Čestmír Strakatý: Ewa Farna: Třásly se mi ruce a nechtěla jsem do školy, k psychologovi jsem šla kvůli bubákům
Čestmír Strakatý 9/14/23 - Episode Page - 28m - PDF Transcript
Tady je Čestmír Strekatý, vítejte u dalšího dílu mého podkástu, předem moc děkuju za všechnu podporu na hero-hero.ce holomenu Čestmíny, mým hostem nebo mojí hostkou, možná bych mě říct dnes je, zpěvačka a hudebnice Eva Farná, vítám tě, ahoj.
Ahoj.
Hostka mě napadá, já se na to opřes ptám lidí, máš to dáda, vadit ti to, jak se na tohle to díváš?
Nám to vůbec žádný.
V žádným stach.
Vždyckni z hostak se neurazim.
Když jak nů hostka, tak se taky neurazíš?
Ne, neurazim.
Ty se nedavno oslavila 30. narozeněny, velmi nedávno, to je to pár dní.
A když se podíváš na to, co máš za sebou, na tu karieru, neletuješ toho, že se do toho šla, neletuješ toho, že teď prostě žiješ na očích lidí,
že možná nemáš tolik, jsou kodemí, kolik by si sprála, že si prostě od 12 letu, to je 11 letu na konzerte, jak venku.
Nelitu toho, protože nevím, o co jsem přišla vlastně.
Vždyť lidovat něco, o co jako nevíš, co ti uniklo.
Mám rado z toho, kde jsem, co kolem se by mám.
A jestli to obnášilo začit ve 12, abych tady byla spokojená, teď tak to v pohodě.
Nelitu toho, že se měl z 10 akcí na gymplu 1, nebo, že jsem moc skámo, že má nechodila do čajovny vpadky, nebo tohle je to jako věci,
že jsem už měl na konzerte.
Ale já to mám fakt rozně rána, a myslím se, že jsem prostě jenom brezo našla to, co mě naprvně baví a včím cítím na prostou flow.
Když prostě spívám, tak já nevím, mám bez čas.
Měl bych tam jako vůbec to, musím ovnímat, protože taky mám prostě času měru, že jsem na festi jako a moďku.
Ale obecně vůbec přestanu absolutně třeba vnímat bolest, strach, různí emoci, nepříjemí a tak.
Až takhle to funguje?
Až takhle.
Až takhle jako terapeutycký?
Jako pro mě asi, jo, jsem měl fakt nějaký třeba bolestí, byl mi blbě a byl jsem před konzertem říkám, tyho, já to prostě nedáme, co vám dělat.
A musel jsem se hecnout, tak nějak asi adrenaline to jsou nějaké věci, kterým nerozumím, se dělá v těle.
Ale prostě vyšla jsem tam a na tu hodinu to prostě nebylo, jsem to předolal nějakou.
A když se říkala, že si mělá flow, tak ono to je typicky slovo, které použijá třeba Marian Jelínek, jen taký pomětně známý coach a trenén a tak dálá,
že to je takový ten stáv, do kterýho se dostaneš, kdy funguje šlíp.
Tohle to je slovo, který používáš zámědně, nebo...
Jo, já jsem si, že funguji jako...
Jsem soustředěná, jsem naprosto nevím z jiného, jsem v tom...
Já to zase taky znám od jednoho lektora, který to použival v kontekstu výchovi dětí,
že vlastně nevyrušovat, že jsou v tom flow a sledovat to, co je fakt baví, kdy nevnímají ten čas,
kdy jsou naprosto zažerají do toho, že přestanou v níma, že mají hlát, ja nevím, tedy jen to jako věci.
A pak poznáš, že jsou věci, do kterých jen utíjíš a chceš, aby tohle dělali víc tak jako...
S tom uvěnujte, ale jsou pak činnosti, ve který chcítí, že to dítě je ve flow.
A já mám to na tom podiu. Myslím, že to fakt o flow jako používám zámědně.
Myslím, že to správí chápu to slovo.
Já myslím, že ho chápíš, tak jako máš chápat.
Takže seš jako to dítě, který si hraje.
Jo, jo. Já mám prostě práci, která mě baví a která je pro mě...
