Studio N: „Kozy dobrý. Pořádně ji ojeďte.“ Čemu čelí české političky?

Generálním sponsorem podcastu je Avant Financial Group, finanční partner proti, kteří chtějí hrát vyšší ligu biznesu.

Je pln dělí 18. září, posloucháte studio N, tady je Filip Titlbach.

Dnes o tom, čemu musí čelit české političky.

Pěkná holčina, roštěnka, na žinu vypadá poměrně žensky, bude to dobrá matrace, pořádný ojeďte, ta se pročká všude.

Takové komentáře se o sobě místo gratulací o víkendu přečetla Zuzana Klusová, pirátka, která byla zvolena na 3. místo kandidátky ve volbách do Evropského parlamentu.

Přece na pirátu Ivan Bartosz, pod jihož příspěvkem se komentáře objevily se své kolegyně zastal.

Čemu musí čelit ženy, které chtějí být vidět a slyšet v české politice.

A kdy tenhle hnu skonečně skončí, budu se ptát právničky a odborářky šárky Humphry, šárkovítej ahoj.

Když se to děje jiným, že nám političkám na příčspek, kterém není to otázka,

jedné strany, vůbec nechce, když dělá, a vadí mi to u všech.

Vadí mi to, i když se to děje můžu, vadí mi, když se to děje ženám, vadí mi,

když se dopouští někteří bodyshamingu, v rámci právete argumentace případá mi to,

něco naprosto nepochopitelného. Stále si potřebujeme asi zvykat na přítomnost žen ve vysokých pozicích,

na to, že jsou samostatné mají svůj názor, chtějí projevit to přirozerá věc.

Když si se přečetla, ty komentáře pod tvýtem Ivana Bartoshe,

a teď já nevím, jestli si aktivně do nich šlá, já jsem tam terašel, tak co se ti honil hlavou?

Tak v prvním řadě je to únavné, sejmult, sejmult, je vnic originálního, vnic nečekaného,

všechno, co už jsme viděli, četli, slyšeli x-krat,

jediný, co mě na tom překvapuje, je ta neuvěřitelná zásova nových a nových uživatelských úštů,

který jsou tohlen z to schopný na sociálních sítích, jako chrlit.

Ale mě to přišlo osobně velmi velmi líto, zrovna v uči zuzaně klusové,

protože to je skutečně velmi talentovaná, velmi schopná politička,

která, jak v té komunální, tak nějaké aktivistické práci už jako dlouhou dobudila fakt neuvěřitelní věci.

Ve velmi složitém regionu. A místo toho, abychom víteli jako nějakou novou tvář na té, řekněme,

celorepublikovanou potažnotery Evropské úrovni, tak první s čím se musí setkat,

jako při nějakém postupu, nebo výstupu prostě z toho krajského prostředí.

Mě tady tohle, takže zrovna jako partikulárně v učiní mě to přišlo extrémně na fair,

či mě nechci říct, že by to v učiní někomu jinému bylo fair,

ale přišlo by to, že jako ještě ke všemu tady na místo výtální nového talentu prostě poní internetháže

z to svojí špínu bez břehou.

Co to s človíkem dělá, když si osobičte takové odporné seksistické věci?

To je samozřejmě velmi individuální. Záležit na tom, jak ten daný člověk,

většinu tedy adresátka takových to věcí je osobnostně nastavená, jaký má skušenosti,

v jaký je i třeba jako náladě nebo zrovna momentálně jako v tý kondici,

jaký má kolem sebe support, to je prostě strašně jako individuální,

ale při měřečinu si nedokáží představit, jakou by to dělalo radost,

jako nebo kdo by to bralo jako nějakou formu, jako lychodky, to asi sotvá.

A jestli by někdo chtěl tvrdit, že to má být jako pochválé jihu zhledu,

tak to se samozřejmě dádět sušně, tak to nemůže nikdo předstídat,

že to bylo myšleno jako lychodka.

Ale jinak, které jak se může být různé, od opravdu nějakého únovy

a takového toho už klapku, když uděláš takový ten a-roll,

že tě oči pobalu veletí z důlku, protože prostě to je jako po tisící fotosemí,

až po to, že to může jako skutečně jako bolestivé zasáhnout,

jako někoho, kdo je prostě faktře jako nějaké křechčí psychické konstituce

a nebo těch skušenosti ještě jako nemá tolik.

