5:59: Maroko po zemětřesení. Čekání na nepozvanou pomoc

Léto už je skoro pryč a mobil ti určitě přetéka epik zážitky z prázdniny.

Studuješ a máš po 320, tak si vzáří skoč do prodejny T-Mobile, prosímků z 10 GB dat,

jenom za 30 kaček na prvních 30 dní.

A dalších 6 měsíců si data ognovíš za luxusně nízkou cenu.

Víc osimce z 10 GB za 30 korun ti řekneme na každé prodejně T-Mobile.

Ahoj, dobrý den, tady Jelenka Kabrhelová z podcastu 559.

Ráda bych vás ještě i dnes pozvala s našim podcastem do divadla.

Dnešek je poslední den, kdy se 559 vrací na divadelní scénu Pražského vzletu.

Od 19.30 ve Vršovické kulturní křižovatce ožijí naše příběhy.

Můžete se těšit na své bitní format, který spojuje novinářinou s divadelní performancí,

s živou muzikou, fotkami, animacemi.

V stupenky můžete zakoupit online, na stránkách vzlet CZ.

Podrobnosti najdete na našich sociálních sítích, na serveru se znam zprávy

a také v popisu epizody tam, kde nás právě posloucháte.

V Maroku svádějí záhranáři Dálboj s časem.

Snaží se najít oběti pátečního níčivého zemětřesení

i dopravit pomoc k lidem, kteří největší sejsmické otřesy za poslední desítky let přežili.

Počet obětí i počet zraněných stáleroste

skoro 3000 lidí podle úradu přineštěstí zahynuli.

Z horských oblastí v pohoří Vysoký Atlas, zasažený zemětřesením,

začíná stále silnějí zaznývat kritika marocské vlády za pomalou pomoc.

Další udiv vyvolává zdráhání marocských úradů přímo k asistenci ze zahraničí,

zatím akceptovala marocská vláda nabídky pouze čtyř zemí –

Británie, Qataru, Špaňelska a spojených arabských emirátů.

Jak vypadá situace na místě?

A jak číst kroky marocské vlády?

Mluvíme s naším spravodojem na místě a z odbornicí na severní Afriku

z Metropolitní univerzity v Praze.

Je středa? 13. září.

Tady Jelenka Kabrhelová a 559.

Spravodejský podcast Seznam Správ.

Janovák, reporter Seznam Správ, přímo v Maroku.

Ahoj, Honzo.

Ahoj, a dobrý den.

Honzo, můžuš nám popzat, jak to na místě vypadá.

Ty se dostal i do těch nejhů z postižených oblastí

v pohoří Vysoký Atlas.

Jaká tam je situace, co si viděl kolem sebe?

Tak momentálně jsem v Marakeši,

kde situace už se vlastně vrátí a tak nech k normálu

většené obchodů, potom za mětřesení už otevředlá

a to neprosteň tady přímo žádné zásadní škody,

neapáchalo, to nejhorší bylo pochopitelně

sněrem na jich, sněrem gohrám velkého Atlasu,

to bylo epicentrum v mětřesení

a já jsem se tam vydával zruba nějaký ztítat hodin

po těch otřesech a to, co jsem viděl,

bylo pravdu většeně kdych berovcí,

ta škoda je tam ogromná,

hlavně v těch vesnicích, kterým jsem projížděl

až tomu epicentru.

A můžeš popzat, jak konkrátně to vypadalo,

chápu, že to srovnání těžké ve chvíli,

když si neviděl ty vesnice předtím, když stále,

ale co ti místní lidé popisovali?

Já jsem vydával z Marakeše,

jsem měr velký Atlas,

pod těch hor a postupně si některých vesnicích

zastavoval, první zastávka

byla asi 50 km od Marakeše

ve městnici Azro,

zruba 150 obyvatel

a tam ty místní,

jdeme říkali, že to poškodilo,

zruba 80-90%

těch domů, kde oni žijí.

