Kriminálka: Lov. Kriminalisté pronásledovali muže, podezřelého z pokusu o vraždu manželky. Na útěku byl sedm dní

Český rozhlas dvojka uvádí trůkrajm mérka Vanjury Kriminálka.

Až mi zase dojde toner, budu volat Abel.

Až mi zase dojde toner, budu volat Abel.

Takže jasný.

Jo.

Až vám zase dojde toner, volejte Abel.

Abel CZ, spolehlivý dodavatel tonerů pro všechny tiskárny.

Abel CZ.

Sponzor pozadu.

Je noc na 2. července roku 2018 a v malé středočeské obci na západ odprahy panuje klid.

Jednoho ze sousedu, ale při pozdním venčení psa, upoutá podivný hlug z vedlejšího domku.

Zpočátku netoší, že právě naslouchá zvukům zoufalého zápasu o život.

Jenče, když zřetelně zaslechne pronikavý ženský hlas křičící ze zahrady o pomoc,

zavolá polici a rozběhne se k sousedu.

Byl to rodiný dom, se zahradou na praze západ.

Takže tam jsme zprostortí zahrady, asi to muselo být slyšet.

Byl poměrnit teplí jako letný večer.

Takže tam asi se to přeci jenom rozlíhalo a to voláni o pomoc týjí paní někdo slyšel.

O pár minut později vbíhají dva policisté zhlídky na zahradu domu.

Zet mi ještě zaslechnou křik neznámého muže a jsou falé pro zby ženy, aby ji nechal být.

Na zemi u zaparkovaného auta pak najdou polonahou skrvavenou ženu,

ale útočník jako by se propadl do země.

Zatímco jeden z policistů se stará ozraněnou ženu,

druhý pátrá na zahradě a pak i v domě.

U vnitř nefunguje elektrina, ale všude je cítit plin

a u kuchynského sporáku jsou naplno puštěné dva ventily.

Než je zavře všimnesi, že od jednoho z nich vede zaizolovaná hadice do dětského pokuji.

V momenti, kdy ty kolegové na místě pochopili,

že by v té věci mohli být spatřován pokus nějakého závažnýho trstního činu,

tady v tomto případě pokus vraždy, tak jsem ře věcně příslušnéj útvar je krajská kriminálka.

Vyšetřovatel Lukáš Kejmar vzpomíná napřípad,

se kterým se středočeská kriminálka nesetkává tak často.

Oběď totiž útok aggressora přežila.

A paní Lucie, navíc policejní hlídce přiznala,

že zabít se jí právě pokusil její manžel.

Začalo to standardně.

Vzerím k tomu, že tady jde o případ pokusu vraždy,

který se odhrál mezi partnery.

Takže ta poškozená byla schopna učinit toho známení o tom,

že se jí partner pokusil nějakým způsobem usmrtit

a takhle celý ten kolebě všechny událostí začal.

Zajistit, co nejdříve po příjezdu policie všechny stopy,

je zásadní okamžik.

Z dokumentace Čerpá vyšetřovatel i státní zástupce

a později může hrát zásadní roli v u světčení pachatel.

Tam net na pozemku bylo paterný žen

a vozidle, které tam bylo zaparkované, tak se nacházi nějaké krevní stopy,

takvé sešinuté podel boku toho vozidla

a pak se tam váleli věci, o kterých člověk si říká,

jako můžou se tady nacházat z nějakých třírozených tříčen,

nebo nemusí, třeba cihla se tam nacházela,

ale mimo jiné se tam nacházal litínový rendlík,

který si říká, že úplně jako tak na záhradě se asi volně povalovat nebude.

Okolnosti napadení už tím kriminálky prověřuje,

ale zatím jde hlavně o život a zdraví napadené ženy.

Ve vypěté atmosféře si vyšetřovatel s lékařem záhrané služby

během provizorního ošetření krvácijících zranění na hladě

vyslechnou, že útok byl opravdu brutální.

