Čestmír Strakatý: Kolář: Svoboda slova musí mít hranice, po zločinu má přijít trest. Rusko končí

Tady je Čestmír Strakatý, vítejte u dalšího dílu mého podkástu.

Most děkuju za všechnu podporu na hero-hero.co.ou lomenu Čestmire.

Dnes je mým hostem bývalý velvyslanenc ve spojených státech a v Rusku, respektive v Ošinktnu a v Moskvě, diplomat a taky poradce prezidenta Petra Pavlá Petrkolař.

Vítám vás, dobrý den.

Dobrý den, děkuji za přítání.

Pozorujete mě jako, kdybyste čekal na první chybu, kterou řeknu.

Já jsem tak koukal, jak to všechno tam jako čekáte s těma pouzama, jak se vám to v týhlavě tam skladá, tak dobrý, no, zatím to ono, zatím dobrý.

A možná bych nododat můž, bez kterého by Petr Pavl nebyl prezidentem. Je to pravda nebo ne?

Ne, to určitě není.

Takhle, těžko říct, jestli by byl nebo nebyl prezidentem, ale určitě to není moje zásluha.

Vy jste mu možná v jednu chvílu dodala odváhu?

No, já jsem ho trošku přemlouval. Spíš, to bylo tak, že jsem ho přemlouval, jemu jsem moc nechtělo, pravda, že ani jeho paní potom prvne to užila.

Myslím si, že měla jinou představu o jejich penzi, protože vojáci chodí do penzi trošku dřív, tak měli asi jinou představu.

No, ale tak tím, že nas ta doba tak trochu vyzvala a že to tak jako by přišlo, že jsme začali se spolu pohybovat po republice a mluvit z naší veřejností o tom, co jsou realné hrozby,

kterých je důvodce obávat a co se s tím dá dělat, abychom se nemuseli bát. A co jsou ty uměle vymyšlené hrozby a strašáci, kterými někteří politici,

především ty populišti čtí a ty, kteří mají tendenci a sklenik extrému, straší lidi, aby jim pak mohli nějak ten strah pocovat ešte víc a mohli jimi manipulovat

a aby mohli s těsmi lidmi nakládat podle své adibosti, tak to jsme si vyskoušili, že celkem fungovalo dobře lidé chodili, dostávali jsme víc a víc pozvání.

To bylo v rámci toho akce nebo organizace spolu silnější?

To bylo tak, že my jsme v roce 2018 byli požádání tehdejším velvistancem spojených států v České republice Stephen Kingem,

jestli bychom neudělali při příležitosti 100 let navázání diplomatických stahů mezi československémi a spojenými státy před nášku společnou, vojak a diplomat.

A my jsme se s Petrem tedy s panem prezidentem znali už drív, myslím, že jsme se zajemně nejenom respektovali, ale byla tam asi stav dobrá osobní chemie,

takže jsme rádi vyhověli a ono to mělo úspěch. Bylo to právě hodně o bezpečnosti, o meznárodní situaci, o tom, co se vlastně děje se světem,

co tam globální politika přináší, jaká rizika, jaké hrozby a naopak, jaké příležitosti.

A před nášku jsme tedy zopakovali pak ještě v brně a na koniec v holomouci na univerzité a z toho jsme si řekli,

že je dobře, když to tere má takový oglas to nějak nezahodit a zkusit to tedy nějak zmotnit a založili jsme zapsaný spolek pro bezpečnou budoucnost.

A tenhle ten zapsaný spolek pro bezpečnou budoucnost v době covidu přišel s iniciativou spolusilnější.

Čeli já jsem to trošku zmatlal do sebe nebo otočil, nicméně v tom roce 2018, jak vy jste tedy kund zmínil ty přednášky,

tak řekněme, že tam je začátek, to je vaší společné ideje nebo toho vašeho společného snažení,

které vyvyrcholelo v roce 2023 s vojodním Petra Pavla prezidentem.

Tamtehdy já se přiznámám sam za sebe, že jsem už trošičku ten záměr měl.

To je takové informace zaznivají, že to bylo už někdy v roce 2015, co tak dále?

