Přepište dějiny: Jelcin před 30 lety rozehnal parlament

Týden se s týdnem sešel, zase jsou tedy přepište dějiny, je tady středa a my jsme tady s dalším týlem než se do toho pustíme, tak zase technická hlášení.

Tříští týden 29. vpátek budeme v podvečer v Liberci. Je to ten pátek pod mezi státním svátkem a výkendem, tak když máte volna stali v Liberci, tak pokud já jim tak 9. 20. záříma svátek měchal, tak já jsem v pohodě.

Tak to jste si pěkně nabijek.

Takže v Liberci.

Gratuluju k tomu nabiju.

Pak přijdou už řínové dny a tam jsme 4. řína v Brně v káznici.

Řekná spustí, tak 10.

A když nás spustí z káznici, tak 6. řína se vyskytneme v poličce.

A 10. v plzní.

První, 3. řínové první.

Můžeme zdělovat.

4, 6 a 10.

Tak a kdybyste se chtěli vidět ještě 3. řína s gromanem a skrýglem, tak se můžeme vidět nové pace.

Pokud nás chcete číst, stále jsou klispozici naše dvě publikace.

A 3. je v sazbě a každou v středu v deníku N naše tematické čvánky.

A pokud byste chtěli a nemáte ještě předplacené bonusové obsahy, tak jsme na gazatistu a na hero-hero, kde vás samozřejmě rádi uvítáme.

A už teď komtřeva si můžete doprád náš zářejový serial,

který se věnuje každý pátek v Nichovu roku 1938,

který probíráme ze všeho různíkstra nadem pomalil finále.

Ne myslím, že na čase máme výroči.

Máme výroči.

Máme výroči.

A nám vyšel náhodov takhle na den.

A tazka si je naše.

To není naše výroči, ale on to ovlivnil asi dost, takže nějak to má je vstaženo i k našem moderním dějinám.

Ale 21. září 1993 rozpustil Boris Yelcin.

Rozpustili Boris.

Rozpustili Boris, rozpustil parlament.

Nejvýší soviet.

Za pár dní se střílelo na Bílý Dům, který nikoli v Evošinknu, ale v Moskvě.

Nasídlo parlament a to hořelo.

Čau dělo se z toho.

To byl zajímavý efekt motylých přídel.

Yelcin rozpustí nejvyšší soviet.

A stříli se na Bílý Dům.

To muzikám globalizou radějný.

To bylo v jedném Moskvě a na jednom místě.

Ale ovlivnilo to docela dost, asi i do budoucna.

Řekneme si pak asi jak.

Tady ten dnešní díl možná udělal, takže bychom se nejdřív pohovořilo o tom roce 93,

co se to v tom Rusku odhrálo.

A víte, co já vás do toho Bílého Důmu na chvíli vezmu, jo?

Já jsem rozhodně pro, že počasé nečeský díl, ale už jsme se párkla doktkli ruských i ukrainských děj,

tak opět do Ruska.

A v bonusu bychom se podívaly na Boris se blížek, jako na takového.

Tak budeme mnohady takové byzarní a mnohady depresivní, ale Boris má dlouhy osud.

A pestrý.

Velibestrý.

Tady je Martin Grovanhá, tady je Michal Stéhadík.

Připomeneme jednu z nejvíraznějších figur světové politiky 90. let.

Pětšinou ho vyzdvíhoval jako muže, který rozvěl sovietský s vás a závedl v Rusku demokracii.

Do hládního města si ho v roce 85 vytáhné sám Dichého Lvorbačov

a pomůže mu získat funkci prvního tajemníka mocné Moskevské oblasti.

Boris jelcind na tanku před Ruským parlamentem

při pokusu konzervatíců o můž v svochnu 1991.

Borisem jelcinem se zrodilo nové demokratické Rusko,

suvěréní stát otevření celému světu.

Ruský prezident také odsoudil invazy vojsk varshavské smlouvy do Československa v roce 1968.

Jelcinovi začnou říkat Čerství výters u ráni.

Osobní od Váhámu vynesla obrovskou popóarytu

a sám se pak stal prvním demokratický zvoleným prezidentem Ruské federace.

První to všem, že rozbil sověcký slasji krajně přehrané.

Vtěl Adérosko bylo spobodné, moc pro něj byla odpovědnost, nevlastnictví.

