Vinohradská 12: Macronova hra vabank

Tady je Matej Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Stovky tisíc lidí v uplynulých týdnech ve Franci protestovaly proti zvýšení věkové hranice pro odchodu do Penzes 260 na 40 a 60 let.

Prezident chce, aby kontroversní duchodová reforma, která vyvolala ve Franci statisícové demonstracie, začala platit dokonci roku.

Národní zchromáždění reformu automaticky schválilo potom, co opoziční poslanci nedokázali odvolat kabinet prezidenta Emanuele Macrona.

Paralyzovaná Francie.

Opakovaně stávkují letový dispečeři, popeláři, učitele, strojvedoucí, řidiči a tak dále.

Obísyjím, že by měl jít pozděj do důchodu, ale Emanuele Macron je neoblomný, nemůže mu to zlomit vás, řeším s naším spravodajem v paříži Martinem Baluchou.

Dnes je čtvrtek 23. března.

Ahoj Martinem, vítej ve Vinohracké 12.

Dobrý den, ahoj, děkuju za pozvání.

Protozdy ve Franci, opět, musíme říct, ale teď asi větší, než jsme byli zvyklí, co se tam u vás děje.

Je to tak, ty protesty trvají měsíce, týdny, dnes ve čtvrtek už je to 9. kolo těch celonárodních protestů a stávek,

a každe to kolo přivedem do francouzkých ulic stovky tisíc lidí odboráři,

tyto protesty, tyto stávky přirovnávají těm největším protestům proti důchodovým reformám,

kterých Franci je zažile už spoustu přirovnávají například k 30 let starým demonstracími a stávkám zavády prezidenta Jacques Chirac.

Když si ještě nebyl z pravodajem ve Franci, tak si jezdil do pařížena protesty žlutých vezd.

Jak to teď v těch ulicích vypadá? Umíš to nějakým způsobem připorobnit k tomu, co si tam zažíval za času těch protestů žlutých vezd?

I ty protesty žlutých vezd měli nějaký vývoj. Oni začínali tuším v roce 2018, pokačovali v roce 2019.

Ten začátek ten byl trošku odlišný, protože lidé začali protestovat z toho důvodu, že se měli zdražit ceny pohodních mod.

Ty protesty byly místy radikální. Já si pamatuju na protesty na bulváru chánze Lize, kdy lidé vytrahávali dlažební kostky, háze li je po policistách.

Policisté je těžko od jinci, proti ním zase hovali zase s vzním plinem.

Teď ty protesty jsou trošku odlišné. Tady v paříži to většinou začíná, takže se pohodujete.

To znamená, že například začne demonstrace na náměstí Bastili kříznačně, protože právě tam koncem 18. století začínala francouzká revoluce, tak to byl jeden z těch protestů.

A pak lidé pohodují pár hodin a pak se dostanou na to cílové místo a tam se obvykle střetnou z policí.

Ty si říkal, že žluté vesty to jsou pohonehmoty, teď tedy stávky protesty, duchodová reforma.

O co se přesně hraje, co se lidem nelíbí, co se ve francích istá? Jaká duchodová reforma?

V té první fázi se skutečně hraje o to, kdy budou francouzi odcházet do duchodu.

Teď to vypadá, že i přes statisícové protesty setaviková hranice skutečně posuné z 2 a 60 na 4 a 60 let, protože parlament duchodovou reformu v pondělí schválil,

vláda ustála, hlasování o nedůvěře.

Teď už se ale nehráje jenom o duchodovou reformu, opozice samozřejmě z těch demonstrací těží, těží z toho, že skoro 70% lidí,

ale spodle průzkumu televize BFMTV, tuhle duchodovou reformu nechce tepe, hládu a snaží se získat vliv.

A by to vypadá daleko, tak se snaží i připravit půdu před prezidentskými volbami v roce 2027,

kdy už se o to znovu zvolení, nebude moc ucházet prezident Emanuel Macron z ústavy, může to zkoušit jenom dvakrát, může být znovu zvolený.

Prezident Emanuel Macron zase chce tu duchodovou reformu prosadit, potvrdit, že je schopný dohodnout dotáhnout klíčové reformy.

