Čestmír Strakatý: Králová: Musíme na „oplzlý výslech“ a stát vyžaduje kastraci, přitom tu máme úřední ženy s penisem

Tady je Čestmír strakatý, vítejte u dalšího dílu mého podkástu.

Dnes je mým hostem vývojařka, moderátorka pořadu VTRANS, transaktivistka Lenka Králova.

Vítám tě, ahoj.

Jak se cítíš v dnešním Česku?

Já osobně se cítím dobře.

Vždycky, když jsem měl lidi ptáji, jak se transledem žije,

jak v naší zemi, říkám, na to se nedá jednodušně odpovědět,

protože strašně záleží na celých radě faktorů,

záleží na tom, jakým městě člověk, že je jako má rodinu,

jako má bublenu přátel, jaký má příjmy,

jaký má nějaký sociální status.

A bohužel, jako závisí i hodně na tom, jak člověk vypadá,

že výtransledin, na kterých to není poznat,

tak mají většinou odoslepší život.

A já jsem v tom dle použiju to slovo privilégovaná,

já jsem mám dobře, já osobně.

A na tom všem, co si zmíněla, záleží ať už jde o to,

kde člověk pracuje, kde člověk žije,

jak vypadá, což je něco, co s čím asi člověk musí nějak pracovat,

ale třeba i na přímu a na sociálním postavení?

No, jako by rozhodně, jo, protože já třeba,

nevím, pracují jako softwareová vývojářka,

dělám v americký firmě, mám se prostě dobře,

já když jsem třeba hledala práci,

tak já jsem si jen otevřela účet na LinkedInu

a v ten moment jsem měla 15 nabídek,

ještě ten večer, vlastně mi to umožňuje to,

že můžu kdekoliv na světě si hned najít práci a tak,

a ty firmy mají zájem o mně, jo.

Nezáležím na tom pozlátku, o kterým se budem trochu bavit tady.

Čestně, takže jako by v tomhletom to vopravdu dělá velký rozdíl.

A já třeba v práci zažívám naprost tej respekt,

bydží u vzemi a to tady ano,

to musé asi dostaneme žiju v zemi,

kde aniž bych si nechala uříznout jako živou zdravou částěla,

tak si nemůžu svobodně změnit ménu.

Takže jsme tady představili jako linku královou,

což je můj pseudony, jako luci je býlá v podstatě,

ze zákoná,

ale tenhle stát mě neumožňuje si změnit ménu na linka králova,

ale můj zaměstná patel s tím nemá problém.

Takže Vesmouvě mám samozřejmě to svoje oficiální ménu,

ale pak ve všech systémech e-mailů v Veslekku,

všude jako všichni mi říkají linka,

mám to i na kartičce do budovy.

Takže kdybych neměla tohle štěstí,

že bych měla jinou profesi, tak bych měla smůlu.

Tak řadáme jich přátel nemůže používat to svoje ménu

v zaměstnání třeba.

Jakože v zaměstnání jim říkají tím jejich úřední ménem,

které vlastně oni ale nepřijímají v tůle chvíle.

Ono se dá asi zmínit ménom,

aby jako nějakou byt neutrální.

Neutrální ménu, který zmího pohledu

jsou ty neutrální ména hrozně stigmatizující.

Jo, že abych se mohla ménovat

Janu Intrálé nejkrálů, tak vídle nějaké jako šílenosti.

A ty neutrální, te rodově neutrální ména

vás úplně křičej do světa, že jste tráns, jo.

Takže mám zkušenosti ze svýho okolí,

že když si lidi napsali to svoje,

že si změnili ménu na to neutrální

a posíjali životopistí ménem,

takže jim firmy neodpovídali.

Jak měle si na to napsali ménu,

který si jako by nebylo jejich úřední,

ale znělo jako by v uvozovkách normalně

tak na jednou ty odpovědi dostávali.

A ty máš příběhy v tom svém pořadu mimo jiné,

ale asi i v té komunitě,

v transparentu a tak dále pomáháte lidem.

Řešíte příběhy lidí.

Tak ty máš příběhy lidí,

kteří prostě logicky nejsou,

nemají to štěstí, jako máš...

Někteří jo, někteří ne.