Rusum ukázal, co je to demokracie a jak funguje tržní ekonomika.

Tak zvaní oligarchové neuvěřitelně s bohatnou

a výměnou zatopak jelci na politicky i finančně podporují.

Přišli jsme o istotu práce o sociální podporu o zdravotní péči.

Stát přestal po roce 1991 na dlouho plnit své základní funkce.

Vyberalizace přinesla inflaci obrovské bohatství pro hrstku vyvolených

a strádání pro milion Rusů, kteří byli zvyklí poslouchat to, co jim dyktoval stát a strana.

Čečenská republika je součástí ruské federace, jak je to v ústavě.

Čalné území nemá práho opustit ruskou federaci.

Já ucharou, ucharou ráně.

Říka, že jelcin byl demokrát a poutíní není je krajně zaváđejcí.

Protože tvůrcem nedemokratického ruského systému byl právě jediný jácin.

Na místo kremelské zdě ulehl jako první prezident na ruském Slavíně,

Moskávském novoděvíčí mřbytově.

Zepište dějiny!

Jak k tomu 21. můžu zařít 93 rusko doputovalo,

tak to můžeme klidně začít hakem Serpun 21.

Minimálně, minimálně, protože asi tak najvšichni si to dneska už uvědomujeme,

že to není naše běžná, dení realita, ale sovietský svas se tak jako rozpadal na etapy.

Rozkládal a rozkládal.

Byla dobá, kdy v Moskvi byli dva prezidenti ruský a sovietské.

Ruský a sovietské sedili tam spolu.

Na živě byli úplně spolu.

To ne, ale tak byl.

Byl, byl, byl. Prezidentem sovietského svazu ještě existujícího byl Michail Gorbačov,

hvězda mezinárodní politiky v té doby,

a prezidentem ruské federace byl Boris Ielcin,

hvězda ruské politiky.

On to dokázal v těch nových proměníchcích se poměrech

propojit svoji někdejší strajinskou karieru

s takovou lidovou retorikou a výzkávání podpory ve volvách.

Takže Ielcin se zdál být,

kdyby je nikoli v starým ale novým politikem do nové e-Ry,

kdy dokázal mluvit velmi bohlivě k lidu a výzkávat podporu,

samozřejmě potom ten reali politický výkon

naopak dopadal krizi jako byla v tom 30. a 90.

Ale k tomu se už jdětě dostaneme.

Asi podstatné i pro ten příběh té krize v 93. roce je to,

že v roce 91, ještě i před tou tehdejší krizí,

která znamenala pád Michaela Gorbacheva,

Ielcin jakož to ruský prezident získává od parlamentu,

tohle superparlamentu, který tam tehdy byl ten,

nad všema těmi republikami a všechny,

každá měl až svůj vlastní parlament,

ale tohle velkého parlamentu získává výrazné prezidentské pravomoci,

protože je to doba převratná,

kdo měl jasnou, kdo čemu vládne

a je potřeba, aby tam moc měl jako byla definována,

takže se rozhodnou tehdy, že teda v tomu Borisově,

kterému tak jako důvěřujou, dají pravomoci poměrně nevídane,

takže on třeba měl pravomoci menovat ministry,

bez parlamentu.

A stejně tak mohl bez parlamentu odvůlat preměra.

No ale ty jako zásadní pravomoci dostává

v vůzovkách až v prosinci 91. načili až po tom pučiu,

nepostupně jako přebíhrá.

Nepostupně přebíhrá.

Prostě se mu to stvrdí ten siest lidových poslánců

a umožnímu řídit v konečném úsledku vládů

bez souhlasu parlamentu.

To znamená, tam je ta pravomoci od začátku poměrně silná.

Tak.

A on tu pravomoci v následovicí době využije

v tom, že vlastně začne zavádit ekonomické reformy,

začne vládnou tomu rusku opravdu jako pevně,

jako jako z velkým a vyzema,

a pustí se do velkých kroků

a ne, všechny se povedou, takže pak je kritizová v roce 92.

Za to, že neodborně a nepromyšleně

vlastně zasahuje do ekonomiky

a zo sociálních koho systému

a že se to rusko pod jeho rukama vlastně začíná bordit.

