Studio N: Jak se dokumentují válečné zločiny

Jedině v O2 týví můžete poprvé v historii sledovat všechny zápasy všechny klubů Hokejové tipsport extra lidi.

A díky O2 poslouchat i tento podkást, jehož jsme generálním sponsorem.

Intelligentní sít O2

Je pátek 13. řína posloucháte studio N, tedy je v leptitelbach.

Dnes o tom, jak se dokumentují válečné zločiny.

Válečné zločiny

Mapovala místa, která okupovali Rusové.

Mluvela s místnými z vesnice Hroza, ve které agresory povraždili třetinu obyvatel.

Dostala se do blízkości frontové linie odkud se evakuují lidé.

Reporterka deníku N Dominika Píhová doprovázela český tým,

který neukrajně dokumentuje válečné zločiny.

Dominikovítej, ahoj.

Ahoj, Filip, a dobrý den.

Vypadala, jak ho sež srbota, ale náši chlopčíky raketu zbyli.

Zbyli nad stadionom škole.

Chvístupá, za metrí v 500-700, na toj rakete, ľuděm v agarotu, ľudějí kriša pidňala.

Teřece zvrátila před chvílí, před pár hodinami do Prahy.

Už se z toho stihla oklepat,

a nebo si viděla situace, která člověk musí zpracovávat nějakou dobu.

Já se v předňu myslím, že mojej chvilku bude trvat.

Všechno si v sobě uložit a zpracovat,

a potom se na to nějak spětně koupnout.

Ale viděla jsem z pousty lidských příběhů,

viděla jsem z poustu destrukce,

viděla jsem z poustu naděje a síly.

Viděla jsem taky to realitu, kterou tam lidé,

především na východě Ukrainy, každý den stále a dokola žijí.

Stosovné evakuáci, jak takovou evakuáci,

u nás, možná zkazať, nebulo.

Páru raz proježám autobus.

Všky v nej budem kazať.

A že je opravdu něco jiného,

sedět v Praze a psát o tom, co seděje na Ukrainy,

a něco jiného je tam chodit a mlovit z ledmy,

za tím, co se tě za zády ozývá seréna,

nebo si či zprávy, že někam zautočili na nějaký dům v Kharkově

a mezi tím sedět jenom pár ulic dá.

Kde všude stabyli, nebo kam jste se vydali?

My jsme s lidmi s tím forukrajím,

se kterýme jsem na Ukraino výjela,

zamířili především do Kharkovské oblasti.

Byly jsme v Kharkově a od tamtud jsme výžděli

i do okolných měst a vesnic,

kdy jsme vlastně zeštěvali tu situaci.

Vraceli jsme se na místa,

kde tím forukrajín dokumentoval válečné zločiny už drív,

takže jsme se vraceli třeba do Balakly

nebo do Iziumu,

kde už drívé mapovali třeba ten masový špitov.

Jak se vlastně mapují válečné zločiny,

když tam ten český tým,

který dokumentoje válečné zločiny přijede,

tak co prakticky dělán vlastně na místě?

Především jde o nějakou přípravu

autovizuálního materiálu,

který potom pomáha ukrenským státním vyšetrovatelům

v těch předžalobných fázích vyšetrování.

Teď je to pokrytí už třeba o trochu lepší,

teď už ukrainští vyšetrovatelé pracují na místech,

kde se něco děje,

ale zejména ze začátku velké invazé,

to byl problém, protože nevšude mohli být,

nevšude bylo všechno zmapované,

takže tehle materiály potom dopomáhají

a dopomáhali právě v těchto fázích.

A mám se to představit, takže teda přijdou z kamerama

s fotiákama, fotí tu situaci na místě,

ty rozbořené domy,

dělají videa toho, jak ta situace vypadá

mluví třeba s místnými, hladají různé důkazy,

jak jsme vlastně představit tu práci

toho týmu, který se to snaží zmapovat.

