Čestmír Strakatý: Ewa Farna: Třásly se mi ruce a nechtěla jsem do školy, k psychologovi jsem šla kvůli bubákům

Tady je Čestmír Strekatý, vítejte u dalšího dílu mého podkástu, předem moc děkuju za všechnu podporu na hero-hero.ce holomenu Čestmíny, mým hostem nebo mojí hostkou, možná bych mě říct dnes je, zpěvačka a hudebnice Eva Farná, vítám tě, ahoj.

Ahoj.

Hostka mě napadá, já se na to opřes ptám lidí, máš to dáda, vadit ti to, jak se na tohle to díváš?

Nám to vůbec žádný.

V žádným stach.

Vždyckni z hostak se neurazim.

Když jak nů hostka, tak se taky neurazíš?

Ne, neurazim.

Ty se nedavno oslavila 30. narozeněny, velmi nedávno, to je to pár dní.

A když se podíváš na to, co máš za sebou, na tu karieru, neletuješ toho, že se do toho šla, neletuješ toho, že teď prostě žiješ na očích lidí,

že možná nemáš tolik, jsou kodemí, kolik by si sprála, že si prostě od 12 letu, to je 11 letu na konzerte, jak venku.

Nelitu toho, protože nevím, o co jsem přišla vlastně.

Vždyť lidovat něco, o co jako nevíš, co ti uniklo.

Mám rado z toho, kde jsem, co kolem se by mám.

A jestli to obnášilo začit ve 12, abych tady byla spokojená, teď tak to v pohodě.

Nelitu toho, že se měl z 10 akcí na gymplu 1, nebo, že jsem moc skámo, že má nechodila do čajovny vpadky, nebo tohle je to jako věci,

že jsem už měl na konzerte.

Ale já to mám fakt rozně rána, a myslím se, že jsem prostě jenom brezo našla to, co mě naprvně baví a včím cítím na prostou flow.

Když prostě spívám, tak já nevím, mám bez čas.

Měl bych tam jako vůbec to, musím ovnímat, protože taky mám prostě času měru, že jsem na festi jako a moďku.

Ale obecně vůbec přestanu absolutně třeba vnímat bolest, strach, různí emoci, nepříjemí a tak.

Až takhle to funguje?

Až takhle.

Až takhle jako terapeutycký?

Jako pro mě asi, jo, jsem měl fakt nějaký třeba bolestí, byl mi blbě a byl jsem před konzertem říkám, tyho, já to prostě nedáme, co vám dělat.

A musel jsem se hecnout, tak nějak asi adrenaline to jsou nějaké věci, kterým nerozumím, se dělá v těle.

Ale prostě vyšla jsem tam a na tu hodinu to prostě nebylo, jsem to předolal nějakou.

A když se říkala, že si mělá flow, tak ono to je typicky slovo, které použijá třeba Marian Jelínek, jen taký pomětně známý coach a trenén a tak dálá,

že to je takový ten stáv, do kterýho se dostaneš, kdy funguje šlíp.

Tohle to je slovo, který používáš zámědně, nebo...

Jo, já jsem si, že funguji jako...

Jsem soustředěná, jsem naprosto nevím z jiného, jsem v tom...

Já to zase taky znám od jednoho lektora, který to použival v kontekstu výchovi dětí,

že vlastně nevyrušovat, že jsou v tom flow a sledovat to, co je fakt baví, kdy nevnímají ten čas,

kdy jsou naprosto zažerají do toho, že přestanou v níma, že mají hlát, ja nevím, tedy jen to jako věci.

A pak poznáš, že jsou věci, do kterých jen utíjíš a chceš, aby tohle dělali víc tak jako...

S tom uvěnujte, ale jsou pak činnosti, ve který chcítí, že to dítě je ve flow.

A já mám to na tom podiu. Myslím, že to fakt o flow jako používám zámědně.

Myslím, že to správí chápu to slovo.

Já myslím, že ho chápíš, tak jako máš chápat.

Takže seš jako to dítě, který si hraje.

