5:59: Kdo převzal otěže protivládních protestů

Dneska si se nikdo nepřišel se zvukem, který změní vůdbům na 40 let a přesto jednešný den s celovým ječným.

Jen u tým mobilu už totiž odteď data nikdy nikomu nedojdou.

Organizátoři sobutního protivládního protestu na Pražském Václavském náměstí se domáhají pro věření postupu policie při zásahu přednárodním muzem.

Aby tu sledně zistila, z jakého důvodu byli právě ty osoby, které byli zajištěvány, typovány, z jakého důvodu bylo nutné na ně používat donocvacích prostředků.

Část demonstrantů se po skončení schromáždění pokusila odstranit z budovy muzea Ukrajinckou vlajku a provolávala nenávistná hesla.

Policie zadržela dvě desítky lidí, jak uvedla, kvůli rostoucí agresivitě a neuposlechnutí výzef.

Může ze současného dění na dezinformační scéně, která za protesty stojí vykystalizovat nová politická síla?

Jaké ambicé má strana pro a její předseda Jindřich Reichl, který protest svolal?

A jak by s nespokojenými občany měla ve světle rostoucí radikalizace komunikovat vláda?

Je čtvrtek 16. března. Tady Jelenka Kabrhelová a 5.59. Spravodejský podkást se znam správ.

Jan Charvat, politolog s fakulty sociálních věd univerzity Karlovy, který se zabývá politickým radikalizmem krajně pravicovými ale vicovými ideologijemi a subkulturami.

Dobrý den.

Dobrý den.

Pane Charvatemi, jsme se společně na podzin vypravili na jednu z protivládních demonstrací, to bylo 28. září.

Teď za sebou máme další protest protivládě nazvaný Česko protibídě.

Ten protest se odehrá v sobotu, skončil nenávistními projevy odmítáním vládní pomoci Ukraine i pokusem části účastníků sundat s fasády národního muzea Ukrainskou vlajku.

Nakonece to neobešlo i bez zadržení policí.

Dá se říct jak a jestli se od toho podzimu protivládní protesty proměnili?

Já se to říct. Já. My jsme viděli učitou dynamiku, kdy protestem vzáří organizoval pan Vrábel. Ten první byl velmi velmi hojně navštíven.

Pak začala to účast ale klesat až vlastně někdy do zimi, kdy už těch lídí bylo relativně pro domálo.

Teď teda přišel nějaký restart. Nicméně už tím hlavním organizátorem je pan Reichl a jeho strana pro.

Já jsem hrdý ovčan České republiky a já už močet nebudu ani v Teřinu, čo ví?

A zase jsme viděli poměrně větší množství lidí, byť nejtakové, jak bylo na tom začálku toho záři.

Takže minimálně na téleté úrovni tam nějaký vývoj byl.

Pojďme jim říct, že už toho máme dost.

Myslím, že tam je nějaký vývoj i co se týče nastavení, dejme tomu těch demonstrací.

Ta demonstracie, která proběhla teď v sobotu, evidentně se snažila už reagovat na některé problémy, které se objevili v těch minulích.

Byla tam velmi intensivní snáha zbavit se cejchu pro ruské demonstracie, což se obamala, že se úplně nepodářilo mimo jiné i právy

pro ten pokus, která střežení té ukrajinské vlajky, který naopak celkem odpovídá tomu pro ruské murámování.

Takže i v tomhle je nějaká změna zase patrná.

Přijel jsem někdo podpořit Vladimí na Putina?

A kdo jsem přijel pro to, aby se postavil za Českou republiku zamýr a za budoucnost našich dětí?

A dá se pozorovat i něco jako posun ve změně toho osazenstva toho, kdo na ty protesty přichází, kdo jsou vlastně v tuhle chvíliti nespokojení občané výme to?

Já se omám, že na tohle to neumím úplně přesně odpovídat, protože nevím o žádných výskume, které by tohle to přímo dělaly.

My jsme navštívili nějaké demonstrace, tohle jsme společně. Já jsem pak navštívili některé demonstrace i se studenty.

A samozřejmě viděl jsem i celou řadu záznamu, takže z mého pohledu se mě to v ten tom moment jeví, že to služení je v zásadě spíš podobné.

Nicméně, že tam novost v uhozovkách a ten trošku odličný přístup, pana Rajchla přitáhnul zase určitémnojství lidí, který možná už nevyhoval ten formát, tak je byl nastavný panem ráblem.

Je hrozně dráho všechno denáhojru, jako jak kdo to má zvládat, víte co?

Líde tady robí, vlatí dáje a všechno denáho krajnu.

Přišla jsem protestovat proti bídě, přišla jsem protestovat proti nejhorší vládi, kterou jsme měli od dob vlastně 89. roku.

Podpořit, jde mi si vlády, aby vcoukul fialavů, že vám se starali od úchodce, o mládí rodiny a nelhaly.

