Studio N: Jak Rusové přepisují učebnice

Je úterý 15. srpna, posloucháte studio N, tady je Filip Titlbach.

Dnes o tom jak Rusové připisují učepnice.

Prezident Putin je velký vůdce a Gorbačov byl velký slaboch. V západní sankce jsou naše výhra.

Nové učepnice dějepisu pro ruské žáky jsou plné leží a skreslených informací.

Co nového se ve škole budou učit?

Vůdu se ptá třeba reporterky Deníku N. Petr Procházkové ze zahraniční redakce.

Petro vítej ahoj.

Ahoj krásný letní den.

Ještě než tu učepnice otevřeme.

Tak je možná dobré podívatce co má vyobrazeno na té obálce, protože každá z nich, každá z tých učepnic má jiný motiv.

Co ruské děti uvidí, když se vyndají tu učepnice ze svých aktovek?

Tak především jedná se učepnice dvě.

Jedná je pro desátou třídu základní školy a druhá pro jedenáctou.

Rusové mají trošičku jiný ten vzdělávací systém.

Ta základní škola je jedenáctřít.

Takže je to pro ty nejvyšší ročníky, je to pro ty náctileté začínající pubertiáky,

kteří tedy mají ten dějepis už orientovaný na tu nedávnou historii.

Neučí se o mamutech, stále do kola, ale právě o tom, o té novější historie.

Žádci desátého ročníku uvidí na obálce přehlídku na Rudem náměstí,

historickou, vojenskou přehlídku na Rudem náměstí.

Tam bych to ani neviděla něco ideologického,

protože oni se učí o druhé světové válce, toto je přehlídka,

která se konala těsně po druhé světové válce.

A to si myslím, že je fotografie ikonická, a ta na tu obálku úplně klidně patří.

Ta druhá učepnice pro jedenácté trídy,

tak ta už je zajímavější z ledeska obálky,

takže v takovém pozadí se na té obálce rísuje černá stavba,

když to tak můžu říct, a to je krymský most,

který spojuje růzkou pevnino s okupovaným ukrainickým poloostrovém krym.

No tak tady už bych za prvé,

tedy to neviděla jako příliž historickou událost,

protože to se odehrálo v letech nedávných,

který v roku 2018 byl ten most otevřen,

takže to jako vlastně není moc historie, to je spíš současnost.

A za druhé je to černá stavba, nevím proč by se řákům

na základních školách měla jako vzor toho nejlepšího,

čeho můj stát docáhl ukazovat černá stavba,

která nemá ani právní, ani žádné politické opodstatnění,

a je vlastně jedním ze symbolů, a kde se růzka vůči jinému státu.

Mám ten krimský most aspoň vyobrazený,

jako rozbombardovaný, jak tam občas nalítávají nějaké rakety od ukrainců?

Myslíš, jako jestli tam obláčky dýmu,

nebo zoufalí ruští turisté, kteří prchají z polo ostrova

a dívají se, jestli na ně neletí nějaký dron,

po případě nemíří nějaký ten moský ukrainský dron.

Ne, taci turisté tam zobrazení nejsou,

ta stavba je jako všechno, co je v té učebnici

nebo i v té učebnici pro desátý ročník.

Všechno tam je velmi, tak jak bych řekla, ideologický,

velikážské, velmi důstojné,

zdůraznující, dokonalost ruská,

jak technologickou, tak jak si mravní

jako nositele těch nejlepších tradic

a žádné pochybnosti v podobě

ukrainských dronů útočících na most, tam samozřejmě nenajdeš.

To zemerá, že na těch obálkách vidíme válečné motyvy,

vidíme tam ten ruský imperializmus, to je to,

která ruské školství se bude snažit nadspat dětem do hlavit.

To znamená, že ta putinová válka už se definitivně

prosala i do školních osnov.

