Čestmír Strakatý: Kolář: Svoboda slova musí mít hranice, po zločinu má přijít trest. Rusko končí
Čestmír Strakatý 6/8/23 - Episode Page - 30m - PDF Transcript
Tady je Čestmír Strakatý, vítejte u dalšího dílu mého podkástu.
Most děkuju za všechnu podporu na hero-hero.co.ou lomenu Čestmire.
Dnes je mým hostem bývalý velvyslanenc ve spojených státech a v Rusku, respektive v Ošinktnu a v Moskvě, diplomat a taky poradce prezidenta Petra Pavlá Petrkolař.
Vítám vás, dobrý den.
Dobrý den, děkuji za přítání.
Pozorujete mě jako, kdybyste čekal na první chybu, kterou řeknu.
Já jsem tak koukal, jak to všechno tam jako čekáte s těma pouzama, jak se vám to v týhlavě tam skladá, tak dobrý, no, zatím to ono, zatím dobrý.
A možná bych nododat můž, bez kterého by Petr Pavl nebyl prezidentem. Je to pravda nebo ne?
Ne, to určitě není.
Takhle, těžko říct, jestli by byl nebo nebyl prezidentem, ale určitě to není moje zásluha.
Vy jste mu možná v jednu chvílu dodala odváhu?
No, já jsem ho trošku přemlouval. Spíš, to bylo tak, že jsem ho přemlouval, jemu jsem moc nechtělo, pravda, že ani jeho paní potom prvne to užila.
Myslím si, že měla jinou představu o jejich penzi, protože vojáci chodí do penzi trošku dřív, tak měli asi jinou představu.
No, ale tak tím, že nas ta doba tak trochu vyzvala a že to tak jako by přišlo, že jsme začali se spolu pohybovat po republice a mluvit z naší veřejností o tom, co jsou realné hrozby,
kterých je důvodce obávat a co se s tím dá dělat, abychom se nemuseli bát. A co jsou ty uměle vymyšlené hrozby a strašáci, kterými někteří politici,
především ty populišti čtí a ty, kteří mají tendenci a sklenik extrému, straší lidi, aby jim pak mohli nějak ten strah pocovat ešte víc a mohli jimi manipulovat
a aby mohli s těsmi lidmi nakládat podle své adibosti, tak to jsme si vyskoušili, že celkem fungovalo dobře lidé chodili, dostávali jsme víc a víc pozvání.
To bylo v rámci toho akce nebo organizace spolu silnější?
To bylo tak, že my jsme v roce 2018 byli požádání tehdejším velvistancem spojených států v České republice Stephen Kingem,
jestli bychom neudělali při příležitosti 100 let navázání diplomatických stahů mezi československémi a spojenými státy před nášku společnou, vojak a diplomat.
A my jsme se s Petrem tedy s panem prezidentem znali už drív, myslím, že jsme se zajemně nejenom respektovali, ale byla tam asi stav dobrá osobní chemie,
takže jsme rádi vyhověli a ono to mělo úspěch. Bylo to právě hodně o bezpečnosti, o meznárodní situaci, o tom, co se vlastně děje se světem,
co tam globální politika přináší, jaká rizika, jaké hrozby a naopak, jaké příležitosti.
A před nášku jsme tedy zopakovali pak ještě v brně a na koniec v holomouci na univerzité a z toho jsme si řekli,
že je dobře, když to tere má takový oglas to nějak nezahodit a zkusit to tedy nějak zmotnit a založili jsme zapsaný spolek pro bezpečnou budoucnost.
A tenhle ten zapsaný spolek pro bezpečnou budoucnost v době covidu přišel s iniciativou spolusilnější.
Čeli já jsem to trošku zmatlal do sebe nebo otočil, nicméně v tom roce 2018, jak vy jste tedy kund zmínil ty přednášky,
tak řekněme, že tam je začátek, to je vaší společné ideje nebo toho vašeho společného snažení,
které vyvyrcholelo v roce 2023 s vojodním Petra Pavla prezidentem.
Tamtehdy já se přiznámám sam za sebe, že jsem už trošičku ten záměr měl.
To je takové informace zaznivají, že to bylo už někdy v roce 2015, co tak dále?
