Skutečné české záhady: Dvě dívky z Plzně zmizely beze stopy. Svědci je tehdy viděli stopovat

Ford Puma a Kuga jsou vozi kategorie SUV, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehlet odění před sebou.

Ford Puma zaujime svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Ford skladem CZ.

Dvoudení testovací jízdu na Ford skladem CZ.

Skutečné české záhady, podkázd o vyrešených i nevyrešených případech.

Dvoudení testovací jízdu na Ford skladem CZ.

Minuju se jeze v klíma, jsem reporter seznam správ.

A mám toho za sebou už za těch 30 let, co tohle povolální dělám, jako reporter desla dost.

Natáčel jsem i reporter, že o případech do dnes záhadný.

My si tím se do některých z nich ustil další, mlačí novinář, Jaroslav Mareš.

A došel dálneš já, někdy až k samotnému rozluštení letité hádanky, se kterou si nikdo před ním nevěděl rady.

Právě o těchto záhadných případech si budeme povídat v podkáztu skutečné české záhady.

Přiel kamion, tomavší, asi zelenošedé barvy, který zastavil tak, že dívky za ním nebyli zlavičky, kde si děla, vidět.

Můžíkovou a Vavříkovou viděl v Srpnom 1988 upravčické brány, kde prodával pohlednice.

Jedna z dívek odpověděla, že jdou do skálu a že budou spát počirákem, jsou na to zvykle.

Vyptával se, kde bydlím, co jsem studovala, na bídlmy, že u něj můhu bydlet, že mi ukáže nějaké zajímavosti.

Uviděl jsem, jak asi tři může nakládej nějakou ženu do toho cizího auto.

Dvě mládej dívky vyrazili oprázdina na výhled a slehla se po nich zem.

Kam ve skutečnosti stopařky odjeli, kdo je viděl a jakou fámu to spustilo v plzni.

Vítám tě u mikrofonu Yardo.

Ahoj, Pepo.

Dneska se bavit o případu, který v své době vzbudil pozornost i veřejnosti,

ta se do pátrání zapojila a pak se tady rozbudila taková obrovská fáma ve veřejnosti a tak, jak k tomu šemu došlo?

Z jednodušeně se dá říct, že dvě děvčata zmizela bez stopy.

Byla jim 18, respektive 19 let, jmenoval se Lenka Mužíkova a Ilona Vavříkova.

Zmizeli 8.08.1988.

Jejich zmizení bylo nahlášeno, bylo zveřejněno, rozjila se obrovská pátrací akce.

Děvčata prostě zmizela bez stopy.

Zmizela bez stopy, zmísta, která je velice frekventované, je to do dneška velmi frekventovaná výpadovka

spolzně na Prahu, Rokická Trída.

Kam dojeli autobusem čisto 11, dojeli na konečnou a rozhodli se stopovat.

Svým přátelům řekli, že odjedou na několik dní na tramp a chtěli vyrazit někam do skal.

Je několik možností, o kterých se spekulovalo, jednak to bylo Adrž Pažsko na severu východě Čech

a potom také na severu nebo severo západě bůjto tiské skáli nebo skáli v okulích řenská.

To jsou místa, která připadejí vůvahu.

Ovšem, jestli se tam skutečně dostali a kde zmizeli, jak zmizeli, to je skutečně obrovská otázka.

Oni nebyli poprvně na takvímhle trampu, že jo. A jak se chovali předtím na těch předchozích výletech?

Právě z tohoto se dá, řeklíme, dovodit, že to neštěstí, které je potkalo, je potkalo na samotném začátku jejich cesty,

protože oni měli ve zvyku vždycky, když někam dojeli, tak posled pohlednici.

A z jejich výletu nepríšla pohlednicé vůbec žádná.

Připomínám, promládá je, že neexistoval mobil ten krát RMS kynistakovýho.

