Studio N: Jak si udělat pořádek v hlavě

Je pátek 30. června, posloucháte debatostudia N, tady je Filip Titlbach.

Dnes o tom, jak si udělat pořádek v hlavě.

Znalostí všechny můžeme mít, kolik jenom chceme. Jejich plný internet, jenže sami osobě nejsou k ničemu.

Jak ovládnout kritické myšlení? O tom v knihovně Václava a Vlá debatovali filozof a autor knihy pořádek v hlavě Martin Poljačik a Vorenc dní genetyčka a lektorka kritického myšlení Haly našimková.

A ještě než dam slovo moderátorce večera lence vrtiškové, nejsou chlebové, tak vám chci poprát pěkné a klidné prázniny.

Studio N si bude příští týden dovolenou a uslišíme se zase od 10. července.

A teď už debata a lenka.

Zdačnu Martinem Poljačikem, protože ten přijel z větší dálky ze Slovenska.

Neboť mu u nás právě vychází knížka pořádek v hlavě, která se na Slovensku už stala bez celerem, jestli se nepletu.

A to je hlavní důvod, proč jsme zde. Tato knížka se bude na konci našeho povídání křtít, potom tady bude k prodeji.

Martin Poljačik je připravený. Podepisovat knížku a ke každé koupené knížce.

Ještě dostanete takový pověstný darek zdarma a bonus navíc.

A to je knížka, která vyšla Martinový Poljačikový a jsou to rozhovory.

A druhým hostem, která přijela z menší dálky, ale vlastně taky není z Prahy.

Spardovic, Halina Šimková, forensní genetyčka a lektorka a popularizátorka různých aspektů kritického myšlení.

Halina Šimková a přijela Spardovic.

Tak, ještě nová s tím tám.

A Jelikoš, v minulé veseď, kterou jsem debatovala, jsem udělala takový trapas a nepředstavila sem se,

tak jsem si tady napsala poznámku představice.

Takže já jsem Lenka Vrtišková, nejsou chlebová, jsem zde něku N, kde dělám rozhovory.

Ale většinou psané rozhovory, takže tohle je pro mě taková poměrně nová situace.

Ale já si ještě chvíličku.

Tak, a já si ještě chvilko vrátím k představování hostů, protože si myslím,

že pro tohle debatuje to vlastně důležité.

Nejdžív se vrátím k Martinový Poliačikový, což je slovenský pedagog, filozof, politik

a nyní také zástupce ředitele Ukrajinské pobočky mezinárodní organizace GLOPSEC,

která usiluje o vytvoření prostoru pro poválečnou obnovu Ukrainy, což je velmi důležitá věc.

Proto to teď změňuju.

Často tedy pobývá i v Kijevě, pendluje mezi Bratislavou a Ukrajinou.

Na Slovensku pořádá debatní kroušky, založil akademií kritického myšlení.

Ve Slovenště je to nači říkat nebudu, zrovna jsme se bavili o tom,

jak je to pak legrační, když se Češi vyjadrují slovensky.

A haly našímková, jak už jsem řekla, kforensní genetyčka,

která dlouhá léta, asi 12 let, působyla v kriminalistickém ústavu v Praze.

Dneska ale kriminalisty, soutce, ale taky třeba lékaře a dokonce i cementáře,

že školí v jednom z takových exaktních přístupů ke kritickému myšlení,

což je takzvaná Bejsovská inference, které se hvěličku dostaneme.

Řeknu to jen stručně asi těchali no školíš v tom,

jak exaktně vyjádřit, co ve skutečnosti znamená řídka, pravděpodobně často.

Dá se to tak říct?

Já se to tak říct určitě a jak to kombinovat vlastně s nějakým dalším sdrohem informací, který mají.

Tak jo. A Loní Halině vyšla taky knížka oba, který jich krásná proděti doporučuje.

Takže okřestu jsem řekla, představila jsem se, takže úvod splněn, můžeme jít dál.

Tak já začnu takovou úplně obyčejnou otázku Halino, máš pořádek v hlavě?

Ne, je to smutný, ale nemám.

A tam mám taky jako dynamický chaos, který se snažím vždycky nějak uspořádat.

Co asi mám, tak jsou záchytný body v tom chaosu a v nouze nejvyšší se umem dostat z jednoho bodu do toho druhého,

ale nevím, jestli to je nejkratší cestů.

A dělaš si nějaký, dělaš si třeba týdení pořádky, měsíční pořádky nebo gruntuješ před vánocema?

V hlavě ne. V hlavě to přichází spíš samo, přichází potřeba v nějaký moment si ten pořádek udělat a něco si srohnát

a zajménat se snažím vyhazovat některé věci z hlavy, když uklízim, ale spíš si, spíš?

Spíš, si myslím, že si moje neuronová síť říká sama od ten uklit.

Dobře. A co vy, Martin, máte pořádek v hlavě?

Spítajte se moje manželky.

Máme jí něj republiku, tak už tak potom.

Zjistí těženě, ale to byla jedna z hlavných tém tej kníhy, že hlava se nedá usporědať,

ale daj se v tom nepřebernom noštve informácii vytvárať vzorce.

Hej, že vlastně my v každej jednej sekunde nášho života v jacej věci nevíme,

ako víme a z tých věci, které nevíme, o obrovsku noštve ani nevíme, že ich nevíme.

Hej, že ani netusíme, že bysme jich mohli vedět.

To znamená, že s každou no informáciou se zvyšuje ten chaos za ta dynamika

a co nám může pomoct s tím něčo spravit, je vlastně rozoznavať vzorce, podle ktorých se nám něčo na něčo podobá.

Hej, že toto som už zažil, toto som už viděl, tato logika někde platí.

Oni nás někedy klamu, někedy jsou užitočné a začet se vlastně orientovať v tých vrstvách.

O tom je ta tém, a vlastně tej kníhy, po řadok hlavé,

že nemusíme ku každej sade informácií přistupovať, jako k novéj veci,

že už může existovať nějaký vzorec, nějaká matrica.

Přižazování.

Hej, vďaka k torej, nám už tě data v tých suvislostiach něčo hovorí.

Hej, že například, ak mám v exaktných vedách prírodných,

hej, že ak človek ovládá základné fyzikálné vzorce a pozera sa na nějaký děj pred sebou,

tak si hovorí, a to mi už něčo z toho, co vím, připomíná.

A může aplikovat vlastně starou vedomost,

bez toho by musel vlastně tu vec skůmať, jako kde by odnuly.

A to jste sa může dělat, například, keď sledujeme politicku diskusiu.

Hej, že ak sa dokážeme pozněst s pozície,

že ten sami páčí a ten sami nepáčí, a za toho budem fundiť,

a hen toho by som nejradšej vytřeskou kutáčom pokoleně.

Čo je taký kutáč?

Kutáč, je vec, kterou se rozhrabává, rozhrabává, pohrebáv,

budeme tomu vaději, lingvistického okingu.

Vlastně v nějaké chvíli se pozně sjeme a zaraz uzistím.

Aj človek, s kterým já nesůhlasím a nepáčí sami,

zrazu povedal pravdivý výrok, dokonca ho dokáže vysvetliť,

aj dokázať, ale to neznamená, že jeho politické stanovisko je správné.

A toto je vlastně ta tzv. metakognícia,

že já sa pozně sjeme na to bežné

a začínám vzorce svojho uvažovaní, alo vzorce myslania,

uplatňovat na tých datách, ktoré vlastně k mě přichádzají z toho okoliteho sveta.

Což je vlastně zároveň jedna z nejtěžších věcí,

se poznest odstřinout od vlastních emocí.

K tomu se určitě dostaneme, právě k tomu, jak jste říkali,

jestli mě je ten politik sympatický nebo ne,

tak to někdy je možná nejtěžší vůbec překunat

a dívat se na to trošku jinak, k tomu se určitě vlastně dostaneme.

Mně vějiště zajímala Martina, jestli vlastně připsaní té knihy,

jestli vám to vlastně pomáhalo i sam v sobě právě v té vlastní hlavě

si dělat pořádek formulovat si věci uspořádovat,

jestli poté, co jste tu knihu dopsal, máte v té hlavě větší pořádek než předtím?

Mám a to z toho dvovodu, že napřík tomu,

že večinu vět z tej knihy, já som předtím 10 tisíc krat povedal,

hej, že vlastně tak kniha jsou prerozprávané roky pred nášok

a tréningou a školení od roku 1996,

vlastně kdy jsme některí začali debatovať,

preto nás volají debatný dinosauri v Československom prostředí,

tak vlastně já som naozaj, že tisícom ľudí odprednášal tě témy

a v nějaké chvíli som si sadol a začal som písat,

co som roky roky rozprávo.

Takže, keď som písal, tak už som hlavemal,

ako keby odozvu publika na konkrétné formulácie a vety

a vedel som, že fungujú, ale v některých chvíli som si povedal,

a Martin, nemáš troj, lebo ke to povědějš na prednáške,

tak někdo se zaksihtí a ty si stíš, možno, že treba to dorozprávať,

upravidal, povedať, nesom si jistik do to povedal,

v texte písanom sa to spravidějí, takže vlastně

som musel o veľa podstivejšie přistupit

s svojím rokmi zaužívaným formuláciám,

aby som si bol istý, že ke to už dam na papěr, tak to sedí.

Ej, například je tam jeden výrok, s kterým já som roky roky pracoval

a je přípisovaný Aristotelový, ale Aristotelový ho nikdy nepovedal.

Ten výrok hovorí, že je znánkou vzdělané mysle,

byť schopný, pohrať sa z myšlienkou, bez toho, aby som si osvojil.

To entertain a thought without accepting idiot, to po anglický.

A kecí to dáte do Google, tak vám 8 z 10 vysledkou pověře,

že to povedal Aristoteles, ale jak větě pracovat s dátami

a idete na overovanie výrokou, zistíte, že Aristoteles tak nikdy nepovedal

a tak som to je napísal potom do tej knišky.

A vlastně ještě potom vznikla druhá vrstva a to je ta Linda na čas tej kníhy.

Protože Linda vlastně...

Jste to napísal bez plupráci s Linda?

Linda Lančova. Linda Lančova pracuje u nás už dneska

v Akademii kritického myslenia.

A vlastně Linda přišla k nám tak, že ona nám napísala mail,

že já by som chcela byť vaša stážistka.

A mi, že mám stážitku, ježdějtě lepší, jako nemám stážitku.

Takže...

Jak kdy?

Ona začinala tím, že jsme...

Byl klintom, byl tom, byli...

Pardon.

Slevala po moc.

Dobre.

Přišla a vlastně my jsme už pozvali na naše školenia

a ona písala také reporty,

že keď zachytila nějakou myšlienku, ktorá je něčo připomína,

tak nám povedala o tomto tento a tento psycholog ešte okrem toho napísal Toto.

Alebo vo filozofii se okrem toho,

co jste vypovedané v tom školení,

dá k tomu zistíť ešte Toto a robila nám k tomu,

ako keby také záložky

s možnou literatou, ktorou se dá nadvezovat.

