5:59: Krize na hranici: Proč USA nedokážou řešit migraci

Fort Puma a Kuga jsou vozi kategorie SUV, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Fort Puma, zaujme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na fortskladem CZ.

Ahoj, tady Dominika Kubeštová, cojeditorka podcastu 559.

Kromě toho, že procházím archivy a hledám zvuky, které dokreslují atmosféru našich epizod,

jen mým úkolem komunikovat s vámi, našimi posluchači, na sociálních sítích.

Z první ruky tak vím, že pro mnohé je 559 neodmysletelnou součástí dne.

Čistíte se s námi zuby, jezdíte metrem a bědete si nás nadovolenou po celém světě.

Jestli jste i vy, 559 zahradili do každodějní rutiny, dejte nám svůj hlas v anketě podcast roku.

Děkujeme!

10 tisíce lidí čekají na meksicko-americké hranici na možnost v stupu do spojených států.

Americká vláda minulý týden ukončila platnost takzvaného narízení 42,

které v době covidové pandemie umožňovalo rýchlou deportaci migrantů.

Nozí žadatele o Azil si to vyložili jako signál otevřeníších hranic.

Americká vláda ale vaduje, že to tak rozhodně není.

Jak vážná situace je?

Schiluje se na americko-meksických hranicích humanitární katastrofi?

A jak moc k současné krizy přispívá to,

že se američtí politici už dekády nejsou schopní dohodnout na velké i migrační reformě?

Je úterý 16. května.

Tady jelenka Kabrhelová a 5,59.

Spravodajský podcast se znam správ.

Katerina Březinová, amerikanistka, vedoucí i Byroamerického centra na metropolitní univerzitě v Praze. Dobrý den.

Dobrý den.

Pani Březinová, desetitisícé lidí čekají na jížní hranici spojených států.

Částičným důvodem je ukončení platnosti takzvaného opatření 42 americkými úřady.

Ten takzvaný title 42 v Angličtině.

Co tohle opatření přinášelo a proč jeho zrušení působí tak velký chaos?

Takto opatření 42 představovalo jedno z opatření zavedených za administrativy Donalda Trumpa před chůce současného prezidenta a bylo zavedeno během pandemie.

Takže s odvoláním na šíření nákazy umožňovalo americkým úřadům rychlou ekspedici lidí, kteří se dostali na meksickou americkou hranici,

rychlou deportaci, lidí velká část z nich představovala i řadatele oazil.

Hovoríme o nějakých téměř 3 milionych lidí, kteří tímto způsobem byli odsunuti z hranice mezi tím jarem roku 2020 a dnešní dobou.

Ale já bych ráda se podívala na to opatření 42 trošku více v kontekstu těch dalších opatření, protože ono tam neexistovalo a nestalo jako o jediněle.

Trumpová administrativá byla v tom migračním snažení velice agilní, velice se prezident zasazoval o to,

velice se hovořil o migrace, by se o něj hovořil zejmé na v tom represivním slova smyslu a to dopravázela také jeho exekutivní opatření.

Takže kromě tady toho dle opatření 42, co dovolá ní na pandemi, tak on také zavedl celou řadu další záležitostí,

jako například spolupráci s meksikém, které se k tomu moc nejdříve netvářilo a tohle spolupráce se menovala Remain in Mexico.

A to bylo další opatření, které vlastně případným řadatelům o Azil neumožňovalo vůbec zůstat v podobu žádosti a zprocesování té žádosti v té bezpečné třetí zemi v USA.

A nutilo je čekat za velmi obskurných podmínek na to, až na ně přijde řadá až budou mít interví v Mexiku.

Tehdy jsme byli světky takových těch velkých debat o lidech, kteří pospávali na ulicích čekali,

hromadili se v nějakých centrach, které byli za velmi netranspanentních podmínek zřízeny na té hranici.

Takže to zrušení opatření 42, si myslím, že přináší takovou pozornost sněrem hranici,

protože je součástí celé architektury tych proti imigračních opatření strampovy administrativi,

které od té doby, co se Bidenová vláda ujala bílého domů, tak se snaží to nějakým způsobem

proměňovat v souledu s tím, jak vidí migracii o ní, a provází to velké právní bitvy.