Jo, jo. Já mám prostě práci, která mě baví a která je pro mě...

Nejvní mám to, kterou mám nekopráci, protože dělám něco, co mě baví.

A to je zračně hezký, když říkáš, že vlastně brzo si našla něco, co ti naplňuje.

To znamená, že ty si třeba už v těch 13, 14, já nevím.

Už si si jako by uvědomovala, že ok, tohle je všechno.

Ne, já jsem vždycky měl jako zadní vrátka. Vždycky na začátku, když jsem...

Studovala si.

Studovala přesně v 11, se podepisovala smlouva.

Spoto je mojí rodíče podepisovala smlouvu na pět let s producentem

a dali jsme si cíl, že teda ok, zkusíme to do antukarieru,

protože tady někdo ve mě věří, kdo tomu má rozumět a mě to baví.

Takže do toho půdu, ale dali jsme si ruku na to, že budu mít maturitu.

Takže my jsme s rodíčem a vlastně s takhle donluvili,

takže pro mě to studium vždycky bylo důležité, protože to jsou časti dílu.

A šla jsem k týmaturitě a pak s tím, že jsem vlastně z rodiny,

mojí rodíči jsou vysoko školáci, jak jsem otomaticky šla na vysokou školu,

šla jsem do Varsha vynapráva, dostal jsem se tam, byla jsem tam rok

a pak jsem už zjistě, až to nezvládám.

Ale vlastně tezadní vratka jsem si nechavlá hrozně dlouho, do těch 19, 18, 19.

A v těch 19, když si byla na těch právek,

tak bylo to těžké rozhodování říci, teď už teda je to všechno na jednu kartu

a tady už nebudu právnička, protože ale budu jenom spěvačky.

Je pravda, že tedy už si měla úspěk nějakých hry 11.5,

to už asi byla Ewa Farná jako pojem.

Zároveň člověk, nikdy nevíš.

No, to je taková branža, kdy jako nikdy nevíš přijemlačí,

uvanější, rozumíš.

Bylo takové...

A já jsem to vždycky cítila, že dneska se to uží,

ale jako...

pardon, neposrce z toho, protože nevíš, co bude zítra.

A máš to tak i teď?

Jo, vždycky.

Že si říkáš, teď naplňují tu autoarenu,

ale když nenapelnějím, koncert nebude dobrý,

nepovede se mi další album, tak je možný,

že prostě už to, už to, už to nebude.

Přídou, mačí.

A tak to je třeba i teď taková velmá podle mě v Polsku,

že teďka v Čechách mám takový,

jako pro mě příjemný velmi čas,

že máme prostě super konzerty,

jsem si mám strašně spokojená, mám na ně poptávky,

mám to autoarenu, kterou chystám prostě

to můj největší konzert, který si můžu hrázit s 17 let.

Dneska UMA mi měla krásný recenz,

prostě takový dobrý čas si myslím pro mě,

ale oto zase víc se to synusujdně vychlílo dolu

v tom Polsku, kterému se mi vynuzeďka míň,

takže tam prostě jsou mlačí holky,

které nemájí dvě děti a jsou to nasazí naplnou

a prostě jdou mají za sobou brutální vydavatelnství

a šlapou do toho je to čtyřká větší zemi.

Takže tam teďka mám útlum

tak jako snažím se to vyrovnávat

občas je to lepší v Čechách,

občas je to lepší v Polsku,

ale jako si uvědomu tu konečnost toho,

že to jako je furt jenom Sláva, furt jenom Hype,

furt je to jenom něco, co jako pomýjí

a čím ta doba je víc spotifájova

a víc streamingová.

Na spíš tiktoková, ne taková,

a tiktoková skracená.

Utršková.

Tak tím víc, tím častěj pomýjí prostě.

To se jako někdo vystřeli jiný a čau.

Takže mě se to moc dobře uvědomu,

zároveň vím, že tam už nějaký tě 17. práce je,

učím se v tom pořád se vyvíjet

a reagovat na to, jak se tam trh vyví, no.

