Čestmír Strakatý: Martin Veselovský. Divoké začátky a temná místa, ztracená beznázorovost a pohled na politiku, vztahy a změny v DVTV
Čestmír Strakatý 10/24/23 - Episode Page - 38m - PDF Transcript
Tady je Čestmír strakatý, vítejte u dalšího dílu mého podkástu, moc děkuju za všechnu podporu na hero-hero-tečka-c-o-lo-meno Čestmír, nové rozhovory každe úterí a pátek. Dnes je mým hostem Martin Veselovský, moderátor, novinář. To stačí.
To stačí.
Ahoj.
Ahoj Čestmír.
V době, když si dělal Áčko, což je ta vůbec první štace, kterou si vlastně měl nebo skoro první, předtím bylo ještě rádiu, jestli se nepletu.
No a jako dokonce tam, která před Áčkem ještě bylo na tehdejší TV-premiera, tam byl takový jako hudebný pořád, který se meneval S.O.S.
To je pravda, to je pravda.
Božel na YouTube jako pár záběruje a to je teda...
Proč bohužel?
...třesnýho. To bylo třesný.
Stědíš se?
Když to vidím, tak se stědím. Jako podkásem se tam se spoustou muzikantů zvenku, protože tehde jako vlastně neměli chodit kam do jiného pořadu, tak chodili do toho dle pořadu.
Je třeba říct, že TV-premiera je pozdější prima?
Tak, ano, ano. A vana byla jako první ještě těsně přednovou, ale byla někde kolem před půlků 90.
Takže vlastně jsem se tam potkále se spoustou, jako lidí mám pár fotek, jako z nějakým malým mas pro DJ a tak dále.
Takže jako z toho dle pohled to bylo hezký, ale jinak to bylo jako čirej a materizmus ze všech strán.
No a tohle je ta zkušenost.
Tě asi musela něco dál, protože tam byly ty hvězdy a bylo to nějaký, ať už teda amatérský, ale nějaký vysílání, tak tam jsou tvé první televizní ostruhy, řekněme.
No to je ono, to vlastně jo.
No a řek by si, když jsem zaměstíš podíváš si zpět na tohle tu SOS, a nebo pak možná i na to Ađ mu, když to už mělo velký zásáž.
Jo, to už vidělo hodně lidí danové, že jednou budeš nejznámější moderátor v Česku.
Ještě kto je s tímhle s tím terminem.
Ale to bych si samozřejmě úbezne řek, jako tehdy jsem se v tom prostě plácal hrozným způsobem, a vlastně jsem jako dneska, kdybych se viděl s někým ze stounu,
tak prostě z toho budu úplně vyklepanej a prostě budu se na to připravovat itd.
A tehdy to bylo jako příděl pro DJ, no, tak jo, tak jdeme.
Jako, že jsem se připravovat, že se to nebral tak vážně, jak by se to bral?
Vlastně jsem to nebral moc vážně.
A to je možná dobrý, jelena?
No, vlastně nediviloučený, že to byla jako jediná možnost, jak to celý, jako, přežít.
Protože vlastně, kdybych jako měl úplně přesnou představu, jak to má vypadat a jako, že vlastně to takhle vlastně nemá vypadat,
tak bych tam jako nemoh bejt.
Protože tam se opravdu děli takové, jako, věci, že si zvukář se vylil jako houbůl, kterém do miksáku.
To je výnoskolou.
To má je půjdy trofka výnaskolou a takhle, tam je důlžitý u toho říct, což vlastně byla ta nejdlužitější zkušenost,
že to bylo živě všechno.
Byly 3 hodiny živíhové sýlání, vlastně.
A tak to byla super skušenost, akorát, když teda byla jako výnoskolou do miksáku, tak tam byla černá v tu chvíli, protože prostě než připojeli jiný miksák.
Ale zároveň, když to bylo živě a byl to takový hle punk a ty si musel zvládat situace, který asi byly neočekávaní,
tak to je vlastně pro tu další a z váštů živou práce, třeba v těch událostech komentářích ohodně pozdí,
a vím, že to je úplně jiný obsah na druhů stanu, už si zvykl jen alecoz.
No vlastně asi jo, asi jo, jako než to takhle podál, tak jsem měl pocit,
že největší škole byla v tom áčku, který vlastně bylo taky živě, až na poslední vám pocit rok.
Ale fakt je mě, že v tom SOS se teda děli velký věci živým.
A když se tam vlastelo, tak to musela být asi hodně.
Ale to byl takový jako side job od Evropidvě,
jsem byl moderator na Evropidvě a tam byla do mluva vezi FTV Premiera a Evropou dvě,
takže tam několik moderátorů jako se Evropidvě prostě takhle vysílalo.
A nejak ten alkohol k tomu tehdy patřil.
No a když se podíváš zpátky ještě jednou a teď onu už na tu dobu áčka,
který prostě bylo s vysvícím způsobem fenomén fučití době.
To asi on, to asi on.
Jak na tu dobu spomínáš?
Vlastně jako na základ toho, co umím, protože tam šlo o,
mám pocit, že každý ten díl trval třeba 3-4 hodiny, bylo to opravdu živě
a chodili tam lidi s ulici, takže tam nebyl nikdo kdo by jako věděl,
jak se ten rozhovor dělá a co má jak říct, aby to dobře vypadalo a tak dále,
lidi tam mnohody břečely a prostě a tak.