No, ne, to bylo tak, že tedy po volbách prezidentských, které prohrál Karl Schwarzenberg,

lidé jste naší bubliny, hledali nějakou alternativu,

aby až za pět let, který bude měloži za obhajovat svůj mandát,

tak aby se mu postavil někdo, kdo by byl schopen ho porazit,

protože řada z těch lidí z té naší bubliny to nějak nemohla vydejchat.

A hledalo se, no a já jsem byl tak mezi těmi lidmi, kteří byly tak,

jako byl úzně oslovování a stali se prostě takové ty věci,

že na jednou, třeba paní Kubišová, které se velmi vážím v nějakém rozhovoru,

tužím, že proset z nám řekla, že by jako chtěla, abych já kandidová,

ale já jsem řekla, že to děkuju pěkně, to je od vás rozně milí,

a jí řínka Šíklová potom přišlá, tak a já jsem to vždycky se snažil

prostě realisticky posluvat do té roviny, kdy jsem říkal,

že je dobře, abychom měli kandidáta, který nebude zastupovat jenom tu naši bublinu,

ale bude přijatelnější pro širší veřejnost, někdo, kdo není klasickým příslušníkem,

takzvané pražské, nebo řekněme tomu městské, neurážíme brynáky a jiné,

městské kavárny, ale někdo, kdo má respekt, zadem k tomu, co v životě dělala,

čeho dosáhl i lidí, kteří třeba na tu naši kavárnu nahlížejí skepticky a podezřívavě,

a zároveň někdo, kdo je hodnotově správně úkotven, někdo, kdo jednoznačně podporuje

naše západní směřování hodnoty, demokracie a svobody.

Napadám, že možná proto tím kandidátem nikdy nebyl a možná ani nikdy nebude,

třeba šimon Pálnek, řadětel člověka v tísni, o kterém se taky hodně mluví,

že on by měl být ten, kdo se toho jednou újme, nebo to zkusí jen spoň, ale on je taky takovárná.

No, šimon je trošku speciální případ v tom, že on opravdu toho hrozně moc oddřel a odpracoval,

ale je nějak v působem spojován s Václavem Havlem, což je pochopitelné,

protože Václavem v něm viděl jednoho z možných nástupců,

ale šimon je dříčte, taký ten člověk, který jako, myslím si, nepotřebuje úplně tu slavu,

ale radši je prostě někde v terénu, taký operativé, co pomáha a věmu je nejlím,

když vyrazí někam s konvojem humanitární pomoci.

A to si myslím, že on si nějak vyhodnotil, kromě toho, že nevím, e se by ho to bavilo,

tak zároveň i to, že prostě má nějakou nálebku, nějaký brand.

Má nepochybně nálebku, vy máte taky do vystém,

kdy nálebku je pravdě, že Petr Pavel byl do dlouhé doby a do té doby,

než dostal tu nálebku třeba rozvětšíka nebo nějakých podobných věcích,

které se používal v té kampani, tak byl člověk bez nálebky,

nebo možná měla tu nálebku na to maximálně takhle,

a to je pořád v Česku docela dobrá nálebka.

To není tak poškozuji, cíčili, věříkáte,

že po tom, co ten Karlo Schwarzenberg neuspěl,

tak vy už jste nějakým způsobem,

já se tomu nechci příliš vynovat,

mě vlastně zajímá tohoto genéze,

že tam vy jste nějakým způsobem,

společně zpačí Kubišovu, tak dále,

přemíšleli a možná, že už tam začali nějaké

první rozhovory s Petrem Pavelem.

Tak já bych ne řekl, že s Paní Kubišovu jsme přemíšleli,

Paní Kubišová někde řekla všaké rozhovoru,

pak to někde mězi přáteli říkali říkala,

říkala, že říkala, že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, že říkala,

že říkala, já jsem s ním o tom vedl

mnoho rozhodnou několik net.

Jen hned v 2018 testedý,

žež ta je nějaký palitious confirm Principle.

J flashed tyus tady si skončil,

že říkil, že říkala,

že rozhodně ne,

ale tak...

Nenye tak okolnost,

åje, teď jsi objevují takové výstřišky,

jakože Pavel, přecí říka,

že do toho nikde领e nařudí.

že k tomu prostě postupně...