Ano, je to tak. Je to vlastně lajtmotiv obou těch učebnic,

jaké si zpropujení právě

toho desátého s tím 11 ročníkem,

velká vlastenecká válka a nyní tedy ta současná válka,

která ať už tedy vlastně se na to díváme,

jakkoliv takto nejzajímavější nebo

nejpudivnější na tom je,

která je zentována v učebnicích dějepisů,

v učebnicích historie. To je něco, co se právě teď odhrává,

ale v tom učebnici pro 11 ročník

už je to jako by definitivní.

Už je to zhodnoceno s pohledem, jak si historiků

uzavřeno. Takže to je velmi zvláštní.

Ano, máš pravdu pohled na ty novodobé dějiny,

je silně ideologizovaný,

rusko je tam vyobrazeno v roli,

jak jsem říkala, zastánce těch nehlepších tradic,

imperialní, to slovo je používáno výhradně

v souvislosti se západem, se západními zeměmi,

rusko je naopak ochrance, obránce

a země, která je tedy napadána naopak

těmi ostatními a usilovně se brání

a brání i své sousedy.

No a když ty učepnice prolistujeme,

tak je tohle jediná kapitola, která přibyla.

To znamená kapitola, která si věnuje

ruské válce, nové válce na Ukraini.

A nebo tam přibyli třeba i další kapitoli

nebo se zasahovalo vlastně ještě víc do těch učepnic.

Zasahovalo se do kapitol pučínej

od 70. l. minulého století.

Tam bylo provedená řada změn.

My jsme neměli, já samozřejmě nemám

tu učepnice v ruce, protože skrátka nejsem

v rusku bohužel a ta učepnice jsem ešte nedoputovala,

ale můžuji číst na internetu.

Ne úplně celou, ale velké její části.

Takže vím, že od 70. l. v těch kapitolách

bylo provedeno několik změn,

ale právě největší, ty nejzásadnější

nejse týkají kapitoli 90. l.

Tam bych to vlastně ještě ještě pochopila,

protože pohled rusů na tu novodbou historii

po rozpadu soviického svazu je opravdu problematický.

A je to takové vlastně trauma

v té společnosti.

Nicméně si myslím, že to spíšne

šdo učepnice děje pisu.

Patří do nějaké občanské nauky, jak my jsme tomu říkali,

nebo do nějakých společenských vět, jak to mají teda

ale než do učepnice děje pisu, protože zase

ten pohled na ta 90. l.

není skrátka uzavřen.

O tom se vede velká diskuse, co se to tehdy dělalo

v ruské společnosti a ve světě vůbec.

A tam jsou ty změny velike.

Například, to je, to mě zaujalo teda nejvíc,

je tam naprosto podivným způsobem

vyobrazen Michael Gorbachev.

Michael Gorbachev tak my ho máme

jako takovou ikonu navrácení

výbody do toho postoviackého prostranství

i k nám.

U nás je to člověk nedávno zemřel,

znameně takže už nežije, ale je to stále člověk,

který byl velmi, jak se bych řekla, učstívá

a vnímá jako pozitivní figura.

V rusku ta jeho populareta je spíš minusová,

lidé tam nemají rádi, nesnáší a tak dále.

No ale to pořád ještě neopravňuje nikogo,

aby ho zanesel do učepnic historie

jako nějaký definitivní pohled.

Ale to je opravdu zábavné,

jako on je tam popsan, on je tam třeba popisvan

jako člověk, který nikdy neřídil žádný závod

a přitom byl menován do tak vysoké funkce,

on byl v osmdesátých letech menován do funkci generálního témíka

komunistické strany sověckého sovazu.

A tady je jako náznačováno v té učepnici žáci se dozvědí,

že to byla tak jako trochu chyba,

protože on neměl zkušenosti s řízením žádného provozu.

Je tam napsáno, že se nev úplně orientoval

v problémech průmyslu.

Skrátka neměl tu dělnickou,

v sobě tu dělnickou základnu.

A to mi strašně připomíná ten tón těch sověckých učepnic

vlastně i našich, ze kterých jsem se učila bohužel i já.

A když je tam Gorbačov vykreslovaný

jako takový nekompetentní slaboch,

co se tam dozvím třeba odiktátorovy Putinovy?

Odiktátorovy Putinovy se tam nějaké soudimoc nedozvíž.