Nerozumím tomu dotička, proč máme 4x dražší plín než před rokem?

Nerozumím tomu, proč máme 4x dražší energie než před rokem?

Ať mi někdo řekne, proč?

No to hlavní očem se tu dnes chceme bavit je nějaký politický rozměr.

To jestli ty protesty mají potenciál přetavice, třeba v nějaké politické hnutí.

Poďme to vzít od aktérů.

Už jsme tu zmínili jméno předsedy pořádající strany pro Jindrích a Rajchla.

Odkut na tu scénu, které v médiích se říká často vlastenecká scén a odkut na ní přišel?

Mluví se o vlastenecké scéně, když já se vlastně nejsem mystí, že to je úplně nejlepší označení.

Myslím si, že těch spojících momentů je tam víc a nejsou tak nutně spojené z vlastenectvím.

Když už bych chtěl použít takovéhle slovo a se bych sánul zpíš po nacionalizmu.

Když je poměrně významným faktorem, je i to funguvání té dezinformační scény.

A nebo můžeme mluvit o nespokojených lidech, všechno je to celkem legitímí.

Pan Rajchl má svou poměrně specifickou historie.

Je to právník poměrně dlouhů dobu.

Se aktivně účasnil záležitostí, ale fotbalových.

Kdy zbíral poměrně velmi specifické zkušenosti, podnikal v oblasti hazardní hér.

A spodně k údobu mluví o tom, že stojí za redvěmi restauracami v Praze,

takže neu člověk, který je patrně poměrně dobře zejštěn.

Nicméně je ho start, co se týče těch politických aktivit, tohoto druhu.

Bychom viděli v zásadě během covidu tak jak u spousty dalších lidí.

Ten covid byl velmi silný momentem, který mobilizoval různé části společnosti.

A myslím si, že ještě dlouho budeme narážet na věci, které během covidu začají.

Různé odrů, nejenom, jak si v tomto směru.

Jako zhodnocení to období covidového nás asi ješti čeká.

A dá se nějak dedukovat a nebo odvodit z toho, co pan Reichler říká,

jaký je vlastně ho politický vzkaz, s čím do těch akcí on chodí,

s jakou představou, z jakou vyzí?

Můžeme mluvit samozřejmě o tom, co konkrétně v netěk demonstracích zaznivá

a můžeme z toho zkusit něco odhodnout.

Můžeme se podívat samozřejmě i na prohlášení, které je na stránkách

pro té politické strany, což se mou osoby může být zajímavé.

Myslím si, že kdybych výmul některé části, které se v tom programu objevují

a přečetle je tady tak by asi spoustali řekla, to je úplně normální strana,

tam nemám úplně zničím problém, což je pravda.

Politické programy jsou velmi často napsány, tak aby byli zcela,

jak si bezproblemové.

V případě toho, co zaznivá na stránkách pro jezmého pohledu,

zajímavé možná zdurazňování některých aspektů,

které naznačují pro pojování některých už dříve existujících narrativů,

objevují se tam poměrně rozdáležitostí, které se týkají migracie,

objevují se tam věci, které se týkají covidu,

objevují se tam věci, které se neuplně přímo,

ale vstaví záležitostem nejmě tomu jako je green deal.

Ve všech třech případech jsou samozřejmě tyto věci vnímány relativně negativně,

je tam samozřejmě zmíněná současná situace válečná.

Co je zajímavé a co je v trochu v opozici v účitomu, co se bychle představujeme,

je tam několikrát zdůrazněno, že strana nehodlá vystupovat z Evropské unie.

Byť si pře některé změny, které by měli v Evropě nastat,

to znamená z toho to pohledu.

Jeden program, tak jak je napsaný, vlastně velmi vtrísný,

poměrně myslím si snesitelný pro spoustu lidí,

obsahuje některé prvky, které jsou trochu nacionalistické,

trochu ochranářské, v jiných momentech je takový jako částečně liberální.

Tyméně, pak když to srovnáte s tím vystoupením,

třeba Panara jechla na těch demonstracích,

tak se nenou objeví trochu jiná podobá, která tomu programu úplně neudpovídá,

což ale zase není věc, která byla typická jenom pro pro.

To se objevuje u řady politických stran,

to znamená jedna věc je program, který napíšete tak,

aby se na něj mohl kdo koliž podívat a přetálo to

a druhá věc je, co pak říkáte na té ulici.

V jiná té demonstraci, která proběhla teď sobotu,

pan rechle zahájil tím, jako dystansováním se od toho pro ruského narrativu,

ale pak vlastně několikrát opakoval výpady vůči Ukraíně,

kritizoval použitité ukraínské vlajky,

můžu do konce osimbolech nacizmu v srdci Evropy,

což je v zásedě dost výrazně převírány právě do ruského narrativu.

Přestože zavírají oči, před totevřenou propagací nacizmu

v srdci naší země.

