Přepište dějiny: Jste tu zase první...

Martin Groman a Michal Stehlík 10/18/23 - Episode Page - 45m - PDF Transcript

Transcript
Show Notes

Tady je podcast, přepište dějiny, už nevím, koliká tá dvoustá a koliká tá část, už po dvoustovce.

Přehoupili jsme se přes dvoustovku. Víte, že to jiní oslavujou,

třeba jako, že mají veřej na vystoupení, jako v arenách a střílejí různých fangle a opěju šampaňské.

Jako, že by se stříleli dvoustého kusu.

No, to už jsme prostě, že dvoustý díl byl měchovat, tam se fakt nestříleli.

Takže už zadovali jsme měchovat, no tak nic. Tak, třeba trefíme nějaký veselíší tema na třístovku.

Slovo stříle, ta tref je tedy poře.

Kde se můžeme podkat, pokud nás poslucháte, už v den de tento díl de do světa, což je 18. řína,

tak se můžeme večer podkat ve velké meziříčí.

Na témá židovské, komunitě židovské dějiny. To vám krásně lícově znečním díl.

Trvoušku to bude lícovat. Tam budeme do konce 3, protože se k nám přidá Albert Kubišta.

Potřebujeme hosta, protože širší kontekst židovský dějín.

Od den později se můžeme podkat v Havlíčkovi v rodě, ale to naopak v menší se staví, protože tam se podkáme z Kríglen.

Takže tam budu jenom jadu.

Já jdou do Havlíčku a v rodu, což je s dím pravidelně jadat.

Tak a 25. řína, ale jdeme oba do míšku pod Brdy.

Půjde se blížit u 28. říjen, tak si tam něco kovíme.

A výročí.

No až se z toho oklipeme, tak pod nás čeká na konci řína lužický seminár v Praze.

1. 30. říká.

Proto se docela těším, jako pohled na lužici, kterou máme takovou zasutou.

Bude zajímavý.

Naště lužice.

A myslím, že Lukáš Novostat jako host bude také zajímavý.

A všechno to potom uslyšíte, teda až na toho Krígla, to už jste slyšeli několik rád.

Uslyšíte v našich bonusových pátečných epizodách, tedy tě kteří se nás předplácíte na gazetistu a na hero-hero.

Což děkujeme.

Děkujeme a samozřejmě nás budete stále číst ve našich důvod publikacích.

Nejčersvější informace, která je snad doobrá, přepište dějiny po třetí budou s tiskárny venku iš po osmém listopadu.

Bezprostředně nějak po osmém listopadu.

Osmém listopadu budou v enku a k vyspozici a každou středu.

Bila hořa, no jak?

No no, jsme v listopadu, je drobné výročí, to je jiné výročí.

Mimo jiné to byl náš první díl 2020.

No jo, to je vlastně pravda.

No vidíte, Bila hořa a třetí publikací mají.

Typicky české, začali jsme pro hrou.

A skončíme třetí kniho.

No a každopádně každou středu, deníku N, také možnost číst většinou kapitoli jsou vstážené jak naši dílům.

Jste tu první jako v roce 1948?

Co to je? Jste tu první jako v roce 1948?

Typuji, že vzhledajíme, k tomu jsme trošku naznačili, že dnešní díl bude směrovan v řídovským dějnám, tak to bude titulek ministra Lipavského.

Je to titulek cesty ministra Lipavského do Izraéle v těchto pravdu jako neveselých a pohnutých dnech,

kdy tam přiletel, setkal se dokonce s prezidentem Izraéle a se svým protížkem,

přivezel 33 čechů, kteří pořádali o transfer do České republiky.

Ten odkaz na suma 40.

Ne, ten titulek odkazuje prostě k Česko-Izraelským vstahu v roce 1948

a k jejich jako tradičnímu bodu, ke kterému se upínáme vlastně.

On se teda dosproměnil, bychom pozáta.

No, jej tam mám.

Kdybych to měl zase opet před nějším jiným, tak vám ocituju takovou drobnost svoji špatnou slovenštinovi.

A? Tak pojďte do toho.

Sůčasný sionizmus je ideologijou rozvedveným systémom organizácií a politickéj praxe

silnej židovskéj buržovázie, ktorá zráztla s monopolistickými krůhmi USA

a i jiných imperialistických mocností.

Hlavným obsahom sionizmu jsou bojovní šovinizmus a antikomunizmus.

To je brožůra pozor sionizmus, která není z 50. let ale z roku 1970.

Takže to je zase jiná stránka těch našich vztahů a dějin v tom 20. stoli.

Takže bychom se dneska vysvetlili, jaké byly zákurty česko-izraelských vztahů v 20. stoli.

A i československou-izraelskou.

A československou-izraelskou.

Pozdravíme se na to.

Dobre.

Tady je Martin Groman.

A tady je Michela Stehlý.

Dujíc, kutohatí, víc, šelám a judy.

Lijat, pohol, andiam.

Zutajované návště vy Izraele se nad ránem vrátil šeh v České dyplomacie Jan Lipavský.

Jsem zde mohl vyjádřit jasnou kodporu Česká Izraely.

Využít nejenom té haté cesty, ale i dlouhodobě dobrý vztahů si zranu té leté na prosto citlivé době.