Tejich baráty jsou postavené

vesně z nějakých hliněných cihel

nebo cihel žádné velké základy,

to znamená, že když se to z někřesení

projebilo, tak to velice

rychle popadalo

a težko, kdy jsou tam ohromné

jednak na tomto majetku

a také i na těch živou,

tak to jděli vytrávěli,

že ten, kdo nesměl byhem desety

v Teřinu UTS, tak tam vlastně

zůstal pochřbení v těch sutinách,

ukazovali mi lidé, kdy vlastně

nacházali těla svých příbů zmýcha,

tak na to vlastně pokračovalo,

čím víc na seber,

a zb broader

wifey

Oh?

wifey

Marko

když jsem na těch velkých náměstích, protože se jednak báli dalších otřesů

a současně ty i domy byly zničeného poškozené.

Otevško se mi to nějakého dává do souvislostí,

protože některé ty domy vypadají, že stojí,

ale samozřejmě ta stopika může být tak poškozená,

že co tam zpátky nastrovat nemohou

a takhle hovoříme o celých velkých městech a resnicích.

A dají se ještě vyprošťovať živé lidi v tuhle chvíli?

Ne, když jsem vlastně projížděl a bylo to vlastně zhruba těch,

řekněme, 30-35 hodin od zemětře se mít,

bohužel jsem na to, že by někdy ešte naledali živé lidi,

nenerazil, hovořil jsem ze záchnenáty z těch různých vesmíc,

a tím by vlastně potvrdzovali je to,

že se jim to nedatí, že zkrátka to, co nacházejí už sou půze mrtvá těla.

Honzo, jak to vypadalo logisticky?

Mnozí místní v těch velkých světových médych popisují

a ty si to také popisoval si těžují,

že k ním nedoputovala pomoc,

že skutečně pracovali holíma rukama,

snažili se vyprostit své blízké.

Co ti říkají v tomhle ohledu?

To je naprosu záslední věc.

Toto, že to epicentrum bylo v horách,

velkýhle tlasů kam vlastně vede zmaraké,

taková horská srednice potom upatí,

je to měrně úzká,

a už před země ceseňem dala docela taková nic moc,

dá rozdyta, různě poškozená.

Po země ceseňí se samozřejmě stalo,

to je, že tam naparáli kamení,

to znamená, že sam těžko projíždělo.

A před země ceseň vlastně,

že to je jediná jizpůsob,

tak si dostate těm pověženým místům.

Když se nám projížděli,

tak byla vlastně ledz,

když se náš punktová doprava,

když se snažili před dvě auta,

do toho tam bude slanetky,

kterým se nedazilo nějaký z vůzlem projec,

a to je vlastně jediná přistupová cesta,

to znamená, že tam se nedazilo dostávat na chlenářu,

nedajíc tam dostávat koukulit v momentární pomoc,

a všechno z toho roze komplikuje.

Když jsem naštívila ta poštežná místa,

tak pochopil, když byl dalmi traumatizová,

jen byly vynuštvení na vládu,

ukazujeme vlastně ruce s mozolama,

říkáme, podívete, se mi tady harademe,

a my tak se sní příjeme vyhrabat

těla našich rodíčů,

přívůzní, tě náme v důbec nic,

a nikola nepomáha.

Ta žloba vlastně je oprávněná,

je pochopitelná,

na druhou stranu takový tak neštěst,

jde prostě takové obrovské,

který baránku popadá,

tak je potřeba těžká technika,

je žádný, zbíječky a podobně,

ale to se po té jedné,

se v něj si tam skrátka nedá dopravit.

To znamená, bysme se blížuje čem dál,

byš tomu odpět centru zrubá,

jen 150 kilometrů,

dížně od Markeši,

tak se potkávali už jako i lidi,

kteří nám ukazovali,

že nemá jídlo a vodu,

protože prostě zásebování

skolabovalo, ani neměli nic.

A vám se vám závodila,

a jsme se závodili,

že se závodili,

že se závodili,

když jste závodili,

až se závodili.

Aby se to trochu posluchať

představily,

to zaneče se ní nastolný dygle

mnohem 11.00 hodiny,

kdo zí lidé

v podstatě byly, by to doma,

nebo večerzely, kůle, a televizi,

četvě si a podobně.

Opce si o jenom pouze pár

10.00 hodiny, aby utepistou barátu.

Teď čunou mi říkal, že popadli děti

utekli vén, barách si jim

zbordil o lidí zlevenků,

by mají nic.

Také desituaci se vlastně poni nacháví.