Přesně tak mohli buďto zavolat zveřejné telefoní stanice někde v hospodě nebo na poště,

zase domů, kde většina lidí stejně ani neměla pevnou linku, takže tehdy posíleli pohlednicé,

ale přestože tedy to tak dělali, tak tehdy žádná pohlednicé nepríšla.

Děvčata se měla vrátit třináctého Srpna po pěti dnech, no a nevrátila se.

Čili se úplně po nich slehla zem, vyděl je někdo, ozvali se nějaký švětci?

Světku se ozvalo mnoho, o všem ta jejich věrogodnost nebo přesnost těch výpovědí se velmi liší.

Ta nejvěrogodnější svědictví, která máme, jsou pouze z Okamžiku,

kdy ta děvčata stopovala na té benzínové stanici, úkonočné autobusu číslo 11.

Tam je spatřila obsluha, té čerpací stanice jednostěch děvčat dokonce vykázala,

protože tam přijelat si sterná, mělo se tankovat.

Potom je tam druhé, řekníme, věrogodné svědictví od paní,

která u protiššího řbytova sedila na autobusové zastávce a čekala na autobus.

Ta děvčata viděla, zrovna si tam s nějakou kolem, možná nejkolem doucí,

ale kolem sedící povídila o tom, jak strašlivě nebezpečné, něco takového je,

což teda na její slova evidentně dušlo ještě ten den.

Podle těchto svědictví varianta A nastoupili k někomu do červené škodovky,

varianta B nastoupili do kamionu s cizí poznávací značkou.

A tím končí 100% ověřitelná, 100% věrogodná svědictví.

Jmenovaná uvedla, že dne 8. srpna 1988 byla na ústředním hřbytově.

Když čekala na konečné stanici autobusu číslo 11. na Lavičce,

viděla zde v doby mezi 11. a 12. hodinou, spíše ke 12. stopovat směrem na Prahu dvě dívky.

Jedna z dívek byla tmavší, druhá, které si více všimla, měla světlejší barvu vlasu.

Kolem projilo více vozidel, aniž by některé zastavilo.

Pak přel kamion, tmavší asi zelenošedé barvy,

který zastavil tak, že dívky za ním nebyli z Lavičky, kde se děla, vidět.

U volantu seděl sněrý muž s fouskem, na sobě měl asi býlé tričko.

V druhý muž, závozník, z vozidla vystoupil, šel se podívat dozadu za vozidlo,

vrátil se spět do kabiny a kamion hned od jel.

Po odjezdu už dívky na uvedeném místě nestály.

Světky mě uvádí, že do vozidla je nastupovat neviděla, neboť stály za ním.

Ale ona je neviděla přímo nastupovat do toho kamionu,

že ho ten kamino přijel, zakryl je a pak už tam nebyli.

Přesně tak, ona jak se na to dívala z protější strany,

tak vlastně ani tohle to druhé světství nevilučuje tu červenhu škodovku.

Takže my vlastně nevíme, ke komuna sedla.

Objevili se další světství, že byl z toho tenkrát v té době docela i mediální poprask,

což nebylo zvykem, protože se všechny tyto věci tajili.

A zase těch případů nebylo tolik, takže zbudí velkou pozornost.

Jaký další světci se ozvali?

Ano, děvčata se terej měla vrátit 13.14. bylo nahlášeno jejich pohřešování

a hned 16. srpna tedy bylo vyhlášeno pátrání a bylo vyhlášeno pátrání veřejně

a vzbudilo to obrovskou vlnou nejrůzníších světství.

Takže hned 17. srpna ta děvčata údejně spatřil jeden z řidičů,

který projížděl bělou pod bezdězem.

Dokonce přímal v ruce vítisk těch novyn, ve které ta děvčata byla jejich fotografie.

O všem, ten záznam o světství už neobsahuje informaci,

proč je vlastně neoslovil.