Byla převedena do zdravotnického zařízení,

aby se udělali nějaký kontrolní vyšetření,

protože tam byli opakovaný úderitými litínovým rendlíkem

a tou cihlou do oblasti hlavě, tak aby se vyloučili

samozřejmě nějaké otřesí mozků krváciní

a jiné bůrazové zminy, které tam přicházeli chůvahu.

To už středočeská operativa naplno pracuje na tom,

aby se neúspišnému vrahovi dostala na stopu.

To, co bývám mnohodě jako nejtěší,

čežiště totožnost toho pachatela,

tak to jsme tady měli ulečený břet,

toto totožnost nám samozřejmě,

vani poškoře nás dělila,

že se teda jednalo o jejího druhá,

tehdy asi 45 letého Jana.

S tím, že ani ona nevěděla,

kam jako utekl,

vlastně úbec neměla přehled bojovala o svůj život.

Takže se klasickým postupem propátrávalo nejbližší okolí.

My jsme museli, v tu chvíli,

začít od toho bydliště,

to znamená od toho místa, od kuď on utekl,

a postupně monitorovat,

vlastně a snažit se zjistit tu trasu,

kam vlastně on běžel,

to znamená vškeré lidi,

kteří vlastně tam se mohli nacháze,

tak vytěžit,

zjistit objekty,

které jsou tam opuštěné,

jestli se tam ne nachází ten pachatel.

A pak dále zase zišťovat,

co se týká nějakých odjezdových trás,

protože to líka zase možností jo neměl,

takže nějaký buď autobusy,

nebo vlaki,

nebo autem maximálně stopém,

mohl někam odjeď.

Kontrolovali se takové opuštěné prostory,

nějaké seníky, skvoty,

čekárny, autobusové, vlakové,

při cynom je to poměný blízko hostivice,

takže v poměně blízká dostupnost

pražských nočních spojů

hrozilo samozřejmě,

že ten pachatel nám uprchné do Prahy

a bude mít ty možnosti poměrně snadné,

protože jejich osobnímotorové vozidlů

v talo na místě a my jsme viděli,

že teda o útěku nevyužily.

V terénu pátreli policijní psovodí

široké okolí zhora sledoval

vrtulník z termovizí.

Muže na útěku, ale nikde nezachytili.

Středočeský operativec

Zdenik Hruška vzpomíná,

jakým na počátku

pomohli informace od napadené

paní Lucie.

Protože když její manžel utíkal,

měl na sobě jen spodní prádlo.

Aby nebyl nápadný,

musel si tedy někde opatřit oblečení.

Takže jsme samozřejmě

zišťovali i přitom šetření

zdali třeba někdo

nesušel prádlo.

Na sušáků třeba přeznout s někde na pozemku

nebo něco takového.

Nic takovýchho jsme nezistili,

někde u někoho, takže jsme zatím nevěděli,

jestli skutečně se oblékl a případně do čeho.

Máli jsme, že užitě se musel nějakým způsobem

obléci ať

někde od nějakých bezdomovců.

Máme poškořenou,

máme základní informace,

máme nějakej přehled osobnky,

který by se teoreticky mohl ten

podjezlí vydát, nebo které by mohl kontaktovat,

víme, že nevyužil v automobil,

víme, že je bez peněz a bez oblečení

a bez mobilního telefonu.

Takže teď se zbývalo pořtě jenom najít.

Uprinuri dva dny

a po Janovy N

bylo vyhlášeno celostátní pátrání.

Nikdo nevěděl,

jak moc nebezpečný může být

proti, kdo ho potkají.

Policie potřebovala podrobnější informace,

kam by mohl zamířit

a ty mohla dát

policii jeho objeď, tedy manželka.

Její zranění naštěstí

nebyla život ohrožující

a pokrátká jehospitalizace v nemocnici

se vrátila domů.

