Čestmír Strakatý: Martin Veselovský. Divoké začátky a temná místa, ztracená beznázorovost a pohled na politiku, vztahy a změny v DVTV

Tady je Čestmír strakatý, vítejte u dalšího dílu mého podkástu, moc děkuju za všechnu podporu na hero-hero-tečka-c-o-lo-meno Čestmír, nové rozhovory každe úterí a pátek. Dnes je mým hostem Martin Veselovský, moderátor, novinář. To stačí.

To stačí.

Ahoj.

Ahoj Čestmír.

V době, když si dělal Áčko, což je ta vůbec první štace, kterou si vlastně měl nebo skoro první, předtím bylo ještě rádiu, jestli se nepletu.

No a jako dokonce tam, která před Áčkem ještě bylo na tehdejší TV-premiera, tam byl takový jako hudebný pořád, který se meneval S.O.S.

To je pravda, to je pravda.

Božel na YouTube jako pár záběruje a to je teda...

Proč bohužel?

...třesnýho. To bylo třesný.

Stědíš se?

Když to vidím, tak se stědím. Jako podkásem se tam se spoustou muzikantů zvenku, protože tehde jako vlastně neměli chodit kam do jiného pořadu, tak chodili do toho dle pořadu.

Je třeba říct, že TV-premiera je pozdější prima?

Tak, ano, ano. A vana byla jako první ještě těsně přednovou, ale byla někde kolem před půlků 90.

Takže vlastně jsem se tam potkále se spoustou, jako lidí mám pár fotek, jako z nějakým malým mas pro DJ a tak dále.

Takže jako z toho dle pohled to bylo hezký, ale jinak to bylo jako čirej a materizmus ze všech strán.

No a tohle je ta zkušenost.

Tě asi musela něco dál, protože tam byly ty hvězdy a bylo to nějaký, ať už teda amatérský, ale nějaký vysílání, tak tam jsou tvé první televizní ostruhy, řekněme.

No to je ono, to vlastně jo.

No a řek by si, když jsem zaměstíš podíváš si zpět na tohle tu SOS, a nebo pak možná i na to Ađ mu, když to už mělo velký zásáž.

Jo, to už vidělo hodně lidí danové, že jednou budeš nejznámější moderátor v Česku.

Ještě kto je s tímhle s tím terminem.

Ale to bych si samozřejmě úbezne řek, jako tehdy jsem se v tom prostě plácal hrozným způsobem, a vlastně jsem jako dneska, kdybych se viděl s někým ze stounu,

tak prostě z toho budu úplně vyklepanej a prostě budu se na to připravovat itd.

A tehdy to bylo jako příděl pro DJ, no, tak jo, tak jdeme.

Jako, že jsem se připravovat, že se to nebral tak vážně, jak by se to bral?

Vlastně jsem to nebral moc vážně.

A to je možná dobrý, jelena?

No, vlastně nediviloučený, že to byla jako jediná možnost, jak to celý, jako, přežít.

Protože vlastně, kdybych jako měl úplně přesnou představu, jak to má vypadat a jako, že vlastně to takhle vlastně nemá vypadat,

tak bych tam jako nemoh bejt.

Protože tam se opravdu děli takové, jako, věci, že si zvukář se vylil jako houbůl, kterém do miksáku.

To je výnoskolou.

To má je půjdy trofka výnaskolou a takhle, tam je důlžitý u toho říct, což vlastně byla ta nejdlužitější zkušenost,

že to bylo živě všechno.

Byly 3 hodiny živíhové sýlání, vlastně.

A tak to byla super skušenost, akorát, když teda byla jako výnoskolou do miksáku, tak tam byla černá v tu chvíli, protože prostě než připojeli jiný miksák.

Ale zároveň, když to bylo živě a byl to takový hle punk a ty si musel zvládat situace, který asi byly neočekávaní,

tak to je vlastně pro tu další a z váštů živou práce, třeba v těch událostech komentářích ohodně pozdí,

a vím, že to je úplně jiný obsah na druhů stanu, už si zvykl jen alecoz.

No vlastně asi jo, asi jo, jako než to takhle podál, tak jsem měl pocit,

že největší škole byla v tom áčku, který vlastně bylo taky živě, až na poslední vám pocit rok.

Ale fakt je mě, že v tom SOS se teda děli velký věci živým.

A když se tam vlastelo, tak to musela být asi hodně.

Ale to byl takový jako side job od Evropidvě,

jsem byl moderator na Evropidvě a tam byla do mluva vezi FTV Premiera a Evropou dvě,

takže tam několik moderátorů jako se Evropidvě prostě takhle vysílalo.

A nejak ten alkohol k tomu tehdy patřil.

No a když se podíváš zpátky ještě jednou a teď onu už na tu dobu áčka,

který prostě bylo s vysvícím způsobem fenomén fučití době.

To asi on, to asi on.

Jak na tu dobu spomínáš?

Vlastně jako na základ toho, co umím, protože tam šlo o,

mám pocit, že každý ten díl trval třeba 3-4 hodiny, bylo to opravdu živě

a chodili tam lidi s ulici, takže tam nebyl nikdo kdo by jako věděl,

jak se ten rozhovor dělá a co má jak říct, aby to dobře vypadalo a tak dále,

lidi tam mnohody břečely a prostě a tak.