On to nějaký vysvetloval, jak byly nějaké motivátory.

Chápu, že nějaká vaše chemie a nějaké...

že to začalo v roce 18 a pak se to tří bylo vybružit.

Tří bylo... Ano, to těž skutečně bylo téměř pravidlem na těch našich debatách

zveřinností, že na závěr se někdo přihlásil a zeptal se,

jestli bude kandidovat.

No a teď, když tedy pan prezident Pavel, teď už můžeme říct vyhrál,

je to pro vás za dosti učinění.

Je to pro vás něco, když se podíváte zpátky na 2013

a na ten neuspěch s Panem Drahošem v roce 2017.

18, pardon.

Tak je to za dosti učinění?

Je, je to veliké za dosti učinění.

Máme prezidenta, za kterého se nejenom,

že já tedy nemusím stědět a mluvím teď myslím za řadu svých přátel a lidí,

kteří jsou přesvětšení o tom, že svoboda je lepší nesvobody

a že je lepší žíti v demokracii, než autokracii

a že patříme na západ a že hodnoty, na kterých naše společnost stojí,

jsou nám na tolik drahé, že bychom pro něm měli i něco dělat

a na jenom je užívat.

Tak za tohle skupinu lidí, když řeknu a troupám si to tedy takto udělat,

že jsme zpokojeni, že to není jenom, že se jako nestidíme za prezidenta,

ale že jsme zpokojeni,

že on nám jako by vrátil naději,

že ta dle země má perspektivu takovou,

že tady můžeme plodit děti, aby tady žili

a oni, když tady budou mít své děti, takže budou řít

ve svobodné společnosti sebe vědomé otevřené,

která nemá mindráky, netrpí kompleksí měnecenosti.

A neobáváte se toho, že to je jenom vychílení toho kivadla,

které se pak zase vrátí někam jenám a za čtyři roky,

nebo za pět let tedy bude zvolen někdo jiný,

třeba Andrej Babiš nebo někdo, já nevím Jaroslav Bašta,

ale někdo jiný, nebo rozumíte,

že prostě kivadlo dějen se vrátí tam, kde bylo předtím.

Takhle, budování demokratického státu

a svobodné společnosti je nekoneční proces.

To nikdy neskončí.

To nemůžete mít pocit, že jste něco vystavěl a máte to hotové,

a teď si můžete dát pauzu.

Myslím si, že to je mimochodem to, co se nám tady trošičku stalo

a spontanej té generaci, která byla taková ta plná euforie

ze semetové revoluce a z toho, jak jsme toho nastoupili

a začali jsme tady teď dělat ty úžasné kroky,

které vedli k našemu členským nato a potom v Evropské unie.

A k sám to povedlo a my jsme měli možná takové

přehnaně úspokojvý pocit z plněného úkolu a dosaženého cíle.

A začali jsme si tak jako by užívat a lebedit

a na jednou jsme se nestačili divit, co se děje.

Ono to těži není tak jako, že máte hotovou.

Nikdy jako vy se o tu zahrátku, taky jako příměr.

Protože ono to tak trošku je, musí toho pořád pečovat.

Jako to se nedá přestat zalivat a plejt a tak.

Musíte se prostě o to pořád starat.

Jak my neprestanete, tak to spustne.

A zaplevelí se to.

Na jednou vzistíte, že vaše toleranci a střícnost

v úči otevřenosti a v úči pluralitě

je někým vnímáné jako slabost a je zneužívána

k tomu, aby mohla být demokracie a svoboda mrazačena.

To je to, čiž to budu parafrázovat.

Ten citat asi teď nedám úplně.

Já jsem byl dlouhou dobu na cestě a přijel jsem až kránu,

takže jsem ještě trošičku s toho vybzikaní.

Ale ten citat Václava Hávla,

že ten, kdo to myslí s demokrací vážně, to má hrozně těžké.

Zatímco tě, kteří to sní nemyslí vážně,

to mají vlastně strašně jednoduché i ubližovat a něčitý.

To je parafráze toho citatu.

