5:59: Konec Berlusconiho éry: Sex, stín korupce a populismus

Ford Puma a Kuga jsou vozi kategorie SUV, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Ford Puma zaujíme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Ford skladem CZ.

Silvio Bedlusconi

Silvio Bedlusconi, několika násubný italský premiér, mediální a realitní magnát,

Šoumen, který do politiky přenesl prvky komerční televize, dominoval italské politice uplynule čtvrtstoletí.

V pondělí jeho vláda definitivně skončila, italské úřady uvedli, že ve věku 680 let zemřel.

Podle médy, podlehl chronické leukémy, která ho v posledních měsících držela stranou od centra pozornosti.

Bedlusconi zásadným způsobem proměnil italskou politiku, na její špici se vracel na vzdory korupčním skandálu a soudním procesům.

Jaké bylo čtvrtstoletí s mužem, který chtěl řídit zemi jako svojí firmu?

Čím Itali fascinoval? A jak na něj budou vzpomínat?

Je úterý 13. června, tady Jelenka Kabrhelová a 559. Spravodajský podkást se znam zpráv.

Martin Mejstřík, politolog z Institutu Mezinárodních Studií fakulty sociálních věd univerzity Karlovy. Dobrý den.

Dobrý den.

Pane mejstříku, ve věku 680 let zemřel v Itálii Silvio Bedlusconi, miliardář a politik, který dominovál 3 dekády italské politice.

Jak výraznou stopu za sebou zanecháva?

Opravdu Silvio Bedlusconi už před svým stupem do politiky byl jednou z velmi známých osobností,

byl to bohatý podnikatel, vlastník médii, vlastník známího fotbalového klubu a poté co vstoupil do těch médii,

tak prakticky 30 let byl dominantním hráčem a i když byl ve vládě nebo i když byl v opozici polarizoval celou společnost,

že s ním opravdu odchází velký kus italské politické historie.

Fléš od Jadrenci a Emorto Silvio Bedlusconi.

Toto je koríere Silvio Bedlusconi, Emorto.

Bývalý italský premiér zesnul v milánské nemocnici, kde byl od minulého pátku kvůli zápalu plic a chronické leukémy.

Jeho politickou karieru provázali korupční i seksuální skandály.

Kolem je spousta krásných mladých dívek a já nejsem svatý, to jste všichni pochopili.

Přesto si Bedlusconi dokázal udržet vliv a ještě loni získal křeslov italském senátu.

On do veřejné funkci vnesl to, co bylo vlastní show biznesu, seks, opulentní stíl, snahu šokovat.

Dá se říct, že byl před obrazem prototypu politika, jaký zažíval výstích zemích úspěch,

třeba o dekádu od dvě později.

Teď myslím, Donalda Trumpa, pojisté formě třeba i Viktor Orban, nebo dokonce André Babiši.

On byl tím, o kom si říkáš, podnikatelnem v politice.

To znamená člověkem, který neměl přiliš jasné ideové ukotvení,

který donišel, jak sám ono říkal, vlastně, zdonucení,

protože jsem musel zachránit z tu zemi, kterou chtěl řidit jako svojí firmu.

Ono je vlastně původním autorem tohoto sloganu.

Myslím si, že zase je to potřebra v konteksu ta italské politické sceny kravdické,

víc taková teatrálnější, víc dává důrastnat.

Řekním i osobní život těch politiků.

A zpíš, že s tam prosadí někdo, jako je on, než nějaký suchár.

Na druhou stranu on vlastně byl zpíšet i produktem té dobětou začátku 90.

těchleta toho rozpadu politického systému v Itálii.

Na jakým zjevením byl v tom roce 1994, když naskočil tedy do politiky,

v tu chvíli už jako jeden z nejbohatčích italských podnikatelů?

Opravdu velkým, protože v té době Itálii byla opravdu politika,

byla výsoznými vodami těch klasických aparátčíků, partajní čejní

a on opravdu do toho přinesl velmi svěží výtr.

