Kriminálka: Jehličí. Případ zmizelé mladé ženy, který překvapil i zkušené kriminalisty

Český rozhlas dvojka uvádí cůkrajm mérka Vanjury, kriminálka.

Sponzorem pořaduje nakledatelství Burdon, které vám přináší kněhu Narconomica.

Jak funguje 300 miliardový nelegální biznes a od jakých světových korporací se učíšia drogového kartelu?

Narconomica iš nyní v kněch kupatstvích.

Je 17. srpen roku 2002 a rodiče 19 leté lenky ze Záměle Narychnovsku idou skontrolovat svojí cero do jejího pokojíku vpatře rodiného domku.

Je té měř poledne a ona se nezastavila ani na snídani, jak to obvykle dělávala.

Její pokoj je ale prázdný a tak se řeknou, že se nejspíš někam odběhl.

Jenže hodiny plinou a lenka se stále nevrací.

Obvolají příbuzné i její známé, ale nikdo o ní neslyšel.

S večerem už rodiče stratí klid a s přesvědčením, že se něco muselo stát, zavolají na polici.

V době letních práznin pohřešování 19 letý osoby

hnedka nezabdával nějaký důvody k tomu, že bychom měli dělat zvláš pátrací akci,

protože se to stává běžně, že někdo neptíde do rána domů.

Takže z počátku tomu nebylo věnovaná taková pozornost,

ale během velice krátké dobí jsme zjistili, že skutečně se jedná o pohřešování

a měli jsme zde podozřejmě, že se mohlo stát obětí násilného trsného činu.

Kryminalista zdenik hlaváček z Rchnovské policie si při vzpomínce na emotivně vypětý začátek případu vybavuje,

jak pozitivně tehdy olen se mluvili sousedé i její přátelé.

A jaky většina lidí zezáměle popisovala jako usměvavou, skromnou a pracovitou dívku.

Operativец Roman Popiolek potvrzuje, že brzy začali mít obavy,

že štíhlou černovlásku z poutavýma očima někdo unesl a drží vzajetí,

a nebo, že se mohla stát i obětí vraždy.

Stále ale panovala naděje, že se lenku podaří najít živou.

Ten případ byl od začátku zajímavý tím, že ta holčina byla spolehlivá,

ale nikdy neměla problémy toho druhu, že by odcházela z domovů,

takže se do toho zapojila samozřejmě jednak pátrači,

jednak samotné obodní oddílení, ale už i samotná kriminálka.

Požetan byly podetřelé v okolnosti,

ta holka měla plány na druhý den, že nepríšla domů,

tak se začela schánět a začela mravenční kremalistická práce.

To znamená, že se dělal časový sníme k jejího pohybu.

To znamená, kdy ta osoba, kde a s kým byla viděna na posledy.

Z toho, co jsme to posledy věděli, tak jsme zistili,

že ten osobný den byla v restauracích záměli,

kde se děla s místními mladíky.

A to bylo to prvotní vodícko, kdy jsme měli dvě osoby,

které s ním mluvili na posledy,

což byly dvá v místní mladíci se záměle.

19. letá lenka večer s obyma mladými muži sedila u stolu,

bavili se a trochu i popíjeli.

Podle výpovědí ostatních hostů,

spolu v místní restauraci zůstali jako poslední.

Když policie s obyma mladíky promluvila,

působyli překvapeně a lenčině zmyzení se podivovali.

Šlo očíšníka, který jí v restauraci obsluhoval,

a kterého dobře znala,

a dalšího známého mladíka ze sousetství.

Co si vybavuju, ten je furt lákal, že byly na diskotéku někde.

Na češ teda řekli, že je pozdě tam sedili do večerných pozdních hodin,

pak ten číšník, která zavřel hospodu a vodcházeli.

Ta holčina vodcházela s tím číšníkem,

že v oba bydledy v jistným sněru.