Na co bude vštělat až spotifájova,

a tiktoková doba.

A třeba to necasne.

Slavík umře nějaký prostě.

Tak teď máš za sebou Andělá,

máš za sebou Slavíka,

máš teď máš tu auto arano,

kterou nějakým způsobem naplňuješ,

ale tak jako bavíme se o tom,

že je to pomývé,

a že ty se to uvědomuješ,

tak už si musíš uvědomovat i to,

možná, nemyslím, potom přemýšlíš.

Co potom?

No jasně.

Já jsem, když jsem vlastně,

abych se dostala trochu na začátek naši diskuze,

když jsem se rozhodlá opustit u škol

potom prváku.

Měrský zajímala autorský právo,

proto jsem štá na práva.

Přejmě to super,

přejmě to neprovárený,

přejmě to hodně krátivní tím,

že jako těch výkladů tam je strašně moc,

a není to tak,

je to problem je hodně o ty interpretaci.

Takže mi to zajímalo.

Zjistěl jsem, že to nedávám,

prostě spojit s karierou,

a ještě jsem si v ten moment

uvědomovat za to,

že jsem rozně ráda.

Ten prevek toho

neprihnat to,

že budu strašně moc pracovat

a strašně moc studovat,

abych byla někým

a po cestě tak nějak

stratila všechny kámoše,

celý život

a možnost poznat třeba

svýho muže,

nebo chápeš jako říct.

Je, raché.

Kdybych to dělala,

tak v těch pětervazetí místo,

abych urporodila našeho první osina,

tak bych asi dokončila školu

a začila požít nějak asi pozděj.

Takže se musela nějak rozhodnout,

probíral jsem to s těm národíčem

a ty mi hrozně podpořili.

To jsem se toho nejvíc bálaví,

že jako řekl,

jo hele já budu,

jak si říkal,

jenom z pěvačka,

ne, ale já to nemysl,

jakože to myslíš, patně,

ale je to tak prostě.

Já se to nyni řekl,

ale to tam trochu.

Je to tak,

jako v postatě je,

že jsem z pěvačka,

či nemysl, bez titula,

jsem nechodil na konservatoř,

nebo jest to takovýho,

takže jsem fakt z pěvačka

ve flow

a k tomu budu mít maturitu,

nebudu prostě vysoko školák

a rodíče řekli,

hele,

ty, ale dělaš ti něco,

co ti baví,

iši vítě to z kvěle

a dělala by správa,

aby si někdo o to by pomyslili,

že sež dostatečně chytrá,

druhá část by si pomysla,

že jste nějsi to zaplatila

a třeba by z toho měne nebyla dobrá.

A učitě by se zmusela

těch právníků

je strášně moce,

musela by se zprostě

svojí pozici zase budovat od nuly,

takže vlastně mě podpořili

v tom,

že studujeme pro to,

aby ho měli práci

a já jsem tu práci,

které mě baví měla.

Takže mě to naprosto úplně

mě osvobodili

od nějaké tíhy,

které jsou cítila

jako nějaké děčnosti

odpovědnosti učitěm rodičům,

nevím.

Tak ten tlak jsem povolila

a vlastně jsem založila

svojí agenturu

a od tí doby se vynu

tomu zpívání

tak nějak víc kompleksně

odtvoření tý hudby

jako takový,

od autorství

přes vydávání těch písniček

řešení prostě

distribuce, klipů,

takže i ty kreativy,

ale i ty druhý stránky.

