Studio N: Izrael na pokraji chaosu. Chystá se demontáž demokracie

Je z třeba 29. března. Posloucháte studio N, tady je Filip Titlbach.

Dnes o tom, co se to děje v Izráli.

Izrael se odcitel na pokraji chaosu, který ohrožuje už nejen politickou stabilitu, ale i jeho celkovou bezpečnost.

Prezident varuje před občanskou válkou. Masivní protesty spustila připravovaná reforma justice.

Izrailský premiér Benjamin Netanyahu, kvůli občanskému odporu oznámil, žijí zatím odloží.

Stává se z ní autokrad obklopený rezíme ekstremisty, akudy se tahle země na blízkém východě vydá.

Rusé o tom bavit ředitelkou Herzlova Centra Izraelských Studií při fakultě sociální vět Univerzite Karlovy Erenou Kalhusovou. Vítejte dobrý den.

Dobrý den.

Kde letet zman, nenasout lehá dělá ta skabá rychava, likrát takhle chkika, ve mahlach a kneset a ba'a.

Jak byste stručně popsala tu aktuální politickou situace v Izraéli? Jaké miestavu?

Prostí měják souvisí, ale je pravda, že ta situace je ekstremně nestabilní a nemyslím si, že Izrael v své historie byl na pokraji tak obrovského rozklížení.

A jak byste zmíněl, to už není prostě jen nějaká zdravá debata v rámci demokratické společnosti o tom, kam by se měla ta země ubírat. To je opravdu krize a rozklížení tak hluboké, že Izrael vlastně přestal fungovat do učité míry v těch posledních týdnech.

A hlavně se ukazuje, že ta politická reprezentace současná není tím řešením, ale je tím problémem, která to vlastně spůsobuje.

A není vlastně schopna v tuto chvíli podle mě přijít s něčím, co by tu situaci mohlo uklitnit.

Vymluvíte o té vládnoutří politické reprezentace, tak možná ať víme, o čem se bavíme.

S kým tam dneska Netanyahu, kterého předpokláram, většina z nás zná, s kým tam vládne?

Na jednu stranu Netanyahu je nejdele vládnoutřím izraelským premiérem v historii země a je to politik, který je politik pravěcový,

který je ekonomicky velmi liberální a je to politik, který byl opravdu spíše politikem statusu quo.

On se nehnál do nejakých velkých, například, bezpečnostních akcí, válek a tak dále.

On opravdu spíše mušlo o to, aby se mohla rozvíjet izraelská ekonomika a aby ta izraelská bezpečnost byla silná,

proto se mu někdy i vždy říkalo král bibi a pán bezpečnosti a tak dále.

Nicméně v posledních letech prošel jakúsi odměnou a stál se z něj popolistický politik par excellence,

který výceméně opravdu postavil to svojej politiku na rozdělování izraelské společnosti.

A začal štvát levici proti pravici. Levičový byl každý, kdo nesouhlasil s Benjaminem Netanyahuem.

Taky Antisemita byl každý, kdo s ním nesouhlasil?

To zase na té možná mezinárodní úrovni spíšené v rámci Izraelé, ale štval sekulární lidi proti náboženským,

štval izraelské araby proti izraelským židům.

Opravdu rozeštvával tu společnost a celé to korunoval do učité míre tím,

že vlastně navíc se ještě objevili v jeho případě různé korupční skandály.

A stalo se to, že vlastně z likudu, což je to hlavní dříve středo pravicová strana neskoušu,

myslím si mnohem více pravicově populistická, než středo pravicová,

že sté politické strany začali odcházit lidé, kteří nesouhlasili ze stilem jeho vlády,

a kteří potencionálně si myslili na to, že by mohli Benjaminem Netanyahu a nahradit, a oni vlastně sté strany vyštval.

Vlastně lidé, množí z nich, si založili vlastní politické strany.

To znamená, vlastně Benjamin Netanyahu postupně strácol ten svůj koaliční potenciál,

protože...

Sam sebe roštěpil.

Sam sebe roštěpil, a ty nové strany, které vznikli, tak jsou ideologicky likudu velmi blízké.

Tam není zásadní rozdíl.

Vlastně jediné, co je tou štěpití cíliní, je, že ty strany prostě nechtělí dokovalit se s Benjaminem Netanyahu.

No a v těch posledních volbách, které vlastně dopadli velmi, velmi těsně, a ty současné koaliční strany získali od 30 tisíc hlasů více,

to znamená, nelzemluvit o nějakém drtivém výtěství.

Tak Benjamin Netanyahu si prostě spočítal, kde by mohl získat ty hlas,

aby byl schopen překročitu magickou většinu v knesetu 61 kresel, a podíval se na extrémní pravo.

A vlastně donutil ty strany, nebo hnutí na extrémní pravu dáce dohromady a vytvořit koalici.

A ta koalice se dostala do knesetu, získala opravdu navíc velký počet hlasů, a Netanyahu se s nimi spojil.

Vlastně dal opravdu jako by košera razítko jednotlivcům a organizacím a hnutím,

které do té doby byli naprosto vyloučeny z to izraelského hlavního politického pravdu.

Dostali legitimitu od něj?

Dostali legitimitu a vlastně ta súčasná vláda má v sobě politické strany,

které jsou otevřeně rasistické, které jsou otevřeně myzogyní,

které jsou otevřeně proti seksuální menší nám.