Takže jsme s ním mohli

nějakým zůbem pracovat

a do vysvětlyci nějaké okolnosti

jednak ještě to útoku

a jednak samozřejmě se jí doptávat na další

místa, co hledem na to

stále probíhající pátrání

potom pachateli, doptávací na tam místa

kde by se ten jí druh partner

mohl zdržovat, na kouby

se mohlo obrátit, jaké věci

si mohl zít sebou, jesli dysponuje

nějakými finančními prostředky,

mobilním telefonem a tak dále.

Abychom, pokud možno co nejvíce

pátrá nějakou městá osoby.

Od Paní Lucie

se tým Lukáše Kejmara navíc dozvěděl

že svatbu měla

s manželem Sotva před měsícem

i když spoluží už čtyři roky

a společně prí také

vychovávají ceru

z jejího předchozího vztahu.

Přiznala, že se doma někdy hádali

a občas to vyvrholilo tím

že jí manžel napadl

zvlášt, když předtím

alkoholu.

Veškerá ta napadeň, která nám jako popisovala

která se v minulstí mezi nimi

měla odehrát, tak vždy přisuzovala

tomu alkoholu.

Té opilosti toho svého druhá

nebo v tu dobu už manžela.

Víceme někdy, když on byl střízlivý

tak nikdy k ničemu nedošlo.

Ona ho popisoval jako laskavého manžela

který jako se u ní starál

ale v momentě, kdy prostě si přihnul

tak to měm probouzelo

nějaký asi emoční

to, co prostě se jí nelíbilo.

Když se opil,

tak byl agresivní

a nepamatoval si, co vlastně

kolikrát dělal ani.

Ale agresivní byl vůčitý manželce

to znamená, že napadal tu manželku

v minulstí i jí napadl už několikrát.

Podle Lucie

byli den před útokem

s manželem na nedaleké chatě,

kde sprátely dopíjeli alkohol,

který jims byl od svatby.

Manžel ale k večeru začal být agresivní.

Pohádali se

a ona odešla pěšky domů.

Tam si všimla,

že manželovou auto už stojí před domem

a došlo jí, že Jan musel přijet

opilí.

Rozhodla se proto radějí přespat

v obývacím pokoj.

Dvůj den ráno,

on se jí za to měl jako omluvit,

měl jítra vyznat plázku, řík,

jako že jí miluje,

že jako si nepamatuje vlastně, co se jako stalo.

Napětí, ale přetrvávalo

plány.

Lúci je si protošla večer lehnout

do prázdného pokoje cery.

Před půlnocí se probudila

a uvědomila si,

že cítí plin.

Stěží otevřala dveře do obývací místnosti,

protože z druhé strany

ležela deka a pak

uvidila na zemi hadici.

V tu chvíl jí došlo,

že se jí manžel snaží otrávit.

Den jiprý v zápětí

napadl a následoval dlouhý

život, který vyvrchlil

příjezdem policijní hlít.

Došlo mě ziním

nějaké roze při

fyzickému napadení a on

vlastně v trynkách bossí

z toho místa, z toho domu,

neznám okám.

Na v tomhle ohledu byla věrogodna,

jednak informace, které nám podávala

zapadali do těch skutečností, které nám

vyplívali z toho ohledání místačinu,

ty mechanizmy toho útoku a

způsob toho usmrcení,

které my jsme při tom ohledání zistili.

Pátrání po Mangelovi

pokračovalo a pracovalo

se s několika verzemi.

Třeba iže Jan N. mohl na útěku

zpáchat sebe vraždu.

Prohledávali se kempy a tábořiště

v okolí odlické přehrady,

kaměko rybář jistil za kamarády,

kteří tu pobývali v Karavanech.

Stále bohužel bez úspěchu.

Na jedné sporad kriminalistického

týmu došlo i na úvahu,

že by se pachatel po pokusu

ovraždu své ženy, mohl vydat

i za cero, kterou společně vychovávali.

Době napadení totiž nebyla

doma, ale trávila začátek

práznin na táboře na vysočině.