Přesně tak, jak říkáš,

přijedou na místo,

natočí na fotí,

mluví s místnými složkami,

mluví se světky těch událostí

a snaží se nashromážit co nejvíce informaci,

které potom můžou dál pomoct v tom vyšetrování,

protože nejde úplně

najít vždycky jednotlevce za každou,

za každím tím útokem,

za každou věcí,

ale důležité je,

aby se našli tě lidé,

kteří jsou zodpovědní za to,

tě, co dáví rozkazy,

tě, co rozhodují a k tomu právě

tady ta práce napomáha.

To znamená, že ty fotky a ty videa a to svědectví

posílá tehle český tým ukrainským úřadům

a ty ukrainské úřady

se snaží rozklíčovat,

kteří třeba konkrétní lidé

nebo která vojenská konkrétní skupina

za tomu, že.

Když se materiálem fungují,

poskádejí si z toho to potřebné,

někde třeba najdu nějaké dokumenty,

které zůstali po ruských vojácích,

někde, někde najdou mapy.

Já jsem, my jsme byli

v Balakli a tam jsme byli

i v těch barácích, kde růsové

byli, když okupovali

tamto místo

a našli jsme tam třeba ešte teď

starej mapy.

A když říkám starej mapy,

tak tam byly mapy toho ukrajinského území

1984, tak to jenom pro představu

s čím

ty ruské jednotky pracují.

No a když potom ty ukrajinské úřady,

tyhle dokumenty

se zbírají a třeba zjistí,

kdo konkrétní zautočil nebo kdo konkrétní

někoho zabil, tak co potom?

No potom pokračují

vlastně v tom vyšotřování

a já jsem tam byla

zrovna o jedné situace, která

byla taková nadějeplna, protože

tým for jukrajin sbíral

hodně těch materiálů, těch dokumentů

a kdy jsme tam byli,

tak jsme se vraceli právě do té balaklie

a tam

rusové prchaly z té oblasti,

ve velkem spěchu nechali za sebou

hodně těch dokumentů,

ale potom tyhle všechny dokumenty

pomohli propojit vlastně

ta videa, ten monitoring,

který tedy tým for jukrajin dělá ešte

s nezyskou organizací na Ukrajině

Maidan Monitoring Information Center

a všechno to dohromady pomohlo

propojit ty konkrétní útoky

s konkrétnými lidmi a velitely

takže už tam byl vyšetřovací

spis SBU, který identifikoval

osoby, které jsou podozřele

ze spáchání těch

těch zločinů.

Počekaj, Ada se tyhle lidi dohledat

i během té války, nebo se prostě musí počkat

na to, až ta válka skončí,

a teprve v potom přichází spravedlnost.

Tak ona těžko se dá do sáhnout

spravedlnosti, protože on je prostě

na Ukrajině, se neukážou.

Za tím konkrétním příkladním,

který jsem chtěl zmínět je general André Hrusninsky,

veletely 11. armádního korpusu,

balcké flotily, ten právě

je zmíněný

v tom spisu a

je tam zmíněný za plánování, přípravu

zaháň a vydení agresivní války

a právě k tomu, aby tady ten spis

mohl zniknout, dopomohla i práce

toho českého týmu, který tam jezdil,

dokumentoval, monitoroval, mlovil se

svědky a

teď to teda nese

a to je na dobrovolnické bázy,

že prostě tými z různých částí

světa se vydávají na Ukrajinu

aby pomohli ukrajinským úřadům

najít okupanty.

Ano, přesně tak, to je všechno

dobrovolnická činnost nezyskové

organizace.

Když se tam mluvila ty s těmi lidmi

místními, který se nachází na těch místech,

která byla osvobozená ukrajinskou armádou,

jak oni vzpomínají

na ty momenty, když tam vládli

Rusové?

Tam jde slyšet

velká únava

z těch lidí,

kteří, kteří co zažili.

Ta osvobozená území

se nějakým způsobem

jdeme tomu pomalu, spamatovávají

z toho, co se tam všechno dělo,

ale je to prostě jizva,

která se jen tak nezahojí.

