Čestmír Strakatý: Forejt: Do restaurace se vracím jako průjem, fast food miluju. Už nechci Michelin, asi jsem dospěl

Tady je Čestmír strakatý, vítějte u dalšího dílu mého podkástu.

Mostěků za všechnu podporu na hero-hero.co.n.o. Čestmiret.

Dnes jim jim hostem, přemek forate, čev kuchář,

porodce máster šev, kontroler kvality McDonalds.

Vítám vás, dobrý den.

Dobrý den.

Ten kontroler kvality to platí ještě pořád.

No, já myslím se teda před chvíličkou o tom bavily.

Já jsem říkal, že je to trochu jako nešťastně pojmenovaný.

Nejí to po tom, že bych stál v mekáči a lídal každou věc, kterou děláj.

Já jsem spíš taková spojka mezi mekáčem a těma lidma.

A vlastně ukazují, jak se ty věci vyrábí, jak se věci děláj.

Vlastně co McDonalds je.

Tara spolupráce, která byla hodně vydětelná,

lidi hodně mluvili i v svojivých slosti s písničkou McDonalds takovou tou reklamní písni,

která mělále ekstremně velký zásach.

A byla trochu vysmívané, ale zároveň zásach měla, takže jste s tím spokojený?

Já jsem s tím spokojený.

Jako to, že to bylo hodně kontrolerzní, tak to jsem veděl od začátku, co se týče té písničky.

A já si myslím, že kdyby Mekáč udělal nějakou, nejmou kdyby dal tiskou správu,

o tom hele měníme prostě pár věcí v McDonaldu a přidáváme tročká na burgerice bulku

a používáme jiný druhý salátu a takového věci.

Tak se to někdo možná pár lidí přečte a nic jiného to neudělá.

A vy máte pocit, že tam sváma skutečně přišla nějaká kvalitativní zěra?

Já si nemyslím, že takhle já nejsem v Mekáči, abychem měnil věci.

Já ta spolupráce není o tom, že teď jsem tady a teď Mekáč bude v pár levelu víš.

To vůbec, já fakt tam moje roli je o tom, že ukazu, jak se vlastně ty věci vyráví.

Já si vidí, že McDonald už to zkoušel několik rád.

Vidávali různí videa, protože těch farm okolo McDonaldu je straši moc.

Já nevím, měl hračky do burgerů a takýhle byl poslíb.

A tam moje role je vesmista, že to, jako si mám procházim, to výrobu hranulek,

přípravu masá, farmy a teď jen z ty věci a vlastně se to ukazuje lidem.

A nemůžete být fýkový list na to, co třeba se ukáče, že je hezky,

když se to naleští a pak v realitě to je trochu horší.

Já neříkám, že jsou hračky v burgerach, to asi ne, ale tak jako víto co.

Tak ten nějaké příběhy o tom, jak to je v fast foodech,

jsme asi všichni slyšeli, jako to, co si tam může kde objevit.

A to se asi stane, protože je to spousta lidí, dá se vít a spoustu chyb.

Tak vždycky je hlavní ten ekolický faktor a te lidí, který to připrou.

A to je ale v jakékoliv restauraci a já upřímně zimězim, že měkáš tohle jste má velice,

když se vládnu tý. A když se řeknu by, tak vlastně je to trochu byl bůzdorný.

Tě věci jsou tak nastavené, aby ty chyby tam nebyli.

Děláte masov a máte přesný tajmer na to, jak se tam to maso dělá.

Mě už se v tom strácí to vaření jako vaření, protože tak kuchyň McDonaldu je prostě stavená,

tak aby fakt všechno bylo načasovaný.

Dá se říct.

Ale maj to zmáklí skvěle.

Když se na to podívám, tak je to pořád čistá kuchyň, která je velice do vřezu organizovaná.

A poďme si říct, že měkáš v tom lence toho odozdál, než některý klasický restaurace,

kde se zabolují věci do všech různých kelímků, který jsou a všechno je jenom rádoby zafrašovaný

a v lednicích je binec a takéhle věci, takže když se na to podívám tím lencím směrem, tak za mě to úplně oká.

To už je ta reklamní sporupá se tady, možná.

Ne, to ne, to vůbec ne.

To je upřímný.

Já sam mě se ten systém, který oni mají, tak si mě je hrozně líbí, protože ten systém je v puchyni jako strašně důležité.