Mluvil o tom, a to se ubyuje i v tom programu,

že je zapotřebují ukončit vojenskou pomoc Ukraíně.

Abychom vyvrát jen některé lži, které prostupují naší zemí jako Rakovina.

Že na Ukraíně je to naše válka,

že dodáváním zbraní poslujeme naši vlastní bezpečnost.

Ale zároveň mluví o tom, že je zapotřebují naopak otevřit znovu jednání

z ruskou stranou o hleně dodávek blinu, případně naši komadet,

to znamená, mluvíme o tom, že jak si tu válku nechceme, chceme mír,

ale to, co chceme, proto udělat je, že jedné bojící straně nabídneme naše finance

a druhé naopak vezmeme naše zbraně. To není sná o mír,

to je jednoznačná podpora jedné strany.

Víme, že potom skońčení oficiální části té demonstrace se část,

demonstrujících vypravila na Národní muzeum,

snažila se sundat s fasády Národní muzeou Ukrajskou vlajků,

objevili se tam nenávistné projevy, je možné jedno od druhého odseknout?

Já si myslím, že úplně ne, ale tady vystoupí ještě druhá věc,

kterou jsem zatím nezměňoval a která je důležitá podle mého názoru ty důraznět.

Pan Reichle je právník, myslím si je velmi dobře vít, co říká a co už by nebylo vodné,

to znamená celá řada věcí, která se objevila v jeho výrocích,

je možné je interpretovat orčitým způsobem,

například, když tam zazní právě ty zmínky o té vlajce,

o těch symbolech toho nacizmu, tak řada lidí je může na té demonstracie pochopit,

takže je vlastně nepřímo vyzívá k tomu, aby šli tu vlajku strehnout. Ale zároveň, pokud bychom šli k soudu, tak by samozřejmě takováhle argumentace neprošla.

Tam by pan Reichle řekl, já jsem nic takového narěkli, já jsem nemluvil o žádném konkrétním stráhávaní,

to řekali jiní lidé, ty na té demonstraci nemluvili oficiálně,

já nezodpovídám za to, co udělá ten daf potom, co ta demonstracie skončí,

a byl bys obliga. Což bychom viděli i na dalších momentech, když se poděváte na Facebookou stránku,

pan Reichle, tak jsou tam vlastně do poručení pro lidi, aby se rávali pozor na provokatéry.

Už před tou demonstrací je tam několik výroků na téma nepřejeme si být spojování s tou proruzkou scénou,

pak jsou tam takové ty náznaky, jako došlo k utoku na policji, ale celá řada těch lidí, který se útecnili toho utoku,

vypadala jako kdyby měla vlastně policijní výcvik. To znamená, že není to tam řečeno přímo,

ale je tam naznačení, že to možná šlo o policijní provokatéry, a zase ty lidi, který z to budou číst,

ty lidé z té desinformační scény, nebo z té nacinolistické scény, nebo z té vlastenické scény,

to budou tímto způsobem z největší pravda promností chápat, ale pokud bychom chtěli říct,

že pan Reichle tvrdí, že to byla policijní provokace, tak on se může samozřejmě bránit celá legitimně,

že nic takového přímo neřekl.

Vzledem tomu, jak ta akce v sobotu skončila si, s tímnohodí kladé otázku, jak silné v tuhle chvíli tohle hnutí vlastně je.

Můžu jsme to zmínili další jméno, hned v úvodu, a to je Ládislav Frabel, další postava desinformační scény,

který svolával ty demonstracie na podzim.

V tuhle chvíli on sám stojí před sůdem půli obvinení ze šířením poplašné správy,

a lehce, jakoby utstoupil do pozadí, jak vlivnou osobu je v tuhle chvíli on, a potenciálně jak velký blok, který ta síla celá tvoří.

Tohle vlastně velmi hezky ukazuje určitý proces, který na té leté scéně,

ať už ji budem nazývat, jakkoliv probíhá dlou roby, a to je neustala pro mě na těch chvílců,

které v tuhletu skupinu velmi heterogení nějakým způsobem oslovují.

Mohl to být, a je to do jisté míry, samozřejmě to moje okamura, kterého patroně většina těch lidí bude volit,

můžou to být další subjekty, můžou to být jednutlivý řečníci, ale ta proměna je tam neustála,

protože my vidíme už od roku 2015, že pro tento druh lidí, kteří přicházejí na té leté demonstracie,

je doznačné míry nutné, aby se neustále objevovalo něco nového, aby přicházala nová témata do jisté míry i noví lidé.

To znamená, že jako jeden se objeví a druhý zmizí není vnit zvláštního, proto samotnou scénu to nemá žádný větší význam.