My jsme

přijeli pár dní po útoku

do malé obce hroza

a to byla hodně

medializovaný případ?

To byl hodně medializovaný případ,

tam spadla ruská raketa

a zabila třetínu obyvatel

té malé obce

a to je opravdu obec představ si jedno silnici

podelní je několik domů

a ty hledáš nějaké centrum,

co by to centrum mohlo být

a na jednou si uvědomí,

že po pravé straně je tam

prostě, jsou tam sutiny,

je tam rozbořený dům a to bylo to centrum.

Tam byl obchod a kavárna

a i když

složky odklidili

všechno, co mohli

tak i několik dní poté

bylo vidět ta obrovská spouš,

která tam zůstala

a hlavně to smutno,

které se tím zůstalo, protože

opravdu ze 150 lidí,

59 je po smrti tam

v okolí, tam se to dotkou každého prostě

všechno všechno všechno

v tom okolí tam nepodkáš jediného človeka

který by tam někoho neměl

někoho by neznal,

někoho by neoplakával

tam znikl takový malý památník

na tom místě, protože vedle té kavárny

bylo ještě dětské hřišti

a tam byly květiny, svíčky

tam jsme potkávali lidi,

kteří tam přišli zaspomínat

na ty lidi

a to je zrovna obec,

která byla taky okupovaná

a teď přišli další tragédy

je tohle podobě

To tam si je úplně

malý trauma až

jako nesmazatelné, prostě na vždy

No, to já si myslím, že to přepsalo

a úplně

Říběh té obce

Oni tam pohrběvali vojáka

rodáka

z hrozi

při té příležitosti se sešli

aby ucil ho památku

On padl na fronti už menulý rok v březnu

a oni ho chtěli pohrbí doma

Kdy se to konečně podařilo

tak byl pohrb smutečního stina

přišlo ten útok

který všechny vlastně zabil

a nejhorší na tom je

že když jsem se s těmi lidmi bavila

tak oni

jim se těžko věřilo

že zatím jen nějaká náhoda

Ani byly přesvědčení

že nebo několik lidí

se kterými jsem se bavila bylo přesvědčeno

že k tomu někdo pomohl

a pozděj SBU

vydal zprávu

že opravdu se zaměřují

vlaboranty

kteří po růzké okupaci

odděli do růzka

ale udržovali sít kontaktu

a snažile se zjišťovat

z krzety, sousedy, ty známe

kdy ten pohře bude

a co se tam bude dít

a SBU říkala

museli jasně vědět

že když to zam navedou

když ty informace poskytnou

tak tam vlastně zemřou je tě lidi

kteří jim ty informace poskytli

nevím

neznám ten background toho

proč s nimi někdo mluvil

kdež opaně bylo známo, že odděli

odděli do růzka

ale jený mysl vy prostě růsové věděli

že stríli na civilisty

a že tam sedí i děti

růzko tvrdí, že

míří

jenom na vojenskou infrastrukturu

já jsem hroze byla

tam není absolutně žádná šance

že tam nějaká vojenská infrastruktura je

já jsem viděla

několik tou hlavých psů

malou obec spár domy

a spoustu

čerstvě vykopaných hrobů

na místním řbytově

jsi naštívila několik řbytovů

které tam vznikali nebo které se rozšířují

kvůli té válce

i tohle byly cíle okupantů

a byly děne mohli vzpomínat

a no to byla vlastně pro mě jedna

z nejhůř stravitelných věcí

a já jsem nikdy ve svém životě nebyla

vlastně pořád upozorněná na to

ať hlavně nestoupám mimo vyslapané cesty

a je to proto

že ta oblast je pořád

hodně zaminovaná

a tím cílem

se stali i řbytovi

takže když jdete na řbytov

někde v Charkovské oblasti

tak všude jsou tam cedulky

pozorminy

a tím růsová

vlastně zabráně li lidem

aby mohli chodit truchlit

na to místo

který je na to určený

a by se báli

