Vinohradská 12: Jak premiér Netanjahu naštval Izraelce

Český rozhlas Český rozhlas 3/28/23 - Episode Page - 22m - PDF Transcript

Tady je Matej Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Izraelský premiér Benjamin Netanyahu odložil spornou soudní reformu.

Dám a jom, s nejakými středím v mahlokě ta lůmí to aním lehávat atinov.

Uvedle, že si její vědom roztoucí o napětí v izraelské společnosti.

Jevní demonstracie trvají už od začátku roku v beřejnost.

Protestors, které byli vytvědětí, které byli vytvědětí, které byli vytvědětí, které byli vytvědětí.

Velká izraelská krize a nejistý osud premiéra Benjamin Netanyahu

a ústojí volání po zastavení zásadní reformy justice, odejde sám,

a nebo nikdy, nikdy neodstoupí.

Probídáme s komentátorem a ekspertem nadění v Izraéli Janem Fingerlandem.

Dnes je středa 29. března.

Ahoj, Honzo, vítej ve Vinohradské 12.

Dobrý den.

Preměr Benjamin Netanyahu odložil o pár týdnů schvalování reformy justice.

V reformy justice velké, která dostala Izrael tak nějak napokraj totální krize.

Koupil si čas Benjamin Netanyahu?

Myslím si, že si koupil čas, myslím, že to patří do jeho tradičního rejstříku,

že on je schopen odalovat věci čekat na lepší příležitost.

Pěpadá to, že odkádá problém, ale Honzo se ukázal jako tak výborný stratek

i taktik, který vydržil v Izraelské politice dávno za dobu,

kdy jiní jeho kolegové, třeba s 90. let už jsou dávno v politickém duchodu.

Takže koupil si čas v tohle chvíli, on je vlastně v situaci,

kdy z jedné strany na něj tlačí.

Řekněme ulicé, to znamená všichni i tí odpůrci justiční reformy,

ale abych to dál, že jsou to asi především odpůrci jeho vlády,

stilu vládnutí ideologie, kterou ta vláda reprezentuje.

Tího tlačí z jedné strany, řekněme ze spoda,

a ze strany ho tlačí jeho vlastní koaliční partnery,

kteří mů, tak říkajíc, dali nůž na KREK a řekli,

že chtějí tu reformu provést a pokud ne, takže ze zvlády odejdou.

Jedná se specificky o tú stranu náboženský sionizmus,

bez ní by vlastně nemohl být premiérem,

současně by tedy bez ní nebyl chráněntřed všemi těmi

svými právněmi problémy a v podstatě by asi jeho politická kariera

definitivně skončila.

On sám na druhou stranu ví, že jeho koaliční partnery

bez ní také nebudou ve hládě,

možná to byla jejich unikátní životní příležitost,

protože ta strana není podstatná a nemusí být

pro jakoukoliv příští vládu důležitá jako koaliční partner.

A také právě umí jednat s lidmi, uplatitě,

zastrašitě, manipulovatě do nějakých situací,

takže koupil si čas a myslím si, že ten čas

se bude snažit co nejlepe využít.

A jakou cenu si koupil ten čas?

On v podstatě neplatí žádnou velkou cenu,

on bojuje o život.

Takže to je samozřejmě situace,

která mu do očité míry zjednodušuje jeho kalkulace

a dlouhodobě, když ho pozorujeme jako politická,

tak vlastně se zdá, že on nejvíc květe

v situací, kdy je na tom velice špatně,

ale myslím si, že na tom ještě nikdy nebyl tak špatně

jako právě teď.

Minister vnitra Itamar Bengvir si vyměnou za to,

že souhlasil právě s ním odkladem prosadil,

že pod jeho rezord přejde Izraelská národní garda.

Připomeňme Bengvir a spol toj souti

ultra-orthodoxní, ultra-konzervativní,

pravěcový extremistek, se kterými

benjami netaněhu vládne.

Já bych je nenazval ultra-orthodoxními,

to bych, řekněme, si nechal

proti náboženské ultra-orthodoxní strany,

je těžké nejít pro Bengvira nějaké

adekvátní slovo, řekněme, že bych řekl,

že to je extremista nacionarista.

Je to, řekněme, představitel jednoho

určitého proudu.