Já si myslím, že rolé, jak pana vrábala, je teď nahrazená panem Reichle, myslím si, že i většina lidí,

která chodí na té demonstracie, to tímto způsobem vnímá, významná, by to bylo pouze v případě,

že by se vysloveně postavili proti sobě, což teď některé momenty naznačují,

takže tam možná uvidíme nějaký konkrétný střed úplně stejně bude do té hry nepochybně stupovat i Tomii Okamura na jedné straně,

a na druhé straně patrně i části, že André Babiš, spor André Babiše o voliče s Tomii Okamura,

nepochybně bude cílit i tímto směrem.

Ostatně video, které zdílel pan Reichle po té demonstraci, které mělo opět naznačit,

že za tím nás siling, kterému došlo u národního muza, byla ve skutečnosti policie,

bylo zdíleno několika poslanci za ano,

což se přiznam, že je věc, kterou si nevybavuju z minulých let,

že by se někdy stalo, že by byl členy parlamentů zdílen, takový lepost.

To už si dostáváme k tomu, jak to všechno zapadá do širšího dění na české politické scéně.

V parlamentu zcela chybí levice, její voliče převzalo hnutí ano,

které ale samo se posunuje směrem k nacionalistické rétorice,

mě si se to tak dá říct, a k tématům, která právě vzala za své patočást

te nacionalistické scény, tak jaký trend tu sleduje,

teď dochází tu krošiřování nějaké radikalizace,

nebo nacionalistických tonů na české politické scéně?

Souhlasím s tím, že vidíme určitou proměnu ano,

která souvisí samozřejmě s tím, že je v té pozici, té opoziční strany,

zároveň evidentně vidíme, že se André Babiš rozhodl převzít,

ale spojně část voličů, to je okamory, a těm musí nabídnout tento rámec,

protože to je rámec, kterému on nerozumí.

Zároveň musí André Babiš velmi pečlivě vážit do jaké hloupky

v té oblastě nacionalismu se chce ponořit, protože nepochybně část

jihovoličů to nebude vnímat úplně pozitivně,

a pokud bude příliž hluboko, tak může naopak očást lidí přít.

To jsme viděli během druhého kola prezidentské volby, kdy přitáhl na svou stanu část

zřejmě teda lidí, které nějakým způsobem osluvuje tady zinformační cena,

ale současně stratil část voličů z prvního kola.

My víme, že ano nemá vlastně v pravém slova smyslu ideologie,

a že se obrací prostě tím směrem, kde tuší nějaké možnosti volebního zisku.

To znamená tam je to ryze, particularní záležitost,

kterou teď ano nějakým způsobem pracuje.

Co se týče té levice, tady je zajímavý moment, kterého si všimli právě naši studenti během

těch posledních měsíců, že rozdíl mezi těmi demonstracemi,

které dělal pan Vrábel a které dělá teď pan Reichl mimo jiné,

spodčívá v tom, že demonstracie pana Vrábela byly vlastně otevřené všem,

a poměrně výrazně se v nich právě objevojili třeba komunisté.

Tohle upaná Reichla není.

Nikdo z komunistů vlastně na tom podiu v sobotu nemluvil,

ani tam nebyli žádným způsem zmíněn, nebyl tam ani pan Paroubek, který se ubevila některých z těch starší demonstrací,

ani nikdo jiný, kdo by vlastně za tuhletu scénu mluvil.

To znamená, jako kdyby, nechával Reichl ten prostor té levice uzavřený,

narozně Vrábela, který neopak se snažil teda oslovit úplně všechny.

Uvidíme, co to bude. Znamenáte, já to chápu tak, že přístupana Reichla je momentálně veden,

zajména velmi intensivní snahou prezentovace,

jako zcela legitívní politická síla.

A chápu to, takže se skutečně snaží proměnit na standardní stranu,

která bude nějakým způsobem vlastně konkurovat právě SPD.

Co to bude znamenat pro SPD?

Dalšího kohůta na Smetišti, který není sama osobě příliš velké.

Někdy to možná může působit na lidi, že dělat lidra po politické strany,

je vlastně jednoduché, stačí, když přijdete z nějakými líbivými hästli,

předložité a lidi vás budou volit a máte na doživotí zajíštěné své místo v parlamentu, o tak není.

O tenhle ten elektorál se samřejmě půjde celá řada lidí.

Pokud jste být úspěšný populistický líder,

tak prostě musíte zápasit ze všem ostatními populistickými lidri,

musíte být schopen zachytit změny nálady veřejnosti,

musíte umět reagovat v případě,

že vaši voliči chci něco úplněného, než co byste chtěl vy.

A to není vůbec jednoduché.

Je to jiný druh politik, je než tří dělejte etablované politické strany, ale je to pořád série věcí,

kterou musíte dělat a není to zelikat, tak jednoduché, jak to vypadá to znamená.

Tomé Okamora tam bude teď bojovat prostě po halku na několika frontách.

Na jedné straně samozřejmě ty demonstracie, které probíhaly,

ať už ty v rámbelovi nebo ty reichlovi mobilizují část lidí,

pro které je nejlogičtější, aby volili Tomé Okamoru.