A teď vidíme je tady spoustary dí,

kteří zneužívají svoboda a demokracii k tomu,

aby mohli otevřeněji napadat, aby mohli napadat nás,

kteří chtějí žít v demokracii, chtějí být

součástí západní civilizace postavené na nějakých hodnotách,

které jsou, myslím, prostě pro to fungování

té západní společnosti zásadní jako vláda prává,

jako respekt k lidským právům,

respekt ke svobodě,

svobodě schromažděvání, ke svobodě projevu.

Prostě nejednoutí lidé jako to chtějí jenom pro sebe,

když chcete vy prosazovat

ty hodnoty, které jsou,

ty zásadní tak vás okřikují, obvinují.

Takovou typa to namyslí.

Mám namysli ty reddy, který se schromaždějí

za podobnými typy, jako je pan Reichl,

ty, který se prostě rozhodli,

že nás jako by ukřičí.

Jsou zatím naštěstí v menšině,

jejich málo, ale jsou velmi hluční

a jsou velmi agresivní.

A já jsem prostě už dospěl,

před časem k závěru,

že ta jedna z dezákladních hodnot,

demokracie, té tolerancé, k odlišnosti,

k jiným názorům, k jinému,

k jiným orientacím, politickým,

seksuálním a tak dále,

takže má své limity,

že prostě nemůžeme být tolerantní k netolerantním

a že je potřeba jim ukázat,

že jsou tady nějaké meze

a že ten, kdo ohrožuje, samou podstatu demokracie

nebude tolerovanu,

že musí po zločinu přijít i trest.

A to tím myslíte tím přesneco.

To zločin je asi to není,

asi nemyslíte to tam,

možná to myslíte tak.

A já se ptám,

jestli to myslíte tak,

že zločin je to vyjádření toho názoru,

který je ukřičený proti demokracii,

protože tí lidé často chtějí změnit systém,

chtějí jiný systém,

tak je to zločin,

který by měl být potrestán?

Zločin je to, když vybízíte k nenávistí

k jiné skupině obyvatelstva, třeba.

My to máme dokonce v trestním zákoníku.

A je potřeba to tak brát.

To nené to jenom přecháze,

že to je prostě zvoda.

A tohle se děje? Máte pocit,

že ti lidé na tom náměstí

nebo někde jinde skutečně vybízí

k nenávistí, kterým...

Já se myslím, že řečníci,

kteří řeční na těch podích

si většinou dávají pozor,

i když i jim to ujede,

ale pak jsou lidé v tom davu,

kteří se nepokryte,

prostě sápou na třeba

kolem doucího,

se snaží dobít

národní muzeum

a strhat vlajky a vykřikují

věci, které

mě úplně dělají

husíkůži

a vzbuřují

ve mě pro ti reakci,

když si říká, když by měla

přít ta facka,

protože to si přece nemohou dovolit.

No ale to je právě dáno tím,

že akce budí reakci.

Jak říkám, myslím,

tím plurálem tedy mě nemyslím sebe,

to není plurál majistatikus,

ale myslím tím lidi, kteří smíšní podobně,

jako já.

Sme asi příliž dlouho, měli dojem,

že se

ta společnost

prostě tak jako nějak přirozeně výví

a že není zapotřebí

nějak příliž

modelovat, ovlivňovat,

že ta svoboda sama

osobie stačí k tomu, aby

aby se skvalitňovala

stále víc. No a ona

bohužel se ukazuje,

že bývá zneužívána

k tomu, aby se neskvalitňovala,

ale by byla ochromována.

Jeden český psichiatr

řekl, že jsme po

denosaury zdědili dvě hlavní emoce

strach a vstek

a něco na tom bude.

Když potom mám přijde politik,

který je dostatečně

neomalený

a je to takový

populista, manipulátor,

který dokáže s těmadle emoce

ma pracovat, tak v té době,

které nezžijeme, a které se tak trošku říká

postfaktická, kdy

argumenty a fakta

moc neznamenají, hlavně rozhodují

emoce. No tak potom

najednou zjišťuje,

že jsou bodej opravdu v ohrožení

a že ty její

základy, ten fundament

není zdaleka tak pevný,

jak se zdálo, ale

já mám dojem, že ještě jako ten budíček

přišel v čas, že jsme se jako probrali

ještě v čas, že

není všem konec.

