Studio N: Erdogan při síle. O co všechno se teď bojuje v Turecku

Je pondělí 15. května, poslucháte studio N, tady je výtek svoboda.

Dnes o turecku a zásadních volbách.

Turecko má za sebou volební neděli, která mohla podle analytiků, analytiček i samotných Turků a Turkiní zásadně rozhodnout o budoucnosti země.

Bir kez dátu čizerek belirtvek chcištěl.

Sečím sonuštěranin, henüz kesinlečmemíš olmasy, milletimizi tercijinin, ači kara, bizden jana oldu gerčejini sečimlerde.

Podle zatím neoficiálních výsledků prezidentkých voleb získal uradující prezident Erdogán 49,4%.

Jeho největší rival, Kemal Kručduralu, přibližně 45% hlasů.

Zemi tak za dva týdny čeká druhé kolo. Jak turecku volby prožívá a od co všechno se v nich hraje?

Na místě je reporterka Deníku N. Dominika Píhová se, kterou jsem teď ve spojení.

Ahoj Dominiko, díky, že jsme si mohli zavolat.

Ahoj bitku, dobrý den.

Podle bývalého českého velvyslence v turecku Josefa Brauná jsou tyhle volby pro turecko ty nejduležitější za posledních sto let.

A zaznívá i to, že jde o nejduležitější evropské volby za dlouhou dobu.

Proč jsou tyhle volby tak zásadní?

Tak já myslím, že ten velký moment těch voleb vychází už jenom z principu toho, o jak obrovskou zemi déž je.

V turecku 85 milionů lidí, turecko je členem na toho jsou sedí zčlenskými státy Evropské unie.

Hrálo zásadní roli, například v otácti migráce, přímaní uprchlíku z válkou, zasežené síry a tak podobně.

Často se ve vztahu k těmto volbám takého nový ojakem si referendu o tom současném prezidentovej artoanovi.

Kretici mu vyčítají stopňující se autoritávské tendenci a vnímají ho jako jakou si hrozbu pro demokracii.

Takže jste řeší velmi i na té mezenárodní úrovni, kdy se vlastně turecko nějakým způsobem v západu vzdánle je vzdálilo.

A právě ten opozičný kandidát představuje určitou naději na to, že bys to mohlo změnit,

že by se třeba mohli zase zbdížet vstahy s Evropskou unii, s zpojenými státy.

Nebo, že by se třeba například mohlo urěchlit vstup některých zemí právě do na to, že už by to nemusel být jaký problém.

Takže asi i z toho ledůvodu a samozřejmě potom ideografické položení turecka hraničí, zgruzí, z Armenii, z Azerbaijanem, Iranem, Iraqem a Syrií.

Takže ono je vlastně důležité i jako z principu toho, kde leží s kým sousidí a také i jakou růli hrán v té geopolitické úrovni.

Já samozřejmě mám jedinou možnost na to takhle vlastně číst komentáře, lidí, vnímato přes analytiky a tak dále,

zároveň testa měla, ty se v turecku strávila, tuším, že necele dva týdny.

To, jak moc jsou ty volby podstatné, je to cítit i tam, v ní mají to i občané turecka?

První moment, když si člověk uvědomí, o jak velké zásadní volby ide, ale spodin pro mě to bylo ten první moment,

bylo, když jsme přijeli do tureckých měst a tam všude vysely ty vlaječky politických stran obří byl bordy,

všude ty předvolební sliby, hráli se různé písni, které podporují ty kandidáty.

Takže to tam je velice jako citelné a vnímatelné na první dobrou.

A zároveň, když potom se mluvila s místnými, s lidmi, kteří zvažovali jít volit,

byli odhodlení odevzat svůj hlas, buď Erdoganový nebo opozečným kandidátový nebo ešte nikomu jinému,

tak vlastně všichni tu volbu vnímaly nějakým způsobem jako zásadní historický moment.

Já jsem mluvila s jednou sličnou a ve volební den v nedělery jsem bila v Ankerze

a ta třeba vyatřovala obavu, že no, co když jsou to vlastně poslední volby,

kdy můžu takhle demokraticky volit, co když nepůjdu teďka hlasovat tak jak chci.