Na straně druhé, ten tlak ze straně ano,

ale celkem jasně ukazuje, že má Andrej Babiš zájem o část voličů Tomé Okamory.

Na straně druhé, pokud by demonstracie pro byly hodně úspěšné,

tak samozřejmě může vzivnout úplně nový subjekt,

který naopak může strhnout část voličů od Tomé Okamory,

a pokud by přišel o část voličů ve prospych Andrej Babiši a o část ve prospych pro,

tak se může taky propadnout pod hranice 5%.

Tisíci lidí dnes ovládli váslavské náměstí,

aby protestovali proti bídě a kabinetu Petra Fjely.

Krytyzovali vládní kroky při řešení ekonomické a energetické kryze

a požadovali demysy.

Tohle nebagatelizujíme, tam přišli desítky tisíc lidí.

A co tvrdili? No to co tvrdíme už další dobů.

Oni zajmená se postavili proti a sociálnosti této vláde,

proti tomu, že nezvládla energetickou kryzy.

Třeba i na té sobotní demonstraci tam bylo zadavoličů SPD,

soutovoličí SPD, protože chtěli vyjáři nesouhla s fialou vládou.

Demonstraci odmítl komentovat premiér Petr Fiala z ODS

přes mluvčího Váslava Smolkovská zal,

že projevy vystupujících i vznášené požadavky hovoří sami za sebe

a není je potřeba nějak dále komentovat.

A co tohle všechno dělá se s bitkem, politické scény?

Říkalste, že to omezený prostor, ale přeci jenom v nějakým způsobem

se přitápí, tak co se děje s tím s bitkem?

Zmého boledo se zdá, že pěti količní strany

zatím se snaží v posledět svou situaci

teď v tenhle moment spíš ignorovat.

Je to dobrá strategie?

Když se obylo a ta první demonstracie na začátku září,

tak tam ignorace nebyla.

Tam byla poměrně velmi rychle vidět nějaká snáha po reakci,

byť nejako přímé reakci, ale spíš skutečně

z mého poledu poměrně racionální snáha,

teda po řešení problému, které evidentně

v tom září skutečně spoustu lidi trámpely.

A v tomhle směru si myslím, že se té vládi,

a nejen samozřejmě naší vládi, ale obecně vlastně

celé Evropě podařilo tu situaci relativně zvládnout,

nepochybně tomu nahrála i relativně měrná zima,

zastropování energí, schopnost, reorientovat se na jiné trhy

a tak dál a tak dál, takže tyhle ty věci

neskončili nějakou katastrofou sociální,

byť samozřejmě část lidi pořád má z těchhle těch věcí obavu,

což je to na coupak, vlastně ten panorichel

současný robí je pořád navazuje.

Teď si nejsem istý, jestli si vláda umí představit

něco, co by mohla udělat nebo nemohla udělat, zatím to vypadá,

že to prostě nechává být s tím, že to je pro ruská provokace

a to nám stačí, nebylo by to poprvé a patrně

ani na posledy, co vláda volí tento přístup,

že některé věci, které se vůbec netýkali,

ani rejchla, ani vrámbela, ani těletěk demonstrací

minulosti, které zazněli, které byli kritické vládi vláda

v podstatě odignorovala.

Zároveň je to skupina lidí, kteří si zcela zjevněle

spodle toho, pod čím se buď podepisují

nebo přicházejí za to demonstrovat, nebo co zazní vás té tribuny,

kteří si představují směřování země

diametrálně odlišně od toho, jak to funguje teď,

ukazuje se někde v zahraničí z toho, jak to třeba

zkoumáte i vy, jako politický vědec,

že je možné nějak se dohodnout, nebo jsou to proudy,

které jsou úplně rozchodné.

Ty představí, které se tady objevujou,

jsou jako normální.

Potud, že ve všech společnostech v Evropě,

ve všech státech evropských, mámy určité procentu lidí,

které prostě nesoulasí s tím systémem,

obyklé to spojené s tím, že jsou nešťastní nějakým způsobem,

obyvoje se tam frustracé, veľmi často spojená

s ekonomickou deprivací, ale nemusí to být spojeno jenom s tím,

říkal jsem, že ta skupina je metrogení,

to je jeden prot, to znamená, budete tam mít lidí, kteří jsou objektivně vzato chudí.

Asi ne, ty nejhučí, ty skutečně nejhučí,

se obyklé těhle těch aktivit neúčastní,

ty se snaží v podstatě jenom řežít,

ale lidé objektivně chudí tam budou,

ale vedle nich může stát celá řada lidí,

kteří jsou relativně bohatí,

a kteří budou mět jinou linii,

která jen bude překážet,

mohou se víc cítit být ohorožení,

strátou svobody slova,

můžete mít působit argumenty těch tak zvaných kulturných válek,

což jsou některé věci, které zase v té rehtorice se objevujou,

těch skupindarů může být celá řada z velmi odličnými pohledy.