Já si vůbec neodhaduju, nebo netroufám odhadnout, co cítilo zrovna Zuzaná Hlusová,

to pochopitel mě neprisluší, když ona se tom nějak vyjadřovala,

ale je dobrý vědět, že to na každýho a na každou působí nějak jinák,

ale nikde pozitivně.

Já mám takovou širokou otázku, která zní z čeho tohle vlastně pramení,

jako kde je kořen téhle nenávistí vůči, že nám,

ale kdybych měl trochu spřesnit, nebo kdybych měl najít ten směr, jak není odpovědět,

tak jí možná ještě doplním otázkou, proč to dělají převe vším muži?

To si je zase dobrá otázka.

A se se tady narážíme na ty limity toho, jak generalizovat nějaké individuální pohnutky.

Obecně můžeme říct, že ten seksizmus je součást nějaké společenské kultury

v politice a zajmena tam, čím víš, jako demé v těch přičkách moci,

tím intensivnější to seksistické prostředí zajmene u nás může být.

Je to prostředí, které bylo historicky, že nám bude úplně zapovězeno,

nebo minimálně jako hodně znechucováno.

Tohlenc to může být součást na jedné straně nějaké vůzovkách konkurenčního boje.

Na druhé straně to může být prostě projevem i nějakého obecné misoginy.

Ty se připravuješ navstup do vlády, neblbni, co tam budeš dělat.

Hodíš se akorát na uklízečku, ale ký blvody, ty rachytická uživaněná soudužko, neuneseš.

Tak co s tebou?

Nebo chybně, pokud jde o politiku nebo o politické prostředí, politické kandidátky,

tak si můžeme i myslet, že to bude vycházec nějakých jako politico-ideových pozic,

když sež volič někoho z úplnějného straně politického spektrá, tak pro urážku nepůjdeš daleko,

a vy už ješ první, co tě jako přijde pod ruku.

Takže samozřejmě těch jako důvodů může být víc.

Co já v ním mám jako specificky český problém, je to, že ešte do nedávná,

a ono ešte teď to není o mnosek lepší, ale už se o tom ospoň víc mluví,

ešte do nedávná tohon stopilo jako přijímán, jako standardní součást politické kultury.

V lepším případě bagatelizováno jako, že vodnic nejde, to jenom na internetu,

v hordším případě ešte jako roztleskáváno případně,

v bůlvárním způsobem se z toho dá jako nějakým způsobem těžit nebo to kapitalizovat,

tak to mě přijde jako, že tady v těch reakcích máme jako velký problém.

Chápu, že je těžké generalizovat pocity, to je fakt náročné,

ale máme třeba data o tom, nebo jak to vzít objektivně,

máme data o tom, jak moc velká překážka tohle proženy vstupující do veřejného povědomí v Česku může být?

Uvání se to jako jedna z těch zásadních překážek,

kvantifikovat to samozřejmě jako nelze,

ale celková hrubost a nenávistnost nebo seksizmus toho politického prostředí

je velkou barierou jednak pro vstup vůbec jako žen do té politiky

a jednak to může působit i takový jako, jak bych to řekla,

jako rychlejší unavutě z politiky,

že když už tam některá vstoupí, tak pokud by se mohla vynovat primárně práci

a neřešit tady tyhle nesmyslíkolem toho a tady nějaké jako ubližování a verbalní a jinou agresy,

tak třeba jako by vydržila díl,

je tu jako větší pravdy ponožit to trív vyžené.

Opět je to jako individualizovaný, nemáme tady úplně bych řekla,

kvantitativní data, ale existují nějaké výskume, nějaké jako rozhovory,

prostě výskume vedené většinou formou rozhovoru s konkrétnými političkami,

ze který se historicky můžeme udělat nějaký oprázek o tom,

jak na to české političky nahrýžejí, nesel zřejmě na tyto projevy,

ale jako celkově na to působení a ty bariery v politice.

Jaký je ten obrazek, jak to vypadá s řenami v České politice,

jejich pořád zůchvalem málo, ale nebo si to nějakým způsobem někam,

ať už pozitivně nebo negativně vyví.

Tak co se týče míry toho zastoupení, tak na to zrovna data máme.

Jako datál o počtu žen, političek v jednotlivých volených zborech

a nějaký den vývoj, ten samozřejmě jako můžeme sledovat,

teď budou aktuální volby do Evropského parlamentu,

tak tady máme zrovna tyto procento asi tak jako nejvyšší,

je to, jestli se nepletu, 33%.

Ve všich těch ostatných volených orgánech je to nišší.