No, ne, to bylo tak, že tedy po volbách prezidentských, které prohrál Karl Schwarzenberg,
lidé jste naší bubliny, hledali nějakou alternativu,
aby až za pět let, který bude měloži za obhajovat svůj mandát,
tak aby se mu postavil někdo, kdo by byl schopen ho porazit,
protože řada z těch lidí z té naší bubliny to nějak nemohla vydejchat.
A hledalo se, no a já jsem byl tak mezi těmi lidmi, kteří byly tak,
jako byl úzně oslovování a stali se prostě takové ty věci,
že na jednou, třeba paní Kubišová, které se velmi vážím v nějakém rozhovoru,
tužím, že proset z nám řekla, že by jako chtěla, abych já kandidová,
ale já jsem řekla, že to děkuju pěkně, to je od vás rozně milí,
a jí řínka Šíklová potom přišlá, tak a já jsem to vždycky se snažil
prostě realisticky posluvat do té roviny, kdy jsem říkal,
že je dobře, abychom měli kandidáta, který nebude zastupovat jenom tu naši bublinu,
ale bude přijatelnější pro širší veřejnost, někdo, kdo není klasickým příslušníkem,
takzvané pražské, nebo řekněme tomu městské, neurážíme brynáky a jiné,
městské kavárny, ale někdo, kdo má respekt, zadem k tomu, co v životě dělala,
čeho dosáhl i lidí, kteří třeba na tu naši kavárnu nahlížejí skepticky a podezřívavě,
a zároveň někdo, kdo je hodnotově správně úkotven, někdo, kdo jednoznačně podporuje
naše západní směřování hodnoty, demokracie a svobody.
Napadám, že možná proto tím kandidátem nikdy nebyl a možná ani nikdy nebude,
třeba šimon Pálnek, řadětel člověka v tísni, o kterém se taky hodně mluví,
že on by měl být ten, kdo se toho jednou újme, nebo to zkusí jen spoň, ale on je taky takovárná.
No, šimon je trošku speciální případ v tom, že on opravdu toho hrozně moc oddřel a odpracoval,
ale je nějak v působem spojován s Václavem Havlem, což je pochopitelné,
protože Václavem v něm viděl jednoho z možných nástupců,
ale šimon je dříčte, taký ten člověk, který jako, myslím si, nepotřebuje úplně tu slavu,
ale radši je prostě někde v terénu, taký operativé, co pomáha a věmu je nejlím,
když vyrazí někam s konvojem humanitární pomoci.
A to si myslím, že on si nějak vyhodnotil, kromě toho, že nevím, e se by ho to bavilo,
tak zároveň i to, že prostě má nějakou nálebku, nějaký brand.
Má nepochybně nálebku, vy máte taky do vystém,
kdy nálebku je pravdě, že Petr Pavel byl do dlouhé doby a do té doby,
než dostal tu nálebku třeba rozvětšíka nebo nějakých podobných věcích,
které se používal v té kampani, tak byl člověk bez nálebky,
nebo možná měla tu nálebku na to maximálně takhle,
a to je pořád v Česku docela dobrá nálebka.
To není tak poškozuji, cíčili, věříkáte,
že po tom, co ten Karlo Schwarzenberg neuspěl,
tak vy už jste nějakým způsobem,
já se tomu nechci příliš vynovat,
mě vlastně zajímá tohoto genéze,
že tam vy jste nějakým způsobem,
společně zpačí Kubišovu, tak dále,
přemíšleli a možná, že už tam začali nějaké
první rozhovory s Petrem Pavelem.
Tak já bych ne řekl, že s Paní Kubišovu jsme přemíšleli,
Paní Kubišová někde řekla všaké rozhovoru,
pak to někde mězi přáteli říkali říkala,
říkala, že říkala, že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, že říkala,
že říkala, já jsem s ním o tom vedl
mnoho rozhodnou několik net.
Jen hned v 2018 testedý,
žež ta je nějaký palitious confirm Principle.
J flashed tyus tady si skončil,
že říkil, že říkala,
že rozhodně ne,
ale tak...
Nenye tak okolnost,
åje, teď jsi objevují takové výstřišky,
jakože Pavel, přecí říka,
že do toho nikde领e nařudí.
že k tomu prostě postupně...
On to nějaký vysvetloval, jak byly nějaké motivátory.
Chápu, že nějaká vaše chemie a nějaké...
že to začalo v roce 18 a pak se to tří bylo vybružit.
