Vinohradská 12: Evropský „supervulkán“ je neklidný. Hrozí erupce?

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12. Dnes s editorkou žanetou Němcovou.

Sopky a supervulkány na zemi i ve vesmíru jak ničivou silou dokážou udehřit a umí už vědci odhalit, kdy se to stane?

Proč teď varují před možnou erupcí obrovské sobky u Itálské neapole?

Otázky pro geologa Petra Brožec geofyzikánního ústavu Akademie věd.

Dnes je úteré 15. srpna.

Dobrý den, vítejte ve studiu Vinohradské 12.

Dobrý den.

Kolik sopek už teviděl?

Aktivně ich vůbec žádnou, nebyl jsem nikdy na místě, kde by přímo na poverch vystupovalo magma,

ale vchodil jsem po spoustých sobkách, který dneska nebereme jako aktivní,

které z nich ta láva přímo nestoupá, ale nysme jsou stále aktivní, které můžu vybouchnout,

a to byly 10 možná první stovky.

Bylste někdy na nějakém supervulkánu?

Nebyl, naštěstí nebyl a nebo naštěstí, on je to asi jedno, protože supervulkány zase nebouhají tak strašně často,

takže ta šance, že je to jako přímý nebezpečí, protože tam budete je extremně malá.

A jak se od těch klasických sopek liší právě supervulkány? Co si pod tím představit?

Tak, teď já potřebuju vidět, koho se ptáte.

Jsi se ptáte Petra Brože jako člověka, který jsem přišel penáhodu, nebo se ptáte větce.

Větce určit.

Větce, supervulkán neznam, vůbec nevím, o čemu víte.

Ten termín přišel někdy kolem roku 2000, přišel z novinářské obce,

takže je to vlastně termín, který vulkanologové a vulkanološky neznají a nepoužívají.

Spravidla jako supervulkán se označuje prostě sopečná erupce,

která dokáže vyvrhnout do atmosféry nebo respektén na povrch dokáže vyvrhnout převážně tady do atmosféry

víc jak tisíc kilometrů krichlových sopešných hornin,

což je fakt jako obrovitánský minuštví pro představu.

Balaton, jsi jsem dobře googl, tak má předblížně dva kilometry krichlový,

tak je to 500 balatonů v relativní 1 krátký časový moment s tím,

protože geologie krátký časový moment neznamená třeba 5 minut,

a mě to znamená třeba 10 letí.

No, já jsem pochopela, že supervulkán, když tomu tak budeme tedy říkat,

se pozná podle toho, že je to vlastně obrovský kráter,

který je obsipán menšími nebo kásickými sopkami,

které jsou nějakým způsobem propojene pod povrchem.

Ano, i ne, supervulkán, samozřejmě, ten termín použijete pro něco obrovského,

protože si přestavíte tisíc kilometrů krichlových materiálů,

tak strašně moc hodně, tak abyste to stali na povrch,

tak potřebujete mít pořádnou díru v zemském povrchu,

ze kterého se to dostane na ten povrch.

Takže ano, můžete mít v likánskej kráter.

Současně vypotřebujete nějde pod povrchem,

to magma ty dostavení horniny nahromadit.

A vy, když s podpovrchu na jednou na povrch dostanete tisíc a víc kilometrů krichlových materiálů,

tak vám dojde k tomu, že ten povrch samozřejmě se propadne,

že tam bude částičně vyprázněná prostora

a ta váha na dložní horniny prostě spadne

nebo ještě můžete dojít v druhý variantě,

že ten tlach těch sopešných plinů

k tomu se možná ostavit za chvilku,

protože vlastně tyhle ty edupciou bezvnikaj,

tak vám může dojít k tomu,

že ten materiál, který se nacházel nad tím magmatem,

tak je vystřelné do vokolí

a vám znikneme v obrově tánskej kráter.

Takže ano, obrově tánská díra na povrchu k tomu patří,

ale není jako

bezezbytku úplně jako nutná,

protože může se nastat situace,

kdy vám vlastně na povrch vystoupá

podobně velkým množstvím magmatů

v podobě lábových praudů.

Jak často se ty obrovské výbuchy,

o kterých jste mluvil, dějí?

Zažilo to vůbec lidstvo?

Odpovím, zažilo, ale zase ne tak,

jak si představujeme. Statisticky

dochází k podobným edupciími jednou

přiběžně za 100 tisíc let.