Ale ty příběhy jsou prostě hodně různorodé.

Někdo tím prostě, ne, tím trpí,

ale trpí tím, v čem se nachází.

Tím nepřijetím ty společnosti,

ty lidi trpí.

A vlastně, jak já jsem se k tomu dostala,

tady natáčím těchlech rozhovorů v transu,

bylo, že jsem si uvědomila,

když většinové společnosti

úplně jinak reagujou,

když nějakýho trans člověka poznají osobně.

Že viděj, že to je člověk,

jako každý nej, který akorát má

nějakou komplikaci na víc životních,

kterou si nevybral,

s kterou musí nějak zápasit,

ale jinak, že to jsou lidi,

jako všichni ostatní,

že jsou úplně obyčejné životy,

mají úplně obyčejné zaměstnání.

Akorát, jako málo kdo,

třeba někoho, nějakýho trans člověka

osobně potká,

a pak ty lidi si otevřou noviny

a tam čtou jenom prostě nějaký

jako šílený prostě příběhy,

kdy ty média mají tendenci vytahovat

ty největší exotia a zbírat ty kliky.

A já vlastně tím jim pořadem

jsem začala nabízet lidem

tu zkušenost

vlastně přes obrazovku.

Moji diváci mají pocit,

kdyby opravdu někoho osobně poznali.

Na část lidí to asi vnímá v té,

ty se to změnila mediálně,

která si hraje s tím, že trošku zaměnuje

možná transgender

a drag queen

nebo takvíhle věci,

že vlastně to posůvá do té

nechtějíc vulgární,

ale do té trošku provokující polohy.

Ty světy jsou trošku propojení drag queens?

Já vím, že jsou, ale...

Drag queens je umělecký směr,

je to prostě divadelní,

druh divadelní show.

Ono to je samozřejmě oboje je v pořádku,

kde spíš o to, že člověk

vnímám okolo sebe,

že člověk má tendenci vnímat

takovou tu právě tu třeba

i v dobrém provokující polohu

těch některých drag queen,

jako tu, která je vlastně symptomatická

pro na příklad transgender,

což logicky nejde.

Není, protože...

Takhle...

Já bych to vzala asi více šírokách,

já si myslím, že největší

problém nás a vlastně obecně

jako LGBT plus lidí

je seksualizace.

To, že se na to kouká nějakým prismatem

seksuality.

Třeba v Český republice

je unikátní v nějakým Evropským

a světovém kontextu,

že tu transici řeší seksuologové.

To už ve světi vůbec jako není běžný.

To možná bylo běžný v 80-kach, 90-kách,

ale jako ta doba už pokročila.

A...

Česká veřejnost dostávala informace

o trans lidech vlastně z krizety

seksuologii a ty se na to koukali

jako jednou optikou.

Ale ono jde vlastně o celý život

v celého šíři.

Já vlastně

takhle žiju 24-7

pořád.

Seks je nějakou součástím

jího života,

ale není to úplně jako to nejvíc,

nejdůležitější.

Jako nás všech?

Říkám týden,

jsem ta vývojářka, tak mám takový příměry,

že nevím, týden má 10.000 minut

z průba.

Je co málo přes.

A jako ať si každý řekne, kolik

jako z 10.000 minut týdně

jako trávi nějakou intivní aktivitou.

Někdo víc, někdo mý, někdo nula.

Je to prostě různě důležitý,

ale není to to jako primární od co

d.

A skrzed, co bysme se na ty lidi

měli dívat.

A to samí vlastně tohle

tohle stejný se dá přesunout

i obecně třeba na geja lesby.

Je to co spolu MySex.

Je potřeba třeba tím ochrániť

děti, aby náhodou

jako se nekoukali na ty oplzlosti.

Ale jako gay pár jsou dva lidi,

který třeba spolu s dílej domácnost,

s dílej spolu na dovolenou,

s dílej spolu finance, s dílej spolu radost,

humor.

Uplně jako život v celý svojí šíři,

do který samozřejmě

jako to, co dělají v posteli do toho,

tak nějak patří.

Ale není to to najdůležitější.

A daj si pusu.

Není v tom žádný rozdíl,

když to sami udělá heteropád.

Není to něco, co je

nějakým způsobem obzcéní

nebo oplzlí.