Druhý mladík, Ladislav, když príviděl,

že své společníky k pokračování večera nepřemluví,

odešel opačným směrem, kde to měl domů asi dvěstě metrů.

Číšník pak lenku ještě kousek doprovodil.

V zvýpovědě toho číšníka jsme se pak dozvědili,

že tam kousek dál je most, přes řeku,

že si tam rozešli, řekli si, ahoj, dobrou, a tím to skončil.

Takže se pátrlo dál, načež začali chodit kamarádům

a rodině včetně teda tomu láďový SMS-ky

z mobilu té poškozené dívky, lenky.

Ale to byly stručné SMS-ky, jsem v pořádku,

jsem hradci králové a tak dál.

Od toho okamžiku, kdy jsme s jedním i s druhým mluvili,

se nám něco nezdálo,

protože tak trošku, každý mluvil trošku jinak,

by pověď toho jednoho spočívala v tom,

že ano seděli jsme s Lenkou v restauraci,

kolem půvnoci jsme se rozešli a každý jsme šli domů.

Lenka šla domů, já jsem šel domů, kolega šel domů.

Dež to ten druhý nám říkal, že jeden odešel

a on řešel doprovodit Lenku domů.

Takže tady byl nějaký rozpor, a my jsme nevěděli,

teďka, jestli ty dvá, nějakým způsobem,

když to je prsty, to mě jim zmizaní,

nebo jeden o druhem nevědí.

Podezřelí mladíci, tak klidně mohli být kumpáni,

kteří se navzájem kríjí,

ale policji zatím chyběli informace.

Pátrání bylo na počátku, když oba dva přišli s tím,

že se jim Lenka ozvala.

Číšníkovi, který v restauraci obsluhoval,

poslala SMS správu, a tomu druhému dokonce zavolala.

Bylo nám divné, že přestože rodíče

neměli žádnou správu od své cery,

takže jen aštěvil mladík,

který jim ukázal SMS-ku od cery s tím,

že je hradci králové a že přijede příští týden.

To byl takový ten moment, kdy se nám to nezdálo,

protože to nebyl její přítel, to byl jen hóch z vesnice,

proč by jemu posilala SMS-ku a nejrodíču.

Že by Lenka volala druhému z mladíku,

Ladislavovi ze sousetství,

a jim by se vůbec neozvala,

se nezdálo ani rodičům.

S cerou měli blízký vztah a věděli,

že se s ním znala maximálně odvidení.

Kryminálka se tedy o oba podezřelé mu,

že začala ještě více zajímat.

Nenápadně, ale důkladně.

Jeden to byl student školy,

a ten druhý byl místný mladík,

který už měl zaměstání.

K tomu studentoví jsme nezistili nic závadného,

kdež to k tomu druhému,

jsme zistili, že je rozvedený,

že se násilnicky projoval,

učí bývalé manželce.

Navíc jsme měli v tom období

ve Vamberku a pokolí několik pokusů o znásilnění,

které se nám nedarilo objasnit.

Takže pro nás v tom okamžiku

jsou jedna byl ten mladík vzáměle.

Když se totiž u Ladislava M

detektivové zastavovali,

aby se vyptali na podrobnosti dívči

na posledního večera,

došlo k zajímavé události.

Právě si s ním povídali

u vchodových dveří do domu,

když mu zavolala lenka.

Když jsme s ním hovořili,

tak muvka se zazvoďal telefon.

On ukázal displayařka,

volá lenka.

Na tom displayi jsme věděli skutečně lenka.

V zápěti, když jsme chtěli na to sami číslo

volat zpátky, tak to bylo nežostupný.

V té době jsme ten měř

byli zajedno, že to je ten

vprávný típ,

ale všechno nám byl schopen vysetlit.

A my jsme neměli žádnej

příjmej důkaz,

mezi tím jsme pátrali

po té lence klasické,

jestli náhrou neoběvíme někde tělo,

takže měli jsme i zapunci vrtuníku,

které roky okolí jsme prohledávali.