No to další vědci,

že systém Boris Ejelci narozodně nebyl založen

na nějakém sofistikovaném systému ekonomu

a dalších, ale tady nám začínají vyrůstat

oni oligarchové, který vlastně postupně přebírají stát

a ten systém se postupně dostává do dokovrach

vlastně několika málo jedinců

aniž by to mělo dopad na život realních a prostých rusů.

Tady zase je možná takové jako chyba,

nebo nechyba křižovatka počátku 90. let,

že reformu ano, ale chceme rychle výsledky.

Chceme, aby v podstatě jsme se měli veľmi rychle dobře,

když teda Ejelci říká, že to tak bude, ale tak není.

Zrovna jeho, potom dlouholetým premierem

byl Viktor Černomi Hrytin, autor slavného výroku,

chtěli jsme to udělat dobře, dopadlo to jako vždycky

to, co se hodiná kdykoliv politický koncept.

Tak, vzláště v Rusku a nejen, ale tady to sedí úplně

přesně, protože ty ekonomické reformia

tu změnu, tu transformaci, kterou jelcins

pomocí různých i světových ekonomů

vlastně chce nastartovat, veľmi se třeba inspirovali

i kuponovou privatizací tou dobou běžící

v Česko-Slovensku, v České republice, na slidně.

Ale on to prostě rozjede a výsledek není.

Ještě i rychle jí výsledek,

mají ho ve formě rychleho průžvihu.

A to nastane v roce 92,

kdy ten parlament řekne, tak tohle neměti,

ty pravomoci zase vezmeme, a začne jste možnosti

pustit jelcina na plnok vládnutí ten parlament,

co uvadnou, ale to už si jelci nechce nechádozít.

Ten 2. 90. rok tam už je taková,

jako by konkrétní těavka,

toho schromážení lidový zástupců,

jak se to oficiálně menoval, a nejvyšším

sovietem, kdy on se snaží na konci roku 92

a vlastně kandydovat, nebo definovat a prosadit

Jebora Gaidara, jako před srdu vlády,

a právě to schromážení lidových zástupců

mu vetuje, tuhle tu snahu, která byla iniciována,

a on se pustí do takové velké jarní ofenzívy

včetně televizních projevů v březmu 93,

kdy oznamuje, že chce vyšší pravomoci,

kdy vlastně jde už proti tomu parlamentu,

aby mohlo realizovat, aby udělal reformy.

Ty reformy, takže nemá dost pravomoci na ty reformy,

tak se tuti, že nemůžu udářit.

Takže tak, že tím, co parlament říká,

ale reformy se ti nedařej, mě ti ty pravomoci vezmem,

tak jelci říká, a já potřebuji ještě větší pravomoci

byte reformy, kdo je zdářili.

Tady evidentní neschoda v tom, kdy se mají ubírat,

no a samozřejmě výsledek je ten,

že ten parlament se rozhodne, že jelci na odvola do konce

několikrát to projednávají,

nikdy se to teda nedostalo na hlasování úplně.

Kdyby mě to chtějí neudříve legislativně udělat pomoci

obřaloby, kdy má tam jako sousobor všechny pochybení,

to je nějaký 6.20. řezen 93.

Nedáří se to, a ještě navíc v květnu 93

proběhné vlastně parlamentní referendum o důvěře,

které požaduje jelci.

A jelci jen ho zvládne?

No je to důvěra v prezidenta,

a on císka nad poloviční děčinu.

Tím tím pádem jako zvládnout politickou situaci,

kdy mohou být i Šumi a snáho odvolát,

ale ve chvíli, kdy si vyžádá vyjádření důvěry,

a tady ještě asi je potřeba říct jednu věře,

že ten parlament, do kterém se bavíme,

byl ještě zvolen za sovětského svazu.

Ano, proto si bavíme ho nejvyšším sovětů,

a je pořád ní lidových zástvíců.

Tady vlastně on má v roce argument,

my tady nemáme demokratický zvolený parlament

ještě jako v podmíkách nového růzkého státu,

protože zase je to jelcin, kdo se za zády Gorbačová

se jde ještě před těmi událostmi

se zástupci Ukrainy a Bieloruska

a podepíšou ta Bielověšská, nebo jak se to nenuje?

Což je rok 1991,

oni tak jako tíše a bezvědomí

nejvyššího prezidenta mu,

a poté oznámí, že už není vlastně

stále formálně je, ale realně

bez pravomocí, takže je Ukraina,

Bielorusko a Rusko douvlastní cesto

a na jednou už tady není ten koncept sovětského svazu.