Tří bylo... Ano, to těž skutečně bylo téměř pravidlem na těch našich debatách
zveřinností, že na závěr se někdo přihlásil a zeptal se,
jestli bude kandidovat.
No a teď, když tedy pan prezident Pavel, teď už můžeme říct vyhrál,
je to pro vás za dosti učinění.
Je to pro vás něco, když se podíváte zpátky na 2013
a na ten neuspěch s Panem Drahošem v roce 2017.
18, pardon.
Tak je to za dosti učinění?
Je, je to veliké za dosti učinění.
Máme prezidenta, za kterého se nejenom,
že já tedy nemusím stědět a mluvím teď myslím za řadu svých přátel a lidí,
kteří jsou přesvětšení o tom, že svoboda je lepší nesvobody
a že je lepší žíti v demokracii, než autokracii
a že patříme na západ a že hodnoty, na kterých naše společnost stojí,
jsou nám na tolik drahé, že bychom pro něm měli i něco dělat
a na jenom je užívat.
Tak za tohle skupinu lidí, když řeknu a troupám si to tedy takto udělat,
že jsme zpokojeni, že to není jenom, že se jako nestidíme za prezidenta,
ale že jsme zpokojeni,
že on nám jako by vrátil naději,
že ta dle země má perspektivu takovou,
že tady můžeme plodit děti, aby tady žili
a oni, když tady budou mít své děti, takže budou řít
ve svobodné společnosti sebe vědomé otevřené,
která nemá mindráky, netrpí kompleksí měnecenosti.
A neobáváte se toho, že to je jenom vychílení toho kivadla,
které se pak zase vrátí někam jenám a za čtyři roky,
nebo za pět let tedy bude zvolen někdo jiný,
třeba Andrej Babiš nebo někdo, já nevím Jaroslav Bašta,
ale někdo jiný, nebo rozumíte,
že prostě kivadlo dějen se vrátí tam, kde bylo předtím.
Takhle, budování demokratického státu
a svobodné společnosti je nekoneční proces.
To nikdy neskončí.
To nemůžete mít pocit, že jste něco vystavěl a máte to hotové,
a teď si můžete dát pauzu.
Myslím si, že to je mimochodem to, co se nám tady trošičku stalo
a spontanej té generaci, která byla taková ta plná euforie
ze semetové revoluce a z toho, jak jsme toho nastoupili
a začali jsme tady teď dělat ty úžasné kroky,
které vedli k našemu členským nato a potom v Evropské unie.
A k sám to povedlo a my jsme měli možná takové
přehnaně úspokojvý pocit z plněného úkolu a dosaženého cíle.
A začali jsme si tak jako by užívat a lebedit
a na jednou jsme se nestačili divit, co se děje.
Ono to těži není tak jako, že máte hotovou.
Nikdy jako vy se o tu zahrátku, taky jako příměr.
Protože ono to tak trošku je, musí toho pořád pečovat.
Jako to se nedá přestat zalivat a plejt a tak.
Musíte se prostě o to pořád starat.
Jak my neprestanete, tak to spustne.
A zaplevelí se to.
Na jednou vzistíte, že vaše toleranci a střícnost
v úči otevřenosti a v úči pluralitě
je někým vnímáné jako slabost a je zneužívána
k tomu, aby mohla být demokracie a svoboda mrazačena.
To je to, čiž to budu parafrázovat.
Ten citat asi teď nedám úplně.
Já jsem byl dlouhou dobu na cestě a přijel jsem až kránu,
takže jsem ještě trošičku s toho vybzikaní.
Ale ten citat Václava Hávla,
že ten, kdo to myslí s demokrací vážně, to má hrozně těžké.
Zatímco tě, kteří to sní nemyslí vážně,
to mají vlastně strašně jednoduché i ubližovat a něčitý.
To je parafráze toho citatu.
A teď vidíme je tady spoustary dí,
kteří zneužívají svoboda a demokracii k tomu,
aby mohli otevřeněji napadat, aby mohli napadat nás,
kteří chtějí žít v demokracii, chtějí být
součástí západní civilizace postavené na nějakých hodnotách,
které jsou, myslím, prostě pro to fungování
té západní společnosti zásadní jako vláda prává,
jako respekt k lidským právům,
respekt ke svobodě,
svobodě schromažděvání, ke svobodě projevu.