Bylo násadzené a už nemýkoli,

která příslušníku policie,

včetně psovodu a tak dále.

Teď jsme procházili

v okolí záměle, lesy,

pole, louky.

Vokus dál je lom rozsáhlej,

takže se prhlížel i ten lom

plus nějaké zkládky, co tam jsou

v okolí a všechno teda bylo bezvýznamný.

Pak jsme tedy zistili po nějaký doběh,

co se zase mobivli nějaké správy,

že lenka posílala

SMS-ku úplně z jiného mobilního telefonu,

než z toho původního.

Bylo tam změněný e-mail.

Takže se provádilo šetření k tomu to

a začali jsme získávat indicie,

že by v tom mohl mít prsty

menované láďa.

Rzady jsme se, že ho vyslechneme,

že ho pustíme a budeme ho vzledovat,

jak se chovál.

Domnívali jsme se,

že by se mohlo podařit,

třeba, že zparnika žijí

a třeba se pude přesvědčit o tom,

že lenku někde uskoval,

opak byl pravdou.

My jsme ho pustili

a svojí nám si to jako dneska,

on vodešel od nás kanceláře,

šel do autobozaru, si prvdíšet auta,

pak všel do hospody na pivo.

Chovál se naprosto,

nic na tom nebylo dívného,

ale mezi tím jsme

se chtěli vypořadat s těmi mobilami.

Tým z deňka hlaváčka byl přesvědčený,

že telefonát od zmizelé dívky byla jen Finta,

která měla zamaskovat její zmizení,

a že Ladislav tím chtěl od sebe odvést podezření.

Letsoz by mohl upřesnit pohyb jejich mobilních telefonů.

Jenže před 20 lety

byly výpisy z mobilní komunikace v začátcích

a nebylo možné dokonale lokalizovat mobilní telefon

ani určit pohybsim karty.

V té době, co si vybavuju,

tak to byly někde buníky,

jedna teda byla v okolí borohrátku,

což zabívalo plohu ich z kilometrů,

tak samozřejmě nějaké buníky

po tom, co jsme dodatečně zjistili,

byly tam z místa počtejn, záměl a podobně.

Roman Popiolek i zde něk hlaváček věděli,

že Bohužel zatím nemají žádné přímé důkazy o tom,

že Ladislav M je za zmizení lenky zodpovědní

a možná ji i zavražděl.

Instinct jim ale napovídal,

že proti sobě mají chladnokrveného násilníka,

který s inscenoval dokonalé divadlo.

Kriminalistický tým se proto rozhodl,

že s ním také se hraj je hrů.

Tento krát podle vlastních pravidel.

Pátého září nastal den dé.

Trvalo to další asi týden

a rozhodli jsme se, že ho pozveme na výslech.

Dobře by jsme mu to dali vědět,

bylo to na ráno na sedmou hodinu.

On skutečně příšel přesně v sedmou hodinu ránout.

Byl nastoupenej na bráně.

My jsme ho vyslíchali pravdětský celý den

a on byl na prostí pohodě.

On se dělal v tyto pozici,

jako dečka sedím já, ruklama opřen o stůl.

Podotýkám od rána o sedmi hodin do večera,

minimálně do sedmi, nechtěl na záchod,

nechtěl napít, nechtěl jít

a našechno nám odpovídal.

Přesto, že jsme se snažili chytit

na nějakých detailech, tak vždycky měl nějaké vysetlení.

Zdeněk hlaváček byl v té chvíli jedním zmála lidí v týmu,

který byl stále přesvětěný,

že ve výslechové místnosti mají správného člověka.

V 9 hodin večer o jeho věně začel pochybovat

dokonce i okresní státní zástupce,

který celý proces výslechu sledoval.