A já jsem si tady dneska budu dosytovat

zdovolení tak zchválněm.

Pa rusky?

Ne, ne, ne, to jsou české články,

ani to jsou překlady.

Já jsem si našel v knižce

Garyho Kasparova Zima přichází,

což je popis tohoto vžechového

velmi starom moderných ruských dějen.

Je zde cna je 5?

Ano, ano, podstatě ano.

Je to taková jako všechová partie

trošku v některých momentech.

A on přesto, že jak si ještě řekneme následně

k tomu jelcinové poměrně kritický,

říká velmi kresně, říká,

jelcinovi se dostává nedostatečného uznání

za to, že se postavil do čela revoluce,

která nakonec metla komunistické instituce

a rozložila sovietské imperium.

Byl to jelcin, nikoli v Gorbačov,

kdo přivedl rusko ze zemní zazazcádlem na slunce.

Byhem bolestivého přechodného období

státil rusové iluze obrském

příchodu zářné budoucnosti.

Kvůli korupci, chudobě, zločinnosti a válkám

na Severním Kavkaze, každodenní život

v Ruskun za mnoho nestál

a většina věny se svezla na jelcina.

Jelcinov Buldozer stačil ke zboření

vězení minulosti,

ale postarádal přípravu a kreativitu

k tomu, aby navrhl palác budoucnosti.

No, ale já myslím, je to

přesně většině většině.

To je poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Je to poměrně přesně většině.

Vyžímu na chvílku do tehdejších českých novin.

No no, jsem pro.

Protože já jsem si tak jako díval,

kdo se o tom vlastně u nás psalo.

Když jsem udělal takovou poměrně jako sondu

do různých novin, které vycházali v té době

politických časopisů, deníku a tak dal.

Tak ono se mě překvapil,

jak málo se o tom vlastně psalo.

S pocitem, a který asi odpovídá mentalitě

toho počátku 90. letu u nás,

kdy nás strašně zajímalo

co souviselo s naším vztahem k západu,

ale to růzku a to růzku

jsme považovali za výřízenou vězi.

Ale je se perou v růzku nám bylo jedno?

Trošku ano.

Příznačno je, že třeba jako v respektu

jsem našel několik textů během

podzima až do vánoc 93.

Ale všechny psal jeden

dopisovatela to Dimitrii Bieloševský.

Prostě měli na to svého člověka,

který psal tyto texty.

A já schválně jako

bezprostředně potom třetím řínů

vychází čle jeho komentář

epizoda nebo finále.

Jasně napovídá.

Dobový pohled na jelcin a vlastně z této perspektivy.

Ať už bude další vývoj jakýkoliv

je zcela nezbytné, aby jelcin dovedl

svou věc dokonce.

V případě příliž snadného kompromisu

by prohrál nejen on, ale i ruské reformy.

Takže reforma je hlavní,

ale to, že rozpustíte badlament, vám odpustíme.

Tragedy súčasného ruská je skutečnost,

že opozice tu nemá postavení,

ale je to příslužet

až do případného výtěství.

Ruská opozice jíž nyní tvoří

součást zvládnoucí elity

a to v takové měře, že de facto

znemožňuje výkonou moc.

Patřík ní nejen parlament,

který může určeně brzdit initiativy vlády,

ale i obřísě z lidových poslanců

superparlament byliž bolševěky

koncipované jako dozorčí organa

de všemi služkami sovietské moci.

No vyda.

A tam je jako zajímavé, že ten jelcin

v komentu občan Havel docela dobře vidět,

že jsem mu jako v výstím způsobem

jako fundí, že je to jako to normálnější rusko

byť jsou tam ty kroky, kdy posíláte

postěvojsko na parlament.

Chcete opravdové fundiní?

Chci fundiní. Tak ten text končí.

Pokus je vykládat jelcinu

v postup jako protiůstavní.

Sou charakteristické, nejen pro Michaela Gorbačova,

jenž se za každou cenu snaží zůstat

na výsluní pozvol na vyhasínající

západní Gorbemáneje.

Udržívat při životě

než jí rázně anulovat.

Ale ta je ustala z roku 1978,

která se prošli nikoli v Stalinská z konce 30. let.