Proč vlastně neudělalo to, co by asi logicky udělal kdokoliv,

kdo vidí děvčata, že se stratila vidí o známení v novinách,

že se po nich pátrá, a pokud je uvidí, tak asi by se dalo čekat,

že řekne Haloslyčny, prosím vás nejste to náhodovy dvě hledají vás.

To světství neobsahuje vysvětlení.

Možná je třeba jenom zpatřil projížděl kolem nich,

ale to samozřejmě nevíme.

Po 19. srpnu přichl o další světství,

že děvča tam měla namířeno nalipno,

což je teda malinko s otazníkem, protože tam nejsou žádné skály,

a úplně se tam na trampy tou dubou nejezdilo.

Takže obsluchá hotelu malše je vlastně,

dá se říct nahlásila, ale má to úplně stejný problém,

jako ta další světství,

jako třeba světství Marije Berankové,

která je údejně zpatřila v autobusu na skalice nad světavou.

30. srpna dokonce Vladimír Hinčica ze Zlína,

je prívezl ze Zlína na Vyzovice.

Tahle ta světství ovšem mají jeden velký problém,

a to jsou ty pohledníce a ta data.

A nejsou tam hory?

Nejsou tam hory.

Děvčata už by mezi tím osoby určitě dala vědět,

a je to skutečně hodně pozdě.

Už hovoříme o době někdy 30. srpna, konec srpna,

při čemž zmizela už osmého.

Dobře, když se ty světství rozdělíme na vědohodnější

a méně vědohodná, tak komu se dá výzvěřit?

Nejvíc se dá samozřejmě věřit těm nejčerstvějším,

tak je tam potom světství Jeřiny Janovské z Teletíná.

Teletín je vlastně vlastně válinká obec,

nedeleko Štěchovic,

která je měla potkat v místním obchodě.

Tam si se také nejsou skáli, ale je to zase místo,

kde jsou nedeleko svatojánské praudy,

přeci jenom je to místo mezi trampy oblíbené,

tak ta jesnat měla vidět v místním obchodu

a to ještě předtím, než se měla vrátit.

Což vlastně z toho to světství dělá,

překníme světství zajímavější, než ta ostatní.

Ne 12. srpna, 1988.

Byla kolem půl třetí hodin nakupovat

v prodejně Potrabin v Teletíně,

kde se střetla přiná kupu s dvima dívkami,

které odpovídali fotografím

ze řeněním v mimořádné pátrací relaci

Československé televize

děkdy kolem druhé poloviny srpna.

Dívky nakupovali chleba,

konzervy, lunchmeat a dvě limonády.

V prodejně se dali do hovoru

s občankou Janowskou.

Řekli, že mají málo peněz,

že jdou na tramp.

Řekli, že se blíží veliká bůřka

a zeptala se kamají namířeno.

Jedna z dívek odpavědila,

že jdou do skále a že budou spát počirákem.

Sou na to zvykle.

Působili velmi slušním dojmem.

Byli velmi čistě oblečeny.

Dobře.

Pomyjme se jde z tří,

ale vynužili se i některý

podozřelí osoby.

Těch podozřelí tam bylo hned několik

nejzajímavější,

byla akce spojená

s několika násobným recidivistou

respektive dokonce 13x

Trestaným recidivistou

Myroslavem D.

D.

Který je údejně spatřil

už desátého Srpna

v nepomuku na Plzeńsku.

Spatřil je, jak nastupovala

do automobilu, tvrdil,

že to byl Ford nebo Reynolds

a poznal je,

protože jim prísnat

dokonce nabízel svezení.

Ta děvčata ho odmítla,

protože príjela jinam.

Sodruch Major Bucek je pracovnikem

z právy kriminalní služby

hlavního velitelství

hřejne bezpečnosti.

My se přistopaření

nejčastějí setkáváme

z případy znásilnění

které bývají spojeny

s ublížajím na zdraví

a někdy i smrtí.