K lidný, tmavo vlasí mladík s velkýma upřímnýma očima

a stále nehnul ani brvou

a vytrvala opakoval ochranou písničku.

Já jsem říkal, ne, je to on.

Akorážem, ta tím nemůžem dokázat

a bylo nám jasný, že pokud nenajdeme tělo,

tak ani jeho přiznání, který kdykoliv může odvolat,

nám nepomůže.

Jsme se tak zvaněláněm točili,

to znamená, že jsme se stídalí podvojících

Honza Lovnický s tím Honza řovnickým

jsme prostě se na ním stídalí.

Do teď si vybavují, protože jsme to samozřejmě

po výslechovku pozorovali,

připravovali jsme si materiály,

aby jsme mohli rozbítu výpověď.

Teď hon se dílek v hospodě vopřený,

v ostůl, že jo úplně v kvídu odpovídal,

místama byl i trošku vulgární,

ale všechno dovet tak nějak vysvětlit,

že jo na těžpa, která v pečerních hodinách

jsme vystřídali kluky, které byly utahaní

a šli jsme zirkou na něj.

Rozvodující moment nastal po kamřiku,

kdy kolega zvedol hosté židlé,

postavil ho do rohu

a on znejstěl.

Bylo ženě, bylo vidět,

že ve stojen si není taky s tý,

jako když seděl

a s tech odpovědí už bylo vidět,

že je to jenom otázka času, kdy nám povolí.

Chvíli před půlnocí

otázky Romana Popiolka a jeho partiáka

začali padat v rychlém sledu

a Ladislav M.

začal připouštět,

že se po rozloučení slenkou znovu sešel.

Do dalšího vyprávění

už se mu ale nechtělo.

On se začal trošku jako potit

zamotávat, my jsme říkali,

nesej tady jako v hospodě, srumlej se

a budem se bavit na rovinu teďkom.

Teď jsme ho začali říkat,

jaké možný život na nekontaktu,

rodinu, že kontaktuje jenom jeho

a on nevím, říká,

byste byli takové dobrí kamarádi,

já se mi chtěl mozi do práci

a vžetbu nadělal jako brigádnici

a chtěli jsme na tu diskotéku,

říkáme, výborně,

na češtere takhle se začalo to

rozmotávat, rozmotávat

a já jsem si takhle k němu stoupnul, říkám,

postav se, stoupnul jsem si proti němu, říkám,

na rovinu jsem řekl,

jak ti bylo, když si koukal,

jak ji zhasínali, ty její krásný vočí.

On se úplně rozplepal, rozbrečil se

a říkal, já se mi zabila,

v tu chvíli poprvé zazněl,

jak se večer rozesmáté

party tří mladých lidí

odehrával od okamžiku,

kdy se po odchodu z restaurace

rozloučili.

On skutečně někdy

v půnoci připustil,

že dělí do toho prostoru

k sopotnici, tam, že měli

dobrovolný pohlavní stík

a po chvíli, že

Lenka už chtěl je domů

a jeho to ročililo,

když hlavskou na upadla,

praštila se o kámen a dala mrtvá.

Přiznání Ladislava M

bylo částičným výtěstvím.

Kriminálka potřebovala

najít dívčino tělo

a Ladislav po chvíli připustil,

že Lenku na tábořešti schodil dolů

ze srázu grzece.

Tomu, ale kriminalistický tým

okamžitě vyvrátil,

protože Orlici, policie v předchodích týdnech,

intensivně prohledával.

Navíc šlo o úsek,

kterým projíždějí vodáci

a tělo by se tedy našlo.

Bychla zase další hodina

až dvě, když jsme se dohladavli

o tom, že toto není pravda.

A pak někdy kolem možná

druhé hodiny je raní.

Říkal dobře, tak

já vám teda ukážu, kde je Lenka.

Nám bylo jasné,

že pokud chce mluvit,

takže ho nesmíme nechat odpočnout.