Ty si zmínila, že to vlastně řeší se k suologové

v Česku.

Ono jich zároveň není moc.

Není jich moc.

Těch, co to řeší,

je tak kolem deseti.

A těch, co já bych

jako sklidným srdcem doporučila,

nějakého svýho

vychovává asi nástupce.

Takže jsou asi čtyři.

Ty bych zdoporučila čtyři, protože

ti jejich přístup je podle tebe

správný.

Respektující.

A ty ostatní jsou jacy.

Tam je to takový jako složitý.

Tady se hodně třeba

ominila ten příběh

profesora Vajse, který

je...

On dostával

v těch médiích ten největší prostor.

Jo.

Ale oni opravdu vás vyšetřujou

metodama

sexuologie. To znamená,

bych to uvedla do nějakého kontextu.

Jo.

Já jsem dospělej člověk

a

dospěla jsem tady k tomu poznání

a potřebovala jsem hormony,

protože jsem chtěla

změnit svůj vzhled a svůj život.

A ty hormony mi k tomu strašně moc pomáhaj.

Můžu být obrado svýho těla

ale v Česku musí mít

prostě na sexuologické vyšetření

a tam popisovat nejintimější detaily

svýho pohlavního života.

Musím tam vysvětlovat,

když se otírám nebo zasouvám,

jaký na co myslím, když másturbuju,

když jsem začala másturbovat úplně

jako šílený otázky,

který se toče jenom

kolem toho sexu.

Jo.

A všichni se tváře, že to je normální.

A vždy, který ten systém vytvořili

jako prostě ten panvájs,

tak říkaj, že jako musej,

ale jako by nemusej,

když se podívat za hranice.

Já když mluvím z translidmázy nejich zemí,

tak úplně jako valej bulvy,

říkaj, já jsem na žádný tak výdle otázky

jako odpovídat nemusel, nebo nemusela.

A v každý zemi je to jako úplně jiný.

A čím to je, že to tady je takhle?

No, to je velmi

jako zajímavá otázka.

Je to historická věc?

Je to určitě historická věc

a určitě to nějak,

jsou to nějaké mocenské struktury

v podstatě. Oni dokázali se

jako by vytvořit ten systém,

ze kterýho, hele, třeba,

když do k tomu vajsovy,

tady na tenhle pohovor,

já to mu ráda říkám,

oplzlý výslech, protože mi to přijde

jako by adekvátnější

popy situace,

než seksuologické vyšetření.

Je to oplzlý výslech,

když jsem se potom podívala

do svýho přehledu VZP,

tak za ten výslech

a za vyhodnocení testů

si naučtovalš 4.800

jako zdravotní pojšťovně.

Takže pro ně to je

jako lukrativní biznes, který si prostě rozjely

a oni nemají nad sebou

žádnou kontrolu, protože

my jsme malá komunita

lidí, je to vlastně jenom

jako marginální

přeba zdravotní pojšťovnu

je to úplně jako marginální

a oni nad sebou nemají žádnýho

šefa

to prostě takhle, oni ten systém

takhle vytvořili a tady prostě takhle funguje.

A ty musíš k němu? Ty nemůžeš

k němu jenom?

No, je to takhle, je to jako složitější.

