5:59: Kdo a proč v Česku věří konspiracím a dezinformacím

Ford Puma a Kuga jsou vozi kategorie SUV, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Ford Puma zaujíme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Ford skladem CZ.

Česko se stále intensivnějí potíká s dopadem šíření dezinformací a konspiračních teorijí.

Ve veřejném prostoru přibývá projevů radikalizace, nedávno vtrhl dav simpatizantů antisystémové scény dosoudní síně,

kde se projednával případ spojený s dezinformacemi.

Spravodajské služby varují vládu před rizikem zesílení dezinformační kampaně v souvislosti s uzavřením obrané dohody Česka se spojenými státy.

Jak na českou společnost konspirace a dezinformace dopadají, to zišťoval nový průzkum odborníků z národního institutu Siri, který vznikl pro vepí rozhlas.

K jakým závědům došel? Kolik lidí v Česku dezinformacím věří? A jaké důvody je k tomu vedou?

Je čtvrtek 15. června, tady je Lenka Kabrhelová a pětpadesát devět. Spravodajský podkást se znam zpráv.

Marije Heřmanová, antropoložka ze Sociologického ústavu Akademijavět. Dobrý den.

Dobrý den.

Marije, vyste společně z odborníky z národního institutu Siri?

Se podílela na novém výskumu, který se týká konspirací, dezinformací a toho, jak dopadají na českou společnost.

Ten výskum vznikl pro spravodajský web Českého rozhlasu i rozhlas. Co jsou jeho hlavní zištění?

Já myslím, že tam je jedno hlavní, pro mě osobně hodně důležitý zištění a to je vlastně nejdůležitíším nebo nejvýznamnějším prvkem,

který můžeme předpovědět, jestli lidi mají nebo nemají sklony věřit konspiračním a dezinformačním naredivům.

Je to, jakou míru důvěry mají v různé instituce, ve stát, v media a tak podobně.

Takže je důležité říct, že to není ta interpersonalní důvěra, třeba v rámce osobných vztahu,

ale že je to ta důvěra na té společnské úrovni. A to je pro mě vlastně nejzajímavéjší zištění,

že tohle se nám tam ukazuje opravdu velmi silně. Zároveň už z jiných výskumovíme, že to je jako by důležité,

ale vlastně vmálo, kerem se to ukazuje takhle výrazně jako v tom našem.

Takže potvrzeno daty teď pro českou republiku?

Takže myslím, že tohle jsou vlastně hodně zajímavá data pro českou republiku.

A jinak si myslím, že tam zase se potvrzují nějaké věci, které už trac předchodích různých mapování,

rozšíření nějakých desinformačních, konspiračních nativů v českém medialním prostoru,

nebo v českém veřejném prostoru už máme, tak se tam vlastně potvrzují to,

že tady existuje nějaké tvrdé jádro lidí, kteří s těmi narrativy pracují nějaké,

třeba i aktivně šíří, ale to jádro není nějak zásadně velké.

Když se podíváme nativískumi do minulosti, tak je stabilně velké,

což mi je taky přijde zajímavé zjíštění zledem k tomu,

co všechno se vlastně stalo typu trá pandemie a ruské invazé na Ukraínu,

tak vlastně vidíme, že třeba proměňuje se ten obsah, ale to jádro zůstává nějak podobně velké.

A dá se říct, kolik procent lidí to je, těch dotázaných?

Já myslím, že kdybych zprůměrovala všechny tivískumi i krovně toho našeho,

tak je to vždycky do 10% v tom našemto tvrdé jádro těch zvaných silných příznivců konspirací vychází myslím na 6%.

Teď trá odkazů na výzkume agentury STEM, která k tomu má několik zajímavých šetření jako z posledních let,

tak ono se to většinou ukazuje, že je to prostě do těch 10% společnosti.

Jak je vůbec možné přítomnost konspirací ve veřejném prostoru změřit?

Jakou metodu jste zvolili pro to zkoumání?

To jde měřit několika různými způsoby.

Jednak může člověk měřit samotnou přítomnost těch nárativů, třeba v tom mediálním prostoru,

jako kde se vyskytují, v jaké intencitě se tam vyskytují, jak moc ho zdílené,

jaké jsou s nimi třeba interakce v tom mediálním prostoru, to je jeden způsob.