Nejvní mám to, kterou mám nekopráci, protože dělám něco, co mě baví.
A to je zračně hezký, když říkáš, že vlastně brzo si našla něco, co ti naplňuje.
To znamená, že ty si třeba už v těch 13, 14, já nevím.
Už si si jako by uvědomovala, že ok, tohle je všechno.
Ne, já jsem vždycky měl jako zadní vrátka. Vždycky na začátku, když jsem...
Studovala si.
Studovala přesně v 11, se podepisovala smlouva.
Spoto je mojí rodíče podepisovala smlouvu na pět let s producentem
a dali jsme si cíl, že teda ok, zkusíme to do antukarieru,
protože tady někdo ve mě věří, kdo tomu má rozumět a mě to baví.
Takže do toho půdu, ale dali jsme si ruku na to, že budu mít maturitu.
Takže my jsme s rodíčem a vlastně s takhle donluvili,
takže pro mě to studium vždycky bylo důležité, protože to jsou časti dílu.
A šla jsem k týmaturitě a pak s tím, že jsem vlastně z rodiny,
mojí rodíči jsou vysoko školáci, jak jsem otomaticky šla na vysokou školu,
šla jsem do Varsha vynapráva, dostal jsem se tam, byla jsem tam rok
a pak jsem už zjistě, až to nezvládám.
Ale vlastně tezadní vratka jsem si nechavlá hrozně dlouho, do těch 19, 18, 19.
A v těch 19, když si byla na těch právek,
tak bylo to těžké rozhodování říci, teď už teda je to všechno na jednu kartu
a tady už nebudu právnička, protože ale budu jenom spěvačky.
Je pravda, že tedy už si měla úspěk nějakých hry 11.5,
to už asi byla Ewa Farná jako pojem.
Zároveň člověk, nikdy nevíš.
No, to je taková branža, kdy jako nikdy nevíš přijemlačí,
uvanější, rozumíš.
Bylo takové...
A já jsem to vždycky cítila, že dneska se to uží,
ale jako...
pardon, neposrce z toho, protože nevíš, co bude zítra.
A máš to tak i teď?
Jo, vždycky.
Že si říkáš, teď naplňují tu autoarenu,
ale když nenapelnějím, koncert nebude dobrý,
nepovede se mi další album, tak je možný,
že prostě už to, už to, už to nebude.
Přídou, mačí.
A tak to je třeba i teď taková velmá podle mě v Polsku,
že teďka v Čechách mám takový,
jako pro mě příjemný velmi čas,
že máme prostě super konzerty,
jsem si mám strašně spokojená, mám na ně poptávky,
mám to autoarenu, kterou chystám prostě
to můj největší konzert, který si můžu hrázit s 17 let.
Dneska UMA mi měla krásný recenz,
prostě takový dobrý čas si myslím pro mě,
ale oto zase víc se to synusujdně vychlílo dolu
v tom Polsku, kterému se mi vynuzeďka míň,
takže tam prostě jsou mlačí holky,
které nemájí dvě děti a jsou to nasazí naplnou
a prostě jdou mají za sobou brutální vydavatelnství
a šlapou do toho je to čtyřká větší zemi.
Takže tam teďka mám útlum
tak jako snažím se to vyrovnávat
občas je to lepší v Čechách,
občas je to lepší v Polsku,
ale jako si uvědomu tu konečnost toho,
že to jako je furt jenom Sláva, furt jenom Hype,
furt je to jenom něco, co jako pomýjí
a čím ta doba je víc spotifájova
a víc streamingová.
Na spíš tiktoková, ne taková,
a tiktoková skracená.
Utršková.
Tak tím víc, tím častěj pomýjí prostě.
To se jako někdo vystřeli jiný a čau.
Takže mě se to moc dobře uvědomu,
zároveň vím, že tam už nějaký tě 17. práce je,
učím se v tom pořád se vyvíjet
a reagovat na to, jak se tam trh vyví, no.
Na co bude vštělat až spotifájova,
a tiktoková doba.
A třeba to necasne.
Slavík umře nějaký prostě.