To je vlastně jejich hlavní politická náplň.

Ještě jsou tam představitele, na které policie vedla dlouhé policijní složky,

jsou to lidé, které byli odsouzení za radikalizmus.

Itamar Ben-Gvír, současný minister policie, nebyl přijad do armády kvůli extrémizmu,

protože on byl členem a vlastně fanouškem židovskér terroristické organizace KAH.

A tak policja z ty vede?

A v tuto chvíli on je minister pro vnitřní bezpečnost.

Takže vlastně Netanyahu opravdu tak strašně ublížil tomu te izraelské politice,

tím, že vlastně přitáhl a přivedl tyto lidi do toho politického středu,

nebo vlastně legitimizoval to jejich chování,

takže opravdu z toho si myslím, že se izraelská společnost bude zbírat velmi dlouho.

A kam se vytratil ten statuskovo, o kterém stemluvila, proč přišel z tou reformou justice?

Netanyahu za mnoholecvé předchozí vlády vždycky nejvyšší sout chránil.

A tam byly pokusy o jakou si reformu a můžeme se o tom bavit,

určitě nejvyšší sout nebo vůbec soutnicí v Izraeli potřebuje do určité míry reformovat,

ale nikoli zrušit.

Ale vlastně s tou reformou přišel až se současnou vládo a to já bych řekla ze dvou důvodu.

Ten osobní důvod, který byste zmínil tam určitě je,

na Benemina Netanyahu a se v současnosti vede trestní stíhání u Jeruzalemského soudu.

A pokud by se podařilo Netanyahu i prosadit tu reformu,

tak vlastně by bylo jasné, že ten sout bude zastaven,

nebo prostě půjde dostracena, protože tá politická kontrola těch soutců

bude taková, že prostě ho tě souci neodsoudí.

Jenomalá vsufka, proč po něm dou?

Jdou po něm, protože Benemina Netanyahu vlastně se jako v té politice začal chovat

nejen velmi nemorálně, ale zřejmě i trestně.

On vlastně měl podle toho obvinění přijímat úplatky.

Měl přijímat úplatky, no prostě velmi drahé dary, řekněme.

To je ten jeden případ, který se proti němu vede,

a drugý a třetí případ, který se proti němu vede,

je jeho snaha ovlivňovat média, protože on byl jistou dobu

také minister pro komunikace a měl údajně slíbit majitelům

velkých mediálních domů, za to, že budou pozitivně reportovat

o jeho osobie a o jeho rodině a o jeho vládě,

tak je měl za to slíbit určité politické ústupky.

Je to problematický případ, určitě to nebude,

protože je to zcelejstě nemorální na politika.

A jestli je to tresný, to se musíte prokázat.

Nicméně, pro Benjamin Netanyahu,

je to jakási on má pocit,

že se proti němu spikla levicová elita.

A to je víceméně opravdu podle scénáře

jakéhokoliv populistického politika,

který se dostane do problému, tak vždycky za to může někdo jiný.

V lidí mají v Evropě toto.

V Americe může za to většinou levicová elita,

v případě novináři a soutci.

Možná je tam nějaký pocit osobní vendety,

že je potřeba jim přistříhnout krídla,

těm takzvaně levicovým soutcům.

A to je jedná rovina a druhá rovina,

která je mnohem hlupší a závažnější.

Té reformy je o tom,

že izraelská společnost je opravdu velmi polarizovaná.

Už dlouho jsou v Izraeli hlasy,

které jsou velmi ostře proti tomu soudu vymezeny,

protože oni mají pocit,

že ten sout chrání nějakou podobu Izraeles,

kterou oni nesou hlasí.

To znamená, že ten sout se snaží opravdu údržet v rovnováze

ten fakt, že Izrael je jak židovský stát,

tak demokratický stát.

A že oni opravdu ti soutci prosadili věci

na ochranu menší, na ochranu žen.

Prostě se do učité míry snaží údržet v rovnováhu.

A tyhle ty skupiny lidí, které reprezentují

jak ultra-octroxní židé,

tak radikální, obzvláš radikální osadníci

z západního přehu prostě si tento Izrael nepřejí.

Oni by chtěli Izrael, který je židovský na prvním místě

a kdy prostě ten sout žádným způsobem

neomezuje vládu ve své politice.

A problém je, že Izrael nemá ústavu

a problém je, že Izrael nemá senát.

To znamená tam vlastně nejvyšší sout

jedinou instancí, která může do učité míry

řekněme korigovat učitá politická rozhodnutí vlády

a knesetu.

A tyhle lidi, kteří si tohle přejout,

to jsou lidi, po kterých musí netan jeho sáhnout,

aby měl velkou podporu?

Oni má ve vládi a bez nich vlastně

oni má ve vládi a tímu jasně naznačili,

že prostě, pokud toto neprojde,

tak jsou připravení z té vlády odejít.

A když on musí na ruku extremistům?

Ono je to trošku komplikovanější,

protože například ultra-orthodoxní strany,

které jsou tradičným spojencem

Benémyna Netaniahu a které mají velký zájem

na tom, aby vlastně se ten nejvyšší sout

opravdu omezil, protože jím jde jednak o to,

aby ten stát byl mnohem více žirovský.