Židovské děti z Polska projíždějí Československém na cestě do Palestiny.

Jsem u nás tak ochranou Československé vlády.

Československá pomoce rodící můze státu Izraela začala ož v letnu 1948.

Tedy těstně před komunistickým převratem.

Je to příběh velkého přátelství i skrývaných simpatí.

Ochote riskovat pro jiné, ale i politické vypočítavosti.

Pán ministr se na to vykašlal, protože totálně nezkopný.

Jedná se svým protějškem, Elem Kohenem i prezidentem Jíc Hakem Herzogem.

A chytě a huprvdu pevné strategické partnerství, které se Izraele máme, tak to tím bylo potřezeno.

Roku 1947 bylo rozhodnuto vytvořit na území Palestiny dvané závislé státy.

Arebskou palestínu a židovský stát Izraele.

Arebské státy rozdělení neuznali a roku 1948 společně zahájili protik Izraely válku.

Engorion Amar, Šumuká na filul, Šasatányazov.

Zvukášníc Hagany také na dodávkák zbraní z Československé do Izraele v letadlech.

Vávě S-129, paradoxně půvojně, Messerschmitt-109,

kdež vlastně německý natřistický letovn zachranival stát Izraele.

Stahy Izraele a Československa zcela skončili přerušením diplomatických stiků v roce 1967.

Generalního témníka u středního výboru komunistické strany Československa,

bůstava Husáka předeltěl dnes na oficiální přátelskou navštěvu Československa

předseda výkonného výboru organizace pro osobození palestíny Jásir Arafat.

A přátelství bylo obnoveno až po sametové revoluce.

Znáte ten pocí, to musíte snad jako historie.

Když sedíte v někde něco bádáte, nebo si něco přečtete, potřebojete to někam použi, říkate si,

ale já to takhle nechci. To není možný, aby to bylo takhle.

Jo, jakože ta realita vás je...

Jo, se říkate, to mi nevyhovojí.

Jsem proti realitě.

Jsem proti realitě, vlastně si říkám, to nemůže dobře dopadnout.

Teď vlastně jako já nemůžete...

Já jsem hledal, kde začínají vztahy českých zemí,

nebo čehokoliv v státního celku, který tady byl, jakýkoliv,

s územím Palestiny, dnešního Izraela, Dříve svaté země a tak dále.

No, to nejste někde u Ibrahyma, Ibní a Kuba?

To jsme dokonce předním, protože to je opačně, ten byl tady.

Ten byl tady a jako první napsal o nás.

Takže první, pokud někdo píše o nás, tak je vlastně...

Centrum obchodu jsou troky praha v pořádku.

A je to tedy jako židovský historik, můžeme říct?

A jak bychom ho karakterizovat?

Já bychom ho necharakterizovat.

Je to ta adiaktiva z 29 letinů, nesfungují nám.

No, jenže opačně to bylo ešte Dřív v roce 1090.

To jste teda daleko.

No právě, je doložený,

takhle bychom bychom byl,

takhle bychom byl,

no, jenže opačně to bylo ešte Dřív v roce 1090.

To jste teda daleko.

No právě, je doložený první český poutník,

ale doložený, možná, tam byli do předním, ale o tom nevíme.

Doložený první poutník z těch, který došel do svaté země

a byl to pražský kanovník Osel.

A to je německy?

Doufam.

Her Osel došel do svaté země.

A to si káte, na to takhle nechci.

Nicméně, konec humoru.

Tam myslím, že s situací humoru nenáhrávalo.

Neska, ne, ne.

A to byl poslední a moment, když to přišlo až džetinski smišné.

A pak přijde.

A pak už to bude horší.

Fak je ten, že české země měli s palestinou,

nebo se svatou zemí jako dlouhodobé kontakty.

Máte tam ty Kryštofa Haranta.

Testy se rovná z tenhle století.

Asištenských zlopkovic, a pro kopholí ostatně byl

svaté zemi a tak dále.

Křižácký výpravy jsme taky z našeho prostředí.

Ale když se dostaneme do toho 20. století,

tak já si vybabuju fotografy TG Masaryka v palestíně.

No, to byla velká slavná cesta,

kdy tam byl navíc velmi slavně přijat,

i protože pořád hrála roli a hilsnerová afera

a vnímání toho, jak se postavil vlastně

proti chyméře a hloupostě rituální vraždy

a myslím, že Masarykova alej a Masarykova tradice.

A mnohom míst pojmenovaných Masarykov je tam silná.

Mělo to jako i ten jiný charakter,

že to nebyla jenom palestiná, respektive,

svatá místa, ale on se dostal na jiná místa blízkého východu,

ale tu cestu zpátky protože nelétal a jel vlakem

a dostal se do jistých sřevných a želuličních potíží,

tak jeho okolí potom konstatovalo,

že proklínal zbytek, když se se na tu cestu bezvidal,

ale takto pádně jsou tady slavné fotografie,

kdy je na svatých místech i TG.

My jsme dokonce od roku 26 měli konsulát Vieru Zalemi,

to by dneska množí zajásali.

Myslíte v Britském mandátu?

A v Britském mandátu.

