Vinohradská 12: Jak utišit vztek Romů na Ukrajince

Tady se budete chovat, hlouště!

Jdeme, který budeme, ktejdejde!

Ukraínčí patané!

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Nepokojeme zero mi a Ukraínci se v posledních týdnech stupniují.

Část Romůn hlasitě vystupuje proti Ukraínců v Česku.

Požadují větší bezpečnost.

V nově přichozí je podle jejich slov taky vytlačují zubitoven.

Pětí mezi Romy a Ukraínci bude řešit speciální skupina ekspertů.

Když se stane nějaký incident, tak aby jsme měli do přenastavenou komunikaci a akčnost.

Frustracie naštvání, vztek, taky demonstracie pochody a plnodezinformací.

Jak rozumět týdny trvající mu napětí mezi některými Ukraínci a některými Romy?

A dělá s tím něco vláda?

Vtám se Barbory ve Gryhtové odbornice na radikalizaci a ekstremizmus spražské čevé úté.

Dnes je úterý, 25. července.

Dobrý den, vítejte u nás do Vinohradské 12.

Krasný dobrý den.

Těsně před víkendem se odehrála v brně na ceilu Rvačka.

Kvůli které policie posleze obviděla tři lidi, jsou to všichni češi.

Nicméně na sociálních sítích se jhnet po tom, co se to před víkendem stalo dlouze spekulovalo,

že šlo opět o konflikt mezi některými Ukraínci, některými Romy.

Nemáte pocit, že už to vidíme úplně všude?

Rozumím o táce.

Ono jsou odřejmě ty události na tom ceilu,

jsou takovým pokračováním učitých incidentů a konfliktu,

kterými jsme vlastně s vědky, které se odehrávají a priory,

zatím pouze na sociálních sítích.

A ono to tak někdy bývá, že ta skupina, které se to dotýká,

potom tak trochu vyhledává konflikty a incidenty a snaží se,

je možná interpretovať odlišným způsobem a možná dělat ty přečasné závěry.

I když vlastně nevíme, co se na tom ceilu odehrává,

jaká byly ty aktéři nebo kdo byl konkrétně tím výníkem.

A to je takový fenomen i řekněme učitých konspiračních teorií

klienických, takových fantazí, které bohužel,

teď se nám poměrně šíři právě v tom prostředí internetu

a na sociálních sítích.

No, ale aby to nevypadalo, že to nějakým způsobem zlechču,

to bych samozřejmě vůbec nerad to napětí mezi Ukrainci a Romy,

a ta situace je velmi vejeskalovaná.

Myslíte se, že jde o největší střed dvou menšin

na české muzimí, který pamatujeme?

Nemyslím si, nebyla bych tak pesimistická tady v tomhle ohledu.

Nicméně, zase je to umocňováno, jednak samozřejmě

medializací a pozorností, která vlastně je těmto konfliktům věnována.

Ze strany bohužel, nejenom té romské menšiny,

ale dá se říct, že v tady této události

si přiživuje spoustu dalších subjektů.

Jedná se zajména o některé představitele

extrémistických organizací,

a stejně tak populistických subjektů

a nebo i různých pro kremleských

nebo pro ruských dezinformačních webů a portálu.

Pojďme postupně, to napětíme ze těmi komunitami

Ukraínců a Rumů, roste minimálně od začátku června.

Kdybyl v breně zavražděn Mladý Rom, Nikolas,

pachatelem byl cizinec, my do teď nevíme,

jaké národnosti byl podle nepotvrzených informací, to byl Ukrajinec.

A tehdy to všechno začalo.

O té dobytu bylo několik demonstrací, pohodu,

před úřadem vlády se demonstrovalo,

v krupce se demonstrovalo.

Máte pocit, že za ty dva měsíce

ta situace je horší, lepší.

Tak lepší rozhodně není.

A máte pravdu, že ta událost v breně

byla takovým spušticím mechanizmem,

který vlastně inicioval ty demonstrací

a tu aktivizaci romské menšiny.

V brně se zhorší vztahy mezi místními romy

a Ukrajenci rozbuškou byla smrt tři a 20 letého mladíka.

Tenovří konfliktu s cizimsem utrpil smrtálná poranění nožem.

Prajčov dýchus, to byla liásna vrážda,

byli tam ty Ukraínci.

Nám měli ukraíncky menšině, není jedno, co se stalo.