Ještě se tomu poměrně blíží třeba zastupitelstva měst a obcí,

kde jsme někde okolo 29%.

A já se k tomu zacholku dostanu, proč to tak je.

Každopádně celkově, to není příliž vysoké.

V těch jednotlivých okdobích od voleb do voleb to ani příliž nerozte.

Ani není možný, jako historicky říct,

že bysme tady prodilávali nějaký výborný vývoj,

že by ta křivka jako šla nahoru, to bohužel tak je,

jako není možné konstatovat.

A zrovná v kapitole moc, což je kapitole,

která mi mojí nezohledňuje právě i to zastoupení,

že jen v těch volených politických pozicích.

Jsme v rámci toho každoročního Evropského indexu

džendrové rovnosti, vždycky hodnocení jako nejhůře

nebo je to pro nás jedna z nejhorštěch kategorí

a celkově nás to v tom uníním srovnání

v otázkach džendrové rovnosti sráží hodně dolů

jako na ty nízké příčky.

Takže tady jako je možné řík,

že na tom jako fakt nejsme dobře

a že se prostě jako nic nelepší.

Já jsem zmínila, že trošku lipoš lepší

je to na tý kommunální úrovni

a to je zrovna to prostředitý politik,

kde se ženám a teď nechce říct,

jako v dobředaří.

Ale ve srovnání s toho nejvyšší politikou

tak jsem jako relativně ešte dobředaří.

Pro většinu z nich je to nějaký entry-levelt politiky,

což u můžích politicích nesbytně jako neplatí

a často se tady v tomto

projevuje i ten specifický vztah,

jako který ženej můžou jako k tý politice

mít nebo k tomu vstupu do politiky mít,

protože většinou to bývá založenu,

na tím, že řeší nějaké jako lokalní téma

a od toho lokalního tématu

jako například upravy veřejného prostoru

nebo volnočasových aktivit pro děti

se dostanou právě jako by do toho místního zastupitelstva

nebo takhle nějak.

Není tam jako úplně třeba tak časta

ta dráha, že vstoupí do stranické politiky

a jako ho odlejí od začátku dělat

jako stranickou politiku a v rámci té stoupat.

To nám popsal dosud podle mě za tím

jako nepřekonaný průzkům

sociologického ústavu Akademie vět

nazvaný solo prosoprán.

Výsledky tedy toto průzkůmu

jsou pořád ještě dostupní

jako na internetu, to bych doporučilo

každému zájemci si přečísty,

když máme i něco novějšího,

ale tohle jste opravdu jako velmi působivé svědectví

o tom, jak české ženy chodí do politiky

a co tam dělají, nebo naopak,

co tam bohu žel, ale nemůžu.

A teď co to znamená v prakce,

v sobě nemá ženy.

Současné době můžeme vidět několik

výrazných političek ženských,

jako ich čím dal víc,

a můžeme vidět na příč politickým spektrem.

Já je tady jako nebudu menovat,

i když bych to strašně ráda udělala,

protože většinu z nich a dokonce i v někdy

s ohledom na nějakou,

jako možná ve vztahu,

k mému smíšlení překovapivou,

třeba politickou nebo stranickou příslušnost,

fakt dělají jako docela spoustu práce

a hlavně nebojí se mluvit,

třeba o těch tématach,

o kterých se kod louho nemluvil,

například, jak v způsobě souženy

zatlačovány v politice

nebo vytlačovány z veřejného prostoru.

A takový žen,

jsme se ozřejmě jako by mohli mít víc.

Já si myslím, že každý,

kdo chodí k volbám,

nebo se jinak zajímá o politické dění,

nebo vůbec přemýšlí o veřejní záležitostech,

by si přál,

aby politická reprezentace

byla kompetentní,

aby uměla reagovat na aktuální výzvy,

aby uměla třeba

tu spoločnost jako někam VEST,

no a bez, mimo jiné,

tedy bez nějakého diversifikovaného složení

té politické reprezentace

se skrátka ochuzujeme

o mnohu perspektiv,

které ale pro tu spoločnost jsou důležité.

Ne, každý politik

nebo politická čerpá jenom

ze svých životních zkušeností,

které týzu mají k tomu nějaké podklady,

můžou prostě empaticky čerpat

jako ze zkušeností jiných,

ale zase až na to ty výzkumi jsou

tahle přenocitelnosti vždycky

jako dost limitovaná.