A to si budeš moci přečíst řadu jeho, řekla bych,

někdy více, někdy méně důvtypných citátů.

A ty citáty se na prosté věčiny týkají současnosti

a právě i toho, na co ty se sptál, co tam je nového,

tak naprosto nová je kapitola

specialní vojenská operace.

Tak oni nazývají válku proti Ukraíně

a kapitola samozřejmě tam nemohla předtím být,

protože žádna specialní vojenská operace nebyla,

je velmi obsáhlá podrobná.

A je protkána citáty vůdce.

To je opravdu, já jsem z toho pochopila,

když jsem si citáty četla,

že je docela těžké najít opravdu nějaký

jako vizionářský, filosofický citát,

takové to, na co jsme zvyklí právě

od těch historických osobností, od Čerčila,

nakonec i přes Havla,

které přeží ty dějiny,

přeží staletí, prostě ten citát má nějaké poselství,

které tady bude vždycky, nebo ne, vždycky,

ale prostě stovky ve.

Ale tohle jsou citáty, které bych řekla,

mají takový jepičí momentální význam,

životnost opravdu bych řekla až hodinová,

protože jednakým chvílem a nerozumem,

tak možná, že žáci 11. ročníků

základní ruské školy jsou na tom líps inteliktem,

než já, ale já vlastně nevím, co ten člověk chce říct.

A vidím, že autorzy měli problém s vybíráním těch citátů.

Vřejmě to bude tím, že pán prezident Putin

toho moc chytrého v životě asi neřek,

protože jinak si nedokážu vysvětlit,

proč by tam byly ty poměrně slaboduché výroky,

například o tom, že já teď to nebudu citovat úplně přesně,

to se snad ani nedá, no to je neslušné,

ale o tom, že rusko je tam jedno značuje řečeno,

rusko žádnou válku nezahájilo, na rusko zautočili, rusko se brání.

No tak to není ani tak blbý, jako že to je léž,

že to prostě nemá vůbec žádné poselství,

to je jenom liživý blábol.

Těmi to citáty je to protkáno,

a tote kapitole dává strašně ideologický punc.

Tímto přestává úplně patřit do kategorie

učepnice děje pisu.

No tak když pomineme, že jsou tam teda pasáže

velkého vůdce, které teda mají jak říkáš,

jejipičí život, vlastně docels vášní,

že se obivují v učepnicích historie,

to znamená, že by měli přežít aspoň nějakou dobu.

Tak když si hovorila o těch,

vyložnělo žít, tak já budu citovat z kapitoly nazvané

Ukrajinský neonacismus, cituj.

Ukraina je ultranacionalistický stát.

Dnes je jakýkoliv jiný názor na Ukrajině

tvrdě pro následován.

Opozice je zakázána, všechno ruské

bylo označeno za nepřátelské.

To je vyloženělež, vlastně mám pocit,

kdyby samé autorí mluvili o rusku.

Ano, ano, je to takový trochu pohled dozercadla.

On to těži autorem té učepnice,

nebo jedním z autoru té učepnice

Vladín Miedinský, té bývalý minister kultury,

bohužel Filipem, musím říct,

že to je vlastně kolega.

On je to totiž novinář.

A je na něm patrno,

že něktyří z nás

ta nedovzdělenost

novinářského stavu

je tam patrná,

on vůbec žádný historik není,

žádné historické vzdělání nemá.

On si prostě přečetl par članků a knížek

a teď se, jak si pasoval,

doroly historika.

A tím je i dána

ten apel na tu současnost.

On je vlastně

spíš politolog, novinář,

než historik.

A

Miedinský my ho známe,

možná si spomenéš na ty skandály

kolem Sochy Koněva

na Praze 6.

On byl tehdy,

pokud se nemíl ministrem kultury,

a on byl ten, který

nám vzkazoval,

že taky jsme skoro fašistě

a nacistě a

celý ten rok 68.

Takže tam se nacházala

ta spojita s Koněvem

ještě i v roce 68.

On se měl nějakým způsobem

podílet na přípravě té operace.