Takže tě lidé, který se teď nachází na hranici, často slyšeli volání,

že se ten titul 42 bude rušit už dávno předtím, tohle je asi čtvrtý termín, kdy se měl zrušit.

No a v tuhle chvíli tedy to vedé k tomu, ale spodle amerických médi a podle záberů,

které vidíme z amerických médi, že se lidé hromadí na americkou meksické hranici

ví se, kolik lidí tam v jakých podmíkách tam přežívají.

Lidi se hromadí určitě, je to podle nejrůznější záznamů, docela rekordně vysoký počet.

Jenom za minulým měsíc se zaznamenalo podle počtu lidí,

kteří byly zastaveni při pokusu o přechod hranice o rekordní počet, asi 230 tisíc lidí.

Takže to se skutečně jedná o mnoha leté maksimum.

Ale znovu, já bych řekla, že tě lidé, kteří se dnes na té hranici nacházejí,

jsou v podstatě chyceni v takovém soukolí nejrůznějších vlivů.

Jednak vlivů, které jenutí odpouštětých zeměpůvodu,

ty důvody proč odcházejí jsou různorodé.

Ale potom jsou chyceni také v něčem, co bych nazvala takovou narrativní bitvou o to,

jak budeme vnímat migraci.

V tím, co od roku 2000 jsme světky velké sekuritizace velkého,

zarámování migracé, ale i hranice jako bezpečnostní hrozby.

Tak se domnívám, že ta bajdnova administrateva se snaží

to uzměnou těchto opatření s tou udělacpíš technický problém,

než ten politický problém, kterým se to za poslední dvě, deseti letí stalo.

Na 60 tisíc líjí čeká podle amerických úřadů

na hranici Mexika a spojených států poté,

co o půlloci skončila proti pandemická opatření.

Jen za pondělí a úterí evidují americké úřady

na deset tisíc pokusů o iště.

A když se to dělá, když se to dělá,

když se to dělá, když se to dělá,

když se to dělá, když se to dělá,

když se to dělá, když se to dělá,

když se to dělá, když se to dělá,

jste si jít z pokusů o ilegální přechod hranice.

V některá technicická miasta jako elcaso nebo Bronzville

vyhlásila stav Nouze.

Kulují tady různé fámi,

že se tam nedostaneme, že nás nepustí,

ale zkusíme to.

Jdeme tam snedí, že se přes hranice dostaneme

a že tam zustaneme.

Tady pellebasu právě bylo 21 hodin 59 minut

skučil zdravatní stav Nouze

A s tím je narízení, které umožňovalo s naši vyhošťování Migrantu do Mexika.

Nejen město Alpa se přiznává, že tímto momentem vstoupuje jedno neznáma.

Na spořáku vám to dost necinka.

Kam z penězi, aby byly chráněné před inflací.

Font monetika zhodnotí jakoukoliv částku o 6,5 % a to firmám i do mátnostem.

Více na monetika CZ.

Pojď mě to zkusit, rozebrat vrstvu po vrstvě a já tedy začnout na té hranici

s dovolením u toho, v jaké situaci tam tě lidé jsou, často to jsou uprchlíci,

často to jsou ekonomičtí Migranti. Víme, v jakých podmínkrách se nacházejí.

Já když jsem byla na hranici před pandemii na posledy a dělala jsem tam svůj výzkum,

tak uprchlíky a lidi, kteří byly v té situaci Migrantu těmto lidem pomáhali nejrůznější organizace.

Jednalo se o farnosti, jednalo se o nejrůznější malé nezyskové organizace,

jednalo se o města, takže když jsme hovořili v předchodích letech o takzvaných karavanách,

které znamenali už příchod většího počtu lidí, tak už začala města zřizovat stadiony a další útulky.

V současné době máme skutečně správy z té hranice, které hovoří o tom,

že lidé už jejich tolik, že upravdu ta zahrízení, kde by mohli přespávat, nestačí.

Lidé často přespávají na ulicích a nedostává se jídla, nedostává se nějakých základních potřeb.