Já si třeba myslím, že u nás fantreza taky máme perfektně jako namišlený ten chod tej kuchyňe,

my máme otvřenou kuchyň, takže všechno je vidět, všechno je slyšet, všechno je přiznaný.

A kdyby jsme nebyli zorganizovaní, kdyby ten systém prostě jako nefungoval, tak nefunguje ta restaurace, tak tam po sobě přechříkujem a to, co vydáváme Venn, prostě by nebylo.

Jste zároveň, taky jsme se před chvilkou bavili o tom, že ten váš burger, nebo takové to malé meny, ale asi zjime na ten burger, který jste pro me kdo nás vymýšlo.

Tohle já jsem ho měl velmi nedavno, když ještě byl v nabíce, teď vlastně nemysl, tam ještě je to jedno.

A musím říct, že to bylo docela povedle, ne, vlastně.

Musím vás pochvál, že se vám to docela povedlo na to, a vlastně ani nemysl na to, ale prostě, že to bylo docela dobrý.

Jaká tohle to zkušenost je pro někoho, kdo vymyšlí prostě kreativní degustační meny a teď on mu řekne průmyslová výroba,

připrav v nám něco, co my tady můžeme 100 tisíckrát zopakovat, ale aby to třeba mělo nějaké vaše standardy, nebo já nevím.

Tak je to úplně jiná, přesně jiná disciplína.

Já jsem, nebo vlastně ta poptávka byla, jestli bych se nechtěl udělat burger, což mě se jako líbilo, protože jako pořád mít burger, protože v Mekáči je za mě jako prostě super, super věd.

A já jsem ten první burger vlastně jako vymýšl, nebo to neměl žádný témat, veděl se, že to bude prostě jako to maestro, že to byl nějaká kampani na šestínu, ale nechaly mi volné roce, co bylo super.

Takže já jsem si nechal napusíle nějaké bůlky, hlavně to maso a ten zbyt, tak už jsem si potom dolaďoval u sebe v Antré na zední kuchyni a zkoušel jsem si prostě, jak to jako uchopil, nejde, že jsem chtěl předěláva nějakou českou klasiku.

To mě vlastně úplně moc nebavilo a potom spríš, já jsem si řekl, že chtěl udělat nějaký burger, který v Mekáči ještě jako nebyl, aby to nebylo podobný prostě Mekáči, protože jak myli tam dáte hořtici, jak kečup, tak je to jasný prostě mkrojál, tak má ty chutě prostě nebo číze a tak, takže protože já jsem si tam myslil to své pesto, který je hodně jako postaviny, nebo bylo hodně postaviny na koriandru a tak.

A tak se neset jim hrál, že těch burgerů jsem udělal asi něco přes deset, v různých a pak jsem si to jenom zkouškovej, který jsem zkoušel dělat do vězí z noemskou a vězí z neckou furtkou a pak rajskou a pak španělský uptáčka a takví a vlastně furton jak, furton jsem s ním nebyl úplně heppy a pak jsem přišel tady s jim lencím a představil jsem to Mekáči, jim se to líbilo, jim byl chutnalo.

No a začali jsme vlastně řešit, jak ty věci udělat, aby byli, aby si drželi to tělo, toho burgeru a byli vlastně jako zvládnotelný.

No to, o čem se to bavíme, čili ten McDonald a záravině vyste zmínil to entre, že vlastně je jako paradoxní, nebo možná, že to není paradoxní, že ten burger Pro Mekáč vznikal v restauraci, která je fine diningová a mluví se o něj jako o luxusní.

Takhle, to bylo, já jsem si to připravoval v zadní kuchyni, to nebylo tak, že bych to stavil.

Nechápu, že ne předlímá.

Ne, ne předlímá, ale tak Antré je můj domovět, je moje zázemí, že...

Jak postavíte konkurátivněsta ještě?

Jezdím tam, tím, že teďka točíme, nebo máme natočených už masterchefa a dotáčíme souboj, tak se přiznam, že tam teďka nejsem tak často, ale vlastně odzáří, tam budu se častějí, bo tam je tři dny.

V týdnu a nesnížuje to, co děláte, meka, či je tak dále, to, jak je vnímane to Antré, ne...