A i když se poděláme, kdo z začátku podporoval,

tak to by byl i podměrně té lidé, které bychom třeba označil

základe liberální elity, že opravdu v ním viděli tu záchranu

vlastně té země, to, že to potom opadlo jinak, je věc druhá,

ale on zvuzoval opravdu naděje, že může tu zemi vyvez těch korupčních

vod té tzv. Italské první republiky.

No, media teď ti zároveň připomínají,

že kritikové už tehdy varovali, že Berlusconi může být v politice

jenom proto, aby hájil své vlastní obchodní zájmy.

Jak se mu dařilo Itali přesvětčit, že myslí na veřejné blaho?

A asi dářilo tedy z toho, co říkate?

Tak ho měl výhodu, že proti němu stála poměrně rozdrobena

opozice vymtěsi, že na zčátku do Varsády

jehle prakticky všechny tradiční politické strany skulabovali

a na jednou se tam objevil prostě nový hráč,

který měl obrovskou výhodu.

Kdyby při nástupu Andréba byše všechno ostatní strany

v té době skončili, tak by on by měl mnohem jednodušší

možnost se prosadě, takže ho měl tu startovací pozici

velmi dobrou a dokázal si osobním stílem

a si my aktivitami přesvětčit velkou část Italou,

že to s ním je prostě myslí i dobře.

A lidé byli skutečně uhranouti?

Teď to některá média komentují, takže Berlusconi

svedl celou Itálii, byl schopný takového efektu?

By řekl, že minimálně u takovéte

konzervativnější části zajmené na nejhu Itálie

takové těch lidí, kteří tu politiku brali

vzpíš jako už popkultru mě v té době,

nesledovali ji příliš do hloupky

a zároveň třeba zase na severu takové ty

drubné živnostníky, kteří v měm viděli

ten svý předobraz toho self-made-mená,

který se opravdu vypracoval od začátku

až do té pozice, takže když by se řekl

takým tím American Dream, tak on prostě ten italský

sen v zpustitě těch lidí vlastně zosobňoval.

Důležitou roli v berlu z konihu politické karjéře

se hráli jeho mediální biznis

dá se popzat jaký nakolik mu pomohl?

V měm mám začátku pomohu velmi výrazně.

Do začátku 80. týchlec Vitály byly

povolené pouze státní media,

státní televize, tři kanály

a teprve právě od začátku 80.

týchlec došlo poměrně velké

privatizaci a otevření těch frekvencí

pro nová media, če už on využil,

poskupoval všechny možná regionální malé televize

zniž vytvořil to své mediální imperium

a opravdu potom v jednu dobu

v těch 90. letech však rásou

kromá televizní media patřela jem.

To, že v možnostech mnohem ještě větších,

než si uvidomujeme mi tady.

Vitály vždycky teď media byla politizovaná

a tato jeho media opravdu velmi

tlačila jeho a jeho politickou agendu.

Co to vypadalo? Pořady se Sylvium Berlusconi

a tak dál?

Pořady se Sylvium Berlusconi

dostával obrovský prostor v těch médiích,

zaměstnával tam jím s přátelného vináře,

kteřím o něm velmi dobře hovořili.

Forc itália! Forc itália!

A zároveň do toho vlastně

tyto televize dávali pořady,

které přitahovali právě

ty... Vitály si říkalo,

že vlastně nejlo a něžšiskou noza

stancu oměl mezi ženami v domácnosti.

Przeže Vitály je docela fenomen,

ale ještě třeba v 90. letech

10% populace ženy

byly ženy, které měli povolání

žena v domácnosti, zejména na jihu,

které přes ten den byli velké

konzumentky jihou pořadu.

Takže to se říkalo o tom svádění,

takže toto byla tnej víc ta skupina,

která němu byla nejlo a jálnější

v tomhle ohledu. Takže to byla jedna z skupin,

které pak tvořili tůpáteř jeho voličstva.

A jaké další?

Po tom to byli ze začátku podnikatele

na tom severu,

na celou dobu se snažil vystupu

jako ten obhájce tých podnikatelů

měší daně, efektivních šístát a tak dále.