Podle jejich představ, co znamená žirovský,

to je také ten problém,

že mají tu představu velmi tradiční,

ultra-orthodoxní, tak to je jedna část

toho jejich zájmu, druhá část jejich zájmu je to,

že nejvyšší sout například rozhodl o tom,

že prostě není správné, aby ultra-orthodoxní muži

a že nejkonецkou jsou také nechodili do armády.

A to je něco, co oni prostě nechtějí,

protože nechtějí, aby jejich synovéšli do armády,

protože se bojí tomu, že byli vystaveny něčemu jinému,

než, řekněme, doktrí nětěch rabínů.

To znamená oni, to je ten jejich zájím,

ale myslím si, že teď už začali trochu couvat,

protože si uvědomili, že před si jenom

ta většinová společnost je tak zásadně

proti tomu, že se začali obávat,

kam až by ten chaos mohou zajít.

Ale ano, toto je jedna,

jako silný hráč v té koalici,

ale zásadní hráč v té koalici

je vlastně ta politická strana sloužená z extrémistů.

A tam si myslím, že jako s nimi

udělat jakýkoliv kompromis bude mnohem mnohem těší.

By když jste mluvala o té reformu,

mě tak se říkala, tak metaforicky,

že by tou reformou justeci přestřehl křídla.

Co by to znamenalo v praxe?

Co se v té reformu mě píše?

Ta reforma má za cíl dva hlavní cíle.

Jeden cíl je to, že komise,

která menuje ústavní souce,

ale potom nejen ústavní souce,

když to bude mít nad souce těch níších instancí,

takže tam rozhodující slovo budou mít politici,

a navíc ještě politici vládnou cí koalice.

To znamená, až do sut, to byla komise,

kde politici a souci jsou rovnoměrně zastoupení,

a kde opravdu ta rola těch souců je velika.

Tak to by to by přestalo.

Součást ještě toho je,

že by byl ukonšent princip seniority,

to znamená, že předsedou nejvyššího souce

se sedecky stává ten nejstarší,

teď by právě takomise mohla navíc ještě

doporučit, nebo doporučit určit,

kdo by byl předsedou

nebo předsedkyní toho nejvyššího soudu.

To je zpolitizování justice, klasice.

Zcela naprosto je zpolitizování justice,

ale aby to nestačilo,

tak ta reforma ještě vlastně říká,

které zákony by ten sout mohl posuzovat,

a které by nemohl posuzovat,

a ty takzvaně zákony, které mají ústavní charakter,

tak ten by sout úbec ani nemohl posuzovat,

ale zchválit v Izraeli zákon

s ústavním charakterem je velmi jednoduché,

k tomu stačí prostá většina,

takže by stačilo každý zákon,

který ta vláda považuje za řekněme zásadní,

tak zchválit v tomto režimu.

No a to rozhodující, co vlastně,

ta reforma připravuje je,

že Kneset by byl schopen přeglasovat prostou většinou,

jakékoliv rozhodnutí ústavního soudu.

To znamená de facto ten ústavní soud,

by byl opravdu pouze do počtu.

Byla by to prostě instituce,

která má nulové možnosti.

A potěm kinova vesnice, máme soudy,

ale nic nezmůžou.

Ale nezmůžou. Vlastně opravdu vláda prosté většiny

by měla absolutní moc.

A samozřejmě, a to je to,

co tak koalice říká, kdy tě to demokratické,

když přece my jsme vyhráli volby

a respektujeme demokracii

a kdo volí soudce, když vždy tě to denemokratická instituce

a jak si hájí zájmy jenom nějaké vybrané skupiny.

To jako, kdyby opravdu nechodili na úvodu politologii

první týden, protože prostě demokracie nestojí na tom,

že většina, která se dostanek moc,

má neumezenou moc.

A nebo chodili je práve většina, jak to chodí?

To je to nebezpečné, protože tím,

že Izrael nemá ústavu a nemá zakotveny,

například ochranulických práv,

svobodné volby,

rovná práva pro všechny bez ohledu

na rasu, na nábuženství, na pohlaví.

Vlastně to nemá zakotveno v ústavě,

nejsou to ta pravidla, která jsou nedotknutelná,

tak je to problematické.

V Izrael má mnoho věcí nenapsaných

a myslelo se, že přece

to nemůže nikdo ohroziť.

Přece národ, který vznikl částečně

na spopela druhé světové války,

tak přeci je jasné, že toto je nedotknutelné

jako ochranulických práv, ale není.

My máme taky ústavní zvyklosti

na Pražském hradě, a že to není nic nedotknutelného.

Nicméně to, co popisujete, to je přece úplná demontář demokracie.

No je to příprava na demontář demokracie,

protože samozřejmě pokud by ta vláda dostala

tyto pravomoce, tak pak už by si mohla

dělat prakticky cokoliv. A teď se spekule,

co je vlastně ten tzv. endgame, o co jim vlastně dé,

těžko říct, ale bylo by třeba velmi jednoduché

a tím by možná začli

skomplikovat volební práva izraelských arabů

nebo hůbec znemožnit arabským stranám kandidovat.

Jo, to by mohlo začít na základě, nevím, čeho si,

nedostatečné lojety, nebo...

No, čeho kolif, jo. Určitě by se to dotklo

seksuálních menšin, to je jenom otázka času

bylo by to třeba o tom, že obchodník,

který nechce nabízec ve služby seksuální menšin,

tak nemusí dokonce se to mělo týkat i nemoc nic.