Ostatně ve středečním projevu, prvním televizním projevu potom, co parlament schválil,

že je to duchodovou reformu, tak řekl, že chce, aby začala oficiálně platit konce mroku.

Ta reforma to není žádný luxus ani radost. Je to nezbytnost pro naší zemi. Dnes je ve Franci 17 milionů duchodvců.

V roce 2030 jich bude 20 milionů. Mohli bychom snad pokračovat s stejnými pravidli.

Sme teď ve fázi, kdy ve Franci vláda chce, aby se do duchodu odcházelo v 4 a 60 letech.

Což, když dáme tomu nějaký i český kontekst, tak u nás už se odchází teď v pěta 60,

tak Francouzi by nás nějakým způsobem dorovnali a zase je tam ještě ta věc navíz,

že i v Česku se řeší, že by se mělo odcházet třeba i později, respekt ve taky řešíme nějakou větší duchodovou reformu.

No a ve Franci v pondělí tedy to prošlo, aniž by se o tom ale hlasovalo.

Přesně tak, ta duchodová reforma prošla v pondělí v parlamentu,

prošla potom automaticky, co vláda ustála hlasování o nedůvěře.

Ty podněty k hlasování o nedůvěře podali dvě formace, jednak to byly nacionalisté,

národní združení, trojnásobné prezidentské kandiátky Marin Lopenové a pak to podalo ešte centristické uskupení Lyod

a tento podnět tohoto centristického uskupení byl úspěšný, protože stačilo dvět hlasů

a vláda mohla padnout, preměrka mohla být dnucená k tomu, že by musela podat demis.

Máme dám leproměr ministram.

Vláskujtečně od to, co se hrálo, tak to byl ten ústavní článek 49.3,

kterým vláda prosadila tu důchodovou reformu bez hlasování v parlamentu.

Tady je potřeba říct, že to je nástroj, který je zakotvený ve francouzké ústavě,

který využívají a využívali v minulosti jak levicové, tak i pravicové vlády,

vlastně vláda prezidenta Emanola Makrona ten ústavní článek využila už po 11.

Takže skutečně to není nic nového.

Co tím demonstrantům i opozyci vadí, to je možná ten sled v těch událostí,

že tady s týdny měsíce demonstruje proti důchodové reformie,

lidé říkají, že nechtí odcháze do důchodu v 64 letech

a přesto přeze všechno, přesty demonstrace vláda prezidenta Emanola Makrona

si netrůfla na to prosadit tak klíčovou reformu v parlamentu.

Otázka je, sly si to mohla dovolit, když věděla,

že nebude mít dostatečnou podporu.

Prezident Emanol Makron i preměrka Elizabet Bornová se scházeli několik rád,

zjišťovali, povídali si o to, měsli mají dostatečnou podporu,

nakonec uznali, že pravděpodobně nemají

a proto zvolili ten ústavní článek 49.3

jako pro prosazení té reformy tento učiný nástroj

proti kterému teď opozice i odbory zbrojí,

a který zvedl a posílil možná ještě ty současné demonstrace.

Ty si Martině říkal o 9 hlasu unikla vláda vyslovení nedůvěry?

Ano, je to tak, o 9 hlasu opozice tohle hodně zdůrazňuje,

že to bylo jenom o 9 hlasu, že stačilo 9 hlasu a vláda mohla padnout.

Zase na druhů stranu kabinet prezidenta Emanulama

koroná říká, že v ten proces, že těch pár hlasů to okolik

to prošlo, neprošlo, že není důležité,

a že skutečně tá reforma je teď formálně schválená.

To je důležité podle vlády.

Pojďme z parlamentu zpátky do ulic, když jsme se bavili ostávce,

oprotestech, jak si to mám představit,

jak se zastaví běžný život ve Franci už po několik týdnu,

kvůli tomu, že se tedy velká část společnosti vyslovuje

proti tomu, aby odcházela do budouc na tedy do důchodu později.

Kdo všechno stávkuje?

Každé to kolo těch stávek je trošku odlišné,

ale když se tady stávkuje a když se stávkuje proti důchodové ve reformě

a skutečně se zapojí všechny ty odbory, tak ty stávky paralizují zemi.