Tak on nám vzkazoval,

že celý ten rok 68,

že to bylo úplně jinak, než myslíme

a že

vlastně na nás také,

on zastává tu,

jak si tu mantru stále opakuje,

že na nás chtělo zautočit na to,

a už se tehdy také bránilo.

Vladimir Medinský dnes

tady poradce

putina pro kulturu

a autor těchto dvou učepnic

mimo chodem pro

zřejmě velkou radost

některých pedagogů,

kteří se nad těmi učepnicemi pozastavují.

Toto dokončil ten

desátý a jedenáctý ročník

a už se vrhl na pátý a šestý.

Kde tady je

ta ale historie jako staršího data,

tak nedem co tam bude,

bude měnit, ale zřejmě

zasáhné i do té středověké historie

nějakým způsobem, ale slibuje,

že budou nové učepnice pro všechny trídy.

Já jsem se právě chtěl zeptat,

že ty nové učepnice

jsou určené pro žáky desátých

a jedenáctých ročníků,

tak jsem se chtěl, že to je záměrné,

jestli to je kvůli tomu,

že se jedná jenom o tu

aktuální historii

nebo tu novodobou historii,

a nebo je to i kvůli tomu,

nějaké ideologické záměry.

Obují. Jednak samozřejmě,

když se děti učí o mamutech,

tak tam dostěžko vpasuješ

tu ideologii. Mamut je mamut,

mamutem zůstané, ale

tam to s Putinem

neco vysíjo, když tak mohlo

by se tam možná něco nejít,

ale bylo by to krkolomné, jako s trbate.

Takže se nabízí tam novodobá historie

a to jsou právě ty 10.11. ročníky.

A druhá věc, která je

důležitá je, že jsou to

18 lety.

Ty žáci budou

za chvíli 18 lety

a budou volit.

Sou to budoucí voliči

a to si myslím, i když

víme, že v rošku jsou ty volby

takové jako divadelko

a ty voliči jsou tam spíš jako kulisy,

než aby o něčem rozhodovali,

no tak přece jen.

Nemůžeš se na to úplně vykašlat,

takže spracováváš,

spracováváš to veřejné mínění,

a ty nádstiletí se tedy

zdají jako

taková modelina. Ale já jsem četla

docela hezké diskuze

ruzkých pedagogů. A docela mě to

mě lepřekvapilo, že teda je ruzkov

iště plné normálních, adekvátních

lidí se s myslím pro humor,

kteří anonimně samozřejmě

na těch sociálních sítích poukazují

na to, že i ruští nádstiletí

tohle mají prostě na háku.

Oni do školy nechodí proto, nebo

většina z nich, takhle většina z nich

do školy, proto aby se tam

četly citáty Putina

mají úplně jiné zájmy

a navíce dokáží orientovat

v tom internetovém prostoru tak,

že si najdou,

jak si to, co je baví.

Tím nechci říct, že to na nich

vůbec nezanechá žádný vliv.

Asi zanecha, ale

rozhodně to nebude tak,

ale spoň prozatím,

že ruzké základní školy budou

vypouštět nějaké úplně

zmanipulované bytosti.

Nicméně je to cesta

k tomu, aby to tak bylo.

Ale ani za sovětského svazu po 70 letech

existenci sovětského svazu

to nebylo tak,

že by v té společnosti

nebyli lidé, kteří chápali,

kteří bylo jich málo, nebyla to

většina, ale chápali

zrůdnost toho režimu,

přibývalo jich a v tom dnešním

té dnešní situaci,

kdy máme úplně jiné

moužnosti získávací,

informace nezávislé na těch,

co nám tedy speta oficiální propaganda.

Tak si myslím,

že ty učebnici zazbych úplně neprceňovala

jejich význam

a brala bych to spíš

jako takový další krok

v té snaze

to ruzkou společnost

ovládnout a vymítí mosky.

Jsem přemýšel, co mají společnýho

mamuti s Putinem. Jako nic,

společnýho mě napadlo, možná by jsem jenom chtěl dodat,

na rozdíl od diktátorů vyhnulí.