A už by to byl prostě takový postupný,

ano, bylo by to postupná demontáž prostě, prostě demokracie.

A zrovna, u seksuálních menšin nevy užívá dlouho

doby Israel Pinkwashing, směrem k západním zemím

ukazuje, že vlastně otevřenou společností,

demokratickou společností, tou společností,

která má ty stejné hodnoty, jako to americko-eurobská.

Já hrozně nemám rád, že se používá svoj Pinkwashing

solisosti s Israelem, protože opravdu Israel je jedinou

zemí na blízkém východě, kde prostě

patřit, k seksuální menšině není problém.

Znamená je to opravdu něco, co je

v zváž kontekstu blízkého východu naprosto unikátní.

A myslím si, že v tomto ohledu

jako Israel opravdu udělal obrovský krok.

Takže já si nemyslím, že to je úplně jako Pinkwashing,

že to Israel používá v rámci

jakso vylepšování svého ména

v západních zemích, o tom není sporu.

A fakt je ten, že koniec konců palestinčtí

gejové se snaží útec do Izraeli, protože

na palestinských územích jim velmi často hrozí smrt.

Takže to asi myslím ukazuje o tom, jaká je ta realita.

To neznamená, že ten jako částečně nelyberální přísupnení

ani v Izraeli. To jenom znamená, že to je země, kde se žije líp.

To já neříkám, ale kdybyste si chtěl vybrat

jako gay, kde chcete v na blízkém východě žít,

tak tyto jediná země, kterou si vyberete, pokud chcete přežít.

Jak je pro vás překvapivé stouznalostí

ta Izraelské společnosti, která je velmi rozčleněná?

Jak velká, nebo jak silná, velna odporu

se proti tomu návrhu, proti té reformní justice zvedla?

Jako pro mě ty demonstracie jsou úžasně dobrou zprávou

o stavu Izraelské společnosti, protože se

ukázalo, že Izraelci nejsou pasivní

a že opravdu pochopili, že v tady jde ohodně.

A když to pochopili, tak ta opozice začala být neuvěřitelná.

To, že lidé prostě 3 měsíce v kuse

prostě demonstruí opravdu mnoho lidí,

dalo by se říct, dalo svojí práci

a de facto i rodinu, jako vedle

a prostě účasní se těch demonstrací.

Jsou demonstracie samozřejmě netan jahu se snaží popsa

jako demonstracie elitářu, ale není to pravda

prostě do těch ulic vyšli lidé v Tel Avivu,

ale i v malých městech vyšli tam lidé samozřejmě

sekulární, liberální, ale nejen.

Jsou tam lidé, co mají kipu,

jsou tam mladí lidé, starí lidé.

Takže ta občanská společnost se opravdu pozvedla

a to mi dává učitou nadíji,

že vlastně to ty lidi vyburcuje

a že si uvědomí, že je Israel má problém

a že v líce méně ta justiční reforma

jenom ukázkou toho, jak hluboký problém Israel má,

že opravdu je potřeba podle mě začít řešit určité věci

a to je možná na první místě

společnská smlouva v Izraeli,

jaké jsou vztahy mezi těmi jednotlými skupinami,

jak je možné, že v Izraeli prostě 30% populace

platí 90% daní,

jak je možné, že prostě ta komunikace

mezi židi a araby a mezi židi

sekulárními a náboženskými ortodoxními

prostě je tak strašně předušená.

To by mohlo, to by mohlo prostě pomoci,

myslím si, že by to...

Nejake platformně má taková společnská smlouva

vzniknout, to jsou právě zákony,

to jsou výroky politiku,

to je přece vholení těch lidí do portány,

které za nás rozhodují.

Prostě ta společnská smlouva

je výsledkem, řekněme,

nějaké izraelské historie,

byla nastavená v 50. lete, v 60. lete, de facto.

A prostě ta situace je neská jiná,

jak si demografické jiná,

prostě ultra-autodoxní židů přibývá,

protože mají průměrně 6-7 dětí

a není možné, prostě,

aby ta společnost byla zcela odloučena

od té většiny, aby prostě de facto,

jak si ta většina platila životní stil

této menšiny, která brzy přestane být

jako takouto len měňšina,

aby je to na prosto dominantní

v té izraelské společnosti,

nebo mnohem dominantnější naše dosud.

Tak to si myslím, že je důležité.

Učitě je potřeba, aby prostě byla více

tak si integrovaná do politiky.

Nemyslím ekonomicky a sociálně,

ale politicky, vlastně,

je izraelské a rabové.

A potom doufám, a vidíme to

i v rámci těch demonstrací,

že je to masové, ale vidíme to,

přítomné, že prostě

myslím si, že spousta izraelsků

si začíná uvěnomovat,

že prostě ta okupace

je součást z toho problému,

a že mnoho izraelsků

opravdu se proti té okupaci

nějak úplně zapouzdřilo.

Prostě ji začali ignorovat.

Prostě začali mít pocit

a doučit míry oprávněný,

že opravdu z palestenci

se stejně na něčím dohodnout nedá.

A je to pár pády, která nastala

po té, co opravdu probíhala

ta jednání a mírove procesy

s osla a tak dále.

A nepovedlo se to,

a je to v rámci

nějaké psychické obrany

předtím,

tak prostě to začali ignorovat

a měli pocit, že prostě to

se nás netíká.