No ja si některí ty momenty pomadl?
Jo.
A ty jsou taky na YouTube, mimo chodem?
Jo, já vím, já vím.
A já mám pocit, že tím nová jako dorážení nějakou tu národní,
jako kvoutu, že to vysílá fot do kola v noci někdy.
Ale takže tohle, jako tohle byla opravdu jako extrémní škola toho,
jak se s tím popasovat v tom živém vysílání tak,
aby z toho ale spodně co bylo.
A hlavně jako na učice, jak z lidí,
který jako v principu tam sice přišli s tím,
že něco řeknou.
Ale vlastně nevědí, je neumí.
No jasně a když na to dojde,
že ty výšku, kdy kám to půjde a na to dojde,
jako třetí otázka už je vlastně jako trošku nepřímá,
protože takto áčko bylo jako o vztazích a tak dále,
takže vlastně jde do, jako by do živího,
tak na jednou ten člověk si uvědomí,
tyho to jsem možná asi nechtěl.
A ty tam s tím jako bojují, takže fakt školan.
Byly tam nějaký momenty, kdy,
na učice tam byly nějaký momenty,
kdy to prostě nefungovalo,
kdy to bylo byzarní,
kdy to byl jako trainwreck,
jak se říká hezky česky.
Absolutně.
Vlastně.
Vlastně tam byly jenom zintovomenty.
To ne, to bych kecál.
Bylo tam jako spoustám momentů,
kdy se podařilo ten,
to po eliturský stránce poskládat jako skvěle.
Takže to opravdu jako fungovalo,
mělo to výpovědní hodnotu a tak dále.
Mnohdy ne, protože hold,
ty lidi třeba nebyly vybrani jako úplně skvělí mluviči,
a nebo se mnohdy stávalo to,
což si myslím, je důvod,
protože dneska, když už nějaký to lkšou
jsou v Českých televizích,
tak jsou jako nahraní.
Tam chodí, mám pocit.
Živě není skronit.
No ale ještě ke všemu,
že ty příběhy jsou jako vymyšlení.
Jo, jasně, jasně, jasně.
A já vlastně rozumím tomu,
proč to tak je, protože dělat
jako schánit 3-4 hodinovej pohrad,
takže tam budeš mít jako ty lidi
opravdu jako živý zvenku
a dělat o 4 dny v tej dnu.
To je jako práce pro vraha podle mě,
to je jako extrémně nároční.
No to k tomu jsem se chtěl dostat,
takže to vlastně bylo ešte extrémně nároční
v tom, že...
No po scenaristický stránce
jako to bych fakt nechtěl dělat.
No ale je potí moderáterský,
protože přece pokud si máš,
a vím, že vy jste se střídali,
ale zároveň, takže ty si měl kolikrát
jedně dva krát?
Jednou.
Jednou?
To zase jako nebylo tak
divoký, že se to udala sníst.
No ale zároveň,
vlastně to je taky zajímová škola
v tom, že to, co mi v obavčitě
asi známe a ty to znáš 100%
je, že to jsou střidění
na tu 3-4 hodinu,
kdy ište ten člověk
ti tam jako různě
jako vlaje
a nebo nevodpovídá
a nebo vodpovídá
a vlastně to emotivně náročný
je jako extremně
složitá věc,
kterou neumí jako každý,
a nerozodně to neumíš takhle.
To je prostě skušenost.
Musíš si to natrénovat.
A další věc,
to byla ta náročná práce
na zchánění lidí,
jejich příběh
zapadl do toho většího příběhu
toho celého pořadu.
Takže se mnoho dystalo,
že teprve v tom,
když ten člověk
jako si poslech story
toho dle a toho dle
tak vlastně zistil,
že jako v tom tak úplně
nechce byť,
takže oblíbená věta byla
no jako já to tak úplně nemám,
nebo jako já jsem
jako řekně nějaký
jako šlágvod při tím,
prostě jsem říkal,
no to takhle úplně není,
no a se žváji,
jako co s tím pak děla dáho.
Ale stejně musíš
jako z toho nějakým
způsobem vybruslit prostě,
takže tam jako našlapuješ.
A to je podobně jak ty politici, ale.
Ale v podstatě, jo.
Ach, rád.
Blázný z ulicy a politici
je to stejný.
Jenom, že...
Jenom, že...
To bude tvůj titulek.
Dobře.
Jako politici vlastně tam máš
jako ten...
to o podstatnění,
jak je takhle,
jako tlačit,
že u kterých lidí
s to o podstatnění most neměl.
No to je vlastně zajímavý,
protože najednou seš
v nějaký konfront...
a nevím si konfrontaci,
ale v něčem
v nějaký základní konfrontaci
s někim,
když ješel z dobrý bůle často.
No vlastně, jo.
Protože mnoho,
kdy tam konfrontace byla,
protože pokud tam byli téma,
tak který se týkali drog,
třeba a tak dále, nebo...
A zrovna ty drogový díle
jsou takový,
který myslím byly extrémně
zajímavý a silný.
No.
A si musela byť,
jaký složitý,
protože ty vidí,
že ten člověk,
co tam je,
vlastně na něčem asi je.