Takže nejenom města na té americké straně hranice, ale i města na té mexické straně hranice,

jsou skutečně už zahlcená a jak se říká, tak ten dábel se skrývá v detailu.

Takže jestli, že Bidenom administrativa teď hodlá něco proměňovat a já se domnívám,

že to je záhodné, aby se ty podmínky proměňili.

Tak ale v toto chvíli prospoustu starostů lidí, kteří pracují v policii,

v nějakých humanitárních organizacích, tak je zásadní, jakým způsobem se

převezou žadatele oazil z nějakého přetíženého místa na hranici,

třeba do nějakého méně zahlceného prostřidí a místa,

jakým způsobem se zaopatří jejich strav a vůbec jejich pobit,

zatímco procesují americké úřady tu případnou žádosť oazil,

nebo jejich plán, jakým způsobem se ucházet o vstup do spojných států amerických.

Ta hranice je strašně dlouhá, luvíme tady o hranici, která je dlouhá 3200 km,

takže když si to představíme, tak je to jako, kdybychom chtěli hovořit

paušálně o oblasti, která jde z Prahy do Lisabonu a samozřejmě

ta geografie je velice různorodá, jedná se o pouštní, polo pouštní oblasti,

jedná se o oblasti, které jsou odděliné řekou, takže tě lidé,

kteří tam se nachází v docela různých pozicích a také ty pozice,

jsou velice různé podle toho, jestli se nacházejí zrovna na hranicích se státy,

americkými státy, kteří vnímají skutečně tu svou zahlcenost

v takovém tom velmi ideologizovaném politizovaném slova smyslu

a nebo se snaží soustředit na takovoutu logistiku toho,

jakým způsobem spracovat ten nápor.

Pořadně rozdíle si překračují lidé do Kalifornii nebo třeba do Texasu.

Vy jste se dotkla už i té druhé roviny a to jsou příčiny toho,

co způsobuje rekordní počty migrantů,

kteří opouštějí své domovy v různých latinskoamerických zemích

a směřují právy do spojených států.

Dá se to nějak specifikovat, jaké důvody to jsou,

to hlavně ekonomický propad nebo tam je i nějaký jiný společný menovatel.

My jsme teď na hranici světky takové nové etapy příchodů,

protože podobu, co zjásleduje miksickou americkou hranici

a podobu, co vlastně se objevuje jako dominantní pohled na migraci

právě ta sekuritizovaná migracie, ta obava z migracé

tak se proměňují ty proudy lidí, kteří přicházejí.

Ježiže před 20 lety to byly lidé přicházející z Mexika

velmi často sezóně za prací málo, kteří z nich myslili,

že by zůstali ve spojených státech amerických natrvalo,

tak v poslední dekádě jsme světky velmi masivního přílivu lidí

nikoliv z Mexika, ale ze střední Ameriky ten profil lidí byl

už hodně jiný než těch mexických při stěgovalců drívé,

byly to lidé, který spíše žádali uvazil z důvodu gengového násilí,

z důvodu krechkosti státních systémů, z důvodu prostoupenosti

organizovaného zločinu a státních struktor v řadě zemí střední Ameriky,

zajmena pak v těch zemích tak zvaného severního trojuhelníku,

Guatemala, Honduras a Salvador.

Takže z těchto zemí jsme viděli přicházet lidi v posledních desetiletech

a v těch posledních skutečně několika letech nebo spíše i měsících postpandemických.

Vidíme výrazdní náruzd takové celohemisferické migrace,

to znamená na jednou, jsou na Mexicko-Americké hranici lidé,

kteří přicházejí z Venezuela, kteří přicházejí z Karibiku, z Kuby, z Haiti, z Nicaragua.

A ve velké většině případů jsou to lidé, kteří přicházejí do spojních států

z obavy před Perzekucí politickou, odcházejí ze zemí z autoritářskými režimi,

se kterými mají spojné státy americké velmi složitý politický vztach.

A ti to lidé dnes v těch azilových řízeních budou dominovat,

když se podíváme na nějaké statistiky, tak lidé z Venezuela už delší dobů

dominují těm žadatelům o azil na Mexicko-Americké hranici.