Pravdu mají spíše Aleksandr Solženicin

a Jelána Bonerová,

kteří prohlásili, že k podobnému kroku

jsem měl jelcin ku prospychu ruska

i celého světa odhodla výštříve.

Takže cár. Takže cár.

Cár by měl tu důmu rozprášit,

protože ty reformy jinak neudělá nikdo,

než ten osvícený vladáš.

Přesně tak. A já vás teď kom ešte vezmu,

slypovala, já vás vezmu,

protože jste jsme se odcítli situaci,

když se bojuje o ten parlament.

Já vás vezmu na pár chvíl do toho bílého domu,

chcete?

Protože jsme v 93. roce

tak v českých časopisech

a to tak, že třeba i v Mladém světě

vychází několika stránkové reportáže

o různém dění.

Takže reportáh 14

zmův obleženém do mě,

kterou napřesel Petra Procházková,

která byla uvnitř celou tu dobu.

To není Havlíčko, ale mám z pební republiky.

Takže já vám budu citovat pár pasáží,

protože fakt je to skvělí,

nejen co se tam dělo,

že podíváme na figury

uvnitř toho parlamentu,

ale co se o to mohl tehdy český

14 přečí dočíst,

protože tenhle text je poměrně

zásadní proto,

když to se nám s ním zbytkem,

zbytek byli komentářa z pravodajství,

ale třeba taková dle reportáže byla jenom jedna.

Je 4. hoří na 1990,

minut po 15. hodně moskevského času

pokouším se s 9,

že nami dostat zhořící ostrilované budovy

prožili jsme spolu s další tisícovkou lidí

v bílem domě 14 dnů

v tačináta reportáž.

Jelci nožení prezident,

jásali v noci z 1. 20. na 2. a 20. září poslanci

a jejich blístcí.

Dorána vládla na chodbách

a v bufetech parlamentu euforie.

Pilo se šampańské a vodka,

jedli se bohatě obložené chleby.

Zářili americké cigarety.

Ráno si veselí obránci ústavy

dávali ovesnou kaši a zapíelí

silně slazenou kávou.

V bílem domě celou noc zářili

křišťálové lustry.

Zurživě zvonili telefony na kopírovacích strojích

se rozmnožovala prohlášení a

usnesení sjezdu, ve kterých se

národu zdělovalo,

že má nového prezidenta

generála Aleksandra Rudského,

že pokus ostatní převrad je zažhnán.