Roď říkám, že to listvo zažilo, protože

vlastně sopka, kterou by jsme označili

jako supervolkán, tedy,

která dosáhla vulkanického

ekspozínu indexu 8, což je ten

správný vulkanologický názef,

který by měl ten druh sopky označovat,

tak kní došlo

před nějakými 27 tisíc let na spátek

a došlo kní na novým zélandu.

Takže ano, po planetě

už běhaly lidi, už řekněme,

byli to moderní lidi nežního typu,

ale vůbec neměli přestavu o tom,

že nikde na novým zélandu došlo

přev tí doby na novým zélandu lidstvo

nežilo, nežilo vlastně ani v nejbližším okolí

a vůbec si nemohli doftípit

to, že z globální změna

klimatu, která s tím byla zpětá

vlastně byla způsobna výbuchem sopky

někde na sverním ostrove na novým zélandu.

Takže teoreticky máme ještě

nějakých 70 tisíc let do další ekspoze.

Statisticky, ano. To je jednou za

100 tisíc let, ale myslete na to,

že jako statistika, že někde na světě

se nějakej probudí. U těch konkrétných

tam tohle to neplatí.

Krásně to je vidět právě na příkladu Yellowstone

kde máte, ano, Yellowstone

dokáže občas udělat

erupci, kterou označíte jako

super, erupci super vulkánu.

Nicméně, neznamená to,

že po každý se Yellowstone probudí k životu

že udělá vlastně tuhletu

níčivou erupci. Kdy se poděláte do historie

Yellowstone bouchá přiběžně každých

600-700 tisíc let a

třeba 2 miliony 100 tisíc let na spátek, ano

tam skutečně došlo

ekstremně obrovitánský erupci

a takzvaně super erupci, kdy

se do atmosféry dostalo

2450 km krichlových

materiálu, což je fakt

jako obrovitánský množství

a velkou část spolejných sátů amerických

nebo pardon, severní ameriky

v té době ještě ubežání, spolejných sátů americké nebyly

tak došlo k tomu, že vlastně byli

zasýpaní s opěštným materiálem.

Nicméně, pak kdy se kouknete třeba

1,3 milionů let na spátek,

k tomu, že ta erupce dostala do atmosféry

pouze 280 km krichlových materiálu

a už to vlastně neoznačuje

erupci supervulkánu.

Nicméně, platí, že jak mlej jednou

sobka dokáže překonat tu hranici

1000 km krichlových, tak si o ní

hovorí jako supervulkánu.

I přesto, že každá další erupce

může být nohem menší. Tohle je krásná ukázka

třeba u flagrejských polí, kde právě

se často zminuje, že je to

náš evropský supervulkán a vždycky

se straší tím, že dojde k nějaký obrovitánský

erupci. Nicméně, na ta erupce, která

se tam potenciálně může stám, může by

vlastně malinkatá. Právě u flagrejských

polí teď tím anglických a itálských

věců varoval

nebo upozornil na to ve své

správě, že může byt blížký

erupci. O jak válkou sobku jde?

Ta největší známa

erupce v zneravný době, kdy

se beme bavit v 10.000 let,

tak vlastně vyvěřila 200-300 km krichlových.

Pak když je žijete v blízkosti tý sopečný

kaldery, to je ten obrovský kráter,

který se tam nachází

velikoz toho krátu do nějakých 12-15 km

pro tažen, tak je vám jedno,

jestli vám na hlavu spadne kilometr

krichlový materiál sopečního, a nebo

ho bude 100 krát víc,

protože stále vám hrozí bezproslední nebezpeční.

A tam, že je na nějakých 0,5 milionů lidí?

Tam, že je vlastně u věc tý samotní

kaldery, že je přebyžně 360 těsí

z lidí, nicméně

v velice blízkosti tý kaldery,

což, když budete žít za tím

okrém, tak stále jste v ohorožený oblasti.

Tak máte vlastně neapol

obrovitánským město a tam žout 3 miliony lidí.

Což je právě přestavuje obrovitánský problém,

protože si přestavte, že by mohlo

něco hrozit, a jak budete chtít

evakuovat 3 miliony lidí, to je jako

logisticky, velice složitý problém,

který není možný udělat jako rychle.

No ta data vědcu ukazuje,

že vulkan vstoupil do nějaké

hroze, že je hrozí pro lomení

jeho povrchu, jak to číst?

Je to jedná z možných interpretací toho,

co vlastně ten vědcký tým pozoroval.

On se zaměřil na to, že skoumal

velice slabá zemětřesení, ke kterým tam

dochází, proč tam k nim dochází?