To samé by se dalo říci o Kubě.

Takže jsme svědky pro mě ne těch proudu,

dnes přichází na hranici z USA, mnohem více lidí ze vzdálenějších míst,

nejsou to Mexičané ani středoameričané, v tom převažujícím slova smyslí.

No a ve chvíli, kdy se různě i mění nebo přiněmenším upravují ta pravidla

v samotných spojených státach, jakou šanci mají ti lidé v tuhle chvíli,

že se jim podaří azil získat a nějakým způsobem se dostat do spojených států,

případně se tam za nějakých legalných podmínek usídlit.

Lidé, kteří dneska mají šanci uspět v té žádosti o azil,

tak musí prokázat odůvodně lý strach s perzekuce.

Ať už je to perzekuce v zemi původu,

to znamená mají odůvodně lý strach z návratu do té země,

výhrušky na základě, aktivity politické, ekonomické a tak dále,

mohou to být lidé, kteří jsou mučeni nebo zažili mučení.

Takže ti lidé budou muset prokázat velmi dobře,

že mají velmi závažné důvody pro hledání mezinárodní ochrany.

Odstětním lidem americká administrativa,

která v tuto chvíli proměňuje ty podmínky,

tak vzkazuje, aby nepřicházali.

Ta narativní snaha je skutečně přesěčit lidi,

aby zůstávali tam, kde jsou.

V případni, aby se snažili ty své důvody k migraciči žádosti o Azil,

tlumočit přes některá z regionálních centér,

která jsou zrizovaná v regionu nebo na jich od spojných států amerických.

Takže lidé, kteří mohou uspět,

je možné, že budou představovat ještě mnohé mi užší skupinu lidí,

kteří hledají tu možnost začít nový život

ve spojných státech amerických.

Všem ostatním spojné státni,

americké se snaží nabídnout nějaké jako legální cesty příchodu do USA,

prostřinit svým hledání, třeba sezónních víz,

nějakých krátkodobějších možností jít za prací,

či za studiém, či s nějakými dalšími cíli do USA.

To znamená, úplně to nestopnout,

nezavřít tu hranici v tom slova smyslu,

o který se vlastně snažila ta trampová administrativa,

ale to je to, které se nabídnout,

trampová administrativa, ale být velice přísní a duslední

v implementaci těch pravidel,

ale nabídnout lidem alternativy, které jen nebudou nutit k těm nelegální cestám

a nebudou jen nutit k tomu, aby využívali třeba těch pašeráckých služep.

Takže ta poslední narrativní bitvá, o které jsem ještě mluvila,

je také reprezentovaná nejenom těmi americkými úřady,

ať už ze strany demokratů,

které aktuální vlády a ze strany republikánů,

kteří to vnímají jako velice silné politické témat,

tak i ze strany těch dalších aktérů,

kteří v tom vidí obavu o to, že přijde o velmilu krativní biznis.

Nedostatek jídla i pití, bez střechy nad hlavou,

v lepším případě, ale spoň stan nebo celta.

Můj pes se jmenuje Milo, je to moje láska.

Spíme na ulici čteředny, mám dobre jídlo,

ale nemám dost odpočínku.

Ale aby se člověk dostal dál, musí se objetovat,

pak přijde odměna.

Tvrdí, že už má všechny potřebné dokumenty,

sní o Kalifornii.

Amerčané varují migranty, aby nevěřili pašerákům.

Každý, kdo nezákoně překročí hranici,

už nebude mít čansy na vyřízení žádosti o Azil.

Říkáme to velmi jasně, naše hranice nejsou otevřené.

Je ich přecházení bez dodržování pravidel je protiprávní.

Tí, kteří nebudou mít nárok na pomoc a Azil,

budou rychle deportování.

Neposluchajte převadeče, opravdu se to může přihodit i vám.

Vrátíme vás zpátky za hranici.

A fungují tyhle snahy vysunout časečně i to rozhodování

a přesvečit třeba některé z lidí,

kteří by zamýšleli opustit svou zemi

a vydat se na to strastiplnou cestu do spojených států.