A druhý je naopak sledovat teda, jakou popularitu nebo jaké zastoupení mají u těch lidí,

a ptáce těch lidí zkrst dotazníková šetření.

A my jsme vlastně dělali tak trochu oboje,

protože jsme vybrali 20 desinformačních a konspiračních nárativů,

o kterých víme, že jsou v tom českém mediálním prostoru nějak výrazně.

Přítomné vybírali jsme ty, které jsme považovali za důležité

a za reprezentativní, protože pokrývají různá témata.

A ptali jsme se v tom dotazníkovém šetření,

tedy lidí jestli jeznají, ty nárativy, jak moc jeznají,

jak moc im věří nebo nevěří.

Bylo to teda rozsáhle dotazníkové šetření,

byl to hodně velký vzorek, bylo to, myslím, 3.880 respondentů,

teď nevím, s který tam úplně na hlavu přesně, ale necelejš 3.000.

A pro mě toho, že jsme se dotazovali na to,

jak jsou obeznámeně, jak se vztahují k tím nárativům,

tak jsme se ptali na celou řadu dalších indikátorů

a konceptů, o kterých zase víme z předchozých výzkumů,

že jsou pro tu víru v konspirace a desinformace nějakým způsobem podstatné.

Takže jsme právě se ptali na tu důvěru v politiky,

v instituce sladovali jsme nějakou mediální konzumaci, typy medii,

sladovali jsme taky z kloniké spiritualitě

a sladovali jsme tu tak zvanou anomi,

což je sociologický koncept, který popisuje zjednodušeně řečeno,

jak moc mají lidi poci, že se ta společnost rozpadá

a že jde tak nějak od 10-15.

Takže jste vlastně skoumali poza díjí těch recipientů

a zároveň dozvěděli jste se, které ty desinformace

jsou nejpopulárnější, protože vy jste je předvibírali,

dá se dozvědět i trochu víc o tomhle.

No dá, ale zároveň ono nám z toho nevyplinulo úplně nějaké

jednoznačné, jako tohle je ten jeden narrativ,

který tady prostě ovládá populaci.

Nám z toho práve vyplinulo,

že se ta společnost dá rozdělit na těch,

nakonec vlastně osm skupin

a že pro těch osm skupin jsou různé,

typi těch informací různě důležité.

Takže se nedá úplně říct,

že bychom tady měli nějaký jeden narrativ,

který by jednoznačně jako by ovládal ten prostor.

Spíš je to hodně diversifikované

a ty skupiny jsou zajímavé právě tím,

že jsme neměřili jenom ten vztah těm konspiračním narrativům,

ale i ty další koncepty,

tak je právě zajímavé se podívat na to,

že ty skupiny se nám potom rozpadají podle toho,

jak se vztahují k různým typům těm narrativů

a jak s tím jsou vysítejí postoje v těch dalších oblastech,

třeba te medialní gramotnosti voličského chování a tak podobně.

A dá se z toho vyvozova tady, co všechno ovlivňuje

to zda dezinformacím nebo konspiračním teorií,

začneme věřit?

Také faktory to všechno ovlivňují.

No dá, ale zároveň já jsem hrozně opatrná v tom,

abych říkala, tady je jako jedna ta jasná věc

a teď, když si řekneme, tak to máme věřešené.

Takhle to samozřejmě není, ale určitě dá.

Zopakou to, co už jsem říkala, práve,

že se nám ukazuje, že vlastně tím úplně nejduležitějším prediktorem

je to jako úmíru důvěry, tě lidé cítí vůči.

Já bych to nazval jako vůči systému.

My jsme měřili tu důvěru v instituce,

v politiky, v média.

Je tam nějaká škála, na co se můžeme dotazovat,

abychom vlastně tohle jako bezměřili,

ale obecně je to prostě nějaká důvěra

v to, že ten společenský systém,

vžijeme, že funguje a že funguje nějak v náš prospěch,

a že my jsme schopní v něm fungovat a se v něm orientovat.

A to se tam ukazuje vlastně jako nejduležitější věc.

A je zajímavé, že v podstatě

tak význam, že trochu neřekla bych smazává,

ale ho nějakoby přehlušuje,

třeba význam těch ostatních prediktorů.