To, co netaněho udělal, ale spojně to, co víme,

to znamená to, co víme s otevřených zdrojů,

že říkajíc uplatil Bengvira, aby zatím zůstal

ve vládi a vlastně to není výměna

za to, že se vzdáte justiční reformy,

ale že se vzdá toho, že ta justiční reforma

nebude pojednána na tomto zasedání parlamentním

vratí se k němu v květnu.

On mu za to dal vliv na tu zvanou národní gardu,

což je relativně nedávno zniknuvší

ozbrojená složka, která je podstatě

trenovaná na to, aby potírala nějaké

masové násilné nepokoje.

Myslím, že nevyslovené je, že se jedná o

jednotku, která má potírat nepokoje

v těch zvaných zmíšených městech,

to zvaná Arabsko-židovských městech,

v Loni se objevili takové nepokoje,

které část toho židovského byvatelstva vyděsili

a to mimo jiné vedlo k tomu, že straná

jako je od smai hudit a židovská síla,

že získala tolik v těch minulých volbách.

A teď je otázka, co vlastně znamená

tenhle politický uplatek, který

Bengvir dostal od Netaniahu a

buď to možeme brát tak,

tak jak jsem zatím Netaniahu alíčil,

to znamená, že on dokáže lidi

na konec dostat tam, kde je on potřebuje.

Druhá alternativní interpretace je,

že on už vlastně spotřeboval

všechny své triky, že spotřeboval

velkou část své síly a

že více meně dál Bengvirovy do ruky

velice nebezpečnou hračku, protože

jak to nazývají Bengvirovy

a Netanihovy kritici,

vlastně Bengvir jako extremista dostal

vyspozitci, co si jako osobní gardu.

Bavíme se o velké

reformě justice, která

vyvolala tuto velkou krizi, nebudeme

teď rozebírat, o co se přesně jednámi

už jsme ve Vinohradské 12 o tom

mluvili, prostě jde o přesun,

respekté odebrání pravomocí nejvyššímu

soudu, tím pádem by vláda

neměla

oponenturu, neměla byní kontrolní

mohla by vládnout velmi zjednodušeně

prostě bez jakýchkoliv barier

to je ten problém,

ale spíš mě zajímá,

Benjami Netanihu je teď v jaké situaci,

on dovedl ten

stát Israel do fáze,

v němž on sám

nemá už asi velkou podporu

ani vlastního obyvatelstva

a hraje se o budoucnost demokracie

v Izraeli.

Já to rozdělím na více dílu

Promiň ta otázka, byla dlouhá sožita.

Přešte demokracie

asi by to bylo na 3 samostatné pořady

já si nemyslím, že Izrelská demokracie

je ohrožena nebo

že byla ohrožena předtím,

než byla prozatím odložená

tajustiční reforma Kledu

když se podíváme na to,

jak se praktikují podobné věci

v jiných státech, které mají

řekněme demokracii západního typu

to znamená ten

princip soudního přeskoumání

parlamentního rozhodování

jsou západní demokracie

jako nizozamsko, které žádnou

takovou věc nemají, nemají žádný

ústavní soud, který by hrušil

zákony přímané parlamentem

ve Švecku třeba, což je nepochybně

také demokratická země

mají jenom takový výbor, který

v podstatě podřízen vládi a jeho doporučení

jsou nezávazná a podobně

rozdělou proti Izrael je, že

tamní parlamentní kulturo je

vyvinutější, řekněme, že

ty záklopky nemusí být nějak

kulturně politicky rozdělen

a jakmile tato vláda

tato koalice dostala možnost

tak začala provádit reformu, která byla

nebo je relativně extrémní

ale neznamená to podle mého názoru

konec demokracie

to na co reagovali tí demonstranti

pokud teda to můžu odhadovat

tak je celkově ten stil

vládnutí a řekněme nějaká

strategická strategická

vládnutí

takový výbor

a řekněme nějaká strategická

národní výzeze, kterou

těto lidé přišli k moci

co se týčete jiné části

otázky, to znamená, co vlastně

chce netaniahu, já myslím, že

netaniahu, kterého někdy

media vykreslu jako člověka

který je nějaký ideologický

a podobně, že to je chybné

čtení jeho osobnosti, že on je

v podstatě superpargmatik

on je člověk, který plave na nějaké vlně

chce se udržet na té vlně

v příjším bodě, ale současně

protože nikdo není úplně čistý případ

tak on má velice dobré

mění o svém úloze

v historii Novodube, i z historii

Izraéle a chce zanechat určitý

odkaz. K tím

předním odkazům by bylo, že on se považoval

za člověka, který dál svému státu

bezpečnost, což možná je pravda

on měl možná nikdy šťastí, že byl

zrovna premiérem do běkdy, ty hrozby

nebyly tak velké, ale každém případě

mohli si ho lidé spojovat

s bezpečností a stabilitou.