V lepším případě byl
těsně předtím na metadonu,
já to zase usínal, jako,
protože prostě,
když si to hodel těsně předtím
tu substituci,
tak potom jako byl,
jako na spaní.
A to,
a takže tohle byly
ty nejnáročnější momenty tam?
Jako tohle byly určitě
hrozně nároční momenty.
Pak jsem se musel naučit
v momentě,
jako z nějakýho důvodu,
nevím proč,
ale prvě ačko bylo
od roku 1998 dál, myslím.
A to prvě jako na konci těch 90.
Jako v tom medialním prostoru,
víc rezenovalo téma homoseksuality
a hajívé pozitívních a tak dále,
přesto, že to bylo
už deset let po revoluci skoro.
Takže,
ale je přesto tam
ty lety téma byly.
A s tím jsem,
jako bojoval dlouho,
než jsem se jako naučil
se trochu,
jako oprostit od toho,
že se vlastně
stydím se na to sptát,
jako, protože se ptáš na jednou,
na věci, který se týkaj sexu,
který se týkaj nemocí,
no, tabene tehdy,
mám pocit,
jsi to bylo ešte před oběvama
profesora Holího,
takže vlastně jako
ty lety na
na AIDS,
jako nebyly tak
to, takže se vlastně mluvil
ve směc lidma,
u které byly jasné,
že tříčnou pozitějíc
vlastně jako umřou,
jako
kůli AIDS, no.
Takže to je
dálší úroveňti školy.
U mě to pokládat
jako těžký otázky,
a nejsou
ty citlivý otázky,
ty, který jako
tnou doživí ho,
a který jsou na
složitý témata,
a týkaj se smrtě
a podobnej věci,
člověk odpoví,
a je to takový často
neprobádaný
území.
Naprosto.
A z toho dle
je pak vlastně
logická,
ta cesta
k tomu už
opravdu hártolku
a k politikům
a k tomu
chtít dělat
vlastně něco podobnýho,
ale jako by vážnějšího,
a než by to nebylo vážný,
ale tak
asi to bylo vnímaný,
jinak trároveň.
Jaku já jsem tam nemířil.
A jak se to stalo ten?
No.
Honza Pokorný,
a rozlasu,
který tehdy
možná asi byl
šef redaktor
rady řudnálu,
teď by nevím,
tak mi jednu chvíli,
že já jsem tam dělal
také věčerní pořad
před půlnocí,
jako rozhovory,
tak mi si kálhle
mě vypat někdo
do politických pořadů.
20 minut.
Ne, ne, ne.
Prostím, tě to byl ešte,
mě jak se to meneval jinak,
ale vlastně
to byl takový
vtipnej formát,
protože tam volali
i lidi z Venku.
A říkal,
jako nem nechceš to vzít,
a já jsem říkal,
ale já potom,
kde jsem mám párů,
mě to vůbec nezajímalo tehdy,
prostě a tak dám říká,
jak se to naučíš.
Tak jsem se tam na to
jedno naučil,
a on se to ochytil,
protože jsem to asi
úplně nepohnojil,
a
mě to asi začalo bavit.
Ale ty už si předtím
dělal sedmičku,
nebo ne?
Až potom.
Sedmička byla
2004 ež 2006.
Takže to začalo
v rozlasu,
spokračovalo v sedmice,
tak zpátky do rozlasu,
tak zpátky do rozlasu
a tam už to bylo těch 20 minut.
Jo, jo, jo,
a pak televize
událostí komentář.
Událostí komentář.
Ale ta sedmička,
jako to byl,
abych tak řekl,
jako předčasnej výstřel.
To byl nedělalní diskuzní pořád
na nově,
který byl něco
jako otázky vás
na Moravce,
ale ne.
Tak,
přede mnohu dělala,
jen nebo bošíkoval.
A po to bylo jako železný?
Pro velký úspěch.
A jakub tam byl vlastně přede,
a máš pravdu,
ten tam byl předtím.
Proč předčasnej výstřel?
No, protože jsem na to neměl.
Jako tam zkuš,
tam chybělo
4, 5, 6 let
jako ještě
jako zkušeností.
Ale už jsi mnohu
s těch rozhovorů
za sebou, ne?
No, ale tak prostě vrádyjú.
Jako 3 roky vrádyjú.
Ačku brá televize.
A to bylo zase něco jiné.
Ta politika je prostě
to víš,
jako to je ještě
nemyslím tím jako liga,
že jsou rozhovory
jako lepší nebo jiné,
ale je to prostě jako jiná liga.
To jsou to jako jiné rozhovory,
musíš jít jako po nějakých
jako jiných věcech
a musíš tam vlastně
musíš se tam
jako dokázat překlopit
do toho momentu,
kdy vlastně začneš
byť nepříjemné,
což podle mě jako
spoustě lidem nejde,
což v pořádku.
Bez toho se to moc smyslu
plně nedá dělat.
Jako nepříjemné ve smyslu tom,
když vidíš,
že tak, jak to máš připravený,
že to vypravím,
kdyby to nevěděl, ale
ty to víš,
že to máš připravený
a vidíš,
že vlastně jako ten rozhovor
se sunet tím smirem,
že tomu respondentový tomu politikový
už to začíná
byť ekstremně nepříjemný
a ty vlastně musíš
ještě přitlačit,
protože aby to dávalo smysl
to, na co se ptáš,
tak vlastně musíš
jako přitlačit.