Potom určitě to byla částičně

třeba i vrstva nějakých těch

nacionalistíčtějí zaměřených voličů.

Když to vezmeme dneska má

strana současné preměrky 30%

voličů, velká část nich jsou lidé,

kteří když si v milosti volili, určitě

Sylvia Berlusconiho. Tak víte, umírně mější

středopraví lidé, střední trídy,

vlastně potom od něj přišli k ní.

A jenom abychom si to představili,

který ve chvíli, kdy Sylvia Berlusconi takhle

vtrhl na itálskou politickou scénu.

Jak velký záběr měl v biznisu,

tak měl mediální průmysl

částičně pod kontrolou, tím, že vlastně

je už tedy sít těch celost státní televizí.

Začínal vesta webnictví,

kam všude jeho podnikatelské imperium

zasahovalo.

Tyto dvá hlavní sektory byly ty, o které opíral

a vlivu.

Vzlnámá vyskru zapojal do svého kampanii

také častokrát, tak byl

fotbali výklup A. Milan, se říkalo se,

že vždycky před volubami na jednou

ten klub koupil nějakého slavného hráče,

velmi náhodně, samozřejmě,

a ten klub v té době byl velmi úspěšný.

Takže zase to bylo něco, co hrálo

na tu kartu těch itel, pro které,

samozřejmě, fotbal je něco jako náboženství,

takže v tomle věděl, do čiho má investovat.

Pokud v něčem vyníkal, tak to byl to odhadnout

náladu té společnosti

a opravdu být tím, když bychom nejak

jakoby stereotype o Italovi,

tak by jsem, že by vyspůlstě ohlede, jak ten stereotype

vzplňovalo.

Italský nejvyšší sout potvrdil trest

v kauze danivých uníků bývalého italského

premiéra Sylvia Berousconiho.

Někdejší předseda vlády má jít na 4 roky

do vězení Větši Čiči.

4 letý trest, ale neznamená, že půjde na tak dlouho

zamříže a mnesty jemu z něj 3 roky ukrojí.

Díky věkusi může vybrat

mezi domácím vězením a veřejně

prospešnými pracemi.

To, co se stalo jen potvrdzuje

nezodpovědnost části justičního systému

je to nekontrolovatelné jednání

samozvané státní moci,

lidí, kteří nebyli zvolení.

Berousconi o všem čelí obžalo bám

v desítce dalších kaus. Včerejší

rozhodnunkí nejvyššího soudu je

celostní gardiktem.

Na 7 let poslal milánský

soud do vězení Sylvia Berousconiho

zaplacený seks znezletil o dívkou ruby.

Ilkavali je rebujaré večerky

ve své vylé nepopírá.

Orugi je proslavené pod názem bunga bunga,

ale vylučuje. Stejně jako seksuální hrátky

se svůdnou taničnicí ruby.

Penízejí údejně dával ze soucitu.

Na víc netušil, že ještě nebylo 18.

V nadám Maročanka jeho verzi

v soudních výpovědích potvrdila.

Na světku se ale chlubila,

že s tehdejším preměrem spala.

Nejvyššitelský soud

definitivně z prostěliviny

bývalého preměra Sylvia Berousconiho

v takzvané kauze rubygate.

Placeným seksem znezletil

o dívkou politik, podle gardik,

ktu zákon neporušil.

Zároveň on se dostával

tím, čím co dělal

často na hranu zákona

za jeho hranu

stanu nejmeně 630 krát před soudem

k vůli obvinením

sahajícím od falečného učetnictví

až po uplácení soudců.

Byla oprávněná ta kritika,

že potom, když byl v těch nejvyšších funkcích,

že si tvořil zákony na míru,

kterému pomáhali vihnouce důsletkun

toho, jak pracoval, postupoval.