Teď už můžeš

jsou už

existujou tady alternatyvy

a já to právě lidem radím,

jak vyhledávají z píšty alternatyvy

a ono to funguje tak, že ty vlastně

když tu transici započíš, tak když doordinace

seksuologa a ten tě pošle

na vyšetření ke klinickém psichologově

takže ten vás je klinický psicholog

který mu se chodí na tyhle posudky

ale třeba tady vlastně

doktor Kafivková, která byla

tady do nedávna taková

hlavní

mediální tvář těch seksuologů

tak posijala pouze k němu

Takže jako

lidi měli pocit třeba, že nemají na výběr

ale mají, kdež ti doby už mají

těch, říkám těch seksuologů, které se dá jít

které já bych mohla doporučit, jsou 3

A já vím, že ty si ještě mluvila

i o tom, a když jsem to věnem rozhovoru,

že to vyšetření

taky může být ještě horší, že může být

takové to, které měří

tvoje reakce na nějaké podněty

Já bych k tomu Vajsovy ještě řekla

asi tolik, že já jsem tam

šla a měla jsem těsně přeště 10

a

já jsem sebe vidomej člověk,

pro mém se řekla, tady mu něco prostě

vodřikám, ať už to mám za sebou

v pohodě mě, to je

celku jedno, ale on dává

tyhle stejné otázky, třeba 15 letem

lidem a

to mi přijde hodně přes Čáru

a těch lidí, který

z toho jeho vyšetření byly

jako silně traumatizovaný, těch

příběhu jsem, když jsem dala

výzvuať mě lidi postíla i tak jsem

pozbírala desítky a to

prostě není v pořádku, ty

mě deš za lékařem

ve chvíli, kdy seš

v nějakým nejtěžší životní situaci

kdy

vůbec jako přijmout

to sami v sobě je strašně těžký,

teď v jednáci to s tím okolím je

strašně těžký, naráží všude na

problémy, k tomu aby si moh

žít autenticky svůj život

tak

neskutečný jako

na neskuteční potíže narážíš

a pak tam deš teda k tomu odborníkovi

můžu pomoct

a vlastně tam máš pocit, že mu

taky musíš jako něco dokazovat

že to jako ty lidi tam chodí úplně

jako nervozný, jako k maturitě

se se vřeným žalutkem a teď

ti dává takovýhle prostě výslechy

i jako lidem, který nejsou

jako zletilí

což jako šílený, se myslím

a hlavně jako by k čemu

jo, oni má jako argument

o něj maj argument

to je to je dležité a ta leta

k tomu myslí spoustal lidí

nevím si každej, ale spoustal lidí, kteří to potenciálně

uvidí, protože

to je součást přece té celé diskuze

proč?