Takže vlastně toho respondenta
přivádíš do
jako nekomfortní role
a to si
mě jako z mojej skušenosti
to vlastně zaz tak moc lidi neumí toho.
No to je asi pravda
a takže
ta doba v té sedmice
byla taková,
že ty si tohle to skoušel
ale vlastně se s tom
ještě necítil komfortně
takže to bylo takový
suboptimální,
jak by řekl kolega,
rozkojšný z deveter.
Bylo to velice suboptimální
a vlastně asi
nejvíc kůli tomu,
že jsem tam byl dríven,
že se měl
a potom kůli tomu,
že jsem neměl editora.
Jako tam já jsem vlastně pochopil.
Tam jsem byl sám.
Tam jsem byl sám
a kruce jsem měl dvě
jaký producent?
kou editorky,
narašeršet a tak dále
a tam jsem pochopil,
že já tyhle věci
jako sám nedám.
A proč ten editor
tak důležité?
No
jako když to úplně zjednoduším,
tak protože potom ke mě
teda přijde
a řekne mi,
co jsem udělal blbě.
A ty tyto dle to nevnímáš
nebo jako neposudíš to?
No
Teď už možná jo,
ale tehdy ne.
Jasně, jasně.
Tehdy jsem
jako se v tom plácal.
To je vlastně pravda.
No
já jsem potom měl chvíli
nebo chvíli
jako pár let sem měl
ve 20 minut,
tak jsem měl editora
v rozlase Petra Dutka
vlastně ex kolega toho
našeho bývalé kolegi
Honzi Rozkošného
jako z BBC ještě.
Mluvím teď o šef reaktor
videe VTV
Honzi Rozkošného.
Vy můžu říkáte
šef reaktor tady?
Ale
tak co?
Jako, když jste někde
přestavíš na chís chůste,
tak jako...
Musíš tomu dáť nějaké,
jako...
Já jsem moderátor
na nejšef reaktor,
a tak.
To je ten člověk vzadu,
ale...
Ale který to bude?
Vlastně to bude.
No a
to byl
jakoby první nátisk
toho,
že těch 20 minut,
když tam najednou je někdo,
kdo má jako
erudici,
vode se teď starší než já,
tehdy,
a říkal mi,
tohle bylo dobře,
tohle udělají,
tohle to trochu jinak,
skválne si to vyskoušej.
A najednou
to mělo jako
hrozný progres,
ale hrozný.
No a potom
v událoste komentářích
tím editorem
jako první byla teda
Pavlina Kvapilová,
která vlastně
jako překopala celé
události komentáře,
a ona je dobrá
na ty změnoví,
jako změnoví stavy,
jako už v rovině,
už tolikné.
No a tím editorem byl
on zela zkočný
a potom za chvíli
on zauřední,
klasně, který teď
pobásou v dvTv.
To je vlastně zbyt,
jak toho týmu,
toho,
toho jadrového týmu.
Ano.
V dvTv,
který potom odešel
v roce 2014
z televize.
A potom se ale
ište vrátit zpátky,
protože
změnilo se nějak
tvoje vnímání
politiku
od toho,
od té doby
a ačka asi ne.
Ale pak ty se té sedmičky
a toho radioforums
to mi se menovalo nád.
Radioforums se to menovalo
těsně ešte
jako potom roce 2000
a ano,
přesně tá radiofor.
A pak těch 20 minut
změnilo se nějak
tvoje vnímání
toho, jak vlastně
k tomu přistupuješ?
Vlastně se musím
přiznačit,
že mě to jako
přestalo bavit.
Takových
jako
třeba do roku
2015-2016
takto znamená včetně
dvTv.
Začátku
tak vlastně
jako ta politika
jako byla zábavna
jako ty volby
byli zábavní
jako všechno kolem
toho, co se dělo
prostě byli zábavní
jako kdo si pamatuje
prostě jakým způsobem
to polánek
prostě jako při první
nebo druhý
jako vládě skládel vládu
jak prostě se
vodváželi někam poslanci
a jak probíhali
poslední neprímá
prezidenská volba
kde prostě jako
dovolo na Záchodek
na Pražským Hradě
a poslívali se strzely
prostě jako
náboje
náboje
jako dopisem
tak
jako bylo to zajímavé
vlastně
jako bylo to zajímavé
prostě nějak
si se nastratil ten náboj
ten náboj
ten náboj
ten náboj se destratil
to už víme
ale
že vlastně
ta nápen té politiky
je třeba jiná
když je tam
když jsou tam
lidi typu
Andrej Babiš
okamuráli
ty tam přece byly dríž
taky ne
jako lidé
kontroverzní paroubek
od nich nebyl o tolik dál
no vlastně takhle
jak to
jako vlastně říkáš
ano Babiš
prostě a jako
všechny ty vlády
který byly teď před minulýma
volbama a tak dále
tak jako
vlastně to na zajímavosti
nestratilo
jako je to pořád
vlastně zajímavý
pro někoho
politika baví
ale mám pocit
že jsem asi
spíš z krz dvtv
a jak se dvtv
proměnilo
tak mi došlo
že jsou ještě
jako jiný zábavný děci
že prostě
jako nemusím valit
jako politiku
už celej profesní život
jako dál
protože samozřejmě
a to je moje
jako noční můra
tam
jako
cejtím