Takže minimálně bez toho,

abychom měli teda v politice jako více žen

a více řidí třeba z různého

jako věkového spektra,

tak úplně vždycky nepostihneme

celéto spektrum těch problémů,

které vlastně ta spoločnost řeší to jedna věc,

a druhá věc úplně z celkem jednoduše

a připravujeme se o talenty.

Níkdo by asi, já už jsem to taky,

taky jsem to změnilo v jednom tvítusvem,

níkdo by z vážnou tváří snad nemohu tvrdit,

že dneska v České politice rozhodují výhledaní

schopnosti o tom, kdo se

jako dostane na hodu nebo do nějakých

vysokých pozic.

A jednisi v důvodu,

proč tomu i tak není je to,

že to prostě prostředí je netransparentní,

je vůči některým skupinám,

typicky kůrženám není vůči,

že nám je koby nepřátelské

a prostě ty individuální kompetence,

které rozhodují o tom, kdo půjde na horu,

nejsou úplně vždy to,

co bychom si představovali

jako žádoucí schopnosti.

Teď se říkala,

že nebudeš menovat konkrétní političky,

tak já zkusím pár výrazních zmínit

bez ohledu na jejich politickou příslušnost,

ale hlavně kvůli tomu,

že oni o tom seksizmu na sítích mluvili.

Je to třeba Olga Richterová,

nebo je to přece tky někdy s nímovním

Markéta Pékarová a Demová.

Navíc je to vlastně jako dlouhodobý problém,

protože o svých řadrach

si tehdy vyslechla od kolegů

třeba svoje už Petra Busková.

Mně by zajímou,

jestli ty máš s tím nějakou osobní zkušinost,

se seksizmem, který zažívají klusová

a nebo političky, které jsem právě tady zmínil,

a výraz nážena v tom verejném prostoru.

Nepohybně, tady tu zkušinost mám,

než se o ní podělnit,

tak jenom ještě jaký u krok stranou,

mě je hrozně mrzí a tady jsem teda jako ja osobně tím samovina,

že Petro Buskovou zmínujeme

v souvislosti z její politickým klusovou,

míním zajímena právě tady

s těmi seksistickými zálektosmi,

který mi si musela projít,

když si myslím, že ten její politický odkaz by,

měl být jako mnohem zajímavější a pestřejší,

což je, ale zase jako důsledek toho,

nebo jako nějaký jeden z projevů toho,

jak vlastně ten seksizmus si funguje,

že on přehrluší, nebo překryje,

leda z co jiného, co by mohlo být zajímavější a důloždější,

protože je to něco prostice tak,

jako vlugáně agresivní

a tak jako svítí to těmi neonovými,

vyřovanými barvami,

že skoro přes to jako není nic vidět.

Já jsem se samozřejmě setkala

dnespočitně krát s

fat-shamingem,

s tím, že kdybych, nebo stvrdzeními,

že kdybych jako vážilo mý než vážim,

tak bych

třeba nedělala ty věci, které dělám

a věnovalo by si něčom pořádnému

a na nějakým kravěnám,

jako jsou odbory a feministmus

nebo komentování ve řekni záležitostí,

to už je takové jako ohraná písnička

a upřímě řečeno

sice v občas někdy někde,

některá ve řečená žena

zmíní,

že ona se zničím takovým životě nesetkala

ale

myslím si a není důvodcí,

myslím si, že to tak není,

jako vyplýval ze všeho ostatního,

že tyto, že nebudou půjtě v menšině

a nebo takové nemluví pravdu

a to je ze dvou důvodů,

bude to vytěsnily

pak teprv,

jak zkrát jsem se stal,

osetkala s tím i v jiných kontekstach,

že nějaká žena nebo člověk řekne,

já jsem si nikdy zničím takovým nesetkal,

vysoký příběhy, tak oni řeknout,

a jo vlastně, a tady si na něco spomenou,

něco si vybaví, co by si třeba

v té obecné rovině, tady poten,

co hnípujem, nějakéko nezařadili.

Tak to jako jedna varianta a druhá varianta

je, že obstáty, jako v politice,

jako,

že nám nepříli v střícném prostředí,

vyžadu jako různé strategie

a některými z nich můžu být

tedy tyhle z takové ústupky,

jako to, že prostě,

ano osetkala jsem se s tím,

protože prostě nebudu čeřit vody.