Protože se vám pod povrchem

hromadí napětí, proč se hromadí napětí?

Protože se vám tam postupně

vmístuje magma, a to magma

se tam vmístuje i se sopešnýma plinama.

A tyhle ty pliny, který unikají z toho magmatu

vlastně k tomu, že vlastně jak se tam vtlačuje

tenhle ten materiál, tak celá ta obla

se po malinku vyklenuje.

V roku 1950

do roku 2020

tak je tam město, který

vlastně se dneska nachází

o pár metrů výše, protože

dlouhodobě se tam vlastně ten povrch

vyklenuje, a

v občas se stane to, že mu pak zpátky poklesne.

Vlastně vyklene a zase poklesne.

Nismeně ten, když se pětáte na další časou řadu,

tak on spíše vyklenuje, než poklesáva.

A tečkom právě došlo k tomu,

že za posledních 10-15 let

se nám zase ten povrch začal vyklenovat,

ale vyklenuje se jinak, když se vyklenoval

od roku 1950, vyklenuje se mnohem

pomalejc, ale vyklenuje se

vlastně jako dlouhodoběj.

A právě tohle to vědé itálskobrický

tým k vyslvení obav

o tom, že by se tam mohlo něco

v podzemí měni, tam mohlo by to tlačit

fungovat trošičku jinak než předtím,

a oni vlastně naznačí, že by nutně nemusel dojít

tomu poklesu, ale že by jsme se právě

mohli přiběžovat k momentu,

kdy to vyboulování, začne drtit

tuků, dolečnou chází k tím

praskání, a otevře sám tam nějaká nová prasklinka,

po který by potenciálně

se mohlo magma dostat po vrchu.

A z tohohle samozřejmě,

přes nějakou velice vlákavou skradku

došlo k tomu, že v oběhla svět

nedávno správa, že

ta sopka je blízko sopešně jerubce.

A když studie, tak autorí to netvrdní.

Oni říkají, že to je jedna z možností.

Autorí tak uvádí, že se vyplatí

tu oblast studovat a vyzívají

příslušný úřady k tomu, aby se tam

provet nohem dukladnější geofizikání

průzkům, aby jsme právě věděli,

co se pod povrchem děje.

A pokud by k té erupci došlo,

měno k té větší erupci,

tak pohopetálně lidé, který tam ží,

tak jsou v bezprostředním ohrožení,

ale mělo by to i nějaké dopady

a rozumím, tady se musíme říct,

my nevíme dneská, jak velká ta erupce bude.

Může se stát, že to bude

erupce, jako byla v 16. století,

kdy vám zniknul kopeček

o velikosti párset metrů,

cože je relativně ve vulkanolgi malá erupce.

Když dojde samřek větší erupci,

tak by to potencálně mohlo trápit

zbytek Evropy, ale imbo taky může

strápit Afriku nebo Ázej v závislosti,

na tom, kam zrovna bude foukat výtr

a kam ten materiál bude odnášen.

Dojde k velikánským níčivým erupci

tak jako došlo před nějakým a 40 tisící lety,

tak jako velice malá,

protože

se zdá, že vlastně flagrajská

pole v čase

umenčují to množství materiálu,

který vyvrhává do atmosféry.

Takže když budete přemešlejské o tom,

že flagrajské pole dojde k sopěšným erupci,

tak nenutně to musí znamenat konec světa

pro Evropu, protože fakt

množství materiálu, kde jsou stejné na povrch,

tak kmWatch mighty G

Dokáže te jeno značně rozpoznat,

že nějakáká sopka je blížké erupci.

Wenn se podiváшeme чíkóna pro icelandou,

ten záce se začala zsobtit,

tak na techn complaints než

vlastně stolen za pomoc Shakie

za zařízení, které nasty odřesi

poslení Son-iantru

pro ob ca функcie má vl Vamos

tak si říždření sejsmických voln umožňuje se podpovrch.

No a tadyhle bylo vidět, že se vám podpovrchem na Islandu začíná něco trás

a islanský vědci a vědkně řekli, aha, podívajte se, tady je vidět charakteristické otřesy,

který jsou vázaní na to, i se vám magma dostává k povrchu.

Myslíme si, že do několika dnu dojde k sopešní erupci,

protože viděli, že vlastně ty otřesy se postupně blížili k povrchu

a skutečně došlo tomu, že předblížně za 5-7 dní potom, co začali říkali,

že by mohlo dojít sopešní erupci, tak k ní došlo.