A jak se k ním dostává pomoc

v tuhle chvíli ve smyslu

jídla, pití,

ve smyslu zdravotnické pomoci,

kde lidé přečkávají dny,

a noci stálevenků počirím nebem?

No to, co já jsem viděl,

těch, co chodím, po země přesení.

Tak do těch větších měns

byla se v něco dela přístupní,

tak se tam už začali stavit

ty humanitární stany, takové,

kde je známe modern, nebo takové zlené bojemské,

by se měli přestěvat některé rodiny,

ale v drtivé většině,

ty lidé si začali stavit přístřešky

přímo na nějakých náměstích a podobně

začali to dělat takových kmínků,

stavili vlastně konstrukce,

jako záme už stánulo potahovalí

stínu, protože tady dosahujíte

po ty ford z 38°C

a tady o hromní vedro

práchtochopitelně,

takže jakýkoliv stín, který se tam

netvoří, tak tam podním se chvílí

spousta desítky, stavky lidí

především žen a dětí.

Měli jsou tady hodiny

za dělat díky.

To byl problém,

takže nám nám nám

nám nám zvukovat.

Na pomoc nejeffektivně,

nejrychlejší, to jsem zaznamenal,

byly klucy na motorkách, který měli

vzádu připravené baríky, vody

nebo jídla, a vozle to právě

v tom nejpostěženějším místům.

Já jsem to nejpostěženější,

viděl, je to mystečko

kádá z několika vesnic

a tom talatí džoukak

to byl tak prosto

děkberující pohled, to bylo něco neuběřetelné,

ale když jsem to byděl, tak jsem to bydekázal

ani v tu chvíli, nechci už jsem pojmout

toho pochopit.

Dvou, tři patrové baráky

byly se sutek zemi, a to vlastně

všu li kám jsem pohledo, celé ujice

byly totálně zničené.

Narazil si po cestě

a nebo i téť, když se

v Marákeši na to, že by se

dostávala do těch míst i zahraničný pomoco,

že by tam lépe pronikali

ty záchrané jednotky Marocké vlády?

To je právě ten problém,

je to největší problém kruciální

ta celnice. Potom do mětřesiní

nastalo to, že všichni

protože v těch vesnicích žijí

většinou starší lidé

a spousta členů těch rodin

poměrně velkých, osáhlých

rodin pracuje v nejdeviných městech

kasa Blance, Vrabatů,

zmážel za prvé se všichni

a všichni zašel je dostat tam

a včetně i různých stanytek

a záchraných stožek, jako

suhasyčí, policisté, bojáci,

margněci, speciální stožky, všechno.

Na druhou stranu spůjšto

jdí se chtěl stát trič, protože neměli kde být

a zůstávačili, to vlastně

ty stranice se našpuntovávali.

Viděl jsem stanytry, které čekali 10. minuty,

než vůbec mohli popojec. Do toho

samozřejmě, aby se tam dostalo,

tím jen pomoce jsou potřeba kamiony.

Náklad, který vezli madrace

od stany. A kdy náklad někdy jsou

široké, já to znamení, aby píc

projeli hod zájem, tak to bylo hrozně slohy

tý, že bys tam měch to jít můstvět jelo krokem.

A tak je to situace, co vlastně tráv dneška.

Záslep.

A Honzu Nováka, s námi poslouchala

Tereza Nemečkova, docentka

mezi národních vztahů z Centra

pro Studium Afriky na Metropolitní

Universitě v Praze. Dobrý den.

Dobrý den. Terezovi ste poslouchala to,

co říkal Honza Nová, který projel

tedy ty zasažené oblasti, země

třesením, dá se

v tuhle chvíli říci,

jestli, nebo

na kolik marocké záhrané

složky byli, či nebyli na podobnou

situaci, připraveny vysledujete maroko

hodobě a vůbec Verní Afriku

na kolik to témá

rezonovalo už třeba předtím nejaké

úrovni sou, třeba záhrané

složky v Maroku.

Já bych zatím byla asi opatrna v tom

hodnocení, myslím si, že je to pořád

ešte krátký čas, přece jenom probíhají

teď pořád takové ty provotní

záhrané operace a ešte bude

hodně důležitá i ta druhá fáze,

kolega tady říkala, že jsou tam lidi

bez přístřeší, zpívestanech,

vlastně ubeznaví, co s nimi bude v těch násložících dnech.