Tak teď máš za sebou Andělá,
máš za sebou Slavíka,
máš teď máš tu auto arano,
kterou nějakým způsobem naplňuješ,
ale tak jako bavíme se o tom,
že je to pomývé,
a že ty se to uvědomuješ,
tak už si musíš uvědomovat i to,
možná, nemyslím, potom přemýšlíš.
Co potom?
No jasně.
Já jsem, když jsem vlastně,
abych se dostala trochu na začátek naši diskuze,
když jsem se rozhodlá opustit u škol
potom prváku.
Měrský zajímala autorský právo,
proto jsem štá na práva.
Přejmě to super,
přejmě to neprovárený,
přejmě to hodně krátivní tím,
že jako těch výkladů tam je strašně moc,
a není to tak,
je to problem je hodně o ty interpretaci.
Takže mi to zajímalo.
Zjistěl jsem, že to nedávám,
prostě spojit s karierou,
a ještě jsem si v ten moment
uvědomovat za to,
že jsem rozně ráda.
Ten prevek toho
neprihnat to,
že budu strašně moc pracovat
a strašně moc studovat,
abych byla někým
a po cestě tak nějak
stratila všechny kámoše,
celý život
a možnost poznat třeba
svýho muže,
nebo chápeš jako říct.
Je, raché.
Kdybych to dělala,
tak v těch pětervazetí místo,
abych urporodila našeho první osina,
tak bych asi dokončila školu
a začila požít nějak asi pozděj.
Takže se musela nějak rozhodnout,
probíral jsem to s těm národíčem
a ty mi hrozně podpořili.
To jsem se toho nejvíc bálaví,
že jako řekl,
jo hele já budu,
jak si říkal,
jenom z pěvačka,
ne, ale já to nemysl,
jakože to myslíš, patně,
ale je to tak prostě.
Já se to nyni řekl,
ale to tam trochu.
Je to tak,
jako v postatě je,
že jsem z pěvačka,
či nemysl, bez titula,
jsem nechodil na konservatoř,
nebo jest to takovýho,
takže jsem fakt z pěvačka
ve flow
a k tomu budu mít maturitu,
nebudu prostě vysoko školák
a rodíče řekli,
hele,
ty, ale dělaš ti něco,
co ti baví,
iši vítě to z kvěle
a dělala by správa,
aby si někdo o to by pomyslili,
že sež dostatečně chytrá,
druhá část by si pomysla,
že jste nějsi to zaplatila
a třeba by z toho měne nebyla dobrá.
A učitě by se zmusela
těch právníků
je strášně moce,
musela by se zprostě
svojí pozici zase budovat od nuly,
takže vlastně mě podpořili
v tom,
že studujeme pro to,
aby ho měli práci
a já jsem tu práci,
které mě baví měla.
Takže mě to naprosto úplně
mě osvobodili
od nějaké tíhy,
které jsou cítila
jako nějaké děčnosti
odpovědnosti učitěm rodičům,
nevím.
Tak ten tlak jsem povolila
a vlastně jsem založila
svojí agenturu
a od tí doby se vynu
tomu zpívání
tak nějak víc kompleksně
odtvoření tý hudby
jako takový,
od autorství
přes vydávání těch písniček
řešení prostě
distribuce, klipů,
takže i ty kreativy,
ale i ty druhý stránky.
A to mě vlastně pořád rozvíjí
a až přijet ten moment,
kdy nebudu moc zpívat,
nebudu,
nebudu třeba chtít
už se přespusovat drhu
nebo to do výco,
nebudu prostě už žáda na nějak,
tak věřím,
že ty zkušenosti,
které jsem si nabila,
prostě bych mohla
zkusit poskytovat
jako méném hum
a vydávat nějaký
mladý umělce,
kterým bych bych byla
schopná něco
třeba říct
a zraveně ojbym je učili
spoustu věcí
a
a taky se snažím
nebyt kretén
a za těch 7 let
si něco odkárat
bokem
a investovatno,
že ho říct
nejako bohemské životu
tohle
takže rentier
a pasivní přijem
tohle rentier ne,
ale pasivní přijem
budovat
se myslím, že rozumlá věc
a tak to je
vlastně hrozně hezký,
že k tomu přistupujš
takhle racionálně
a říkáš
myslím na zadní vrátka
myslím na agenturu
mám nějakou prostě věci
a záraveni
nejsem kretén
se vždycky
dobrý v životě myslím
a prostě myslíš
i na tohle to
že ne
úplně moc lidí
v tom biznesu má
takhle, ne?