Bylo zmářen lidský život a my jsme proti jakým okory v náselí.

Na jednu stranu dá se spekulovat o tom,

do jaké míry skutečně to byla jenom záminka,

ten samotný incident pro takovýto aktivizmus.

Na druhou stranu, do jaké míry skutečně

ta romská menšina se třeba cítí frustrovaná,

nebo diskriminovaná, nebo se chce upozornit nějakým způsobem

na svoje třeba nějaké problémy, nebo nějaké otíže.

Problemem je a může to mít nějaké další bezpečnostní dopady

i důsledky, pokud jsem na toto jednání,

kde bude včas reagovat a nebudou se tyhle fenomény pojmenovat.

Může to ve zprávy k té celkové radikalizaci,

nejnom té romské menšiny, ale může se to samozřejmě

rošířit i do celé společnosti.

A padnout ten mechanizmus, které radikalizace je tedy jaký,

když jste říkala, že to může vyrad z nějakých

dlouhodobých frustrací?

Přesně tak, radikalizace je vnímá na určitý proces.

Byhem něhoš jednotlivéca nebo skupina se podlivem

ať už nějakého ideologického proudu,

nebo nějakého světo názoru, nebo nějakého myšlenkového konstruktu

začne pozvolna přiblížovat násilí začného,

obhajovat, začne ho nějakým způsobem šířit,

začne k nému vyzívat, takových těch nejextrémějších

opravdu variantách dochází i k jeho realizaci.

A my jsme toho vlastně v současné době fenoménem.

Byť v rámcité radikalizace toho procesu jsme na těch

nejniších úrovních, na těch nejniších stupních,

když za tím vlastně cítíme, jak to vře nějakým způsobem,

vlastně v rámcité to minority.

A ono to tak bývá a bylo i v milosti,

že právě tím spouštětčem může by takový to incident.

Byť o něm máme ještě konkrétní informace,

byť se za tím o tom spekuluje.

A tím spouštětčem často bývají i dezinformace

i v podstatě nějaké případy, které jsou nepotvrzene.

Já vlastně sleduju tohle situaci už prakticky od té dobby,

kdy vlastně ty konflikty začli se šířit,

začli nějakým způsobem akcelerovat.

Sleduju i aktivitu vlastně romské menšiny na sociálních sítích

a zleduju tam ty hlavní protagonisty i to, co tam zaznívá.

A má to skutečně takový charakter podniecující se radykalizace,

kterou se snaží šířit i do dalších, v podstatě spektr.

Nudno podotknout, že ani ta romská komunita

nyní v tomhle úplně jednotná.

Bylo by zase velmi zavádějící,

abychom tohle paušel jezoly,

protože jak sleduju ty komentáře i ty jednotlivé příspivky,

tak skutečně tě jednotliví aktéry nejsou jednotní.

Někteří vystupují s tím, že násilí opravdu není řešení

a že na základě jednoho incidentu, který ještě není prošetřený,

protože závěry od policie ani těch kompetentních orgánů nemáme,

tak se nedá hned okamžitě přistupovat, jakékoliv formě násilí.

Proto je taky důležité vždy říkat někteří romové.

Čestně tak.

Kdybych nás příhal vedle sebe záběry z krubky,

kde demonstrovala Džoninská strana,

a vedle toho přišnul záběry,

když jsme věděli teď nebo částěch záběrů,

tak to bude vlastně vrátupé identicky.

Novinář a hudebník Patrick Banga.

Tak budeš veli býlásilát, ty důležkou černá síla.

Zatím to není tak, že Ukrajenci jezdějí na romské sídliště,

k romským domům a tam vyhrožu.

Romský aktivista Jaroslav Mikoč.

Zatím teď to dělej romové.

K těm frustracím, já jsem viděl příspěvek Markéty Kotsmanové,

která se vynuje výzkům radikalizace

v kontekstu Romů ve Střední Evropě

a taky na západním Balkáně.

Na Twitter teď budu citovat,

stát dlouhodobě neřeší zlepšení struktuálních

podmínek života Romů a nápravu rasizmu.

Po příchodu ještě zranitelnější skupiny,

které se dostává pomoci státu i podpory odvěžních občanů,

se u Romů dostavil ještě větší pocit bez moci.

To je ta relativní deprivace.