Nemusíme s tím souhlasit,

můžeme s tím souhlasit, je to jedno.

Prostě nás je to netíká.

Myslím, mnoho z nich uvědomal,

že se jich to týká, protože

náboženští sionisté

a ten ekstremizmus,

který přišel do tej israelské politiky

přišel ze západního přehu,

přišel z okupovaných území.

A prostě pokud se ten ekstremizmus,

který se tam rozvíjí praktycky

nekontrolovatelně,

pokud se nezačne řešit,

tak to prostě stahne

ten Israel dolo.

To, že to je přepomenoutí bolestního místa úplně pro všechny.

Myslím, za tím toho říkám,

není dominantní téma těch demonstrací.

Ale vidíme, že tam ty skupiny

lidí, které volají

po právech pro palestince

a prostě z okupací

není demokracie, vidíme tam tahysla.

A nikdo na tě lidi nekřičí,

nikdo prostě se nestnažíte lidi umlčet.

Je to součást těch demonstrací.

Součást těch demonstrací je i to,

že mezi protestujícími

jsou ičlanové Izraelské armády,

Izraelský bezpečnostních složek.

A co jsem tak četl zběžně,

tak podle některých expertů

tohle oslabuje nejenom

bezpečnost Izraele,

jako takového.

Někdo říkáte, někdo táte.

Ale i vlastně trochu myzenárodní,

vůči īránů, vůči hisbaláhu.

Jak velký je tohle problém?

Učitě to má tu rovinu v nitropolitickou,

protože armáda

a bezpečnostní složky

byli vždycky nad politikou,

byli a politické a nezapojovali se

do těch nitropolitických pří.

A to, že vlastně armáda

především tedy záložáci

a tam je potřeba říct,

že armáda potřebuje

záložáky,

že to není jenom o tom,

který momentálně slouží,

ale že lidé, kteří skončí

tu 3 letou, nebo 5 letou službu,

tak potom ještě chodí

na pravidelná cvičení

třeba dalších 30 let svého života.

A že to jsou klíčové lidé,

tí lidé jsou piloti,

tí lidé pracují v těch

kibernetických jednotkách.

To není jaká pomocná služba,

v armádě, která bude

nedemokratická,

nebudou sloužit prostě

nedemokratickému státu.

Tajné služby požádali

o možnost současněce

demonstrací

a tě těm

příslušníkům tajných služb

dali to povolení,

jená se tedy omosat,

jená se o tu vnitřní bezpečnost.

Nicméně prostě je to pravdupoprvé,

co se tito

institucem si zapojili do vnitropolitického boje.

To je obrovské gesto.

Je to obrovské gesto a myslím si,

že to bylo strašně důležité, protože

i Netanyahu, který už

je jinak na prosto hluhí a slepí,

myslím vůči tomu, co se děje,

tak si uvědomil, že opravdu tohle to je problém.

Ale co se týče, samozřejmě

měté mezi národní situace

je bezpochyby pravda,

že arabský svět a jírán to sledují.

Ta jich interpretace

těch událostí nemyslím si,

že je úplně správná, protože

o něj se hlavně soustředí na to,

že Israel imploduje,

že je izraelská společnost

se rozkládá ze vnitř,

což možná mají částičně pravdu,

ale už třeba nereflektují to,

že to současně taky

úžasný důkaz izraelské demokracie.

A že to, co se tomu

arabskému světu a jíránu nedarí,

protože tam vždycky demonstracie

ta policie a ta armáda

rozežené tím, že mnoho demonstrantů

je silní a zavře.

Tak to se prostě v Izraeli neději,

že ty demonstracie jsou velmi poklydné

a ta policie pravdu jako kooperuje

s těmi demonstranty

a demonstranty se zneží kooperovat

s tou policí, k tomu násilí

prostě nedochází.

Ale určitě je to

něco, co ti nepřátela

izraele sledují a mají z toho

nesmínou radost, protože mají poci,

že sice se nepodeřilo

zničit Izrael zvenčí,

ale že vlastně Izrael se zničí

sám ze vnitř.

Tak teď uvidíme,

jestli se zničí nebo nezničí,

protože Netanyahu ve svém projevu

oznámil, že tu justiční

reformu zatím stáhne.

Když mě je še všerud,

mnou a milchem je tachím

býdavrůt, aní k Rošlým

šala, lokech pesek zmánů.

Tohle neznamená, že ji úplně zruší.

Ten Netanyahu v projev,

kdy to oznámil, byl

vlastně něčem

prosto otřesný, protože

on na jednu

stranu řekl, že tedy

reformu pozastavuje, a že

chce dát prostor jednání,

kterému tedy už došlo

k tomu prvním kolu.

Ale současně

se ukázalo, jak on prosto

není schopen refleksy těch

událostí, které on spůsobil.

On se neumluvil, on neřekl,

že je prostě ta vláda se dopustila

jakékoliv chyby.

Demonstranty označil

za anarchistickou menšinu,

která úvedla

v Izrael do toho stavu.

Mluvil o tom,

že potřeba za každou cenu zabránit

občanské válce,

které on výrazně přispěl

nikoli v ty demonstrace.

A potom vlastně

změnil intonaci hlasu

a nejenou se začali dokonce

úsmívat a říkal, ale pak tady

jsou opravdoví demonstranti

pro vládní demonstraci.