Už budu muset chodit jenom záhlené, budu muset všude chodit doproudu svého manžila

a odjádné demokracii už se vůbec nebudeme mimo zbavit.

Takže opravdu i napříč jako různými generáciami mě přijde,

že lidé, se kterýme jsem mluvila, to vnímaly opravdu závažně

a to i třeba podporovatelé současného prezidenta Erdogana,

protože pro mě zose ty vole vypředstavují nějakou obhajobu tého vlády

a toho systému, který za těch 20 let u moci v Turecku by tvořilo.

Víme jak ty prezidentské, začneme v těch prezidentských volby dopadli,

nebo co v tůle chvíli víme?

V tůle chvíli víme to, že Turecko má přecebou druhé kolo prezidentské volby,

protože žádný z tých favorizovaných kandidátů neprzesál

tu potřebnou 50% hranice hlasu, takže se utkají znovu.

Bude to za dva týdny, bude to 28. května.

Víme taky to, že s těch výsledků, které jsou v dyspozici,

jsou častný prezident Erdogan Vede,

myslím si, že to je nějaký 49,4% hlasu,

opozyční líder a kandidát národní,

ale když se výstřel, když se výstřel,

taky je to 10% hlasu,

opozyční líder a kandidát národní alience

ten získal okolo 45% hlasu.

Z toho taky vyprívat,

že vlastně ty předvoletní průzkome,

které favorizovali docela silně práve opozyčního kandidata,

se tedy zmílyli.

Erdogan vlastně v tých bolbách skončil odůst lépo,

minimálně, než vypřívalo z tých plůzkům a opozit se teď kačelí docela velkému sklamání,

protože skrátka se předpokládalo, že ten výstodek bude mnohem lepší.

My jsme v neděli byli v centrálé mateřské strany Kluždarlu CHP

a v Ankáři tam jsme sledovali s nimi ten výstodek voleb a tam opravdu těho političtí kolegové

neustále se pořádal nějaké tiskové konferenci, oni neustále říkali, Kluždarlu bude 13. prezidentem turycka.

Prostě vyhrajeme to, máme nás kok, nevěřte těm zvyřeněvaným výslidkům,

takže i v tom vlastně opozičím táboře hodně dlouho panovala naděje,

že to všechno dobře dopadne.

Ale čím a později v noci jsme tam seděli, tím bylo zřejmější,

že toho já se tu té radosti trochu ubývá, protože opravdu ty výslidky

začali chodit takové, že tam rozhodně tak velký nás kok, jako se předpokládal nebude

a jenom k tomu si ještě poznamená, že vlastně se některé průzkumy dokonce v tom týnu

předvolba mi tvrdili, že Kluždarlu by mohlo vyhrát v tom prvním kole,

což se ukázalo daleko od pravdy, protože ten, kdo byl břížte 50% hranice,

na konac byl současný prezident Erdogan.

Jak říkáš, podle některých těch průzkumů předvolbních a napříkltele je podle sáskařů,

kteří se často nezpletou, ale často nezpletou.

Měl být favorit ten vole opoziční Kluždarlu.

Nakonec se teda ten velký úspěch nekonál tušíme,

proč udělal nějakou zásadní chybu, napříklu medialní nebo něco podobného?

Tak jedna z věcí, kterou je potřeba brát v potas, je nějaká, řekněme,

nedostatečnost nebo závadnost toho, jak si zbírají, jak si vybírají ty vzorky.

Pro ty průzkum je veřejného mínění, v Turicku se obecně mlovilo o tom,

že třeba některí lidé opravdu nechtili ani o těch s tých preferenciích politických mlovět.

Takže tam možná mohl vzniknout nějaká mezera.

Zároveň je taky důležité zmínit, že president Erdogan a jeho vláda

mají docela velkou kontrolu nadmédy v Turicku.

Mají velký vliv, mohou díky tomu dobře zdíle ty narativy, ty předvolební narativy,

jako jsme viděli například obvinování opozyce z toho,

že spolupracuje z terroristy nebo obvinování opozyce z toho,

že je nakloněná LGBTQ plus lidem, že takové lidé by se nikdy do AKP nedostali,

ale opozyce je vlastně zvé do svých hrad a podobní tendence.