Když nemusí až tak vadit, když jsme na tom špatně,

ale pokud jsme na tom ještě hůř,

vzhledem k někomu, kdo se je vybít ve slapsší pozici,

není tu doma, brchá před válkou,

tak to naši frustraci zvýší.

Mluví samozřejmě o ukrajinských uprchlících,

souhlasila byste s tímhle tvrdzením?

Dílčím způsobem bych souhlasila.

Rozhodně musím dát za pravdu,

že v Okamžiku, když se tady objeví nějaká skupina,

nová, če už jsme, konec konců, světky,

které v nějaké tí živé situaci,

a teď si jí věnuje nadměrná pozornost,

tak to může to vybrané etnikou

nebo vybranou část společnosti

v nějakým způsobem frustruvat,

protože mají pocit, že na jednou jejich potřeby

teď nebudou vyslyšené,

nebo že si jim nevěnuje dostatičná pozornost.

To může být zdrojem, jaké si je deprivace.

Na druhou stranu

nesouhlasímu plně s tvrdzením,

že stát dlouhodobě se

nevěnuje projevům atušarasyzmu

nebo obecně pomocí romské menšině

i to téma, které se dlouhodobě

řeší na vládních

i nenvládních úrovních.

Máme tady jednoznačně nastavené

právní předpisy a

současnou platnou legislativu,

která jakékoliv projevy,

které podněcují krasistickému

čí jenému chování vstíha,

a věnoje se to mojej policie,

ČR, a samozřejmě existuje

i nespočede dalších projektů,

které se snaží o větší integraci

romské komunity, o vzdělávání,

o šíření nějaké osvěty

a úbec do to začlenení

do té společnosti.

Takže je tam několik věcí,

se který měl zesouhlasit,

některá bych trochu malinko relativizoval.

Na druhou stranu problémem je nadále

například segregace

ve školách, nebo když si vezmeme

lokality na periferích

republiky, ve kterých romové

komunity žijí zároveň

myslím, že to říkala

vládní zmocně k neprávě pro romsku menšinu

Lucie Fouková, že se romové cítí být občany

druhé kategorie, tak proč si myslíte,

že to tak je?

Zazněle to a rozhodně tím nechci říct,

že všechno je úplně ideální

a že tady nejsou přinámi nějaké výzvy,

které musíme reflektovat.

Samozřejmě je problématiká segregace

a vyčlenování ať už romských dětí

příklad ze školu předsudky

vlastně učité nějaké sociální stereotypy

a samozřejmě i v minulem

období jsme byli i světky samozřejmě

napadání Romů ze strany

různých ekstremistických organizací,

či jednotlivců.

Je to hluboci zakořeněný fenomen

vlastně i v České společnosti

byť samozřejmě opět nechci zovecňovat

a týká se to samozřejmě vybraných

jednotlivců či skupin.

Takže romové rozhodně byly

učitou vulnerábilní zranitelnou

skupinou, na kterou byla vlastně

hlavivou zločinou z nenávistí

v erbálním i neverbálním útoku

a samozřejmě jsou tam i učité předsudky

v ránci široké populace, které vedou

k diskriminaci, tak rozhodně

tyhle ty problémy je zapotřebí řešit.

Ta segregace je opravdu velmi nešťastná

vyčleněvání v postatě

romský dětí do speciální škol

nebo do škol, kde

opravdu dvoří tu majoritní část

není dobrá cesta.

Skutečně předpokladem

takové míromlovné tolerantní

pročnosti a to pochopení těch

odlišností je v postatě integrace.

Je integrace a samozřejmě

takový otevřený dialog a pochopení

těch strane navzájem, protože

jakýkoliv národ, jakýkoliv odnikom

má samozřejmě svoja specifika,

tě jsou kulturně, tě jsou jazyková,

už jsou zvyklostní, ale musí se o to

mluvit a vškeráta segregace

může právě vezd opět

zase k tomu tématu, který mluvíme

kradikalizaci.

Nemluvili o diskriminaci segregaci,

pro ministerstvo školství

v ní se píše, že 130 segregovaných

škol, kde Romové tvoří minimálně

třetinu žadstva, stále existuje

v České republice té obrovské množství.

Tak si tak prostě lajcky říkám,

jestli teď Romové nejhim nemůžou

být prostě jednodušen naštvaní, když

vidí, že pobáha ceda?