a bohužel ty miny

doteč zraňují

a zabíjejí

my jsme tam potkali pod cestě i

speciální jednotku

která odminovává pole

bavili jsme se

s různými místnými

kteří sami ví,

že miny budou do budůc na problém

protože i když obce

pod růzkou okupací

jsou osvobozená

tak tady ten odkaz tam pořád zůstává

takže jsou zaminované školy

školky, řbytovy,

některé domy

na ústupu zaminovali úplně všechno

dá se to tak říct

a ten strach

je tam všude všude přítomný

a my jsme se bavili

s jednou učitelkou, spaní Natálí

do Vhenky

a nám říkala, že i kdyby se ten

do té obce vrátil

tak to bude strašně dlouho trvat

protože kdo se bude chtít vrace do obce

kde ti dítě můžeš lábnout na minu

ona učila v místní škole

tu nám ukazovala

znovu tam přišlo

prostě upozornění škola může

být zaminovaná, musíme dávat pozor

a ona teď učí tedy online

a zůstala

v tom městě, v jejím baráku

bydleli ruští okupanti

když odešli ona se vrátila

na jejím domečku je velký z

vysprojovaný

a vidíš tam všude okolo

to co se tam dělo

tu skázu

a ona teda pokračá v té své práci

učím a

čtyři kočky jednoho psa

dělá co může říkala, že ten zájem

je vlastně mnohem větší, než dokáže zvládnout

ale zároveň třeba má v domě generátor

který

nemá automatický starter

takže ona je omezená

i v tom přísunouté elektrické energie

takže i s tímu ne musí potíkat

že

je vlastně fixovaná

na ty možnosti elektriny

a nemůže dělat úplně všechno

taky by chtěla

ale zdá se z toho lepší běhu, že jediná cesta

jak tohle přežít je prostě žít dá

to mám poci, že se všichni

tak nějak snaží dělat

když jsou hodně unavení

zůstat na místě a prostě žít

a učit děti matematikou

kde se byla taky v místech, který byly

docela v blízkosti té frontové linie

minimálně tak v blízkosti

že od tam tu se prostě lidé

evakuují, jak tam probíhá ta evakuace

lidí, kteří tam prostě mají

zapuštěné kořeny, mají žít

v domech ze svým rodinama a na jednou

prostě musí přejti, protože agresory strílejí

na jejich místa, na jejich rodiště

Já tohle mám

hlavně z prostředkovaně

protože jsem tam navštívila

dobrovolníky

zpětichatek

kteří mimo jiné evakuují lidi

z těch

zasežených oblastí

pomáhají

evakuovat hlavně

ze severový chodní Ukrainy

z Kupianského, Vovčanského

nebo Vachmuského rajónu

starají se o seniori

sociálně znevýhodněné osoby

ale třeba i o domácí zvírata

opuštěná v dusletku války

taky evakuují lidi s těmi zvíraty

to nejak každý chtěl dělat

to, že i psi a kočky

zasažené válkou

právě v pětichatkách

tam musím zmínit

že tam jde taky o to, ako ho jsem nepotkala

právě tam přišli

totiž o jednoho

dobrovolníku

Serhije Šalyhina

za pár dní by bylo

53 let

a ten 19. září

zemřel právě

když jel

evakuovat místní skupianskeho

rajónu

takže to byla taková velice smutná

ukázka toho

jak ta pomoc těm druhým dětakimu

že stát život a

že těch příběhu

není málo

je ich pořád v té oblasti hodně

každý tam o někoho přišel

nebo něco takového zná

ale vidět tu skupinu lidí

jak moc drží při sobě

a jak si snaží

pokračovat v té práci

a v tom jeho odkazu a vybírají peníze

na ten nový transporter

aby mohli dál evakuovat lidi z těch zasežených oblastí

a to bylo

to bylo hodně zelo

Jak je nebezpečný stáci, která dobrovolníkem

a jít pomálat na Ukraine?