Takže si myslím, že je tohle můžu hráct roli v tom,

že vlastně nakonec ale i k lidí podpořilo Erdogan a ta země

v posledných měsících čelí různým odřesům a teď odřesům do slova,

protože v únoru tam bylo něčevé zemětřesiní.

Je tam ekonomická situace velice nepříznivá,

a možná Erdogan pro některé zkrátka stvárnil nějakou jistotu o stabilitu,

která jim třeba v těch posledných měsících chybila,

a čkoliv k němu mají spoustu výhrad.

Chodná chluku, pojďme od Erdogana toho vesmě seznáme,

ale zajímá mě právě klůž darolu,

protože ten je prospoustu posluchaček posluchačů

nejspíš úplně neznámým politikem.

Mohl bys nám ho nějak krátce představit, kdo to je?

Tak je to vlastně bývalý státní úřední, k jenom 74 l.

Do politiky tak nějak přišel podobně jako Erdogan okolo toho roku 2002.

Už nějakou dobu stojí v čilé jeho materské strany CHP,

kterou vlastně vedl v několika posledních volbách.

Jemu bylo často vyčítáno,

že právě už kdyby dokázal porazit Erdogana,

že už to mohlo udělat v jiných volbách,

ale to se CHP zetím nepodařilo.

Když se vytvořila ta národní aliance,

která je vlastně představuje ten opozyční blok,

který se datik vole proti Erdoganový a jeho AKP videll,

tak i tam byly velké neschody na to,

měsli právě kluč, kterou má být tím kandidátem,

protože pro něk, které prostě nepředstavoval

dostatečně silnou, charizmatickou persoonu,

aby se Erdoganové postavil.

Zároveň zase, co mu připisují k dobru je jeho schopnost

nějakého kompromisu.

On vlastně dokázal a opravdu se to připisuje,

hlavně i jemu nějakým způsobem sjednotit

tu opozyci a sjednotit různé strany,

které třeba stojí na docela jiných ideologických základech,

aby se semknuli pro tuhle prezidentskou volbu

a podpořili právě jeho, jako tovoj jednoho kandidata,

což je vlastně taky pro turecku docela historický moment.

Jednak ještě, abych představila trochu to,

co to je zeme na bízí,

on často právě se staví tu kampaň na takovém tom,

jako anty Erdoganovském přístupu ve smyslu,

že říká, že je potřeba navrátit,

třeba parlamentní systém,

který nahradil prezidentský systém roce 2018,

že je potřeba omeziť prezidentské pravou moci

a zvrátit nezávislost centralní bance,

vrátit se k právému státu

a vrátit se ke svobodným médim,

neutlačovat novináře,

netrestat lidi za kritiku prezidenta

nebo toho systému

a skrátka při blížice zpátky

k nějaké větší demokraci v turecku.

Takže on nabízí tyhle vlastně velké ideje,

ale zároveň taky mluví hodně o te ekonomické situaci.

Hodně tu kampaň postavil na tom,

že ta země se musí dostať z toho ekonomické osvízele,

že lidé se nemůžu někdy dovolit

ani základní potravený,

že všechno zdražilo.

On dělal kampaň často ze své kuchyně

ve svéme skromném bytě v Ankaře,

kde třeba porovnával ceny potraven,

kolik stují letos a kolik stále loní.

Ta inflace v turecku se

není podle těch oficiálních čísel pořád

pohybuje okolo 50 %

jenom pro porovnání.

Takže on je takový kandidát,

za kterým se postavilo několik stran,

a zároveň oproti Erdoganový

je to svý vzpůsob takový nevírazný politik.

Ale možná to je právě naslih strategii,

kterou ta opozice v tom výběru zvolila,

protože se ukazuje,

že ačkolisty výsladky v tom prvním kole

možná nejsou úplně pro opozici skvěle.

Na druhů stranu se na to můžeme koukat taky,

takže po prvé bude druhé kolo prezidentské volby.

Pozlední volby v roce 2018

v turecku dopadli tak,

že Erdogan vyhrál z 53 % v prvním kole

a nejbližší vlastně jeho vyzivatel

měl necidých 31 %.