A jednoznačně dokážeme rozpoznať, že nějaká sopa,

že se pod nějakou sopkou něco děje.

Ještě je to jednoznačně, to je právě nazvážení,

ukazuje to právě krásně ty příklady z itálii svagridských polík,

kde v 80. lety, 28. lety dva krás ta oblast byla evakuována

a ani jednou nedošlo k sopešní erupci.

Takže ta jednoznačnost, ne, není to.

Je to stále neprímá metoda, protože vidne, vidíte pod zema,

ní dne víte, si to magma dosáhne povrchu.

Může být zajímavý pro posluchačí a posluchačky,

že když máte výstup magmatu, tak z pravidlá magma se dostane

na povrchu jednou z 10 případů nebo jednou z 20 případů.

Ve vální většině případu ono zustane pod povrchem

a vlastně se vmístí do těch hordin, který tam jsou.

Ale na vašich datech to bude vypadat Anomagma se dostává povrchu,

jenom, že pak už jsem stána tém povrch.

Co infrasvuky, protože věcilo ní popisali,

že ty by mohli napovědět?

Jo, je to jedna z možností, ono těch metod,

jak vlastně můžeme říct, že pod sopkou se něco děje.

Já v sedecky bojím říkat tu předpověd,

že sopka bouhne, protože mi nevím,

jestli bouhne, ale řekněme to, že před sopkou se něco děje.

Tak je vlastně několik a používání té lety metody

je jedna z možností, jak potenciálně předpovědět,

že by mohlo dojít prostě k tomu,

že sopka se probudí a začne chrili tlávu.

Není to jediná metoda, používaj se...

Jak to funguje?

Jak to funguje?

Ono se mořně dochází k tomu,

že když vám začne vystupovat magma povrchu,

tak víma to, že tam máte tohle to fázový rozhraní,

tak dochází ještě k tomu,

že se vám to celých věáv,

vlastně to vydávat vlastně vybrace,

který se líp převézť do formy zvuku

a můžete to poslouchat.

Těch metod je vícero,

žádná z nich nedokáže 100% předpovědět,

že 4.5. dojde k sopečníj erupci v 12 hodin,

maksymálně vám to říká se pod sepkou

momentálně něco děje,

a že se vám třeba magma dostává blížk povrchu.

A je teď na základě těch zbíraných

dateníjáka sopka na světě blížk erupci než jiné?

Na světě je spouksta sopek,

který budí, samozřejmě, obavy.

Nevím, jakou máte stopa,

že jsi tady chceme strávy násvící několik desítek dnív,

že si budem pojde o otěženotlivých sopkálych,

jako spouksta.

Samozřejmě názby, jako Evropani,

a samozřejmě chápu,

že to jako Evropski centrický pohled.

Názby měl asi nejvíc trápe

vždycky to, co sedě na Islandu.

Protože, kdy se pěláte na triskové

proudění v atmosféře země,

a i se pěláte do historii, tak na Islandu

bouchlat celá řada sopek,

který významně zahýbali Evropou,

asi nejznámnější je

výbuch sopky Laka Gigár v 18 letí,

kdy se do atmosféry dostalo obrov svitánským

množství oksidů si řičitýho,

který dokáže dělat dvě věcí v závislosti

na tom, jak vysoko je vyvržený,

dokáže buduť atmosféru zahrívat nebo ochlazovat.

A tady během erupcetí letí sopky došlo k obojímu.

Takže přišli leta, které byly strašně horké,

byly neúrody, bylo sucho,

a pak přišli strašně tvrdý zimík,

takže zase následující rok byly neúrody

a počasí se napádli zbláznělo,

začali zůřit v Evropě

pak hladový bouře,

a čás akademický obcet dneska spouje

výbuch týhle té sopky, vlastně s tím

se usekla hlava, pak francouzkýmu králi,

protože francouzký rolníci byly nespokojení

a je to vede. Je možný, že by mu tu hlavou

se klipak pozdějsku ničemu jinýmu,

ale tady je ta spojitosť, jako dávaná

s islanskou sopku.

S mě tak si můžete zpomeňovat roku 2010

na eksplozji sopky Ejafjela,

nejupně vytříbená,

ale to je zase krásná ukázka toho,

že na Islandu bouhla malinka tásobka,

která vlastně Islandia nemoc nevzrušovala.