Takže určitě tam nějakou roli hrají,

třeba přesně to, jaké informační zdroje konzumujete.

Určitě tam nějakou roli hrají, to tzv. informační gramotnost,

vzdělání, věk tam naopak myslím,

nehré žádnou zásadní roli,

ani třeba místo bydliště.

Ale když se podíváme souhreně na ty data,

tak ta důvěra vlastně je úplně tím jednoznačným prediktorem,

která přehluší vlastně i třeba

tu sociokonomickou situaci a to vzdělání.

Takže to me přijde nejduležitější, to zdůraznět.

Jsou tam i třeba jiné faktory,

když se podívám na ty, které jsou,

pod tím možná nebo skryté typu osobnostní nastavení

nebo nějaké politické preferenci,

typu jestli dotiční má sklon

věřit nacionalistickým teorím

nebo dokonce k xenofobním postojům.

Určitě se tam z toho, co my jsme měřili,

třeba ukazuje, že nějakou míru korelace

vykazuje právě ta spiritualita

a ty říkám, korelace nekausalitu,

že vidíme, že lidé, kteří mají tendenci

sami sebe považovat za víc spiritualní

a víc uvažovat v tědla termínech

třeba osoby o své roly ve světě,

tak zároveň tady těch lidí je více

v té skupině lidí, kteří zároveň

vyjří tím konspiračtím narativům.

Takže to je třeba jedna věc

a ty informační zdroje

a nějaký ten obecný koncept

a informační gramotnosti

určitě tam taky hraje roly,

ale zároveň to je důležité říct,

ukazuje se, že to opravdu není černobíla,

že je to těch 50 odstínu všedí.

Je tam trhá skupina lidí,

kterou my jsme nazvali mírní

příznivci konspirací zaměřených na migraci,

což jsou v zásadě velmi pro systémový lidé,

kteří vykazuje vysokou míru důvěry v ty instituci,

chodně důvěřují třeba na to,

občas i Evropské uny,

důvěřují politikům,

opravdu se zajímají o politiku,

konzumují velké množství médy,

všetně veřejnoprávních médy,

jsou to velmi informovaní lidé,

tak u těch konspiračních narativů

a dezinformačních narativů, které se týkají migraci,

tak s nimi hodně jsou hlasí.

A zároveň jsou to lidé,

kteří nejčastějí ze všech těch námi

popsaných skupin odpovídají,

že demokracie nemusí být vždycky nutně

tím nejlepším způsobem vlády.

Takže to vidíme,

že jsou to lidé,

kteří konkrétně tenhle jeden problém,

tu migraci vnímají jako nějaké ohrožení

přistoupit i na nějaký autoritářský spůsob vlády,

aby se tohle vyřešilo.

Ale zároveň v těch ostatních charakterystikách

a co se třeba týče konspiračních narativů,

které se týkají

nového světového rádu

těch velkých politických narativů,

nebo třeba i těch,

které se týkají pandemie,

tak tam je odmítají,

vymezují se v účiním.

Ta skupina je zajímavá a mě to teda

nepřekvapilo,

že se nám tam takhle ukazuje,

protože třeba z výzkumu,

které já jsem z kolegy už tří vdělela

ohledně desinformací konkrétně

na to téma migracé a uprchlíku,

tak jak se začala řešit

v tom českém prostoru

v roce 2015 významně,

tak my jsme potom dělali

jaký větší výzkum právě

v roce 2016.

A tam už se tohle ukazovalo,

že prostě tam migracé

je velmi polarizující téma.

Zároveň je právě zajímavé,

že na něm v podstatě

panuje docela velká společnská schoda

a že to procentu lidí,

narrativy, které se týkají migracé

a třeba islámu odsouhlasí,

přesto, že jsou to desinformační

narrativy, je docela velké.

Já vlastně mám trošku pocit,

že to je nějaké konnezvládnuté

naše děditství té uprchlické krize,

že se to vlastně takhle

propsalo do té české společnosti.

A zároveň ještě docela zajímavé,

že i těchle lidé nějakým způsobem

třeba rozlišují mezi uprchlickou krizí

způsobenou konfliktem na Ukraini,

a mezi toho předchozí uprchlickou krizí

z roku 2015.