No a jak jsem začal vlastně písat knihu,

já nemám zitsflash, hej,

já nemám sedacie svalstvo na písaně dlhých tekstov.

A teda som si na seba užil taky,

takou situáciu, že jsme to začali vydalať jako newsletter.

A tím pádom vlastně som písat musel,

každý dálší děl, lebo už prostě to vychádza, hej, takže,

no Alinda vlastně k tým původným tekstom,

ktoré jsou v knížke tiež široké,

to je ta původna suroviná,

mi začala písat poznámky,

že Toto mi pripomína, Toto a Toto písa,

a vlastně nakonec jich bylo tolko,

že z toho vznikl, ako keby,

že samostatný nový tekst

a z toho newslettera plus její poznámok,

vznikl úplně nový, vlastně dvojvrstevný tekst.

A já vždycky ľuďom hovorím,

že jak to chcete přítať rýchlo,

tak čítajte len to široké

a prehryzete se na prvý krátou knihu,

abyste pochopili,

jako keby tu základnou myšlienku,

a ke co chcete potom rozvíjat,

tak potom dočítávajte si k tomu aj ty úzké

a boděte tomateště o vrsteviat.

Takže už teď dostali kečtení i návod,

teď už vždy bývá jenom si knižku koupit,

a rodině.

Jasně, jasně, jasně.

Já bych možná na začátek,

nebo na začátek, už není začátek,

ale že bychom si trošku udělali

pořádek v pojmech některých.

Halina, my se známe dlouho,

děli jsme spolu už v řadu rozhovoru,

vím, že ráda používá vlastně pojem

mozek pračlověka,

že my vlastně naš mozek evolučně

je pořád spíš moskem pračlověka,

než moskem člověka civilizace

21. století.

Já větím, že jsme pořád tím moskem

trochu v tom pravěku, ale zároveň jsme

v éře vyspilé technologie

informačních, prostě informačního

světa, ve velice

kompleksným světě,

tak se už nemůžem spolehat

na to, na co se mohlo

spolehat ten pračlověk.

Takže bych vlastně, myslím si,

že kritické myšleně, je to vlastně metoda,

která nám může pomoce zorientovat.

Ale teď by mě vlastně zajímalo.

Ten mozek pračlověka

ten byl schopen pouze

rychlého myšlení,

jestli se nepletu haleno.

To jste je spojené s emocemi.

Pojďme si říct, čeho byl schopen

ten mozek pračlověka, ať můžeme

vlastně z něčeho vít.

Minimálně tri, ale už jsem zachytil na druhé strane.

Výborně, výborně, to to jsem papří.

Máme trochu lack of data,

protože nemáme úplně

vlastně dobré informace o tom,

čeho byl a nebyl schopen pračlověk,

a kdy.

Takže by se našli mnozi,

který by nás pokárali i za to

ten termín pračlověk.

Nicméně, obecně

pozorujeme,

že v určité fázi

vývoje živých organizmů

se ten strojk, nebo

ta neuronolásíť, která primárně práve

byla postavená na rozpoznávají

nějakých vzorů, nějakých schémach.

Začala zaobírat

trošičku jiným způsobem,

informacemi, které jaký ní přichá

a ze jiní.

A

asi to mohla dělat tedy, když měla

volno, zrovná, když nic neřešila.

A asi

to pro ní bylo

to pro ní byla úloha,

která jí lípšla, a to ostatně

vidíme do dneška, která jí šla na věce,

které jsou dost vlastně

odosobněné a nejsou spojené

z vyhodnocování

co je pro nás emocionální.

Protože ve chvíli, kdy hodnotíme

i teďká, kdy hodnotíme cokoliv,

co pro nás má nějaký osobný význam

ať už je to

pro nás nějaká příležitost,

nebo je to pro nás nějaké potenciální nebezpečí

a tak dále.

Tak máme obrovský problém

s těmi daty pracovat

tím pomálým efektivně

jako mnohem

méně efektivním

vlastně myšlením.

Protože nám to okamžitě

startuje myšlení

rychlé, emocionální skratku

použití nějaké rychlé asociace

rychlého jednoduchého vzoru

a tak dávnou.

Černá, bílá, rychlého...

A tam je strašně důležitý říct,

že my bysme neměli o tom rychlým myšlení

uvažovat jako o něčem...

Špatným, špatným.

Protože ono nás drží,

ono nás zachranuje

v milionu životních situací.

A hlavně ono je srozumitelný

jako věci, které děláme

v tom rychlým myšlení,

tak bývají nějaké z chémata,

které jsou zdílené a ve kterých

se nám dobře kooperuje

s ostatníma.

Můžli bysme tam dlou zemluvit

psychologové a psychoanalytici,

by mohli povídat, jak lidi rozvíjejí

složitás chémata

ve svých transakcích,

ve svých vstázích a podobně.

Ale otázka je vlastně

spíš na to pomalý myšlení,

že

ten můžek měl čas,

mohl začít potřebovat energí na něco,

co vlastně úplně nedávalo

v tu chvíli, smysl nebylo to potřeba

a

začal, nejspíš,

jako pátrok po některých věcích,

který nedokázal uchopit

tím myšlením rychlým,

to je to hvězdné nebe nade mnou.

A jsou nějaké odhady

alebo hypotézy, samozřejmě

nyní to asi vystředu, můžeme potvrdit,

jak to tak začalo proměňovat,

kdy ten člověk začal mít čas

přemýšlet o tom vězném neby

a mravním zákonu?

Je spíš otázka než

protože to si myslím, že jako vlastně

není takhle úplně jednoduše

doložitelný přesně řečenou

a si se můžeme dívat na nějaké artefakty,

můžeme z toho usuzovat

na chování těch lidí a schování těch lidí

můžeme usuzovat na nějakým způsob myšlení.

Ale nepochybině

ve chvíli, kdy

najdeme matematickou tabulku

tak víme, že už tam něco

jako abstrakce bylo.

Albo kalendar? Nebo kalendar,

nebo prostě jenom už jenom vlastně

nějaký počítání, který stoupá

nad 5, což je vlastně největší

číslo, který je schopný

uchopit rychlý myšlení

a no, tak

jo, ale

to je vždycky jenom jako, že

stanovíme tu hranici, kdy už to určitě

nějaký formě pořádí.

A co se nedá vlastně?

Je tam asi dobrý říct,

že mi to po malý myšlení

vidíme třeba u

Novokaledonské vrány.

Takže ono

není úplně omezený jenom na člověka

prostě jsou živočechové

které jeví nějaký formě, který

už můžeme považovat

za zárode k pomalého myšlení.

A co je vlastně ten spoušťák,

který k tomu vede, je asi

dost velká otázka.

Takže i vrány.

To si budu pamatovat.

Takže tím, že

my se budeme bavit o kritickém

pomalé myšlení, tak to neznamená,

že bychom tím pádem měli odsoudit

to rychlé myšlení.

A nebo se vlastně stidět,

sa to, že občas myslíme rychlé, protože

mě většinu času možná myslíme rychlé.

Nebo ne?

Tu to bysom nesuglasil pomerně zásadně.

A

kritické myslení je práve,

je schopnost

uchopovať

a i různé druhy myslení

u sebasaného.

Hej,

to rozdělení

mezi rychlým a pomalým myslením

to velmi zpopularizoval

Kahneman, ale ono to

nije dualita.

Mercier a Sperber napisali

úžasnu knihu Záhada Rozumu,

ktorá hovorí,

že oni jsou to jako keby 2 konce

metra.

Hej, a vlastně ta ručička

nám prechádzá z jednej strany na druhu,

ale večšinou je někde mezi.

A

celé je to riaděné dvoma

základnými principmi.

Oprvom jsme už hovorili,

a to je šetrenie energie.

My máme prostě i ba nějaký objem

z cukru a nějaký objem

kyslíka v těle.

A čím menej toho ten

mozok zpotrebuje, tím lepšie pre nás.

A to je tento mersier a Sperber,

že nám se ten mozok nevyvinu

na to, aby jsme zistili objektivnu pravdu o světě.

Hej, a

to je vlastně evolucij úplně

šumafuk.

Ale aby jsme v něm přežili.

A na to, aby jsme v něm prežili,

musíme obhájit svoj sociálny status.

Hej,

a teraz,

čo je najväčším ohrozením človeka?

Iný človek.

Hej, všetko ostatné

dokážeme nějakým spôsobom

se pred tím obránit,

před iným človekom se obránit, ne dokážeme.

A jediným

spôsobom, akým se dokážeme

před iným človekom je dať mu

dostatočně dobrý dvovod,

aby nás nezabil a nevyhnál z kmenia.

A vlastně celá civilizácia

jsou len sofistikované formy

týchto dvoch vecí.

My vždy potrebujeme obhájit

pozíciu v tom,

čo považujeme pre seba

zrelevantný kmen.

A s Panou Kouským

jsme o tom hovrdili vlastně nedávno

v rozhovorě,

že to je těžké dobra

vysvetlenie, prečo například

tolko vysokov zdělaných ľudí

tára také strašné nezmyslí.

Hej, protože

oni v nějaké chvíli

uchopia

inou čas ľudí

takový kmen.

A keďže ich príjárnou

primárným cělomě obhájit

svojí sociálný status

v tomto novom kmeni,

tak budu hovoriť jazykom

a spájat myšlenky takým spôsobom,

aby tam čo najlepšie zapadli.

Hej, a nebudeme spomíne

prezidentou tejto zeme,

ktory hovodili něče pred tým

a hovoriat dneska něčo jiné

a mnohod dálších ľudí,

ktory dokázali velmi

k tomu, čo predstavuju dnes

ale keď se na to pozrieme cesto,

řekl, akému k meniu sa zrazu

hlásia a kde sa snaží a pasovať

tak to zrazu dáva velmi dobrý zmysl.

A myslím si,

že kritické mysleně je

o veľa viacej

o skumaní a práci

s tými to vnútornými

zákonitosťami našho vlastného

myšlenkovejho sveta,

než o tom, že či něčo výhodnotíme

rýchlo alebo pomali.

