na to Evropa připravená.

Vzměte si třeba Delta Nigeru.

Její vody byly znečeštěny ropnými giganty, jako je třeba Shell.

Lidé tam nemůžou rybařit, když budou mít hlad,

nezůstanou a tak se vydejí do Evropy.

To je ten důvod, proč ryskují svoje životy.

Nejsou blázně, jen nevidí jenou možnost.

Takže, kampovede klimatická změna, když je nezastavíme.

Humanitární krizy.

Myslím, že řešení v toho všeho je politická vůle to změnit.

A co se týče Nigeria, pak je ještě jedna věc, o kterou se sám snažím.

Vláda by měla zařadit vzdělávání o klimatu do školních osnov.

Protože jedním z problémů, které vedou k tomu nepochopení

a špatnému zvládání klimatické krize, je neznalost.

To, že lidé nemají o změnách klimatu povědomí.

Ale kdyby se o těchto věcech učili už děti ve škole,

tak až jednou někteří z nich budou politiky,

budou mít na čem stavět, budou vědět, co a proč mají řešit.

Myslím, že prostě musíme začít u mladých lidí

a vetečit si plán, jak budeme postupovat.

Jenak to takhle půjde dál a dál.

Ménuju se Michele Davygo, a jsem itál.

Původem z Vesnice u Imperie, malého města poblíší Janová

na Severozápadě Itálie.

Ale momentálně žiju v nizuzemském mástrychtu,

kde si dělám doktorát z farmakologii a toksikologii.

Farmakologii a toksikologii.

Vesnice odkud pochází mleží přímo u střerozemního mora, v Liguli.

A před několika lety byla vylášená místem

s nejlepším klimatem v Itálii.

Díky tomu, že leta tam nejsou příliš horká

vzdriem k blízkosti mora,

a v zimě zase ze stejného důvodu nebývá opravdu mrazivo.

V posledních letech alejdou teploty stabilně nahoru

a začíná být skutečný problém se suchem.

Nedostatek vody se stává v naší vesnicy závažným problémem.

Tady vnizozem skuje situace dost jiná.

Pochopitelně tu víc prší, ale taky se tu s vodou včetně té pitné,

jinak hospodaří, určitě lépe než u nás.

Teploty jsou nišší, i když i tady v posledních letech

bývají v létě velká vedra.

Dvá nebo tři roky zpátky naměřili poblíž

Amsterdamu čtyřice stupní u Celzia,

takže i tady se věci mění.

Je poměrně obtížné najít pro všechno, co se děje,

jen jedno vysvětlení, ale rozhodně dochází

k prudkým změnám.

Když se znovu vrátím k těm problémům s vodou

v mem italském rodišti,

od 28. prosince až někdy

do vřezná tam nebyly naprosto žádné strážky,

ani kapka.

V posledních měsících to sice bylo o něco lepší,

díky jarnímu,

když se větší,

když se větší,

když se větší,

když se větší,

když se větší počasí,

ale myslím, že nedostatek vody je jednoznačně

ten hlavný problém, kterému tam teď čelí.

No a tady v Nizozemsku

také začíná být stále větší a větší sucho.

Žijout už pět let a pamatuj si,

jaký chok jsem zazíval během

prvního leta po přestěchování

z teplého jihu na Stu dení sever.

Dneska už mi to tak rozdílné nepripará,

protože leta jsou i tady horká a suchá.

V Itálii, loni v létě kvůli suchu omezili dodávky vody do domácnosti.

Tekoucí voda byla dostupná jen v určitých hodinách, takže tomu člověk musel uspůsobit i sprchování nebo vaření.

To bylo samozřejmě zvláštní, ale mělo to i velký dopad na lidi v tom smyslu,

že každý na jednou zkryze vlastní osobní zkušenost pochopil o co jde.

A tady v Nizozemsku, zase vzhledem k oteplování lidé stále víc musí používat klimatizaci a větráky.

Protože není nějak příjemné se potit, když pracujete v uzavřených prostorech.