Ta určitá míra naštvanosti,

jak jste řekl, nebo to je

prostrace. Netvrdím,

že není pochopitelná, ale ono to

není tak jednoznačné, ten problem

já si myslím, že nalze

úplně srovnávat tu situaci Romu

v České republice, se situací

válčných uprchlíků, nechtěl bych

přesně. A tohle je

zapotřbí taky zmínit a taky pojmenovat.

A to tam má možná

v tom takovém veřejném dialogu trošku

chybí, že tohle by si mělo

skutečně otvírat a ukazovat

za těmi uprchlíky z Ukrainy

konkrétní lidské příběhy,

aby to bylo i srozumitelnější

pro tu nejenom romskou komunitu,

které se teď objevují

na těch sociálních sítích a diskusních forech,

kde se nějakým způsobem prezentují

třeba ty romské autority, nebo

takové ikonické postavy, který je na sloucháno

a které živě tam streamují a

nějakým způsobem zvéřeníují svoje názory,

tak je zapotřebí na toto konkrétně

poukázat. Problem ještě

jeden, který bych možná zmínila,

že v rámci těch sociálních sítí a tušíření

těch nepotvrdzených informací

nebo skutečně i dezinformací

opravdu můžou iště další subjekty zneužívat.

Paradoxně to mohou být právě

i ty extrémistické organizace, nebo

jejich představitelé, který drívě cílili

právě na ty Rómy.

A mohou nebo to dělají?

Pustatě to i dělají. Už to dělají.

Děje se to. A že potom zneužívají

třeba právě i té informační zranitelnosti

v těch romských komunitách, kdy se jim nedostává

tolik aktuální správ a oni

mohou pocouvat nějaký svůj narrativ.

Rozhodně, opěto, nechci

zobecňovat a nechci

pochybněvat digitalní gramotnost

nebo schopnost práci s informacemi

a nechci to použilezovat nějaké etnikou

nebo nějaký vybraných sociální segment.

Ale obecně žijeme opravdu v době,

kdy jsme zahlcení informacemi

a dá se pochopit,

že pro širokou veřinu

včetně i té skupiny Rómu

to může být někdy velmi složité

orientovat a opravdu si ověřovat,

co je skutečně pravda

a co už je opravdu taková skryta

manipulace, která mě má do vesprávy

k nějakému radikálnému holáni.

Zupňuje se to a už jsou útoky nejen na dospíli

ale i na děti.

A tím už se zakročit, aby jsme zakročili

celá republiku a všechny Romové,

aby si k to konečně uvědomili.

I vzali ty děti, prostě usníkali je

a tak dále prostě jechteli znaužít.

To není náhoda, to je mířený útok

o těch lidích, který to udělali.

To byl mířený útok na Romy

a můžu si dovolit říct, že je rasycky útok.

Na druhou stranu byly to právě někteří Romové,

kteří se na jedné, nemo minimálně jedné

z těch demonstrací spojili

s predstaviteli dezenformační scény.

Právě, říkám je to takový paradox

a v podstatě je to možná i učitý precedence

protože něco podobného jsme za tím

a tady nezažili.

Když jako jsem zmíněla, te Romové byly vždy

takovým tím cílem v podstatě

těch extrémistických výpadů

a rasově motivovaných tresných činů

a ty se tedy vlastně objevovala skupina,

která se teď sama stala trčem

a ono to zase odpovídá

takovému konstruktu radikalizace

protože v rámci radikalizačního procesu

se vlastně stává to,

že ta vybraná skupina, jak jste řekl

naštvaných lidí, ať už je

skupinou kdokoli, si potřebuje

ukázat nějakého společného nepřítele

problému, se kterými se tady v současnosti potíkáme

a tady je už vlastně k jenom

kruček k tomu, aby se vlastně

legitimizovala násiví na predstavitelí

takové skupiny, a je tam takový jednoduchý

algoritmus v rámci té radikalizace,

který vlastně říká

zlikvidu s ničím nebo nějakým způsobem

skupinou odstraním a tím vyřeším veškeré

poroblémy, což je samodřejmě

velmi jednoduché a

funguje to v rámci toho manipulatevního procesu

ale současně z pohodu bezpečnosti je to

velmi rizikoval. A pardon, my si myslíte, že

jsme kruček od toho?