Do jakých situací se těhle lidé

v dobré výhře dostávají?

Tak tam záleží

v jaké oblasti si

to hodně záleží taky na tom

když se děláš

a do jakých míst berážíš

ale některí lidé

nemají pocit

že mají na výběr

oni chtějí něco dělat

chtějí pomálat jak to jenom dé

tohle je válka

která neskončí sama o sobě

a oni víš

že na tom potřebují pracovat

aby to součástí

a tak dělejí co můžou

dlouhodobě

no myslím si

že to je většerpávající

že to naprosto většerpávající

a

že vůbec není jednoduchý

to nějakým způsobem interpretovat

i já teď když o tom lovím

tak se cítím, že vlastně

skoro nejsem v pozici

abych to interpretovala

protože si nedokážu ani představit

co to je každý den

je do toho rizika

a muset pohrbívat

ale

zároveň

na nich vidíš jak jsou

neuvěřitelně

stateční ochotní

jak se vyrovnávají

s tou hrůzou

i takovým

až někdy černým humorem

jak jsou

pospolu, jak ví, že to dáva smysl

ví, že nejsou same

v těch strátách

ní ví, že

vstane někdo zemře

v boji nebo když evakuuje

nebo když pomáhá, že těch příběhu

je strašně moc každý den

s někdo takový nejde

ale i přesto je důležitý

tyhle jednotlivý příběhy vyprávit

protože to je ta realita, kterou my si tady

neumíme představit dost dobře

protože v ní nemusíme žít

stejně jako si neumíme představit

jaký to je všechno nechat

u sebe doma a odjet

nebo jaký to je

s těmi hlasitými syrénam

a s tou nejistotou, že i když v Kharkově

to vypadá, že to město

vlastně skoro normálně funguje

kromě těch desech

v oknech a těch syrénov

takže vlastně vždycky

nemůžeš počítat s tím, že budeš

v bezpečí, protože něco se může

stát, ale ty nikdy nevíš

A jaká je tovoje motivace

mět tam a vyprávit ty příběhy

Moje motivace je dávat hlas

těm lidem, kteří tam jsou

a nějakým způsobem těch příběhy

a přenášet k nám

abychom měm rozuměli

abychom se na ně uměli napojit

abychom nad nimi uměli přemýšlet

a abychom na ně nezapomínali

protože

když o to do Kharkovské oblasti daleko

tak se nás to pořád

velice silně týka

a teď mezi námi žijú

statisící lidí, kterých se to blížce týka

a to zájemný porozumění

a

náslouchání tomu

jak ta válka ovlivňuje

ty jednotlivé životy, jak je mění

jak proměňuje celou jednu generaci

která teď nemůže chodit do školy

nebo

přišla o rodiče

to jsou pro mě všechno aspekty

který

nechci aby zůstali

nepovězený

Prvně pro co k tomu některých lidi hluší

To je otázka za milion

Já nevím

Já si myslím, že utrpení je někdy

strašně těžkým učelit

a někdy pro nás je jednoduší koukat

věním směrem a trošku si přiklopet uži

aby chom se s tím nemusel potíkat

a dokud to nezačne

být osobní

tak to nevnímáme a nevidíme

Tak to není můj problém

Zároveň

já jsem studovala konflikní novenařinu

dlouho doby se o to zajímám

a pro mě je to nějaká

jednost chcít slyšet ty příběhy

a být na místě a vidět to

protože pro novenáře

je prostě strašně cený a důležitý

tam být a moc mluvit

a cítit tu atmosféru

a uvědomovaci

že ty statistiky

a ty jednotlivý údoj, který těch hodí

někde přes telegram

nebo čétéka

že to jsou realní lidi

na realne místě

a že to jsou jak životy

a která se každý den zvyšují

ale že jsou to opravdu dlouhý

kompleksní životní příběhy

který si zaslouží