Jo to nevím
já jsem potátový
trošku tabulkář
jako vlastně
a
mítat ekonom
a má rád
všechno
srovnaný
a je to tam trošku mám
takže já mám vlastně
tu krátivní
tu dívou
koučastnému pohodu
ale mám i to
že já potřímu věci
v pořádku
a potřebu
jako mít přehled
já prostě bych
nezvládla
být takově úplně
jako bohem
který neví
jako zítera
a tak jako no
já to mám rádo celá
trošku
trošku myslím na ty zadní vrátka
myslím na to
abych měl vlastně svobodu
v té hudbu
protože může při moment
kdy prostě tenhle tlačí
rády
já chtějí takový single
lidi takový
abych měl svobodu
v něčem co má
být svobodný
úmění má být svobodný
tak si myslím
že
je dobrý myslím na to
abys
byl jako nějak pohodně
jenom
no ale tak to přece
já nemyslí rádiat
tlačí
ale to
že si ty musíš nějakým způsobem
nebo nemůj
nemusíš
ale možná
prostě někam se to vyví
a ty se v tom nějakým způsobem
hledáš
a tvoje hudba je nějaká
a tvoje hudba se taky vyví
protože
nevím
ta deska úmami
je asi hodně jiná
než
věci které si dělala
před desetí lety
to jsou vlastně úplně jiné věci
a je pravdě
že si vyví ten vkus
ale vyví se i vkus
rádiový
a tak dále
a ty si o tom mluvila
opakovaně jak vlastně těžký
pro tebe je
dostat se do těch rádií
a nějakým způsobem
oslovit ty lidi tam na druhů stranu
na těch konzertech
ty lidi furt máš
a já jsem
i ve varech
viděl jak za tebou lidi chodí
a jak vlastně
co pro ně znamenáš
jak ti mají zjevně
zjevně asi rádi
možná jako člověka
a tak dále
ale
ta svoboda i vždycky
je relativní v té hudbě
nebo
pro člověka, který chce být
jako mainstream
a chceš dát
tu hudbu pro lidi
tak jako svoboda jasně
ale taky technujem
asi pouštet nebudeš
Přesně
Přesně
je to
jako zajímavá herana
po které se snažím pohybovat
jo, že
já nemám problém
vnímat co se lidem líbí
a já chci jít dělal důbu
které se lidem líbí
a nejsem jako alternativní
v tomhle
já mám ráda, když to lidi řvou
jsem lev
jsem ráda
centru
prostě toho dění
po hodiu
jako
nám je to dobře
už se to nestedím říct
ale zároveň
nějaká hranice v kusu
nebo toho, co fakt chceš dělat
co už jako
zahranu nějaké autenticy ty tvojí
si myslím, že
prostě
mě to pomáhá si to hlídat
tu heranu
to, že se můžu cítit
v tom svobodně
jít trošku
já bych furt nebyl asi spokojená
kdybych
jako
tady prostě je dobře
za ním festovala Indé
a jako
děla si úplně co chci, ale lidi by to nezajmalo
toho
to není to řešení
takže seš trošku
a ty se říkala, že už se nestedíš to říct
že seš trošku
a to ego prostě potřebuješ
nasitit, řekněme
jo, jako nevím si te
jestli te úplně jako
čistě to ego
ale je to prostě nějaká
forma toho, že
já dělám, co mě naplňuje
to není proto tak, že oni mi tleskají
mě jako osobe
a to mi dělá dobře
a je mi jedno, co bych tam dělala
a hlavně aby mi tleskali
ale mám ráda, že mi tleskají
za jen, co za čím se stojím
to myslím, že ten rozdíl
jednou, za mnou přijel
koholčička po konzertě
a říká, je bych taky chtěla
být slavná
a je byl jít rád 11
tak říkám, no, tak já jsem začiná
v ropozyji než ty
a řekím, jako proč bych chtěla být slavná
tam je důležitý to proč
taková ta sláva pokud je
tak má být nějakým důsledkem
o čeho, co tě povíjí
vytvařil nějaké hodnoty
jak by radě říkáme
ale
není jako tím důvodem, proč teď děláš
to jinak může žít na party
a ukázat víc, než chceš
ale budeš slavný, jako
to asi není ten účelnou
ale ego hele, mimo chodem
ego je vtipná
máme takovou hru, to vám pak řekl
pozdějíc, až to nebudu na kamerě
ale je to zajímavá hra
kde si máš představit
napouští kostku
představ si napouští kostku
co vidíš?