To, co se tedy má tady dělat, je

silnější

vynusování, dodržování,

nevím, dopolíte slovo.

Duras na vládu práva.

Toho, co ochrání

tu svobodu, tak jak ji vidíte.

Duras na

vládu práva, na to jsme právní stát.

Když ty vidíte, jak někdo

nás se zaznamenal, i když byste byl zahraníčí,

tak možná ne, byl sout s Paní Petrkovou,

kde nějak její

příznivci, není to úplně moc lidí,

nicméně jsou to zjevně jedný z těch,

které jste zmínil, že jsou hlasití.

Tam vyrazili dveře

soudní síně a tak dále,

tak to je asi typicky to, co myslíte.

Zaznamenal jsem to,

je pravda, že jsem tady zrovna nebyl,

ale zaznamenal jsem to

a je to přesně ten příklad

děkuju za to, že jste to uvedl, je to

ten příklad toho, kdy má

sout, který má

moc íkona

a ten třesně právní proces

na stat a máte,

ti lidé mají být podrestání.

Já, jak jste to teď říkal, a byl jste

poměrně ostří, k některým tím

fackám zločí na tres, tak dále, tak myslím,

že je v celku jasné, protože jste

někdy dohal na prezidenta, protože

ta své hlavost, já vlastně to bo rozumím,

že asi byste nemohu takhle mluvit, asi chcete

takhle mluvit. Ano, přesně tak, chci takhle mluvit,

protože jsem zatím

vlastně zůstával

mimo aktivní politiků

ono v té diplomaci, kde jsem byl tak

20 let jsem si opravdu musel dávat

pozor,

abych

byl, řekněme

spíše

moderátnější,

než takhle vyhraněný.

A ono se to nastřádalo

a já si teď hrozně užívám to,

že po všechny zkušenostech,

které mám

i z diplomacie, i z toho veřejného

života, takže

mohu

být jasný.

Ale řekloste za tím, řekloste za tím,

proč za tím nejdou do politiky?

No, protože jako já nevylučuju,

že se by to bude, že se mi to přihodí.

Já to prostě za tím

beru tak, že teď jsem užitečný

a zpoň teda také já si to vyhodnocuju

v tom veřejném prostoru, jako někdo,

kdo může lidem pomáhat chápat

i v souvislostech kompleksně,

co se děje s tím světem,

proč je ten svět takový, jaký je,

co se to stalo

třeba

na východě od nás,

proč se růzko chová, tak jak se chová,

co to znamená,

jaké konsekvence to může mít

pro celý náš svět, nejenom pro Českou republiku,

co se děje s Amerikou,

proč je možné

v téhle

výspěj demokracie, že

je to náš měný dav

napadné kapitelhyl,

kde se to bere.

A já

mám pocit, že teď

vlastně a to jsme dělali

s Panem současným prezidentem

Petrém Pavlém se snažili

lidem pomoci to pochopit

a také hledat

nějaká východiska.

No, takže já v tom hodlám

pokračovat,

jsem zván na různé školy,

na různá zhromáždění,

jsou to

lidé, kteří jsou

v těch svých místních komunitách

nějak aktívní, kteří to organizují.

Já se snažím

vyhovět, pokud mohou, nevždycky

se mi to podaří, protože toho

je opravdu hodně a taky musím pracovat

a také ještě mám spoustu jiných povinností,

ale snažím se být k vyspozici.

A tam někdy nastávě

i ty situace, kde jenutné být

konfrontační

a se přiznávám,

že prostě

vyhovuje ta možnost, jako nebýt

tedy

omezen

nějakým svým

záměrem, který

chci být svolen

a tím pádem, jako musím tak trošku

vyjít, střít s

všem. Což neznamená,

že se zříkáte svých zásad

a svých principů, ale musíte být

v tomto hledu větší diplomat

20 let.

Už nece ta být diplomat.

Už nepotřebujete být diplomat.

Někdy musíte být,

ono to nejde, tak jako, že prostě

ke všemhne dvě nadáte

a že se vše mě hnedete poprat.