Jiným takovým jeho odkazem bylo,

že v době jeho vlády Izrael

se mimořádně posunul na živříčích

rozvinutosti v oblasti biotechnologí

a itp.

A mne poslední řadě

to bylo právě za něho jakož to premiéra,

kdy Izrael

uzavřel několik epuchálních dohod

s arabskými nebo muslimskými zeměmi.

Spojené arabské Emiráty a Bahrajne

podepsali ve Washingtonu dohodu o navázání

plnohodnotných diplomatických vztahů

s Izraélam.

Izraelští judisté soutěžili v Emirátech

v Dubaju natáčí Izraelský štáp

reklamu a tamní hotely

chystají Košermeny.

Tohle všechno jsou vlastně věci,

které on právě prohospodařuje, protože to všechno

vlastně se v tuhto chvíli níčí.

Odchod ministra obrany

Joava Galanta byl motivová

naspoň tak, jak to ten Galant říkal,

respektive, než byl vyhozen Tanéhoem,

že jimu nešlo o nápoň

té lustiční reformiele o skutečnost,

že celá ta věc vlastně

hrožuje obezpečnost Izrael.

Totej se dáříc třeba o ekonomických otázkách,

protože celářela investoru

naznačila, že za těchto okolností

s Izraeli odejdou. Izrael je vysostně

závislý na tom tzv.

rizíkovém kapitálu, který se

rýchle přelévá někaminem.

To tež samozřejmě platí

i pro vstiky a přátelství

nebo minimálně spoluparáci

s těmi arabskými zeměmi regionu,

které jsou také nespokojené,

s přítomností třeba lidí, jako je Ben Quir

nebo smotriš ve vláde.

Ještě jsem nejmenoval takovou štvrtou věc,

která mohla být spojována

s Netanyahuem.

Ono se to málo výmálo, se to říká,

ale právě za ten jahuový vlád

se velice zvýšeli investice

do toho tzv. arabského sektoru.

On vystupoval nebo byl prezentovan

jako ten antyarabský politik,

ale zároveň vládní plán,

který on zastřešil, přiklonil

velké částky právě do toho

arabského sektoru, který byl zetím

zanedbávan, ale vlastně i tohle

se mu podařilo pro hospodu.

V té situaci tak on se dostal

do takové, jak bych řekl, skoro

tragické situace, že kdyby byl nevyhrál

ty volby mohl mít v učepnicích

mnohem lepší kapitolu jednou,

než možná bude mít.

A teď ten jeho cíl.