Funguje to z hlediska pohledu amerických úřadů,

dáří se jim snižovat počet lidí,

kteří přicházejí na hranici nalegálně.

Jak vidíme v tuto chvíli a s ohledem na ta čísla,

když máme z hranice, tak je to diskutabilní,

jestli uspívají.

A dokonce, když se podíváme nejakékoly analízy odborné,

tak jedůvodné se domnívat,

že v následujících týdnech dojde k jistému zahlcení,

že ta situace nebude tak přehledná,

jak by si asi administrative Bidenová přála.

Pro ní je naprosto klíčvé zvládnout tu situaci,

tak aby neprerostla do nějakého chaotického stavu,

protože to samozřejmě bude veľmi výbušnou a dobrou zbraní

ve vškrdích oponentů, proti těmto reformám

nebo proti jinému trošku techničtějšímu pohledu

na management migračních proudu.

Takže, jestliže Bidenová administrativa úspějí

a ústojí ty velké počty lidí,

které jsou dnes na hranicích,

a podaří se jim kombinací,

předsunutých centér kombinací,

té komunikace o migraci, podaří se jim lidi přesvěčit,

že to, co vykomunikují na hranici, mohou vykomunikovat

i mnohem dríve nebo dokonce ještě předtím,

než tu cestu zahájí.

Tak tam si myslím, že spočívá klíčový moment těch znach.

Ještě mohou uspět, nebo ještě tedy vede cesta,

to si myslím, že je skutečně příliš brzo na to,

abychom řekli, tam jsou sice různá centra

předsunutá ještě v působnosti,

ale aby se stali součástí nějakého regionálního systému

managementu migracé,

který spolupracuje s jížením partnery

spojných států amerických, to znamená,

jak se zeměmy střední Ameriky, tak samozřejmě

s klíčovým partnerem, kterým je Mexiko,

tak aby se stala tato centra součástí

toho migračního managementu,

to si myslím, že je tady součástí

toho nového pohledu, té nové iniciativy.

No a tajistě bude potřebovat politický konsenzus

a společenský konsenzus,

aby mohla být případná reforma trvala

a nějakým způsobem funkční.

Už se na to narazila, že předchozí

americká vláda bývalého republikánskeho

prezidenta Donalda Trumpa Čelila

tvrdé kritice za

často až nehumání přístup

prhlíkům nebo k migrantům.

Kam se situace posunula za vlády

demokrata Joe Biden a blíží se

kongresně jak k tomu,

že by mohl přít čas

na záslední i migrační reformu, na kterou

se čeká desítky let.

Já, co se zabývám tímto tématem, tak slyšíme o tom,

že je potřebná reforma

imigračního systému v USA

schodují se na tom lidé z pravá zleva

a je vlastně

pro mě záhadou

jak je možné,

že se takhle dlouho nedáří

najít nějaký konsensus, který si domnívám,

že by vlastně vyhovoval všem.

Nicméně je to právě deset let, kdyb v kongresu

čekal na schválení

dohodnutí návrch

na imigrační reformu,

který tehdy nechala

republikány ovládená s nímom

pro milčelie, takže se oni ani nehlasovalo.

A od té doby

jsme světky jednak

vládnutí prostřinnstvím prezidentských

dekretů, protože musíme

zvážit, že migrace, stejně jako

ochrana hranice,

jsou tématy federálními.

To znamená, je to federální

úroveň, která o nich má rozhodovat.

Ale federální úroveň

o nich má velmi omezené možnosti rozhodovat,

když neexistuje žádná účinná legislativa.

Takže federální úroveň

má k dispozici nástroj

v podobě

výnosu prezidenta,

jak prezident Biden, tak prezident Trump,

tak přední prezident Obama

vládli prostřinnstvím těchto nástrojů.

U kterýchhle hrozí to ryzyko,

že přijde příští prezident a zruší.

Všichni ty 3 prezidenti

čelili velkým migračním krizím.

Takže tady není nic nového.

Donald Trump vyhodil

svojí ministrině pro vnitřní bezpečnost,

protože nezvládala

to tlaky v případě těch migračních karavan.