Jednoznačně zajíme na to bylo

vidět mezi lety 2001-2006,

kdy ta vláda byla stopilní,

vydržela vlastně jako první vláda

fytualské storice levelobní období

bez nějakých velkých otřesů

ale většina té doby místo toho,

aby byla věnována oprav v nějakým reformám,

který to země velmi nutně potřebovala,

tak velká čas energie byla právě

vypotřebována na to,

aby on se vihnul těm soutům

a potom v tého poslední vláde

poroc 2008-om tam už to byla veložení

v posledních měsících, ale tech jenom křeč

a snáhasne dostat do vězení.

A zároveň

po každé, když ten premierský post

opouščil, tak se zdálo,

že se do politiky už nevrátí,

ale nakonec se cenně vrátil,

jak se mu ten několika násobní

kambek podařil.

Už několikrát v Itálii byl

tyto řeknu cennicky pohřbíván

politicky, ale vždycky se

dokázal vrátit právě, protože

vždycky dokázal se opřít

od část svých těch nejvěrnějších

také poslední nobo už ta strana

joší docházel, dech měla

ok. 8% v posledních dvou volbách,

takže už to není tak jako drívé, ale

je to tak, vždycky se mu podařilo

velmi nečekaně vrátit.

Většinu využil trás slabosti,

rozhádané vlády, která opravdu

díky tomu, že to byly strany, které se často

spojili pouze proti němu, a jasně ten

anti Berlusconi byl jeho jich jediný program

tak velmi často to nedopadlo potom dobro

a on se dokázal vlastně na základě

toho vrátit. Na ten poslední návrac

tohle nyní na podzim, kdy se Silvio

Berlusconi a jeho forca Itália stali

součástí nové vlády itálské

krajně pravicové premiérky Georgia

Meloniové. Jakou roli v ní na konec

Berlusconi hrál, stál se toho mocnou

šedu eminencí itálské politiky,

jak se chvíli spekulovalo, nebo

na konec musel vyklidit polé

ustoupit těm dálším stranám?

Tak on už v té době bylo vidět, že vždycky

na tom není úplně nejlépe. On sam

chtěl se velmi stát právě to, jak říkáte

v tenhle vlády, v tenhle v tenhle v tenhle

v tenhle v tenhle v tenhle v tenhle

v tenhle v tenhle v tenhle v tenhle

v tenhle v tenhle v tenhle v tenhle

v tenhle v tenhle v tenhle v tenhle

v tenhle v tenhle v tenhle v tenhle

v tenhle v tenhle v tenhle v tenhle

v tenhle v tenhle v tenhle v tenhle

v tenhle v tenhle v tenhle

v tenhle v tenhle v tenhle

v tenhle v tenhle v tenhle v tenhle

v tenhle v tenhle v tenhle v tenhle

nevšímel, že už to všichni brali, tak jako,

že už je trošku, či to řeknu lidové odkecané.

Jedním z těch výroků, které se hodně

probírali, to bylo práve na podzim,

bylo, když podpořel Vladimiru

a Putina, Ruského prezidenta

v jeho válečném tažení na Ukrajině.

On podporoval Putina dlouhodobě

a vlastně i Itálii posunul

na tu stranu k vědší spolupráci

s Ruském, a vlastně asi částečně

i tureckém. Jakým způsobem je možné

vysvětlit tenhle vztah?

Tak ono to vychází z to, že Berlusconi

v celou svojí politickou karieru zakládal

svojí zahrantní politiku na osobních stazyích.

Prostě když jimu nějaký politik

byl sympaticky tak najednou s tou zemí

měl dobré vztahy a naopak.

Velmi si třeba přátel s Georgem Bušem

mlačím, proto vlastně Itálii

měl velmi dobré vztahy se spojenými

státy. Na druhou stranu ešte více

se přátel s Vladimirem Putinem, tak

že Putin mu jezdil na narozeniny, on jezdil

do Moskvy, asi nejznávnější potom je

Berlusconi vztah s Muhammadem Gadáfi.