jako trochu stárnu
že tam jsou takový
jako mírní
jako návyky
to už jsem viděl
to jsem taky viděl
tohle to vím
jako může můj
to jsem viděl už 3 krát
no a to mě desí
jako tohle
že bych spadl do téletí
mám
rej, musím říct, že
já teda nejsem tak starej
ale já vám pocit
že já to mám podobně
že možná jezo tím, že
já jsem zase dělal
tu edytorskou práci dlouho
takže jsem těch rozhovor
mám za sebou
jako taky tisíce
aby ti jako
často v jiných pozicích
ale v jednou dubu
jsme to přece v dvtv
jsme dělali
kvůli 20 rozhovorů
to bylo jako absurdní
že to byla strašná doba
no
nejako skvělá
neoučil se spoustu věcí
no jasně
jasně, nepozor
nepozorní zásadní škola
to je zase asi třeba říct
a že to, že já mám
tuto edytorskou školu
tak třeba
ani do toho editora
možná nepotřebu
ale možná ne to,
protože to je
to chápu
umím nějak jako vidět
doufám
no ale zás
jako v podstatě
se říkáš znovu ten politik
znovu ten rozpočet
znovu ten
konco a zase mi ten
na ten politik říká
tyhle věci
a mě už to vlastně
jako jasně, že ti baví
mě baví ten konflikt
mě baví ta hra
s tím politikem
to je jako super
a to taková to
jako že něco dokazuješ
a něco ukazuješ
a argumentuješ
a to je vlastně fajn
ale zároveň
to předtím
a potom
je takový jako
no je to už to bylo
už to je starý
ale jak pak děláte rozhovory
s politikami
jak si pak vy chci děláte
trošku míň
prozodně
a možná, že politik
vám ani tolik nechtějí
a to je další věc
vlastně
myslím si, že
jako bych ti plný palbě
se
politické rozhovory
jde dělat
pro měň ešte jinak
jako pokud se budeme
vy tvoj rozhovory
které jsou dělané
jako po tý kritický stránce
jako rozumím tomu
že se i s politikami
dám luvit jako jinak
ale
v tom nevidím úplně smysl
takže jako pokud to je
po tý kritický stránce
že vlastně to tam
rozděluješ
prostě
z jakýkoliv strany
on přijde
tak prostě dostané
po hlavě
no jako ve smyslu
prostě těch jako kritických
prostě jako že se
vždycky postavíš
jako na tu druhou stranou
budeš se na to dívat
tak
samozřejmě jako čím dál
tím víc
o něj
nemají chud
do toho leha chodit
protože mají marake
jiných formatů
kam půjdou
a kde se jim tohle
to dít nebude
musím se na to úplně připravovat
a
není tam rziko
že z toho jdu
jako debilove
což vlastně chápu
jako vnitřně
protože musím jako
řešit jako náklady výnosy
no ono na konent
stoje často tak,
polici si jsou schopni
vít
jako
jakkoliv
i z těch jiných rozhovodů
protože ono
jako co má smysl
já myslím,
že
asi dojistí mi
třeba má smysl obojené
ale nenudně všichni
to musí dělat
a nenudně všichni
na to musí koukat
jako by
myslím ultrakritický
a konfrontační rozhovory
stejně tak jako
míň konfrontační rozhovory
s tím, že třeba
to má zase nějakou
jenou jako mesič
ale to je jedno
ale zároveň
to, co si zmínělte
vydení rozhovoru
to, co vy praktikujete
kdy se stavíš do té opozice
skoro za každou cenu
ale často i v nepolitických věcech
často i s nějakými
kontroverznějšími hosty
řekněme, nenudně politiky
lidi to úplně nechápou
někdy
že lidi pak si třeba říkaj,
že ty zasně zastáváš
vždycky nějaký názor
který si kterým třeba
nesou hlasej
a vlastně tohle
vydení rozhovoru
je něco, co je
svým působem
který kontroverzním
protože pak si vnímane
jako obránce něčeho
nebo zastánce něčeho
a ty přitom jako často
jenom kladeš
to je moje skušenost
a ty přitom jenom
často kladeš
tu otázku
protože prostě roglitsky
si v opozyci
protože jde zajímá
co řekl ten člověk
a nejá bys obhajoval
ten opozyčný názor
jako celý s to vy světlil
co si o to vysvětlil
co si o to vysvětlil
co si o to vysvětlil
Vnímaj
Absolutně
Absolutně to takhle
vnímaj
jako v těch reakcích
kterých si ke mě dostávaj
a já vlastně trávim
poměrně dosť času
když odpovídám
jako mailem
nebo na sociálních sítí
tak byš jako
nezaměnujte moje otázky
za můj názor
a vysvětluju
vlastně tu naši pozici
jako že
tak jak s to popsal
jako tady je někdo
tak já se postavím se
mdívám se zvenků
až jdu vrám do něj
protože
nebo jinak
jako
zatřesu s tím
nebo
jestli se to prostě potom
prvním
nebo druhým zatřesení
jako rozpadne
a ukáže se
že to pevný není