A to mě vlastně pořád rozvíjí

a až přijet ten moment,

kdy nebudu moc zpívat,

nebudu,

nebudu třeba chtít

už se přespusovat drhu

nebo to do výco,

nebudu prostě už žáda na nějak,

tak věřím,

že ty zkušenosti,

které jsem si nabila,

prostě bych mohla

zkusit poskytovat

jako méném hum

a vydávat nějaký

mladý umělce,

kterým bych bych byla

schopná něco

třeba říct

a zraveně ojbym je učili

spoustu věcí

a

a taky se snažím

nebyt kretén

a za těch 7 let

si něco odkárat

bokem

a investovatno,

že ho říct

nejako bohemské životu

tohle

takže rentier

a pasivní přijem

tohle rentier ne,

ale pasivní přijem

budovat

se myslím, že rozumlá věc

a tak to je

vlastně hrozně hezký,

že k tomu přistupujš

takhle racionálně

a říkáš

myslím na zadní vrátka

myslím na agenturu

mám nějakou prostě věci

a záraveni

nejsem kretén

se vždycky

dobrý v životě myslím

a prostě myslíš

i na tohle to

že ne

úplně moc lidí

v tom biznesu má

takhle, ne?

Jo to nevím

já jsem potátový

trošku tabulkář

jako vlastně

a

mítat ekonom

a má rád

všechno

srovnaný

a je to tam trošku mám

takže já mám vlastně

tu krátivní

tu dívou

koučastnému pohodu

ale mám i to

že já potřímu věci

v pořádku

a potřebu

jako mít přehled

já prostě bych

nezvládla

být takově úplně

jako bohem

který neví

jako zítera

a tak jako no

já to mám rádo celá

trošku

trošku myslím na ty zadní vrátka

myslím na to

abych měl vlastně svobodu

v té hudbu

protože může při moment

kdy prostě tenhle tlačí

rády

já chtějí takový single

lidi takový

abych měl svobodu

v něčem co má

být svobodný

úmění má být svobodný

tak si myslím

že

je dobrý myslím na to

abys

byl jako nějak pohodně

jenom

no ale tak to přece

já nemyslí rádiat

tlačí

ale to

že si ty musíš nějakým způsobem

nebo nemůj

nemusíš

ale možná

prostě někam se to vyví

a ty se v tom nějakým způsobem

hledáš

a tvoje hudba je nějaká

a tvoje hudba se taky vyví

protože

nevím

ta deska úmami

je asi hodně jiná

než

věci které si dělala

před desetí lety

to jsou vlastně úplně jiné věci

a je pravdě

že si vyví ten vkus

ale vyví se i vkus

rádiový

a tak dále

a ty si o tom mluvila

opakovaně jak vlastně těžký

pro tebe je

dostat se do těch rádií

a nějakým způsobem

oslovit ty lidi tam na druhů stranu

na těch konzertech

ty lidi furt máš

a já jsem

i ve varech

viděl jak za tebou lidi chodí

a jak vlastně

co pro ně znamenáš

jak ti mají zjevně

zjevně asi rádi

možná jako člověka

a tak dále

ale

ta svoboda i vždycky

je relativní v té hudbě

nebo

pro člověka, který chce být

jako mainstream

a chceš dát

tu hudbu pro lidi

tak jako svoboda jasně

ale taky technujem

asi pouštet nebudeš

Přesně

Přesně

je to

jako zajímavá herana

po které se snažím pohybovat

jo, že

já nemám problém

vnímat co se lidem líbí

a já chci jít dělal důbu

které se lidem líbí

a nejsem jako alternativní

v tomhle

já mám ráda, když to lidi řvou

jsem lev

jsem ráda

centru

prostě toho dění

po hodiu

jako

nám je to dobře

už se to nestedím říct

ale zároveň

nějaká hranice v kusu

nebo toho, co fakt chceš dělat

co už jako

zahranu nějaké autenticy ty tvojí

si myslím, že

prostě

mě to pomáhá si to hlídat

tu heranu

to, že se můžu cítit

v tom svobodně

jít trošku

já bych furt nebyl asi spokojená

kdybych

jako

tady prostě je dobře

za ním festovala Indé

a jako

děla si úplně co chci, ale lidi by to nezajmalo

toho

to není to řešení

takže seš trošku