Prostě nejednoutí lidé jako to chtějí jenom pro sebe,
když chcete vy prosazovat
ty hodnoty, které jsou,
ty zásadní tak vás okřikují, obvinují.
Takovou typa to namyslí.
Mám namysli ty reddy, který se schromaždějí
za podobnými typy, jako je pan Reichl,
ty, který se prostě rozhodli,
že nás jako by ukřičí.
Jsou zatím naštěstí v menšině,
jejich málo, ale jsou velmi hluční
a jsou velmi agresivní.
A já jsem prostě už dospěl,
před časem k závěru,
že ta jedna z dezákladních hodnot,
demokracie, té tolerancé, k odlišnosti,
k jiným názorům, k jinému,
k jiným orientacím, politickým,
seksuálním a tak dále,
takže má své limity,
že prostě nemůžeme být tolerantní k netolerantním
a že je potřeba jim ukázat,
že jsou tady nějaké meze
a že ten, kdo ohrožuje, samou podstatu demokracie
nebude tolerovanu,
že musí po zločinu přijít i trest.
A to tím myslíte tím přesneco.
To zločin je asi to není,
asi nemyslíte to tam,
možná to myslíte tak.
A já se ptám,
jestli to myslíte tak,
že zločin je to vyjádření toho názoru,
který je ukřičený proti demokracii,
protože tí lidé často chtějí změnit systém,
chtějí jiný systém,
tak je to zločin,
který by měl být potrestán?
Zločin je to, když vybízíte k nenávistí
k jiné skupině obyvatelstva, třeba.
My to máme dokonce v trestním zákoníku.
A je potřeba to tak brát.
To nené to jenom přecháze,
že to je prostě zvoda.
A tohle se děje? Máte pocit,
že ti lidé na tom náměstí
nebo někde jinde skutečně vybízí
k nenávistí, kterým...
Já se myslím, že řečníci,
kteří řeční na těch podích
si většinou dávají pozor,
i když i jim to ujede,
ale pak jsou lidé v tom davu,
kteří se nepokryte,
prostě sápou na třeba
kolem doucího,
se snaží dobít
národní muzeum
a strhat vlajky a vykřikují
věci, které
mě úplně dělají
husíkůži
a vzbuřují
ve mě pro ti reakci,
když si říká, když by měla
přít ta facka,
protože to si přece nemohou dovolit.
No ale to je právě dáno tím,
že akce budí reakci.
Jak říkám, myslím,
tím plurálem tedy mě nemyslím sebe,
to není plurál majistatikus,
ale myslím tím lidi, kteří smíšní podobně,
jako já.
Sme asi příliž dlouho, měli dojem,
že se
ta společnost
prostě tak jako nějak přirozeně výví
a že není zapotřebí
nějak příliž
modelovat, ovlivňovat,
že ta svoboda sama
osobie stačí k tomu, aby
aby se skvalitňovala
stále víc. No a ona
bohužel se ukazuje,
že bývá zneužívána
k tomu, aby se neskvalitňovala,
ale by byla ochromována.
Jeden český psichiatr
řekl, že jsme po
denosaury zdědili dvě hlavní emoce
strach a vstek
a něco na tom bude.
Když potom mám přijde politik,
který je dostatečně
neomalený
a je to takový
populista, manipulátor,
který dokáže s těmadle emoce
ma pracovat, tak v té době,
které nezžijeme, a které se tak trošku říká
postfaktická, kdy
argumenty a fakta
moc neznamenají, hlavně rozhodují
emoce. No tak potom
najednou zjišťuje,
že jsou bodej opravdu v ohrožení
a že ty její
základy, ten fundament
není zdaleka tak pevný,
jak se zdálo, ale
já mám dojem, že ještě jako ten budíček
přišel v čas, že jsme se jako probrali
ještě v čas, že
není všem konec.
To, co se tedy má tady dělat, je
silnější
vynusování, dodržování,
nevím, dopolíte slovo.
Duras na vládu práva.
Toho, co ochrání
tu svobodu, tak jak ji vidíte.
Duras na
vládu práva, na to jsme právní stát.
Když ty vidíte, jak někdo
nás se zaznamenal, i když byste byl zahraníčí,
tak možná ne, byl sout s Paní Petrkovou,
kde nějak její
příznivci, není to úplně moc lidí,
nicméně jsou to zjevně jedný z těch,
které jste zmínil, že jsou hlasití.