Na Islandu se normálně lítalo,

jich letiště fungovalo, jejich život

to nějak dramaticky neovlivnilo,

protože nám se tady v atmosféře

nacházal neznámí množství sopěštního

prahu a popela, a zlem k tomu,

že letiští společnosti neměli

kůli svýmu rozhodnutí, že toto nevýzkumu

nechtěli investovat žádní

bezpešnostní limity, za kterých se dá dít a tak se muselo

uzavřit celý letiští nebe.

A to dokáže jedna malá sopka, co potom

supervulkán? Myslím si,

je to nás nemusí trápit, že lid jsou jako

eksplozji supervulkánů,

největší pravě prostí nezaže.

Když lid je jako kvalikánský eksplozji

ovlivnit významně klima,

je to hezky vidět třeba na tamboře, na Krakatau,

pak přišli prostě roky bez leta,

došlo k tomu, že se globalní klima

ochladilo na pár let,

což samozřejmě jako

může

být nepříjemný, když v té době

přesně je to, ale příjdu, da si s tím umí poradit, protože

ten materiál se poměnně rychle,

ten oxici řičitý, který se je

přeměnit na aerosol, protože on se naváže

takhle dokáže poměně rychle dostat s atmosfery

v rámci několik let, a pak

se klima vrátí do týpůvodní

rovnováhy, co bylo předtím.

A tečkom, že jo v době

glubání změny klimatu dilystvou

vypouštějou dovitánským mnóství z klinikových plinů,

který už dávno převišuje

v 60-80 krát co to, co dělají sobky

za rok, tak vlastně už vůbec

byste se neměla bát výbuchu sobky,

ale měla byste se bát toho, co

jako provozujem sami my.

Vy

se zabíváte sopečnou činností

na příč sluneční sůstavu, když to tak řeknu

hlavně na marzu, proč tam?

V zrovnání sínima tělesama

ve sluneční sůstave, a ty si odmyslíme zemi,

tak je to asi největší zábava

to z toho důvodu, že na marzu

historycky vám mohla té co voda, protože

měl podmínky, který by to umožňouvalit

a to má samozřejmě tu zajímavou

část v tom, že vidíš něco

vidíte na povrchu marzu, tak

je hnedka říct, a to je sopka, musíte

být víc kreativně, musíte na tím víc

přemýšlet, což když si třeba pracujete

na měsíce a vidíte tam něco, co

vypadá jako, že něco takto po povrchu

měsíce, tak automaticky plesk jasně

musí to být láva, protože tam nic jiného

teď prostě nemohlo. Když to marz tohle

to nemá, ten je víc jako

kreativně a víc jako na hraní, a za další

z marzu máte obrovitánský množství

velice dobrych dát, takže není

složitý na marzu něco zkoumat, a něco hledat.

A leží se nějak sopky

na marzu od těch zemských, nebo

opačně možná se zeptám, mají něco společného?

Mají společnou tu fyziku,

mají společný to, že aby vám znikla sopka

musí na povrch prostě vystupovat

rozstavená hornina, ten výstup je

nějak ovlivňovaný gravitací, což

pak přesně udělá nějaký rozdíli,

pevnost hornin, který tuhnou

zase rozvázaná nebo

respektive ty horniny prasknou, tak je vázaný

na atmosferický tlak a na gravitaci,

takže ty fyzikání procesy

jak vám sopky začne vznikat,

nebo prož vám sopky vznikají, jak to magma

proudí a podobně také stejně jako na zemi,

ale jak bude ve výsledku

ta sopka vypadat, tak závisí na tý konkrétní planetě.

Když vyjeteče láva na zemi a na marzu

úplně všechno stejně, a boje jediný rozdíl

bude rozdílná atmosféra,

tak na marzu doteče ta láva mnohem dál, protože

bude pomalejce chladnout. Stejně tak, když vám

něco na marzu bouhne, nebo

respekt je pojďme si zahrát baseball, když na marzu

si zahréte baseball a na zemi, tak na zemi

že odpálíte míček a dáte do toho

fakt správnou sílu, tak doletí třeba

100 metrů. Na marzu vám doletí

20 krát dál, protože máte měnčí od

prozdukom a tehlavně měnčí gravitaci.

Takže vám, když bouhne sopka, a začne

vám vyvrhuvat ten materiál, tak si přestavte,

že on doletí 20 krát dál.

Na zemi tak i všichni znajíš

takový to charakteristický mračno,

který stoupá atmosféru.

Je postatní říct, ono stoupá atmosféru,

když bude ten na planetě, kde nemáte

jaselnou atmosféru, tak to mračno

není stabilní a ono s vám netka zhroutí

z kolabuja, boja dělat něco jiného.