Když se máme báviť o rýchloho

a pomalo myslení,

keď vlastně

premyšláme nad kvalitou

svojich vlastných rozhodnutí

že je úplně ok

spraviť impuzívne a rýchle

rozhodnuti

ale je dobré si v hlavě povedat

toto bylo impuzívne a rýchle rozhodnuti

a nesnažit sa někomu potom

vysvetlovat, prečo som nad tým

strávili a nevím kolko času

a o prečo som si to a tak vybral

na to nadherný výraz

na Antonaku, len tak

hej, keď se spítatí v Japonsku

někoho prečo něče urobila

na Antonaku, tak pověl len tak

a je to dostatočný dobrý dvovo

na to, aby sa hůž nikdo věc je na to nepýtal

a

a vlastně

toto je presně o tom

že

já viem povedat na tým to som

strávil týždeň a toto som

sa rozhodou takto

já mluvím lódí, který si nerozhodný

a přijdu sa malo opítať

co mám měst, chodíte dát pícu

presně tolko času kolko

on tomu venovala, já som tomu venovala

ale mi úplně jednočí umarát

alebo čímu kutí, chodíte dát pícu

a ty si chodete burger, hej, nevěste rozhodnout sám

rozhodním se za těma

takže je to tak, že jednou

jako z podstaty kritického myšlení

je to vůbec být kritický sám k sobě

jako vlastně dokázat zhodnutit to

jak já přistupuju k věcem

ke světu, jak já se rozhodu

a trochu se třeba i krotit

nebo hlídat tam kde to de

je to v podstatě systematická forma

seba poznání a

protože lence seba poznání je

já dokážem vlastně

odhalovat způsob

a kým v ním mám realitu

lebo filozofia nazučí

samotný sved je pre nás neuchopitelný

hej, my pouznaváme iba fenomen

iba to, ako se nám sved javí

a tím pádom

vlastně

když jsme si vedomí tohto obmedzenia

tak věme, že

nepoznáváme svět dokonale

že ho poznáváme iba

a v knižké odpýšen

a přiznat se i tohle

ano, co je svoje vlastní kontext

co je svoje vlastné poznanie světa

a vlastně kritické mysleně

je schopnost

poznať svoje vlastné

myšlienkové a rozhodovací

procesy tak, aby som

sa v nich já vedel orientovať

a aj o nich vedel komunikovat s inými

aby naše spoločné poznanie světa

bolo kvalitativně lepšie

než to, ktoré máme sami

to pře

k tomu se potom ještě dostaneme do podrobná

mě by zajímalo, Haleno, to jako biološka, genetyčka

jestli to vidíš vlastně podobně

a nebo

nebo tam vidíš trošku jiný

jako aspekty

vidím to hodně podobně

hlavně

no to mohl presiť ten moment,

který som čakl, aby nás tady tu

hlavně vidím, že

vlastně

asi je dobrý

rozumět sám sobě v tom

že si

vydefinuju nebo že znám oblasti

ve kterých si můžu

úplně bez problémů do přát

ten

úsudek nebo taky to rychvý rozhodování

a rychvý pocity

který prostě v tu chvíli

mám

a že si řeknu

že když jdu

když se budu dílat na

sportovní útkání

a budu někomu fundit

takže to co přitom prožívám

není žádný racionální rozhod

těch věcí

a že když fundím nějakým u mužstvu

tak to neznamená, že si myslím, že jsou

nejhodnější a nejlepší

a tak dále

se ve který

taky nevím kdo to řekl

ale je někdo řekl krmte svou

opici prostě dopřejte si

tohle to emočně

zabarvený rozhodování

v situacích

kde to neškodí

kde to nevstupuje někam dál

pokud nedostanu teda přeschubu

když fundím někde na tom stadiumu

to k tomu možná patří

když je to měrný

tak určitě

i to je podle mě součást

tý performance, který tam prožiju

ale

to co já třeba jsem si naopak uvědomila

a myslím si, že to je problém

vlastně také jako sekundární

ve chvíli, kdy člověk

si je vědom samozřejmě toho

že tady ty ten rychlý úsudek

vlastní emoce, vlastní nějaké vchniční motivace

že nejsou

dostatečně řekněme

z jeho pohledu na intelektuální úrovni

a snaží se nějakým způsobem

krotit, ale krotí je i v situacích

když si myslím, že by je krotit neměl

a vere to k tomu, že ten člověk

neustály, že je v nějakým

systému vnitřní kontroly

ale to, že se vnitřní kontrolu

neznamená, že ty emoce, který vznikají

zpracují a neškodí

oni tam jenom někde začínají vytvářit

takové patologické struktury

a

uvědomila jsem si u lidí, který znam

že je vlastně na konec

mnohem příno snější

mluvit s někým, kdo umí

fungovat ve svých

úplně otevřených emocích

ale když potom má řešit

nějaký racionální problém

tak je schopen vlastně ten problém

mnohem líb uchopit

protože má to všechno ostatní

vodehraný někde jiným, deviným

bezpečným prostou

taky vlastně trošku relaxoval, že jo

když vlastně pořád půjdeš

přemýšle do tom, co děláš

tak pořád je demozik, než to

my jsme zajímelují o tom rozpoznávají těch

vzorů, já jste v mení trošičku

v některých věcích opatrná, ale

myslím si, že určitým způsobem

je to stejný, jako máme

nějaký imunitní systém

a nezaměstnáváme nějakýho část

tak ona začne páchat

spíš škodu, protože je

nevitížená a

ty mechanizmy tam začnou v nějak fungovat

máme nějaký emoční systém

a nezaměstnáváme ho, protože

nám to přijde třeba v řadě situací nevhodný

tak nám to může páchat

škodu velmi podobno

kde vlastně v téhle

škále toho tachometru, kterém

jsme se bavili, kde je ten

pověstný selský rozum, kterým se hodně

lidí ohání a je to taková

fenomén, který je

každýho chápe trošku jinak

jsou lidi, kteří se jim

vlastně tak nějak obrňují

nebo obrňují, že selský rozum

je to správné, ale on má taky svoje hranice

jak byste to viděl, Martin

kde to tam tak stojí

co to vlastně

On je

celá ta škála

při malou množstvě podnetou

To musíte asi trošku

ště vy světle

Samozřejmě

rovnako

takto, že ten selský

rozum je

vlastně schopnost rěšiť

nové výzvy

originalným

spôsobom, je vlastně takový

je primárným

vyjadrením normalnej inteligencie

adaptability pryspůsobivosti

v čase

keď na vás nepadá

príližvela podnetou každý děň

jako píšem v knižke

pred 100 rokmi

keď jste živým na oráveně

kde na dědine, tak jste se

dozvedeli za týždeň

možno 10 maximálny 100 nových informáci

a teda selský rozum

sedlijacký rozum dokázal

všetky i vyhodnotit a pryspůsobica

a zareágovat

najlepšie jako věm

protože na to ten mozok je

v pohodě výbavený, buďčí analizou

alebo rýchlo emočně

celou škálu využil

a pryspůsobil se najlepšie jako veděl

třeba právě jako tím, že to ten selský rozum

tak ten sedlák tímhle spůsobem

vlastně vyhodnocuje to, co má udělat

pro své hospodářství

pro to poličko na trnavsku

jo, ale je mu do toho

neprichád za každý den notifikácia

na telefon a 150 správ

a

nemá prostě 250 různých

stránov

vyplnit 4laj strana Eurofondy

na to, aby to polevobec uživil

hej, že vlastně

ten selský rozum je

efektívny nástroj

na rješeně každodenných výziev života

po určite kvantum informácii

a v momentě ke tých informácií

začne byť viac

tak potrebujeme ten selský rozum

upgradenout, hej, musím jeho

dát na vyššiu úroveň

jak ho začat svičiť

a z práce zjednotlivými dátami

postupit na prácu s vzorcami

myšlí jenok, hej

tak aby ten mozok stále stíha

tam je ta jeho

tam je ta jeho funkciá

a ještě

sa vrátím k tým

k tým emociam, ktoré tu boli zpomenute

a náš sa častokrát pýtajú klienti

na školeniach

že čo mám robiť

ako vytlačiť vlastně emociu

z toho mojho rozhadovacího procesu

a jem vždycky hovorím, že

miliony rokov

sa vyvíjal

nám najgeniálnější možný nástroj

ktorý poznáme vznámom

ve streamere a to je váš mozok, hej

a ten v tom mozgu

jsou aplikácie, ktoré vás chránia pred tým

aby se zmrzli, aby vás nekdo zabil

i hnal, aby sa vám prostě něčo stal

a tě aplikácie jsou tě emocie

prečo i chcete vytlačat

milion mi rokov

vyvinuté aplikácie svojoho mozgu

keď oni jsou tam kvóli tomu

abyste vys čo najlobší prežli na tejto planete

vys nimi musíte začať pracovat

a tu to například

moja ševka v Kieve

Julia Osmolovská

je špecialistka na ruzské

spôsoby vydnávania

jsou specifické spůsoby

a no to je normálně, že KGB škola

ona to studovala v St. Petersburgu

a vlastně základ

ruzského vydnávania je v tom,

že oni vás

čo najrychléše vlastně vykopnů z racionality

a dostavají u vás do rozkývaného

emocionálného stavu

kedy už hráte na jich i hryzku

a

ke to větě, tak tam jsou velmi jednoduché

návody, jako tam prežiť

a okamžitě získat preva

ale ke to nevětě, tak vás dostanu

je nějaký, který byste mohl tady zděli

no například

akože oni vás budu odrbávat

například na

akonkolvek textě

potom, čo bou schválený, keď vám ho prepišu

a idu vás rozčuli

tím, že tam něčo zménia

a vyhodí vás balansu

alebo to, čo Putin robil Merkelovej

veděl, že ona sa bojí psou

tak svojeho volčáka posadil rovnovedla nej

hej, nechával lidi čakať

Putin roky roky

nikdy neprišil nástretnutě na čas

vždycky nechával lidi čakať

a to je základná vlastně

formulka ruskeho štylu vědnávania

že po prvé

nemám partnera, mám protivníka

nedá sa dohodnout, musím vyhrať

existuje jíba pozicí a sily

a musím to urobit se ze moci

a vďaka tomu, že to roky

vlastně dokázali

robit tak, že iní lidi a ich

považovali za partnerou

a dohodny považovali za dohodnuté

měže oni prehrali

tak jim dokázali vlastně

ustupovat, protože každý to chyb

chápal, ako keby

v svojom vlastnom světe

a v svojom vlastnom uchopení reality

a toto je

presně ten dvovod, prečo my

potrebujeme vrátit emocije do našho

života, protože

emocija nám hovorí o tom,

že v tejto chvíli jsme rozkývaný

a nebudeme robit dobré rozhodnutě

tak co je potom, no, co potom udělat

teda. No, napr. i

takto, že predstavte si,

hej, že idete vědnávat do nějaké

firmy a

novů zmluvů

a přijdete na územ je tej firmy

prvá chyba

posadí a vás do vlastnej zasadáčky

kde je klíma nastavená

na 13.

Hej, vy přijdete takto. No.

Po 15. minútach

už jste vypili poharvody

a hovoríte si, ok

tak asi tak za 20. minút

už budem nutně potrvodit zna záchod

a je mi brutál nazýma.

V tej chvíli vchádzajú

páni všetci v sakách.

O 20. minút budete

v tak strašnej nepohodě fizické

že vlastně urobíte

čokolvek predohodu

na to, abyste s tej

izby, čo najskor sa dostali vo.

Ale keď vnútri vo vás

zopne zpínač niesom

v pohodě,

vám pově,

v tejto chvíli nevěř spravit dobré rozhodnutě

a potrvuješ z tejto situácie,

čo najskor odíst.

A těto spínače

si začet cibryť

a trénovať

je tady z to súčasť kritického mysleně

tak, ako já ho chlápem.