Nedvrdila bych, že kruček, opravdu

tedy jsme byli světky jen několika

takových excesivních incidentů,

ale rozhodnil ze říci, že ta nálada

ať už se to týká romského etnika

nebo se to týká celé spoličnosti

je do určité míry rozhytřela

a ono na to má vliv iště spoustu dalších

samozřejmě okolností i

ty důsledky, se kterými se potíkáme

z doby covidové a postcovidové

ekonomická existenční situace,

která zasáhlá poměněň

širokou část veřejnosti,

širokou část populace, samozřejmě

inflace, zdražování a taková ta nejistota.

A všechny tyhle ty fenomeny,

tyhle atributy, který se menovala,

jsou poměněň takovým významnými akcelerátory

radikali zašních procesů

ať už se to bude odhráva kdykoliván světi.

No pojďme teďka tedy na ten druhý

břech respektuje na tu druhou stranu

a to těži, jestli

se ukrajíci v Česku teď nemají důvodbát

právě proto, že se tu radikalizuje

možná určitá skupina

lidí romského tynika.

Já bych to neviděla asi úplně tak dramaticky.

Zlediska ale dlouhodobé

perspektivy, pokud

bychom na toto situaci nerágovali

ať už s pohledu

samozřejmě vládních predstavitů

ale samozřejmě i dalších platform

tak by ten problém mohl

těžký narůstat.

A tedy jedno velké riziko,

o nás to mlu říká tak zvědně

reciproční radikalizace.

Jedna forma radikalizace může iniciovat

i tu druhou a to k lidně

i na té straně těch ukrajinských uprchlíku

které tady máme.

Byť zatím nezaznamenáváme takové tendece

že by došlo k nějakým

mezietnickým mezinárodnostním

v postatě tady konfliktu

v nějakém velkém rozsahu

tak bych rozhodně tu situaci nepoceňoval.

Já jsem zaznamenal

citaci, kterou teď přečtu

od zástupců romské ukrajinské

národnostní menšiny

v radě vlády pro národnostní menšiny

a oni společně se vyjádřili tak

abychom nedovoleli, aby se incident

stal zámenkou, ten incident,

který se stal na začátku června

aby se stal zámenkou pro konflik,

který ve společnosti rozmíchávají

extremisté a osoby podporující

společnské nepokoje, samozřejmě do hromady

odsoudili to, co se děje nicméně.

Uprchli před válko, před věcmi,

které si ani nedokážeme představit, máme to

zprostředkované médy

a už to mnohli stačí na to, abychom

se samistou cítili, jako

takže ty lidé jsou skutečně

jako v nezávidení hodné situaci.

A přejdou do země, která ji má poskytnout

bezpečný prostor, jak se ti lidé

pak mají cítit.

Jsou potom napadány

ukrajinské úbytovny, nebo místa, kde žijí

a tak dalé to samozřejmě je důvod

o nějakým obavám, o svůj život, o své zdraví

přirozeně to u vybraných

jednotlivcům může vés k nějakým

pocitům strachu.

Zatím si myslím, že to

není v tak velké míře, aby to

skutečně vedlo zase k nějaké

panice nebo historie na straně těch

ukrajinských uprhlíků, jak už jsem zmíněla

bylo to několik, zatím incidentů.

Ale jde o to, abychom opravdu na to zareagovali.

Což si myslím, že asi ta nejdoužitější

věc v současné momentu a

zacílili právě na to romskou komunitu

a samozřejmě i na další predstavitele,

který třeba souzní tady s těmi to názory.

A hlavně a tady je

jednoznačné posilství, které by mělo

zaznívat neustále, ať už to bude

s těch koli v podstatě činitelů

nebo aktivistů, že jakákoliv

forma násilí není řešením,

ať už bude z jedné strany, nebo z drugého.

No a děje se to, reagujeme na to?

Stát vytvoří tým expertů

pro pravenci před sudečnou násilí

a bychom se minulý týden schodli

bude sparat podvládní zmocně

někdy pro lidská práva.

Zástupci Minister Stev i nezyskových organizací

se budou zabývat mimo jiné

šířením proti ukrainských

dezinformací v romské komunitě.

V dalším budem jednání byla taky pracovní skupena,

která by se zabývala práve

lokání partici, pacieromů.

Je to dost?

Je to určitě dobrý krok, který

nálze odmítnout, nebo nálze tvrdit,

že by to bylo špatně.