Takže z tohodlehlediska

se na to náhlí,

že taky tak,

že ten opozeční kandidát

je v něčem historicky silný a úspěšný,

protože Erdogan po letech umoci

bude muset opravdu pojovat o to,

aby uní zůstal

a po prvé proti němu stojí ryvál,

který se dostal takhle vysoko v těch procentech hlasů.

A co mě zaujalo bylo to,

že já jsem to sledoval nejme tomu trošku živě,

sledová jsem to přes nějaké tvoje výstupina webu,

sledová jsem to přes Reuters a tak

a přes Twitter.

A chodili na mě vlastně proti chudné informace,

že opozice říkala,

nevěřte tady těchhle výsledkům

naopak pro vládní,

ta strana mluvila o tom,

že takhle to je a nevěřte těm druhým výsledku.

Vlastně bylo taký mišmaž,

kdy se jako překřikovali ty strany

takže tohle je pravý výsledek

nebo tohle je pravý výsledek.

Takže mě zajímá,

dá se těm aktuálním výsledkům,

které tady vlastně citujeme, věřit?

Ono tam úplně nebylo podle mě,

nebo z měho ponadu,

co jsem javnímala v tom opozitím táboři,

tam nebylo úplně nedůvěro

v učitěm výsledkům

z principu,

že by tam docházlo

nějakým úplním manipulacím nebo podvodům

s těmi hlasy,

takže toho pozorovný bylo,

že podlených Áhvápé

zdržovala zčítání v některých okrzcích,

co je znamená,

že napadala ty výsledky v několikich okrzcích

a proto se museli přepočítávat

a tím pádem se ty výsledky

nepropisovali do toho

celkového systému.

Takže třeba to mohlo vypadat,

že Erdogan má na vrch výc,

než práve opozice,

kvůli tomu, že tam nebyli všechny

ty výsledky z tých okrzců,

a nemusela opozice

v ten moment výtězit.

Takže to bylo jednotéma,

ale jako jsem říkala na začátku tele

odpovědi o tom, že by tam docházalo

k nějakým podvodům nebo manipulacím,

zatím a správi nemáme.

Ty oficiální výsledky

se teď dopočítávají

podle nejvyšších

volebního organu,

volební komise v turecku,

tak se dopočítávají poslední

volební urny, které

přišli za zahraničí,

kde by mu chodem volilo

asi přes 3 miliony

turků, to je docela velký počet.

A dá se říct,

že ty výsledky jsou jenak už kompletní,

že opravdu zbývá

asi jedna setina

procenta hlasů,

nebo nějaký úplně

minimální počet.

Takže teď si myslím, že to,

co se k nám dostává, to jsou výsledky,

kterým se dá už věřit.

Také obrvinění nebo nějaký důkaz

z toho, že by se s tím hlasy

nakládelo nějak neférovi,

manipulovalo. Ale já zetím takové

zprávy nemám, ani se mi nikdy nevidila.

Objevili si nějaké

jako úplně jednotlivé incidenty,

o kterých jsem si četla a včera

během toho volebního večera,

ale jinak vlastně i zástupci CHP

i v ládní politici

mluvili o nějakém,

řekněme, klidném a férovem

průběhu toho volebního dne.

Nepletot jako pozice se hnala

nějakých 600 tisíc lidí na hlídání

těch voleb. To znamená, že by měli

být to pravdu pohlídane.

Co de v tuhle chvíli říct,

z toho volební účast byla neuvěřitelně vysoká.

Na české poměry mě jako čechový,

to z ní jako úplně neuvěřitelně,

podle těch udajů přesáhla

nějakých 88%,

skoro 90% rovická šlovolit.

To je v té zemi obvykle?

Řekl bych, že to není neobvykle.

Jako ta vysoká účast

je tady docela běžná, myslím si

těch 88,8%

se

rovná tomu, co třeba

turecku zažilo v posledních

prezidentských volbách v roce 2018.

Takže Turci

jsou a Turkyni jsou počlivý

voličky a voličky.

Kromě prezidentských

se včera v zemi tedy konali i volby

parlamentní. Ty dopadli jak?

No, v tých parlamentních

volbách tam se rozorovalo

vlastně 60 členého

parlamentu.