neviem
ok, nechcíš vyspoví nejrozumem
já si první napadla ledová kostka
ok, a jak je velká přa?
je malá
je malá
no
takže můžeš představit
a rozpouští se
zajímavý
skvělí, skvělí
já jsem napouště mělá do cela velkou kostku
ale byla plišová
takže můžeš různě ohíbat
lidi kolem mě měli
hrací malou kostku v písku
kdo měl obrovskou zlatou kostku
ve vzduchu na tý pouští
takostka má symbol závodat tvoje ego
ok
jako psycholická hrá, nevím
ale u mě to docela seděl
v tom, že je relativně velký
to ego
ale je fakt rozně tvárný
je prostě plišový
může si mě rád, jak chceš
ok, takže moje ego je
je spíš menší
komický
ne, spíš menší
ledový
rozpouští se, ale
mřeno
ale taky to může mít
úplná blboste
já zejdu na terapii
uvidíme, co z toho vyléze
a tohle je něco, co jste
jakoby provozovala, byste se zjistili
jo, v kapili, celý jsme to jeli všichni
bylo to hrozně vtipný
jde mi víc k roku, co těží
ale
to docela sedělo
je ta plišová kostka
si měl hrací
velká hrací
prostě plišová kostka
tak to tak nějak symboluje
asi moje ego
já se snadžím umět
pracovat samozřejmě
vím, že ho mám, každý z nás ho má
mnestě, já myslím, že jednou
jak
přece jenom se ještě na těch podích
už hodně dlouho
a ten zájem od tebe je hodně dlouho
já myslím, že to člověka musí nějak
tvarovat
že jo, to aby se z tebe nestal
ten kretén
a v jiných ohledech možná
tak to je taky jako cesta
není to automatický, že
že se prostě nezbázni
předtím, že tam je tisíce lidí
všichni dějakot leskaj
a jsou vlastně šťastní, že tě viděj
a tak podobně tak jako ne
aby ti tohle nestoupilo
nějakým způsobem do hlavy
taky proces, že to není
to není samovosobě
nebo musíš být šťastná pováha na to
jo, já jsem tohle mě hrozně vždycky
asi od těch hrodičů
když si uvidomuješ od začátku
tu konečnost toho
že to není navždy
a že
když jiná zpečka vydelá lepší písničku
nebo prostě se vízí lidem bojít
bět, tak bylo dneska tý
jako
to je hrozně, je to
není to tak realný, jak se zdá
podle mě
takže jsem chci jen uvidout, že to
že to není navždycky
i že to vyží do nějakou práci
a že to uváv tleskání
jenom nějaký část i tebe
kterou ty se rozhodneš prezentovat
ale ty lidi mě neznaj
tak jakože
a je to tvoje tvář?
nebo je to jedna z tyvých tváři
je tak onzetný?