protože
si to nepromyslel
lže
nebo cokoliv
jako
vlastně bych to nejvíz nazval
jako zatřesením
jestli prostě
vlastně
jako ta struktura
ta stavba
je jako
Japonský barák
který na to
zatřesení je stavěné
nebo jestli to
po prvním zatřesení
do dolů
je pro tebe těžký
protože
si tu
nestranou pozici
nebo tu takovou
tu
nebudeme mluvit objektivitě
protože objektivitá je prostě
složitéj
jako koncept
ale
prostě byť v té pozici
řekneme nenázurový
protože
a
já mám poci,
že to vlastně čím dal těší
jako obecně
pro všechny
souhlasím
a vnímáš,
že i pro tebe je to těší
je
je
jednak
jako když jsme pracovali
těžký televizi
tak tam máš na sebou ten bitch
prostě toho,
že sež vyvěřil právný mediu
který má nějaký kodex
a tam zákon
a tak dále
takže
ale to byla jiná doba
jako zároveň
já mám poci,
že předtě má 10
nebo vlastně už víc
13 lety
no ne
10 lety
kdy jsme tam byli
tak
a kdy jsme dělali
já jsem tedy
bofudal s takhle komentáří
v tom týmu
takže to byla prostě jiná doba
nebyli jsme tolik
v kontaktu s těmi
diváky
nebylo tolik jiného obsahu
byli sociální sítě
tolik jako rozběhlí
no byla to prostě jiná doba
a myslím,
že i ten náboj
bylo trošku jiné
než je teď
protože zase nebyla válka
nebyli dvě války
v posatě teď
neměli jsme zase boudou
kobydu,
která byla extremně polarizující
a na jednou clověk
měl pocit
nebo něch,
kteří kolojgové
nepochybně měli pocit
tedy nemyslím,
že prostě je
třeba bojovat za to dobro
co zlé,
myslím, že to bylo
často jako
ekstra, dobrými
vlastně úmizní.
No,
jako v žádným případě
nejsem
se mi nedhří
bejt bez názorový,
to ani náhodou.
Někdy mi to ulítne hodně
a někdy
to dokážu držet.
A kdybyc řekli,
ktež je to ulítlo?
Myslím si,
že v rozhovoru
s člověkem,
byl tu teori nerůstu,
tam jsem byl trošku angažovaný.
Já to tady mám,
já to tady mám napsaný.
A to jsem se chtěl zeptat,
protože
já,
já to vlastně tak příšlo trošku
a já nejsem,
jako to není,
jako nějaký kritický přístup,
ale mám pocit,
že lidi,
z toho,
jak jsem vnímal
tu reakci na ten rozhovor,
tak
nevím,
jestli bych někdy
zaznamenal
takovou míru
vnímání stranosti,
řekněme,
tvůj,
že vlastně,
protože tam už jde se do nějakých,
jako podstat,
fungování,
společnosti
a asi je těžký přistoupit
na to,
že někdo prostě si myslí,
to, co si myslí,
pán Ždárský,
Ždárský se menuje myslem.
Ždárský.
Zastan se toho konceptu nerůstu,
který asi je fajn
respektovat,
ale zároveň
je to složitý, no.
No,
nímáš to jako chybu?
Pra...
Pravě, že ne.
Moje žena se na to dívala
a dostal jsem za uši,
jako.
Aha.
No.
Takže,
jako,
abych,
jako jel
v gardu toho,
jakým způsobem děláme rozhovory,
tak jsem asi měl ubrat.
Na druhou stranu
k tomu vlastně musím říct,
jako do teď
o tom,
jako,
jako přemejšlím,
že to jsou některé rozhovory,
které jsou jako referenční,
vlastně.
Učte, učte.
A myslím si,
že
to,
že oni jsou placené
vlastně,
jako by ten půvár,
jako,
jak se do toho pustit,
jako,
jako s veškerou silou,
do,
jako kritičnosti toho.
A...
To má nějaké granty,
jezo, tak.
No, jasně.
Jasně.
No,
tak to jsou těžu uvěřené peníze.
Jo?
Já to nerozpůjdu,
nejako pro vysvětlení,
že to jsou tak,
za městnanci,
nebyl anéon.
A druhá věc byla ta,
že vlastně,
když jsem potom se
bohužil na to několikrát díval,
jsem,
eritovalo to,
že,
on vlastně nebyl schopen,
nebo ochoten,
jako,
odpovědět na to,
co v tý,
jako jejich myšlenkoví,
jako oblasti,
nebo v tom,
jako myšlenkovým projektu,
budou dělat,
když někdo nebude chtít
hrátu jejich hru.
Jako,
a já vlastně,
jsem si uvědomil,
že v tom asi pravdipodobně,
jako moje,
jako nastavení,
jako vůči,
nějakým jako myšlenkám,
jako komunistickým.
A hrozně jsem to v tom,
jako cítil.
Protože,
jsem v tom cítil,
vlastně jako,
Nucin.
No, ano,
jako my tady teď,
jako víme,
jak ten nové svět budé,
jako krásné,
a kdo nebude chtít,
tak prostě,
a to,
že to nedokázal říct,
tak vlastně mě úplně,
eritovalo.
Hm.
Hm.
No,
ono pak,
vydle toho je ten rozhovor,
který se často dává
do tý poledizace,
právě,
zastánci,
nebo obhajci,
nebo prostě lidmi
Panaš Dárského,
s Panem Vákou,
který je,
Ten majitel domů.