Je něco, co v těch učebnicích

třeba vůbec není, co bylo úplně vezmizíkováno?

To bych neřekla.

To bych neřekla,

že by tam bylo něco úplně vinecháno.

V té současnosti

je prostě patrná

obrovská manipulace

z fakty. Tak

vůbec tam třeba není

popsána

buča, vůbec tam není popsáno,

jakým způsobem

kolik je obětí na Ukraini.

To tam vůbec nenejdeš.

Najdeš tam citáty Putina s minulých týdnů

dokonce, ale nenejdeš tam

u dálosti Linnckého roku,

které byly pro Ukraino a celou Evropou určující,

jako je právě buča,

další tragédy, kterým tam došlo,

jako je tragédy

letounomalaízského,

který byl ještě dávno před invazí,

se střelen,

povstalci na Dombase. Takže tohle všechné

vinecháno. Je vinecháno všechno,

jako spohybněvalo

tu jednoznačně pozitivní roli

Ruska

v Evropě.

To tam prostě není.

Já budu citovat ještě někoho jiného.

Nastělo Treva, novinářka BBC a bývala

učitelka historie,

srovnává ton některých těch kapitol s tím,

co soviické školství vtloukalo do hlav Žákům

za Stalina

ve třetá tých letech minulého století.

V ní máš to stejně? Je to tak? Má to ten ton?

Chvíle mi ano.

Tím, že tam je třeba na jednou takový výkřík

Žáci bděte.

Jako buďte bdělí,

protože

západní propaganda vám tady

jako nenápadně

přes sociální sítě

a přes internet

snaží se k vám dostat

ty leti škodlivé informace.

A ten ton mi hrozně připomíná

třeba ton,

který si pamatuju z dob, kdy

nám tvrdili, že Mandelinka Bramborová

je, jsem také

vyslána Američany.

Také to bylo, jako bděte, buďte bdělí

a dejte si pozor, tam Mandelinka už i tady scházu.

Oprostě,

tak ten ton opravdu tam chvílemi je.

Neříkám, že celá ta učepnice

je taková samozřejmě,

že je to všechno modernější

a tak jako, bych řekla, méně

přímočare, ale chvílemi tam

ti autoři sklouznou k něčemu, co bych

třeba teď očekávala, tak jako v učepnicích

z Severní Korei, jako ty cítáte

toho vůdce a taková

jednoznačnost

to prostě

vůbec si myslím, já si myslím,

že to vlastně není vůbec učepnice dějepisu.

Jo, ta hlavně ten 11. ročník

ta

někdo z těch učitelů vlastně říkal,

že by mělo platit takové pravidlo,

že

události, které se odehrají

po jmenování poslední vlády

by už vůbec, vůbec

učepnicích dějepisu neměli být

i tak je to příjíliš, jako norvodobé.

Tak my máme v našem školství

opačný problém, my końčíme někdy

kolem druhé světové války a pakuj se učitelé

bojí o té současné a nedávné

historii, diskutovat, já to vím,

jak si podle mého syná,

který je teď v první v ročníku na gymnáziu

a nikdy ještě nedošel dál

než za

druhou světovou válku, tak

tady je to zez druhý extrém,

že prostě je to vlastně současnost.

Myslím si, že

křístu byl někde mezi.

Ještě poslední otázka.

Ruskoja ksi není jediné,

které je do té války zapojené,

protože Rusko je to, které napadlo

srchovaných stát Ukraínu.

A my jsme se tady nedávno bavili o tom,

že potřeba brát

názřetel to, že i Ukraina

je jak si v tom válečném stavu

a že i to, co říkají Ukraínští

novináři, nebo

to, co slyšíme z Ukraínské vlády

je potřeba skrátka ověřovat, protože

ve válce

jsou informace

velmi cennou surovinou vlastně.

Tak by mě zajímalo co Ukraínci,

jestli i na Ukrajině se přepisují

učebnicé historie nebo občanské výchovy.