No ja si některí ty momenty pomadl?

Jo.

A ty jsou taky na YouTube, mimo chodem?

Jo, já vím, já vím.

A já mám pocit, že tím nová jako dorážení nějakou tu národní,

jako kvoutu, že to vysílá fot do kola v noci někdy.

Ale takže tohle, jako tohle byla opravdu jako extrémní škola toho,

jak se s tím popasovat v tom živém vysílání tak,

aby z toho ale spodně co bylo.

A hlavně jako na učice, jak z lidí,

který jako v principu tam sice přišli s tím,

že něco řeknou.

Ale vlastně nevědí, je neumí.

No jasně a když na to dojde,

že ty výšku, kdy kám to půjde a na to dojde,

jako třetí otázka už je vlastně jako trošku nepřímá,

protože takto áčko bylo jako o vztazích a tak dále,

takže vlastně jde do, jako by do živího,

tak na jednou ten člověk si uvědomí,

tyho to jsem možná asi nechtěl.

A ty tam s tím jako bojují, takže fakt školan.

Byly tam nějaký momenty, kdy,

na učice tam byly nějaký momenty,

kdy to prostě nefungovalo,

kdy to bylo byzarní,

kdy to byl jako trainwreck,

jak se říká hezky česky.

Absolutně.

Vlastně.

Vlastně tam byly jenom zintovomenty.

To ne, to bych kecál.

Bylo tam jako spoustám momentů,

kdy se podařilo ten,

to po eliturský stránce poskládat jako skvěle.

Takže to opravdu jako fungovalo,

mělo to výpovědní hodnotu a tak dále.

Mnohdy ne, protože hold,

ty lidi třeba nebyly vybrani jako úplně skvělí mluviči,

a nebo se mnohdy stávalo to,

což si myslím, je důvod,

protože dneska, když už nějaký to lkšou

jsou v Českých televizích,

tak jsou jako nahraní.

Tam chodí, mám pocit.

Živě není skronit.

No ale ještě ke všemu,

že ty příběhy jsou jako vymyšlení.

Jo, jasně, jasně, jasně.

A já vlastně rozumím tomu,

proč to tak je, protože dělat

jako schánit 3-4 hodinovej pohrad,

takže tam budeš mít jako ty lidi

opravdu jako živý zvenku

a dělat o 4 dny v tej dnu.

To je jako práce pro vraha podle mě,

to je jako extrémně nároční.

No to k tomu jsem se chtěl dostat,

takže to vlastně bylo ešte extrémně nároční

v tom, že...

No po scenaristický stránce

jako to bych fakt nechtěl dělat.

No ale je potí moderáterský,

protože přece pokud si máš,

a vím, že vy jste se střídali,

ale zároveň, takže ty si měl kolikrát

jedně dva krát?

Jednou.

Jednou?

To zase jako nebylo tak

divoký, že se to udala sníst.

No ale zároveň,

vlastně to je taky zajímová škola

v tom, že to, co mi v obavčitě

asi známe a ty to znáš 100%

je, že to jsou střidění

na tu 3-4 hodinu,

kdy ište ten člověk

ti tam jako různě

jako vlaje

a nebo nevodpovídá

a nebo vodpovídá

a vlastně to emotivně náročný

je jako extremně

složitá věc,

kterou neumí jako každý,

a nerozodně to neumíš takhle.

To je prostě skušenost.

Musíš si to natrénovat.

A další věc,

to byla ta náročná práce

na zchánění lidí,

jejich příběh

zapadl do toho většího příběhu

toho celého pořadu.

Takže se mnoho dystalo,

že teprve v tom,

když ten člověk

jako si poslech story

toho dle a toho dle

tak vlastně zistil,

že jako v tom tak úplně

nechce byť,

takže oblíbená věta byla

no jako já to tak úplně nemám,

nebo jako já jsem

jako řekně nějaký

jako šlágvod při tím,

prostě jsem říkal,

no to takhle úplně není,

no a se žváji,

jako co s tím pak děla dáho.

Ale stejně musíš

jako z toho nějakým

způsobem vybruslit prostě,

takže tam jako našlapuješ.

A to je podobně jak ty politici, ale.

Ale v podstatě, jo.

Ach, rád.

Blázný z ulicy a politici

je to stejný.

Jenom, že...

Jenom, že...

To bude tvůj titulek.

Dobře.

Jako politici vlastně tam máš

jako ten...

to o podstatnění,

jak je takhle,

jako tlačit,

že u kterých lidí

s to o podstatnění most neměl.

No to je vlastně zajímavý,

protože najednou seš

v nějaký konfront...

a nevím si konfrontaci,

ale v něčem

v nějaký základní konfrontaci

s někim,

když ješel z dobrý bůle často.

No vlastně, jo.

Protože mnoho,

kdy tam konfrontace byla,

protože pokud tam byli téma,

tak který se týkali drog,

třeba a tak dále, nebo...

A zrovna ty drogový díle

jsou takový,

který myslím byly extrémně

zajímavý a silný.

No.

A si musela byť,

jaký složitý,

protože ty vidí,

že ten člověk,

co tam je,

vlastně na něčem asi je.