Hlavně v dopravě nejezdí některé vlaky, nejezdí metro.

Ve větších městech zaměstnancí blokují rafinéry,

což se jde samozřejmě problém, protože pak když šlověk jde na čerpací stanice,

tak nemusí natankovat, v to platí hlavně pro pumpy čerpací stanice na jihu.

Na severu Francie byť ta situace není tak špatná,

a ještě v tomto směru jako minulý rok, kdy skutečně řada čerpací stanice neměla pohoné hmoty.

Pak je to vidět i v ulicích, protože stávkuji i populáři

a kvůli ním v pařístských ulicích jsou pořád tisícovky tun,

konkrétně myslím, že to je pořád přes 9 tisíc tun nevivezeného odpadu,

takže člověk, když se pochází centrem paří,

že tak v ulicích vidí hordy čarných pytlů,

některé se už tak trochu rozkládají, rostekají,

protože samozřejmě občas praší na ty kartoni, praší do těch popelnic na ty pytle,

začíná to zapáchat, stěžují si nejen obyvatele, ale i podnikatele,

majitele dokonce restaurací si sjednávají, jsou kromé firmy,

ta situace zašla skutečně daleko.

Pahují tisíc, že to je impact vrlo,

ale i forasím se je impact vrlo, a je apré.

Honětně lodej, tusser nejpá troženej,

protože je to jifyfro.

Vf. jsme se rám plnetejí,

když už si si jednájí teda tu firmu na odvost, tak je problém, co s tím odpaden dal, protože o ní stávku je i zaměstnance těch spaloven.

Takže vláda potom ruší ty stávky něktejích pracovníků, nutí je k tomu v uvozovchách, aby se vrátili do práce.

Můjde brav, ale jo zvou, že můžu většinit.

Mám jenom dvě ruce, nemůžu uklidit všechno,

snažíme se udržovat aspoň zdání pořádku,

máme předem vymezenou oblast a tam zamětáme chodníky a vysipáváme menší odpadkové koše

podporují stávkující kolegy, ale já si to nemůžu finančně dovolit.

Velkou komplikaci spůsobuji taky stávky učitelů,

rodíče si potom musí brát volno, protože děti nemůžou být doma,

takže pak to pitlíkují a snaží se to udělat, tak aby jeden z těch rodíčů aspoň mohlo být doma

nebo mohli pracovat na home office nebo se vystřídají mezi těma rodinama,

že jednou hlídá, jedna rodina, po druhé hlídá, zase druhá rodina.

Je to skutečně komplikace, lidé se musí připravit dopředu,

taky na to, jestli budou moc vůbec odjet do práce, jakým způsobem,

jestli třeba nemusí přespat úznámých,

když stávkují všechny odbory a ta stávka je vydatná, tak to paralizuje chod celé země.

Vrátím lise k tím odpadku, tak tedy stávky jsou do slova cítit.

Cítí je i Emmanuel Macron, třeba na poklesu popularity?

Určitě cítí, určitě ví, že tahle reforma je nepopulární,

ale i v tom středečním rozhovoru říkal, že pokud bude potřeba se vybrat

mezi krátku dobými výsledky popularity a mezi národím zájemem,

tak si vždycky vyberé to, co je dobré pro Francie.

Takže, nejde si 36 soluciů, když bychom vytvořil, když bychom vytvořil,

tak bychom vytvořil, když bychom vytvořil, když bychom vytvořil.

Teď se bavíme o té duchodové reforma, takže chce stůj, co stůj,

prosadit duchodovou reformu, není ochotní a připravení,

jsou vnout ani o 5, ani o milimetr.

Skutečně chce duchodovou reformu prosadit, protože říká,

že dnes ve Franci je 17 milionů duchodců

a 20,30 milionů bude 20 milionů.

Takže ty pravidla se podle ní musí změnit,

on taky poukazuje na to, že v ostatních zemích už lidé odchází

do duchodu v 64-65 letech, tak jako my v Česku.