To nechávám, já to nehodnotím,

to je prostě každého věc,

každé aci, ty životní strategie

volí, jaký uzná závhodný,

ale podle mě je práve naopak

jako mnohem víc obdívůvodné,

když o tom, když je nemluví,

když takové ventilují,

když zvařenují tez právy,

kterým chodí, jo,

protože najvřadzky toho můžeme být světky,

tak jako na té veřejne částě,

trasociální chci sítí,

a i když mluví o tom,

jak je to, jak se ohledně toho cítí,

a zároveň teda uvěklavěčnou jedním duchem dodávají,

že je to teda o té politické dráhy,

jako ne, neodradí,

ale že prostě je to hnusný a dít by se to nemělo,

tak to mě přijde,

jako by mnohem odvážnýši,

a může to,

prostě zase jako vyprošlápnou cestu,

některým jako dalším političkám.

A rozhodně bych to nehodnotila,

tak je v někde ty reakce pívají hodnoceny,

jako nějakou ufňukanost,

nebo, že jsi někdo odmítne slovy,

tak jako když na to nemáte,

tak kdo tý politik je nechoďte,

protože to je jen pokračování té strategie.

Podle mě jako mluvit o tom, je odvážné,

a mělo by se to dělat.

Já se přiznám k jednej věci,

tím víš v politice se,

a teď už jsem upravdu na velmi vysoká pozici,

tak tím, bych řekl,

že se stávají mé názory feminističnější,

skrátka mě,

a to cřemu čením,

v tom, že v některých věcích Česká republika skrátka

ještě má hodně velký prostor pro zlepšení.

Ty už si to trochu naznačila,

že jsou vlastně to i jiné důvody,

protože nene chodí do politiky,

že to není jenom sexismus,

je tady taky nefér rozdílení péče o děti,

o domácnost, nízké sebe vědomí,

že misogyny, urážky, výrušky a tak dál,

nakolik je ten český systém nastavený

přátelsky k pracujícím matkám,

a že nám obecně.

Jako co se musí systémově stát,

aby se to změnilo a narovnalo,

ty už se mi směješ.

Obecně nastaven,

co se tý česká slaďování rozhodně,

ne, jako family friendly,

a už vůbec ne,

jako že by vluk nějak přátelských,

že nám bylo o tom napsáno namluvenost

tohy prostě celých strategí

a komentářů a kníži a podkastu.

Já bych teda v tuhle stu chvíli zmínila

Mary Jílkovou od lidovců,

která byla jednou,

jednou ze šesti initiátorů

a initiátorek výzvy

v úvozovkách za přátelský s ním

vnout, která právě upozorouvala

na to, jak strašně složitý je

pro rodiči malé děti sleděval

to poslaneckou činnost

tady z nějakou,

jako péčí o děti.

A třeba tohlenc to je zrovna

ta jedna z velkých překážech,

která limituje ty komunální političky

a státní úroveň.

Protože i když to jednoduché

není pro někoho pořád,

pokud máte třeba děti

v nějakém níším věku

nebo jiné, nějaké závazky

tak je to jiné, když bydlíte

v Praze nebo ve středu Českém kraji

a v tý sněmovní je prostě někdy

musíte být dlouho a musí tam být često a tak dále.

A jiné to je, když bydlíte

třeba moravskou slském kraji

nebo někde na vysočině.

Už je tady tady

jako je určitý uspůsobem nějaká bariéra

pro tu flexibilitu a proto možné zohledňování

toho, že někdy tam prostě stedíl,

než by bylo jako vhodný.

Takže tady tak zase jako upozuměl

a zase bylo zajímavé, že přesto,

že tu lenství výzvu podepsali

tři můži a tři ženej.

V tamto plně první fázi

tak to bylo prezentované

jako spoure političek

první neprátovskou prostředí

a ty tři může tady signatáře

tak to mě taky přijakuje symptomatické.

Když to ještě schrneme na závěr

tak to, o čem se bavíme

vnímáš to jako alarmující správu

o české politické kultuře

která je veled z čem spokleslá

alebo jako ukázku hodně hlubokého

a zakořeněného problému,

kterého se prostě jen tak nezbavíme.

Do učité míry je to podle mě ukázka obojího.

Jedna věc je,

jedna věc jsou nenávisné projevy

nebo jakékolik projevy

ze strany veřejnosti

tady zase musím jako v souvislosti

z případnou zany klusové

a spolně tedy ocenit

jako její spoustraníky,

že se není za ní postavili

když jsme před relativně nedávnou dobu

ve spolukou ženy v médiích

řešili online šikanu

některých novinářek

tak tedy redakce neříkav,

že všechny ale některé redakce

prosit něko dnespěchají

z nějakou podporou

a to nemluvím o tom,

a někdy jde z jejich vlastných redakcí

o tak tady bych řekla,

že tohle je to,

jak reaguje ta instituce,

do které ta žena

nebo objeď toho útoku

spadá, kdy vlastně

pro ní ona něco dělá

a kým se vystavuje

tady nějakým těm hejtům

tak to do učité míry

nebo doznačné míry ukazuje

na to kultur.