Já jsem nemůže prostě někdo čekat, že dostané, dostané, a já vím, že jako je to taková lehká kritika, že Antré vlastně dostané, jaký ten mekáč,

jako že to třeba bude odbytý, nebo rozumíte, já vím, že byste řekl, že se vám to líbí ty, jak to má třeba ten mek, kdo nalat nastavený,

ale zároveň přece jenom je to něco jiného, a jestli prostě nesnížuje té tu značku, svoji možná.

Ale to přeci něto, co jste řekli, je to něco jiného. Jako Antré findingová restaurace a McDonald je fast food.

Já vím, ale za obojím je třemek forate, který třeba před třema rokama byl vnímanej, možná jinak, než je vnímanej dneska,

možná i díky tom mekáče, nejmožná, že pro řadu lidi, neopak pozitivnice, ale možná, že míň jako ten šev kuchář, který dělá ten myšelenskou kvalitu, řekněme.

Já jsem nezečal vařit jinak, já vařim vlastně jako pořád stejně, a celkově já jako v životě milu pestrost.

Já jsem v mekáče chodil jako od malička, někdy jsem se tomu jako a někdy jsem se za to jako nestiděl, protože prostě jako milu fast foody a máme náty nesto věci,

ale to jako jsou to dvě rozdělný věci, tože dělám ve fine diningu, neznamená, že budu večeret jenom prostě jelení hrbety a zajídat to, a ne, pojáčka má, lani, že má.

A já to mám, takže kdy jsem pro se v entre, tak přemýšlem jako entre a v fine diningu a o tom, jak udělat prostě nejlepší service a lidem, a tak abys to užili.

A mekáč je zase prostě druhá věc, kdy mám prostě spolupráci s fast foodem, kterým mám rád.

Jo, já jsem neštěl, byste se nějakou obhovoval, jenom spíš, jenom spíš, jakoby přemýšli.

Ale jsi, jako věřím tomu, že určitě zpustel lidí a bylo to i na sociálních sítí, že ozpustel lidí to začalo hejtit a tak.

A možná mě začali nějak jinak vnímat, ale já si nemyslím, že bych se změnila, já jsem jako ten mekáč měl vždycky rád.

A to, že jsem se jma začal spoluprácovat, tak prostě, já mám rád, že ho ti pestrast.

To chápu, ale nepřímýšlo jste vůbec na tím, že byste řekli o tohle rysk, protože když to do to udělám,

ani třeba to bude mít nějaké, jako ten negativný beklež, který trochu přišelala asi nedu té míry, nebo já vlastně nejmě jste to vnímal,

tak třeba toto už ve restauraci je fakt poškodí.

Já si nemyslím, že by to Antre poškodilo.

Já nežíkam, že to poškodilo. Spíšelme se jste na tím, jakoby nepremešel?

Jako přemešel jsem, asi je to určitě věc, nebo říkala, že ne, je to věc, která mě polítila hlavou,

ale já na tom prostě jako nic zpatnýho nevidím.

Já si si na to někdo udělá jiný názor a přestané, kvůli tomu chodit do Antre, tak mě to mrzí,

ale vlastně jako, já nedělám něco jinak.

A na druhou stranu, vlastně jako ono ve světě je to naprosto normální,

jsou myšlinší ševků, který jako spolupracují a mají dloují spolupráce pro se s McDonald'em

a u nás je tohle nic to jako poprvé a tak.

Musou jste to prokupnout asi.

Musím říct, že jak jsem vás vnímal, tak čověk trošku je pod vlivem toho medialního obrazu

nebo toho karykatury, kterou možná dojistí mě vyvnímá z těch různých medí, článků a tak dálé.

A vlastně já jsem byl v Antre, taky jsem vám to předtvídě říkal,

poprvé, teď o weekendu vlastně absurdně.

A musím říct, že jsem byl jako překvapen, jak vysokou kvalitu se to vlastně drží.

To je pořád ten, já nejme si, ale z mího pohledu to je pořád top úroveň, kterou v Česku máme.

A tak mě vlastně napará, i ten vás přístup je vlastně pořád stejných té restauraci.

Já děkuju, mám rád, že vám chcelon.

Já ten přístup, které restauraci mám pořád stejný.

Pro mě Antre je taky vypipilaný miminko, který já jsem vlastně dostal doru, když byl nějaký 27-28 let

a mohl jsem si vymysel jako restauraci koncept a tak a přišel jsem k tomu hrubé stavbě

a pořád je to něco, co mám rád a co mě baví, to moje hlavní práce.