Tam vyrazili dveře
soudní síně a tak dále,
tak to je asi typicky to, co myslíte.
Zaznamenal jsem to,
je pravda, že jsem tady zrovna nebyl,
ale zaznamenal jsem to
a je to přesně ten příklad
děkuju za to, že jste to uvedl, je to
ten příklad toho, kdy má
sout, který má
moc íkona
a ten třesně právní proces
na stat a máte,
ti lidé mají být podrestání.
Já, jak jste to teď říkal, a byl jste
poměrně ostří, k některým tím
fackám zločí na tres, tak dále, tak myslím,
že je v celku jasné, protože jste
někdy dohal na prezidenta, protože
ta své hlavost, já vlastně to bo rozumím,
že asi byste nemohu takhle mluvit, asi chcete
takhle mluvit. Ano, přesně tak, chci takhle mluvit,
protože jsem zatím
vlastně zůstával
mimo aktivní politiků
ono v té diplomaci, kde jsem byl tak
20 let jsem si opravdu musel dávat
pozor,
abych
byl, řekněme
spíše
moderátnější,
než takhle vyhraněný.
A ono se to nastřádalo
a já si teď hrozně užívám to,
že po všechny zkušenostech,
které mám
i z diplomacie, i z toho veřejného
života, takže
mohu
být jasný.
Ale řekloste za tím, řekloste za tím,
proč za tím nejdou do politiky?
No, protože jako já nevylučuju,
že se by to bude, že se mi to přihodí.
Já to prostě za tím
beru tak, že teď jsem užitečný
a zpoň teda také já si to vyhodnocuju
v tom veřejném prostoru, jako někdo,
kdo může lidem pomáhat chápat
i v souvislostech kompleksně,
co se děje s tím světem,
proč je ten svět takový, jaký je,
co se to stalo
třeba
na východě od nás,
proč se růzko chová, tak jak se chová,
co to znamená,
jaké konsekvence to může mít
pro celý náš svět, nejenom pro Českou republiku,
co se děje s Amerikou,
proč je možné
v téhle
výspěj demokracie, že
je to náš měný dav
napadné kapitelhyl,
kde se to bere.
A já
mám pocit, že teď
vlastně a to jsme dělali
s Panem současným prezidentem
Petrém Pavlém se snažili
lidem pomoci to pochopit
a také hledat
nějaká východiska.
No, takže já v tom hodlám
pokračovat,
jsem zván na různé školy,
na různá zhromáždění,
jsou to
lidé, kteří jsou
v těch svých místních komunitách
nějak aktívní, kteří to organizují.
Já se snažím
vyhovět, pokud mohou, nevždycky
se mi to podaří, protože toho
je opravdu hodně a taky musím pracovat
a také ještě mám spoustu jiných povinností,
ale snažím se být k vyspozici.
A tam někdy nastávě
i ty situace, kde jenutné být
konfrontační
a se přiznávám,
že prostě
vyhovuje ta možnost, jako nebýt
tedy
omezen
nějakým svým
záměrem, který
chci být svolen
a tím pádem, jako musím tak trošku
vyjít, střít s
všem. Což neznamená,
že se zříkáte svých zásad
a svých principů, ale musíte být
v tomto hledu větší diplomat
20 let.
Už nece ta být diplomat.
Už nepotřebujete být diplomat.
Někdy musíte být,
ono to nejde, tak jako, že prostě
ke všemhne dvě nadáte
a že se vše mě hnedete poprat.
Já se opřadu upřímně
snažím i v těch debatách
argumentovat, vysvětlovat
dávr věci do souvislostí
pomoce tím, kdybym pochopit,
co jsou fakta a co jsou
pouze
percepce, nebo dojmy
nebo to, jak se v realitavní má.