To, že by se i Jan

mohl pokusit navštívit,

potvrdila i napadená manželka.

Kriminalisté tedy museli

zvážit, jestli dívka

není v ohrožení.

Informace byla,

že by ni mohl navštívit, ale my jsme

nevěděli,

protože není to úplně neobvyklé,

že ty osoby,

které se dopušt něčeho vážného

nebo vědí, že se něčeho takové

dopustili a mohou

strávit nějaká léte ve vězení,

tak chtěj sebo vzít i to,

co jim jako nejbližší.

To, že jsme nemohli vyloučit,

že třeba neuvažuje tak,

že by si řekl, tak když to dítě

nebude mít on, tak on nebude mít

Středočeští kriminalisté

proto požádali kolegy z vysočiny,

aby jim prověřili okolí dětského tábor.

Pátrali kolegové z haličkového brodu,

kteří vlastně tam mají

tu nejlepší místní osobní znalost,

to znamená znají tam ty lidi,

znají to prostředí to okolí,

i ty, kteří se tam pohybujou ty chataře,

protože ten tábor byl v okolí chatoví osady,

kde ta cera teda měla byť.

Tak jsme dostali informaci,

že byl společně

s jednimi manželi tam

spacen můž, který prostě odpovídá

tomu popisu.

Ty informace do sebe zapadeli díky

nějakému monitorování toho táboru

u bezpečnosti té dívky,

té cery toho pachatele a té naší poškozené.

V průběhu nějakého to monitorování

se potvrdilo,

že tím můžem je naš pachatel

a proto kolegové z haličková brodu

přistoupili k tomu zadržení

toho dle našeho pachatele.

Posedmi dnech od útoku

si tým Lukáše Kejmara

převezl Jana N. na

středočeské krajské ředitelství.

Můž zanedbaném stavu

správně tušil, že tento krát

spadla kled.

Zdeněk Hruška se s agresorem

setkal poprvé až u výslachu.

Byl to takový jiný tip

v tom smyslu, že

připraváme takové jednoduché,

takové jednoduché, moc nepřemešlel,

moc neuvažoval,

což to, co vlastně udělal

i o té jeho vlastnosti vypovídalo.

Popsal ten spůsob svého útěku

a toho svého sklívání,

že hned na začátku skutečně

on se odebral směrem, kte

jejich chhatě byl jenom ve spodním právle

a v nějakém tričku,

takže kde co našel na ulici jako válet

tak do toho se vlastně oblékl.

První dvě noci přespával někde na seníku,

když viděl, že nad ním

krouží policení vrtunních, tak vlastně

vykala lesem někam, aby se schoval

po těch dvou dnéch v schodu okolností

si stopnul vozidlo, kterého

byložilo v Praze na Zbraslavy,

kde na Zbraslavy samozřejmě

sídlí naše krajské ředitelství,

což nevím, jestli tušil on, ale my jsme

určitě netušili, že ho tady možná máme

pár desimtek metru od budovy.

V Praze se mu podařilo

vyžebrat pár drobních

a vlakem se přemístil na vesočino.

Doblý z kosti Tábora

se dostal pěšky přespole Alessi.

Ceru v Táboře skutečně záhlétl,

ale prozatím

jen sledoval z povzdáry.

On čel za tou cerou,

ale protože měl

hlád, byl říznívej, byla muzima,

byl špinavej, tak

věděl, že

je kousek camp, kde

mimo jiné byl v minulosti

se svou manželkou a tou cerou

nadovolené a věděl, že by se tam právě

už pro ten letný měsíc

mohli zdržovat v Karavanu jejich

s kterými se na té dovolené potkali

pak se u nich chtěl dá se tít

jako občerstvit a trochu si jako

odpočinout potom

sedmi dením pro následování.

To už se ale v okolí

nenápadně pohybovala operativá

Havlíčko-Brodské kriminalky

a vedoucí z dětského Tábora

kriminalistům potvrdili,

že neznámého muze

odpovídajícího popisu

skutečně záhlétli.