Majitel,
asi stovky,
vlastně nějakých,
jako nemovitostí,
podnikatel,
úspěšný,
nepohyně,
a to je právě to pokřivení
toho kapitalistického prostředí,
jako by,
ze ich pohledu,
a zároveň,
tam je ta druhá strana,
že oni říkají,
no,
tady jste nebyly tak kritičtí,
protože s ním asi souhlasí,
ta je to váš,
nějaký,
jako názorovej souputník,
věc a vnímana,
ale tak to prostě asi,
může být a zároveň,
a nevím,
jestli to vlastně není v pořádku,
protože,
když už nejste,
jako veřinoprávný médium,
a vlastně už nejste,
nebo já nevím,
jak to začkon vnímáš,
už nejste v ekonomii,
jste na sebe.
No, jesně, jesně.
I,
jestli je potřeba vlastně furt,
držet tu centristickou pozici
za každou cenu.
Jako asi bych,
nedízáč,
asi bych jako chtěl,
ale prostě se to nedá,
jako to prostě,
jako člověk není robot.
Takže myslím si,
že z toho dle uhlu
to je měř,
jako nikdy nejde
do 100%,
do 100%.
No a potom jako,
no vlastně asi,
nejsme připravené na to,
abychom,
abychom,
ještě jinak,
jako někdo,
kdo vlastní,
jako 100 bytů,
tak pokud jako neudělal
trestné čin,
nebo pokud jako nevyhazuje
prostě jako lidi na ulici,
tak úplně přesně nevím,
co je tam špatně.
Jako mi nenapadá,
co je tam špatně.
Jako,
jestli si někdo myslí,
že ten systém je špatně,
že někdo může vlastnit z to bytů,
tak s tím se mi nějak,
jako špatně,
jako žije,
jako,
ne dokážu,
a nedokážu,
jako by se,
jako stáhnout,
a jenom přikivovat tomu,
když někdo říká,
jako že to,
je stavený,
v principu,
že jako do určitý míry
soukromí vlastnictví
je jako nedotknutelný,
a tak dále,
tak s tím trošku,
jako mám problém,
abych jako u toho nemlčel.
Takže to je vlastně systémová věc,
řekněme,
nebo systémový pohled,
kde se to,
jako běláme pro tebe?
Ano,
vlastně jo,
vlastně jo.
No já zároveň,
když jako vnímám,
a mám poci,
že jsteš posledně dobu
aktivnější na sociálních sítích,
bohuželionu.
A že vlastně i tam seš,
silnější ve výroci,
názorovější,
ale to jsou zase hodnotové otázky často.
No,
já s tím,
vlastně s tím sociálními sítima bojuju,
jako teď se měl nějakým měsíc,
jako když jsem se snažil na to nešahat,
dneska jsem smazal dvě zprávy,
než se mě,
nebo jako dvá komentář,
který jsem jen poslal,
protože prostě si říkám,
že to je popravdu
mor úplně jako hrozný,
že to,
jak my se do toho nechám
pohlutit do tý jedný debaty,
tak to je něco, co mě
jako je schopný na dva dny,
prostě jako dezajblovat úplně.
No, je to tak?
Absolutně.
No, je to tak?
Tak to je doslova je,
ale vnímáš,
možná,
že jste v lepší pozici,
že to není nutnost pro tebe.
Já mám poci,
že to je nutnost pro část z nás.
Tam vlastně byť ponořenej,
a byť
viditelnej
i v těch konflikty,
ty,
jako až se zejtrá ráno
probudím tak na to,
možná budu mít zrovna
jako jiný názor,
protože budu jako víc v kupi,
jako zrovna dneska
si říkám,
že na to pač peču prostě,
jako už tam nebudu nic,
nikdy psát.
Co si smazal to,
nějaká třeba
izraelskou balestinci?
Jo, jo, jo.
Já mám poci,
že tam je to zrovna
jako fakt strašný.
To je pravda.
Já jsem to vlastně
teď posílel do naší
editorské skupiny,
vlastně,
novinář BBC Simpson
vlastně
opodstatňoval,
protože BBC
nenazýval ty palestinský
terroristy, terroristama,
vlastně.
A vysvetloval ten
na takovém článku
a popisoval,
že ani za druhý války
nekejvli na to,
aby říkali
v třetí říší,
že je to zlo
a tak dále,
vlastně.
A já jsem si hledal,
jak říkali
ve 2.70. roce
po Měchově,
tak těm arabským
jako
změhopolidu terroristům
říkali, jako guerrillas.
Aha.
Jako zajímavé
vlastně jako
cvičení a
mentalní,
už jsem měl
jako názor
a už jsem ho psal.
Ten nejstrašnější disk,
když mám názor.
Zároveň dubaj,
ale názorová,
že ten názor
je vlastně všude
kolem nás,
a zrovna v těch věcích
je to takové,
že když ho nemáš,
tak už je to
jako podívný trošku.
Jak můle nemáš
ten správný,
a já to teď
kon trošku přeháním,
ale jak můle
nemáš ten správný
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
a nemáš ten správný,
takže to hned má nějaký ohlás,
a můžeš prostě promovat
ty své rozhovory
a něco s tím děláš,
takže potřeboješ,
aby se byl v tvrdském dosahu,
nebo já nevím,
jest to potřeboješ,
ale zároveň,
že to ubijí,
zároveň,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to يMac Nakonawning,
že to bude,
že to bude,
že to bude,
že to bude.