V lepším případě byl

těsně předtím na metadonu,

já to zase usínal, jako,

protože prostě,

když si to hodel těsně předtím

tu substituci,

tak potom jako byl,

jako na spaní.

A to,

a takže tohle byly

ty nejnáročnější momenty tam?

Jako tohle byly určitě

hrozně nároční momenty.

Pak jsem se musel naučit

v momentě,

jako z nějakýho důvodu,

nevím proč,

ale prvě ačko bylo

od roku 1998 dál, myslím.

A to prvě jako na konci těch 90.

Jako v tom medialním prostoru,

víc rezenovalo téma homoseksuality

a hajívé pozitívních a tak dále,

přesto, že to bylo

už deset let po revoluci skoro.

Takže,

ale je přesto tam

ty lety téma byly.

A s tím jsem,

jako bojoval dlouho,

než jsem se jako naučil

se trochu,

jako oprostit od toho,

že se vlastně

stydím se na to sptát,

jako, protože se ptáš na jednou,

na věci, který se týkaj sexu,

který se týkaj nemocí,

no, tabene tehdy,

mám pocit,

jsi to bylo ešte před oběvama

profesora Holího,

takže vlastně jako

ty lety na

na AIDS,

jako nebyly tak

to, takže se vlastně mluvil

ve směc lidma,

u které byly jasné,

že tříčnou pozitějíc

vlastně jako umřou,

jako

kůli AIDS, no.

Takže to je

dálší úroveňti školy.

U mě to pokládat

jako těžký otázky,

a nejsou

ty citlivý otázky,

ty, který jako

tnou doživí ho,

a který jsou na

složitý témata,

a týkaj se smrtě

a podobnej věci,

člověk odpoví,

a je to takový často

neprobádaný

území.

Naprosto.

A z toho dle

je pak vlastně

logická,

ta cesta

k tomu už

opravdu hártolku

a k politikům

a k tomu

chtít dělat

vlastně něco podobnýho,

ale jako by vážnějšího,

a než by to nebylo vážný,

ale tak

asi to bylo vnímaný,

jinak trároveň.

Jaku já jsem tam nemířil.

A jak se to stalo ten?

No.

Honza Pokorný,

a rozlasu,

který tehdy

možná asi byl

šef redaktor

rady řudnálu,

teď by nevím,

tak mi jednu chvíli,

že já jsem tam dělal

také věčerní pořad

před půlnocí,

jako rozhovory,

tak mi si kálhle

mě vypat někdo

do politických pořadů.

20 minut.

Ne, ne, ne.

Prostím, tě to byl ešte,

mě jak se to meneval jinak,

ale vlastně

to byl takový

vtipnej formát,

protože tam volali

i lidi z Venku.

A říkal,

jako nem nechceš to vzít,

a já jsem říkal,

ale já potom,

kde jsem mám párů,

mě to vůbec nezajímalo tehdy,

prostě a tak dám říká,

jak se to naučíš.

Tak jsem se tam na to

jedno naučil,

a on se to ochytil,

protože jsem to asi

úplně nepohnojil,

a

mě to asi začalo bavit.

Ale ty už si předtím

dělal sedmičku,

nebo ne?

Až potom.

Sedmička byla

2004 ež 2006.

Takže to začalo

v rozlasu,

spokračovalo v sedmice,

tak zpátky do rozlasu,

tak zpátky do rozlasu

a tam už to bylo těch 20 minut.

Jo, jo, jo,

a pak televize

událostí komentář.

Událostí komentář.

Ale ta sedmička,

jako to byl,

abych tak řekl,

jako předčasnej výstřel.

To byl nedělalní diskuzní pořád

na nově,

který byl něco

jako otázky vás

na Moravce,

ale ne.

Tak,

přede mnohu dělala,

jen nebo bošíkoval.

A po to bylo jako železný?

Pro velký úspěch.

A jakub tam byl vlastně přede,

a máš pravdu,

ten tam byl předtím.

Proč předčasnej výstřel?

No, protože jsem na to neměl.

Jako tam zkuš,

tam chybělo

4, 5, 6 let

jako ještě

jako zkušeností.

Ale už jsi mnohu

s těch rozhovorů

za sebou, ne?

No, ale tak prostě vrádyjú.

Jako 3 roky vrádyjú.

Ačku brá televize.

A to bylo zase něco jiné.

Ta politika je prostě

to víš,

jako to je ještě

nemyslím tím jako liga,

že jsou rozhovory

jako lepší nebo jiné,

ale je to prostě jako jiná liga.

To jsou to jako jiné rozhovory,

musíš jít jako po nějakých

jako jiných věcech

a musíš tam vlastně

musíš se tam

jako dokázat překlopit

do toho momentu,

kdy vlastně začneš

byť nepříjemné,

což podle mě jako

spoustě lidem nejde,

což v pořádku.

Bez toho se to moc smyslu

plně nedá dělat.

Jako nepříjemné ve smyslu tom,

když vidíš,

že tak, jak to máš připravený,

že to vypravím,

kdyby to nevěděl, ale

ty to víš,

že to máš připravený

a vidíš,

že vlastně jako ten rozhovor

se sunet tím smirem,

že tomu respondentový tomu politikový

už to začíná

byť ekstremně nepříjemný

a ty vlastně musíš

ještě přitlačit,

protože aby to dávalo smysl

to, na co se ptáš,

tak vlastně musíš

jako přitlačit.