A ty věci vlastně děláme pořád stejně.

Další věci je, že já mám úžasný personal.

Já mám jako skvělí lidi kolem sebe, lidi, co prostě jako zemlou stojí a zemlou tahnou

a o který vyměr, že se prostě můžu opřít, takže když natáčíme máster šefa, nebo točíme souboj,

tak vím, že tam mám prostě děcka, který to tam drží a hlídají a ten standářci prostě držíme.

No to je možná, ono je, že vy to vnímáte pořád jako svoje hlavní, toto hlavní, co děláte.

Zároveň ono to tak nemusí nutně vypadat, že jo.

A z vlastněch médií, kdy prostě jen to učitě je pro hoditry, kteří tam do té restaurace chodí

a jít to a vy možná vás tam vidí a nevím, jste tam vidět, vaříte vůbec?

Jsem vantré, není to tak, že bych vařil jako na sekci celý den, ale jsem na service a budsem ze strany kuchyně

a nebo se ze strany placují, že někdy si projdu obsloužíme ty lidi a tak.

Takže vás tam vidí, takže pro něj je to asi něco jiného, než jenom,

že to nevím, vidí video, čtu bulvár a podobně, vidí másteršev možná.

Tak si řeknou, tak tady je mediální hvězda, přeměk forate

a ta restaurace vlastně musí vedle toho umírat.

Ale nemusí to tak být nutně, ale může to tak vypadat, že jo.

Takhle, tak já jako přiznám si, že teďka, ve chvíli, kdy se toučí másteršev tak tam nejsem tak často

a spíš, jako říkám, že to, že je to, jak s průjmem, prostě přichází nečekaně,

takže nedá se řidi, bych tam byl každý, jako každý den, ale vele snažím se tomu prostě...

Jako, že vy tam přichází, to jako průjem.

Ano, nečekaně.

No ale tak to je asi o tom, jaké tam máte ty lidi,

se na něm můžete spolehnout, a jestli oni tam tu kvalitu prostě udrží,

na něj má, bytíte nebo ne, a jestli do jakým jim na tom záleží,

a je to na tým asi nebylo úplně jednoduchý se stavit.

Já tam mám spoustu lidí, který jsou se mnou od začátku, no to je měř od začátku,

my teďka budeme vlastně v listu podoslavit, osmlet.

A polozi tam spoustá lidí, co se tam točí, že dojdu do Antré na rok,

by se naučili a potom to jako pokračou dále, ale taková ta,

ta hlavní struktura Antré tak tam je, a to jsou lidi, za kterým já si jako stojím

a jsou pro mě pro mě bohové, že jsou jako bez nich,

by v vesmě se Antré nebylo.

Jak to vzniká kreativně, tam teď máte meni, který se je inspirováno kiticí,

dokonce k tomu meni dáváte knihu kitice, kde každému tomu chodu člověk

si může nalistovat stránku a tam si přečí co, jaká tá báseň inspirovala ten chod,

ale jsou tam nějaké jako poznámky a tak podobně.

Takže takhle kreativně to musí být?

My jsme, tohle chtělá věc, která mě jako baví to,

protože myslím, že je spousta úžasnéhle restauracej,

který vaří prostě skvělí dla, ale kolikrát když se těch lidí

třeba hostu potom zeptáte, nebo když někdo řekne,

ale já jsem byl tam a tam a tam, a když se ho zeptáte na to, co jdl,

tak si to, tak si na to nespomene.

Protože jílo bylo super, ale malo kdy si ty lidi spomenou přesně co tam jdli,

a tím, že vím, tomu dáte nějaký příběh nebo nějakou hru,

nebo jim zakvíjo, tak je to pro něj jako snáj zapomatovatelný,

protože mají to s takovým jako dalším zážitkem.

A proto mě baví dělat jehlen z ty tématické večeré,

takže teď nedávno jsme ještě měli takovou deskovou hru,

když si lidi chodili panáčkama, prostě fakt to byla jako realně deskovka

a co chod, tak si postupovali po té deskovce,

byl se procházeli části o lomouce takví zajímavé místa

a chytali býlýho králíka.

A teď máme vlastně kitci, což je tam vznikla tím,

že nebo mě se prostě líbila kitci a říkal jsem si to,

ale to bylo super jako meni,

čekám to dáme na léto kitice kitky a tak, no ale my se potom začali

vlastně točit mástr šefa.