a ty se říkala, že už se nestedíš to říct

že seš trošku

a to ego prostě potřebuješ

nasitit, řekněme

jo, jako nevím si te

jestli te úplně jako

čistě to ego

ale je to prostě nějaká

forma toho, že

já dělám, co mě naplňuje

to není proto tak, že oni mi tleskají

mě jako osobe

a to mi dělá dobře

a je mi jedno, co bych tam dělala

a hlavně aby mi tleskali

ale mám ráda, že mi tleskají

za jen, co za čím se stojím

to myslím, že ten rozdíl

jednou, za mnou přijel

koholčička po konzertě

a říká, je bych taky chtěla

být slavná

a je byl jít rád 11

tak říkám, no, tak já jsem začiná

v ropozyji než ty

a řekím, jako proč bych chtěla být slavná

tam je důležitý to proč

taková ta sláva pokud je

tak má být nějakým důsledkem

o čeho, co tě povíjí

vytvařil nějaké hodnoty

jak by radě říkáme

ale

není jako tím důvodem, proč teď děláš

to jinak může žít na party

a ukázat víc, než chceš

ale budeš slavný, jako

to asi není ten účelnou

ale ego hele, mimo chodem

ego je vtipná

máme takovou hru, to vám pak řekl

pozdějíc, až to nebudu na kamerě

ale je to zajímavá hra

kde si máš představit

napouští kostku

představ si napouští kostku

co vidíš?

neviem

ok, nechcíš vyspoví nejrozumem

já si první napadla ledová kostka

ok, a jak je velká přa?

je malá

je malá

no

takže můžeš představit

a rozpouští se

zajímavý

skvělí, skvělí

já jsem napouště mělá do cela velkou kostku

ale byla plišová

takže můžeš různě ohíbat

lidi kolem mě měli

hrací malou kostku v písku

kdo měl obrovskou zlatou kostku

ve vzduchu na tý pouští

takostka má symbol závodat tvoje ego

ok

jako psycholická hrá, nevím

ale u mě to docela seděl

v tom, že je relativně velký

to ego

ale je fakt rozně tvárný

je prostě plišový

může si mě rád, jak chceš

ok, takže moje ego je

je spíš menší

komický

ne, spíš menší

ledový

rozpouští se, ale

mřeno

ale taky to může mít

úplná blboste

já zejdu na terapii

uvidíme, co z toho vyléze

a tohle je něco, co jste

jakoby provozovala, byste se zjistili

jo, v kapili, celý jsme to jeli všichni

bylo to hrozně vtipný

jde mi víc k roku, co těží

ale

to docela sedělo

je ta plišová kostka

si měl hrací

velká hrací

prostě plišová kostka

tak to tak nějak symboluje

asi moje ego

já se snadžím umět

pracovat samozřejmě

vím, že ho mám, každý z nás ho má

mnestě, já myslím, že jednou

jak

přece jenom se ještě na těch podích

už hodně dlouho

a ten zájem od tebe je hodně dlouho

já myslím, že to člověka musí nějak

tvarovat

že jo, to aby se z tebe nestal

ten kretén

a v jiných ohledech možná

tak to je taky jako cesta

není to automatický, že

že se prostě nezbázni

předtím, že tam je tisíce lidí

všichni dějakot leskaj

a jsou vlastně šťastní, že tě viděj

a tak podobně tak jako ne

aby ti tohle nestoupilo

nějakým způsobem do hlavy

taky proces, že to není

to není samovosobě

nebo musíš být šťastná pováha na to

jo, já jsem tohle mě hrozně vždycky

asi od těch hrodičů

když si uvidomuješ od začátku

tu konečnost toho

že to není navždy

a že

když jiná zpečka vydelá lepší písničku

nebo prostě se vízí lidem bojít

bět, tak bylo dneska tý

jako

to je hrozně, je to

není to tak realný, jak se zdá

podle mě

takže jsem chci jen uvidout, že to

že to není navždycky

i že to vyží do nějakou práci

a že to uváv tleskání

jenom nějaký část i tebe

kterou ty se rozhodneš prezentovat

ale ty lidi mě neznaj

tak jakože

a je to tvoje tvář?

nebo je to jedna z tyvých tváři

je tak onzetný?