Otázka je, jak moc dokážou být tyto skupiny silné,

jak moc se dokážou si jednotit,

a právě ta heterogenost velmi často bude k tomu,

že to s jednocení je velmi obtížné.

To znamená, že i když máme i v jiných společnostech než jenovčeské,

když vyšší procentu lidí, který jsou nespokojeni, než vždycky to znamená,

že mohou dosádot nějakého úspěchu.

Na straně druhé, pokud je k ličovým problémem

ta ekonomická deprivace, tak tu je samozřejmě nějakým způsobem možné měnit.

Tam má vláda určité báky, které se týkají sociální politiky,

prostupnosti některých záležitostí a tak dál,

která může snížit napětí, která v té společnosti existuje může,

ale nemusí.

Může propojovat některé věci dlouho roby a budou spojené právě

třeba ty momenty té kulturní války s tou ekonomickou deprivací,

tak ani ta vstřídci nál sociální politika nemusí nutně

vezd k nějakému snížitou napětí.

Tím problémem, který neská vidíme a který je ale poměrně mladý,

to znamená, že my máme velmi málo dat k tomu,

abychom tady s tě můhli pracovat,

myslím si, že jsme svědky toho,

že se ta společnost z nítřku trošičku rozděluje, což je normální,

ale že se rozděluje způsobem, kdy vlastně

každá část se společnosti začíná věřit něčemu úplně jinému

a má k tomu i svá vlastní data.

A tím pádem je možnost prostupnosti těch skupin

velmi dramaticky snížená.

A když se díváte s tím hle vším kontextem na to,

jak se dvaruje ta nacjonalistická scena,

pokud tak budeme říkat v Česku, jaký podle vás má potenciál.

A teď beru vůvahu to, co jste říkal,

že nemáme dostatek dát v exaktních výzkům a tak dá.

My ve skutečnosti některá data máme, ale jsou data dlouhodobá.

To znamená, že nevypovídí tak úplně o té současné situaci,

ale dá se z nich něco odvodit. To znamená,

a my víme, že dlouhodobě k volbám spíš nechodí

zruba 35-40 % voličů.

A zároveň víme, že s těch, kteřích chodí

k těm volbám kolem 20 % dlouhodobě volí,

nebo volilo v minulosti poměrně výrazně anti-systémově.

A můžeme velmi dobře předpokádat,

že v těch 40 % která nechodí k těm volbám

bude patrně větší procento těch, kteří kdyby k těm volbám šli,

tak by volili zase anti-systémově.

Tohle je ve skutečnosti poměrně nepríjemný moment,

který neúplně často zaznívá v té společnosti,

neúplně často si ho uvědomujeme.

To znamená, pokud bych měl vycházet pouze z těchto dát,

tak bych musel říct, že v české společnosti je polovina lidí,

která je skutečně velmi výrazně nespokojená,

a buď tak, že je to úplně odvádí od ochoty volit

a podílecí to volibním slova smyslu na tom systému,

a nebo je to naopak tlačí k tomu, aby volili anti-systémové strany.

To znamená rezervová lidí, kteří jsou nespokojení,

a kteří by mohli za očetých okolností

podpořit nějaké strany z našeho poledu anti-systémové,

je tady rozhodně velký.

Na druhé straně, ta deprivace, kterou vidíme těch 40% lidí,

kteří vůbec chcete volbi jako nejdou,

se v zásadě příliš nemění,

a když se změní, tak velmi, velmi obtížně

v těch posledných parlamentních volbách

jsme viděli okles za 40 na 35% voličů

se podařil přesvědčit, abych těm volbám přišlo.

A bylo to v tam momentě ale rozdělené

v podstatě půl na půl, mezi, podporu,

ano, a mezi podporu pěti koalice.

To znamená, není to tak zároveň,

že byt lidé, kteří nechodí volit, byli jenom tě zastánci

těch anti-systémových řešení.

Ale bylo to za cenu nesmírně silné, intenzivní kampaně

a padařilo se pohnout z 5% lidí.

To znamená nespokojenost.

Tady je, můžeme dyskotovat velmi dlouho od vodech

a o kořenech této nespokojenosti,

na straně druhé velkou část s těch lidí,

kteří jsou přesvětění a chodí k volbám

už v tento moment konkrétní politické strany

nějakým způsobom o ospadařují.

A teď se bavíme spíš o tom, kdo konkrétně to bude

a o přalivech mezi stranami, než že bychom

by děli výrazný přaliv od těch nevoličů količů.

Zdůrazněval jsem, že pracovat budu hlavně v podhradí.

Budu pokračovat v náštěvách regionu,

abych na vlastní oči viděl a poznal,

jaké problémy vás pálí nejvíc.

Abych do přál sluhu těm, kdo mají pocit

a někdy oprávněně, že jim nikdo nás slouchá.