protože aby někdo neudělal chybu

aby se špatně narozhodl, aby nepodlehl nějakému

a možná mi

námítneš, že takhle to vlastně neprobíhá

ale tak to v medích občas

je i prezentováno, že

někdo může podlehnout nějakému tlaku

přece nám to období těch zlašt

asi před těma 40 je to přece no trošku jiného

že ty vlastně celý život máš

aby se o tom přemýšlila v kontextu

a tak dále na druhou stranu v těch 15 tlak

sociálních medíí, tlak

společnosti, tlak všeho může vesť

to může člověk prostě tu chybu

nebo nechybu, já nemyslím dáříc chyba

udělá rozhodnutí, kterého by pak třeba mohl litovat

stává se to

nejsou na tom moc jako výskumi

jak je to rozšířený

jev

říká se, že něco kolem 1-2%

případu se může stáv, že

potom později rozmyslí

já třeba osobně

znám translidí stovky

a těch případů, že si to někdo rozmyslil

a tý transice zalitoval

s nám 7

ze svý okolí, což tak jako odpovídá

řádově

tomu číslu, co jsem řekla před chvílí

zajímavý na tom je, že všichni s tědlech

7 byly chodili k Vivkoví

a byly přes v tom pohovoru

u Vajce, takže to jenom taky jako důka

z toho, že

i tenhle ten seksuologický

pohovor nic, jako nezaručuje

a teď bych

strašně ráda, tu jakoby diskusi oddělila

na dvě věce, jsou nezletili lidi

a jsou zletili lidi

já se domnívám, že

pokud je člověk

zletilej, své právné, už bylo

18, mám jít právo

si nějakým způsobem rozhodovat o svém těle

jakákoliv, že na v týchle zemi

může vysázet bankovky na stu

lající zvědčit, změnčit prsa

to úplně jedno

nemusí nikomu vysvětlovat

detaily svých seksuálního života

myslím si, že u dospělejich lidí

by opravdu mělo stačit

podepsat nějakej papír

informovaný souhlás, kde by

byli vymenovaný ty rezeka

a vlastně chodit ke endokrynologům

protože to je to, co potřebu

pokud se rozhodnou

protu hormonální terapy, potřebu, aby

mě kontroloval pravidelně endokrynolog

protože to

je nějakým způsobem

ryskantní proto tělo

jsou třeba země na světě

kam stačí zají do lékárny

a jedinou otázku, na kterou se tě zeptá

je, jestli budeš platit kartou nebo hotově

a nikdo se tě nic neptá

ty stejný hormony, který beru si prostě

normálně můžu koupit

to taky jako asi není ideální

protože si myslím, že tu endokrynologii

by lidi měli hlídat, ale jsou třeba

země kam stačí zajít k tomu endokrynologovy

přišel jsem, nebo přišla jsem na to,

že mám prostě jednou

džendrovou identitu, potřebu

hormony a

jsem tady endokrynologu dělá ty vyšetření

vlastně

ty lidi, který o tý svojí identitě

pochybujou, tak buď jsou si jistí,

že už na to nějakým způsobem

dokázali sami přít, což byl třeba

můj případ a nebo nějak tápou

pokud ty lidi tápou, tak potřebuji

předevšim nějaký psychoterapeuty,

by je měli tou cestou provést

a pomocím se v sobě osorientovat

a fokam, že kdy ty lidi vědí,

tak potřebujou endokrynologa

nebo někteří chirurga podle to,

jsi se rozhodnou pro nějaký chirurgický zákroky.

Učel tý transicé

prostě do spědostavu spokojenosti

jako, aby to má učinit

lidi, aby byli šťastnější, každej

k tom potřebuje něco jiného.