být slyšet

a rozhodně se nezaslouží

být ignorovány

kde humanizujeme lidi na čísla

i tak stodáříc

ale zároveň

ono je to trošku složit

já jsem nám sama viděla když vidíš

ty novodobí pomníky a památníky

který tam znikají

na masovém pohřibišti

a tam máš prostě

přes 400 lidí

tam bylo pohřbeno

a to jsou čísla, která už si strašně těžko dokážeš

představit, dokud právě nenarazíš na někoho

kdo ti vypráví

že tam má pohřbenou

přelem maminku

když jsme potkali paní

které tam měli

pohřbenou mámu

a oni vyprávili

když zasáhla raketa dům

taký pak museli identifikovat

ale

z toho jejho těla

zbyl jenom kůst

takže museli

identifikaci provádiť

kreze to, že je co měla na sobě

jestli měla bundu

jaký měla šátek

a bylo to hodně emotivní rozhovor

kdy

tam slyší, že se tedy s tím pořád

kdy můžu srovnat

vlastně tam možnost ruchli

co to lidi není možná

protože teď

v tomhle případě konkrétně

řeší, že dostala nějaké číslo

hrobu

na tom obrovitánském místě

a tě tím řekli,

že ta identifikace nesedí

nejspíš není jich máminka

takže i takové příběhy

slyšíš a

je to tam naprosto všude

takže

můžu vztahovat lidi na čísla

tak teď čísle jsou tak obrovská

že někdy

to prostě tak

tak je, že máš na cedule

přes 400

lidí tady bylo pohrupen

se říkala, že pro novináře nebo novinářku

je důležité, aby

jel na tom místo nejenom, aby to viděl

ale by prostě pocítil tu atmosféru

kterou potom může předat

aby to byly

příběhy, ze kterýma se můžeme s toto žnit

o číslech

a já s toho, co povídáš, cítím hodně tím

živou atmosféru

byla tam jená atmosféra

nějaká optimističnější, pozitivnější

něco, co patří

taky do toho kompleksního obrázku

toho, jak se Ukraina

vyrovnává s tím,

že její sousetní stát vraždí civilisty

to je prou paradoksní otázka

ale je tam, jako hled, dá se tam

nejít prostě nějaká síla nebo něco, co

je tam neuvěřitelná

síla

já jsem dojata

z ledí, který jsem potkala, kteří ti vypráví

co dělají

jak se snaží

jak si pomáhají navzájem

a jak se drží

oni se vlastně nějakým způsobem

když se s níma bavíš

tak máš pocit, jako kdyby ta

válka

neobímala úplně všechno

víš, že můžeš mi normální konverzace

a vtipkuješ

a má zdy se tam sepsama

a skočkama

a je to všechno

zdá se to všechno na chvíličku

a spodně na malou chvíličku

ale potom přijdou malé detaily

které ti připomenou

a pro mě třeba jeden z těch

nejsilnýších detailů

bylo to,

že jsme se večer ločili

a já jsem řekla

dobrou noc

a oni mí z toho říkají, že se

nejlepou noc

a to je

pro mě to jsou

malé věci, které ti připomínají,

že ty sis vybral

že tam pojedeš

aby si to situaci pochopil

ale ty lidi v tom ží

a oni nemají na výpěr

tohle jejich realita, do který

ty si jenom jako reportéer přijel

a snaží se jít co najdí pojmout

z těch pozitivních věcí tam

taky je neuvěřitelná

pohostinost

myslím si, že taky do určitý míry

nějaká vděčnost, že jsem viděla

z tím for Ukraine

že ti lidi jsou opravdu rádi

za to, jakou práci dělají, znají je tam

jsou

vděční a

vnímají to, co tam proně dělejí

vnímají to, že ten český týn

tam jezdí a snaží se jen pomoct

snaží se dělat důležitou práci, která potom povede

k nějakým výsledkom

takže i tohle bych zmínila

ekstremně pozitivní

věc