No a potom na tomu situace,
kdy to třeba úplně nejde, protože
ta druhá strana se kterou se snažím
tu debatu ve, s ty agresivní,
zjistíte, že jim vlastně nejde o to,
aby jim ty věci vysitlil,
že je to spíš bolí,
protože vyjenutíte myslet
a pro teda lidi
některý je opravdu problém,
jako myslet
kategorií ich faktů
vlastně jim naburáváte
jim tu jejich
zónu bezpečnou,
oni mají kolem sebe v té své bubly
nějakou zvláštní krustu ochranou
a tím, když jim dáváte
ty argumenty a poukazujete
na tu skutečnost, tak jak to je
a řetězíte tu skutečnost
nějakých faktech, tak vlastně
jim to rozbíte, tu krustu jim narušujete
a je to bolí, tak jako je bolí
o tom přemýšet nechtí, o tom
přemýšet plně komfortnější
zůstat v té své
komfortní zonie,
a ne
být prostě
nuceněj obhajovat
tu svojej představu
nebo tu svoji, oni to moříkají
moje pravda
a když jim říkám, ale pravda jenom jedna
to není tak, jako že je víc pravd
vysypletete pravdu a názor
názor můžeme mít různý
to je tak, jako vy máte jiný názor
můžeme mít něco
a můžeme o tom ve spolemiku
snažit se toho droho přesvědčit, ale pravda
je jenom jedna
Měsli to, co jste předtím říkal
s obranou svobodu a tak dále
ten, kdo to možná uslyší
a bude mít jiný názor, než vy
tak řekne, ale vy jste ten
chce omezovat tu mou svobodu
protože svoboda je před toho, že já řeknu
i věci, které jsou vám nepríjemné
a já vím, že vy jste zdůrazněl
to vyzívání k násilí
s naším trstním
se zákony prostě
a třeba může vezd k činnosti
oligénočný s trstním řízení
a tak dále, že tam je možná
nějaká linie, ale lidé se to může
vyložit různě, pokud vám vadí
že někomu vadí ukrenická vlajka
nebo a tak dále říká, takže za to má
přítvatska, že se někdo cpal
nebo že se sápal na národní muzeum
tak si někdo může říct, ale to prece
to je taky součásté diskuse
když se nám můžu nemusí líbit
já se snažím vysvetlit
tedy a asi
nepríž obratně, když jsem
to zatím ještě nevisvetlil
ne, já myslím, že se to možná vysvetle
já se spíš snažím, jakoby vidět
pohled toho člověka, který když poslouchá
to, co vy říkáte a vysletu
vysvetlujete to tak, jak to vysvetlujete
tak si řekne, ale vysletem do kdo
omezuje svobodu slova
já se bojím, protože vy chcete
omeziť svobodu slova
a já k tomu říkám, já se snažím těm lidem
když se obávají něčeho nebo
protože řekněme
vyděšení něčím
moc děkuji, že jste doposlouchali
až jsem zbytek rozhovoru
nejde ty na hero hero.co
o Lomeno Čestmín a uslišíte
v něm třeba tohle
mychatědíka kluče je palučilo
z kaksik dá, chcete jsme to udělat
co nejlépe a dopadlo to jako vždycky
ten Rus, pokud úspěje je
jak říkala Václav Havel
Rusko nezná své hranice
a neustále
se cítí ohrožováno svým okolím
půjtím řekne, že největší
geopolitickou katastrofou
20. století byl rozpat soveckého svazu
mimo chodem tedy nedávno byl
v Praze knižní ve letrech a byl tady
Vladimír Sorokin
významný žící ruzký spisovatel
který to předvídá
já když jsem s ním na večeři
u mě
rozprávěl o jeho
dílech
o jeho fikcích
tak jsem se ho ptale
si to psal jako varování
ho říkal, že se bojí, že napsal předpověď
u krajina není země, která by
byla
takovým tím
kulturně nekrofilním
prostorim jako je Rusko
které obdivuje kůl cmrtí
www.kulturně.com
Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.
S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 68 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Vsadím se, že Petr Pavel bude kandidovat na prezidenta znovu, pokud … Bývalý diplomat a velvyslanec Petr Kolář současnou hlavu státu přemlouval, aby do boje o Hrad vstoupila. V rozhovoru poprvé takto detailně popisuje genezi kandidatury a říká, že bude Pavla „ponoukat“, aby na první funkční období navázal druhým. Sám Kolář si užívá, že může mluvit otevřeně a ostře, proto si nebere servítky s lidmi, kteří podle něj škodí demokracii. S těmi hlučnými a agresivními „za Rajchlem“, kterým je třeba ukázat meze. Mluví o zločinu a trestu a hranicích tolerance jiného názoru. Taky říká, že ruský režim nás dlouho testuje. My jsme selhávali, a pokud se chceme vyhnout většímu, možná i jadernému střetu, nesmíme ustoupit. Rusko totiž končí.