A teď jsem můvela o těch

do spělejch vědech a u těch

nezletilejch je to strašně komplikovaný

a jako by rozumím těm argumentům

jako by z obou strán

já jsem sama byla dítě

měla jsem tyto ty pocity intenzivní

už v době jdeme bylo kolem 9 let

jo

tajně jsem se převlíkala doma

a mišatů

pročítela jsem si časopy zburda

fantazírovala jsem si o tom

zbíral jsem nějaké obrázky princezen

měla jsem informace vůbec žádný

nevěděla jsem co se se mnou děje

byla jsem zmatena a jenom jsem byla

o tom, že to nesmím i komu říct

a držet to v tajnosti

takže jako

mám pochopení, že když

se to v čas podchytí

a třeba se nastoupí

na nějakou hormonální terapie

těsně před toho pobertov

takto těm lidem může zachránit

důstojné dostpívání a život

já třeba jeden příklad pro všechny

youtuberka

Niky Jagers

nebo Jager teď nevím

je teraz s holamská

původem

a ona se vyautovala světu

ve chvíli, kdy byla

třetí nejsledovanější makeup youtuberka

na světě, měla 3 miliony sledujících

a někdo to na to přišel

jakože ona tady

přiznala nebo přiznala

oznámila, že je trans

protože to někdo nevěděl

ale někdo jí začal vidírat

někdo na to přišel

a dostala nějaký výhrůžný mail

tak ona se rozhodla, že to prostě tomu světu řekne

a všichni byli hrozně překvapení

a pak šla, nevím

k L.A.M. do Tolksho a tak

a ona se bála

že jí to zničí karieru, naopák

teď těch followers má víc než 3 miliony

nevím, jako přes tě kolik

ale asi za týden se jí z dvojná sobyli

o toho coming outu

a ona právě mluvila

v nějakým svém dalším videu

o svém děctví a dostpívání

a říkala, jak je strašně vděčná tomu

a tohle to umožnila

hormonální terapie před Pubertu

že díky tomu mohla prožít ten život

jako plnohodnotně a že je šťastná

pak jsou samřejmě ty případy

že si to jako někdo rozmyslí

a jako

to je blbí

a teď jako co s tím

myslím si, že tady jako tradiční

česká seksuologie nepríde vůbec na nic

to už prostě jako

říkám tady

ty případy, že prostě se

spletli a prostě jsou

a ten je odiskutovatelný, to jsou prostě

lidi z masákostí, to jsou prostě

teď myslíš ty, kteří

těch sedom, které znáš

a kteří přesto, že

přesto, že prošli tím vyšetřením

tak stejně prostě si to rozmystleli

nakonec

a já si myslím, že hlavně

tady je chyba

že se na to pořádíváme

jako prismatem ty tělesnosti

že ono, když se řekne

v tranzice jen tak bez nějakého

přídevního méná

tak si každý vybaví tu medicinskou

ale ta tranzice vlastně jsou

tři různí věci, kterým

pod tím slovem můžeme myslet

ta tranzice

medicinská je vlastně

to, že budi beru hormony

nebudu na nějaký operace

ať už jako plastický nebo

přioperování toho po hlavního organu

pak mám tranzici úřední, to je

si mě ten stát uzná nebo ne

můžeme mít ty pravidla

ale pak je

tranzice sociální, to znamená

že v tý svojí

vysněný džendrový roli začnout

normálně fungovat v každodením životě

z mýho pohledu je tohle

to, o co dé

že když se řekne tranzice

bez toho adiektiva

tak by se měla mysleta sociální

protože to je ten cíl

každý k tomu cíli potřebuje

trošku něco jiného

co jako kosmetického

to je za účelem jako změny vzhledu

aby se mi lépe žilo

někomu stačí nic

někdo potřebuje ty hormony

to byl můj případ, že mi to zdenělo obliči

mělo mi to pleď, prostě začala jsem

normálně fungovat

někdo potřebuje přeoperovat

ten pohlavní organ

protože mu to činí problémy

v nějakým pohlavním životě

já třeba jsem se pro tu operaci nerozhodla

při toho jednoduše bojem

mám z toho prostě strach

a zistěla jsem, že

jako ten intimní život si dokážu

zahrídit i tak byť

to mám komplikovaní

čímnohem než jiný lidi

ale řekla jsem si, že ty ryzyka

zdravotními nestoje za tu

za ty komplikace

tady tím může nějenu namítnout

a 100% nemítné

ale pokud neprojdeš

toho operací

myslíš to vážně

tak jako jasně

a já vím, že to je

ta otázka je

problématická sama o sobě

ale 100% za dní

protože jí slychám velmi často

že přece když někdo se rozhodne

tak by měl jít olyn

ono je to složitý

když si uvědomíš

a vždycky říkám, kdyby za mnou přišla

Arabela s kouzelným prstenem

a řekla, že mi udělá

ženský pohlavní orgán

ale když pak posloucháš

ty historky

jak se to nepovedlo

a teď byl nějakej výzkům

a bohužel, jako nedokážu teď zlavy říct

zahraniční, kde vycházelo

že jako vážný komplikace

jsou kolem 20% případů

což je hodně

a já ve svém okolí to tak odpovídá

když mluvím s těma holkama

tak ty komplikace tam byly strašně často

a opravdu jako život ohrožující

tak

jako

fakt si říkám, to tohle mi za to nestoje

a už mám jako

kdybych jednak

kdybych byla na chlapy

a kdybych byla mlada a měla

celý ten život před sebou

tak budu uvažovat úplně jinak

ale už mám spíš celý život za sebou

to je težku pesimistický

pohledá dobře

a prostě přišla jsem na to

já jsem ze začátku nevědělá si tu operaci

chci nebo ne, ale přišla jsem na to, že mě to