To musela být taková zvláště

než si o ten tank

a ten přijede

ale protože to reportaž nemůžeme čísť celou

to jako stráve hodně času

tak samozřejmě i literární kvalita

toho jako je hezká protože

ty chleby jsou postupně chůčí a chůčí

až na chleba není vůbec a zbytky se roznesou

lidi když vytíkají od tama

a vtíkají se vesnou kaši

od 3 hodiny později

dálší části

mi někdo svítí baterkou

po chodbách na zemi

je poplach, křičím už v maskáčích

běžím do prvního patra

kde se tlačí poslanci v řadě na plinové masky

Ruslan Chas Boulatov

v neprustřelné věstě a kravatě

k lidním hlasem oslovuje dav

mám důvěryhodné informace o tom,

že dnes na nás zautočí

mohou použít i plin

poslanc čelnakov se pokouši nasadit masku

a z nepokojeně oznamuje jemě velká

ušímám strašné mezery

před okny pochoduje oddíl dobrovolníku

dorána se už nikdo neusnul

můj si s poslancem čelnakovem

to máte jedno říká

stejně nám to nepomůže

o několik hodin později složil

tento poslanec bojovnou píseň bílý dům

poslancí pak při svíčkách spívají každou noc

bufetářky a uklyzečky se ji naučili také

a broukají si při krajení chleba

to nepadá jako reportášel jako nějaká nová

od co roky na

jak vyprál práce novináře třeba

oni byli zavření 14 dní

a samozřejmě samocitli v izolaci

vždycky vybrali někoho kdo teda se objetoval

vyšel Ven

odnesl jejich teksty a šel to odtelefonovat

a ten se už učil nemoh vrátit

takže Petra Procházková v jednu chvíli se taky

s kolegou vypravila Ven a píše

dopátku se podle předpokladu nevrátil

nikdo stříčlené skupiny novinářů

naše řady prořídli

dnes opět musí někdo vines z pravodajství

lospadá na mne s redaktorem novin

komensant Danielem

Ven procházíme bez problému

jsme za psání do jakého si se znamo

nepustí

dáváme si se vás ve 23 hodin

pokusíme se zatmi proniknout zpět

a přinést kolegům cigarety a čerstvé noviny

lidé u vnitř nemají žádné informace

o tom co seděje za blokádou

projdeme přes materskou školu

špita Danilo

hlídky policistů jsou dnes mimořádně ostražité

domluvit se s nimi není možné

přelé zámeziť školky několik plotu

Danilo se zachytil zadrát a dostrhl si kalhoty

a kůžina stehne

za 3 hodiny je postřelen do obličej

a 3 parlamentu přijde o 4 zuby a část váře

dostali se pak do spátky

a ona samozřejmě reportovala dál

ale to už musela do reportovať

až k tomu što tému říjnu

nebojte se podporují nás miliony lidí

hlásí z balkonu Ruslan Chazbulatov

a klepe se zimou

stále se drží

dav pod balkonem jása nejsme samy

říkají si v loučcích promrzdí obránci barikat

a pokřikují na policisti

kteří se opět o několik metrů v neděli ráno přiblížili

dejte se k nám

my jsme váž národ

neustále se objevují z právě

kolik vojenských oddilu a policistů

už přešlo na stranu parlamentu

několik uniform se skutečně v domě objevuje

žený jim spláčem líbají ruce

a v buffetu je pouštěj do předu dostávají

větší kusy chleba

armáda je s námi, policie bude s námi

ulicé je s námi, zahraničí bude s námi

je slyšet u barikat

v bílem domě poslanci pořádají večírek

při svíčkách

v neděli odpoledné

prodazila tlupa demonstrantů

obklíčení zajala několik přivrženců

Boris Ejelcina ukořistila značnoučá

znákladních vojenských automobilů a štítů

a z výtězním jásotem zaplavila bílý dům

buffetářky zuživě krájely chleby

a přisprávě, že je dobyto

televizní centrum Ostankino se rozplakali

štěstím poslanci mávali s balkonu vlajkami

a křičeli paběda

většina novinářů odjela k Ostankinu

a po hodin později se už nikdo neodvážil

obyvatelům bílého domů zdělit,

že televize se potěžkém boji dostala

opět do rukou vládních jednotek.

Byl obklíčen desítkami obrněních

transporterů, řeky stáli tanky

v šestém patře stála u okna

galia, buffetářka a plakala.

Na stolech stáli talířez chlebem

a minerálky, obsluha si bavila věci dotašek

a podle příkazu ministra obrany

se chystala na cestu do sálu

národností, kde nejsou okna.

Na dojde k tomu utoku

tady nemůžete zůstat říká Danilo

a v lečem neposchodech do 3. patra

které zatím ještě nehoří.

Pochodby se plížíme a Danilo

mě nabáda, že moc vystorkuju zadek.

Střely dopadají asi půl metru od nás.

Všestým zůstal ten Černoch

spomíl si Danilo na našeho amerického kolegu

který se den předtím

nepochopitelným způsobem dostal do parlamentu

přijat přímo zletiště a oznámil

nám, že je v Rusku po prvé vyživotě.

On se včera trochu napil, sýpe Danilo

asi tam usnul.

Sobeckyho přemlouvám, aby nikam nechodil.

Přesmé protesty se odplíží do poschodech

vzhůru a za 30 minut přivádí s tejným

spůsobem poloomoméného americkána.

Budeme ležet na zemi ruce za hlavou

až jsem v Trnou, aby viděli,

že nemáme zbraně a křičte presa presa.

Danilo se na chvíli trochu vztyčí

a v zápětě je zasahne jedna ze střel do obliče.

Před budovu jedna v lidí

ale se střílí, boj potrvá ještě dvě hodiny.

Dívka v kožené bunde a tím ta reportář

končí, dívka v kožené bunde

pozuje před fotoaparátem svého přítele

a mluví Rusky.

Hlavně ať je tam za mnou vidět

ty plameny a taky ty tanky.

Dneska bychom to věle na selfie, v rámci některých.

No přesně. A mimochodem, co jsem ocenil

úplně jako nejvíc, že v součástí

reportáře je komentář Jana Petránka,

protože ona z lidových novin,

on taky z lidových novin.