Já jsem to představil vlastně mojím klukům,

mojím zúšefům, řekl jsem jako mám vizy udělat meni

a vlastně jeden z místů šefů Tomík,

tak ten si to vzal po, co by jen z to fakt pročetl,

jako komplet celý natypoval prostě,

co jaký chod by mohl vyjadřovat, co by mohl mít.

No a takhle se to potom se jako se stavilo

a funguje to tak, že vy dostanete takovou záložku, dostanete knihu

a vždycky, když, že mám prezentovaný jídlo,

tak byste nějak, tak měl jako poznát tam potom být číst

v té knize, k jakému tomu, jak je to básně, to vlastně.

Já se mimo chodem slišala v sobě jslosti s tím meni,

že je zvlášt, že to, byste zmíněl, že to je letní meni,

že to, ale není zletních suroben.

Ano, ano, to je přesvěmova.

Já jsem to těži říkala, že to je letní meni

a když jsem to dodělal, jak jsme zjistili,

že to takví jako spíš podzimní.

Ale na druhou stranu prostě,

jako já jsem si menej spokojné, mě to prostě chutná

a říkala, jsem si, no a co, ale tak prostě,

tak máme podzimní meni v letě.

Prčo vono celko je to takový jako,

že ten AirBn je takový ponúrej,

je to docele depka.

Je to docele depka.

Ano, když tam člověk dostane na stůl

a tu oprádku jako by, toho obješence,

tak to je takový jako, samozřejmě neprímo,

ale tak jako, pak si to k tomu může přečít,

tak to je takový jako zvláštní na druhou stranu

životy složitý, že jo.

No, je to tak.

A tak vidíme, jaké by je další témá.

Zatím ještě teda nemám nic, možná,

že si trádáme ve udalšího meni pauzu,

že prostě jen uděláme dekustle čímeny.

Što nebude tak krát.

Ano, že to možná, no boj, já si myslím,

že to bá i krát vidím, to asi ne nechámentá,

ale zatím nemám témá.

A uvidíme, no.

Ještě cirkus mám chtěli dělat,

cirkus a kolotoče.

Tak to uvidíme.

Tak tam je spousta možností.

Spousta sladkých možností.

Jak na tím přemýšlíte, na tím jídlem?

Je to...

Já vím, že byste o to mluvěl,

že vlastně i důležité vidět,

třeba, když jste byl v Anglii, na skuščené,

jak to musé asi dostaneme,

tak vlastně vidět, jak ti kucháře,

kterými pracujete vlastně o to mítle přemýšli.

Tak je... Jak se to ustádlel u vás?

My, když vymýšlíme nějaký věci,

tak není to, v tom, že já bych došel,

dál kluku meni,

tak tohle se to, jakou tohle se teď obejmevaře.

Spíše to, že se na tím sedneme,

to být s tímová práce.

A sednus je prostě tak vlastně mám

svéma hlavníma kuchyřema

a řešíme prostě co sebe měnit

a ten chod vlastně jako vymýšlíme

společně takhle na papíře.

Jsi říkáme, tohle se to by mohlo být dovidí,

tohle se to by se k svoju mohlo hodit.

A vlastně je to taková společná kreativní práce.

Takže mý kolikrát klukci přijdout

s nějakým skvelím nápadem,

tak to vyskoušíme a pokud je to super.

A máte něco jako svůj stil,

jako nevím francouzká kuchyně a tak dále?

Já jsem si nikdy nechtěl,

já třeba rád si hraus tím,

že používám nějaký azízky věci.

Suroviny a tak dojíla.

Ale Antre vlastně nějakům...

Já jsem si měl, že Antre má svůj stil vaření.

Jde to vidět i na těch talířích, na tom platingu,

i na některých těch kombinacích.

Ale není to tak,

že by jsme byli čistějánem francouzká kuchyně

nebo japonská, protože já nemám rád

svozování ruk.

Je to, mě se líbí, když člověk můžu ji myšlet

prostě cokoliv.

Je to si líbí, když má člověk svázené ruce,

tak může ten stil vybrou se tak,

že to je opravdu

ekstra výmečný.

To je pravda.

Ale mě se líbí to,

že si můžeme vlastně dělat, co chcém.

Že se nemusíme jako úplně ohlížet

a držet se toho,

já nevím, že jsme francouzká,

tak bylem dělat čistě jako francouzký věci.