Kdy se znovu vrátím ke svém rodiště v Itálii, ty dopady klimatické změny už se tam jasně projevují.

Můj rodní kraj je velmi známý výrobou olivového oleje té nejvyšší kvality, a tamní krajina je plná olivovníku.

Nedostatek strážek se ale na produkci negativně odráží.

Je potřeba víc alevat, aby byla aspoň nějaká úroda a nějaký výdělek pro lidi v tomhle sektoru, který jim dá vyžít do příštího roku.

Rostliná výroba je na strážkách respektive zavlažování závislá, a lidé jsou zase životně závislí na ní.

No a tady v Nizozemsku se teď zase hřeší zdravotní otázky související s růstem teplot a silou slunečního respektive utrafielového záření.

Na plážích se dokonce zrozhudnutí vlády lidem volně rozdávali opalovací krémy s vysokým ochraným faktorem, aby se přeřešlo rakovině kůže a související v zdravotním rysiku.

Nizozemsko je cyklistická země, jsem je moc rád, že pro život tady člověk nepotřebuje mít auto. Každý den jezdím na kole do práce nebo kamkoliv je nám, kam zrovna potřebuju.

Na víc mají v Nizozemsku opravdu robustní systém veřejné dopravy, takže jsem přesvětěný, že se tu bez auta snadno obejde ten.

K Vytálii je to mnohem složitější. V mém rodiště je například velmi příklí terén, s úrovně mořské hladiny vystoupá na nevelké ploše, téměř na úroveň jednoho kilometru nad mořem, takže je prakticky nemožné se tam pohybovat bez auta.

Po každé, když se tam vracím, si tu závislos na automobilech uvědomuju. Otázka tedy je, nemůžeme se víc polehat na elektromobili.

Možná ano jen, že síť dobíjecích stanit z mem domovském regionu není moc hůstá, takže lidé jsou pořád do velké míry odkázání na benzín a naftu.

Samozřejmě se glád říct, že klimatická změna přispila ke krizy v místní produkci olivového oleje, která těžce dopadá na místní ekonomiku a pracovní příležitosti, protože vzlegem k akutnímu nedostatku vody jsou úrody a výnosy ze sklyzně podstatně nižší, než byly ještě předpěti nebo deseti lety.

Některí z mých přátel už proto odjeli za prací do městvě činou do Milána nebo Janová a několik z nich, já vím nejméně odvou nebo třech, opustili itálii úplně a jsou v zahraničí jako já.

Business s olivovým olejem bude muset projít radikální změnou a pravděporobně i ze štíhlením. V době, kdy vyrůstali obami rodíče, měla každá rodina nějakou půdu a nějaké olivovníky, dnes je to ale mnohem centralizovanější.

Jsou tu dvě nebo tři větší firmy, které se o to starají a které mají prostředky na to vypořádávat se s rozstoucími nároky na tento typ produkce v časech klimatické změny.

Když ale myslím na budoucnost, větší starosti si dělám o příští generace. V jakém stavu im planetu zanecháme? Myslím, že bude třeba vnest do vzdělávacího systému nějaké změny,

aby tě, co přijde po nás, jasně věděli, jaká situace tu je a aby ve svých budoucích rozhodnutích vždy brali v potas, že se lidstvo musí k životnímu prostředí chovat šetrně a s respektem.

To je spondilní epizody podcastu 559 Všechno. Pokud se s nám chcete podělit o vaše dojmi s poslechu nebo pro nás máte typ, připomínku, či nám mět, napište nám na e-mail za minutu 6 zavináč sosu.co

Kontaktovat nás můžete i přes profil za minutu 6 na sociálních sítích Twitter a Instagram. Ke všem starším dílům se můžete kdykolivrátit v podcastových aplikacích na webu seznam zpráv i na platformě podcasty.cz

Za celý tým, který se na přípravě epizody podílal v čele s autorou námětu a většiny rozhoru Barbarou Sakharovou, vám za poslech děkuje Pavel Wondra.

Cítra už se můžete děšit velenku kabrhelovou.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.