Takže těch postojen nejsou tak odmítavé

třeba vůči uprchlíkům z Ukrainy,

jako jsou vůči uprchlíkům

z Afriky, nebo blízkého východu.

Tak já možná jenom pro úplnost.

Můžeme přeci jenom zmínit těch osm skupin

a kdo je v nich zastoupen a jak silné jsou?

Určitě. Tak já bych začela

to, kterou jsme zmínili,

a to je tak, kterou jsme nadvali silní

příznivci konspiraci, je to je těch 6%

lidí, což jsou vlastně lidé,

kteří se velmi vymezují

vůči tomu systému, zároveň jsou

hodně angažovaní, hodně se o tu věc

zajímají, sami sebe vnímají jako

velmi politické angažované lidi,

a ty vlastně nejvíc jsou

z ní z většinou z těch 20 narrativů,

které my jsme testovali.

Pak jsou tam ty dvě zajímavé

skupiny, které jsme nadvali

mírní příznivci a jedni

jsou mírní příznivci

zaměření na migraci, což

jsem vlastně teď o nich mluvila těch 10%,

a pak jsou tam

mírní příznivci zaměření na covid,

kterých je 12%.

A to jsou podle mě skoro jako nejzajímavýši

skupiny, o těch, kteří se zaměřují

na migraci, už jsem vlastně mluvila tam je zajímavé,

že jinak ta skupina vlastně naopak

vykazuje docela vysokou míru dvůvěry

k tomu systému, a mě

přijde osobně hodně zajímaváta

skupina lidí zaměřených na covid,

protože to je skupina,

které opravdu je vědět s těch odpovědí,

že jsou to lidé, pro které ta pandemie

znamenala nějaké velké znejstení

toho, že

ten systém právě nějak funguje,

a že je možné se v něm skrz s nějaké

pracionální postupy v nějakým způsobem

zorientovat. Takže to jsou takové lidé,

které já bych nazvala, že jsou tu pandemii

nahlodaní, řekněme.

Pak máme úplně na tom opačném

polu ty silné odpůrce

konspirací, těch 17%,

což jsou prostě lidé, kteří

konspiracím, desinformacím, narativům

nevěří, jsou to lidé, kteří

třeba konzumují hodně i veřejnoprávní

média, lidé, kteří mají

i vyšší tu informací, kremotnost.

Pak jsou tam ty mírní odpůrci,

a já bych to možná schnoleme,

tam máme to těž nezapojené

odpůrce, a mírné odpůrce,

což je jako by 17% a 20%

lidí, což

ty nezapojení jsou lidé, kteří

s píštím konspiracím teorím, jako by

nevěří,

které zároveň jsou o to

zaštolik nezajímají a

rozdílo těch silných odpůrců, pro který

je třeba důležité vstupovat do toho

veřejného prostoru, vyvrát se to a tak podobně,

tak jsou to lidé, že to vlastně tak jako

ne, tak tohle je samozřejmě blbost,

ale jako by nevěnují toho, by to trošku

mimo mě, a ty mírní odpůrci

jsou lidé, kteří

tam prostě to není úplně tak jednoznačné,

pro nás bylo jako důležité todle

kteří spíš, jako by to odmítají,

ale u některých těch narativů

se na tím třeba pozastaví,

a pak to volně přechází právě do

toho zajímavé skupiny, kterou jsme nazvali

něco na tomu je, to je 13%

lidí, a to je opravdu

jako by skupina

jako váhava, tak přesně

a ty se přepínajíme si jedním a druhým polem,

nebo jsou spíš, že můžou objeřovat

Prám si toho našeho výskumu vlastně bylo

zajímavé, že my jsme dávali i tu možnost

nevím, což nebývá úplně

až tak běžné v tomhle typu šetření

a snažil jsme se vlastně i měřit

jako by tu škálu toho, jak moc

jste o té dané věci

přesvěčená, a tohle jsou lidé,

kteří jsou tak nějak jako znejstělí

a u něčeho si řeknout,

tak tohle jako opravdu zní jako blbost,

ale úplně bych to neviloučil,

úplně by vlastně na tom něco

mohlo být, myslím si, že tady

ta skupina bych si typla, že bude mít nějaký

s těmi, kteří jsou zaměřené na kově,

že tam prostě ten prvek toho znejstění

a vlastně nedokážu úplně zísnotou říct

co je pravdá a co není.