Ty známe skutečně jako na vštívil

tam myslím, že si dali jedno pivo

a právě tam u nich došlo

k tomu zadržení, protože

se tak nějak vyhodnoutilo,

že je to moment, kdy on by moh byť

jako nejmý obezřetné

a nejmý samozřejmě se vynovat

v tomu okolí a legové Zavlíčkova

budou mít ideální prostor, proto

se k nim nepozorovaně přiblížit

a využít nějakého momentu překvapení.

Řek, že to chtěl udělat z toho důvodu

protože s tou manželkou

nevycházely a on se bál

toho, že ona ho opustí.

Samozřejmě věděl,

že se vo něm ví, že to spáchal on

a že manželka to oznámila

že ona u toho bělá

protože byla napadena

a tak, který se dotýkal.

Takže při tom výslechu uved všechno

tak jak se tam odehrálo

sám od sebe.

On přivedl, pomočíte zahradně

hadit se ten zemní plin do té ložnice.

Kde je teda on utěsnil

nějakou látkou

aby to neuníkalo pod prahem

a zavřel všechno okna

tak pravděpodobně neznalost

nebo nynak nevím, jak si to vysvetlit

tak ho vedla k tomu myslí, že ona se tím otráví.

On zatím účelém dokonce vyhodil

pojistky

aby nedošlo k iniciácii

pomoci elektriny.

Přestojan N.

ve výpovědi svůj útok bagatelizoval.

Detajili se, byť nepamatoval

nebo je vykládal tak,

že vyznívali věho prospěch

a na jeho omluvu.

Proto se vyšetřovatel Lukáš Kejmar

rozhodl udělat podrobnou rekonstrukci

s přiživší ženou

porovnat obě výpovědi

a konfrontovat je z důkazy a stopami

zajíštěnými na místě.

7. srpna v dopoledních hodinách

tým kriminálky znovu přijíždí

za napadenou ženou

do rodiného domu západně od Prahy.

7. 8. 2018

9. 30 minů

Zájuju je s obledou

s ustanovéním paragrafů

s 141 tresmýho řadu

a rekonstrukci tresného činu

kvalifikovaného

jako zvlášt závážný zločín

vražda podle ústanovéním paragrafů

s 140 odstavce

dva tresního zákonníku

zpachané ve stády

v pokusu podle ústanovéním paragrafů

21 odstavce

jedna tresního zákonníku.

Mladá žena nejdříve od vypráví,

jak se den pohádce nachatě

nachatě choval její muž nevyspytatelně a omluvi a projevy lásky střídalo nepríjemné dusno.

Večer proto odešla zpát do děckého pokoje.

Kolem půlnoci je ale probudil pronikavý zápach plinu.

Potmě došla potihu ke dveří.

Tak jsem pomal odevřila a cítila jsem dolet z druhých strany v tomhle prostoru v děku.

Tak jsem to takhle pomal odevřila, zase pomal potychovat, abych náhodovno nezbudila,

to zadevřila byla ta děka, takže tožku jednou jsem vynalořila síly, ale nebylo to tak nic možný za to,

že se nám nepovoddevřila, tady bylo zhlasnuto.

To bychom se nepovodila do prostoru a najednou jsem se všimlet,

že je na zami natáhnutá hdice všechno orenžový bagy asi byla to.

Vyděla jste odkať kam muštila hdice nebo bychom?

Dále se možně nezbudila, ale bylo jasně vidět, že bude za rov.

A tady som jasně viděla, že to bylo rov.

Ona se probudila, úplně normálně vyšla ze své ložnice,

viděla, samozřež, že do ložnice je zavedená hdice otvorem, kdy vedlo ústřední topení.

Takže se zeptala to homandžela, co to má znamenat,

proč je tam hdice budině hlava.