Protože zpavíme se o velmi složitý dějná,

kdy po versajském systému se rešeli složitá místa

ve světě, když už nebyla někomu přidělená

a nebyla v kolnijáním systému, tak se rešila mandáty,

kdy to vykonávala nějaká země mandát nad zemí,

kde jí to jako patřilo, nepatřilo.

Říkal protektorát ale mandát.

Říkal se mandát.

No a do toho mandátního Britského území

ostatně už za depubliky odchází docela dosť českých židů.

Nikoliv, že by to bylo asi jako znouzeči

z nějakého jako útířsku to naopak,

ale protože prostě tomu věří,

že to je to územíkám patří,

kde budou budovat své lepší příští.

O tak sionistické hnutí u nás nebylo úplně slabé.

My jsme si nedávno spomínali,

že například v Brně vznikají

první noviny a první aktivity kolem sionismu

na přegulomu 19. o 20. století

tuším roku 19. ty jedná

to máte prostě Brněnskou komunitu a další, další.

Tu je bude samostatné dějiny

jako před státem Israel

a bych se možné jako nasmíroval

potom k tomu státu.

Leč se nahlít nebo že to ne,

že to má kontekst.

Čas běží a má kontekst,

ale ten kontekst potom bude taky

nebudu líčit, jak z i hlavě tam jel Pavel Frid,

aby si přivezne věstu.

No a už ty to vylíčil, to je to přádko.

Tak to nebudeme popisovat.

Je tam i Válečná anabáze,

jsou tam Československé jednutky

v té oblasti, General Klapálek a tak podobně.

No ale to zásadně, k tomu říkali,

přijde po roce 1945

v obě, když se vědnává,

co tedy bude s tímmi mandátními území

po druhé světové válce,

protože už nebudou.

Tam už se vědnává,

jak to dopadne s tímto územím,

protože mandátní už to nebude,

kdytové mají jiné starosti

a nechtějí už, jak si spravovat palestinu.

To zásadní vlastně jako vyhlášení

státu Izrael v kwětnu 1948,

což jsme v takovém dobí,

kdy to vypadá jako kwětel 1948,

kdy už jsme teda za unorem,

ale ten kontekst předtím byl

jako zásadnější a vlastně dlouhodobí.

Protože samozřejmě mnoho židů

v Evropě, kteří přeží

druhou světovou válku a holokáust,

tak stojí před rozhodnoutím,

co s nimi bude dál.

Víme to i z našich dějen,

v Radce cena místa odkuď byly odvezeni.

Často bylo složité a náročné,

protože byly postihování

různými dalšími,

buď mluvili německy,

tak měli jí do odsunu, jako u nás,

nebo se předkávají

s dalšími vlnami antisemitizmu,

což jestli se podivně znějící,

ale včetně polska, slovenska

a dalších území.

To byla vlastně dobová realita.

Mnoho z nich se tedy rozhodne,

že jako to vezmou

dál na jich a cílem je samozřejmě

palestina.

Myslím, že to dost jako nakopne

řečenou dnešním sloveníkem

Pokromvky jelcích v lce 46.

Víc jako přes Československou

mezi lety 45 až 50

prošlo výcených 160 tisíc říroských

až 200 tisíc.

Až 200 tisíc toho samotných

35 tisíc jako

říroský obovatel Československa

se vystěhovávačili,

jako velkou migracii

takou podporu mají ti to lidé

v Janu Masarykovi, Edwardu Benešovi

ale zároveň ani komunisté nejsou

po válečných podmínkách proti

aby se těmto lidem umožňoval

přes nás průchod.

Oni to i kasírovali.

Oni to je nakasírovali a jednak se ještě

předpokládalo, že ten případný vznik

z Tátu Izrael může být dokonce

potenciálem pro nějakou

lidovou demokracii

tehdejším sloveníkem na blízkém východě.

To je další věc.

Kteří se podaří vybudovat stát,

který bude na té vózovkách

zprávné straně,

k tomu nevětším stálinové straně,

což se na šestí nepodvrděl.

No nicméně, ještě tam je ten

se jsi doceli Masaryk, Jan

se napudí o SN zásadně

podílí na tom,

že se dojde k tomu rozhodnutí,

že Palestina bude rozdělena na dva

státy arabský a židovský

stát.

Dokonce Česko-Slovencko bylo

stynu a následně jsme byli

v komisi, která měla

to připravit to rozdělení.

Čemuž teda nedošlo, ono se to

rozdělilo samo v váličním smůsobě.

No to je hodně rychlej. To o SN

obvykle to rozhodlo, ale nikdy není čem se nepodílalo.

O SN si povídá, ale děli se ději.

Vzniká tedy stát. Izraelí 14.

květnášte se k tomu, jak bojově

vznikl dostaneme a jaká na tam byla naše role.

A už 19. květnáho

česko-slovenská republika uznává.

To je hrozně rychlej a zároveň připravené.

A v Fletnu 50.

Už tam máme velvyslanice, víte to? První velvyslanec?

To nevím.

Eduard Goldstiker.

Eduard Goldstiker, ten je často zminěván

v té brožiře pozazí.

Z roku 70.

Z roku 70, ale ten tam má celou kapitolu

jako velkého zloudna.

A v té době vlastně, kdy stát vznikne

a my tam máme zastoupení, tak se vlastně

vystihovává skoro 20.000 žídů

a ještě v Česko-Slovenská

a ještě v další volně.