jo, jo, určitě
a já se tam cítím 100%
mě samozhebou
ale je pravda, že
lidi neznají to jaká
jako ty minusu
vidí zpíšte si ty hezky
věci mám to si
jako
no jestli to rozumíte, co chci říct
ale to
učasilo, že
je doma prostě
mám ty lidi nedokolnosti
tohle tohle tohle dělám
by je v práci tý co
není větí
kam celářský trádň
tohle tohle by je
a kdyby všechny tohle viděli
jako celý ten pohled
ale všechny děláme něco
a nebo naopá křeho
zase to lidský
všechny děláme něco
by by je nebo
no, jasně, to pro vám
doma a indá
to by z něj hrozný byl
ne, já myslím, že
já myslím, že to ego
jako
ne, ale prostě
že prostě je to
jenom uvědomit si,
že netleská
jako tobie, jako týmu celků
není to prostě
když můj muž zpochválí
a vím, že mi z nás
se všim všude
i se všim nejhorším
co jsem
a řekl mi, to je fakt super
to dělá dobře
tak má to prostě
jinou váhu
a to nechci vůbec
jako říka,
že si nevažím toho polasku
já jsem za to strašně většina
a moci to užívám
jenom
to si já říkám vnitřně
abych právě nezbyl blasto
i si mi rozumíš
nevím no, asi jo
a když se podíváš spětně
je nějaká hudba, kterou se třeba dělal
na kterou se teď díváš spětně
a říkáš si toho tohle
to byl hrozný text,
jako to jsem tedy zpívala
a vlastně jako
mě to spětně nevím uráží
nebo mi to přijde jako hloupí
nebo naopak si říkáš
za vším si stojím
protože jsem to všechno byla
já v nějakých fázích
a ty fáze se možná
jako změnili, ale byla jsem to já
odpověď by je správně
je to prostě nějak říkáš
protože
i dneska
my vlastně
občas máme tendenci
spohybněvat nějaký
3 starých filmy
nebo
říct, že to je nekorektní vnešní době
ta dobá je jiná už
no se jako vyví, ale v té době
to bylo fantastycký
dneska, když na metrii X
třeba
tak prostě metrix
není
jsou filmy, který už jsou
jako udělný
s těma efekta
mám nohem líb
a už jsi jednakto
budeš dívat z krize
to, jak tam té efekty
jsou udělný, tak se to
nepokakáš
ale prostě tehdy
by to bylo na prosto
něco neuvrtelný
a
pro mě to takhle
trošku jako
analogie s těmi písničkami
asi prostě
neotiví nám, jako
měli jsme být zrát
a říkám, že to je byl byl
tak, co jsem z nespívat
já by jasně by to dneska
nespívala
ale bylo mi 12
a v té době
to popisovalo, kdo jsem
jak jsem, jaka byla doba
a
na prosto to otvíram
jako první stránku
v památničku
zaspívám si z radosití
na podiu a důle
v tom památničku dál
vůbec to není
jako, že tohle
sa roznítel, bylo neběla
idyž mám jako dvě věci
dvě písničky, které jsme
udělali pod nějakým
tlakem, který jsem
tehdy
mu uhnula, protože
prostě jsem vlada
s tvou mě a nehrajuje
a to jsou který?
no, to je jedna reklamní
ok
jedna reklamní, díky
té reklamy se mohla mít
prostě svůj velký
konzert o 18
a tak dál
a prostě bylo to provázane
takže
mě to bylo správně
jako vysvetleno, že je to fajn udělat
ale ta písnička prostě
jsme hrozná
takže
tohle už bych
třeba dneska na udělal
no
ty si změnoš
často své rodiče, kteří
jsou pro tebe
zevně hodně důležití
a byli pro tebe hodně důležití
v té karjéře
a když se říkala, že jste někdy
v 11. podepisoval nějakou
prvníc mouvu
tak to je taky věc
to je taky místo, kde se ta karjera
mohla ohnout úplně špatně
nebo mohla
protože to je
hrozně důležitý
asi moment
pro tu mladou spěvačku
nebo spěváka
nebo umělac, nebo hudebníka
to je jedno
protože to, jak to bude dál vypadat
a to, jestli jeho
prostě ta firma
při všichutě bojebe
nebo ne
a nebo to, jak ty rodiče
ale můžou mít různí záměry
protože to se taky
občastává, že jo
to tvoje zjemně neměli
tak to je strašně důležitý moment
jak se tohle to tehdy
vlastně řešili
nebo jak
jak ta diskuse probíhala
každý dělá se mi tát a ptali
si fakt si spívat
a
já jsem říká, že jo
a vysetol mi, že právě
se to váží z nějakým závazkem
odpojedností
vysetol mi, že
by pojem zoppojedností
v 11.
vysetol mi, že
v 5.