A tak.

A za těch 8 let bylo tam nějaká doba,

která byla prostě složitější,

horší, mínsed a říkala,

vím, že tam byl covid, kdybyste byli zavření

a to asi pojďme přeskočit.

Ale ukrobně toho,

třeba ten návrat po covidu.

Já si myslím, že ten návrat po covidu

byl moc vyský,

že k nám se myslím úplně úprímně

my od otevření po covidu

tak jsme měli plno každý den.

To bylo super.

Jako máme pořád plno,

u nás víkendi, je dobrý se

rezerva trochu do předu,

ale v týdnu tak jsou nás

jako rezerva, co dá udělat bez problému.

Takže tam řádná

doba, kdybyste

se podělali zpátky, když byste tohle byl problém,

tohle se nepovedlo

nebylo.

Já se nemyslím. Tak začátky byli

těžký pro každý jo, ale my jsme měli

tu výhodu, že jsou máme investora,

který nás jako podržel

a i tak, jak jsme to měli naplánovaný,

že to prostě ty 3 roky byli trvat,

tak to nějak bylo

a je to restaurace

teď momentálně to restaurace,

která prostě funguje a za mě

zdravá.

Byste zmíněl, že když se

Antré před těmi 8 lety otvíral,

tak vám bylo 27-28 nejaká.

Prostě 27,

tak nebo aspoň jsem to je řečetl,

ale byste to měli

vidět líb, než já.

Jo, měl by.

Tak jak vlastně pro takhle mladýho

vkůchaček, který tedy má teď

zkušenosti třeba s těch myšelenckých restaurací

ze světa, to je postavit se

za ten tým, nebo nad ten tým

a řidit ho a ty manežerský

zkušenost nějakým způsobem

zjizkávat, jak by to bylo.

A bylo to super.

Já jsem

do toho šel jako hrozně po hlavě.

Pro mě to bylo

jako úprímě tohle se prostě nestává,

aby za vlom někdo došel

a řekl, hlav, mám tady místo

do restaurací, jak chce by si

vedl a vyjme si co chceš.

A

já jsem

to je takový spreněný sen, to je toho

lancetano.

A ty začátky samozřejmě byly těžký,

protože jsme se sami jako účili

jak ty věci

dělá třeba první den, když jsme otevřili

tak to bylo totální hel.

My jsme

si pustili do restaurací

60 lidí za rás

když měli jsme tedy

alakart, každý chtěl vůchud nad Čechno

takže to bylo

tam lidi čekali hodinu na nachod

a fakt to byl jako průser.

To byl, že jsem se potom umlouval.

A řekl, ale zasto bylo

o tom, že jsme se jako vždycky

ponaučovali prostě s těch chyb.

Dali jsme si

různí

nebo nastavili jsme se to tak,

že plácnu třeba 7 lidí

tak si nemohli

vývědat zále kartu

když jsme museli dát prostě jednotní mene

aby nás to nezasekalo, aby to nezasekalo kuchyni

a potom tě další hosty

a poslupně jsme se takhle učili

jak to

jak to vlastně jako dál dělat

jak to udělat, aby ta restaurace

fungovala

aby jsme

učili jsme si kolik hostů, si pustíme

během jedné hodiny do restaurace

a tak.

No byste mluvili o tom, že

tím stressem a tím vším

jste se i vymožnáchoval

suboptimálně z vašeho dnešního

pohledu zpět, že jste byl tak trochu kokot

myslím, že příspřesná citace.

To jsem asi byl, no, to jsem asi byl

jako, ale on je to

prositím stressem, jako

já si pamotu, že my jsme otevřeli prvního listopadu

a já jsem první den volna měl až 24. prosince

6. tam byl fakt každý den

a když byla

obědová pauza

mezi obědová večeře

jako legal do kancelů

a

po předlesném zvůrku, abych se asi mnou trochu by spál

a pak jsem večerval na tom, na servic

a můžesem měl vždycky, kde je

obtísklí trhá odinky.

A tak, to je

možná, jako zajíme vyššit, že s vámi někteří

lidé zůstane od začátku.

Kteří trhá přišli prošli i tím latím?

Určitě, to jo, to určitě, no.

Jako mám tam, mám tam ty lidi.

Jste tam po větvořili takový jako spešel

jako pekle na začátku, ale pak možná díky tomu.