Kterou vlastně

pro vládní strany svolávali celý den

právě na ten moment,

kdy potom Netaněhu vystoupil

s tím projevem, a ty označil

za ty rizí, kteří přišli

prostě chránit tu demokraci.

Takže pro ty lidi,

který opravdu 3 měsíce

demonstruí a mají

pocit existenční obavu

o to, co se vlastně s tou zemí děje,

tak to byla spodobně strašně studená

a spifrostrující.

Strašně frustrující a myslím si,

že prostě

problém je, že Netaněhu

tolikrát minulosti porušil

sliby, které dál

různým způsobem

prostě manipuloval

ty

své politické partnery

že prostě nikdo nevěří, že Netaněhu

to myslí vážně. Takže uvidíme

uvidíme vlastně

on řeklo, že se ta reforma

týna stůl knesetů

v jeho letním zasedání, to letní zasedání

začíná tuším koncem

důbna. Takže

není příliš mnoho času na nějaká jednání

a

uvidíme jak to bude probíhat. Moderátorem je

prezident Herzog, to je myslím slibné, ale

No a to bych srát zeptal, protože

právě prezident Herzog

hodně volá postaženité reformy.

Mě by zajímulití má vliv v tej israelské politice?

Tak je to do učité

míry

symbolické, protože podobně

jako v Čechách. Prostě ten prezident

je na jednu stranu důležitá symbolická

figurá, ale nemá praktycky možnosti.

Pravdu te politicky

příli zasahovat, ale prezident Herzog

od začátku té krize

se snažil být

na můj vkusně když

příliš opatrný.

Že se zcela jasně

řekni, že mi nevímuzil

učité reformy a říkali je potřeba

o něj mluvit, je potřeba právě dialok,

ale možná je to dobře, protože si tím

připravil tu pozici

na tu roli toho moderátora, kterým se

opravdu teď stál a

jak ty koaliční strany,

tak ty opoziční strany, včetně

strany práce a včetně arabských stran, to znamená

ty úplně marginalizovaní

v tom současném knesetu, tak

jsou přizvání k těm jednáním

a co je důležité, vlastně

zalikut a za vládní koalici tam

nejsou těhlavní předkladatele

ty justiční reformy. To znamená

a zalikut minister

z pravidonosti Levin a

za ty náboženské

sionisty, šef, komise

knesetu pro justici

Rotman. Což jsou

ty hlavní tváře té reformy,

tě naprosto nekompromisní

politici, kteří to tlačili a

cedilo co sedil a to je docela zajímová

správa, obzola je s ohledem na to, že

Levin začal být velmi populární

mezi některými likudníky a myslím si,

že Benjamin Netenehusel možná do učité míry

začali i obávat, takže už

udává stranou. Takže tam nejsou

ty nejagresivnější

zastánci té reformy

ale često.

Jsem na toho pravdu zvědová, jestli k něčemu

dospějí.

Upuštění od té reformy

vyzval Netenehů aj americký prezident Joe Biden

a izraelský premiér Netenehů

na to reagoval tím, že

se nerozhoduje na základětla kuze

zahraničí.

Proč je to domácí situace

pro problém i pro lídry

světoví velmoci.

Předně je to obrovská facka

jako ze strany Izraelé

americe, protože

prostě to je

strategický partner pro Izrael

a pravdu ty vztahy s Amerikou

považují Izraelci, je to tam proste klíčové

pro izraelskou bezpečnost

a vůbec mezi národní postavení

takže to, že prostě Izraelský premiér

reaguje tímto způsobem

ešte ten tvít

někdy vyšel v jednu ráno

takže vidět, že jako

Benjamin Netenehů o tom neprimíšvil

a rovnout to prostě vypustil ven.

Proč je to důležité

prostě

to spojenectví mezi Izraélém

a spojenými státy americkými

ale nejen, že

budec prostě spojenectví mezi Izraélém

západními demokraciemi

je opravdu hodně postavené na hodnotách

a my můžeme mluvit,

že to je všechno strategické

a že to je všechno realizmus

ale není prostě ten idealizmus

a ty hodnoty

jsou prostě protiv zájemné vztahy důležité

myslím si, že to obzvláš

v případě Ameriky a Izraélé

kdy prostě Ameríka má

takový celý mítus o Izraeli

že to je ta země

která byla postavená

na poušti

že tam je

budovatelství

vlastně což je nějaký ideálne

kterém je postavená i Amerika

můžeme koukat velmi kriticky

ale je to něco

co opravdu je

do učité míry obdivuhodné

co je tam Izrael

byl schopen vybudovat

a to, že je to prostě země

která v regionu, který je autoritářský

který je teokratický

můj demokrací

velmi kulhající, dávno předtím

nejzačili tyto protesty

ale přece jenom zemí

kde se politici střídají

na základě volebních cyklů

a kde jsou svobodná média

a kde platí

stě ochrana ohranalických práv

říkám s problémy

ale je to tam

tak pokud se prostě

z Izraélé stané typická blízkový chodní

nějaká jemná

tak bude velmi těžké pro americké politiky

úbec obhájovat to

proč by Amerika měla

pokračovat v tom strategickém partnerství

s Izraélem. A když se podíváme na naší

vlastní sebe refleksy ta Česká Republika

i tradičním západním partnerem

jinak Netanyahu a jinak Izraéle

jako země takové

postavili jsme se dostatečně proti

těm jihosnáhám o demontáž

toho demokratického právního státu?