Nechám do rána tady vyspat, protože

je ráno, když se zasekne

a neukáže nám to místo,

takže bude velký problém.

Načeš se předrušil výslech,

hnozali jsme netka a utaletili jsme na místo,

aby nám to ukázal.

Nás je poprosil ten krát přesvedení,

aby nám tam přijde nepo moc hlasič,

aby nám nasvědcovali prostor,

protože v té době my jsme neměli

takové bavení jako hlasičí elektrocentráři,

že o klasickéj dombaterky.

U prostřednoci

mimořádný výjezd

Vydislavem M. směrem

na Čermnou nad Odlicí.

Teď jsme projížili těma vesnicema

a říkáme, proč jako síl

a tady jako proč tohle to místy

tu máš nějakej stach tomu,

on říkala, chlap, já vám to řeknu na rovinu.

Já jsem tady jezdil po vokolí

asi dvě hodiny a to byla první závora

do lesa, která byla vodevřená.

Lese docela dost daleko od siolnice,

řekl, ať nastavíme

a šel nám ukázat tato místo,

kde dala lenka za kopána.

A šli jsme, tak ještě kousek,

čili jsme to tam začali nasvěcovat,

aby ho nám to ukázal

a přišli jsme, kde byly takové dva malé potůčky,

kde se stejkali a byl tam malýmkým ostrůvek

mezi těma potůčka, mám říkal,

tady to je.

Můžete se nacházíme

v prostoru mezi koripitem a potatí

mohl byste označit místou,

kde jste teda měl zakopať tělo.

Tady jste teda dovolkl tělo.

Takže můžete nám ukázat místou,

kde by měla být.

Mělo být zakopať tělo.

Můžete jít z polohu těla příblížně,

pamatujete si polohu?

Měl mě polohu na zádech

nebo na břiši.

Měl měl měl polohu na zádech

nebo na břiši.

Měl měl polohu na zádech

nebo na břiši.

Měl měl polohu na zádech

nebo na břiši.

Je to určitě toto místo.

Dobře.

Dělo bude oblečené

na polo

úplně vyslečené do náha.

Za zvuku elektrocentrál

osvětlujících místo v lese

pokračovalo odkrývání hrobu

dokud kriminalisté

nenarazily nadív čino tělo.

V tu chvíli padli veškeré naděje.

Roman Popiolek

si s kolegou odvezl do té doby

přihlížející ho Ladislava M

k dalšímu výslechu.

Rezignovaný mladík

znovu odvyprávěl,

jak ke všemu došlo,

ale tentokrát už opustil verzy

o neštasné náhodě.

S číšníkem z restaurace

prív osudní večer pokračovali

i s lenkou v popíjení

u Ladislava doma.

Když kamarád odešel,

opilí Ladislav vzal svoje auto

želenku odveze.

Odjel s ní, ale s nirem na počtejn.

Po želyzniční trati

je takových malinkých tábořiště

z pár kamenů udělaných o hniště

nic jiného.

On říká, no, tady jsme byli

a dohodli jsme se, že se budeme milovat.

No, já jsem se snažil,

jinž jak jsem byl opil,

mě to moc nešlo.

No, ona se mě pak začala smát,

že to je voníčem se mnou a takové dle.

A mě to hrozně rozčílo,

tak jsem vzal káme nějakej

praščili do hlaví, a ona upadla.

On říkal, nech toho neblbní,

já jsem nechtěl, že začalí jako křísit.

Ale poznal, že je mrtvá.

Takže dostal

strach, panika, pt. nevěděl,

co má dělat, tak ji naložil

do kufru svýho auta.

Pokračování

příběhu už policie znala.

Já jsem byl kontaktu

s odcem té dívky

a říkala jsem si

asi něj nemine, že já mu budu

se tooznámit.

Tu skutečnost, že došlo k tomu,

že jsme našli lenku, ale bohužel

je života.