jo, jo, určitě

a já se tam cítím 100%

mě samozhebou

ale je pravda, že

lidi neznají to jaká

jako ty minusu

vidí zpíšte si ty hezky

věci mám to si

jako

no jestli to rozumíte, co chci říct

ale to

učasilo, že

je doma prostě

mám ty lidi nedokolnosti

tohle tohle tohle dělám

by je v práci tý co

není větí

kam celářský trádň

tohle tohle by je

a kdyby všechny tohle viděli

jako celý ten pohled

ale všechny děláme něco

a nebo naopá křeho

zase to lidský

všechny děláme něco

by by je nebo

no, jasně, to pro vám

doma a indá

to by z něj hrozný byl

ne, já myslím, že

já myslím, že to ego

jako

ne, ale prostě

že prostě je to

jenom uvědomit si,

že netleská

jako tobie, jako týmu celků

není to prostě

když můj muž zpochválí

a vím, že mi z nás

se všim všude

i se všim nejhorším

co jsem

a řekl mi, to je fakt super

to dělá dobře

tak má to prostě

jinou váhu

a to nechci vůbec

jako říka,

že si nevažím toho polasku

já jsem za to strašně většina

a moci to užívám

jenom

to si já říkám vnitřně

abych právě nezbyl blasto

i si mi rozumíš

nevím no, asi jo

a když se podíváš spětně

je nějaká hudba, kterou se třeba dělal

na kterou se teď díváš spětně

a říkáš si toho tohle

to byl hrozný text,

jako to jsem tedy zpívala

a vlastně jako

mě to spětně nevím uráží

nebo mi to přijde jako hloupí

nebo naopak si říkáš

za vším si stojím

protože jsem to všechno byla

já v nějakých fázích

a ty fáze se možná

jako změnili, ale byla jsem to já

odpověď by je správně

je to prostě nějak říkáš

protože

i dneska

my vlastně

občas máme tendenci

spohybněvat nějaký

3 starých filmy

nebo

říct, že to je nekorektní vnešní době

ta dobá je jiná už

no se jako vyví, ale v té době

to bylo fantastycký

dneska, když na metrii X

třeba

tak prostě metrix

není

jsou filmy, který už jsou

jako udělný

s těma efekta

mám nohem líb

a už jsi jednakto

budeš dívat z krize

to, jak tam té efekty

jsou udělný, tak se to

nepokakáš

ale prostě tehdy

by to bylo na prosto

něco neuvrtelný

a

pro mě to takhle

trošku jako

analogie s těmi písničkami

asi prostě

neotiví nám, jako

měli jsme být zrát

a říkám, že to je byl byl

tak, co jsem z nespívat

já by jasně by to dneska

nespívala

ale bylo mi 12

a v té době

to popisovalo, kdo jsem

jak jsem, jaka byla doba

a

na prosto to otvíram

jako první stránku

v památničku

zaspívám si z radosití

na podiu a důle

v tom památničku dál

vůbec to není

jako, že tohle

sa roznítel, bylo neběla

idyž mám jako dvě věci

dvě písničky, které jsme

udělali pod nějakým

tlakem, který jsem

tehdy

mu uhnula, protože

prostě jsem vlada

s tvou mě a nehrajuje

a to jsou který?