je ty problémy a že mě šlo

hlavně o ten sociální život

a my tady v běžným

každodenním fungování nevidíme

co má kdo jako v kalhotech, netušíme

mě všude všude všichni říkají

mladá paňi

já třeba vím, že diváci co se na to koukaj

tak to o mě vědí

takže budou upozorovat nějaké rysy

kterých já jsem si moc dobře vědoma

ale cizí člověk, když prostě přijdu někam do obchodu

tak si těch rysů nevšim ne

protože to o mě neví

a já jsem si řekla

to jsem potřebovala

to jsem chtěla

a tady ano, tak ten intimní život

mám trošku jako jiný

řekám, třeba lidi na vozíku

taky nemaj intimní život

ale to neznamená, že jsou miní lidi

a když zmínuješ

že řada i lidi v tvém okolí

měla s tím vážné problémy

že je poměrně hodně

tak to jsou ale

problémy po těch operacích

které vlastně vyžaduje stát

aby ty si

mohla mít to F-ko

v občance

jo, tady bych to zase uvedla na pravou míru

většina lidí si myslí, že stát vyžaduje

tu chirurgickou plastickou

ne, on vyžaduje sterilizaci

já řadši řekám, kastraci

před té přesnější termín

sterilizaci je takový širší termín

který zahrnuje i zákroky

který jsou vratný

což já tohle vím

ale i pro diváky

aby bylo jasnou vlastně český stár

vyžaduje odebrání

buď varlat nebo váječníků nebo dělohy

a tak to je operace, která není

i to je operace, která je velmi náročná

bez svých jako ryzyk

to znamená

já mám řadu kamaráde

který šli jenom na to odebrání varlat

to znamená nechaly si penis

protože tu komplikovanou

plastickou operaci nechtěli podstoupit

tak si to jenom tady řekám pro diváky

pro českého právního řádu

tady máme

lidi, kteří jsou užedně ženy

mají FF občance

přesto mají penis mezi nohama

jenom tak jako až

aby bylo jasnou, že takhle to prostě funguje

a

u transmužů

to znamená tam musí dojit o odebrání

některí zdroje říkají

váječníků, některí dělohy

ale prostě většina lidí

si nechá odebra trofnou oboje

tak to je opravdu jako rozkuchální

půlky brycha

to je opravdu jako náročná operace

která se bůne se celou řadu ryzyk

u těch transmužů

teda ten stát vyžaduje odebrání vadlat

což je mnohými prezentováno

jako taková ambulantní zákrog

šmik šmik

je to prostě jako to

přesto já jenom ve smim okolí

mezi smejma blízkejma kamarádka

mám dvě, který potom měli

vážný zdravotní komplikace

měsíční neschopnost

že tam se to nějak zanítilo

že prostě nemohla si ani sednout

musela jít na to

musela jít na nějakou reoperaci

že i takovýhle jako byť co je prezentováno

jako ambulantní zákrog je riskantní pro zdraví

a hlavně my máme tady

na jedný straně

uplnět jako úřední akt

jenom prostě papírování

jenom jako

fakt jako písmenkov opčance

a na druhý straně jako ten

vyžaduje kulitomu

nechat si jako uříznou živou

zdravou částěla

bez nějaký jako lékařský indikace

což je vopravdu unikát

v Evropě už to

z tých zemí pořád ubývá

teď už jsou asi poslední 3 myslím

kde v Evropě něco takového vyžadujou

a nevyžadujou to třeba ani v Polsku

nevyžadujou to ani v těch katolických zemích

to prostě jenom tady jako česká specialita

a myslím si

že to zase

zpátky se dostáváme k ty seksualizaci

protože to tady tak bylo prezentováno

že

ty lidi tu transici dělají

z nějakých

seksuálních motivací

tu díš přece kdo to chce

tak přece si musí jako nechat změnit

jako ten pohlavní organ

přece tak jako v oto dé

ale můžeme se i bavit

jako v absurditách typu

mluvela jsem s jednou nejmenovanou poslankiní

která mi řekla

no helejte a já jsem jako by

přišla ova ječenky

kůli rakovině

to znamená by se mohla nechat prohlásit za muže

a já řekám no tak jako

budete muset v Česku projít jako komisí

takovou tam se nabyflujete

nějaké otázky a něco tam před nima zahrétte

za diva dílko a pak ano

jako splnila jste prostě

zákonu podmínku České republiky

stáce mužem

tvoj osobný příběh

ty si změnila že už v 9 letech

si nebo v někde

když si byla vlastě dítě

tak si cítila něco

jak se dítěhdy s tím žil?

no já se měla

podcít

ono de o to sociální transici

jo a to si ty lidi

častokrát neuvědomujou

že pojďme jako

není nutný hned tomu dítěti dávat

hormony

to prostě je až o to 18

mě napadá, teď máš

dostatí letého syna

a třeba bys neměla

neměla bych syna

my kdyby jsme chtěli

uzavřít registrované partnerství

tak nemůžem, my pokud chceme

naš svazek

nějak zlegalizovat

tak my se musíme vzít

transěny dostávají hodně správ

a různých takových seksualizovaných správ

řekneme od mužu

co je řekneme trošku kink

možná, nebo pro někoho může být

je prostě

obrovská spoust a mužů

který

jako toužej poženě s penisem

kdo jste měli gložité

je jak třeba je vnímane

témat trans vesportu

transěny vesportu je témat na další

hodinovej podcast

jsme děkuju, že s to jako vytáh

musím říct, že té oblazide

i moje nějak názory

vývojem tam je zpátky

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.