Protože je to súčasť seba poznania

a je to vlastně

čítaň je vnútorných signálou

ktoré nám dokážu

v každej situácii vlastně vyhodnocovat

dobré rozhodnutě

asi jsme schopný v danej situácii spravit.

To se vlastíme teda,

k tomu k sebe poznání, který tam vlastně důležité.

Bych věděla, co mě rozhodí.

A bych věděla dobře, co mě rozhodí.

Ale jen máš k tomu nějakou poznámku,

když se tak posluchala

ze svých zkušeností,

že se ten myšlenky, které mi navštívili,

mě zase opustili.

Ale

jo, určitě

tohle, co

popisujeme, je to znamená

to, že

je situace, která je

hodně závažná v tom, že je potřeba,

abychom měli

aby jsme byli vnitřně v pohodě a měli

uvolněnou mysl

pro dobrou, dobré racioná,

racionálně rozhodlání.

Tak to je určitě

alpha a omega

a muho to nemusí být jenom takhle vyhrocená situace

samozřejmě, protože mi to

mělčích i teracích,

jako zažíváme běžně

a

vlastně

to, co asi je dobrý umět

právě rozpoznat situace,

který stojí za to

tu situace opustit, protože potřebuje

to

zvažování mít se řízený

a situace, ve kterých

můžu to rozhodlati udělat

i pod nějakým, jako v nějaký, třeba

emočným nepohodě, protože zase samozřejmě

z každý situace

se dostanete.

Ne, vždycky se dá útec

a asi by jsme měli mít

a to je třeba jedna z věcí,

se kterou si člověk

potká, třeba v práci,

kterou jsem dělala nebo kterou dělám,

že člověk by měl být schopen

pracovat i v diskomfortu

a měl by umět,

měl by znáct svůj vnitřní diskomfort

a měl by ho umět

vnímat, vědět, že v něm je

pomoct v té situaci

i tak.

Já třeba to je toho jakovom odbočka,

jenom jedna z věcí, kterou mám ráda

tak jsou tzv.

šifrovačky, když

pokud někdo nezná,

tak jsou většinou budtodení,

nebo noční, dlouhé bojovky, pochody,

při kterých

se postupně nacházejí různé

šifry, je to někdy dost

řekněme opravdu,

logicky náročné,

tomaticky náročné a tak dále

a

kromě toho, že je to opravdu

jako strašně pěkný dobro družství pro mě

tak jedna z věcí, kterou na tom obrovský oceňují

je, že člověk si sáhne

na to, jak

dokáže svoje logické myšlení

s rovná tvé chvíli,

kdy je 28 hodin vzhůru

a užel 40 km

a to je

to je věc, která je

strašně vlastně cená, si jenom

vlastně vlastně cít, protože

funguje to úplně

stejně úplně u všech, že ve chvíli kdy někdo

nový se do toho, do toho chce pustit

tak má pocit, že to samozřejmě bude

v pohodě, že samozřejmě má sebou

to jídlo a má sebou folii

aby mu nebyla zima a tak dále

ale ten, ta deprivace

zpánková, deprivace

z přímu potravy, z únavisvalový

je tak strašně

dobrá cesta, jak se

podívat na to, že ten mozek

chce vypínat úplně jako

cíleně a nechce se s člověkem

bavit vůbec na týlogické lince

takže to je jenom taková

jako k tomu komentář

vzahat si svůj vlastný diskomfort

jsou vlastně nějaké

návody, teď Katis poprcila

s kvělou situaci asi výborný trénink

zátežovou zkoušku přímo

byste zase mluvilo extrémní situacích

někdy našli byste

takové situaci v tom každodnosti

kdy vlastně možný si tohle to trénovat

a jako ještě nedochází

úplně k fatálním rozhodnutím

nepodepisu spolupráci z KGB

a podobně

tak

já si myslím, že my jsme tomu

v podstatě vystaveny

děnoděně všechny

pretože

a

umela inteligenci a

algoritmy sociálnych sětí

fungujú

na zneužívaní

přirozených

procesov

přebiehajúcich našich mozgo

kde

výmenou za pochvalu

a

jemné oceněně

získavajú

našu pozornost

ten lacný dopamin

cez lajky a srděčka

a pochvali a oceněně

kombinovaný z jemným na sraním

že v někdo vám

vlastně ta

ty hrské komenty mi tam někdo jako rozdrtíňa

Albo vám ten facebook

zobrazi príspevok s kterým

zlachkane sú hlasitě

po prípade je úplně protí vašemu

přesvečeniu

dobře nakombinované to způsobí

že napříkl tomu, že jste si išli

pozřejdíba recept na kurča

už hodinu a pol

pozeráte príspevky úplně cudzích ludí

který nevětí kde jsou

prečo to robí a divíte se

že bylo tak rýchlo

do takého mekeho dreva

a vlastně

začať rozpoznávať

že a něčo sami děje vlastně

v hlavě je znovu

kedy si to bolo ako keby

intelektualným luxusom

že máme čas sa s tím hrad

dneska z nastupů co

u malou inteligenciou

ktorá se staví na našich

slabostiach za těal

je našich silných stránkách

je jedný z základných

jedno z základných

podměnok ďalšího zmyslu

plného prežívania

a já vám to pojem na svojem vlastném prípade

já jsem se chtěla se tady zvládat

já jsem že akutně závislí človek

na vlastném dopamíně

hej ale samozřejmé

moj mozok mi každý den dáva dobrez dvovovodněňa

prej co tak musím ostať

hej všetké informace

přeprácu mám predsa tam

potrebuje vědět co si lůdí a myslia

kontakte ze svojimi fanušikmi

kamaráti predsa mají na občas drojí informáci

hej já mám tolko dobrý

a li by jasně

aby som tam strávil dalších 6 hodin

že

že vlastně

někedy

vám

aj pří tom kritickom myslení

ostane lenta pozícia

že ok, len sleduje

a aspoň

som dostatočně

že si ten večer možem povedat Martin

dneska si to nezvládlo

ale nedávám si žiadné

ospravedlněňa

nedávám si žiadné výho horki

a povím si

zlihal si, ale stále si robil najodši

jako si vedel

zajtrskusíme znovu

a tým pádom

vlastně ostávám stále

v maximálnom možnom

stave ostražitosti

ktorý mi umožní jedného dňa

ten vzorec zvládnout

a posunout sa ďalej

já som teda slavil osem rokov od kdy

jsem přestal fajčit

a těžto bylo, že

som si myslel, že nedá sa

a potom jsem se pozeral na svojich synů

pred ktorým jsem sa už musel

schovávat s cigaretou

v čom mi příšla absurd, ne?

polku života sa schovávate pred rodíčmi

potom 3 roky fajčitě

a potom 3 roky fajčitě vlastně slobodně

a potom se zašnete schovat

by nemalo by

a v nějaké chvíli jsem sa pozeral

na tých dvoch halanovochorin si Martin ty debil

s každou jednou cigaretou

s každou jednou

nije významně, ale pred sa

zvyšuješ pravdě podobnost

že jich neuvíš maturovať

alebo sa

ženiť, alebo

že nebudeš mať vlastné vnůčatá na rukách

stojí ti to za to

a vtedy jsem si pojel

aha, to je ten vzorček, to co som potreboval

a někde som si zpomenul, že som počul

keď prestávate fajčit z pravdětové rejne

oveľa výčeř statistická

statistická možnost

že dvám to vyděží, takže som zobral

cigaretu

Facebook

práve jsme říkali další, ale by být na Facebooku

ale je to závislost

a každý rok připomínka, podívejte

už je to rok, dvá a tří

presně tam jsme dneska

takže som si natočil to video

zobral jsem cigaretu prostřiholí

a

pojedal jsem koniec, a nefajčí

takže je možné

že jedného dnia, presně rovnakým

spôsobom, si povím

už je priestor, v mojom životě

tu to závislost

jako keby pustit a nahradím

samozřejmě nějakou jít

hehehe, hezky

ale no, to by mě zajímalo vlastně podobně

jestli ty máš poci, že si v něčem

vlastně trošku jako celháváš

v účitom kritickému myšlení, dovedeš ti to třeba

nebo to přetavit v něco

přínosnýho

jo, celhávám určitě

protože mám

abych vytáhla něco takovýho

na čem to je dobře ukázat

mám

řekníme některé vlastnosti

se který má vlastit celou životně

nechci říct, že jako prohrávám

ale takslím a zápasím

například

jsem takový ten typický člověk

který nemá úplně rád konflikty

takže se snažím

jako většinu situací

vejst spíš kdo hodí

o postupně

jsem asi už na sobě

odpracovala to, že

úplně neuhnu někam

jako aneschovám připrači

ale pravda je, že

ve chvíli, kdy se

nějaká situace tváří

jako potenciální konflikty

nebo už je v nějaký fázi konfliktu

takže proto

aby byla dosažena nějaká dohoda

a abys m 04.9.1936

co to c orchonovala

tak jsem uchodná

v tuh výjely��ě είนะ

je nejde dos bilmiyorum

takže když píkne

trošičku Flip

ukárogený

已经

na tej informace chcete

nejsou tak závažný a teprve zpětně třeba po nějaký době si samozřejmě jako

dorovnám, že jsem v té situaci byla vprávu, že jsem jako v tom konfliktu, že jsem

rozumím, že jsem te informace vlastně vyděla relativně správně, ale

převážila u mě ta snahá jako ta nekonfliktnost, takže tam a uvědomuju

si, že právě proto, že jako, že nechci si přiznat, že jsem se z toho konfliktu

snažila dostat, tak si je radši vlastně mějním váhu těch informací, jo.

A je to někdy silnější, někdy slabší věc, ale už jsem si jí u sebe prostě uvěřil.

Rozumím, je to vám podobně, takže, takže rozumím hodně, ale to je vlastně.

Vy máte rád konflik, že mě to vlastně jasný a vlastně jedna z částí vaši knížky právě o tomhle je, to mě

hodně zaujalo o tom vlastně, kdy je dobrý se případně pustit do konfliktu, kdy je dobré

vyhledávat spíš, což asi nejsložitější cesta v té spolupráci i tam, kde se sebou nesohlasíme,

někdy prostě z toho úplně vysouvat a vyhnout se tomu, to je tak jako zajímavý tém.

A tak možná se pojďme na chvíličku do něj pustit.

Ano, já jsem jak se to pověděl, tlakový hrniec, hej, že...

Řekáme papiňák.

Hej, papiňák, že mám ten ventil, ale raz za pár roku se stane, že mi strelí a vtedy víem,

že vtedy vlastně ustupují všetky zábrany a povedám si tak, jsme tu,

teraz si ten konflikt jakože užijem a potom z něho zase zoberujem všetky dvou sladky,

ktorej se v tej chvíli stali a pokračujem ďalej.

A já si myslím, že velký problém ľudí je, že oni jako keby nemajú tu,

nemajú tu škálu načítanu, že čohol jsou v danej chvíli schopni.

Hej, a je například obrovský problém...

Hinku tu je vpredu vedla hanky město, poď.

Dobrý den.