Já si dovolila si lehce pochybovat,

protože já si myslím, že je třeba

jednát urychleně

a navíce roztupných a

především jít do té samotné

romské komunity a hovorit s těmi

aktivisty, který nezdílejí

tý názory.

Té radikalizované menšiny, protože ono,

jak už jsem říkala, Itáromská komunita

je v tomhle velmi heterogení

i na těch sociálních sítích se objevují

v podstatě hlasy a konkrétní osobnosti,

které naopak vybíze jasné, když se

měl vad deeskalovat vlastně tu situáci

a hovorí těm samotným romům

těm svým v podstatě kolegům

koleginími a říkajím, že tohleta

není cesta, že násilí nikam nepovede

že třeba o těch věcich opravdu diskutovat

a že to může mít daleko sáhledu

sletky do budoucna a může to jenom prohloubit

a dá se říct rozevřít takové

ty nůžky pomyslné, nejeno

mezi romi a Ukrajenci, ale mezi celou společnost.

Jak Vistela říkala, že to je dobrý krok

to neznilo jako, že to je dobré řešení

tak těch kroku má být víc.

Já to opokopoměrně často na rozných platformách

že vlastně prevence by byla efektivní

tak musí být dlouhodobá, musí být plošná

a rozhodně bychom neměli reagovat

jenom v okamžiku, kdy už dochází

k nějakým incidentům

ale měli bychom se na to připravovat dlouhodoběj

a dá se říct, že něco podobného

se dalo do jisté míry i očekávat

protože i na těch sociálních sítích

i těch komunitách je v rámci těch

extrémistických nebo radikalizujících

se vlastně společenských skupinách

a organizacích tyhle tendence

už jsme pozorovali poměně delší dobu

ať už hovoříme o těch konspiračních teoriích

nebo pro kremelské a propaganda a podobně

takže je chce to opravdu dlouhodobě plošně

a neustrnout.

A když už se to teď děje a na prevenci

úplně nyní čas, když musíme

vyhledat nějaké řešení, respekt a prevence

pro býhat, ale teď musíme i hasit

to, co se teď děje, to napětí

má být stát nějakým mediátorem.

Tak rozhodně

rozhodně stát

pro všetnictvím, rozhodně

rozhodně, možná i

na veřejné úrovni, mediální úrovni

pozvaci respektované

osobnosti a autority

různých těch skupin

skutečně vezd, dialuk

pohovořit i o těch samotných pocitech

i o té frustracie, nabídnout nějaká

řešení. Je to vlastně učitá

forma krizové intervence.

Oni se takhle už sešli, když právě

dávali dohromady ten tým, o kterém

jsem teď mluvil tým těch expertů,

který bude fungovat podvládním

zmocně někyní pro lidská práva, ale nemyslíte

si, že to zatím bylo dostatečné.

Já bych šla i cesto těch konkrétních osobností,

které jsou v rámci třeba

i toho romského etnika, nebo

v rámci těch jiných podporovatelů

respektovány a které

vlastně mají svůj hlás, mají svůj

moc určitým způsobem.

Tak naně se i zaměřit a zacílit,

protože oni jsou v podstatě těmi hnacími

články, který radikalizují ty druhé.

Takže zaměřit se skutečně na ty,

řekněme, nejryzikovější

osoby a fenomény, které se vyskytu

jenom na těch sociálních sítích, ale v těch komunitách.

A tady opravdu být

více intenzivnější a sústředit se

na to. A upozornit je,

že i určité projevy už můžu mít i charakter,

který naplňují znaky skutkové

postatě tresných činů, ať už je to

podnecování k nenávistě nebo jiná forma

propagace násilí. Dobrá,

no tak moc díky, že jsme to mohli společně probrat.

Tak, děkuju. Na skladanou.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12,

z pravodajského podkástu

Českého rozhlasu.

Dnes s Barborou Vegrychtovou, odbornící

na radikalizaci a extrémizmus,

s fakulty biomedicínského

inženýrství ČVUT v Praze.

Bavili jsme se o napětí mezi

některými ukrajinskými uprchlíky

a některými romy, které trvá

už několik týdnů.

I rozhlas CZ, můj rozhlas

Český rozhlas Plus, to všechno jsou

naše domovské adresy.

Najdete nás ale i ve všech podkástových

aplikacích. A znovu se uslišíme

už berzy.

Náslišenou zítra.

www.multi-multi.com

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.