V té situaci, které je,

která je tragická,

tak když se zeptám úplně napřímo

je spíš motivována,

ten cíle motivován, spíš nějakou

egoistickou potřebou zůstat nadal

u moci, než si tu moc

já si nemyslím, že

Netan jeho je něco jako Erdogan

i když i v Samotném Izraeli

se o něm takhle mluví, nebo býva

srovnává než tě

se problematíštějšími politiky

já myslím, že jeho cílem

prostě je zůstat u moci,

můžeme zase vymenovat celou řadu důvodu

o kterých si můžeme myslet, že ho motivují

lidé, kteří ho znají, říkají,

že má v podstatě jako

silně narcistní sklony,

že to je člověk, který má nějaké

kompleksi, je to člověk, který má

samozřejmě s celá evidentní zájem

na tom nedostace, předsout

a nezodpovídace za některé

ty, řekněme, trestně právní

otázky, jako třeba

v oblasti korupce a podobně

ještě jedna možná oblast, o které

se málom mluví, Netan jeho je

reprezentant určiteho

proudu v Izraelské politice

a politika ta není jenom otázka zájemu

nebo otázka ideologii, ale také mentalit

on je vlastně reprezentant určiteho

proudu v Izraelské politice

lidí, kteří se cítí být nějakým

způsobem znevýhodněni

tím, kdo tu moc podledních

doopravdy drží v té společnosti

mluví o nějakém establishmentu, o lidéch

kteří ten stát, kdy si založili

což byly vlastně ti Evropští

levicový řidé a pak jsou různé

skupiny, které se cítí být nějakým

způsobem odsunutý na okraj, ať už je to

pravda nebo ne, jako ultra-orthodoxní

řidé, kteří žív de facto

takových svých sociálních kapslích, řide orientálního

původu, což jsou vlastně typicky

poliči i jeho strany Likud

a nebo lidé, kteří pochází

z takzvaného revizionistického tábora

to byly lidé, kteří třeba

skutečně také přišli z Evropy, takže

v něčem byly přivelegovaní, ale nepatřili

k tomu levicovému zakladatelskému táboru

Netanyahu je naprosto typicky

představitel této třetí skupiny

a i když on cám vlastně je v tuhto chvíli

už nejdele vládnoutcím premiérem v dějnách Izraéle

tak pořád má mentali tu někoho, kdo vlastně stojí

proti té elitě a musí se proti ní prosazovat

a využívá hořkosti v těch jiných segmentech

společnosti jako soutřátí orientální řide

a vlastně toho nese

Když jsem se zcela záměrně ptal na tu otázku

zdá se myslíš, že se hraje o demokrací v Izraéli

tak my jsme to těž tady probírali

i s Irenou Kalhousou, spolitološkou, která

vyjádřela trošku vážnější obavy

než ty, já na to navážu i

slovy vůdce izraelské opozice

Jaira Lapidá

Podle mě je to největší krize

v historii země, v státu Izraél

co to tedy vlastně pro ten Izrael

znamená, znamená to, že když

Denjami Netanyahu už umoci nebude

že tím tak krize skončí?

že to je skutečně jenom o tom jednom člověku?

Zasad si to asi musíme rozdělit

Jedna věc je, co vlastně

znamená, tak krize teď bezprostředně

Jedna varianta je, že pokud

se poudaří té sučasné vládě

prosadit v justiční reformu, že

skončí demokracie v nějakém

krátkou dobeném, bolstřední dobeném výhledu

to si myslím, že skoro určitě ne

Pokud je v Izraéli

něco ohroženo, tak si myslím, že

to je stabilita, sociální soudržnost

skutečnost, že

moc dostali do rukou lidé, kteří

vlastně de facto extremisté

jako právě Smotrič a Ben Ghvir

to jsou lidé, kteří jsou

skopni vyvolat nějaký obrovský problém

uvnitř toho

židovského segmentu Izraéla, nebo

mezi židi, araby, nebo

mezi Izraélem a nějakým jiným státem

to je třeba i nebezpečí, které

jsou vysíjí s tím, že

Ben Ghvir bude mít pod palcem

tu speciální národní gardu

Takže nemyslím si, že

demokracie v Izraeli ohrožená

možná je ohrožena kvalita demokracie

ale je ohrožena stabilita

nebo nějaká soudržnost

toho národního společenství

což je samozřejmě také vážná věc

LAPAK je tady řekněme

důhá část, jak vážná

ta krize je z ledeska

těch novodubých izrelských dějin

Myslím si, že to určitě patří

těm vážnějším krizím

v velmi vážných krizích nastala

prakticky v kamžiku, kdy Izrael byl

zrozen, kdy vlastně právě

tí revisionisté, nebo část

těch pravicových sionistů

o kterých jsem se zmínil

odmítala předat zbraně

tomu nově zniknuvšímu státu i ho armáde

v podstatě to vedlok takové malé

občanské válce, při které

tehdejší levicový preměr

Ben Gurion

vlastně vyvolal střed

s těmi pravicovými sionisty

který byl velice krizový

nípodobný moment byl když

v roce 77 po prvé se

političtí potomci toho

revizjonistického sionismu dostali

k moci tehdejší

ten levicový establishment

abych použil ten slovník

se domníval, že to je

konec demokracie v Izraeli

něco podobného se potom

odhrálo začátkem 80.

týchhle, takže těch

vážných krizích bychom

asi našli víc

v době, kdy se naplňovali

dohodi s osla opět obrovská krize

já bych to předrovnal

k dětským nemocem, které mohou

být samozřejmě velice vážné

v některých tragických případech

mohou být smrtelné, ale v zásadě možná

každé relativně mladé společenství

a Izrael je vlastně pořád

takovým mladý a nezralý

tak jsou vlastně nutné, aby to

ten stát, nebo ta společnost

nebo ta politická sfer, aby to překonali

samozřejmě to říká, protože

je to člověk, který zastává

opozici, je v opozici

je to člověk, který se snažil být

vůcem opozice, a na druhou stranu je

zároveň pravde, že současná

izraelská opozice mohla udělat

kovalici s Benjaminem Netanyhujem

a tím by odstavila lidi, jako je

Becelel Smotrich a Itamar Benkvir

od moci, neudělali to, takže

podle mého názoru nemohou

současně říkat, že tady někdo boří

demokraci, oni by samozřejmě

potěli nějakou cenu, udělali by

kovalici stresně stíhaným Netanyhujem.