To už jste v 50.

Ale když říkáme, že v Stát Izrael

zniká v Kjetnu 48.

Jeho pědní pozděj uznáme.

No tak jedna z prvních smlůf

na dodávky zbraní

byla mezi ministrem Masarykem

a partnery

z ledné 1948.

A víte, kdo ji vyjednával?

Ehuda Avril.

To byl velvyslanec v Praze,

představitel Haganic,

už byla předchudkyně Mossadu,

a on byl pověřené z Ben-Gurioná

jako premiéra

budoucího státu.

Budoucího státu?

Ano.

Tam oni měli tu struktur,

až tě neměli ten státř.

Takže neměli armádu,

ale měli špionářní službu,

ale měli Haganu,

neměli vládu,

ale měli Ben-Gurioná,

který byl lídr.

A Ben-Gurion prostě jednoho dne povolal

Avrila k sobě

a říká, jeď do Evropy

a nakubu zbraně, kde to jen půjde.

Oni neměli sečím bráni

a věděli, že k tomu dojde

k tomu konfliktu,

nezbytně.

On odjede prvně do Paříže,

kde narazí jako na Z.

Jako narazí na nedodávky.

No, spojené státy,

a velká Britány,

a samozřejmě další stát,

Evropy vyhlá sily

embargo pak na dodávky zbraní,

protože nechtěle,

by se v palestině bojovalo.

Takže prostě žide

nemají být ozbrojeni.

Nicméně,

oni to vidí jinak po někut,

sami.

Avril jezdí po Evropy,

ale v té Paříže

potká člověka, kterým řekne,

já znam kontaktiv na český zbrojovky,

pojedeme do Československá.

Druhý den jsou v Brně ve zbrojovce

a dohadují jako kolik toho.

A koráči Československá

brněnská zbrojovka trvá

na tom, že může

prodávat pouze státu.

Ono to bylo pod MRGM.

To není možné prodat,

jako takhle v to druhé...

Jednotlivce.

Jak se ukázalo, tak to možné bylo.

Tak, no a...

Tak ono to bylo jednoduchý.

To, co vlastně oni nakoupí

v během několika těch smluv nejen v té první,

tak je 24.500 pušek,

5.000 lehkých kilometrů,

200 středně těžkých kilometrů

a 54 milionů náboju.

Budeme se bavit o letadlech,

tak se tam prodalo...

Na koniec 25 stíhaček.

Ja, 25 stíhaček.

Ale ty typu avia,

pak máte stíhačky typu

Spitfire, kterých je v konce 1.60,

bavíte se pořád o suma 40. roce?

50 spitfireů.

No tam myslím, že to je jako slušný nápad.

Můžeme chvíli u těch meseršmitů,

to je všechno,

a oni im prodali i to,

co jako byli součástky k tomu.

Oni, Československá vláda

prodala Izraily

ve vškerí vybavení

všechny meseršmitů,

které byly na území Československá poválce,

protože jsme se úplně zbavili

německých letadle,

tím, že se naložili do beden část,

teď některí odletili

a celé to šlovo jako do Izraela.

Měli byli tři vojencké,

která čítá přes třináce bojovníků.

Měli s třepným listoparem v 48.

Ta jednotka se třičila na Libavé,

mimo jiné,

budějovice hralo,

budějovici byli těpěloty,

tam byli těpěloty,

mnoho mnoho místře publiky.

Ale na Libavé bylo těch třinácent lidí

v tom vojenckém prostoru.

Ta brigáda.

Ano to bylo trošku odsunuté,

vlastně tam bylo trošku prostoru,

takže tam nadspali tudle jednotku

a měli takovou ambici,

že by se to jako nemělo prozradit.

Samozřejmě jsme v Čechách,

takže se to vykecalo i hned.

V jedném z metodů,

jako pikantník,

jak se to prozradilo,

je, že v okolných obchorych

skoupili veškeré

dámské hygienické prostředky,

které tam bylo přes 300 vojant,

že o to jednotce,

takže potřebovali je vybavit i takto.

Takže to najdno přišlo podzřele,

protože vojáci nakupují ve velkem,

toto zboží.

Tak se to prozradilo.

Ale mimo chodem jejich školících

nejvyšším veletelem

byl Major Antonín Sochor,

veletel z Východní fronty,

a hrdina sovietského svazl,

který pak dozneviasně

v 50-tych letech zahyne

v autonehodě

a má v tom údajně

perstyrajci a podobní.

Nevyšetřilo se,

nevyšetřovalo se.

Udajně.

No nevyšetřovalo se.

To je Antonín Sochor.

Jak se to nevyšetří,

v roce 50, nevím kolik,

tak se to už nevyšetří nikdy.

No tady je to ešte navíc

celé pod krycímem

značkou jako DI,

jako důvěrné Izraelu.

Důvěrné Izrael, ano.

Ale tam prostě začátek

máte prostě pro Dejzbraní,

máte výcvik,

nejenom důstojníku,

nejenom pilotu,

což bylo celé zásadní,

protože válka je vzduchu,

ta primární,

či máte převahu vezduchu.

A navíc,

když tam válka vypukne,

tak Izraelci mají dřeho všeho

všude dvanás leta,

to je první velně zlikvidována na zemi.

Je potřeba.