no, to je jedna reklamní

ok

jedna reklamní, díky

té reklamy se mohla mít

prostě svůj velký

konzert o 18

a tak dál

a prostě bylo to provázane

takže

mě to bylo správně

jako vysvetleno, že je to fajn udělat

ale ta písnička prostě

jsme hrozná

takže

tohle už bych

třeba dneska na udělal

no

ty si změnoš

často své rodiče, kteří

jsou pro tebe

zevně hodně důležití

a byli pro tebe hodně důležití

v té karjéře

a když se říkala, že jste někdy

v 11. podepisoval nějakou

prvníc mouvu

tak to je taky věc

to je taky místo, kde se ta karjera

mohla ohnout úplně špatně

nebo mohla

protože to je

hrozně důležitý

asi moment

pro tu mladou spěvačku

nebo spěváka

nebo umělac, nebo hudebníka

to je jedno

protože to, jak to bude dál vypadat

a to, jestli jeho

prostě ta firma

při všichutě bojebe

nebo ne

a nebo to, jak ty rodiče

ale můžou mít různí záměry

protože to se taky

občastává, že jo

to tvoje zjemně neměli

tak to je strašně důležitý moment

jak se tohle to tehdy

vlastně řešili

nebo jak

jak ta diskuse probíhala

každý dělá se mi tát a ptali

si fakt si spívat

a

já jsem říká, že jo

a vysetol mi, že právě

se to váží z nějakým závazkem

odpojedností

vysetol mi, že

by pojem zoppojedností

v 11.

vysetol mi, že

v 5.

když si řeknu, že chcí do peciarki

z kámoškama

že prostě

když budu mít konzerta

a budu muset tam mít

že to není jako, že zami nechce

a

a to jako, že se to váží

z nějakého medialní pozveností

to jsme si nebyli

asi schopni predstavit ubec

takže na to mi

nepriprovali tolik

ale spíne to odpovědnost

jako, že se někam jde

fakt si musí odspívat

prostě z odpovědně se stavíš

i k tomu, abys ten hlas

měl

a ten konzert a tak dál

takže

o tom jsme vlastně

déně nějak

můvli

rok

a když jsem fus říkali

jo, já to chápu

už jsem je na ptejte

prostě se spívat jako

jo, prostě bude konzert

tak tam pojedu

a tak dál

tak

tak oni

rok vlastně řešli

tu smouvu právě

aby byla nějakým způsobem

pro mě

aby mě prostě

nikdo nedonučil v 15.