Tak jsem říkal, nebudeme v noci,

teď ho budíc, necháme to na ráno,

ráno jsem si

od se pozval, jsem do kanceláře

asi na to do smrtě nezapomenu,

na ten jeho výraz, kdy on

stupuje do dvěří a teď

s takou myslal si,

že pro něho mám pozitivní správu

a já jsem ho musel zdělit,

že vškeré pátrání

je u konce, a že bohužel

se stalo to, co se stalo.

Protova se kriminalista s deněk hlaváček

rozloučil ze sdrceným tátou,

který šel tragickou správu

zdělit své ženě, zazvojil

telefon ze Soudního lékařství.

V pricích a žaludku dívky

se našla lesní hlína

a je hličí, které se

ale na místě, kde Ladislav tvrdil,

že dívku zabil, vůbec

nenacházali.

Ladislav M. ve své noční výpovědi

zřejmě opět hal

a prověrka výpovědi

ohniště na Sopotnickém távořišti

měla přiné z rozuslení.

Máme co dám tady chybí ještě,

ale to nepasuje.

Vyživej se na to, jaký tady nálá dělá,

jaký tady je podložit, jak je tady je půr.

Vidíš tady nějaký jehličí,

nějaký je nepořádek, který by se

šel nabrať do dlanětce a případně

by tady išlo hrabat nebo něco.

Soudní lékař Josef Pleskot

sledoval reakce v ráha

s přesvětšením,

že dívku musel usmrtit de facto

jedno a na jiném místě.

Protože kriminalistí věděli od nás,

že tedy to tak nebylo,

tak tak jak jsme tam stáli

v tom hloučku,

tak ho vyzvali ať,

která se rozhledne kolem,

což on ještě netušil,

proč to po něm chtějí?

A když se teda rozhledl,

tak komu řekli,

jestli teda vymohu,

tak jeden je hlič na týstrom,

tam na tom místě skutečně

byl jenom lýst na týstrom

a ten opratívec

to pronestol nejako

bezděky, sledová s tím

nějaký záměr a to si myslím,

že bylo rozhodovící, že tomu pachateli

došlo, že nevěříme

tého verzi, že to bylo tak,

jak nám říká, že strčil do ní,

že spada na kámen, ale že víme o tom,

že tam byl ještě jiné místo,

kdy jí vlastně

v hlouzovkách zabil na podrufe.

Ladislav M.

v kruhu kriminalistického týmu

na Sapotnickém tábořišti pochopil,

že jakékoli v zastírání

už nemá smysl a kapituloval.

Měli ten stick, on říká dobrovolný,

to jsme jsme skopni teďka rozporovat,

nicméně, jak ho rozčlíla,

tak zal klíč, křižový klíč

na kola, tím jí

praštil do hlavy,

ona upadla do toho bezledomí,

nahouví naložil do kufru

auto, zajel si domů

pro Lopatu, krumpáč

a říč

a jezdil po lesích

s tím, že hledal hodné místo

Kambí Ukryl.

Řeklám, ne, já vám to řeknu jinak.

Já jsem příled na to místo,

vydával si, muna se probrala, začala mě nedávat,

jako já jsem říkal neblbní,

všecko bude dobrý,

no aině, že jsem dostal strach,

že ona bude tvrdězěmý chil znásilnit.

Prosilátí nechá,

protože prošby nám tohle to říkal,

ale on měl

podcí, že se musí zbavit

nepohrlného světka, takže

když ona se probrala,

tak on ji zatáhl

do toho příkopu a tam ji vlastně

zardou sil a ona přitom

vdechlat úhodu s tím je hličín.

Poté,

která vykopal hrob,

zahrabal, zamaskoval.

U hrobu ještě vyhodil sim-kartu

z Lenčina mobilu,

ale proto se hned ráno vrátil,

protože mu došlo,

že by ji mohl použít a nafinkovat

komunikaci s ní.