Takže vlastně toho respondenta

přivádíš do

jako nekomfortní role

a to si

mě jako z mojej skušenosti

to vlastně zaz tak moc lidi neumí toho.

No to je asi pravda

a takže

ta doba v té sedmice

byla taková,

že ty si tohle to skoušel

ale vlastně se s tom

ještě necítil komfortně

takže to bylo takový

suboptimální,

jak by řekl kolega,

rozkojšný z deveter.

Bylo to velice suboptimální

a vlastně asi

nejvíc kůli tomu,

že jsem tam byl dríven,

že se měl

a potom kůli tomu,

že jsem neměl editora.

Jako tam já jsem vlastně pochopil.

Tam jsem byl sám.

Tam jsem byl sám

a kruce jsem měl dvě

jaký producent?

kou editorky,

narašeršet a tak dále

a tam jsem pochopil,

že já tyhle věci

jako sám nedám.

A proč ten editor

tak důležité?

No

jako když to úplně zjednoduším,

tak protože potom ke mě

teda přijde

a řekne mi,

co jsem udělal blbě.

A ty tyto dle to nevnímáš

nebo jako neposudíš to?

No

Teď už možná jo,

ale tehdy ne.

Jasně, jasně.

Tehdy jsem

jako se v tom plácal.

To je vlastně pravda.

No

já jsem potom měl chvíli

nebo chvíli

jako pár let sem měl

ve 20 minut,

tak jsem měl editora

v rozlase Petra Dutka

vlastně ex kolega toho

našeho bývalé kolegi

Honzi Rozkošného

jako z BBC ještě.

Mluvím teď o šef reaktor

videe VTV

Honzi Rozkošného.

Vy můžu říkáte

šef reaktor tady?

Ale

tak co?

Jako, když jste někde

přestavíš na chís chůste,

tak jako...

Musíš tomu dáť nějaké,

jako...

Já jsem moderátor

na nejšef reaktor,

a tak.

To je ten člověk vzadu,

ale...

Ale který to bude?

Vlastně to bude.

No a

to byl

jakoby první nátisk

toho,

že těch 20 minut,

když tam najednou je někdo,

kdo má jako

erudici,

vode se teď starší než já,

tehdy,

a říkal mi,

tohle bylo dobře,

tohle udělají,

tohle to trochu jinak,

skválne si to vyskoušej.

A najednou

to mělo jako

hrozný progres,

ale hrozný.

No a potom

v událoste komentářích

tím editorem

jako první byla teda

Pavlina Kvapilová,

která vlastně

jako překopala celé

události komentáře,

a ona je dobrá

na ty změnoví,

jako změnoví stavy,

jako už v rovině,

už tolikné.

No a tím editorem byl

on zela zkočný

a potom za chvíli

on zauřední,

klasně, který teď

pobásou v dvTv.

To je vlastně zbyt,

jak toho týmu,

toho,

toho jadrového týmu.

Ano.

V dvTv,

který potom odešel

v roce 2014

z televize.

A potom se ale

ište vrátit zpátky,

protože

změnilo se nějak

tvoje vnímání

politiku

od toho,

od té doby

a ačka asi ne.

Ale pak ty se té sedmičky

a toho radioforums

to mi se menovalo nád.

Radioforums se to menovalo

těsně ešte

jako potom roce 2000

a ano,

přesně tá radiofor.

A pak těch 20 minut

změnilo se nějak

tvoje vnímání

toho, jak vlastně

k tomu přistupuješ?

Vlastně se musím

přiznačit,

že mě to jako

přestalo bavit.

Takových

jako

třeba do roku

2015-2016

takto znamená včetně

dvTv.