Já se opřadu upřímně

snažím i v těch debatách

argumentovat, vysvětlovat

dávr věci do souvislostí

pomoce tím, kdybym pochopit,

co jsou fakta a co jsou

pouze

percepce, nebo dojmy

nebo to, jak se v realitavní má.

No a potom na tomu situace,

kdy to třeba úplně nejde, protože

ta druhá strana se kterou se snažím

tu debatu ve, s ty agresivní,

zjistíte, že jim vlastně nejde o to,

aby jim ty věci vysitlil,

že je to spíš bolí,

protože vyjenutíte myslet

a pro teda lidi

některý je opravdu problém,

jako myslet

kategorií ich faktů

vlastně jim naburáváte

jim tu jejich

zónu bezpečnou,

oni mají kolem sebe v té své bubly

nějakou zvláštní krustu ochranou

a tím, když jim dáváte

ty argumenty a poukazujete

na tu skutečnost, tak jak to je

a řetězíte tu skutečnost

nějakých faktech, tak vlastně

jim to rozbíte, tu krustu jim narušujete

a je to bolí, tak jako je bolí

o tom přemýšet nechtí, o tom

přemýšet plně komfortnější

zůstat v té své

komfortní zonie,

a ne

být prostě

nuceněj obhajovat

tu svojej představu

nebo tu svoji, oni to moříkají

moje pravda

a když jim říkám, ale pravda jenom jedna

to není tak, jako že je víc pravd

vysypletete pravdu a názor

názor můžeme mít různý

to je tak, jako vy máte jiný názor

můžeme mít něco

a můžeme o tom ve spolemiku

snažit se toho droho přesvědčit, ale pravda

je jenom jedna

Měsli to, co jste předtím říkal

s obranou svobodu a tak dále

ten, kdo to možná uslyší

a bude mít jiný názor, než vy

tak řekne, ale vy jste ten

chce omezovat tu mou svobodu

protože svoboda je před toho, že já řeknu

i věci, které jsou vám nepríjemné

a já vím, že vy jste zdůrazněl

to vyzívání k násilí

s naším trstním

se zákony prostě

a třeba může vezd k činnosti

oligénočný s trstním řízení

a tak dále, že tam je možná

nějaká linie, ale lidé se to může

vyložit různě, pokud vám vadí

že někomu vadí ukrenická vlajka

nebo a tak dále říká, takže za to má

přítvatska, že se někdo cpal

nebo že se sápal na národní muzeum

tak si někdo může říct, ale to prece

to je taky součásté diskuse

když se nám můžu nemusí líbit

já se snažím vysvetlit

tedy a asi

nepríž obratně, když jsem

to zatím ještě nevisvetlil

ne, já myslím, že se to možná vysvetle

já se spíš snažím, jakoby vidět

pohled toho člověka, který když poslouchá

to, co vy říkáte a vysletu

vysvetlujete to tak, jak to vysvetlujete

tak si řekne, ale vysletem do kdo

omezuje svobodu slova

já se bojím, protože vy chcete

omeziť svobodu slova

a já k tomu říkám, já se snažím těm lidem

když se obávají něčeho nebo

protože řekněme

vyděšení něčím

moc děkuji, že jste doposlouchali

až jsem zbytek rozhovoru

nejde ty na hero hero.co

o Lomeno Čestmín a uslišíte

v něm třeba tohle

mychatědíka kluče je palučilo

z kaksik dá, chcete jsme to udělat

co nejlépe a dopadlo to jako vždycky

ten Rus, pokud úspěje je

jak říkala Václav Havel

Rusko nezná své hranice

a neustále

se cítí ohrožováno svým okolím

půjtím řekne, že největší

geopolitickou katastrofou

20. století byl rozpat soveckého svazu

mimo chodem tedy nedávno byl

v Praze knižní ve letrech a byl tady

Vladimír Sorokin

významný žící ruzký spisovatel

který to předvídá

já když jsem s ním na večeři

u mě

rozprávěl o jeho

dílech

o jeho fikcích

tak jsem se ho ptale

si to psal jako varování

ho říkal, že se bojí, že napsal předpověď

u krajina není země, která by

byla

takovým tím

kulturně nekrofilním

prostorim jako je Rusko

které obdivuje kůl cmrtí

www.kulturně.com

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.