Že například ľudí, a ktorej jsou vyrečný, charizmatický a silný,

že prírodzené silné osobnosti, tak častokrát volje a príliž priebojné typy komunikácie,

lebo veť préních je prírodzené dosahovat rýchlo svoje cíle.

A častokrát by mohli být jemnější.

A potom zase ty subtylnější typy,

ako keby neschájují na ten svoj horný okraj,

že by se vedeli do několo dobre zahriznuť,

a možno na to mají jakože schopnost, ale to jako keby, že nepresků mají.

A potom jdu skor do nějaké hysterie, alebo jich vlastně ten konflik tak prekvapí,

že nevedí a má ten performance,

že nevedí a vlastně rýchlo a kdyby zahrat tú rolu, tak aby vytlačili toho člověka ze svojho pola.

Spíš mají třeba ten, jak se se zhroutí.

Alebo se zhroutí, a če je prírodzené, že ta emocia zahrá.

A vlastně, já čo hovorím, je, že nevyhybajte se konfliktom,

ale naozaj si vyhrať tě naňu, až na ten konflikt přiestor,

keď už všetko ostatné prestalo fungovat.

Je, povědějte rás, povědějte druhý krát, povědějte tretí krát,

dohodněte se neesplněné, všetko vy užijete,

a v nějaké chvíli si povědějte,

že tento človek mi lezí prostě tuto do toho, to mojho přiestoru,

a on tam nemá čo robiť, a teraz idem urobiť všetko preto,

aby on už ani ho nenapadlo, že tam vojde.

A ta zmena, zo sekundy na sekundu, je úžasný zážito, hej?

Je to prostě do vás vojde.

Všetko vás to včela, je vchěl by nějak,

který se traten papi nějak, který bubná, bová tak najbu buchne.

Většinou to je tak, že ke někdo urobi něče,

čo od něho nečakáte, a že já jsem to mal v parlamentě,

že já jsem tam mal takého pana, mladého story,

ktoré všetci, pojďom, išli osobné útoky,

prostě fackovali ho mentálně, teda, hejně,

že by fyzicky, ale prostě to byl taký fackováci panák,

a já jsem si vždycky ovojil, že aspoň se snaží,

a rása stalo, že jsem něčo povedal,

a vidím, že on je na druhé strane vlastně toho sálu,

a ukazuje mi, že či jsem si něčo pichol, hejlo,

bo tak moje storky z mladosti v parlamentě byly také popularné.

No a teraz...

To z ní zajímavé, ale nechám vás mluvit.

V tej chvíli do mňa vošli všetci čerti, hej?

Je to, že šetrím ho, dávám mu přiestor,

snažím sa něj z poňom osobně,

a jsem si vykračal to hore do toho poslaneckého sálu,

nikak čo je jediný přiestor, kde neslu žiadný novinári,

a tam jsem to teda pustil naplno,

vzmysle, že hejlo, akože dávám ti přiestor,

pozry si celý, jakože svoj prehlad správ za posledných 5 rokov,

životě som po tebe neště osobně,

a proto, čo si teraz urobil jednoducho je úplně mimo mísu,

nemože se to opakovat a správ to ještě raz,

a začnem hrad na těba osobní, a to po tomu vidíš, čo se to bude děl.

Sálo dí k tíšku, já jsem si odkračal,

někde dole na chodbě mám do behol,

po těch jsou rukou povedal, že můj všetko jasné,

a o to jim byl svatý klut, hej?

A toto ale nemôžte urobiť každý deň, hej?

Protože budete za hluváta, budete za človek,

o ktory, ktory, s kterým se jdá dohodnout, to se nedá správ,

to musíte si, protože v děti razat jich pár rokov,

nechat straly ten štupel, a potom opekněla zase na spět,

a doho se snažit z lůdmi dohodnout.

Jasně, ale obecně to, co jste říkal,

že někteři lidé mají tendenci, k jednomu i nik druhému,

tak zase asi si snažit vystupovat z té komfortní zóny

a trošku si to pokoušit, i ty věci,

který nám nejsou úplně přirozené naši osobnost.

Hej, tak to, že já si myslím, že je dobré otestovať,

že pokijel se ešte cítím.

A už to zase netlačit před přece stuhránu,

lebo nie jsme všechny rovnaky,

nemáme to všechny dane,

a v rámci tej logíky, kterou jsem hověl na začiatku,

na výklad to, co jste vyhovorili, to dá brutalně dále zmysel, hej?

Že pre vás

najlepší dvovo, najlepší spôsob obhajenia

v 2. sociálnej pozície je dať ľuďom dvovodí,

prečo by na vás nemaly útočit, hej?

Asi javně tu sociálnu poziciu máte uchovanou,

dobře máte kamarádou rodinu,

pozívajú vás na diskusie.

Takže, jakože všechno funguje, hej?

A zrajme, asi nije je až tak potrebné

z některými ludmi někedy jiz do konfliktu,

protože to za obhajovu tej vašej sociálnej pozície

v danej chvíli něstojí.

Je to tak. Možná, k tomu mám ještě vlastně naparájí na věc,

že podle mě velmi rozhodující věci je,

jestli ten konflikt nastává v rámci

třeba nějakou kolektivu nebo nějakou prostoru,

ze kterýho není uniku,

a nebo jestli je to něco otevřeného,

teď vlastně to, co mě k tomu napadlo

moje jako osobní zkušenost

nebo osobní fungování Lenkaví,

že já jsem z místa, kde lišky dávajíc v růnoc,

a kde je 90 lidí

a to je prostor,

kde se prostě brutálně vyplatí

fungovat diplomaticky

a snažit se v nějakých věcích ustoupit

a potom zase si třeba díky tomu

moc dohodnout něco dalšího.

Protože ve chvíli,

kdy by v tom prostoru zavládla nějaká konfliktnost

a to, že si to lidi vyřícivou přes ty konflikty,

tak to nemá konce a není z toho hlavně uniku.

Jo, ve chvíli, kdy mám konflikty ze súsady

a nechci se odstěhová,

tak si vytvářím potenciálně velmi těžívou situaci.

Ano.

Pro všechny zůčastnění.

A přesně tohle je prostor,

kde vím, že budu ochotná jít

na výrazně větší toleranci

a na výrazně větší dohodů.

Nechci třeba vpracovním nějaké vpráci.

Nechci třeba vpracovním nebo tedy

ve vstazích, který si můžu řídit.

Pokud zjistím,

že s někým kogo považou za kamaráda

se začínáme rozcházet věnismě

a že už nám ten vztak nefunguje,

tak je vlastně smadný.

Bůj to nějakým konfliktem

a nebo prostě oddriftováním

si říct dobře, tak tady nám

to nefunguje, takže spolu nebudeme.

Ale jsou situace,

ve kterých si myslím,

že ten princip vědnávání

bude úplně jiné.

Já bych tě ještě nechala

pro tebe trošku prostor,

protože myslím si,

že vlozejímaví se zastavit

u Bejsovské inference,

kterou vlastně,

kterou školíš

a protože to je vlastně situace,

kdy už ani nestačí to kritické myšleně,

ale je potřeba s některé věci

věc vyčíslit udělat si

zasady citoru nějakých vzorců

a pojďme si o to zastavit,

o tom vlastně školíš

jsou dní znalce, jsou kriminalisty,

jak vyhodnocovat různé situace,

ve kterých je

jako víc aspektů,

které je potřeba zhodnotit.

Co je vlastně ten hlavní princip toho?

Jo, hlavní princip

se podle mě dá dostať na konec

do úplně intuitivní formy

a nemusíš něco počítat.

Hlavní princip říká,

že když

zvažuju víc nějakých hypotéz,

které se něčeho týkají,

tak

že

nemůžu začít hodnotit

to, co vidím,

bez toho, že bych se předtím uvědomila,

jak vlastně obecně tehypotézy

si vůči s tobě stojí

co do pravdě porobnosti, že nastali.

Typický příklad je

rovný hypotézy

jsou, když nevím,

že se někomu narodilo dítě

a nevím, jestli je to kluk nebo holka,

tak jsou to celkem rovný hypotézy

co se týče pravdě porobnosti

a pak i informace,

které budou přicházet,

můžu vlastně

uchopit téněř jenom na základě

toho, jak ta informace vypadá

a neřešit nic kolem toho,

jak pravděporobný ty varianty předtím byly.

Ale když budu mít nějakou situaci,

která je ve výrazném nepoměru,

nevím,

si se mám pustit,

nebudu se půjvěřit do nedávné doby,

ne?

Do očpavání asi ne,

nebudu do testů, vlastně to je, to byla asi.

Zkusím to říct, pro mě jako hezký příklad

jsou ty drogový testy.

Jo, ve chvíli,

kdy, ja ho používám všude,

tak se omoháte, kterým to příklad.

To je dobrý příklad.

Ve chvíli, kdy

půjdu s nějakým testrem

a drogy,

tak musím dramaticky rozlyšit,

si s ním jdu ve 3 hodiny v noci do Karlových Lázní

na diskotéku

a nebo,

jestli jsem s ním vyrazila v 9 dopoledné do materské školky.

Prostě proto,

že

s podstaty tej situace,

hypotéza, že ten, kogo tam otestuju,

je opravdu pod ulivem drogy.

Je výrazně,

výrazně jinak pravděpodobná.

A naprosto zásadně

vňuje to, co si budu myslet,

v případě, že mi ten test víde pozitivní.

Zatímco v těch Karlových Lázních,

kde

jemu můžu nevím, jakou má tak rozkušeno

s Karlovými Láznimi

a levedři v noci si myslím,

že když dám

10-15 % lidí,

který tam něco,

co do testovat mají v sobě,

tak je to jako docela slušná,

dobrý takhle odhap.

Tak v týmaterské školce

nejnula, to dítě samozřejmě

může mít v sobě

jakou ládku z léku třeba.

Nebo typicky, když

kdo tam má varnu,

tak to je těm mastou pačka,

kdo jde až do těch dětí,

takže

můžou jít to pravdou ráno,

do školky rostěkany

a podlivem

ale je to strašně málo pravděpodobný.

A

to, co já musím vědět, aniž bych

výtala je, že za tím,

co pozitivný výsledek v těch Karlových lázních

mi docela dobře potvrzuje,

že ten člověk je podlivem drogy,

tak pozitivný výsledek v týmaterský školce

je z největší pravděpodobností

falešná pozitivita

toho testu, jako takového

a je jenom malinkou pravděpodobný,

že je to pravá pozitivita,

až to dítě někde nabralo drugu.

Ale pak je situace,

že jdeš testovat na střední školu

v štrtek,

kdy teda

nejseš v těch Karlových lázních

ve tři ráno, nejseš

materské školce.

Jak se to vyhodnout svoje tam,

to, co se týče falešné pozitivity

a podobně.

Zrovna ty drogy jsme zvolili tříklad,

kde vlastně pohrát,

jako se pohybujeme, spíš

v zóně, kde než ešte testují,

tak je to míň pravděpodobný,

že podlivný drogy je než,

že není. I v těch Karlových lázních

nebo aspoň ne, pod tou drogou,

kterou jdou zrovna já testovat.