Začátku

tak vlastně

jako ta politika

jako byla zábavna

jako ty volby

byli zábavní

jako všechno kolem

toho, co se dělo

prostě byli zábavní

jako kdo si pamatuje

prostě jakým způsobem

to polánek

prostě jako při první

nebo druhý

jako vládě skládel vládu

jak prostě se

vodváželi někam poslanci

a jak probíhali

poslední neprímá

prezidenská volba

kde prostě jako

dovolo na Záchodek

na Pražským Hradě

a poslívali se strzely

prostě jako

náboje

náboje

jako dopisem

tak

jako bylo to zajímavé

vlastně

jako bylo to zajímavé

prostě nějak

si se nastratil ten náboj

ten náboj

ten náboj

ten náboj se destratil

to už víme

ale

že vlastně

ta nápen té politiky

je třeba jiná

když je tam

když jsou tam

lidi typu

Andrej Babiš

okamuráli

ty tam přece byly dríž

taky ne

jako lidé

kontroverzní paroubek

od nich nebyl o tolik dál

no vlastně takhle

jak to

jako vlastně říkáš

ano Babiš

prostě a jako

všechny ty vlády

který byly teď před minulýma

volbama a tak dále

tak jako

vlastně to na zajímavosti

nestratilo

jako je to pořád

vlastně zajímavý

pro někoho

politika baví

ale mám pocit

že jsem asi

spíš z krz dvtv

a jak se dvtv

proměnilo

tak mi došlo

že jsou ještě

jako jiný zábavný děci

že prostě

jako nemusím valit

jako politiku

už celej profesní život

jako dál

protože samozřejmě

a to je moje

jako noční můra

tam

jako

cejtím

jako trochu stárnu

že tam jsou takový

jako mírní

jako návyky

to už jsem viděl

to jsem taky viděl

tohle to vím

jako může můj

to jsem viděl už 3 krát

no a to mě desí

jako tohle

že bych spadl do téletí

mám

rej, musím říct, že

já teda nejsem tak starej

ale já vám pocit

že já to mám podobně

že možná jezo tím, že

já jsem zase dělal

tu edytorskou práci dlouho

takže jsem těch rozhovor

mám za sebou

jako taky tisíce

aby ti jako

často v jiných pozicích

ale v jednou dubu

jsme to přece v dvtv

jsme dělali

kvůli 20 rozhovorů

to bylo jako absurdní

že to byla strašná doba

no

nejako skvělá

neoučil se spoustu věcí

no jasně

jasně, nepozor

nepozorní zásadní škola

to je zase asi třeba říct

a že to, že já mám

tuto edytorskou školu

tak třeba

ani do toho editora

možná nepotřebu

ale možná ne to,

protože to je

to chápu

umím nějak jako vidět

doufám

no ale zás

jako v podstatě

se říkáš znovu ten politik

znovu ten rozpočet

znovu ten

konco a zase mi ten

na ten politik říká

tyhle věci

a mě už to vlastně

jako jasně, že ti baví

mě baví ten konflikt

mě baví ta hra

s tím politikem

to je jako super

a to taková to

jako že něco dokazuješ

a něco ukazuješ

a argumentuješ

a to je vlastně fajn

ale zároveň

to předtím

a potom

je takový jako

no je to už to bylo

už to je starý

ale jak pak děláte rozhovory

s politikami

jak si pak vy chci děláte

trošku míň

prozodně

a možná, že politik

vám ani tolik nechtějí

a to je další věc

vlastně

myslím si, že

jako bych ti plný palbě

se

politické rozhovory

jde dělat

pro měň ešte jinak

jako pokud se budeme

vy tvoj rozhovory

které jsou dělané

jako po tý kritický stránce

jako rozumím tomu

že se i s politikami

dám luvit jako jinak

ale

v tom nevidím úplně smysl

takže jako pokud to je

po tý kritický stránce

že vlastně to tam

rozděluješ

prostě

z jakýkoliv strany

on přijde

tak prostě dostané

po hlavě

no jako ve smyslu

prostě těch jako kritických

prostě jako že se

vždycky postavíš

jako na tu druhou stranou

budeš se na to dívat

tak

samozřejmě jako čím dál

tím víc

o něj

nemají chud

do toho leha chodit

protože mají marake

jiných formatů

kam půjdou

a kde se jim tohle

to dít nebude

musím se na to úplně připravovat

a

není tam rziko

že z toho jdu

jako debilove

což vlastně chápu

jako vnitřně

protože musím jako

řešit jako náklady výnosy

no ono na konent

stoje často tak,

polici si jsou schopni

vít

jako

jakkoliv

i z těch jiných rozhovodů

protože ono

jako co má smysl

já myslím,

že

asi dojistí mi

třeba má smysl obojené

ale nenudně všichni

to musí dělat

a nenudně všichni

na to musí koukat

jako by

myslím ultrakritický

a konfrontační rozhovory

stejně tak jako

míň konfrontační rozhovory

s tím, že třeba

to má zase nějakou

jenou jako mesič

ale to je jedno

ale zároveň

to, co si zmínělte

vydení rozhovoru

to, co vy praktikujete

kdy se stavíš do té opozice

skoro za každou cenu

ale často i v nepolitických věcech

často i s nějakými

kontroverznějšími hosty

řekněme, nenudně politiky

lidi to úplně nechápou

někdy

že lidi pak si třeba říkaj,

že ty zasně zastáváš

vždycky nějaký názor

který si kterým třeba

nesou hlasej

a vlastně tohle

vydení rozhovoru

je něco, co je

svým působem

který kontroverzním

protože pak si vnímane

jako obránce něčeho

nebo zastánce něčeho