A pak je tam třeba ta skupina těch apatických,

což je pro mě taky zajímavá

skupina, která se nám ukázala,

což jsou opravdu lidé,

kterým je to úplně jedno

a vlastně vůbec nemají potřebu

se k tomu nějak vztáhnout, vůbec nezajímají

o politiku, nečtou médi a

není to prostě pro ně absolutně důležité

a tu odpověď na to nemají

prostě neví a nechtějí si k tomu

absolutně žádným způsobem nějak jako vztahovat.

V roce 2019

se s denice na Facebooku začali

opěvovat dezinformace stále častěji.

Nesmyslum uvěřili její přátale

a stralí sebou.

Když vám to pošle jeden člověk,

tak to třeba spochybníte,

že druhé taky deset lidí bych ještě.

A když vám se valilo s to příspěvku dene,

vlastně byly tyto 5g sítě

očkování, že v to obsahu je grafeni,

že to prostě rozřezává

krevní buníky nebo něco.

Na staroměstském náměstí

se podle organizátoru

sešlo asi 2,5 tisíca lidí.

Jsem tady proto, protože tato vláda

mi se brala práci,

nevěřím, kovidu 19,

nevěřím, protože nám evidentně lžou.

Jsou skomoření

je prázdné nemocice

nebude říkám,

v podně prázdné nemocice

vškodí ubyvatelnostu

vakcínovat, tějná sčipovat,

tějná sledovat.

Já mám podležený důkaz z biologických laborek.

Od kamarádky.

Nebudu zvařeněvat.

Nezvojím.

Vona dělá co?

Vona dělá jakoby bezdravotnictví.

Pravě tady to.

Má odběry

a na kovid.

Udaj nej kovid.

Prostě tam pracují,

když to udají nej kovid.

Protože jsou dobré peníze.

Normálně nám vyhladí tady děti.

Vyhladí děti.

Vyhladí nám děti,

děti budou hloupí, nemůžou jít do školy.

Proč?

Je to prostě obrovská mediální manipulace lidi.

Masmeria mají obrovskou móce.

Tam řeklete, že je v Evropě mor

a oni tomu budou věřit přesto, že to nebude pravda.

Podle mě to je jako

svým způsobem třetící je to válka.

A prostě ten, kdo to včas prokoukné,

tak samozřejmě

se stává nepřítelem

o toho systému.

Na spořáku vám to dost necinka.

Kam z penězi, aby byly chráněné

před inflací.

Fond monetika zhodnotí jakoukoliv částku

o 6,5 % a to firmám

i do mátnostem.

A dá se říct,

že také koste pobzala,

že se hrál roli

mikrační krize, že podobnou roli

se hrál covid v tom,

co se potom dělo na polikonspirací

dezinformací.

Ona je jako by složit,

že se takhle porovnávat

i z hlediska těch časových horyzontů,

protože se o toho roku 2015

událo i v tom informačním prostoru

spoustat dalších věcí,

ale my určitě obecně můžeme říct,

že vždycky vždycky vždycky

jako úplně každému ovlivní život

v tom, že ráno zamnete televizi

a není tam vůbec nic jiného,

tak určitě všechny tady ty události

vždycky nějakým způsobem rozvíří

ten konspirační prostor

a generují nové ty konspirační teori

a určitě to vždycky nějaká inspirace

bych řekla pro ten prostor.

Ale zároveň tam vidíme,

že trá právě u toho tvrdého jádra

u těch 6 %.

Tak kdybych teď se se odkazovala

kteřit, kteří to dlouhodobě mapují,

tak tohle tvrdé jádro těch lidí

to jsou vlastně pravděpodobně pohráti samý lidé,

kteří obecně prostě

pracují s tím konspiračným

mindsetem bych to tak názvala

a v podstatě se zaměřují na ta témata,

která v tu danou chvíli

jsou důležitá.

A ještě si myslím, že tady v tom jádru

tam bude nějaké jádro lidí,

kteří jsou tam přesvětšení

a pak je to nějaké jádro lidí,

a ty vyložitě naskakují potom

na to, co v tom informačním prostoru

tak zvani frčí.