A i v tých parlamentních volbách

se podle těch zvěřinných vysadků zdá,

že má navrch lidové aliance,

která vlastně složená

s erdovným AKP, pak je tam

nacionálně činá strana MHP

a pak tu tom ještě dvě menší strany

a tahle aliance

získala

49,37%

hlasů, což se přepočíta

zruba na 321 kresel

v tom parlamentu.

Opozeří národní aliance,

kterou tvoří zajmená

ta republikánska lidová strana

CHP a potom stranu dobra

tak ta získala

35,12%

hlasů, což se přepočíta zruba

na 213 kresel

a potom je tam ještě

výrazná strana

zelené levice

a od ní kandidovali také

politici třetí nejslenejší

strany současného parlamentu

pro kurcké HDP

a tahle získala

asi 10,52%

hlasů, což bude v přepočtu

66 kresel.

Takže jiný myslový pardon

za ten výčet

Erdogan a jeho AKP

slavý úspěch

zkrátka i v tom parlamentu

a antenturecký parlament

od té dobyt, co v turicku

je prezidentský systém

moci a toho významu

ale podle některých odbordníků

vlastně ten výslej těch parlamentník

opravdu může ovlivnit i to

jak dopadne druhé koloprezidentské voľby

protože zkrátka

to vítěstí v tom parlamentu

dá tomu kandidátovi

takovou psychologickou

převahu. Takže

zkrátce no se dá říct, že Erdogan

má teď převahu

nad opozicí i z toho ledůvodu.

Zajímá mě vlastně

co je v sásce

o co všechno se teď v turicku bojuje

Víšte jsme lůvila o tom,

že tam nějaká volyčka

se vlastně obává, že příště

už ani nemusí dvolit

ale může jít dvolit

ale třeba zahaly nánutně

Vlastně jak kritický moment

tohle je pro

pro turicku, co všechno je

v sásce, nezajímá.

Pro každý ten tábor

pro toho opozici

je to především

to demokratické směřování

turická, ale taky nějaká

větší dolerance, právní

stát a

i to, jak se třeba budu

v Turicku

různým menšinám

nebo ženám.

Pro ty podprovatelé Erdogana

je to zase

o tom vlastně

utržet tam toho svého

politického favorita

aby to ústál

oprutité

často pro něj zlé opozici

která vlastně ruky nic nedělá

jenom kritizuje AKP

a nechápe, co všechno

dokázal, co změnil

k tomu,

k tomu, k tomu

co změnil

jakých velkých projektů

dusáhnul a kam Turicko

pusnul, takže pro něj

je to zase o tom, aby se nevrátil

vlastně k moci

nějaký sekuládný establishment

který si pamatují z doby

před Erdoganem.

Už to zmínila na vtívila i jejich Turicka

který zasáhu nedávno

extrémněničivé zemětřesení, které

zabilo přes 50 tisíc lidí

opravdu velká tragedie.

Zajímám, jak se z té hruzi vzpamatovává

je to téma, které do nejme tomu

dubna bylo přítomné neustále

ve veřejné debatě a pak

z ního postatě zmizelo. A za druhé

mě samozřejmě zajímá, jak se ta hruza

propsala do těch včeliších voleb.

Tak my jsme

byli ve dvou provincích, byli

jsme v Kahraman Marashi a v Hatay

a videli jsme

na vlastní oči, jak

vlastně ty 3 měsíce po zemětření

s tom zemětření se stále

vlastně obyvatelé

těch měs, těch provincí

vzpamatovávají z toho, tam

města se stále vzpamatovává

i neustále tam budou slyšet bagry, které

odkrizejí ty sutiny

v tom Marashi, to třeba bylo

už ulastně

docela v dobrém stavu.