V široký tester by to chtěla,

no.

Takže, takže

vlastně teď se zrovna jsme se dostali

do situace, kdy řešíme jenom,

jak hodně málo pravděpodobná

ta varianta je.

Ale kdy se ptáš,

že tu střední školu

nepochybně můžu

a to je to třeba, co se dělá

fornzení vědě, kde

konkrétním případům u konkrétních

osobn,

můžu na základě nějakých informací,

které k té osoby mám

k dispozici, tak udělat nějaký

odhat, tady,

jakoby předběžný odhat,

to, čemu se říká

praher, čili předběžná

pravděpodobnou.

A dělá různé, s čím

ten odhat pracuje. Můžeš pracovat

opravdu si informacimi, které se jich týkejí

osoby, takže když vím, že jich

jdu testovat osobu, která už byla

čteři krás, zadržená pod vlivem

drogě, křídí auto,

tak jí přisoudím výšší praher,

než když jdu testovat osobu,

o který takovou informace nemám.

Můžu teoreticky použít informaci

třeba, ne,

přímo o té osobe, ale o nějaké populaci,

ze které pochází. To jsou

třeba ty Karlovy lázni, o komunita

Karlových lázni v noci,

tak má, vykazuje, nějaký

ale pak samozřejmě, když se budeme bavit

o testování nějakých

dalších věcí, tak ty

tak ty můžou být naopak hodně

extrémně pravděpodobný,

to, že si do

nějakého určitýho vieků

do našeho už

prodělala určitý, třeba věrový,

o nemocným, můžu být pravěpodobnost

80-90 %

a v tom případě vlastně

opak zase bude trošku nespoleglivý

negativní výsledek na nějaké

protilátky, toho nemocnění

takže záležíš to na situace

ale když se vrátím

a stručně řeknu odpověď na

tvou tvojí původní otázku

zásadní si je vlastně uvědomovat

že nějakou váhu

má nejenom

ten tester, nebo nějaká data,

která nazbírám, ale že to musím

že to není, že ta data,

která nové získám, není celý vesmír

že ještě existuje drhá

na toho vesmíru

a to je to co testuju

koho testuju nebo jaký

jakou, jaký situace

se pohybuje

protože je to prvěk kombinace těch informací

mědáváň odpověď, která se

blíží realitě

a tohle všechno vlastně se dá

teda i poměřovat, vlastně

školíš, teda i jakým způsobem k tomu

mají přistupovat, ti jsou níznalci

a tak, aby vlastně se nedopouštěli

nějakých skratek

kterých se dějí

tak, překníme

a ještě mi teda řekni, když mi zůstaneme

vštěch vylkou toho, mi právě zmínila

na posledě, když jsme si psali,

že si jde dávno školy

latice mentáře Bejzovské inferenci

to mi je zajímalo

jako o co šlo

princip Bejzovské inferenci je vlastně

vše prostupující, o mysli toho jenom

nejsme vědomy, takže si toho

nevšímám

protože nám to, možná taky proto,

vždyjí o punských válkách

ale neříkej nám o to

plně jak funguje spoustat

uležitých věcí ve světě

a Bejzovská inference je princip

který prostě

výmto způsobem

dokáže uchopit

prakticky libovolnou situaci

takže

ho najdeme ve spemových filtrech

najdeme ho

v autonomních vozidlech

překníme v principech jak fungují

jeho najdeme ho

v diagnostice, když neská někdo

jde s dítětem

nebo v těhotnství na test

když se řeší

genetické vady

tak celé je to vlastně postavené

na jednoduchý relativně Bejzovský sítě

která umí právě

z nějakých a priorních rizik

kolik je ti let, z jaký sež

po pulace

odhodnout

a priorní riziko tím matky

nebo z nějřeho toho plotu

u té tomatky

a skombinovat to s tím co tam naměřím

a zvážím a uvidím

a vyřknout

nějaké další

aktualizované riziko

že ten plot je postižený

a už to vidím v tom betonu

tam se taky musí být různé poměry

jo, v betonu

obecně v průmyslu

je to všechno daleko daleko dál

protože

v medicíně jde jen o životy

v betonu jde o peníze

a všude kde jde o peníze

to bylo silný

tohle to je

ono je to bohužel

já vím, že to působí trošičku

nepríjemně to říct

ale je to tak, kde jde o peníze

tak se ta zpětná lazba

a to vyčištění těch metod

vyví veľmi rychle

a právě typicky betonáři

a všechny tyhle ty výroby

v továrnách se používat nějaký systémy

třeba pro řízení kvality

té výroby

ale jdeme tomu

tu hnutí betonu

a to jak rychle můžu očekávat

že te materiál dosáhne

nějaký úrovně kvality

nějakých vlastností

tak se řeší vopravdu už

jako plně bejzovskými modeli

právě proto, že ty lidi potřebujou

aby když staví v duba i ten krík

tak aby to nespadlo

a tá zpětná vás bá

tohoto druhů je prostě

stršný se o návaz

Dobře

Já ještě teď jenom

už se blížíme ke konci a potom dám

prostor otázka už si můžete

můžná formulovat nějaký dotazy

Já tady procházím co tady mám

za poznámky a mě hodně za...

Tady, jsi nemáte poznámku ještě

k Haliněk inferen, jsi vás něco

nenapadlo k tomu, abych vás nepreskočila

bylo by to na dalších děpatů předpoklad.

Tohoto můžeme sudných znalcov

Hej, že

strašně velá z toho, co jste povedali

je vlastně

že ekstremně dvoložité a týždě

vysadalo o tom

ale keci uvedou mým zase zase

zvojí zkusenosti, že

jako malý vísek

chápania toho znalca, to je

pre napísaně

toho posudku

tak vlastně to iba doklada

další jako keby tě hličky

a vracel se k tím

vzorcom myslení a že prečo jsou tak strašně dvoložité

a boke to nemá ju vlastně

uchopené, tak to musí alo byť intuytívně

a oni to intuytívně stále robí

a protože vlastně ten princíbě

popisom intuytívného

nazehraně je na bežnou každodennu realitu

ale v momentě, kdy vám to někdo povění

na hlas, tak by možť byl

aha, jo

a čo je výhoda, že o tej chvíle

sa o tej veci

s kolegon bavíte ustáleným

způsobom

ktory někdo popísal

a dalmou poriadu

a například

sudný znalec

v nějakej chvíli

si musí vedome

uvedomiť

že on nehladaví níka

například přistresných činnoch

my robíme rozsiahla

jako keby cvičenia

a oni musí a rozoznávať

veľmi subtílné rozdíly

mezi právnickou otázkou

a sudnou znalecskou otázkou

protože často krát

takto, že prokuratori

si to zvyknu zlachčovat

a zase

obhajca proti strany

chce

zpohybnit vypovedci

s nalcán, tím, že mu dá

právnickou otázku a on agnaň

odpověje, tak pověje

pán ználed už má názor

a tím padom z nehodnotí jeho vypovedť

a to je zase ďalšia vrstva

hej, že ten znalec

může být 100% přesvědčený

o tom, kdo střel, koho zabil

ale musí povedať i ba o trajektorii

aká tam bola krou

a čo z toho

vlastně, on musí povedať

s 100% pravdepodobnostou

táto osoba

sa v tomto čase nachádzala

v tej měsnosti

tak dost pachal trestný čin

lebo on tam na to nije

a vlastně na každou jednu vrstvu

toho rozhodovacího procesu

a potom aj prácov

s tím, čo robí sa s tím posudkom

na tom súde

on musí mať nějakým způsobom

uchopený vzorec

ktorý mu zjednotušuje život

a znižuje měru frustrácie

ke náhadou ten súd potom dopadne

nějak jinak a on se cítí,

že robil tu práco zbytočně

do pozície,

v ktorej on nemal být

a tam, kde mal být, neodvědou dostatošně dobrou práce

Já si myslím, že tohle je

vopravdu velmi přesný půjpis

z kutečnosti

a to, co třeba mi děláme,

že se snažíme těm znalcům vysvětlit

že ta bejzovská inference

je vlastně stršlivě úlevná

pro něj ve výsledku

protože oni právě musí pochopit

jejich role

není role toho decision makera

nehypotézami

ale oni mají říct

na základě toho, co ho pozorují

tak mají tomu soudu

říct, podívajte, pokud vy

toho člověka na začátku

z nějakých informací vnímáte takhle

tak to znamená

nevýsledku tohle, pokud ho vnímáte

jinak, po nebo pokud další informace

ukazuje někam je nám

tak to nějakým adekovážením způsobem na to reaguje

ale vyjadřil se jenom k tomu svém oboru

a nemusí dělat to rozhodnutí

a je to z odpovědnost někoho jiného

a

to co se

právě co my jsme trá pozorovali

teď už nějakou dobuje

ta situace trošku jiná

ale pozorovali jsme

že ze soudních procesů

se stávají znaledské procesy

protože ty znaledci se tam přestřel

bydka znaledské posudka

a ten súdce úplně vlastně stráci

svoji pozici protože

se bojí na koniec jít

a třeba proti tomu co říkal nějaký znaledc

právě v tom

že si není s tým jeho oborem

a viděli jsme hodně

že rozsudky se opír

že rozsudek přepisuje

znaledský posudek

protože znaledc řekl, že toto to

tak osumlet na tvrdu

a to je kritický problém

znaledc vlastně

interferoval někam

nebo penetroval někam kam

jít vůbec neměl

kontrola toho procesu

kedy

ten znaledc

se nemál prečo výjadřit

k právnej podstatě problému

a vlastně

a súdca v danej chvíli zlíhal

vzákladnou

príncipé rozhodovania sporo

a to je

že všetky dvokazy se posudzuju

samostatně a bez

vzajemných suvýslostí

Myslím si, že o tomhle

byla byt velice dobra

a debata ještě někde příště

Já teď vyzvův publiku

když máte na naše hosty

nějaký dotaz

Tak dobře

nebo je tady něco

A tam hezadu děkujem

Ano

Honza Simkanič

Dobrý večer, Honza Simkanič

tak je Denik

a já se přiznam

tomu, že já jsem strašně

samozřejmě baví to

o tom přeměšla poslouchat to

ale to selské

mě tam k tomu asociuje, že

to bylo použitelné možná

před 100 lety

kdy se ty věci strašně opakovali

a těch impulsů nejen, že ich bylo málo

ale byl strašně podobné

To znamená, že aplikovat naučený vzorec

proto vlastně ta rada můdrých

indiánů, kteří věděli, že prostě

když zaprší, tak cetídy na to začne

něco růst, tak se asi dala

dneska

selský rozum

mě přijde, že vlastně na prostr jako

nepoužitelná věc, protože

politici se s tím úplně zaklínají

protože apelují na ty první signály, které

v hlavách máme všichni

protože přece jako

ten vzorec

té dávné moudrosti

jsme schopni aplikovat na

kompleksní mechanizmy globálního světa, kterým

vůbec nerozumímeš, tak to přece jako

je banalita, využít

u těch základních potřeb

nebo nástrojů a

přenestí na něco, co je

přesahuje veškerí jako naše představit o tom,

jak kompleksní svět.