Když jsi ještě díváme na toho podobu

české politické scény, teď myslím na to současnou,

tak tu máme ještě jeden nový faktor,

a to je prezident Peter Pavel,

když jste změňoval prezidentskou volbu

a jakým způsobem mohla načechrat celéto hnutí.

Když se díváte teď na novězvoleného prezidenta Petra Pavela,

který říká, že stojí o to, aby se stalo

nějakým jednutícím prvkem na české politické scéně

a hlavně mezi občany, má takovou šanci,

že by se mu to podařilo?

Já si myslím, že určitě může působit tímto směrem.

Nemyslím si na druhém strani,

že by mohlo si hnutit všechny, ale to prostě realně nejde.

Společnost nikdy nebyla jednotná.

To asi možné jedině v případě nějakou vnějšího hodiní války.

Společnost dokonce nebyla jednotná ani v listopadu 89.

I tehdy existovala ředa lidí, která nesouhlasila,

když si spomenete na první bolby v roce 90,

tak komunisté měli milion hlasů, to nebyl malý počet.

Přesto, že bychom řekli, že v listopadu 89

velká většina společnosti zdílela ten pohled na to,

že je zapotřebí ukončit komunistickou diktatru

a pokračovat nějakém demokratickém systému. To znamená za normálního kolností

je společnost rozdelená podle celé řady různých štěpení.

Dlouhou dobů jsme měli pocit, že existuje jednota

v těch nejzákladnějších věcech, na jaké schodě, na orientacité země,

v nějaké schodě na základních demokratických principech

a tohle je to, co vidíme v tom posledním období,

že se postupně nějakým způsobem rozkližuje.

Hodně to jsou vysíst otázkou těch takzvaných kulturných válek.

Já se současně domnívám, že to skutečně reálně

jsou vysíjí s přelížením některých problémů,

které tady v podstatě od toho roku 1990 existovali různého druhu

a zároveň to samozřejmě jsou vysíjí nějakým způsobem

i s vývojem jak mezinárodním, takhle i technologickým,

protože v tomhle samozřejmě významnou roli hrajou sociální média

a jejich vliv, to znamená při kombinaci těchhle těch faktorů,

se na jednou ukáže, že tady vlastně je určitá skupina,

je možné mobilizovat, která je nespokojná a která je nespokojná natolik,

že vlastně není ochotná, vůbec souhlasit s tím,

že by bylo možné najít tu společnou řeč.

A do toho myslíte, že Petr Pavel v roli hlavistátu může promluvit?

Tak.

Ve smyslu nějakého sjednocování?

Zkouším si představit v podstatě jeho srovnání

s předcházícím prezidentem a domnívám se,

že předcházícící prezident Milož Zaman dělal půměrně chodně

proto, aby tu společnost to rozděloval. To znamená talaťka, kterou by bylo zapotřebí překročit, je nastavená relativně nízko.

A mám za to, že v tento moment se Petr Pavel poměrně výrazně snaží,

aby skutečně působil vlastně nějakým nadstranickým způsobem.

Což uvidíme, samozřejmě, jestli to bude fungovat,

jestliže jedna z prvních věcí, kterou dostané v roli prezidenta k řešení,

bude otázka úpravy duchodového systému, tak samozřejmě, ať tak nebo tak nějakou část společnosti nepotěší, což je zcela evidentní.

To, co ale chci říct, je, že samozřejmě, ta část lidí, která je teď hluboce přesečená o tom,

že ten systém je nespravidlivý a je vlastně jako nastavený proti ním,

tak nejsem si jistý na kolik je dokáže nějakým způsobem oslovit.

Zároveň, ale domnívám se, že ta situace je taková,

že je tady šerší substrát lidí, který jsou nějakým způsobem nespokojení,

ale který je z daleka všichni nejsou mobilizovaní těmi, jak si demonstracemi,

nebo nejsou ochotnit podpořit lidi, jako je pan Vrámvel nebo pan Reichel.

A na tehlety může vlastně působit určitým způsobem jako uklidňující faktor.

A dá se říct, od jakého momentu se ta situace překlopí do podoby toho,

že už nebude možné ji vzít zpátky, že to bude směřovat k nějakému,

řekněme, egzistenčnému ohrožení demokratického systému takého známe?

To by se hypoteticky stalo případě, že by pro dostalo 20% ve volbách.

A tomu zatím naprosto nic nenasvějčuje.

Naopak tam, kde tehlety skupiny do vlém stoupili, tak naprosto ječně připadu absolutně vyhořeli.

Na té demonstraci v sobotu zaznivalo, že pěti kolici volilo jenom 30% voličů

a že nemá právo nám rozkazovat a pak tam zaznilo,

že naopak Láda musí poslouchat tu demonstraci z toho Václavského náměstí

a pokud nesplní naše požadavky, tak budeme blokovat,

ale pro nemá žádné procenta v těch volbách.