Ve skutečnosti tím,

ale vzbudil ještě větší podezření.

Polici pak Ladislav ukázal

i další místa, kde zahrabal

Lenčinu kabelku s osobnými věcmi

a mobilní telefon.

Podle soudu, tak Ladislav

m z policí obětavě

spolupracoval,

když to výmečného trstu

měl odejít do vězení

na pouhých 14 let.

Psychologové a psychiatrí

uvedli, že u něj je možnost nápravy,

že to na něj vyložně a sociální typ.

Když se dostane dotísně

tak má skratové jednání

a úplně toho neumí přesně vyhodnotit

tu situaci.

Jeho proto bylo ustoupeno

od toho výmečného trstu

a potvrdili mu ten 14 letý trst.

Když bylo s tím letím výsledkem

tak on to skutečně moh uhrát

na to v úzovkách zabití,

že ta jeho verze strčil sem,

ona spadla, neměl sem půjmyslu,

zazmatkoval sem, tak by to bylo

za svojně čem jiném.

Takže skutečně ano je hličí

vlastně nám objasnilo celý ten ději.

Přesto, že kriminalistický tým

i státní zástupky nebyli

přesvědčení,

že lenka musela prožívat mučivé útrapy.

Museli se smířit s tím,

že Ladislav M bude moci po uplynutí

dvou třetin trstu

tedy po 10 letech

požádat o předčasné propuštění.

Když člověk sil me to,

že se někde proberete, věrete

v kufru auta, teď nevíte co se děje,

teď máte nějaký údaz na hlavě,

teď vonce tam s vám a pere,

teď vás tam tlačí,

že do toho bláta v obličej,

prostě nedodes to přestavit.

Míte celý život před vočima.

To musel být hrozný, protože

ona, když se probrala

a teď videla, že on tam

kopie hrop, tak vědela,

že nemá šanci asi a

on prostě byl

na tolik brutální,

že kdyby o toho upustil,

tak ta dívka učitě přežela.

Dobře byl stíhanej pro znásonění,

ale ta dívka by žela

měle by život před sebou.

A jak jsme zišťovali, to byla

se z problému a studentka,

kterou měli všichni rádí

a vím, že i veřejnost to těžce nesla

akorat asi obhajce byl spokojený

s tím mysletkem.

My jsme nechápali polešující okolností

a v rozhudku

stálo, že byl nápomocen

při objasňování toho totresného činu,

nicméně

ten proces než se nám přiznal,

to moc na to na pomáhaní

nevypadalo.

Vždy je, kterou Ladislav M

spůsobil v rodině Lenky,

ale nebyla dovršena.

Rodiče se jen těžko věrovnávali

s představou, čím je jich cera musela

projít. A tak si vražda

vyžádala iště jeden život.

Ten případ neskončil Bohužel

jen smrtní této dívky

Lenky,

ale ta rodina prostě to těžce

nesla a její maminka Bohužel

14. potom, co teda

zistilo, jak to bylo, tak

spáchal sebe vraždu v zaměstnání.

Bratel měl problémy psychické,

kdy jsme vlastně v málem poněm

také pátrali, takže

prakticky on zinčil celou rodinu

a výsledkem

byl ten to podle nás na prosto

nekřiměřený rozsudek.

Vážení posluchači

zdraví vás

Mirek Vanjura

spolu s Radio Servisem

vám představuje

svou novou knihu

KRIMINÁLKA

Strhující detektivky

ze skutečného života

můžete krok za krokem

rozplétap spolu z kriminalisty

z celé české republiky

spolu z kriminalisty

s celé české republiky

čekají na vás

3 zločiny z divokých

90. let

a 5 novodobích případů

knihu KRIMINÁLKA

si můžete objednat na čísle

724, 819, 319

v e-shopu

radio.tika.cz

nebo zakoupit

přímo v prodejně českého rozlasu

na Vinohradské 12

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.