Takže tady učitě ještě bude důležitá

ta druhá fáze, jestli se té vládi

podaří nějakým způsobem zajistit

nějaká dočasná obidlí,

jestli budou svézenit třeba do Marakešek,

kde budou nějaké tělocvičné školy

připravené pro ně.

Takže to jsme si myslíme, že až potom

bylo dobré vyhodnotit sou to operace,

jak byly připravené na to, samozřejmě

jak jsme slyšeli ten terem,

takže budou už hodně komplikovaný.

Ale obecně myslím, že Maroko

připravené na tyhle cty situace je.

Těch zkušeností mají několik

se ze mě třeseními, byť samozřejmě

soubivé různá kritika vždycky,

jak ta daná vláda to zvládla.

Ale Maroko mělo i třeba v posledních letech

několik zkušeností třeba i s terroristickými utoky,

s velkými terroristickými utoky

a z nějakými záhranými operacami následného charakteru,

kasa Blanka trá velký terroristický

utok před pár lety na ten velký mezinárodní hotel.

Takže já sem jsem, že ty složky tam připravené jsou,

ale tedy je samozřejmě otázka vyhodnocení

ta aktuální situace a samozřejmě

jako realnost záhraných operací,

když tady slyšíme káta situace

v tom terénu skutočně.

Tak celý ten region,

kde to ze mě třesvení bylo,

se neoznačuje Markeš Sáfi,

je to jeden z 12 regionů Maroka.

Já bych řekla, že to je spíš

jeden z těch bohatších regionů.

Byť se to možná nezdá, teď na základě

je těch svědectví, ale ta svědectví

přichází více méně z jedné oblasti,

ze které jsou hlášené vlastně

největší oběti na životech.

Což je ta oblast Alhauz,

takovéto pás mu těch uhorských údulí

takého atlasu,

ale tady v celém tonostom regionu

jsou města Marakeš,

což je jedno z nejbohatších měst Maroku,

jsou tam města Sávira,

třeba na pobřeží Atlantiku,

také relativně bohaté město.

Čili z tohle pohledu,

já si nemyslím, že je to region

veloženě chudí,

ale bohužel to epicentrum,

bylo v těch vysokohorských oblastech

špatně dostupných oblastech.

A tam bohužel ta kvalita života,

který je vyspělá infrastruktura,

hotely, restaurace, všechno,

ale ta horská oblast je

prostě horská oblast bohužel.

A jaká infrastruktura

za běžních okolností

tam, co tam lidé mají

k dispozici, čím se živí?

Je to zemědělská oblast?

Samozřejmě, je to horská oblast

v rozvojové zemi, takže nečekujme

nějaké extrám, horská,

střediská typu švícarskou a podobně

být v některých oblastech atlasů,

města, jako je třeba ifrána,

podobně což jsou hodně, hodně,

hodně bohatá střediska,

takže to není jako, že být celý

ten atlas byl chudí.

Tady ta letsta oblast, ale chučí je,

to je oblast, kterou obývá

převážně berberské obyvatelstvo,

což je taková možná specifičnost,

protože ty berbery

žijou většinou tady v těle

z těch venkovských oblastech,

v těch horských oblastech.

Berbery dlouhodobě bojují

mě nedavno, byla přijatá berberština

i jako oficiální jazyk Maroka.

Je to nějaký třeba 5-6 let zpátky.

Takže to obyvatelstvo s pým způsobem

je nevýhodňováno, a bohužila se to

teda zrovna, to epicentrum dotklotary

té letse oblasti,

ale na druhou stranu zase nejsou to

úplně chudé oblasti typu,

že by tam třeba nebyla elektrina,

nebyla by tam voda.

Ty oblasti prošli rozáhlu elektrfikací

v posledních letach. Mysem se,

že i reportéři, co jsem tak zaznamenala

se sporák a další věci, což

v mnoha jiných oblastech, třeba

hořských oblastech někde v těch africkích zemích

prostě není.

Takže je potřeba se na to dívat z více

do perspektivy, ale myslím si, že tady

skutečně bude tam velký problém, že

těch přístupových cest, zajména teda

z Marake 6, toho velkého města, je tam

relativně málo, tady do těch údolí, to jsou

fakt taková ta rozáhlá, hořská sedla

a jsou tam oblasti, které jsou

co si já tak pamatuju, tak popravdu

v jiných cestách, takže jsou měm představě,

že opravdu dostat tam tu pomoc,

minimálně dostat tam tu pomoc

po zemi, i možná, opravdu jako nemožný.