To, jaké hejty vůbec přichází

i na vypovídá něco

uraznit, záběrem,

že by bylo iluzorní si myslet,

že tohle dělá tak,

kdy si to silvělo

pojmenovala takzvaně

v fůvuzovkach pár debilů.

To prostě tak není.

To je symptomatické

pro velkou část veřejnosti

a i když třeba malá část

jako veřejnosti

to bude produkovat aktivně,

bude aktivně takhle psát

komentovat urážed,

která to bude ignorovat

nebo bagatelizovat

nebo jistou bude tak jako nepríjemně,

ale nic s tím neuděla.

To je něco, co prostě máme

spoločnsky.

Bohužel, doznačné míry

jako zažeraný.

Pevně věřím,

že se to postupně mění.

Za jimou na útěch nejmlačí generací

vidím nějaký.

Nejsem v tomhle,

co to dovíží,

a nejsem bezbrhá optimistka,

která to hodně debilu.

Právnička, odborářka,

auturka, knihy,

proč jsme tak naštvané,

šárka, homfry,

šárkomosti, děkuju za rozhovor

a mě se hezky.

Ahoj.

Taky děkuju, ahoj.

Následuje krátká reklamní pauza.

Za 20 sekund jsme zpátky.

A teď už jsou na řadě zprávy,

které by vás dneska neměli minout.

Žatec a krajina žateckého chmela

se stali součástí

světového kulturního

a přírodního děditství.

Pro Českoj ide o 17. zápis

na tento seznam Unesco.

Robert Fico prohlásilo,

že Slovensko nepošle žádnou

další vojenského,

které byli vyspátky.

Robert Fico prohlásilo,

že Slovensko nepošle žádnou

další vojenskou pomoc Ukrajině,

pokud se jeho strana směr dostané do vlády.

Fico to řekl v rozhovoru s agenturou AP.

Ukrajinská vláda odvolala

všechny náměstky ministra obrany,

včetně známé animaliár,

která deně veřejnosti zdělovala informace

o situaci na frontové liny.

Maďarsko si není jisté,

zda musí ratifikovat vstup Švédska Donato,

řekoto šéf maďarského parlamentu,

naznačil další možné průtahy procesu.

A Rusko vyzvalo mezinárodní soudní dvůr,

aby zamítl ukrajinskou žalobu ve sporu,

který se týká ruského zdůvodňování

svojí invazé na Ukrajinu údajnou genocidou.

Moskva a Kyjev, který čelí ruské agresy

se dnes u soudu,

začali přít o pravomoc soudu.

A na závěr, ještě jízlivá poznámka,

reže sríří strach se vylil srce a želudek v dvTv.

Legendární lotr intelektuál Lotrandos

se utrhl za řetězu a přirovnal svůj příběh,

kdy si dal dobrovolně na tričko dneska

už odcouzeného násilníka Harveyho Weinsteena,

a lidé se ho nečekaně ptali,

jak to proboha myslí,

v tom procesu z 50. let.

Oni si vlastně kladu otázku,

i, jestli vůbec bych měl vystupovat v médiích,

jestli novináři by měli uslyšet

můj názor a můj hlas.

A tady se přesně dostáváme někam,

kde jsme byli v těch 50. letech.

Ty neříkáš to, co mi si přejmě slyšet,

nesmíš do médií, nesmíš filmovat

a bude rád, že tě nezapřemel někam

do kreminalu nebo do koncentráci.

Já už nemůžu, ten člověk tam zase sedí a mluví,

a opět tvrdí, jak tam nemůže sedět a nemůže mluvit.

Taky bych mluvil, ale mám strach,

že tady je to marné.

Bude to ozdopalo pežnické vandy,

bude mít vejličky a možná i všanty.

Posuně vzeme slov za slov,

kdo ko se dá,

bude to lotem intelektuál.

Na slyšenou zítra.

Národní galerie Praha představuje novou stálou ekspozici

1939-2021 Konec černobílé doby.

Umění v kontekstu historických událostí

zachycující změny politické i společenské.

Národní galerie Praha, veletržní palác.

Víc na ngprá.cz.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.