Stále tam lidé bydleli

v kontainerách v takových bílých

velkých stanech, protože

se nebyli schopni ještě

vrátit do tomu z nějakého

strachu o to, aby nepríšli

další otřesy, ze strachu

z toho, aby se nesesuli

tyhle baráky, protože

když tím Marashem proježdíš, tak

vlastně ty vysotí domy,

ty bitový

budou vyparejí úplně v pořádku

a tepidli se přiblížíš, tak

tam vidíš ty obrovitánský prasklyny,

který na těch

zdech lají. Takže

v tom Marashi to vlastně

začneš vnímat, až když se

bude nějakým

jako

tím stánovým městečkům

nebo těm místům, když ji lidi,

kteří musely opustit své domovy

nebo potom zblízka u těch

staveb. A potom, když jsem byl

v tom hatejském regionu, v té provenci

neopelně najhu turická

blízko z hranicí se sírí,

tak tam byl evidentní,

že ty práce uklidové

jsou opravl, jako ještě daleko, daleko

od konce, tam

v Antakii, ve městě

hlavním té provenci a tam

opravdu

ta přírodní katastrofa

je všude přítomná

a když jsme se bavili práve

s místnými, tak jeden z nich

nám vlastně říkal,

že tu politiku ani moc prožívat

nechce, protože

k čemu moje zrovna teďka politika

když každý v tom městě

o někoho přišel, znikli tam

prostě

vy, když se pohrpívali

stovky a tisíce tých obětí

té katastrofy.