Má smysl se vo něm ještě dneska bavit

a je vůbec jako nástrojem,

který jakkoliv vlastně jako

má mít nějakou hodnotu,

když stojíme tvář,

tváří v tvář u mělej inteligenci

kompleksní mechanizmu

meko globální ve snice, kde vlastně

nic z toho, co jsme se naučili

o tom, že se repetitivně

nějaké mechanizmy opakují

a nepriliš služité,

tak

se nedělá vůbec využít.

Děkujeme, takže má v dnešní

době smysl

celský rozum?

No podle mě celkom úrčitě a hno.

Pretože

presně jak

vlastně Honza povedal,

tak

on je sice neuplatnitelný

na tě velké

kompleksné vzorce,

ale on je stále jako uplatnitelný

presně na tom rozsahu

sveta,

ako byla ta dědina pred 100 rokmi.

Hej, že častokrát

V této jenom mě ho povížit

ve správné rovině, vlastně.

Hej, že

dávám příklad.

Boho jsou minule dávať

rozhovor

do nějakého podkastu

a jak nám nedávala

vlastně mikrofon, ta slečna,

která tam stála

a tak mala tak,

že asi šěstich farieb

mala vlasy,

důhové šatty,

zjavně mala priatělku

vela piercingou tétovania.

A

stěžovala sami, že

jejj mama

spohybně je

učinky očkovania.

Nejto bylo v covidovej dne.

A já jsem se je opytal,

že povedce mi prosí nás,

že kolkokrát vaša mama

za vášho života musela

urobiť, že výrazný ústupok

aby vás

uchovala ještě stále

vo svojej blízkości.

Hej, že

pri prvej naušnici,

pri prvých zafarbených vlasoch,

kec tě je povedali,

že jste lesba,

kec tě při dvěřdy si

priatělku domov,

kec tě přišli

prostě už komplet takto

jako nová osoba,

tak vždycky ona musela urobiť

ten výrazný krok do

jiného sveta,

aby vás dokázala akceptovať,

že stále jste jejich cera.

A vy která spríděte

a prvé, co pověděte,

že aš mě ti přesvíčat o tom,

že očkovanie funguje,

tak co robíte preto,

aby ona vás ešte stále cítila

jako svojho najbližšího člověka.

A tam sedliacký rozum

nám hovorí,

najprv je to moja mama

a

já musí mi ujistit,

že jdu lubím, respektujem

a stále je dvořitel súčastiou

mojho sveta

až potom všetko ostatné.

A

já se obávám,

že

nes premýšlamy

tak komplexně a zložit to,

o tom,

čo je správné,

že nám vlastně

těto úplně základné veci

v nějaké chvíli

od idu

zrůk

lebo nám přídu príliš

jednoduché a malé.

Haleno.

Já

vlastně

vynímám

sedlský rozum, musím říct

ještě zase významně

jenák možná se

tím bližím

k tomu, co řekal Honza Simkanić

v tom, že já ho vnímám

jako nějaký rozhodovací mechanizmus

ve chvíli, kdy

dostanou nějakou informace

a mám na základě vyních

udělat nějaký rozhodu, týto znamená

když to vztahneme na tu vesnici

tak

ve chvíli, kdy vidím nějaký vývoj

počasí, tak mám se rozhodnout

že obivlí, který ešte

není úplně dozráli, ale už

jako se k tomu blíží

takže prostě rychle začnout iž ně

a pozbí rámho

s tím ryzykem, že není

ve kvalitě, který by mělo být

a nebo to neuděláme.

Tento rozhodovací mechanizmus na umlohách

který nejsou vlastně tak složitý

a dovolím si tady

zase takovou pohybnost

zbrobnou

nejsem si jistá,

že

ve skutečnosti na mnohatěch úlohách

ten celský rozum opravdu fungoval

protože

ty situace

ve skutečnosti oni nejsou tak simpleksy

oni jsou složitější

a

to z těch věcí

se předávalo nebo těchto rozhodovacích mechanizmus

se předávalo nějakou tradicí

a pozorujeme to v systéme, kde

se dají dneska zbíradatá, jako je

třeba medicíná, že obrovská část

medicíny

jako předávaná dovednost

s nějakými postupy

byla spíš patologická

třeba. Byte lidi nechali být, tak by ich

umřelo míň, než když je léčili

svojcoven, který považovali zafodný

a tam je prostě strašlivě

problematický bot v tom,

že ten mozek má

zerozenou tendenci k nějakým

konfirmacími. To znamená

ten člověk je nemocný,

já mu podám nějakou látku, o který mi

někdo řekl, že

ho to věléčí a on se už zdraví

a já vidím efekt

nebo si myslím, že vidím efekt

a ve chvíli, kdy mu to látku podám

a neuzdraví se

tak já si neřeknu

a tak ono to nefunguje, já si řeknu

nemoc byla příjeliš silná, nebo

on nevěřil to možný

tak byli zrelativizují si

tu negativní strán. A tím si to dědíte

do další?

Zase, nevím

přesně myslím si, že to byl

paracelzus, ale možná

se velmi mílými, o tak bych

mu to nerajda vkládala do úst

ale někdo

z těchto lék hrůřekl

tento lék pomůže všem výmať

těch, kteří i tak zemřou

což se dá říct úplně o čemkoliv

a bude to platit

že to pozorováň

toho tý konfirmace

to, že věžství

která věko vyskne

30 prorodství, tak se prostí

mnou až dva krát trefí

a my zapomeneme těch 28

a vidíme efekt. Takže

když se k tomu vrátím, já mám

v mnohá situacích velkou pochybnost

že to čemu říkáme selský rozum

v tomto kontekstu, tak

že fungovalo, že možná to nefungovalo

jenom jsme si toho nebyli vědomy, protože

dojem efektu dlouhodobě

a mysleli jsme si, že

věc, kterou používáme, takže má

jako svoji platnost a svoji více.

No čímž by si vrátila teda otázte, jsi má

selský rozum, která smysl, když vlastně

Já tu ještě dokoní k tomu níčo

a to jsme se dostali k tomu, teraz právě

teraz. Hej, a to je jazyk.

Hej, že keby jsme si teraz, že

Honza dá svojou vás to vnímá kdo

a teraz už mezi sedliackým

a selským rozumom je rozděl.

Hej, že sedliacký rozum

jako jsme to preložili v knižke

Už na zakladě rozhovoru, který jsme robili

s Panou Kovským, jsme zjistil, že tam je

měrný, jako keby, že posun

významový a ešte aj miho dvaja

jako keby chápeme

zásadně jinak a možno, keby

jsme si dali napísat definicí

no a to je těži jedna z vecí, o který

v tej knihe píše má je extremně

dôležitá a to je ta vlastně teoria

jazykový hiér Ludviga Wittgensteina.

Hej, že on keď jú písal, taky

jú robil vlastně i bá

myšlienkoví, lebo vtedy

lidi mali bližšie k sebe myšlienkovou

jako dnes, ale tým, že dneska máme

tej konteksty tak strašně rozdělné

tak je velmi dôležité

najprv si povedať vlastně, že

čo pod tým pojbom myslím

lebo už len dve naše

odpoveděj

z nějů, ako keby

jsme každý rozprávali o něčom inom

a asi i rozprávali, a z vysokou

pravděpodobnostiho honzální

také myslí o něco trošku jiné

a

tam

vstupuje znovu ten

nový vzorec, že

předtím, že se pohádame kdo má pravdu

teraz, tak si poďme udělá definici

tak si poďme najprv zadefinovat

a my to učíme teda

stredoškolských debaterov od 96. roku

94.