a ty přitom jako často

jenom kladeš

to je moje skušenost

a ty přitom jenom

často kladeš

tu otázku

protože prostě roglitsky

si v opozyci

protože jde zajímá

co řekl ten člověk

a nejá bys obhajoval

ten opozyčný názor

jako celý s to vy světlil

co si o to vysvětlil

co si o to vysvětlil

co si o to vysvětlil

Vnímaj

Absolutně

Absolutně to takhle

vnímaj

jako v těch reakcích

kterých si ke mě dostávaj

a já vlastně trávim

poměrně dosť času

když odpovídám

jako mailem

nebo na sociálních sítí

tak byš jako

nezaměnujte moje otázky

za můj názor

a vysvětluju

vlastně tu naši pozici

jako že

tak jak s to popsal

jako tady je někdo

tak já se postavím se

mdívám se zvenků

až jdu vrám do něj

protože

nebo jinak

jako

zatřesu s tím

nebo

jestli se to prostě potom

prvním

nebo druhým zatřesení

jako rozpadne

a ukáže se

že to pevný není

protože

si to nepromyslel

lže

nebo cokoliv

jako

vlastně bych to nejvíz nazval

jako zatřesením

jestli prostě

vlastně

jako ta struktura

ta stavba

je jako

Japonský barák

který na to

zatřesení je stavěné

nebo jestli to

po prvním zatřesení

do dolů

je pro tebe těžký

protože

si tu

nestranou pozici

nebo tu takovou

tu

nebudeme mluvit objektivitě

protože objektivitá je prostě

složitéj

jako koncept

ale

prostě byť v té pozici

řekneme nenázurový

protože

a

já mám poci,

že to vlastně čím dal těší

jako obecně

pro všechny

souhlasím

a vnímáš,

že i pro tebe je to těší

je

je

jednak

jako když jsme pracovali

těžký televizi

tak tam máš na sebou ten bitch

prostě toho,

že sež vyvěřil právný mediu

který má nějaký kodex

a tam zákon

a tak dále

takže

ale to byla jiná doba

jako zároveň

já mám poci,

že předtě má 10

nebo vlastně už víc

13 lety

no ne

10 lety

kdy jsme tam byli

tak

a kdy jsme dělali

já jsem tedy

bofudal s takhle komentáří

v tom týmu

takže to byla prostě jiná doba

nebyli jsme tolik

v kontaktu s těmi

diváky

nebylo tolik jiného obsahu

byli sociální sítě

tolik jako rozběhlí

no byla to prostě jiná doba

a myslím,

že i ten náboj

bylo trošku jiné

než je teď

protože zase nebyla válka

nebyli dvě války

v posatě teď

neměli jsme zase boudou

kobydu,

která byla extremně polarizující

a na jednou clověk

měl pocit

nebo něch,

kteří kolojgové

nepochybně měli pocit

tedy nemyslím,

že prostě je

třeba bojovat za to dobro

co zlé,

myslím, že to bylo

často jako

ekstra, dobrými

vlastně úmizní.

No,

jako v žádným případě

nejsem

se mi nedhří

bejt bez názorový,

to ani náhodou.

Někdy mi to ulítne hodně

a někdy

to dokážu držet.

A kdybyc řekli,

ktež je to ulítlo?

Myslím si,

že v rozhovoru

s člověkem,

byl tu teori nerůstu,

tam jsem byl trošku angažovaný.

Já to tady mám,

já to tady mám napsaný.

A to jsem se chtěl zeptat,

protože

já,

já to vlastně tak příšlo trošku

a já nejsem,

jako to není,

jako nějaký kritický přístup,

ale mám pocit,

že lidi,

z toho,

jak jsem vnímal

tu reakci na ten rozhovor,

tak

nevím,

jestli bych někdy

zaznamenal

takovou míru

vnímání stranosti,

řekněme,

tvůj,

že vlastně,

protože tam už jde se do nějakých,

jako podstat,

fungování,

společnosti

a asi je těžký přistoupit

na to,

že někdo prostě si myslí,

to, co si myslí,

pán Ždárský,

Ždárský se menuje myslem.

Ždárský.

Zastan se toho konceptu nerůstu,

který asi je fajn

respektovat,

ale zároveň

je to složitý, no.

No,

nímáš to jako chybu?

Pra...

Pravě, že ne.

Moje žena se na to dívala

a dostal jsem za uši,

jako.

Aha.

No.

Takže,

jako,

abych,

jako jel

v gardu toho,

jakým způsobem děláme rozhovory,

tak jsem asi měl ubrat.

Na druhou stranu

k tomu vlastně musím říct,

jako do teď

o tom,

jako,

jako přemejšlím,

že to jsou některé rozhovory,

které jsou jako referenční,

vlastně.

Učte, učte.

A myslím si,

že

to,

že oni jsou placené

vlastně,

jako by ten půvár,

jako,

jak se do toho pustit,

jako,

jako s veškerou silou,

do,

jako kritičnosti toho.

A...

To má nějaké granty,

jezo, tak.

No, jasně.

Jasně.

No,

tak to jsou těžu uvěřené peníze.

Jo?

Já to nerozpůjdu,

nejako pro vysvětlení,

že to jsou tak,

za městnanci,

nebyl anéon.

A druhá věc byla ta,

že vlastně,

když jsem potom se

bohužil na to několikrát díval,

jsem,

eritovalo to,

že,

on vlastně nebyl schopen,

nebo ochoten,

jako,

odpovědět na to,

co v tý,

jako jejich myšlenkoví,

jako oblasti,

nebo v tom,

jako myšlenkovým projektu,

budou dělat,

když někdo nebude chtít

hrátu jejich hru.

Jako,

a já vlastně,

jsem si uvědomil,

že v tom asi pravdipodobně,

jako moje,

jako nastavení,

jako vůči,

nějakým jako myšlenkám,

jako komunistickým.

A hrozně jsem to v tom,

jako cítil.

Protože,

jsem v tom cítil,

vlastně jako,

Nucin.