Ročně zaznamenáváme

průměr několem 20 případů.

O všem jsme si vydomí toho,

že z dalika to nejsou všechny,

že některé případy nám nejsou oglášení.

Že ní je nehlási buď s důvodu,

že se stidí nebo

s důvodu.

A aby to bylo zajímavější

nebo zamotanější

tak se ještě objevilo další svědectví.

A sice svědectví

Irini Hončíkové,

která vypovědila,

že právě tento Miroslav D

žeji samotnou také obtěžoval.

Což právě navedlo

zbornárodní bezpečnost

nebo veřejnou bezpečnost k tomu,

aby se o Miroslava D blíže zajímala,

protože ta leta výpověď

s jednou bezpečnost může být zajímavý.

Říkal, abych mu dala busu

a jestli se nechci vrátit do blzně

a strávit s ním večer.

Vyptával se, kde by dlím, co jsem studovala

na bídlmy, že u něj můhu pědlet,

že mi ukáže nějaké zajímavosti.

Já jsem asi po 20 minutách

z auta vystoupila, protože byl moc do těrný.

Dále jsem mu říkala, že jsem zvědavá,

nisle mě někdo zabije,

že jsem stratili ty dvě dívky

a že mi jejich líto.

Já byl vězl, ale neuvědl, kdy je vezl

a že jednu z nás drivější doby.

Že to byla zdravotní sestrak,

která byla pěkná holka, která se mu líbí.

Uvádil, že je naložil přistopu

u benzínového čerpadla v na Slovenech

a vezel je na odbočku na Klatovy,

kde je údajně vysadil.

Na spořáku vám to dost necinka,

kam z penězi, aby byly chráněné před inflací.

Font monetika zhodnotí jakoukoliv částku

ož 6,5 % a to firmám i do mátnostem.

Více na monetika CZ.

Zabívali se tímhle těm podesřadem

policistěchách víc, halobě.

Oni na něj nasadili sledovačku,

protože jim to tedy příšlo skutečně relevantní.

Fotili ho, sledovali ho,

dochovala se poměrně,

rozsáhlá fotodokumentace

s časovými snímky,

z toho, co právě dělal.

Podesření se nejprve zdálo,

že by se mohlo prokázat,

protože v automobilu,

v tom i ho Moskviči,

našli vlasy, které typově odpovídali

vlasům těch zmizelých děvčat.

Ovšem, později se ukázalo,

že ty vlasy úplně ne sedí.

A Miroslav D. měl potom

i z toho to vyšetřování měl

se zákonem, protože si zjistilo,

že tou doboužil s nezletilou partnerkou.

Takže 14. trest

Miroslav D. pravděpodobně

se tedy na základě případu

zmizelých stopařek před si jenom odehrál.

No, zřejmě,

jestli se sám přihlásil,

tak by byl strašně hloupě,

kdyby na své úpozolňoval navířeho.

S tím si jde, s tím si se přihlásil.

No, on se přihlásil se s vydetství vlastně.

Takže nedává to jako úplně smysl.

On asi nebyl úplně,

protože dvěma děvčaty

nic společného neměl.

Takže dá se říct,

že v uvozovkách asi mohl chtít pomoct,

protože asi opravdu věřil,

že jako je viděl,

až by mohl pomoct pátrání.

Dokonce i ve 13. krát

trestanem recidivistovi se může

řekníme probudit jeztátou

a pospolupráci z policí.

Což je samozřejmě trošku paradoksní?

To vřemluvili jsme zatím osědet

s tých opodařelých,

a ještěstnou skorou náhod

nepodářilo prověřit.

Protože mluvili jsme tady o tom Adršpašsku.

Dokonce na Adršpašsku

bylo docela konkrétní svědectví

uvedláho Iveta Majksnerová,

která měla

tou dubou chalupu v jívceu Adršpachu.

A 13. srpna

tedy v den, kdy se děvčata měla

vrátit si vyrazila na houby.