Když já se na to ptám francouzů, co říkají na to,

že skutečně velká část Evropy, už většina Evropy

už teď odchází do duchodu v 64-65 letech,

když se koukneme na skandinávské země,

tak ještě dokonce později, tak o nimi odpovídají.

No jo, takhle to je za hranice my,

ale my máme systém, který je tady tradiční,

který má dlouhodubou tradici, chceme si ho uchovat

a navíc poukazují taky na to, že některé národy už teď přiznávají,

že udělali chybu a že byla chyba ten duchodový systém

posůvat, posůvat tu věkvou hranici, když se jem ale ptám,

no ale jak budeme ten duchodový systém financovat, tak o nimi říkají,

my tady máme peněz dost, je potřeba víc zdanit

ty nejbohačí, proto taky když se pohybují francouzkých úlicích

a jsem na těch stávkách, tak slyším různé typopěvky

na francouzké miliardáře, na Bernáre Arnota,

který byl ještě nedávna nejbohačím člověkem planety,

že je potřeba je více zdanit, to je takováto levicovější linka,

ale pak taky slyším francouze, kteří říkají, no jo,

ale náš systém naše firmy, naše společnost

ještě není připravená na to zaměstnávat starší lidi,

nemáme skrácené úvazky a proto se i bojí té duchodové reformy

a odchodu do duchodu v 64 letek.

A ještě já bych to pochopil úplně,

je to tedy teď ve Francí vláda versus lid,

a nebo existují dvě Francí a vláda prostě má

i určitou podporu svého obyvatelstva.

V tomto konkrétním záměru totiž dotáhnout

tu duchodovou závodky,

takže je to závodek,

takže je to závodek,

takže je to závodek,

takže je to závodek,

takže je to závodek,

takže je to závodek,

takže je itisí dotáhnout

tu duchodovou reformu do konce.

Já bych to asi destavil do té úrovně

vláda versus lid,

protože v parlamentu � finishes

které chtějí, které bygi, downloadovou reformu prosadit.

Franc palavras

tu duchodovou reformu původně prosadit s republikány.

Súčasný šéf republikánu Eric Sioty ten říkal,

že jeho strana nebude hlasovat protivládi pro vyjádření nedůvěry této vlády,

ale nakonece ukázalo, že třetina republikánů stejně hlasovali propát vlády,

takže i tí republikáni nejsou jednotní a co se ukazuje,

je, že ta reforma schvalování této duchodové reformy

posílí hlavně extrémy, posílí nacionalisty, posílí národní združení,

marinlopenové a posílí samozřejmě taky krajní levici.

To znamená nepodajnou Francii, žánalika Melanchona,

který je to vidět se vyžívá v těch protestech, burcuje odbory,

burcuje lidi, aby šli do olyc a byť se to skutečně zdá daleko,

že rok 2027 není za dveřmi, tak už teď tyto strany si připravují tu půdu,

a bylo to vidět i v parlamentu, když národní združení podávalo ten podnět

na svržení vlády, tak vlastně část toho projevu nebyla ani tolik o duchodové reformě,

ale bylo to o programu marinlopenové,

jako už by měla zítra kandidovat na prezidentku Francii v roce 2027.

A jsou to jenom Solova Martiné, která z nějí s opozice,

to se nám ne líbí, proč to děláte, my vás vrhneme,

a nebo skutečně reálně ještě můžou opoziční politici zamíchat kartami nějakým způsobem

se vyslovit proti tomu, aby ta reforma na koniec byla uvedena v tolatnost.

Těch korků, které už udělali bylo víc.

Část opozici, jak jsme se bavili, podávalo podnět na vyjádření nedůvědy,

na hlasování o nedůvěře vládi prezidenta Emanola Makrona,

a pak taky napadli postup vlády při schvalování duchodové reformy u ústavní rady.

To je další krok, kterému se odhodlala jak levice, tak i nacionalisté.

Teď ústavní rada má několik dnů na posouzení těchto podnětů.

Primírka Elizabeth Bornová vyzvala ústavní radu,

aby to samozřejmě rešila v zrychleném řízení,

takže nějaký týden by to mělo trvat,

a až potom by prezident Emanol Makron mohl definitivně to duchodovou reformu přijat.