Ale, ale přesně tohle jsou teďka

ty lidi, který vlastně tam to antré

jako

vlastně drží, když tam nejsem já,

tak to jsou těch, který to drží

a který jako ten standard prostě

noustál hlídají.

Vím, že vaše motivace

v určitou chvíli byla mít třeba

tu myšlenskou věstu. A teďko

už to vlastně možná, bude i možné,

protože tím, že stát zaplatil

tu, nobo, měl by zaplatit tu daně

nevím jak to tedy úplně přesně teď.

Ale řekněme, že říká, že zaplatí

tu nobou myšlenskou licenci, tak už by

komisari měli výšdět

i mimo Prahu. To znamená,

že se možná podívá i kváma, možná

se to povede.

Uprimě, já jsem to měl,

já jsem potom jako toužel,

ale bylo to tak,

že jsem si říkal, prostě jako do 30 chci mít.

To už se nepovede.

To už se nepovede, ale

uprimě

já jsem se asi nějak jako změnil

a mě

asi mi o to úplně

jako nejde.

Pro mě důlžitý, aby k měli restauraci,

která je zdravá, kam chodí lidi,

kam se vrací lidi,

kde se hůstům prostě líbí,

kde to personál baví

a jestli to má být

nějak ohodnocený,

tak to mě asi úplně

vlastně netankuje.

Asi jsem možná dospěl.

Tak

na jednu stranu

ta hvězda do 30 je velmi ambicioz,

na druhů stranu

říct, že vám to je jedno,

já nejme si vám to úplně věřím.

Ale zároveň tak jako,

když to říkáte,

zároveň chápu, že když to obhajování

je s tím vlastně spousta

jako stresu.

Mě se nárovinu líbí to,

že Antre prostě jako funguje

a my si můžeme přesně dělat

když jako chceme.

Můžeme si vařit, co chceme,

můžeme si s toho dělat s randou,

můžeme

prostě je to čistě na nás

a nikdo nám jako neříká,

jak to vlastně máme dělat.

A představa, že by je někdo chodil

do restaurace a hodnotil

mě jílo

a nevím,

mě to asi

asi se mě bude líbší

s tím, že

a radši chci mít prostě plnou restaurace,

která jako funguje.

A ten Michelin je podle vás má to teraz smysl?

Já smysl, že to má smysl,

jako za mě

je určitě spousta restaurací,

který potom půjdou,

který budou dělat

všechno pro to, aby

to vězíčko dostali

a fundimim a přeju

a

a věřím to,

že to se může nalákat spoustu

jako lidí

a konzumentu a tak.

Bavli jsme se

o

oto Mc Enrollu, tak trošku oto McDonaldu,

o to je, ja nejmyslí se načit kritice

ale o takové te

velně, kterou tohle to vyvolalo

a jak se vám je tohle spotlightu

v tomhle světle žije

je to spojene s Masterchefem

je to možná spojene i

s vaším životem obecně

jak to zvládáte.

Premyšlejme

a

já si

já vlastně

já se neděnem

že jsem hezky

a

že jsme na okraji Prahy, takže fajn

spíš

spíš

se ptám na to, jestli vám to třeba vadí

jestli vám třeba vadí

ten

backlash, ten

reakci, která přišla na někty věci okolo

tohle McDonaldu, přece no byla docela

nepríjemná.

Jako hejtů

a těch komentářů bylo spoustá

moc děkuji, že jste doposluchali

až jsem zbytek rozhovoru

nejdete na hero-hero.co

o Lomeno Čestměny a uslyšíte

v něm třeba tohle

a jíte u nich v restauracích

a když jemem jako Honzi tak urádi několik rád

a dobrý

skvělý

není to je stráda podle vás

já nevím, že si to bude jako je stráda

tak to je stráda, já to tak neberu

to je vaše životní

filozofie, řekněme

já bych řekl, že asi jo

a nebo jste k tomu dospil

já si myslím, že jsem k tomu dospil

můžeme jste věřící člověk

já vidím vaši naužnice

jsem

výkoulman tak nětřeba zavolá

předem se každému omluvím

že budou parat goly

ale prostě mě to baví

ale na druhu stranu, já když to budu

do toho budu rý, to budu to více rozleptávat

to vlastně se jako nikdy

lepší nebude

čem víc člověk

štou rád ohovná, čem víc smrdí

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.