Trošku mě možná překvapuje, proč nevyužívají

tu lateckou techniku,

proč nevyužívají třeba drony.

Nezaznamenala se mi, jestli je třeba i

tahle technika tam byla někde nasazena,

protože si myslím, že to je

přesně ta renátu oblast, kde se nedostanete

po zemi, tak to minimálně scházovat

nějaké vody, deky, další věci,

potřebojů.

Jde o nejničivější odřesi půdy

vsevroafrické zemi za posledních

63 let. Celkový rozsach katastrofy

zatím není zřejmí.

Uřady nezveřejnili počet pohřešovaných.

OSN odhaduje, že počet

fizicky a materiálně zasažených obyvatel

se pohybuje kolem 300 tisíc.

Ve snice je celá zničená,

nikdo nám tady v horách nepomůže.

Lidé jsou stále pod trozkami a nemáme

jej jak vyhrabat. Všude už je cítit pach

mrtých těl.

Každý, s kým jsme tu mluvili,

si stěžuje, že nedostávají té měř

žádnou pomoc od vlády

kromě těchto pár žlutých stanů,

které poskytují dočas neubitování

pro nějakých 12 lidí.

Lidé se stěžují na nedostatečnou

a pomalou pomoc od státu

a marocskou vládu kritizují

i zahraniční záhranárské týmy,

které nechápou, proč

stále čekají na oficiální žádost

a povolení ke vztupu do zemi.

Při usár na pomoc zemětře svením

zasaženému Maroukou zatím neodletí,

ačkoliv bylo 70 hasičů

záhranářů a kynologů,

už od soboty připraveno vyrazit,

marocská vláda neposlala diplomatický souhlas

s nasazením týmu.

Pomoc nepsijala ani od několika

dalších Evropských zemí.

a United Arab Emirates

V Pondilí večer prohlášení

Marocské ambasády v Praze,

která vlastně oficiálně zastupuje

stanoviskou Marocské vlády

a v tom prohlášení bylo jednoznačně

teda poděkování České republice

za to, že nabídla pomoc

a že vyjadřuje solidaritu

s postiženými lidmi,

ale současně se tam objevole

taková důležitá poznámka,

že zatím tu pomoc odmítají

z toho důvodu, že stále vyhodnout

cují potřeby.

Já upřímně nevím,

jak tyhle informace čísi,

to samozřejmě nějaká

uficiální diplomatická proklamace

a může zatím být cokoliv.

Já jsem zaznamenala třeba

na Marocských sociálních sítích

i určitou kritiku

ve smyslu toho, že vlastně

v tu sobotu relativně dlouho trvalo,

než se sešel krizový štáp.

Ten krizový štáp vlastně svolává

nebo tenhle vník do svolává

tady je té operace a je král.

Takže se čekáv na to,

až on vystoupí, až on udělá

nějaké rozhodnutí, co bude se dělat dál.

A vlastně ten krizový štáp

byl svolaný až sobotu na večer,

což je nějakých rádově trá 20 hodin.

Potom zemětřesvení, což se myslím,

že není úplně krátká reakční doba.

Takže, jak říkám,

já zatím neumím úplně

tu reakci té vlády číst,

umím si představit, že dělají

všechno, co můžou, možná tam byla

i z toho důvodu, že se to stalo v noci,

to zemětřesvení, i z toho důvodu,

že se to stalo třeba v pátek,

kdy pro muslim je svátek,

většina z nich, prostě není v práci,

jsou v mešitách, modlí se,

což už teda není v noci, ale odpoledné učitě

tomu tak je. Takže možná

i to způsobilo to, že to trvalo pár hodin

navíc, než se vydala nějaká oficiální

akce, jako co se má dělat.

Ale jsem si, že potřeba my ještě trošku víc času

i se trochu jako rozklíčovalo i

ta pozice té vlády i vůčitřeba těm zahraníším

subjektům, které nabízejí tu pomoc.