Na to jsem si vás právě chtěla ptát, ale možná

z druhé strany. Vy se vynujete z koumání

online prostoru, sociální sídí

a také právě influencerů.

Mě by zajímalo to, jestli má nějakou roli

i to, kdo ty dotičné informace

respektive dezinformace v tomhle případě

šíří. Naši kolegové tady v seznám spravách

jistají na konci tohoto týdne

velký přehled lidí, kteří

vají právě na šírení strachu

mezi lidi

pomocí dezinformací a manipulací.

Je z pohledu příjemce

důležité od kohotadotičná

dezinformace přichází? Ukazuje se vám

něco takového? Je to důležité a zároveň

poměrně složité se na to dle nějak

zeptat a nějak dobře to změřit, ale my

jsme se na to ptali. Učitě je

důležité, z jakých informačních

zrojutí lidé čerpají, takže budí to

můžou být media, učitě se projevoje

mezi lidmi, kteří čerpají více informace

z komerčních rády, televizí,

z komerčních médií

versus veřejnoprávní médi a třeba

a u té skupiny těch silných

příznivců a obecně těch skupin, které

víc souhlasí s těmi konspiračními

narrativy, tak je tam větší

sklon vyhledávat nějaké alternativní

informační zdroje a pohybovat se

právě na těch sociálních sítích, na WhatsAppu, na Telegramu.

Zároveň my jsme se

i snažili dotazovat na ten koncept

autoryty, kdo teda vlastně

autorytou může být a tam se ukazuje

zajímavá věc, že

v podstatě jako napříčtě my skupinami

většina z nás má tendenci považovat

za autoryty, na základě kterých

si třeba i nějak jako utváří názory

lidi, které osobně zná, nebo

o nich třeba něco osobně ví.

Což to nářeně v tom dotazníkové

mšetření už se jako nedá potom

kvantitativně proskoumat, jak todle teda

jako by funguje, ale mě to přijde zajímavé,

pod náším, že tam právě evidentně

i ta interpersonalní důvěrat

hraje velkou roli. A právě co se tíče

to už teď, jak spíš moje

interpretace, třeba i na základě

těch mých výzkumů ohledně influencerů

já si právě myslím, že u těch jako

konspiračních influencerů, pokud bychom je tak mohli

nazvat a já bych je tak třeba jako nazvala

zlediska toho, jak se podle mě s tím konceptem

toho influencerství dá pracovat, ale je

pravděpodobně, že oni se tak nevnímají

nenazívají a že tak nevnímají

ani těch sledovatel a sledovatelky.

Tak mě tady na těch lidech přijde

zajímavé právě to, že oni

využívají ty influencerské postupy

k tomu, aby budovali tady ten typ důvěry

a toho tak zvaného parasociálního

vztahu, takže přesto, že jako by osobně neznáte

tak máte poci, že jsou to

ty lidé z masa a kostí, kteří řeší

ty vaše každodení. Problemy nejsou

to prostě ti politici,

kteří berou z postupeně

a nechá po jak žijí obyčení. Lidé nejsou to

ani jako ty lékaři v těch bílých pláštích,

v těch laboratořích odstržení

od té každodení zkušenosti.

A tohle, a teď říkám tohle nevychází

nějakéko jednoznačně z toho našeho dotazníkového

šetření, tezpíš jako moje interpretace

i třeba na základě

jiných výzkumů.

Tuto akci jsme svolili proto, aby

byl náš hlas slyšet.

Proti vádní transparenty národí

vlajky nebo píščauky, s tímším

5 tisíce lidí na Václavské náměstí.

Ve dvě hodiny je zaplněná jeho

horný část.

Proti nám vedena dezinformační válka

tak jsme také přistoupili

ke schválení statutu vládního

zmocněnce pro oblastmédy

a dezinformací.

V tuto chvíli nepotřebujeme žádný

další akční plan.

Žádný další akční plan

nebyl vládě předložen

a vládě předložen nebude

na žádném dalším akšním planu

se nepracuje.