Já jsem neviděla zetim

žádné nové učebnicé historie,

ale po roce 2014

se skutečně

dupilo k vážným

velkým změnám

v Ukrainském školství, ať už se to týkalo

v jukle Ukraňštěny

ať už se to týkalo, jak

si přehodno cenní dějim

především vztahu Ukrainy Krušku.

Tady samozřejmě

Ukraina má

své kokoslivce

ve skríně, ať už je to

bandera, ať už je to

boj Ukrainy za svou nezávislost

a hlavně třeba

vztah s Polském a

podíl Ukrainy

na vyvraždění, na vlastně

deportacích a vyvražděvání Židů

za druhé světové války jejich spolupráce

s Němci

to všechno si myslím,

že ještě nyní důkledně

spracováno a

jak si přelouskáno

tak, aby to mohli

předložit žákům, na to Ukraina

potřebuje ještě čas.

A tady mají obrovský

těp, protože oni i tu svoji historii

vidí naprosto nekriticky.

Na druhou stranu

se snaží

různí ukraníčtí historici

se k té historie

postavit nedávno i v Češtině

vyšla knížka, která odpovídá na

ten jej palčivější období ukranícké historie

napsalí na

škamará, také autor

Deník Uén Radomir Mokryk

je opravdu moc dobrá,

ale i tam já prostě vidím,

že radko je ukrainec.

Co ale je býhodou

ukrainy, která

tak jako vlastně popíná všechno,

co jsem tedy řekla.

To je to, že na Ukraíně si můžeš,

když chcáš, najít různé názory.

Různé názory

na jaké, jakoukoliv etapu historie,

ale i na tu současnost,

i na to, co dělat s Dombasem,

prostě na Ukraíně

funguje svoboda slova,

je tam svoboda vědy,

je to historické

a vychází tam různé

zdělovací prostředky,

které píšou

různé věci

a působí tam obrovské množství

zahraničních na Věnářu.

Takže to je

to, v čem se Ukraina zásadně

odlišuje od Ruska,

ale z vlastního historii samozřejmě má

velký problém, a to díte

prve čeká Felipe.

Říká reportérka Deníku N. Petra

taky krásně ahoj a těším se příště.

A teď už jsou na ředě zprávy,

které by vás dneska neměli minut.

Donald Trump byl po čtvrté obželován,

tentokrát v Atlantě

a spolus 18 lidmi,

s nimiž se poda obželo by spikl,

aby zvrátil výsledky voleb ve státě Georgia,

vůbec po prvému hrozí,

že se v případě uznání vyním nevihne vězení.

Japonská leti

zrušela 90 letů kvůli Taifonu Lan,

který v noci na dnešek dorazil

na západní pobřeží Japonska,

až 240 tisíc lidí se muselo evakuovat.

V západní části země

zhruba 90 tisíc domácností

bez dodávek elektriny.

Robert Fremmer už nebude usilovat

opozici soudce ústavního soudu,

cituje, důvěra

společnosti v ústavního soudce

je klíčovým předpokladem.

Nedůvěra, která by mě z počátku na ústavním soudu

a nechtě nechtě dupadla

na důvěryhodnost celého soudu,

řekl natiskové konferenci.

Andrej Babiš se musí omluvit

investigativní novinářce

a šéf redaktorce servru

investigace CZ Pavle Houlcové

za nepravdivá tvrzení,

která o ní zveřenil na Facebooku,

pravomocně o tom rozhodl

krajský soud v Praze.

Letošní rok je z 50%

pravděpodobností nejteplejším rokem

v dějinách.

A na závěr ještě jízlivá poznámka.

Duchovní ruské pravoslavné církvé

navštívili záporožskou atomovou elektrárnu,

která je okupována ruskou armádou,

přímov objektu vykonali modlitbu

a celý objekt posvětili.

A neuvěříte, co se stalo?

Kachovská přehrada, která elektrárnu chladí

a kterou Rusové odbouchli

se z ničeho nic zacelila.

Desítky civilistů ze zaplavených

oblastí vstali z mrtvých.

Zaminované okolí elektrárny

se záhadně odminovalo a okupanti prozřeli

a přestali ohrožovat celý svět.

Táhněte do hajzlu.

Na slyšenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.