A nebo bude jenom vystřelovat ty části,

kdež by se vytvěřil deštních nad sopkou.

Je to něco, co známe z měsíce u

jupitera. Takže fak jako

ty rozdílnosti jsou obrovitánský

i přesto, že ten proces je vlastně stejný.

A je ten výskum sopek na marzu

jenom zábava, nebo

vám to něco i říká o těch sopkách na zemi?

Když skomáme něco posluněšní

soustavě, tak se dostanete k tomu,

že vlastně vy vidíte, jak ten

stejný proces vede k různým

výsledkom. A tohle je strašně zajímavý,

protože samozřejmě, že máte nějakej model,

který vám funguje na zemi,

tak on, jestli ten model je správný,

tak on musí funguvat i na těch jiných

jelesech, kde změníte atmosféru

a gravitaci. A je to vlastně

naprosto skvělí, protože vám to umožňuje

validovat, nebo

ukazovat, že ty modeli, který

se použáme pro predicci toho,

jak se bude něco dít na zemi, když bouhne

sopka, tak musí funguvat i na marzu

pak ližené, tak v tom modelu máte nějakú elementární

chybu. Což pak může zase

přesně zpomocit ráspřesnit model, který

použijete, abyste vytýčili ochraní pásmokle

nějaké sopky, kdy se něco stane.

O sopkách ještě nevíte, co je

pro vás taková zámčená schránka,

co byste jako vědci chtěli

iště zistit.

Je to určitě jako strašně moc závisí

na tom, kde se budete ptát na tý konkrétní

planetě, jo. V případě

země by samozřejmě bylo jako krásný

jak pořádně proskoumat tu oblast,

kde vám

vznikají na rozhraní jádra a pláště,

tzv. pláštěvý plumi, což

jsou oblasti, který pak umožňou

obrovitánského množství teplak

povrchu a dávají vám možnost

udělat obrovitánský množství tavení

hornin, což třeba Islant,

kanářské ostrové Hawaii jsou

přesně tyhleti, nebo ořeba Yellowstone

právě změňované, to jsou oblasti,

kde se tyhleti pláštěvý plumi nachází

a zásobou tyhleti obrovitánský sopešní centra.

A my do dneška pořádně nevíme,

pro šo tam zniká, co se tam děje.

Jo, protože samozřejmě těžký se

až jednou najdeme nějaké

jako fakt dívní exoplanety.

Tak protože, když se pojádáte po naší slnešní soustavě

tak všechny planety, co mají pevné poverk,

jsou více meně stejný. Všechny jsou tvořené

křemíkem bohatý horniny, což je každý šutr,

který můžete vidět v enku klem sebe

nebo válná většina kamnu, který můžete vidět klem sebe.

Ale když pojete na nějaké exoplanety,

tak se může stá, že oni nebudou tvořené

a může být tvořený třeba železem

a vy budete mít třeba sobky, který budou chvrlit

rozstavený železo, nebo můžou chvrlit

nějakou úplně jinou dívnou substanci,

můžete mít třeba lavový proudy, který bou zesíry.

To, že něco, co si myslíme,

že místně může existovat třeba na měsíci i ho.

A těchletěch

různých

obskurných, pro nás obskurných,

pro ty světy to bude normální.

Věcí může být spousta. Což, když na zase

doulkem rátík marzujecky se někdo ptá, k čemu je to dobrý,

tak přesně to,

jestli bějete cnít, že jednou bém na povrchu marzu,

tak tam bějete chtít něco stavět, něco vyrábět,

nebo jete všechno chtít vozi, protože se to nevyplatí,

tak pak bějete hledat ložiska,

abyste je našli, tak potřebejte věk, kde byly sobky,

protože přesně v blízkości sobek chcete

vlastně zkusit na jít to,

jestli se tam ne nachází něco, co by se dalo těžit.

Já vím, kde jsou sobky,

ale nevím, co se tam dá na jít na místě,

to běte potřeba pak někoho na povrchu marzu,

nějakou geoložku nebo geologa s kladívkem,

který co tam voťuká,

a podívají se, co konkrétně v těch kamenech.

Tak díky moc, že jste si na nás udělal čas

i takhle o prázinách.

Děkuju za pozvání.

A o tom, jaké dopady můžu omít různě velké růbce.

Tuhle i jakékoliv starší epizody

můžete poslouchat ve všech podkástových aplikacích

na webu i rozhlas.cz

i v aplikace můj rozhlas.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.