Takže v tom ohledu nejsme zatím

schopni říct, jestli je to reakce

třeba na to, že už marokon nemá

další absorupční schopnost,

že už tůle chvíli není schopné pojmout

další techniku, lidi, tými

a nebo jestli je to závisle na nějaké

byrokracie nebo dokonce, na nějakých

procesech vertikální zezhoradolu,

které to můžu regulovat.

Je to představit obuje, jako důvod.

Co jsem tak zaznamenela, tak ta vláda

ty štyři země, které tam zatím byli

pozvány, tak je označila

za sprátelené země.

Čili asi zatím bude

i nějaká politika, což tady

som ře narážím na Francie, která

hodně kritizuje to, že nabídla

tu pomoc a marokojí odmítá.

Ale není to jenom Francie, je to

Německo, je to Kanada, je to

Česká Republika, je spoustejních

zemí, které nabídli tu pomoc a zatím

a na druhou stranu samozřejmě sílí

tak kritika ze strany, tady je těhle

z těch místních obyvatel, který říkají

myslím si oprávněně jakákoliv pomoc

byla, samozřejmě mělepší, než

tady čekat na to, že tady zemřeme

na místě nebo žízný, protože

nemáme vodu. A když narážíte na

tu Francie, je to důležitý moment

ta bývala koloniální politika podle

které se třeba určují z té

politické hranice, nebo

diplomatické hranice. Já jsme

tam tle úplně nehrájí tu roli, protože

třeba španěle byly taky kolonizátoři

Maroká, ještě předtím, než tam přišli

francouzi. A teď jsou jednou z těch

čtyřech zemí, které pomáhají. Tak,

že to tam úplně nehrájí svou roli, ale

hré tam určitě roli to, v jaké kondici

jsou teď ty bilaterální vztahy.

Obě dvětě země, jak Francie, tak

španělské asi v posledních, řekněme

dvou letech prošli velmi náručnými

obětě země zaznamenali odvolání

velvyslanců na obou stranách, byly tam opravdu

důboké spory.

Ale zatímco u toho španělská se to

podářilo už pokrít, nebo zakrít,

to, že i Marokko přijalo tu pomoc

od španělská, je i důkaz,

že uznávají, že ty vztahy se dostali

zpátky na nějakou dobrou, prátelskou

úroveň. Stou Francí bych

řekla, že je to hodně složitý.

Francie je teď v situaci, sledujeme to

v celý tý západní Afryce, prostě se

nějaká velna odporu

uči Francí

v mnoha lorech, se myslím, že je to

oprávněné, protože ta Francia

jako jeden z málak bývalých kolonizátorů

u toho regionu tam udržuje

velmi, velmi, velmi intencívní vztahy

v politických, ekonomických

bezpečnostních oblasti.

A s tím Marokem tam teď hodně jsou

spory, že ta súčasná francuzká

administrativa hodně navázala kontakty

s Alžírskem. Marokšaní

obvinují i Francí, že

nevodávají přednus Alžírsku

před Marokem, s našloži historické

jako nebyli úplně moc vyklí.

Jsou tam nějaké spory, že

Evropský parlament schválil

rezolucy, která odsuzuje

absenci svobory tisku,

svobody médií v Maroku,

Marokko obvinuje Francí, že zatím

stojí tady za přijetím telesté rezoluce.

Jsou tam další věci, jako že

francouzi obviněli Marokšaní, že

provádí špionáž francuzkého prezidenta

makro na přezi ho telefón a další věci.

Jako řekněme, možná se to zdá

jako drobnosti, ale ty

drobnosti jako celé vypovídají o tom, jaké

ty vztahy jsou a to, že

to Marokko stále blokuje tu pomoc

Francíje a já jsem sledovala i nějaká

francou z kámery a opravdu jako francouzi

jsou naštvané, protože

říkaj, tady jde ulicí životy, tady nejde

o tu politiku, takže by Marokko v tom dle

mělo ustoupit, ale jak říkám

co zatím je, to si myslím, že budeme

ještě analizovat nějakou další dubu.

Te informace stále přicházejí

v tuhle chvíli, jako o počtech obětí

tak i o těch celkových škodách

objevuje se třeba v Marokském tisku

už nějaký odhad, co všechno bude

potřeba rekonstruovat, jak dlouhoby

to môlo trvat, jaké náklady to vyžádá.