Ní nemají nic.

Nakoupit, bakt, maksimum.

Všechno, co jdá musí do Izraeli,

aby mohli vzlítnout,

a jim se mimochodem podaří,

jako nejen,

že to školeni těch pilotů

a tady jako nákup letadel,

některá letadla letela,

opravdu s těmi

Izraelskými,

opravdu kluky,

to byly 20 letých hoši,

kteří byly jako dobrovolníci,

přijeli jsem,

byli vškolení byhem partí,

když se s tím nezřítili,

někteří se teda i zřítili,

bohužel,

ale když se nezřítili,

tak prostě skočili do letadel

a ve formaci odleteli

přes Středozemnímoře

s přistáním Vygoslávy,

odleteli do Izraele

a doufali,

že do letej.

Jím se podaří jako úžasné kousek,

protože,

teda myslím tomu Avrelovi

a těmto lidem,

protože oni koupí,

ta hagana,

nakoupí v Americe 3 Dakoty.

Tam se je 4.

No ale 1 nedoletí.

Jedno zadrží francouzim.

Nakoupí 4,3 do letí.

3 do letí do žadce.

A to jsou ty...

Z Miami.

A no.

A to jsou ty létací pevnosti,

to jsou ty velikánský bombardovací Dakoty.

Byle 17G.

Tak.

Tějí přistanov žadci,

tady jsou přesbrojeny.

A v Července 48.

To jsou mědou dál.

To je letí.

Letí do Izraele,

ale víte, co dělájí co s tou?

No nálet na K-Hiru

a spodlí K-Hiru.

Takže Egiptě vypukne panika,

protože si jako uvědomí,

že nejen, že tam mají nějaký Messerschmittina,

kterých tam jako lítaj,

ani trošku rám to kompliku,

ale oni mají takhle na jedno.

Na jedno to ten Izrael,

jako vypadá,

jako mnohem silnější.

A ty letili do Naknatká Hiru

ze žadce, tedy lety.

No a víte,

kdo byl školenej

v těch českých buděvacích

mezi těmi piloty?

Tam byl 35 pilotů.

A tak já myslím,

že ménu Ezer Weitzmann.

Ezer Weitzmann,

a no.

Prezident Izraele mezi roky 1993

Vlastně týdem před vyhlášením

tě Izraelské nezávislosti

se jako nechal naverbovat

a byl převelen do Československa

do Českých buděvacích

a učil se lete právě na těch avích.

Máma takový krásný citát,

začávtym května

jsem dostal rozkaz

od sestova do Československa

a vyslyčit se na Messerschmitech.

Na jednou vám řeknout,

že poletíte bojovým letounem.

Bylo to,

jako nabídnou říznícímu

vouští nikoli vodu, ale šampeňcké.

Ještě jeská spomínka

zravojícmanou.

No, ale samozřejmě museli

vykličkovávat,

protože to embargo

mělo i Júgoslávy

a Mádiárosko,

takže vlastně celá ta věc

a oni teda,

jak ty zbraně nakoupí

tím způsobem nakonec,

že když to embargo

musí porušit

jak v jednom dokumentu,

který je k nalezení

na stránkách České televize

a menuje jsem si akce Hagan.

Tak jak říká jeden z těch,

co tady pobívali

a měli to špionáš

a to nakupování na strosti

a dožil se vysokého věku,

tak pak ještě na to spomínal,

tak říkala,

jde, no to nešlo jinak.

Tu embargo bylo jednoznačné,

takže my jsme ho museli porušovat.

Když jsme přistávali

s těmi zbraněmi

v Tel Avivu,

tak jsme měli dohodnuto

s bryckými důstojníky,

kteří tam hlídali na letišti,

že my nebudeme pašovat zbraně

a oni nás nebudou kontrolovat.

To má dobrá dohoda.

Takže všichni zavřeli oči.

Takže všichni zavřeli oči

a pašovali se zbraně.

No ale on třeba

vysvětuval právě,

že ty zbraníštá zbrojovka

řekla, musíme prodat států,

no tak oni se vrátili do hotelu,

vytáhlili klašek etiopské doklady

a nakoupili to formálně pro etiopi.

Tak to máte i filmu Tomán,

když tam masá,

jak podepisuje,

prodává.

Píši klementist,

tak jako za ním stojí na učitě etiopii,

takže všichni vědí o co, ne?

Je to díjí.

Ale ono se to veľmi brzy zamrazí.

Tady jsme pořád mezi

jako dodávka mi smlouvou,

vlednou 48,

pak se to veľmi ten země řeší,

během jára leta,

včetně výtřiku do podzimu 48.

No ale tam jednotka třeba

od těch jako pieších,

tak tam pak dorazí a té války

už se nas těhne pořádně zúčastnit.

Ne, tě pak to zamrzne.

Tam se to změní ve vteřině.

Jsi se v té paměti,

jako vám osobní z pomínku,

když jsem byl před 4, 5, 6 lety,

prostě jsem přejížděl nějakým taksíkem

mezi Majeruzalémem a taksikár,

pývali vojak,

ale samozřejmě už se je

sřidní generace,

říká jako od Kucémr,

jako od České republiky

a pořád to jsou na 40.

Takhle je očekoslu, jak já.

To byl začátek, to nás zachránil.