Ješiže řeknete, že Vála nemá legitimitu, protože jí volilo jenom 30% lidí,

ale vás nevolil vůbec nikdo, protože v těch volbách jste prostě mimo i v těch současných přegledek,

kdo má kolik procent pro vůbec, není.

Tak kde jste vzali to právo?

Jak to říkáte, že Vála nesmí, protože nemá procenta,

ale zamlčíte těm lidem, že vy sami nemáte žádný procent,

ale chcete jim něco narizovat. To jsou momenty, který samozřejmě na první pohled nemusí být jako úplně patrný

a samozřejmě na tí demonstracicích nevšimleté, ale z pohledu z měžku jsou velmi dřetelný.

A dokázal byste odhnout, kam se to hnutí, které bude vyvíje?

To je věc samozřejmě velmi ošemetná.

Já si u mě představit asi několik cest.

Jedna z nich je, že budeme vidět tu velkou skupinu lidí,

kteří jsou nějakým způsobem nespokojení a deprivování,

a z té bude od času vystupovat nějaká větší skupina,

jako jsme viděli teď na těch demonstracích,

pak když se ta situace uklidní, tak se zás může vrátit trochu zpátky.

Uvidíme, co se stane až skončí válka na Ukraini,

že nějakým způsobem někdy skončí. Bude závyset, kdy? Bude závyset na tom, jak skončí?

To teď skutečně nedokážu odhádnout.

Může se samozřejmě alestát, že ta situace nebude řešená dobře, ta válka se třeba bude prodlužovat, přijdou další ekonomické výkyvy, přijde šerší deprivace,

a v ten moment samozřejmě se objeví víc lidí, kteří budou skutečně mít pocit,

že je tlačí existenciální úzkost, abych použil tenhle termín, k tomu,

že by měli podpořit nějakou stranu, která se o ně bude starat,

a pak nastane velký boj teda mezi těmi kohouty, jak jsem o nich předchylí mlovil,

a bude závyset na tom, kdo je dokáže stahnut ve svůj prospěch lépe, a nebo se samozřejmě může stát,

že najdeme nějaký způsob komunikace, který naopak částěch lidí dovedek přesvětčení,

že vlastně tohle není cesta, že to, co se na té demonstracidě nenabízí realně možnosti,

jak vyřešit ty problémy, když se podíváte do toho programu, pro o který o něm mají na svých bojích stránkách,

mě několik věcí, které stojí vlastně proti sobě, které logické nejde udělat.

To znamená je tam několik momentu, kdy ten program říká, zařídíme, aby se stalo tohle, zařídíme, aby bylo tohle, zařídíme, bylo tohle.

A zároveň chceme, aby se snížil počit úředníků a stát nesmí vydávat tolik peněz a řekáte dobře,

ale ty první 3 věci, který jste řekli, ty všechny závysi jenom na státu.

To znamená, když státu, vezmete peníze a vezmete mu lidi, tak nemůžete zajistit nic z toho, co slibujete.

To znamená, ten program vlastně nedává v tomhletom momentě smysl. O tomhletom můžeme s těm lidem mluvit na jedné straně a na straně druhé, ale samozřejmě oni asi potřebují,

jako vidět, že ten systém se přenímány uzavřel. Pokud prostě přijdem a řekneme, jasně jsou to všechno dozolátí, jsou to všechno idioti, jsou to všechno prostě pro ruský šváby,

tak to tý situaci asi tak jako úplně nepomůže, když už z nádného jiného důvodu, tak protože to v zásadě není pravda.

Objektivně za to prostě pravda není. Přesto, že ta demonstracie samozřejmě může na konci skončit, tak jak jsme viděli, jak skončila,

přesto, že sám jsem to říkal a budu na tom trvat, že ten přístup, který organizátoři měli jednoznačně favorizuje to ruskou stranu v té válce,

tak se pořád nedomnívám, že by všichni lidé, kteří na to demonstracie přijdou, to zdíleli úplně stejně. Prostě řada vám řekne,

ano, já vím, tohle to se tam stalo, ale to není vůbec můj bojstym a nesoulasím, ale pro mě je důležité, že to vidíme samozřejmě i v dalších zemích,

představa, že prostě každý člověk, který volí právo i spraviloš v Polsku, je katolický fundamentalista, je prostě naprosto chybná.

Jan Harvat, politolog s fakulty sociálních věd univerzity Karlovy, který se zabývá politickým radikalizmem. Děkujeme.

Já děkuju za pozvání.

A to je vše ze čtvrtečního vydání podcastu 559. K našemu podcastu a všem epizodám se můžete kdy koli vrátit na seznam správách a ve všech podkástových aplikacích i na platformě podcasty.cz

Děkujeme za všechny vaše typy, poznámky a komentáře. Naše adresa je za minuto šest, zavináč sez.cz

Najdete nás i na sociálních sítích Instagram a Twitter.

To byla Lenka Kabrhelová. Těším se zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.