No, ano,

jako my tady teď,

jako víme,

jak ten nové svět budé,

jako krásné,

a kdo nebude chtít,

tak prostě,

a to,

že to nedokázal říct,

tak vlastně mě úplně,

eritovalo.

Hm.

Hm.

No,

ono pak,

vydle toho je ten rozhovor,

který se často dává

do tý poledizace,

právě,

zastánci,

nebo obhajci,

nebo prostě lidmi

Panaš Dárského,

s Panem Vákou,

který je,

Ten majitel domů.

Majitel,

asi stovky,

vlastně nějakých,

jako nemovitostí,

podnikatel,

úspěšný,

nepohyně,

a to je právě to pokřivení

toho kapitalistického prostředí,

jako by,

ze ich pohledu,

a zároveň,

tam je ta druhá strana,

že oni říkají,

no,

tady jste nebyly tak kritičtí,

protože s ním asi souhlasí,

ta je to váš,

nějaký,

jako názorovej souputník,

věc a vnímana,

ale tak to prostě asi,

může být a zároveň,

a nevím,

jestli to vlastně není v pořádku,

protože,

když už nejste,

jako veřinoprávný médium,

a vlastně už nejste,

nebo já nevím,

jak to začkon vnímáš,

už nejste v ekonomii,

jste na sebe.

No, jesně, jesně.

I,

jestli je potřeba vlastně furt,

držet tu centristickou pozici

za každou cenu.

Jako asi bych,

nedízáč,

asi bych jako chtěl,

ale prostě se to nedá,

jako to prostě,

jako člověk není robot.

Takže myslím si,

že z toho dle uhlu

to je měř,

jako nikdy nejde

do 100%,

do 100%.

No a potom jako,

no vlastně asi,

nejsme připravené na to,

abychom,

abychom,

ještě jinak,

jako někdo,

kdo vlastní,

jako 100 bytů,

tak pokud jako neudělal

trestné čin,

nebo pokud jako nevyhazuje

prostě jako lidi na ulici,

tak úplně přesně nevím,

co je tam špatně.

Jako mi nenapadá,

co je tam špatně.

Jako,

jestli si někdo myslí,

že ten systém je špatně,

že někdo může vlastnit z to bytů,

tak s tím se mi nějak,

jako špatně,

jako žije,

jako,

ne dokážu,

a nedokážu,

jako by se,

jako stáhnout,

a jenom přikivovat tomu,

když někdo říká,

jako že to,

je stavený,

v principu,

že jako do určitý míry

soukromí vlastnictví

je jako nedotknutelný,

a tak dále,

tak s tím trošku,

jako mám problém,

abych jako u toho nemlčel.

Takže to je vlastně systémová věc,

řekněme,

nebo systémový pohled,

kde se to,

jako běláme pro tebe?

Ano,

vlastně jo,

vlastně jo.

No já zároveň,

když jako vnímám,

a mám poci,

že jsteš posledně dobu

aktivnější na sociálních sítích,

bohuželionu.

A že vlastně i tam seš,

silnější ve výroci,

názorovější,

ale to jsou zase hodnotové otázky často.

No,

já s tím,

vlastně s tím sociálními sítima bojuju,

jako teď se měl nějakým měsíc,

jako když jsem se snažil na to nešahat,

dneska jsem smazal dvě zprávy,

než se mě,

nebo jako dvá komentář,

který jsem jen poslal,

protože prostě si říkám,

že to je popravdu

mor úplně jako hrozný,

že to,

jak my se do toho nechám

pohlutit do tý jedný debaty,

tak to je něco, co mě

jako je schopný na dva dny,

prostě jako dezajblovat úplně.

No, je to tak?

Absolutně.

No, je to tak?

Tak to je doslova je,

ale vnímáš,

možná,

že jste v lepší pozici,

že to není nutnost pro tebe.

Já mám poci,

že to je nutnost pro část z nás.

Tam vlastně byť ponořenej,

a byť

viditelnej

i v těch konflikty,

ty,

jako až se zejtrá ráno

probudím tak na to,

možná budu mít zrovna

jako jiný názor,

protože budu jako víc v kupi,

jako zrovna dneska

si říkám,

že na to pač peču prostě,

jako už tam nebudu nic,

nikdy psát.

Co si smazal to,

nějaká třeba

izraelskou balestinci?

Jo, jo, jo.

Já mám poci,

že tam je to zrovna

jako fakt strašný.

To je pravda.

Já jsem to vlastně

teď posílel do naší

editorské skupiny,

vlastně,

novinář BBC Simpson

vlastně

opodstatňoval,

protože BBC

nenazýval ty palestinský

terroristy, terroristama,

vlastně.

A vysvetloval ten

na takovém článku

a popisoval,

že ani za druhý války

nekejvli na to,

aby říkali

v třetí říší,

že je to zlo

a tak dále,

vlastně.

A já jsem si hledal,

jak říkali

ve 2.70. roce

po Měchově,

tak těm arabským

jako

změhopolidu terroristům

říkali, jako guerrillas.

Aha.

Jako zajímavé

vlastně jako

cvičení a

mentalní,

už jsem měl

jako názor

a už jsem ho psal.

Ten nejstrašnější disk,

když mám názor.