Já nevím, jestli mi to uniklo

ale já jsem jako vlastně

od českých politiků nic ne slyšela

a může to být protože

prostě opravdu Česká Republika

považuje Izrael za spojence

a je to kromě komunistické strany

vlastně je to něco na čem

se schudují všechny politické strany

v České Republice

a já si myslím, že

protože to těch témat

které myslím Česká Republika

posledních měsících řešila bylo hodně

a byli to hodně vnitropolitická témata

že prostě ta pozornost na ten Izrael

je to chvíli velika

a že si spousta lidí úplně

není jistá co se tam vlastně děje

a že to je spíš taková vyčkávací taktika

ale myslím si, že to je jenom všeho do času

že opravdu v případěli

že by justě Izrael

příli za vrávoral

a opravdu by se tam jako

ty reformy prostě prosadili

tak já si myslím, že i takové ty

velmi silní zastánci Izraelé

řekněme z toho

konzervativně pravěcového tábora

a je to

já to říkám jako zlítostí

protože já si ráde za to

silné Česko-Izraelské prátelství

protože já si myslím, že

to je výhodné pro obě strany

a pro Českou republikou

můžná obzlášť

ale současně samozřejmě

v momentě, kdy ten váž spojenec

se vydává na cestu

která z mého pohledu je zhoubna

tak je potřeba to prostě říct

a já doufám, že kdyby se něco podobné

u nás a u nás je to může stát

my prostě jako

nemůžeme spát na Vavří Nechynom

protože nám dvoje poslední volby

dopadli relativně ve prospych

demokratických hlasů

tak prostě taky doufám, že nám to

Evropská unie a naši spojenci

připomenou, že prostě touto cestou ne

že prostě to bude mít dopad

na tu spolupráci a na to prátelství

možná jedno osobní otázku

když z vás strhnuto akaremickou masku

jako analitečky

tak co to sváma dělá

ta současná situace v Izraeli?

No to je

je to pro mě hrozně těžký

jako z celá otevřeně

já prostě jako pro mě

když se

jako v Izraeli dostali

k moci prostě více méně

jako fašizující

a řekněme rasystickí

a prostě

hlasy které

které opravdu říkají

s kterých mě úplně

stávají na hlavě

tak jsem si říkala jak je to možný

jak je to prostě možný

že se něco takového může stát

prostě ve státě na které mi strašně záleží

a které je opravdu židovským státem

se všemi problémy, které to sou přináší

jak je to prostě možný?

Samozřejmě jsem

jako trávila hodiny

na Zuhumu a na Skype

a na WhatsAppu

prostě se svýma izraelskýma kamarádama

který

opravdu jako maj poci, že ten stát

měkdo bere

prostě nebudou schopný v té zemi žijít

a budou muset odejít

a to je prostě, to jsou lidi

kterým prostě mě ten Israel

jako zajímá

který prostě doufám, že tam zůstanou

a pomůžou naopak ten Israel

nahodit zpátky

a ideálně posunout nějakým

lepším směrem

takže je to hrozně osobní

a opravdu jsou tam momenty

kdy

prostě vidím

jak se ta společnost prostě

rozpadá a jak jako hluboký

hluboký schizma to je

a neříkám, že za všechno

může benominetanehu, nemůže, nikdy to nemůže

jeden člověk, ale on k tomu tak strašně

přispěl

prostě je mi to líto, je mi to strašně líto

že ta země místo to, aby

začala ty problémy řešit

tak se prostě tímto způsobem

jako ukázali všechny

ty všechno to zlí

a problematický, který

co v té společnosti je

ale jak říkám na druhou stranu

možná je to dobře, možná

je Israel potřebuje tou letou

šílenou fází projít

aby prostě se učitý veci ukázali

a aby to prostě

probudil

do učitých míry

jakoby řekněme ten

liberální tábor, který

nechci říct, že byl letargycký, to ne

ale zpí se prostě soustředil na jiné věci

prostě soustředil se

na prostě nějakou

nevěm nevládní práci

v nějakých menších tématech

nebo se soustředil prostě na svůj akademický výskům

nebo se soustředil prostě na svůj biznis

teď má na stole fakt problém

a teď má na stole problém

tak jsou to Izraelci

zase na druhou strom

to je země, která vyřešila

tolik problémů, který by

jiné národy považovali za neřešitelný

tak v tom je to možná dobře

že prostě opravdu budou

znikat různí iniciativy

který se budou snažit

ty problémy řešit

Uvidíme

a co mají Izraelci v sobě, že to dokážou?