Taky vlastně Petránek

uzavírá ten komentář

koncertováním, pak je tu zcela jasné

poznání, že se nikde na světě

nenajde nový Hitler či Napoleon,

jehož by obrovské prostory lákali

k pokusu o kolonizaci měno prostory Ruska.

Naopak, Rusko bude lišácky až

vyděračsky využívat toho,

že světci už zajímu vlastní

bezpečnosti a sociálního vývoje

bez houpných otřesů nemůže dovolit

mechat ho na holičkách.

Tak to nevím, jako...

Větá Rusko čeká řada etap

z mnoha krizovými momenty

sociální psychologové o tom napíší

desítky knych, například na tému

od globálního mesiáštví

až nad nohl hostejnosti a deprese.

To není marna.

No, já bych řekl,

že od zoflaství a depresy

až globálního mesiáštví.

Já bych to nám vývoje otočit.

Ale to byla křivka opačně, ale...

Křivka je jen nám, no.

Ale ty pozice jsou tam obvykle.

Z Petro Procházkovou

přímo v Bílim do mě.

Výsledky ale byly poměrně jako jednoznačné západ

z to přijel jako výtěství jelci, na které je pořádku.

Ano. To bylo kložité.

Protože chtěl svobodné volby a tak dále.

Nakonec je dovedl v rámci prosince

Kolbámdo Dodumi

referendumu z kválelnou ústavu.

Podstatně byly rozšíření

prvomocí prezidenta na ukul parlamentu.

Sice Chasbulatov a Ruskoj byly

zatčení, ale iš někdy v roci 94

dostávají amnesty

v politice, což je třeba věc,

kterou nevím, jestli by odpůrci.

Vladimira Putina dneska zládli,

pokud by s nimi něco nezpadlo, nebo někud nevypadli.

Ještě je to amnesty

lidí, kteří dou vlastně té věřil zbrojeně

proti Jelcinovi. No a Jelcín vesele pokračuje

dál, vesele teda velmi v úzovkách, protože

iš v 94. se prostě rozjede

válka v Čechensku a to už jsou

úplně jiné dějiny. To už jsou jiné dějiny

a tam už vlastně jeho trajekt, který

vlastně jeho trajekt úpadat a myslím si,

že někdo to řekl o Jelcinovi,

že byl načině vítan

i načině vyprovázen,

že to je poměrně přesné poslížení

jeho trajekt, který je. Myslím, že to úplně sedí.

A vymuchodím, kterém vlubám ještě poslední věce

znovu z respektu, píše, že

bory si Jelcín příliš, spěchal na ty vluby,

čímž se moc v Rusku nezměnilo

a nezmění, protože i do té nové

důmy se dostali, především úzpěl

obrovský a tak dálom tam vypočítáva,

jak ve městech ti liberalové,

se pod tý demokratesice mají věčiny,

ale vlastně to není tak přesvětčivé, jak by mělo být.

A říká tady takovou hezkou myšlenku

taky z 90. let.

Nový parlament bude sám osobně horsší,

než byl ten, který Jelcín v řínu násilně rozhehnalo.

Bývalí poslanci aspoň cítili,

že v častých projevech nacionalizmu

a imperiálního myšlení,

že se s nímovni zaznívali,

když byl věcí a moralního

a především politicky škodlivého.

Naproti tomu liberalně demokratiční poslanci

dumy budou své ideje hlásad a vykřikovat

se sebe uspokojením venkovské šmíry.

Amen.

A tím bych to hezkou kapitolu

o takhle mzláštním pučí nepučí

z roku 90.

Na počátku máte tahání o pravomoce.

Chci větší, nedáme ti větší,

vezmem tě.

Já si vezmu všechno a výsledkem

které stejně bůl dozer nepromění

v roce 94. Všeštěnsku,

sice v roce 96. Další Volby

ale v 99.

Už se startuje karriera nikohu úplnějného.

Tak to vladím je naputin.

No a Jelcino jako takovému se dostaneme

tedy na sledujícím bonusu

a ještě se podíváme hlouby na jeho karrieru

a životní peripety je.

Zajmáva figur.

Tak je, děkujeme jste posluchali,

až se mu pokud jdete za námi do předplatného A do

bonusových částí, tak se tam nalastějšíme a děkujeme.

Zajmáva figur.

Zajmáva figur.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.