Ta poškozená viděla, že druhý konec té hdice je napojen na ventil jich tlinového sporáku

a je to ještě omotané nějakou páskou, aby to tě snilo.

A by on už se rozhodil, že v tom sim jedná ní bude pokračovat.

Lucie okamžitě pochopila, že jí jde o život,

ale nechtěla na sobě nic nechat znát.

Když kní Jan sedící potmě na gauči v kuchyni přiskočil s tím,

ať se vrátí do dětského pokoje, řekla mu, že jde jen na záchod.

On ji ale chytil a snažil se jí dostrkat zpět.

Vytrhla se mu a utíkala do chodby.

Nedářilo se jí ale rozvítit, protože elektrina byla vypnutá

a manžel ji opět oběma rukama chytil za ruku a táhle spět.

Dělal něco, nebo jednom stál a držel?

Smežel se co dlat, stáhnout mě zpát.

Tak prosím.

Ale řekl, že já jsem dělal větší sílu,

tak jsem ho celou dabu takhle s tímletím,

o ktoré otála prostě celou dabu potěřskou.

Tak prosím, lidně se jděte.

Protože Lucie byla těší, měla vesměro útěku ze schodů do lů

fyzickou převáhu.

Opět se agresorový vytrhla, odemkla v chodové dveře

a vyběhla ven na zahradu.

Jenže muž jí byl v patách,

popadli za vlasy a strhl k zemi.

Otřesená Lucieho začala prosit,

připomínala mu nedávnou svatbu, dítě,

i to, že si slíbyli být spolu v dobrém i ve zlém.

On ale nereagoval

a vyčerpávající zápas pokračoval na zahradě.

Já jsem se snažil, co nejdřív dostat těm bratům,

takže jsem takhle jakoby...

běžila, on je roval, jakoby si ho zase spáty.

Jak velkou silu, jako...

Cítila jste to?

Cítila jsem to, no.

Napnutí vlastně všechno.

Ještě nějak, že by se vás snažil uchopit

ještě jiným způsobem,

než třeba za ty vlasy.

Takže v fúvozovkách,

jenom vás držel za vlasy,

snažil se vás, které, jakoby nepustit dál,

rozumím tomu správě.

Tak, musím pokračujte.

Uchopil, co měl po ruce,

což byla třeba ta cihlá,

nebo ten litinový rendlík,

a tím jí opakovaně mlátil do hlav a do celého těla,

ona samozřejmě bojovala, věděla,

že teď bojovat musí, protože jíde oživot.

On měla štěstí,

že on byl poměrně jako

drobné postavy,

byl nevysoký, byl hubený,

ale ta poškozená i váhovi je na tom byla lépe, než on.

Takže on měl poměrně

velký problém jí jako někam do vléct,

a nějakým zůsobem jí tam specifikovat.

Je mu se nepoderzilo

jí vážněj zranit cihlou,

ani tím litinovým rendlíkem,

takže pak vzal za hlavu

a začal jí tou hlavu mlátit

o to zaparkované vozidlo.

Kdybyste mohla

při 200 intensitů

s jakou jste dostala ránu

do té hlavy?

Tak bylo to žádný takový dle,

ale bylo to prostě rána.

Venedá asi vší silou.

Nebylo to něco

žádný čug.

Tak lé.

Detaily údoku,

který Lucie popisovala

svět čely o vytrvalé snaze

připravitý o život.

Kromě rán různými předměty

jí v průběhu také

škrtil tričkem, které z ní strhal.

Štěstí Lucie bylo,

že měla fyzickou převahu

a on byl opět opilý.

Jeho útoki odrážela

a metr po metru se dostávala

k zadním odemčeným vratům.

Před příjezdem policie

už ale byla na konce sil.

On by učitě nebyl skopen

tu svůj manželku usmrtit tím způsobem,

a tím zemním plinem,

protože zemní plin vás prostě neotráví.