Gadáfi byl i v Itálii, kde tam kempoval

úprostřed říjíma. To bylo

dáno tím, že udržoval ty osobní

vás byt a zase chtěl si přepadat silným

lídrem. A naopak velmi, velmi

špatný vztah měl třeba s Angelou Merkelovou

krahou, by se nebrala vážně a

on ní za to velmi neměl rád právě

po to, že viděl, že tam ne používá

toho respektu jako třeba ze strany

takže ta fotka v těch identických

beranicích zlatním jrem Putinem asi nebyla

na kaší Romana, skutečně

takových fotek by se opravdu našli celou řadu

Izkedáfím a tak dále

tohle po ním vlastně zůstalo.

Tady táska zahraniční politika se hodně

douhodával, čtyři k do pořádku

v té poslední děkádi, aby se nějakým se

normalizovala do dnešní podoby.

Píšli i dramácika.

Ještě Loni v řínu se kolegům chlubil,

že od ruzkého prezidenta dostal

dvacet láh vývodky a milý dopis

a hájil jeho agresy

proti Ukraine.

Putina v ruzku přiměli k tomu, aby vymysel

tuto speciální operaci. Jeho vojska

měla za týden dorazit do Kyjeva

a nahradit zelenského vládu vládov

dobrých lidí.

Dá se říct obecně

kam Itálii Sylviu Berlusconi posunul

politicky ale i výných rovinách

třeba v ekonomické nebo ve společenské.

Já bych řekl, že

zpíš tím problémem je kamí neposunul

že opravdu díky svým

politickým schopnostem ve volbách

dokázal se stavit opakovaně

poměrně stabilní vlády

na rozdíl od těch vlát, řekl mi,

středole vých, ale když už

tu vládu poté se stavil, tak ho nedokázal

vůbec sem potenciál přetavit do nějakého

posunul, do nějakých reform, protože

už jsme se bavili velkou časového

času, použil na zákony,

kterému měli pomoci

v ochroně před tími procesy, takže řekl bych,

že právě to je jednosti důvodu,

proč Itálii je dneska není bráno,

jako úplně země, která bym byla mít

tahou nev nějakých moderních

snah v Evropě, na té státní úrovně

právě protože ty roky se trošičku

prospali.

Na spořáku vám to dost necinka,

kam z penězi, aby byly chráněné

před inflací, font monetika

zhodnotí jakoukoliv částku o 6,5%

a to firmám i domátnostem.

Více na monetika CZ.

My jste se v uvodu dotknul té podoby

toho, čím je naplněn ten

jeho politický stil, dá se

označovat za Berlusconismus,

je to správně.

Může se tak označovat, já sam si myslím,

že takové je tedy zmy dané těmi

osobnostmi. Nám ujde lehčí práci,

že to kde můžeme opravdu potom nazvat

kohokoliv. Já si myslím, že asi

není opravdu nejlépe seditřa

podnikatelský populizmus, dost často

třeba i zroziska různých autorů, které to

skoumají, což také neplatí

pro velké spektrum politiku

a nicméně i na ně se to dá

uplatnit, že přistupují k politice

velmi transakčně, vidí tam prostě jenom

ty výhody a nevýhody

pro něj a i celou tu politiku

vidí s tím mádáti dál. A není tam

ideologický podtek, když on

opravdu nebyl vůbec vyhraněný

ani natučí na druhou stranu.

A je to překvapivé nebo je to

znakem prostě nějaké změny.

Když se na to díváte třeba učímám svým

politologa, kdy se tedy začali míchat

v populistické politice různé

vlivy, tu si sahnul

pro nějaké opatření, které bylo

ze středo pravicové politiky,

tu sahnul k nějakém opatření

v zahraničním politice, které bylo

třeba viloženě, nevím, levicové

a tak dál. On patří určitě

k těm, co byly

průkopníky, ale k těm, co

se objevili na teplitické scéně

a které můžeme označit za populisty

poměrně brzo, protože itálii

po začátku devarisátých let

to předběhlo zruba 20 let

v některých připadech, kde je další země

a bylo to spůsobino právě

specifickou situací, kdy itálie

se rozpadl ten stranický systém

a bylo potřeba nějaké změny

a byla tam vlastně živná půda

v ten populismu zdříve, než třeba

v jiných západevropských zemích.