Zároveň dubaj,

ale názorová,

že ten názor

je vlastně všude

kolem nás,

a zrovna v těch věcích

je to takové,

že když ho nemáš,

tak už je to

jako podívný trošku.

Jak můle nemáš

ten správný,

a já to teď

kon trošku přeháním,

ale jak můle

nemáš ten správný

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

a nemáš ten správný,

takže to hned má nějaký ohlás,

a můžeš prostě promovat

ty své rozhovory

a něco s tím děláš,

takže potřeboješ,

aby se byl v tvrdském dosahu,

nebo já nevím,

jest to potřeboješ,

ale zároveň,

že to ubijí,

zároveň,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to يMac Nakonawning,

že to bude,

že to bude,

že to bude,

že to bude.

Hled,

jak přiznam se,

že do toho dle

se,

頭 것처럼,

do věci,

to sre89,

to sre89,

to t wrist,

to sre89,

to díky,

že se mi špatně rozlišuje, protože asi tak 99,5% lidí na tom Twitteru neznám a nevím, kdo to je,

protože nebudu věnovat tolik času, abych pečlivě zkoumal, jako jak relevantní je to, že tam něco napíšou.

Takže vlastně jako jejich názory jsou jako, že budu tady po ulici a budu poslouchat, co si lidi povídajte.

To je asi tak zruba na té, jako takové relevanci to vlastně má.

A jako, jak relevantní je můj názor, jako na kosmonautiku, nebo jak relevantní je můj názor na to, co teď bude dělat Israel.

Velmi.

No ne, rozumíš, ale...

Já bys být přesvědčen, že velmi.

Ne, já to já ti rozumím, já ti rozumím.

Jako proměň, ale jako při všichni úci, jak to by jako ani tvoj názor není úplně relevantní, protože prostě jako celý život se nezaobírá,

že jako palestinskou otázku.

A já jsem si taky řekl, že k tomu něj zprát nebudu, a ve všech případech, když jsem to porušil, jsem to hopak letoval.

No a to je bono právě.

Jo, jo, jo.

Ale zároveň vnímáš, že nějak aktivný být musíš?

Vlastně, jo, no.

Vlastně, jo.

A samozřejmě prostě, jako vidím, že když budu jako jenom repostovat a nebo jenom dávat vlastně jako rozhovorit bez nějakých komentářů,

abych jako tu debatu nějakým způsobem je propostoval, tak to nebude fungovat, že ten dosak padá jak šuter.

Je to tak.

No, takže, hele, tvoje je to hydrá hrozným způsobem teda.

Volíš ještě, nebo repromiň, nevolíš je stále?

Ne, ne, ne, už dlouho volím.

Už dlouho volíš?

A jak?

Nějak jsem, jako tak, ty narážiš nad ten veřejnoprávní názor, když si vlastně jako, že je lepší v týhle vymít uklyzeno tím, že člověk nevolil.

A pak jsem nějak prostě s věkem někdy kolem 40, jako došlo, že, jako to, že tam nebudu háze ten líste k vlastně, my v té hlavě,

jako to neúrovná nějakým způsobem, že tam stejně budu mít nějakou svou preferenci.

To je zajímavý.

Já třeba ten postojí pořád zastávám.

A mám poci, že mi to trochu pomáhá.

Nemí tu preferenci, ale je to asi fakt jako, ale zároveň neříkám, že komukoliv, kdo volí,

že je nějakou vlivněnej, to jako si vůbec nedovolil, je to čistě subjektivní věc.

Tak všichni jsme ulivněný prostě svoji, jako politickou, sociální a jako ukoliv jinou preferenci, prostě.

My vlastně nevím.

Já bych řekl, že nejsem do týhle míry, ale možná, že se má, nechci si to jenom připustit.

Jako, že bys udělal jako stejně rozhovor s někým z ODS-ky a s místo přeci Rukáješčejem z Kálou?

Moc děkuje, že jste doposlouchali až sem. Zbytek rozhovoru nejde ty na hero-hero.co.l o Lomeno Čestmín a uslyšíte v něm třeba tohle.

Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby ta hleta fáze nastala, třeba když by bylo 40, tak bych asi pravděprobně měli jako větší drive, ale jako je to boží prostě.

Jak se změnil tvůj vztah z Danielou Drtinovou?

Začali jsme si tykat. Jako nebylo to, že by jsme jako se dělali a říkali si, ty jo už vlastně nevíme kogo pozvát na opak, jako vždycky máš vlastně jako přetlák z jakovýho vybíráš.

A tohle zištění mě asi stídepky úvodní dostalo.

Vhodit ví, že toho obsahu i toho placeníhu je teď strašně moc, všichni to děláme.

Ne, všichni stejně úspěšně, ale to je jako otázka času, než přijde někdo další a lepší a je to vlastně...

A ten se nezakeca.

Nechci se jako v tomhle ohledu opakovat, ale tam jsme prostě podcenili přípravu a Vonsi mě tam navazal na chleba.

Jedna, jako z oblíbených vět v komentářích mích, zajména na Twitteru je jako, tímhle jste mě sklamal.

Já bych vlastně chtěl, aby to bylo zlomový.

Protože by to jako otevřelo spoustu příležitostí, jako všem, kdo dělají ty věci na platformách jako my.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.