no, tak to je taková dázka

co vlastně tak speciální

na Izraeli a na Izraelci

já znamením, že

diverzita je to to složení

já myslím, že to

je to tak pestrý, že to je vždy dobrý

že tam jsou lidi

z Evropi, z blízkého východu

ze západních zemí

z východních zemí

lidi náboženský, lidi sekulární

a nějak se musí domovit, aby spolužili

a to je prostě

ten genofont je bohatý

takhle

že ta země od začátku bojuje

o své přežití

a díky tomu pod tím obrovským

tlakem ze sebe dokázala

vymáčknout neuvěřitelní věci

a já to tedy nechci idealizovat

já vím, že to bylo za cennu

jako

jsou tam problémy, který se

díky tomu tam nabalili

ale prostě

opravdu spoustavěcí, co Izrael

dokázal ve vědě

co dokázal v ekonomice

co dokázal, samozřejmě mě je

v té bezpečnostní otáce

je obdivůhodný

ale Izrael v tůle chvíli

potřebuje jak si zmobilizovat

znova ty svoje

budovatelské

instinkty

a dá dohromady tu společnost

a prostě

nějakým způsobem

začít fungovat dohromady

přes všechny ty rozdíly

a

z mého pohledu prostě začít

řešit jeden z těch hlavních problémů

a to je prostě okupace palestinských území

to je něco, co prostě

ten liberální tábor

posunul, odsunul

ve své mozku velmi dozadu

a teď se to prostě vrátil jako boomerang

Ještě poslední otázka Ireno

Izrael je v té oblasti blízkého východu

jedinou demokrací

co by se stalo, kdyby

tenhle region stratil poslední

demokratický stát?

tak

samozřejmě záleží z jakého pohledu

se na to díváme

já si myslím, že nedemokratický Izrael

nebude mít

možnost dlouhodobě

v tom regionu přežít

z toho prostého důvodu

že jeden hlavní důvod

proč Izrael existuje

že má silnou armánu

a ta hodně jak si vychází z toho,

že lidé chtějí v té armádi sloužit

a že tam je obrovský

abych to řekla vědecký potenciál

že spousta těch věcí

co Izrael používá si v Izrael vymyslal

a pokud tě lidé

který jsou součástí

tohodle řekněme Izraelského Hightech

a to je mimochodem pár lidí

to nejsou miliony lidí

to jsou prostě tisíce lidí

když se pár těch lidí rozode odejít

z fleku

po nich jako firmy v Americe

a v Evropě skočí všema deseti

tak prostě

Izrael začne chudnout

a Izrael bude mít technologicky

problém udržet krok

a myslím si, že to bude

mnohem těžší pro Izrael

jak si udržet

tu obrany schopnost

na druhou stranu můžeme říct

že Izrael se stane takovou typicky

blízkový chodní

blízkou autoritářskou zemí

takovou hudou

kde prostě

to lepě zapadne řekněme

do toho regionu, nevím

ale já potom zatím

neumím spekulovat

co by se stalo

ale myslím si, že

kromě stráty technologické

převáhy, tak Izrael potřebuje

podporu západu

a to není jenom Amerika, ale přede všem Amerika

a prostě pokud je nebude mít

tady nemluvíme jenom o financích

tady mluvíme o diplomatické podpoře

tady mluvíme o vědecké spolupráci

tady mluvíme prostě o kulturní spolupráci

tak si myslím, že

je Izrael jako jediný židovský

stát na blízkém východě

bude mít velké, velké problémy

přežít

Říká Irena Kalhůsová s fakulty sociálních vět

Univerzde Karlovy, Irena moc vám děkuju

díte se hezky

Myslím a pissedai

Omíkně

a teď už jsou na radě z právy která by vás Dneska

Rusko zahájilo cvičení s mezi-kontinentálním balistickým raketovým systémem YARS a několika tisíci vojáky informovalo o tom ruské ministerstvo obrany.

Spojné státy podporují zřízení zvláštního tribunálu pro stíhání zločinu agres se proti Ukrajině, oznámila to podle agenturo Reuters a AFP Americká Diplomacie.

Policie uzavírá vyšetřování do Zimetru, jedné z největších korupčních kaus posledných let. Obvinění deniku n potvrdili, že jim vyšetřovatelé umožnili se známit se s pisem a zdoukazy proti ním.

Návrch na podání obžaloby htějí policisté podat do Června.

Odvolaný ředitel úředu práce Viktor Najmón tvrdí, že ministru Jurečka na jeho odchod tlačil užloni, ministrovi lidému prí nabízely lukrativní pracovní místa a sám Jurečka tak podle nej přišel s nabídkou odstupného vrádu statisíců.

A prezident Petr Pavel by pravděpodobně byl pro snížení věkové hranice Prvovoličů ze současných 18 na 16 let.

Mladí lidé podle něj mají dostatečný přehled o situaci v zemi a rozhodně by neznamenely bezpečnostní riziko uvoledních uren.

A na závěr, ještě jízlivá poznámka, aliance pro rodinu u které je rodina tím posledním co jí zajímá a podrouškou vznešeného názvu brojí proti kvír lidem se do toho opět opřela.

Na svém Twitteru zdílela příspěvěk učitelky, údajně pod změněným jménem, která si stěžuje na své transstudenty a transstudentky.

Důvěru těch, kteří se jí svěřili, těžce pošlapala.

Napříkladu jejich životů, které v bulvárním žvástupném nesmyslů a houksů s podezíravým odporem popsala, se rozhodla světu zdělit, jak se všichni řítíme do pekla.

A jako by nestačilo, že těmto studentkám a studentům ublížila jejich transfobní učitelka na nejcitlivějším místě, přysadila si ještě aliance pro rodinu poznámkou, že trans lidé na českých školách mají cituji rozkladný potenciál.

Víte, bránit za každou cenu národ před domnílým upadkem, to je klerofašistický postoj.

A aliance pro rodinu se rozhodla žijí v cestě, nebudou stát ani děti.

Aliance pro šikanu.

Na slyšenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.