A to je reálně zachránil.

Je velmi silná.

To je pravd.

A zůstává tam, to vůbec není věc,

která by jako...

Mě se na tom,

a to se dneska znovu objevujete,

na jen v tom titulku,

jste tady zase po prvé,

jakož v roce 48.

I v tomtom taksikáři.

A ve všechny,

v Izraeli a i u nás,

kdo jsou mělo,

že zema na tom taky stavel část

svojí politiky,

že 48. rok

a naše pomoc Izraeli,

my jsme největší přítel Izraele.

Jako to tam všechno pořád je,

která to vynechává i stéd.

Ještě to,

že jsou pořád dobré vstahy

a velká pomoc.

Pořád je vlastně pozitivní příběh.

Vám o tom historiku s Milšem Zebonem.

Tak.

A pořád je pozitivní příběh,

to, co tady vlastně je právě.

No, a pak přijde ten zlom?

No, eště než ten zlom přijde,

tak se musíte podívat,

sledujte to k peněz.

Ten vždycky napoví.

Ty nákupy stály 16 až 22 milionů

amerických tehdejších dolarů,

které utratili za zbraně v Česko-Slovensku.

A ostatně i pracovinci KS-če,

jak víme, inkasovali

třeba za přesun židovských

prhlíků do stranické kasy

a tak podobně.

No a ta letadla,

která jsme prodávali,

tak se prodávala za výrazně vyšší cenu,

než za jakou se dala pořídit

na běžném trhu,

kdyby nebylo to embargo.

Takže jsme vlastně na tom

výrazně profitovali.

Jo, tam ještě je ta leta,

jako, my jste nám pomohli,

by nám taky.

Tak jako, když říkáte,

slájíte to k peněz,

tohle mi potvesuje,

jako, pomohli jsme,

ale my jsme to nechali zaplatit.

Ano, ale Česko-Slovenská Republika

měla problém s devizami,

takže ho řešila tímto způsobem.

Takže ještě jedná stránka,

že vlastně ten Israel,

tehedy to nebyla jenom dohoda

mezi nejprve před unovém Masary Kem

po unoru Clementi,

sema dalším,

že i tí komunisté převezmou

vlastně tu pomoc

ešte na nějakou dobu,

ale tady i občané vybírali peníze.

30 milionů?

30 milionů se vbrou na Israel,

mezi občané států.

To je jako velká podpovále.

Po válce?

Já řekl to o istorku ze Zeman.

Jo, jo, jo.

Byste zmínil toho největšího přítele.

Jsem schodou okolostí právě přijde

na včevě Rusalema,

zažil jakou si scenku,

kdy jsem byl přítomen i tomu,

jak měli projevy,

jak Milož Zeman tak by by,

netan Jahu,

a Milož Zeman vystoupil

a řekl něco ve smyslu,

že je rád,

že je na tomto místě,

že celou dobu od roku 48

podporujeme.

Vynechal těch dalších 70 let,

a že jsme největším přítelem

Izrael a usedl Netan Jahu

ve Vešel na to podium

a poděkoval, pozdravil

Abaredskou ve Vyslance

v první řadě a řekl,

děkujeme České republice,

že na této polokouli

našim největším přítelem.

Na té další polokouli

je ten ještě větš...

Je ten skutečně větš...

...sledují všichni na čenci

a pozdraví, kde kotují.

Jako hezké, no, ale tak...

My nemožeme poslát,

Geralda Ford.

My nemožeme poslát...

...loť každopádně.

Pozdravu.

Já myslím, že...

...zase bych si tohle ne dělal

až takovou legraci ve chvíli,

kdy...

...vásne zažíval mezi národní kryzik,

která má spoustu kořinu právě

v tom čerce.

A no, čerce.

V tom čerce.

To nejde jenom o to, co říkáte, ale co děláte?

Zakážete tůle v organizace její činnost Československu,

čili došlo k problému,

že na jednou, kde byly prostředky na sociální práci,

peníze 40 milionů jako kompenzace za zabavenýmajetek

bylo blokováno namázaných účtych

na jednou prostě Československou dělal tohle

a tzv. terezínská podstatat,

byla finance rozpuštěna ve státního rozpočtu.

A tam snírujete k tomu,

když můžete nám zminíme,

kdy oni začali ilegálně řešit peníze,

devizi, podporu

a tam jste ve filmu ve stínu.

Akurát film ve stínu toho točil.

Jakože říde, vyvážejí ten majetek po ten Izrael

a na koniec dochází i k soudu

z představiteli těchle organizací,

které se snáží starat o tu komunitu

z kreze finance, které v dalý moment

v rámci deviz jsou třeba ilegální,

řeší se to zjdralský,

v zálec svým čili sumitajné podpory

rodiny zatčených,

a už se dostávate do 50. let

a rodiny zatčených.

Takže Izrael, nebo lidé

se Izraeli začný posílat peníze

i v těch 50. letech.

Ale stevte pro těžidovské atmosféře

i mimo slánského,

i mimo velká mena

a dotýká se to těch lidí,

co tady žili.

My se po bonusu dostávate

k konkrétním případům

které byly souzení v Československu

v 50. letech, což samo osobi

zni jako nevídaně.