a vůbec ta schopnost

lidí

žít ten život

tady v těch podmínkách

nestráce tnaději

nestráce v hlavu

pozovat si do domu

někoho cizího, dát mu kafe

povídat si

to je rezistence, kterou

já asi si budu pomatovat

a přále bych si

asi každému, aby

tohle mohl zažít a potkat, protože

to je

to je síla, kterou

nezapomeňeš

že by si v sobě chtěl mít

a to je opravdu

podle mě každý jeden člověk

který ho se nám potkala

tak nějakým způsobem

tohle účimně

vyzařoval a to je někdo, kdo pracuje

jako dobrovolník a tě to

taková starší paní

která

který zničili zahradu, když tam

projížděli tankéma

Rusové, akupovali školu

vedle jejich obaráku a teď nám ukazovala

jak už má spravená okna

a jak na té zahradě

zase vysadila ty kitky a ukazovala

mi tam ještě tu v ríhu prosti, která tam

zůstala, ale vlastně

dál tam pěstuje a je

strašně lasková a milá

a pozitivní

maličkosti zůstávaj, ta ríha tam zůstáva

ta ríha tam zůstáva a ta

pokosená jablon

prví to v zalo taky

Říklá reportérka Deníku N, která se

vrátila z Ukrainy, kde spoležně s Českým

týmem mapovala válečné zločiny

ruských agresorů

do mny komostě děkuju a mě se jesky, ahoj

děkuju Filipina Schanou

následuje krátká

reklamní pauza za pár sekund

jsme zpátky

a teď už jsou na řadě zprávy, která by vás

dneska neměli minut

s nimovna schválila vládu navržený

koncolidační balíček

prohlasovalo 108 poslanců proti

bylo 86, opozice hrozí

ústevním soudem

Izraelská armáda podle OSN

vyzvala, aby se víc než milion palestinců

v pásmu gazy během příštích 4 a

20 hodin přesunul na jech

enklávy, tento krok by mohl být podle

Reuters předzvěstí plánované

pozemní ofenzivy

Izraelský diplomat cestal obětí

ozbrojeného útoku před ambasádou

Israel v Pekingu.

Útočník byl zřejmě ozbrojen nožem,

jeho identita je zatím neznámá.

Na čínských sociálních sítích

koluje neověřený záznam incidentu.

Israel už útok potvrdil, diplomat

přežil, je v nemocnici ve stabilizovaném

stavu.

Mezenárodní olimpíjský výbor

suspendoval ruský olimpíjský výbor

kvůli porušení olimpíjské charty.

A svého olimpíjského výboru začlenilo

organizace z okupovaných ukrainských území.

A sout

pustil zvězení Jaroslava do Beže

alias Guru Ajáru a jeho spolupracovnice

Pláškovou odsouzené za zná silnění

informaci České televize

potvrdila ČTK

Vězeňská služba.

A na závěr ještě jízlivá poznámka.

Andrej Babiš byl konečně

soutně dotlačen k tomu, aby se omluvil

Miroslavu Kalouskoje.

Já bych chtěl jenom na závěr říct,

že já jsem vždy respektoval

a plně respektují

soudní rozhodnutí a principy

demokratického právního státu.

Proto

omluvám se panu Miroslavu Kalouskovi

za slova vysvčená při zasedání

posnedské sněmovní parlamentu České republiky

dne 11.07.2018

že rozkradal ministerstvo obrany

a zabil lidi cespadáky.

Děkuju.

Není na tu příjmnost.

Na slyšenou pondilí.

Listo padu v hotelu, pasáž v Brně.

Registruj se na jeobch.cz

Pro všechny studující

jsme připravili nejvíhodnější

cestu ke spolehlivým informacím.

Na webu deníku N můžete získat

studenské předplatné ze slovou 50%.

Pro velký zájem jsme výhodnou

nabídku prodloužili do 16.řína.

Nabídku najdete na deník.n.cz.

Lomen o studenti.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.