Taky tady ještě další možnost, část opozyce a hlavně levice.

Chce se zasadit o to, aby o duchodové reformě rozhodli lidé,

ale k tomu je taky potřeba poměrně rozsáhlá podpora v parlamentu,

zatím touto cestou s ty reformy ještě nebo změny nikdy nepodářilo prosadit,

takže to je velmi nepravděpodobná verza a skutečně všechno míří k tomu,

že vládi se podaří prosadit duchodovou reformu,

ale ještě musíme počkat, co se bude dít v ulicích.

Bude to napínavé do posledních výla.

Na to jsem se chtěl zeptat úplně závěřimno,

toto tiž skutečně vypadá, že vláda má i důvěru.

Emanuela Makrona totiž, že byt třeba nemuslání přijít okres lopaní premiérka,

o tom se taky hodně debatovalo, ale je naopak,

že to skutečně dovede Makron a spoudozdárného konce a tak se ptám,

kdy se bude opět příště ve Francí stávkovat?

Odbore jsou odhodlane v těch stávkách, vytrvat, tedy se co ději.

Teď odborový předák centrálice FDT Lorán Berge označil

Emanuela Makrona z Alháře, když se vyjadřoval o spolupráci z odbory,

že nejsou konstruktivní, že nenamízejí vlastní řešení.

Takže ty stávky budou pokračova, to táska je jak dlouho,

jsi se třeba za nějakou dobu nevyčerpají,

ale pro prezidenta Emanuela Makrona je důležité uklydnit tu situaci ve Francí,

protože on potřebuje s Francouzi vydržet ještě další čtyři roky,

a nejenom vydržet, ale on potřebuje schvalovat i další klíčové reformy i migrační zákon.

Takže i proto je pro něj důležité uklydnit situaci v ulici, ale taky hlavně v parlamentu,

protože se ukázalo, že republikání nejsou jednotní,

se kterými on na spoustu zákonech spolupracoval a pracoval a chtěl dál i spolupracoval,

tak se ukázalo, že s nimi nemůže počítat, ale když nemůže počítat s nimi tak vlastně s kým

on bude moc spolupracovat, protože pak je tam sjednocená levice,

krajní levice v podoběžánali Kamalančona, nutí nepodajná Francie,

tě s ním spolupracovat rozhodně nechtějí, stejně tak s ním nechce spolupracovat

marinlpenová národní združení a on se skutečně dostáva do politického patu

a vlastně se mu vrací to, co už víme dlouhé měsíce, že on v parlamentu nemá většinu,

on říkal, že se bude snažit hledat konsensus, že se bude snažit hledat schodu

napříč politickými stananami i proto potom politici odbory a lidé v ulicích

jsou naštvaní, protože po užitím toho ústavního článku 49,3

on vlastně částečně porušil tento slip, byť znovu opakuju,

on neměl na výběr, bude tu reformu schválí nebo se pokusí prosadit

pomocí toho ústavního článku a nebo zákonodárci, poslanci i odmítnou, neodhlasujou,

byť samozřejmě republikáni opozice tvrdí, že to měl zkusit,

že by třeba ta reforma prošla a říkají to i republikáni, což je paradoksní,

kteří mu měli při schvalování té reformy pomoct.

Stávkující Francie očimá Martina Baluchy, Martina Natanku

i na kup si pevné nervia, budeme se těžiť na další správy měsíce hezky.

Náděkující na slyšenou hezký den.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12 z pravodajského podkástu Českého rozhlasu.

Dnes s Martinem Baluchou naším z pravodem ve Francie

probrali jsme spolu velké protestní akce, které vyvolala důchodová reforma.

Jak jste slyšeli, zatím nikdo neví, jak dlouho se ještě bude ve Francie stávkovat.

Ve Vinohradské 12 stávkovat nebudeme, chystáme už další díl a vydáme ho zase po půlnoci

a to ve všech podkástových aplikacích, pak všest hodin a ráno budeme na webu i rozhlas cz

a po desáté dopoledne ve vysílání Českého rozhlasu plus.

Naslešenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.