když si řeknu, že chcí do peciarki
z kámoškama
že prostě
když budu mít konzerta
a budu muset tam mít
že to není jako, že zami nechce
a
a to jako, že se to váží
z nějakého medialní pozveností
to jsme si nebyli
asi schopni predstavit ubec
takže na to mi
nepriprovali tolik
ale spíne to odpovědnost
jako, že se někam jde
fakt si musí odspívat
prostě z odpovědně se stavíš
i k tomu, abys ten hlas
měl
a ten konzert a tak dál
takže
o tom jsme vlastně
déně nějak
můvli
rok
a když jsem fus říkali
jo, já to chápu
už jsem je na ptejte
prostě se spívat jako
jo, prostě bude konzert
tak tam pojedu
a tak dál
tak
tak oni
rok vlastně řešli
tu smouvu právě
aby byla nějakým způsobem
pro mě
aby mě prostě
nikdo nedonučil v 15.
okamžtě se svýknout
někde prostě
plipu
tak to tata
hlídal
a hlídal to myslím
věle
jsem mus fak za to viděš
na hrozně do dnoška
a
a šlu se na to
no
a někdo vyšlo
když říká, že tě ne
nepřipravovali na tu mediální stránku
na tu pozornost
tak
zároveň to, že ty si
vlastně už jako poměrně
mladá
byla
před lidmi
a byla si
tak asi
jak to je
prostě jehodno cená
a kritizovaná
a chválená
a byla si trošku ten objekt
v tom horsím slova smyslů
vlastně
tak tohle vlastně
tohle je vapůsobou tehdy
a když se podíváš
na tu ehofarnou
který bylo třeba
jako 15-16
což je jako věk
který je služitý
pro všechny
tak
a tohle ehofarná
na jednou prostě je před lidmi
a ty říká
jako spoustu různí věci
jak říčí na nic
spoustu různí věci
a mají různí narážky
protože lidi jsou
jako vlastně hrozní
v podstatě
když na to přijde
tak
jak ji to bylo
i děti bývají
jako na přímo
tě to vpáli
ale jsem naštěstí měl
dobrý ty spoužáky
a byli z podpolicí
pamatujíc, jak jsem chodil
asi to bylo těch 15
i v míní
vlastně bylo bylo 13, 12, 13 let
jsem tak měl začátky
kdy jsem chodil
a třeba hrá na takové
ty jako diskutéky
prostě měl si mu bezdrát
tady jako nějaký ráde
jo má svojí akci
Eva tam zaspíjan
s Half Playbackem
což mě vám náš
že máš cerečko
zhudbou a ty spívá živě
a
a můj tato tam prostě stalo v zádu
a říkal tak tohle ne
a ty diskutek
jsem zahrál asi
ty jo 4
nevím nic takového
a tata řekla tak tohle ne
tak by mě odvedt
prosto publikum
řekl tomu manážerovi
že tak tohle nebude
a že si v tom
chci pochračila
jak musíme najít jdou cestu
a jsem řekla, že mi to nebaví
s jim cerečky
a vlastně jsme k tomu
jako přešli rovnou
takže to bylo takový
jako
a tohle se pak už
máš pocit neopakovalo
když si pak byla skapel
a teď nežikem, že lidi mají řvá
zrovna to co
řvo jako požerají lidi
na diskutekách nebo já nevím
jaký to je jedno
ale tak lidi jsou pořád
jako stejný
ale tak byl to nějaký proces
jako srovnávaní se s tím
a já už to budu tak
jako velkou součást sebe
a to jsi o vývoje, že už
si nepamatu ani tež patný věc
jenom vím, že jsem nějak
kou dobu třeba nechtěla
chví do školy, že jsem jako
trásla ruka, že někde
ob něco psali
jsem nedokázala pochopit
jak někdo, protože
si jim nelíbí písnička
měli jsme o bezrát
jsou schopných, že
táhni ty býb
zpátky do Polska
a prostě teď lety věci
nebyla jsem to schopný
na vůbec pojmout
to byla ještě
rád těch blogů
jako, že nebyly
sociální blogy
a
stará
a prostě
tohle se tak nějak
jako dělal
já se to zaklapam
no, to je blogy
a
já, já jsem asi
vlastně nějak
byla to schopná
přejít tím, že
jsem já tu podporu domano
tu rodinu
ty kamuše ve škole
že byli super
a
mě jste někdo třeba
nějaký
jako psychologický
terapeutický momenty,
že když říká,
že jste trásla ruka
a nechtěla si jít do školy
tak to je takový ten moment,
kdy někdo řekne ok,
tak tohle se mi možná
nezvládneme,
potřebojeme,
aby ti někdo pomoh.