Tehdy jste zminuvala, že

dezinformace a konkrétně jsme mluvili o

americkém hnutí QAnon, které

hraje velkou roli teď už nejenom ve

spojení státech. Takže byli velmi úspěšné

u komunity, která se věnuje

zdravému životnímu stilu,

která se věnuje Vilnes, která se věnuje

Józe, ukázalo se vám

teď něco takového během toho

skoumání Českého prostředí?

Ano. Já jsem vlastně mluvila

už ten krát o tom konceptu, to je tak zvané

spirituality, což je akademický

koncept, asi deset let starý,

kterým dvá američtí sociologové

vlastně popisují právě to nebo

všímají si toho, že v tom online prostředí

specificky se ty komunity lidí

zaměřených právě na

spiritualityu osobní rozvoj a pod

to můžou být často i ty podskupiny a

třeba na různých platformách, typicky na

Instagramu nebo na YouTube, to budou

často lidé, kteří právě řeší

Vilnes, Jogu, zdravý životní stil,

netoksickou kosmetiku, netoksické

potraviny a podobné věci,

tak oni si vlastně všímají toho,

že v tom online prostředí je velký

překry v těch konspiračních skupin a

tady těch, řekněme, Vilnes

spiritualních skupin.

Takže my jsme tady z toho důvodu,

že jsme vědili, že tohle se děje a

zároveň já jsem měla už nějaká svoje

data z těch kvalitativních výzkům

a z rozhovoru, kde jsem taky věděla,

že se to děje, tak jsme zahradili

nějakou jako škálu spirituality

i právě do toho dotazníkového

dotazuje to, co jsem změnovala,

že ten překry v tam je

a že lidé, kteří sami sebe vnímají

více jako spirituálně a více

vztahují k nějakému spirituálnímu

vidění světa, tak zároveň

jsou lidé, kteří mají větší výru

v ty konspirační teorie. Ten

překry v tam je. My jsme tam

zahradili právej jeden ten narrativ

na to testování té spirituality,

kteří zněl něco, ako by ve smyslu,

že vyhřím tomu, že všechno na světě

je propojené i když to třeba není

se cítím a vím o něm.

A tady konkrétně u toho dle výroku

nám ti silní příznivci na konspiraci

opravdu odpovídely, ano, takhle se cítím

a pro mě je to vlastně

krásná ilustráce té konspirituality,

protože to dle je přesně to, co

vlastně ty spirituálně konspirační komunity

mají jako bezpolečné, to přesvětění

o té skryté pravdě, o tom,

že ty věci nejsou tak, jak se nám zdají

pouhýma očima a že člověk musí

někam hloup a musí

to pro zření, tak to se nám tam

myslím úplně krásně ilustrovalo.

Je možné se z té spirály dezinformací

vymanit ať už mluvíme o

kterékoliv z těch skupin.

No určitě, myslím, že určitě.

Takhle, když se budeme bavit

o těch silných příznivcích

a o tom tvrdém dezinformačním, konspiračním

jádru, tak si myslím, že spíš ne.

Já bych zároveň

i tak jako odvážně řekla,

že si myslím, že to zás až tak vlastně

vadí, nebo já to beru tak, že

v demokratickém

prostoru, medialním veřejném

je prostě normální, že existuje

nějaká skupina, která se vůčitomu

systému vymezuje, která ho krytizuje

a pro nás třeba i často právě

obsah těch konspiračních narativů

a to, co v té skupině rezonuje, může

být vlastně nějakým užitečným

zrojem informací. Je to vlastně nějaký

druh sociální krytyky, toho s čím

jsou ty lidé jako nespokojení. Mně přijde

že třeba v České společnosti, když řeknu,

že je to stabilně do těch 10% lidí,

tak to mě o kamurama stabilně taky

zhruba takhle velkou volickou základnu.

A to je prostě jako, já se myslím,

že v demokratické společnosti je to dle normální

a že nejmůžeme jako běhřít, že je to

nějaká patologie, protože prostě ten

nesouhlasný názor

vždycky tady bude a měl by nějakým způsobem

mít prostor do té míry, dokať samozřejmě

neutočí na ten systém, nějakým

ekstremně nebezpečným způsobem.