Ale konec konců dostaneme se i

k tej organizaci Joint, která

pak ještě se propíše v 60. letech.

Já mám v rámci Joint 2 máte příběh

s 50. letech, a mám ještě

příběh s 50. letech letech.

A k tomu se dostaneme.

No a k tomu se dostaneme.

Pozor si onizmu z roku 1970 zminuje mňačka,

že se dál do služep imperialismu

jakoliv není židovského původu.

Tak.

On pak se vrátí ještě,

jako během roku 68,

ale třeba jeho žena už ne,

ta odmítneta tam zůstané, počká.

On se vrátí a pak v 68.

oztv. definitivně emigruuje,

nebo definitivně až do revolucem.

A napíše knihu agresoři,

která v Tyskoslovensku nikdy nevíde.

No tady tebreč.

Dokonce se u nás stahovali

v té době

v slob 67. roce

i třeba známky

z juda istickou tematikou,

protože tady se měl slaviť tisícet židů

v Čechách a na Moravě,

tak se tyto jako kulturní věci zastavují.

A by se to neventilovalo.

Ale hlavně, když jste u toho spisovatelu,

tak ještě pozor, tam vlastně Arnaš Lustik

přečte dopis,

společně s Janem Procházkou

s aným šechovým velmi jistřenem Lutkym Pachmanem,

který na tom plénu si kritizuje

v té 6. dení válce,

respektive vůčité 6. dení válce

a my máme ten spisovatelu

hodně položený a postavený

na tu slobodu slova a kunderu

a kohouta Havla

a vlastně Hendrycha, který odchází

jako představil komunistů.

Ale on se to děje v kontekstu

i z 6. dení války?

Vlastně to dějí.

To není jako intelektuální událost,

to se děje, když je válka za rohem a část

spisovatelu kritizuje komunistickou,

který je slovo diplomacie

nebo ne-diplomacie,

protože s tebe válce,

která začíná někde toho 5. 6.

No ale jak zareaguje Československou?

Československou prostě

jednak je tam teda další obrovská simulika.

To jsem jako zase zjistil,

jak člověk se nestačí divit.

To jsem řekl na začátku?

10. června,

1967.

Jaké máme v dějinách výročí 10. června?

Prostě lidice.

10. června u přiložitosti

25. výročí vyhlazení lidic.

Projev Československý prezident,

který jasit, pořádná,

1967.

Ešte, ešte.

Ano, nilvotný, ale samozřejmě.

Já jsem byl o rok vedle.

O rok, jsem byl vedle.

Ale pozor ten projev je zároveň

velmi kritický k Izraeli.

Přesně vám v tomhle projevu.

Přesně teď se tykla lidic,

o vyhlazování.

Přesně teď se tykla lidic.

Přesně tam mluví o tom,

že v Praze je druhé centrum,

které řídí Dubčeka

a samozřejmě hlavou toho centra

je Sionista Krígl

a tam je jediný včem,

čem se nemohli schodnout,

je jediný včem se nemohli schodnout,

jedni říkali,

že je to jako

mazaný a prospěchářský žit

a druzí říkali,

že je to strašně chytrý člověk

a tím je nebezpečné.

Takže jako tohle

není vlastně nějak nové,

jako na ten seznám těch lidí je vtipné,

protože pokud bychom měli

nějaký kríglu v klub,

tak on měl asi pět lidí, kteřím

pomáhali s tou a politickou agendou a radili mu,

ale tohle byly politici všechno,

že on měl kloby

nějak odborníky na různé oblasty,

kterýma se stýkala a bavila o tomhle.

To byl nějaký kríglu v klub možná.

A mi si tam líbilo v tý kničce,

na tý brožu, že tam bylo to podřežili,

cházíte se v nebitech,

v nebytových prostorach úzech.

To, že se vrátí reitorika

lidí překvapí, možná,

že v roce 67,

tady máte antisemickou reitoriku

v 50. l.

Po 68. l. se úplně stejně vrací.

Ta brožura upozorují z roku 1979-1970,

to znamená má za sebou

šestí lidí válku, ale před sebou

tu další válku, Jom Kipurskou,

na kterou zareagují tehdejší média

úplně stejně nejelí hůř

uzení izraelské agresé,

to prohlášení ústřední rady odborů

té hry z 9. hřína,

pohybujeme se teda v roce 1973,

prohlášení předsednictva

uvk sše a vlády Československa

k současné situace na středním východě.

Odpovědnost nece Izraela.

Kryze ve středním východě znovu

vyvolává z nepokojení miru milovních

sil světa, a pozor je

přívním důsledkem ustavičné agrese

Izraelevu či Egiptu, Syrii a dalším

zemím. Hříkáte po této

tyhle země překročej hradice a

autočíra Izraela, který teda zaskočili

a on to následně zlávala, jak

otočíte tu retoriku, že prostě

dlouhodobě provokovali, tak teď se nemožu

uděvědit, že se nadějí jako zautočit.

Tohle je hezký. Odpovědnost nece Izraela.

Odpovědnost v hezký vůčitom našemu

8. a 40. týmu.

Odpovědnost za neníjší vývoj

východě a její důsledky

s velnou měrou Izrael a ty

zagraniční reakční kruhy, které

Izraely neustále povzbuzují

v jeho agresivních houdkách.

Povzbuzují v agresivních houdkách.