Takže ta federální úroveň

je velice důležitá a klíčová.

A tím, jak je vlastně

v takovém šachu matu,

tak se aktivují jiné úroveň.

Protože v těch hrančních státech

nikdo nečeká, tam ta situace

skutečně existuje.

Takže řada těch států,

ale dokonce i okrskou čimněst,

začínají

hledat vlastní veřejné politiky,

které nějakým způsobem řeší migraci,

to vnímají o ně tam na místě.

A to vede teda upravdu ke změti

tak různorodých pohledů na migraci,

kdy v jednom státě,

či v jednom okrsku vás mohou

obvinit z toho, že napomáháte

pašeráctví nebo napomáháte

migraci tím, že někoho svezete

a ten člověk by mohl být migrantem.

Nebo že někomu nabídnete ubytování

a neproskrínujete z dama

dokumentaci v pořádku.

A naopak vede alej k tomu,

že zase řada měst, či okrsků má

penctury, polisy, to znamená,

že jako zásadu si vzali

za své, že nebudou kontrolovat

migrační status lidí,

kteří žijí na jich území, protože

mají dobrou zkušenostím,

že ty lidé, když potřebují tak nahlásí

nějaký problém, vyhledají lajkaře,

když je problém a vlastně

nesnaží se žít ve stínu toho systém.

A může přispět podobná krize,

jíž svedky jsme v tuhle chvíli

k tomu, že se

ty věci pohnou kupředu, i díjí myslovi,

daří se administrativě Joe Biden

hledat konsensus a směřovat

k tomu, že by se ta pravidla

skutečně mohla nějak komprehensivně

změnit. Joe Biden se

zaštituje tím, že je politik,

který umí hledat konsensus

na příčtě my ideologickými

pohledy na věc a různými

politickými názory.

Nicméně spousta analytiků

se v tuhto chvíli schodují na tom,

že problém migrace

do chrany hranic

je vlastně příliš cenný

pro nějakou část

amerického politického spektra

na to, aby se skutečně vyřešil.

Vysvětlím proč, protože kdyby se

podařil účině toto řešit,

tak by to bylo vnímáno jako zásadní

výhrad, či zásadní úspěch

té demokratické administrativy

a spousta

republikánských politiků

na nejrůznějších úrovních

si povšimla, že migrace

větší, plinoucí z migrace

je spolehlivě tím nejlepším

aktivizačnímu momentem

v jejich kampaňích. To znamená,

když negativně postavíte kampaň na tom,

že je zde hrozba, plinoucí z migrace

tak napříč s pojinnými

státy americkými, vidíme,

že toto téma pro zejména

stoupense strany republikánů

funguje, tak jejich základ navoličská

se spolehlivě na toto téma

aktivizuje. Takže je zde spousta

pochybností,

toto vůbec možné, protože

je otázkou, na kolik je to vzájemu

velmi významné části

politického spektra.

V jednou poslední ještě věc

v současné době je v USA

poměrně velký nedostatek pracovníků

v nejrůznějších odvětvích,

takže není to tak, že bychom

hovořili pouze o nutnosti

humanitární, i velká

část ekonomických akterů

je pro nějaký druh

imigrační reformy, či

druh legálních cest

jak dostat pracovníky, které potřebují

zrovna v tom svém oboru

do spojených států amerických.

Katerina Přezinova, amerikanistka

vedoucí Ibroamerického Centra na metropolitní

univerzitě, autorkák Nihlatinos

ve Spojených Státech. Děkujeme.

Děkujeme odskrát.

A to je z úterního vydání

podcastu 559 vše.

Děkujeme, že nás posloucháte.

Vratte se za námi, kdy kody

nase znam zprávy, do všech podkástových

aplikací i na platformu

podcasty.cz, pokud

pro nás máte nějaký typ, nebo komentář,

píšte nám. Naše adresa je za minuto

šest, zavináč szz.cz

najdíte nás i na sociálních

sítích Instagram a Twitter.

To byla Lenka Kabrhelová.

Těším se zítra.

Děkujeme odskrát.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.