Což připomínáš ty udál

z tiloňského roku, kdy Benjamin Netanyhuj

už neměl žádnou jednou volbu, než

se právě spojit s těmi pány

s extrémní právice, aby tu vládu

mohl složit, aby zůstal, aby byl premiérem, tak.

Přestně tak, Netanyhuj

dával lohodu běná jevo, že on je

podstatě ochoten, spojit se z kýmkoliv,

on by udělal kovalici s arabskými

stranami, on by udělal kovalici

s kýmkolivcovými stranami, jeho hlavní cíl je být umoci.

A kam pro tento cíl je až Benjamin Netanyhuj

schopný zajít?

Změňovali jsme, že Itamar

Benkvyr bude mít pod sebou národní gardu.

Tak budou pánové

Benkvyr smotryč dostávat, čím dál tím víc

pravomocí jenom, aby

Benjamin Netanyhuj ukonejšil

jejich klid, že tedy dobrá

reforma justice třeba nebude

mě to odkládat, ale jsme pořád

partnery, vy jste tady pořád se mnou v té vládi.

Myslím si, že mezi lidmi

jako je Netanyhuj, Benkvyr a smotryč

nepanuje žádné přátelství

ani žádná dobrá nálada, naopak

se výzminulosti, že třeba

mezi Benkvyrem a smotryčem

byly velice špatné osobní vztahy.

Zrovna tak jeden z nich se vyjádřil

velice ošklivě o Netanyhově

a zapoměl, že je puštěný mikrofon.

Přesto společně vstoupili do vlády.

Jsou to prostě lidé, kteří vědí,

že se potřebují ideologické ideově

nemožná, nemají od sebe tak zase daleko zejména

Benkvyr a smotryč, ale v podstatě

jsou to lidé, kteří sledují své vlastní zájmy.

Podle měho názoru

Netanyhuj chápe, že teď už si sedl na tigra

a na tom tigru pojede tak daleko,

jak to půjde.

Pokud nestratil své politické

mistrovství, tak na tom tigru

ještě hodně dlouho pojede.

Takže můžeme čekat další velké

demonstracie v Tel Avivu

a další stávku třeba?

Myslím si, že on právě

podle měho názoru čeká,

co se za těch partí dno vyvinné,

možná udělá nějaké dohody.

On je schopen velice dobře stavět

lidi proti sobě nějakým způsobím otýbovat.

Je schopen se zbavovat lidí,

takhle vlastně přežil všechny různé

tlaky u vnír svého vlastního líkudu.

Takže myslím si, že on se

spolehá na to, že prostě nestratil

svojí politický instinkt.

Já sám, kdybych to chápal jako

sledování nějakého zápasu na televizní obrazovce,

tak vlastně jsem zvědaví, co ještě vymyslí.

Honře, já tím moc děku.

Tak je děkuji na svedanou.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12.

z pravodajského podkástu Českého rozhlasu.

Dnes s Janem Fingerlandem,

naším komentátorem

a ekspertem na dění v Izraily,

provírali jsme velké demonstrace

kývání židle pod Benjaminem Netaniahuem

i osud Izraelské demokraci.

Další epizody Vinohradské 12

najdete na našem webu i rozhlas.cz

V aplikaci Můj rozhlas

i ve všech dalších podkástových aplikacích.

Můžete nám taky psát

a to na e-mail

Vinohradská 12.

zavináč rozhlas.cz

na slyšenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.

Velká izraelská krize. A nejistý osud premiéra Benjamina Netanjahua. Ustojí volání po zastavení zásadní reformy justice? Odejde sám? Anebo nikdy, nikdy neodstoupí? Probíráme s komentátorem Českého rozhlasu a expertem na dění v Izraeli Janem Fingerlandem.