I podle jakoho znalců toksikologů

po několika hodinu ven vdechování zemního plinu

tak budete malátní, nebude vám dobře,

ale není tu nic, co vám jako

přívodí smrt.

Mnohem bětší riziko hrozilo,

že dojde k výbuchu

celého toho objektu.

Tam stačil nějaká iniciatce,

co bavila na tu samotnou poškozenou

a došlo by k výbuchu,

že vám s tě usmrtil.

Případ byl jasný.

Jan N. předstupoval

před sout jako obvinený

zvraždy ve stády u pokusu.

Když to skrnemé,

tak oní určitě chtěl zabít.

To, že tím zemním plinem

je to dojisté míry jako úsměvné,

nebylo podstatný,

že by se mu toho toho toho toksikací nepovedlo.

Velby to maksymálně pokus vraždy,

jako nyspůsobil nimi prostředky.

Ale právě to jeho neuvědomnění si,

že ten zemním plin

může vzpůsobit její smrt i jiným způsobem,

než intoksi kací.

Ale zejme na to jeho následné jednání,

kdy samozřejmě ve opakovaně

druhou osobu mátíte cihlou

litinovým rendlíkem

a mátíte mu hlavou ovozidlo

v době po všem tady tom,

co si ten člověk musel jako proží.

Tak je to jednání,

který bezprostředně směřovalo

kusmrcení té poškozené.

On prostě v tú dobu věděl, co dělá,

a nějakým nějakou snížený

ovlárací jeřchopnosti

jako podlivem alkoholu,

ale jako absolutně forensně nevýznamně.

Absolutně nevýznamně.

Závěr, který kriminalisté

se státním zástupcem

předložili k soudnímu líčení

zcela odpovídal i odůvodnění

v rozsudku, který soutce na konec vynesl.

Jan N. byl na podzim

roku 2018

odsouzen k deseti letům

vězení.

Středočeský vyšetřovatel Lukáš Kejmar

i operatyvec zdeněk Hruška

připomínají, jak tenkou hraněci

mezi životem a smrtí

Jan N. málem překročil.

Vontři to ubec neubědomoval.

Já ani nevím vlastně prozikal.

Prostě na jednou jako mě to napadl.

Ale já dokážu pochopit, když nikdo řekne,

na jednou mě to napadlo,

že teď stojím v kuchni a vidím ten nóž

a hrozně se na tebe zlobym.

Ale ona spí

a najednou mě napadne,

že si dojdu ven pro záhradní hadici

tu já natáhnu

útě snímí pomocí nějaké izolační pásky

natáhnu to do tý ložnice tím otvorem

ještě to jako uzemním

a ještě dojdu schodit pojizky

protože nechci, aby to vybouchlo.

Nevím proč jako no, nevím.

A ty okolnosti tam byly takový

jako spíš smutný, no, že

řeško jako říct, proč?

Agresivní byl vůčitý manželce

padlelo už několikrát

a vždycky to bylo v té opilosti.

A on jediným strach měl z toho,

že ta manželka opustí z toho letoho důvodu.

Takže vlastně

to vyvrcholelo až tak,

že pokud teda

jí nebude mít on tu manželku

tak vlastně jí nebude mít teda nikdo jiný.

Vážení posluchači,

zdraví vás Myrek Vanjura.

Spolu s Radio Servisem

vám představuje svojú novou knihu

Kriminálka.

Strhující detektivky

ze skutečného života

můžete krok za krokem

rozplétat spolu z kriminalisty

z celé České republiky.

Vážení posluchači,

zdraví vás Myrek Vanjura.

Spolu s Radio Servisem

vám představuje svojú novou knihu

Kriminálky z celé České republiky.

Čekají na vás 3 zločiny

z divokých 90. let

a 5 novodobích případů.

Knihu Kriminálka

si můžete objednat na čísle

724, 819,

319

v e-shopu radio.tika.cz

nebo zakoupit

přímo v prodejně Českého rozlasu

na Vinohradské 12.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.