Takže i z takovým názorem jsme se potkali,

že politiku řešu obec nebudou

a volit nepůjdou,

ale jenek, když se koukáme

na nějaké ty výsledky

z tých

nedělných volep, tak

kdy vidět, že ta podpora vlastně Erdogana

v tom regionu

nebo v tých provenciích

zůstala docela silna,

když mluvil vlastní koliká

jeho voliči, kteří vlastně

opravdu

byly rádi za tu jeho podporu

říkali, že otečátku toho zemětřesení

je v tom snime, že tam několikrát

přijel se podívat,

že vlastně s tím neboho nic dělat,

protože to byla otázka

o vsudu, prostě se to mělo stát

a připisovali

to aláhovy

a byly vděční za to,

jakým Erdogan poté pomáhal

a na druhé straně pak jsou lidé,

kteří to vládi, zazlivají, zazlivají

jim to, že

roky ignorovali upozornění,

že prostě zemětřesení v těchto oblastech

bude docházat a že se

na to musí připravit

vyčitelím, že několik dní

třeba nepríjíš dělat do těch měst

pomoc, že se na nikola nemoly

spolehnout,

mluvili jsme i s lidmi, kteří jsou

přeživší to zemětřeseního

jeden z těch můžu nám třeba říkal

jak prostě

dvět hodin byl vlastně v těch sutěnách

nemohl se jíbat

a jeho rodina homuslavy prostě

ho líma rukama, protože zkrátka

ta oficiální pomoc

polici, ambulanci, cokoliv

vůbec neexistovala

takže te návady byly různé,

ale nakonec ukazuje

s tých čísel, která vidíme

z tých provincí, že to

úplně cout podporou

a Erdogan neotráslo

k tomu, kde

návady byly různé

podle akentury Reuters

má větší šanci tedy na výtěství

současný prezident Erdogan

tedy, jak jsme si říkali

dominantní postavou

tůdecké politiky posledních 20 let

a ty volby, jak sama říkala,

jsou v postatě referendum o něm

o jeho politice

dá se ten jeho úspěch, když

nyní absolutní

číst jako to, že tůdecko řeklo

když doál jen jsme spokojení,

že nechceme sekularní stát, nechceme právní stát

a tak podobně dá se to takhle

přeložit

Já bych to asi tak jednodušně

nevidila

protože myslím, že je to

mnohem kompleksnější otázka

taky musíme bráv potes,

že opravdu oni tam 20 let

spousteli nic jiného než

a vládu AKP nezna

a zároveň

jak už jsem změnila na začátku

ale ty výsledky vlastně vyparejí

proto opozyci strašně špatně

a já rozumím tomu, proč co to

tímto způsobem čte

a rozumím je tomu sklamání

těch podporovatelů opozyce

na druhou stranu mám poci, že

nebo jestli něco

vypovídá o tom,

že tůdecko, nebo turečtí občené

jsou připravení

na nějakou změnu

nebo chtějí něco jinak

tak je to tenhle moment, kdy

se opozyce spojí

v takhle velký až

nesourodí v něčím celek

pošle do toho boje

o prezidenta svého kandidata

na kterém se sice dlouho

nemůže schodnout, na konce schodne

a tenhle kandidát

se stane vlastně prvním člověkem

který opravdu představuje

pro Erdogana

letech

nějakou rivala a vyzivatele

jemu rovnému

nebo minimálně ty ta čísla

na to ukazuje, že ten zisk

vlastně tam není až nějaký

velký propastný rozdíl, jako jsme viděli

z těch předchodích volbách, kdy jeden měl

53% a druhý 31%

tady se opravdu bavíme

o nějakých 4%

rozdílech

takže to si myslím, že očitým

způsobem úspěch

se nedovala to čístak

že Turci se rozhodli

vlastně dát Erdogano

vyselenou v tom dalším

vládnutíte zemi

myslím si, že co se stalo

a co se ukazuje zcela evidentně

na těch volbách, které jsme

lidi viděli, je to, že prostě

máme tady tady jednoturicko

a před ním stojí nějaké dvě cesty

jsou co nějaké dvě odlišné vize

pro to, jak by v budoucnu mohlo vypadat

a tí obyvatele

tady jsou skrátka

v tom rozdílení

a teď se myslím, že Turcko

opravdu čekají dva týdny

kdy se oba 20 kandidátí

budu snažit získat jako podporu

co nejvíce voličů

a myslím, že Turcko čeká něco

co opravdu mnoho let nezažilo

opravdu jak jsem letos

vlastně ta země bude

slaved 100 let

od založení moderní republiky

Mustafa Kemalem Ataturkem

já mám pocit, že když jsem s tímhle letem

mluvil a tak vlastně na té velko

nepoštěte Turckej historie

panuje obrovitánská schoda

ale co se týčete budoucnosti

a toho směru, kam by ta země

mohla směrovat a jakým směrom

by se mohla vydat

tak vlastně ta společnost je

hodně rozdělena

a podletěch výsledku

volevního vystalo řízi opravdu

i prakticky rozpoulené

který je i důstředují

Říká reportrarka

denku N Dominika Píhová

se kterou jsme se spojili do Turcka

do auto

Dominika moc ti děkuju

měj se pěkně a Štěstnou cestu

to by je i našemu fotografovi

Gaba Vy

děkuju vítku a na slyšenou

a teď už jsou na řadě správy

které by vás dneska neměli minout

Odborové svazy vyhlásili s okamžitou platností stávkovou pohotovost.

Důvodem je vládní konzulidační balíček.

Oznámil to šef Česko-Moravské konfederace odborových svazů Josef Středula.

Hnedouhelná elektrárna chvaletice je připravená v zastavit výrobu elektriny

v případě, že nedostané výmku na dodržování emisních limitů.

Její provozovatel varuje, že to může mít dopad na energetickou bezpečnost.

Slovenská prezidentka Čaputová po složení slibu novým premiérem Odorem

menovala členy jeho kabinetu. Země má poprvé úřeníckou vládu.

Francie a velká Británe je darují Ukrajině další balíčky vojenské pomoci.

Britská vláda dnes po příletu Zelenckého řekla,

že předá Ukrajině stovky raket a dronu.

Od Francie pak země obdrží desítky lechkých tanků a obrněných transportérů.

A Zemanou v poradce Martin Nejedlý se mohl během své desetileté práce na hradě

seznamovat z utajovanými dokumenty.

Prezidentská kancelářmu už v roce 2013 udělila osvěšení na stupeň vyhrazené.

Nejedlý si tak mohl číst neveřejné správy ministerstv

bezpečnostních a obraných institucí, který jej posílali Zemanovy.

Více na deník.nc.z.

A na závěr ještě informace o tom, kde pomoct.

Jeho východní Turecko a severní Syrii zasáhlo v unoru roku 2023

zemětřesení osíle 7,8 stupně rychtrovy škály

a způsobilo smrt více než 50 tisíc lidí.

Přes 100 tisíc lidí utropilo zranění a také obrovské materiální škody.

Potřeba pomoci je stále vysoká a člověk v tisni v obou zemích pokračuje v práci.

Vy můžete pomoct například přes stránku darujeme CZ

a zbírku SOS zemětřesení Syrii a Turecko.

Naslyšenou zítra.

To normativního tlaku.

Přijte na výstavu evikoťátkové moje tělo není ostrof.

Beletržní palác, národní galerie Praha.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.