V roce 48 dodáváte zbraní cvičíte,

voják je v roce 73,

když to dělá někdo jiné, tak

jsou tu agresivních houdky.

No, tak 70. leta

nám zůstala úplně stejná.

Tam je cennímavé, že situace

se tak jako tak pro mění

byť velmi jemně v 80. letech.

Tady to je politika, ty propaganda,

co jsme tady říkali, ale třeba

nesmí českoslovenší občane cestovat do Izrael.

Nejsou udělována výza.

Stejně tak nesmí Izraelci cestovat

vůbec k nám, pod žádnou podmínkou.

Do konce československou roce 75

hlasovalo pro rezolucy OSN,

která stavila sionismu, s naroveně rasyzmu.

No, tak to...

Je teda trošku vyzitka OSN,

že tam to by hlasování proběhl, ale jako dobrý.

No ale pozor, abychom je jako zůstali

pro retoryky, tak zadílo

židovských a antikomunistických

zhraničních centrál byla prohlášeno

i harta 77.

Ta retoryka prostě zase

zato toho vtáhla židovství a sionismus.

A to uvolnění příděl vlastně až perestrojce.

To se naš na konce 88.

Kdy dokonce v září roku 88,

taková drobnost,

si na Valném skromáždění OSN

ministri zahraničí Izraela

a československa potkají.

Chňoupek.

A československý ministr informoval

svého kolegu pozor

o možnosti vyslání diplomatického

personalu a ekonomu do Izraele

za učílem proskoumání

možnosti rozvoje bilaterální vztahu

a skutečně prostě

skupina vládních obchodních

zástupů se dostával Izraela

a to jste v 88.

Myslíte, že tomu chňoupkoj ten minister

tehřekl tak po 40 letech, co se tady?

Možná byl.

Co se dá? Co na to říct?

To jste se předvedli.

Odporovatele.

No nicméně dojde k tomu, že v roce 91. let na Václav

havel už k novoroční projevu

vlastně vyjadří svojí

jak se přání obnovit rychle

vztahy s Izraélem.

Ještě v letnu do Prahy příždí

Šimon Peres, tehdy ministr financijám

místo před seda Izraelevské vlády.

Na konci letna už máme velvyslánce

v Izraeli, což je mimo chodem

Miloš Pojar.

O, to byl rychle. Ano.

Tomáš Pojar se pak stane

vysláncem mezi lety 2010 a 2014.

Rodiný podnik.

No ale zároveň

nebudeme brousit kolem posledních

10 let, kdy

čeští ministri zahraničí

měli různé postoje

Izraelevské vlády.

A si měli jako různorodost.

Já myslím, že minister Lipavský

aktuálně, když natáčíme

tak včera v tel Avivu

je dostatečné gesto,

a podpory je jednoho značně.

Já bych na koniec toho

proletu Československou Izraelskými

vztahy a trošku daní

do kontekstu jednak toho roku 48

ale i jednak ten naší podpory

Izraeli, která prostě

my redukujeme celou tu situaci

zase na jeden moment. Který se hodí.

Který se hodí, řekneme prostě, my jsme

vám dodávali letadla zbraně,

cvičili jsme vojake, všechno pravda.

Už neřikáme, že jsme inkasovali

za to, což je normální.

I jiných, desetí letích

jsme tady jako podporovali

úplně opatřnou stranu

a dneska se strašně dívíme,

když ten konflikt tam stále trvá.

Aho se nedivím.

Když nerozíkáš tam to je pořád takový

rozvrtaný a všichni tam řekl

a kdo cvičil ty lidi, a kdo je

bezbrojovala a tak dále.

Jsme svý součást.

Nejsme úplně podstatá.

Nejsme podstatá, jsme součásté věci.

Můžeme se tvářit, že nejsme.

V 48. tak ten je celá dobrý.

Moc vlastně hezky tenok 48.

Popisuje romány řího Šulce.

S kvělí Románo.

A pak samozřejmě,

kdo se zajímá o

třeba rok 48.

v Izraeli, v tom celkovém kontekstu,

tak kníhá si se z roku 71.

Ale stále dobrá mimo chodem nedávno

v České republice znovu vydaná

Larry Collins a Dominik Lapie

o Jeruzaleme.

To je skvělá práce, kde si dali opravdu to,

měsíce a roky

v komunikaci s lidmi, kteří se podílili

na těch událostech, vyspovídali

a tak nížka je strašně dobré zdrojovaná

a fundovaná.

Jedná z námi značeného poručení.

Tak jo, tak děkujeme, že jste tady s námi

prošli Československo-Izraelské vztahy.

A pokud za námi budete pokračovat do bonusu

tak se podíváme na to tež,

ale z krzé pár zajímavých osobnostky, o kterých možná

nevšichni slyšel.

Děkujeme.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.

Izrael zažívá těžké časy a chválí při tom Českou republiku,
že jej podporuje stejně jako v roce 1948 při založení židovského státu. Je to od Izraelců velmi milé, že vynechávají všechny další zákruty vzájemných vztahů nebo spíše nevztahů, na které bychom dnes navazoval asi nechtěli. Československo-izraelské vztahy a některé dramatické osudy nejen v běžném díle, ale i v bonusu na Gazetisto a HeroHero.