okamžtě se svýknout

někde prostě

plipu

tak to tata

hlídal

a hlídal to myslím

věle

jsem mus fak za to viděš

na hrozně do dnoška

a

a šlu se na to

no

a někdo vyšlo

když říká, že tě ne

nepřipravovali na tu mediální stránku

na tu pozornost

tak

zároveň to, že ty si

vlastně už jako poměrně

mladá

byla

před lidmi

a byla si

tak asi

jak to je

prostě jehodno cená

a kritizovaná

a chválená

a byla si trošku ten objekt

v tom horsím slova smyslů

vlastně

tak tohle vlastně

tohle je vapůsobou tehdy

a když se podíváš

na tu ehofarnou

který bylo třeba

jako 15-16

což je jako věk

který je služitý

pro všechny

tak

a tohle ehofarná

na jednou prostě je před lidmi

a ty říká

jako spoustu různí věci

jak říčí na nic

spoustu různí věci

a mají různí narážky

protože lidi jsou

jako vlastně hrozní

v podstatě

když na to přijde

tak

jak ji to bylo

i děti bývají

jako na přímo

tě to vpáli

ale jsem naštěstí měl

dobrý ty spoužáky

a byli z podpolicí

pamatujíc, jak jsem chodil

asi to bylo těch 15

i v míní

vlastně bylo bylo 13, 12, 13 let

jsem tak měl začátky

kdy jsem chodil

a třeba hrá na takové

ty jako diskutéky

prostě měl si mu bezdrát

tady jako nějaký ráde

jo má svojí akci

Eva tam zaspíjan

s Half Playbackem

což mě vám náš

že máš cerečko

zhudbou a ty spívá živě

a

a můj tato tam prostě stalo v zádu

a říkal tak tohle ne

a ty diskutek

jsem zahrál asi

ty jo 4

nevím nic takového

a tata řekla tak tohle ne

tak by mě odvedt

prosto publikum

řekl tomu manážerovi

že tak tohle nebude

a že si v tom

chci pochračila

jak musíme najít jdou cestu

a jsem řekla, že mi to nebaví

s jim cerečky

a vlastně jsme k tomu

jako přešli rovnou

takže to bylo takový

jako

a tohle se pak už

máš pocit neopakovalo

když si pak byla skapel

a teď nežikem, že lidi mají řvá

zrovna to co

řvo jako požerají lidi

na diskutekách nebo já nevím

jaký to je jedno

ale tak lidi jsou pořád

jako stejný

ale tak byl to nějaký proces

jako srovnávaní se s tím

a já už to budu tak

jako velkou součást sebe

a to jsi o vývoje, že už

si nepamatu ani tež patný věc

jenom vím, že jsem nějak

kou dobu třeba nechtěla

chví do školy, že jsem jako

trásla ruka, že někde

ob něco psali

jsem nedokázala pochopit

jak někdo, protože

si jim nelíbí písnička

měli jsme o bezrát

jsou schopných, že

táhni ty býb

zpátky do Polska

a prostě teď lety věci

nebyla jsem to schopný

na vůbec pojmout

to byla ještě

rád těch blogů

jako, že nebyly

sociální blogy

a

stará

a prostě

tohle se tak nějak

jako dělal

já se to zaklapam

no, to je blogy

a

já, já jsem asi

vlastně nějak

byla to schopná

přejít tím, že

jsem já tu podporu domano

tu rodinu

ty kamuše ve škole

že byli super

a

mě jste někdo třeba

nějaký

jako psychologický

terapeutický momenty,

že když říká,

že jste trásla ruka

a nechtěla si jít do školy

tak to je takový ten moment,

kdy někdo řekne ok,

tak tohle se mi možná

nezvládneme,

potřebojeme,

aby ti někdo pomoh.

to tam nem bylo

tornat vůbec

já jsem fakt měla

ten kontakt s národíčem

a který mi to

jako vysetlevaly furt

který mi pak přestali

dovolovat čísty komentáře

fakt mi to zablokovaly

vůbec, nemohla jako k tomu

a

já jsem si pak

našla psychologa

až pozdějí

sama pojeziny k důvodu

kde jsem si samozřejmě

vrátila do toho děctví

a řešila to

proč

jsem objekt pro lidi

a proč, že mám

že

jinou postavu

než byly lidi zvyklí

s časopisu

že by teda člověk, který vystupuje

mérí měl takhle vypadat

tak to taky

nějaký proces, který jsem si

jako musela projít

s psychologem

ale byl to pojď skvělý

ale došel jsem si k tomu sama

a naprosto preventivně

přišel jsem tam

a říkám, hele

tohle mě štve

myslím si, že není úplně zdravý

jako začít byt

vledáčku mérí

od 12 let

myslím si, že tam může

dřímat nějakej bubák

prostě, který

nechceme nám vybaflu

nějaký nepřímný moment

mího života

pojďme si to v klidu

prostě, rozebra

dokadně to zdraví

OK

a chodil jsem naprosto takhle

preventivně

a to bylo v kolika?

To bylo

Fakti to dalo to,

že si řekla zpětně OK

zpětně ne

nějaký vled

vyřešel mi to úplně jiné věci

OK

takže by mi tady budete říkat,

že já mám právosti

jenom salát

tak tady koukejte si

a před vám

a jako červena nabíka

což si jenom

jsem si ubližovala sama

sobě v podstatě

holka, která nema plastiky

která prostě

někdy to má

má víc kilo

někdy má mín kilo

ale je prostě normalní

a mi to přijako dobrí

normalizovat normalnost

prostě

prostě vím, že se ten na té věci

týka i jeho

takže se o tom rozhodujem

vlastně spolu

nějakým způsobem řekl

ale kdy indy než teď

prostě

které tým vztah udržují

spíš

protože ta pozornost

prostě nějakým způsobem

je pro něj výhodná

to je polem je tak jako

starší přístup

myslím se, že to tak bylo

kdy si a dneska už

zlomám těch sociální sítí

kdy ty ten kontakt

s Vanoušky máš bezprostřední

tak a můžeš ukázat

soukromi jakolik ty chceš

tak ten bulvár prostě

já tam mám prostě trošku to

že byli na mě

neohleduplní

v mým kréchkym věku

že na mě utočilo

jako těma

to hnusnej má věc má

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.