to tam nem bylo
tornat vůbec
já jsem fakt měla
ten kontakt s národíčem
a který mi to
jako vysetlevaly furt
který mi pak přestali
dovolovat čísty komentáře
fakt mi to zablokovaly
vůbec, nemohla jako k tomu
a
já jsem si pak
našla psychologa
až pozdějí
sama pojeziny k důvodu
kde jsem si samozřejmě
vrátila do toho děctví
a řešila to
proč
jsem objekt pro lidi
a proč, že mám
že
jinou postavu
než byly lidi zvyklí
s časopisu
že by teda člověk, který vystupuje
mérí měl takhle vypadat
tak to taky
nějaký proces, který jsem si
jako musela projít
s psychologem
ale byl to pojď skvělý
ale došel jsem si k tomu sama
a naprosto preventivně
přišel jsem tam
a říkám, hele
tohle mě štve
myslím si, že není úplně zdravý
jako začít byt
vledáčku mérí
od 12 let
myslím si, že tam může
dřímat nějakej bubák
prostě, který
nechceme nám vybaflu
nějaký nepřímný moment
mího života
pojďme si to v klidu
prostě, rozebra
dokadně to zdraví
OK
a chodil jsem naprosto takhle
preventivně
a to bylo v kolika?
To bylo
Fakti to dalo to,
že si řekla zpětně OK
zpětně ne
nějaký vled
vyřešel mi to úplně jiné věci
OK
takže by mi tady budete říkat,
že já mám právosti
jenom salát
tak tady koukejte si
a před vám
a jako červena nabíka
což si jenom
jsem si ubližovala sama
sobě v podstatě
holka, která nema plastiky
která prostě
někdy to má
má víc kilo
někdy má mín kilo
ale je prostě normalní
a mi to přijako dobrí
normalizovat normalnost
prostě
prostě vím, že se ten na té věci
týka i jeho
takže se o tom rozhodujem
vlastně spolu
nějakým způsobem řekl
ale kdy indy než teď
prostě
které tým vztah udržují
spíš
protože ta pozornost
prostě nějakým způsobem
je pro něj výhodná
to je polem je tak jako
starší přístup
myslím se, že to tak bylo
kdy si a dneska už
zlomám těch sociální sítí
kdy ty ten kontakt
s Vanoušky máš bezprostřední
tak a můžeš ukázat
soukromi jakolik ty chceš
tak ten bulvár prostě
já tam mám prostě trošku to
že byli na mě
neohleduplní
v mým kréchkym věku
že na mě utočilo
jako těma
to hnusnej má věc má
Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.
S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 63 MIN. NAJDETE TENTO
ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Ewa Farna ví, že jednou přijde někdo mladší a ona skončí. Svoji práci miluje, když zpívá, nevnímá strach ani bolest, ale připouští si, že její úspěch je pomíjivý, a připravuje se na život po něm. Finančně i kariérně. V rozhovoru jsme mluvili o jejím prakticky celém životě před kamerami a v médiích, ale i o rodině, víře, šikaně bulváru i lidí. Ewa říká, že když byla mladší, třásly se jí ruce a bála se jít do školy. Nechápala, proč o ní kvůli písničce někdo píše něco tak ošklivého. Snaží se normalizovat normálnost, aby holky v médiích viděly skutečné ženy. Dřív vzdorovala, když po ní někdo chtěl, aby zhubla, natruc si dala kachnu. Zlom přišel, když se začala mít ráda. Na psychoterapii šla později, protože si uvědomovala, že kvůli tomu, co zažila, by ji mohli dostihnout bubáci. Terapie jí ale vyřešila mnohem víc. Otevřeně mluví i o mateřství. Ženě totiž hrozí, že ztratí sama sebe a žije jen pro děti.