Hled,
jak přiznam se,
že do toho dle
se,
頭 것처럼,
do věci,
to sre89,
to sre89,
to t wrist,
to sre89,
to díky,
že se mi špatně rozlišuje, protože asi tak 99,5% lidí na tom Twitteru neznám a nevím, kdo to je,
protože nebudu věnovat tolik času, abych pečlivě zkoumal, jako jak relevantní je to, že tam něco napíšou.
Takže vlastně jako jejich názory jsou jako, že budu tady po ulici a budu poslouchat, co si lidi povídajte.
To je asi tak zruba na té, jako takové relevanci to vlastně má.
A jako, jak relevantní je můj názor, jako na kosmonautiku, nebo jak relevantní je můj názor na to, co teď bude dělat Israel.
Velmi.
No ne, rozumíš, ale...
Já bys být přesvědčen, že velmi.
Ne, já to já ti rozumím, já ti rozumím.
Jako proměň, ale jako při všichni úci, jak to by jako ani tvoj názor není úplně relevantní, protože prostě jako celý život se nezaobírá,
že jako palestinskou otázku.
A já jsem si taky řekl, že k tomu něj zprát nebudu, a ve všech případech, když jsem to porušil, jsem to hopak letoval.
No a to je bono právě.
Jo, jo, jo.
Ale zároveň vnímáš, že nějak aktivný být musíš?
Vlastně, jo, no.
Vlastně, jo.
A samozřejmě prostě, jako vidím, že když budu jako jenom repostovat a nebo jenom dávat vlastně jako rozhovorit bez nějakých komentářů,
abych jako tu debatu nějakým způsobem je propostoval, tak to nebude fungovat, že ten dosak padá jak šuter.
Je to tak.
No, takže, hele, tvoje je to hydrá hrozným způsobem teda.
Volíš ještě, nebo repromiň, nevolíš je stále?
Ne, ne, ne, už dlouho volím.
Už dlouho volíš?
A jak?
Nějak jsem, jako tak, ty narážiš nad ten veřejnoprávní názor, když si vlastně jako, že je lepší v týhle vymít uklyzeno tím, že člověk nevolil.
A pak jsem nějak prostě s věkem někdy kolem 40, jako došlo, že, jako to, že tam nebudu háze ten líste k vlastně, my v té hlavě,
jako to neúrovná nějakým způsobem, že tam stejně budu mít nějakou svou preferenci.
To je zajímavý.
Já třeba ten postojí pořád zastávám.
A mám poci, že mi to trochu pomáhá.
Nemí tu preferenci, ale je to asi fakt jako, ale zároveň neříkám, že komukoliv, kdo volí,
že je nějakou vlivněnej, to jako si vůbec nedovolil, je to čistě subjektivní věc.
Tak všichni jsme ulivněný prostě svoji, jako politickou, sociální a jako ukoliv jinou preferenci, prostě.
My vlastně nevím.
Já bych řekl, že nejsem do týhle míry, ale možná, že se má, nechci si to jenom připustit.
Jako, že bys udělal jako stejně rozhovor s někým z ODS-ky a s místo přeci Rukáješčejem z Kálou?
Moc děkuje, že jste doposlouchali až sem. Zbytek rozhovoru nejde ty na hero-hero.co.l o Lomeno Čestmín a uslyšíte v něm třeba tohle.
Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby ta hleta fáze nastala, třeba když by bylo 40, tak bych asi pravděprobně měli jako větší drive, ale jako je to boží prostě.
Jak se změnil tvůj vztah z Danielou Drtinovou?
Začali jsme si tykat. Jako nebylo to, že by jsme jako se dělali a říkali si, ty jo už vlastně nevíme kogo pozvát na opak, jako vždycky máš vlastně jako přetlák z jakovýho vybíráš.
A tohle zištění mě asi stídepky úvodní dostalo.
Vhodit ví, že toho obsahu i toho placeníhu je teď strašně moc, všichni to děláme.
Ne, všichni stejně úspěšně, ale to je jako otázka času, než přijde někdo další a lepší a je to vlastně...
A ten se nezakeca.
Nechci se jako v tomhle ohledu opakovat, ale tam jsme prostě podcenili přípravu a Vonsi mě tam navazal na chleba.
Jedna, jako z oblíbených vět v komentářích mích, zajména na Twitteru je jako, tímhle jste mě sklamal.
Já bych vlastně chtěl, aby to bylo zlomový.
Protože by to jako otevřelo spoustu příležitostí, jako všem, kdo dělají ty věci na platformách jako my.
Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.
V CELÉ DÉLCE 58 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Začátky, kde se hodně pilo, i současnost, ve které DVTV prochází další transformací. Martin Veselovský mluvil otevřeně i o nepříjemných věcech. Prozradil, jak je pro něj čím dál těžší držet beznázorovost. Moc se mu to nedaří. A politika už ho nebaví. Taky řekl, že Daniela Písařovicová odchází z DVTV, že se tým průkopníků internetového videoobsahu výrazně zmenšil a že se jeho vztah k Daniele Drtinové změnil. A odhalil, co pro něj bylo pracovně vůbec nejnáročnější.