A když se díváte na to kam

se ten jeho politický stil rošířel

dá se říct, že ho můžeme označit

za předobraz Evropského populizmu?

Předobraz určité části Evropského populizmu

protože on se třeba od populizmu,

který reprezentuje část, než

tady John Jamiloniowa nebo

jiné radikálně pravidsové strany,

které mají velmi jasné ideové

zaměření, mají svůj agendu,

za kterou poměrně jasně jdou

v prvním případem technokratického populizmu,

který není ideově ukotvený

další příklad bychom našli

počitě Vandrej Babišovi

a dalších fozdkách putnikatelích,

kteří jdou to politiky

s očitým třeba osobním mycíli.

A zanechává to potom ale na té společnosti

jako takové nějaké trvalé efekty

tím třeba, jak je potom

schopná se vztahovat ubec k politice,

co očekávat od politiků?

Tak v tom itálském případě hočit, to byla tabulvarizace,

to má zase třeba podobné právě s tím

před obrazem těch dalších politiků,

kterým je přeroznávány, kdy opravdu

se nedovřešily jeho osobní aferky

nebo i tedy jeho soudní procesy

a měl vlastně kolem se ve vždycky nějaké další

lidi, kteří ho potom hájily

ať jeho spolupracovníky nebo voliče

a vlastně zaprvé polarizoval tu společnost

do té době žádný i hlsky politik

dnes buzoval takovou velkou polarizaci

v té společnosti a zároveň

přinášel i

tu buvulvarizaci opravdu toho

vysupování v parlamentu,

vysupování na tiskových konverenci,

přenestel tam do lkemi, kdy teátrali

a to v té politice si myslím částišně

zůstal, už pak vidíte, že jak na to nevázal

třeba Mateus Salvíny, tak ten si myslím,

že jeho velmi dobrým čákem v tomhle.

Jak na něj teď Itálii je bude spomínat?

Řekl bych záleží, z jakého části

politického spektra, ale myslím si,

že v dlouhodobě spíšet byl to

ty různé káuzy, které se za ním táhli.

To bude vždycky to, co přehluší

ten zbytek, právě proto,

že nějakých jasných, konkrétních věcí,

u kterých by se ukázal, to to je

díl od Perluscon a jeho vlády

nebo jeho snáhy, si myslím,

že v právě moc takových věcí nenejdeme.

A pokud bychom asi hodně s Nacázkou řekli,

že on jistím způsobem

umetl cestu těm

stranám, kterého následovali,

byl teď ve vláde

dá se říct, kama Itália je namířeno

s touhle cestou otevřenou

ale bez té persony, která

politice dominouvala dvě-tři dekády.

Na jednu stranu tam pořád existuje

stále, ta jeho strana forca Itália,

která měla teď ok. 8%

tam, myslím, že je velká otázka, co se sní stané,

až budou za poměrně dlouhodogu volby.

Ale obecně

myslím, že ten trend, teď máme tam nějakou

časvoliču, která sliší naň

takovou silnou dominantní

osobnost, tak on vlastně

otevřil opravdu ten prostor

a jak nejřív Mateus Salvini

tak teď Georgea Meloniavá hol veľmi

dobře využívají.

Martin Meistrich, politolog z institutu

mezenárodních studií Fakuty

Sociálních věd univerzity Karlovy.

Děkujeme.

A to je všes

úterního vydání podcastu

5.59.

Děkujeme, že jste si na nás našli čas.

Ke všem našim epizodám se můžete

vrátit na siznám správách

v podcastových aplikacích

i na platformě podcasty.cz

Pokud pro nás máte nějaký tip

nebo komentář, pošlete nám

na adresu za minutu 6

za vynáč szz.coz

týpadě nás kontaktujte

s krsociální sítě Instagram

nebo Twitter.

To byla Lenka Kabrhelová.

Těším se zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.