Ale zároveň z toho dle ohledu

mě přijde vlastně nejzajímavýši

možná pro nás nejpodstatnější

ty skupiny těch mírných príznivců

a těch nalomených lidí konkrétně

třeba ta skupina těch mírných príznivců

zaměřených na covid, protože tam je

opravdu vědě, že jsou to lidé, kteří

tou pandemii dostali ránu

ve smyslu toho, že jim ty věci

přesteli dávat smysl.

A myslím si, že tady ta skupina

je důležitá, protože to jsou lidé,

kteří, pokud vlastně

my nebudeme pracovat na tom, abychom jim

tu důvěru pracili, tak je možné,

že oni se vlastně přetáhnou právě

do toho dezinformačního jadra

a dostanou se do té fáze, ze které už jako

není cesty zpět. Ale oni v té fáze

rozhodně nejsou a myslím si, že proto je

ta důvěra tak strašně důležitá, proto teď

záleží na tom, jak s tím naložíme,

jestli se třeba na té politické sceně

objeví někdo, kdo pro teď bude důvěry hodný.

No a z toho vyplívá se

hlavý jasně další otázka

jak závažný problém

ta silicí důvěra

k dezinformacím a silicí

nedůvěra ve státní zřízení

nebo v systém, když to tak řekneme

znamená pro samotný stát.

Já bych to možná rozdílila právě

tu otázku, protože já to znovu zopaku,

když vím, že to taky trochu jako kacířský názor.

Nějaké procento

dezinformací a nějaké procento lidí,

kteří inklinují

k nějakým alternativním vysetlením,

to bude vždycky a myslím si,

že je pro nás jako zdravému na slouchat,

protože je to prostě nějaký ten disentní ho.

Já do toho si dovolím skočit, ale

protože když se na některé odpovědi

tam sečtou

ty skupiny, tak je to třeba

až 30% na jednu populace.

Ono to může být problém.

Ona to teda nejde právě úplně sčítat, protože

štěpí na těch tématech

a vymezují se v úči různým těm narativům.

Ale chápu naprosto, kam ti míříte

a moje druhá část te odpovědi je,

že problémem je právě ta nedůvěra.

Problemem nejsou podle mě

zaž tak ty dezinformační, konspirační

narativy samotné, protože se ukazuje,

že není to o tom, že bychom tady měli

jako polovinou populace úplně zmatenou

a neschopnou se orientovat.

To se prostě neukazuje.

Ale ten největší problém je právě ta důvěra.

Jako rozpad důvěry v té instituce

a v to, že ten stát

nějak funguje, že komunikuje s těmi občany

že ve chvíli, kdy třeba přijde tak krize,

což je právě ta rola toho covidu,

tak ten stát zafunguje a tu krize nějak ústojí,

tak aby to ty lidi, co nejmý poškodilo,

takže já si myslím,

že todle je pro nás ta zásadní správa

a proč cítím potřebu to takhle

rozdělit na dvě části te odpovědi

a říct, že problémem

nejsou ty dezinformace samotné,

která důvěra je, protože to podle mě

implikuje, jak to máme řešit

a protože se myslím, že

hodně velká část těch současných řešení,

na které se třeba soustředí

i český stát a vláda a její různé koncepce

boje s dezinformacemi

je jako vzdělávání, medialní vzdělávání,

fact-checking, práce s těmi dezinformacemi,

která, ale i z hlediska

tohodle má vlastně jenom omezenou učnost,

protože nejlepší je prostě

ta prevence a ta prevence

spočívá v budování té důvěry

a ve vytváření těch důvěry hodných institucí

a těch důvěry hodných autorit

a ve chvíli, kdy to dla neexistuje

tak to medialní vzdělávání vlastně vždycky

narazí na nějakou hranici

a bude potom už vyzníva do prázna.

Marija Hermanová, antropološka

ze Sociologického Ústavu Akademijé věd.

Děkujeme. Taky děkuju za pozvání.

A to je ze čtvrtečního vydání

podcastu 559 Vše.

Děkujeme, že posloucháte

vraďte se za námi kdykoliv na seznam správy

do všech podcastových aplikací

i na platformu podcasty CZ.

Děkujeme za všechny vaše typy a komentáře.

Naše adresa je za minuto šest

za vynáč www.soz.cz

směřovat je můžete i na sociální sítě Twitter

a Instagram.

To byla Lenka Kabrhelová.

Těším se zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.