Já jsem nic přesnějšího nezachytila,

já sleduju spíšenom, že ta vláda

vydává nějaká rozhodnutí o tom,

že jsou zřízené nějaké bankovní učty

nebo centralní bankovní učen, na který

přispívat byl zřízený tady nějaký

font pomoci těm postiženým

oblastem, ze kterých právě bude

financováno nějaká dočesná obidlí,

přístřešky, voda a další věce.

Ale vícem zatím nezaznamenlého,

že by tam byl nějaký konkrétní

plánce, kterým by přišli.

Já jsem jsem, že aktuálně

jsme vlastně čtvrtý den potom

ze mě třesení, takže jsem jsem, že stále

je to o tom, že probějí ty zahranářské práce

rymárně dostat se na ta postižená místa

a pak bude násladovat teda

ta další fáze, vlastně co s tím lidmi,

kteří přežili, a kterých bude

asi ještě víc, kteří přežili a

jsou postižení tím země třesením

a co s ním vlastně dál. A ví se,

jestli v tuhle chvíli pro ně je dosažitelná

zdravotní třeba sociální pomoci?

Já jsem zaznamenela, že třeba v Marakéši

hodně nemocněce vyhlásili takovou

akutní situaci, vyzvali

spolupčony, aby přišli darovat

krév a co jsem tak viděla

a maručaně se k tom postavili hodně aktivně.

Skoro mám pocit, že maručaně

jsou možná iště aktivnější i než ta vláda,

že ukazují jako velkou solidaritů

s těmi postiženými oblastmi

což do istým měry já bych řekla,

že možná i překvapující právě

z toho, že je tu berberský obyvatelstvo,

který primárně bylo postiženo

a ty berberi jsou v Maraku na zíráni

s takovým despektem.

Ale o to víc je to jako hezčí gesto,

když se něco takový dlo tragicky ostane,

tak prostě nerozlišujou, kdo je co,

ale prostě dou, do těch nemocně zdarujou krév

a viděla jsem tam i různé špalíry,

kde si předávají deky a vody

a další věci, aby to dopravili

někam do těch postižených míste,

že z tohle pohledu asi to jako funguje.

A když se ještě vrátíme k té kritice,

která mířila na marocskou vládu,

je představitelné,

že by ta kritika toho pomalého

nebo třeba neadekvátního postupu,

pokud by se ukázalo vládních jenotech

mohla dopadnout z prostředkovaní

třeba na marocského panovníka

na krále, a nebo je figurou,

které se podobné věci

vůbec nemohou dotknout.

Tak tak kritika se po něm určitě bude

svážet, protože všichni vědí,

že bez krále se tam nic nerozhodné,

takže kdo je za to zodpovědný

za ty záchrané operace,

o nějaké pokiny on vydává,

takže pokud lidá je budou vnespokojení,

tak budou kritizovat jeho.

Ale na druhou stranu si nemyslím,

že ho to ogrozí.

Tady na to už nehistoricky zvyklí

přežil arabské jaro, což bylo

iště horsší, takže

přeži je určitě i tohle.

Tady je spíš otázka, co to zanechá

v té populaci, takové nějaké

trauma, nebo nějakou zkušenost.

Vopravdu teď bude hodně důležitá

ta následná fáza,

když zůstanu níhde na pospazpě horských oblastech,

protože je září

za chyli příde zima,

a pokud se nepodáří v nějakým

kratkém období, ty přístrešky obnovit,

nebo je dostat z těch horských,

když se dal někam, tak teď je z mě neprzeživou

v tom Atlasu.

Tereza Nemečkova, docentka

mezi národních vztahů

z Centra pro Studium Afriky

na Metropolitní univerzitě v Praze.

Děkujeme. Děkujeme za pozvání.

A to je

ze středečního

vydání podkástu 5.59 vše.

Děkujeme,

že jste si na nás našli čas.

Vratte se za námi, kdy kolej

do podkástových aplikací.

Nase znam zprávy

i na platformu podkásty.cz

Pokud pro nás máte nějaký tip

či nápad, vyšte nám na adresu

za minuto šest, za vynáč

sezatečkat sez.

Najdete nás i na sociálních sítích Instagram

nebou Twitter.

Vlbyla Lenka Kabrhelová.

Těšíme se zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.