že každá debata musí začínat definíciou

a až keď sa zhodněme na definicí

až potom můžeme řešit

samotný problém

co se hledá ní definicí

On je strašně těžký

čím jsou to obecnější

a verzatelnější pojmy

takže pokud budeme chtít

mít debatu na téma

můž a žena, tak jsme skončili

protože nebudeme na začátku

schopný vydefinovat

ten pojem, nebo přesně řečeno

zistíme, že na různých rovinách

je definovaný různě

a že třeba i historicky

nebo v časově mělákem kontekstu

to je definovaný různě

a že prostě nejsme schopný

se ústálit na nějaké definici

a to teda mimo chodeme jedna věc

kterou my taky se snažíme

ukazovat v rámci

školení, znalců a tak dále

že slovo je strašlivě nebezpečná věc

typicky slovo a který se týkají

pravděpo rovností

to je to často, občas

tak jsou, oni můžou

byť prostě strašlivě rozdílně vnímane

když tě komu řeknete

to je možné, že byl bodnutý

tímhle nožem

tak jeden člověk to vnímá

jako pocitově 20% pravděpo rovnost

a dvohy jako 90% pravděpo rovnost

takže tím se vracím

teda, že ta otázka

skvělá otázka, ale nejdží bychom si teda museli

najít přesný smysl toho

co vlastně je silský rozum

a do toho se asi teď pouštět nebudeme

dám prostor někomu jinému

prosím, pane

prosím definovat objektivní medi

definovat objektivní

zpravdejské medium

jak ho poznám

a která k ním řadíte v zahraničí

a v Česku, jdeme tomu 3 a 3

myslím, že dnes je

mezinárodní den tisku svovodného

takže ta otázka se velmi hodí a děkujeme

jo, objektivné medium

neexistuje

pretože objektivna realita je

nepoznatelná, vám pově filozof

ale

a ideme k pravděpodobnosti

a na základě

poznáných skutočností

o světe

a základných princípů

jakože intelektualné

podstivosti

dokážeme škálovať

různé výpovede

od s vysokou pravděpodobnostou

výkazujuce

maximálnu možnou měru poznania

a to je to, co vyvoláte

objektivné medium

až po

úplný blut a lož

a teraz, ako máme poznat

tě prvé

prvá vec

vidím autora

to znamená, že někdo zbou schopný

se pod to podpisať

svojím vlastným menom

a já si vím pozereť historiju

napr. o starších článkov

kedy bou schopný se ospravedlnit

kedy něčo uvědol nespravně

uvádzal upresněně

kolkor vozných

zdrojou

o slovu je k tomu, aby získal

co najšírší počet pohladou

na jednu té, to je prvá vec

druhá vec pracuje

v medium, ktoré má zverejnené

svoje vlastné etické

nějaký kodex

nějaké štandardy

ako přistupuju k informáciám

a pravidělně se necháva

na týchto veciach testovať

s nimi čítatelní

to znamená pěti někdo upozorní

napr. na to, že zverejnili

nepravdivou informáciu

tak ji už ní je léže opravia

ale opraviajům informáciou

o tom, že jům opravili

že ukážu svojoj vlastné pochybeně

a snaží se přibližit k tomu

co voláme teda

co najbližšie objektivné reálite

Ďalšia vec

je, že vlastně

respektuje hranice medzi žánram

kde něčo oznamuje

tak to oznamuje

informátivným spôsobom

a keď k něčomu vyjadruje názor

tak to robí v komentárovej sekci

a nemixuje

těto dve veci dohromady

zaučilo manipulacie

verejné měnky

a už těto tři veci

a k dokážem při nějakom

mediu vlastně rozoznať

dohodobo

tak sami přibližuje k tomu

že z najvyššou možnou měrou

pravdepodobnosti svéčí

odněz

maksymalné možné měre

poznadilnosti svéta

nebudem dávať mena

hej

a myslím si, že ta škála je

jaké bychom mohli

tak, že Derek N. slovenský

a Český samozřejmé

by som určitě tam

zaradil

stavečko všeobecně

u nás

no, ta stavečka pokulháva

ale

jsut jsou mena

konkrétných novinárov

novinari, ktore sa stále snažia

a

v osvětě tak by by si

až na pár možno

pochybení, že v jednotkách

ktore si pametáme za posledné roky

a večinou

sa dá dosledovat

vysokávají informácie

preverují informácie

a jako s nimi pracují

spojených štatoch amerických je to těšší

ale když se pozéráme na tě

na tě mapi, jakože prekrivou

tak tam ta polarizácia

a spoločnosti už se do velké míry

prejnesla do polarizácie medii

které se stávají u hlasnými trůbami

jako keby tých

polou, tých názorových spektier

než by se snažili

udržiavat nějaký vývažený stred

ale nie som odborník

pre mňa CNN

ještě stále gudinav

ale je možné, že někdo by ma

vyvědol zomil

každopádně

myslím si, že

neviem, či to je

súčasťou bajsovské interferencie

ale začať učit

ľudí rozmýšlať v jacej v pravdepodobnostiach

jako

v binárnom

videní sveta, buď pravda, alebo nepravda

je jeden z dobrých

návykov prednešnů dobu

a covidová doba nas to

velmi jako, že silně naučila

hej, lebo

ke dna začiatku někdo povedal

vírus mohol

vírus celkom určitě

byl vypustený z laboratoria

bolo dobre povedať

nevěme o tom dost

hej

ani ano, ani nevěme o tom dost

hej, kecme zistili,

že nějaké konské antiparasitiků

může být možným liekom

bolo dobre povedať

nevěme o tom dost

to, že

ono bude fungovat

v krajinách, kde mají v ľudí a o veľa

v jacej parazitou

a to nám, ako keby

zanes je obrovské množstvo

metaanalísto i vermektinu

a jeho možné ovplyvuna covid

těžka vlastně vdíjavovalo iba časom

a je lachké povedať

ty si samí liel

lebo vtedy bolo úplně jiné poznaně

to jisté

já to mám každý děň

akože obydve strany

sporu klamu

v ukrajinskou ruskom konflikte

ale

ten pomer

je obrovský iný

je něčo iné

keď ukrajinska strana

zpráví zámernu prostě psychologicku operáciu

alebo

kde se začne šírit prostě

o něčom

nějaká

něj úplně pravdíva sprava

o přípravované offenzí ve vránci

zmetení a nepriatela

a je něčo úplně jiné

keď rusí otvoreně klamu

o únosoch 20 tisíc děti

hej, že prostě

že začat si

uvedovat jako keby, že pomery

a súvislosti

je podľa mňa dneska o veľa dvoležitější

při mediálnej grámotnosti

jako rozoznávať pravdu

nepravdu

a nějakou objektivnu realitu

od toho zvížku

Já bych to můžu třeba jenom doplenila

myslím si, že důležitou věstoru jste taky zmínil

a to, že i samozřejmě

media, která se snaží maximálně o nějakou limit

o to být objektivní

podle nějakých kryterii

takže děláme chyby

ale vlastně důležitý je to

příznat a opravit

takže jako ne, že by si media měli hrát

na bezchybná

jako, že my jsme ty nejlepší

protože ne děláme chyby

tak to není naopak

myslím si, že je dobrý to, když ukazujeme

v deníkoe

a myslím, že to je docela dobrá známka

podle které jsem se třeba hodně neřídila

ale byl to jeden z důležitých aspektů

když byhem covidu

jsem mluvila s různými vědci

tak tě, kteří mi dokázali říct nevím

jsem si tím můbec s tý, k tomu nemám data

a nebo to jsem se i splet

tak mě přišli mnohem

důvěrionější než ty, kteří se byli

v prsta, že oni mají pravdu

no to myšlení v pravděpodobnostech

je vlastně

ryticky důležitá věc a zároveň je

strašlivě obtížná

jednak proto, že

řada

řadu odhadů, který takhle děláme

tak vede k nim nemáve s k nějakým rozhodnutí

který, ale má binární povahu

ty se nemůžeš nechat naočkovat trochu

jo, na 27%

ty se prostě

budete musíš nechat naočkovat

nebudeš očkovat

takže i vlastně velmi hlboká

analýza sofistikovaná

která vede k tomu, že se ti

šoupá nějaký měřídko

mezi 43,56%

je, zaprvé, obrovský

množství práce, řekněme

která povede k tomu,

že stejně nevíš

a stejně tvoje situace

ty stejně se nějak musíš rozhodnutit

ona nyní úníku proto,

že bude to nekonáš

a pak se přirozeně

přikloníš k tomu, že se neočkuješ

takže vybereš jednostích rešín

a nebo konáš a očkuješ se

a on vlastně

tohle ta bináritá

řady rozhodnutí

jako, když se někomu potřebuju bránit

musím se v nějaký situaci rozhodnutit

ne, a není moce

ta situace je taková

můžu ho zásadně zranit

můžu ho zásadně zranit

existujou nějaké

mezi možnosti, ale vlastně

reakce, třeba typické, na nějaký stressový situace

by měla byť jednoznačná

a pak vlastně

nějaká hluboka analíza je spíš na škodu

proto, že ti snížuje

ten drive k tomu rozhodnutí

a pak ešte teda samozřejmě

existuje poznámka

taky asi nejsem

já vůbec ten úplně dramatický

kompetentný člověk, ale

taky jenom řeknu, že

o táska samozřejmě do jakým měry má

na tohle to vliv,

že fungování neuronový sít

je binární

a že ty výstupy jsou jedničky anuli

a jak moc

vlastně je pro neuronovou sít

přirozený

začíc zaobírat

pravděpodobnostním spektrem

a to, že to jako umí

to je pravdá

o táska

jestli to vlastně umí

do hloubky pochopit

to, co objevila, že je nějaká pravděpodobnost

a pak ještě ten další stupi

jsi s tím jako umí pracovat

už efektivně to rozhodová

kvantové počíta, co nebudeme

dostáváme se do zóny, která

je hodně komplikovaná, ale zemře

nesmírně zajímavá

já znovu vyzvův publikům, jestli ješte

když tak

odprávi, že se

nikdo neptá, tak já bych si dovolit

koložit o tásku

děkujem

vlastně nějterá zajímá

proč

vlastně o Slovensku

se myslí,

že je ten přístup

u krajně jiné, než u nás

který ta nerovnová

já jako

ochotí pomoc

mě zdá, že je na Slovensku

měči, a jako odborník

byste nám to mohlo vysetleť, čím to teď je

jo

boho

tak, já se opšu

tak to,

že

z kýlského

pohladu, že kde se na to pozarám

z kýjevá

tak česká

aj slovenská strana práve teraz

stoja pevnými nohami

na správnej strane historie

a to treba

rozoznať jako úplně prvůvec

a

je to možno jeden z mála

historických okamřikov, keď

krajiny jako jsou naše

jsou realně úplně v prvej líní

definovania

historicky najdvoležitíších

okamřikov

dnešnej doby

a som na to hrdí

alebo

ještě pre

dvoma dňami som byl v Kiev

byl tam váspán prezident

a naša pani prezidentka

ten vzťah, a kik nám

ukrajíci mají

a vďaka, ktorou

týmto dvom národom preukazují

je myslím něčo

čo tu ani necítíme

dostatočně silno

a je to

něčo na čo možeme vít pravom hrdí

na zároveň ale rozdílmeci

českou a slovenskou spoločnostiou

je asi v tom, že

tu

tě toksické

proruske narrativy

nemají tak silné zastupeně

v měnkotvorných

vrstvách spoločnosti

že

v podstatě u vás

aj Babiš, aj

Okamura

ešte aj ten

takom jak se volá

tak to jsou stále neškodnýmon

čičáci opročí

Ficový, Blahový a

10% náckou

ktorých máme v parlamenti

to je nerozrostený sil

a takže

keď tu někdo šíri

toksické

proruske narrativy, růzku propagandu

tak vlastně

se nemůže oprěď

o nějaku respektovanu autoritů

mohou se v nějaké chvíli

o prezidenta Zemana

ale aj ten v momentě ke ty rusy vpadli

tak velmi jasně

vlastně náznačil, kde má kompas

a přiznal, že má vlastnu chybu

u nás bohužial

z ludáckou

minulostiou

ktorá do dnes je dostatočně

spracovaná

a z tím

že

to také

těžké podhubě

u nás mě nikdy dostatočně

systematicky vlastně s ním nepracovali

a ono si tam po maličky hnilo

a dneska ho využívají

populistí jako základ

svojich buducích volebných úspechov

je ta situácia

o velá horšia

a já som mal tých náckou

takto zachrptom, čtyři roky

já viem o čom se rozprávají

já viem jako rozmýšlají

v momentě keď by mali možnost

když jste na delábe

a preto vlastně

existuje

džouk

v típek, že slováci vyhraju každou vojnu

pretože bojují na oby dvoch stranách

a

zároveň platí

že

na konci

nikdo nechce byť na tej porazné strane

a posledná vec

Ľudě až vždycky

radí hovoria, že

za toto jsme neštrmgali na tých námeziach

já jim z radościovou vždycky

připomením, že vážení keby všetci

ktorí hovorí a teraz, že strmgali na námeziach

naozaj strmgali na námeziach

tak by jsme museli mat námeziat

desať krat večší, ako ich realné máme

čo tím cem povedať

a preto je dvoležité vyhrat

ten civilizačný zápas

lebo opet desať rokov

sa mnohy dnešný

pro ruzký Trollovia

budu za svoje postoján byti

a vyhráme

To bylo dotečky

děkuju

děkujeme moc za pozornost

za otázky, děkuju hostům

ale ještě abychom nezapumněli

my bychom měli pokrstíť

Říkám to správně pokřtít

když bychom návazí v českém překladu

pořádek v hlavě

tak jsme se dohodli, že to tady improvisovaně

uděláme na podiu

jinak se loučím

z děváky, kteří byli

kteří se na nás děvali přestrým

s vámi v sále

a moc děkuju za pozornost ještě jednou

a mějte se hezky

o nejlepšího ze současné kinematografie

oceněné novinky

i děvácké hity

to jsou Šary Vary

od 10. do 16. července

v Pražských kinech světozor, aero, přítomnost

a také v Brněnském skalním letniáku

Šary Vary

více na www.ozvěnyvarů.cz

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.