A na těch houbách našla tábořiště

a u tábořiště byla obálka

se vzkaze v nějaké lávy.

No a v dopise mělo

stát, citují.

Ahoj kamarádi, pěkně vám děkujem,

že jste nepřišli. Čekali jsme tady dvě noci,

šli jsme do Adršpašku,

snad se tam někde potkáme, ahoj lenka.

Ten vzkaz prí vrátila na původní místo

a když tam potom

dorazila znovu zvyšetřovateli nebo

z policisty, tak už tam

ten vzkaz nebyl. Byl tam pouze

pro vázik, na kterém byl uvázam.

Takže se to úplně nepodářilo

prověřit. Ovšem,

když tohle dneská stopa tam nebyla jediná.

To znamená,

že ještě se ho byly další,

nějaký svedetství, který by

naznačovali, že se vydali do východních čech

a že to směřek Adršpašku.

A no, bylo to drugý týden

v Srpnu, takže to jsme stáli

ještě částečně v době, která nás

zajíma, byť tedy s tou výhradou,

že bychom čekali, že

s toho místa přijdou

minimálně ty pohlednice.

A Petr Dobež vypověděl,

když tohle byl skož, což je

v České skalice.

Děvčata tam byla z cizinci

s autem, kterém mělo

rakouskou poznávací značku.

Jeden z cizinců

mluvěl polsky a německy,

druhý pouze německy.

A ta vypověď Petra Dobeše

zní poměrně, řekněme,

akčně až dramaticky,

nejle možná trochu tragicky.

Ráno mě pak vzbudil hovor,

když mluvěl, jakož bylo všude ticho.

Nějaký mužský hlas říkal

na nožímej do auto a jedemesný prič.

Na to se ozval

ženský hlas, který říkal

jelona je nahá.

Na to znovu nějaký mužský hlas řekl

panevadí vaký oblečem.

Já jsem potom pohledevřil stan

mohlo být takovém čtvrté hodiny ráno.

Bylo ještě šero.

A uviděl jsem, jak asi 3 může

nakládají nějakou ženu

do toho cizího auto.

Já nebo nahá, to jsem neviděl.

Dalí na zadní sedadl.

Pak se si všichni nastůbili do toho autoa

a odjeli.

Tohodne jsem odjížděl do náchoda

a cestou jsem toto auto uviděl

stát na polní cestě.

Nevím přesně, kde to bylo,

ale to místo bych poznal.

Kolem autoa nikdo nedel

a v okolí jsem nikogo neviděl.

Když jsem se vracel zpět,

tak tamto auto už nebyl.

JŘEJS

Onten svědek ani nepopsal

konkrétně to auto,

který vlastně viděl 2x jednotr a potměl

pak na polní cestě.

Onten svědek promluval

s nějakým časovým odstupem

a právě to, že to auto úplně nepopsal.

Tak je možná důvodem,

proč to pátrání vyšlo do stracena.

Tchdy byly uzavřené hranice,

před hranice se mohlo jenom

kdyby tam byly nějaké

konkrétnější markanti,

tak by se asi dalo cistit

co za auta, rakůské poznávací značky

z polsko-niemecky

a německy hovořící věcí z inci

překročili hranice, takže by se

tě vyšetřovatele dostali někam dal.

Ale je to nepochopitelné,

bliší podrobnosti k tomu nemáme,

takže ani veřejné ve spočnosti

se nepodařilo zjistit,

jestli tahle ta stopa ne může být

ta prava, mohla být,

prohledávala policie

i některé, jako v objekci, kde bym

mohli bět ukrytí těla, těcholek.

Objevilo se další svidetství,

které navedlo kriminalisty na Kokořínsko

a do okolí Warnsdorfu,

protože se objevilo svidetství

o tom, že nějaká děvčata

se stala objetí násilného

trestného činu, ten

svědek se měl

přihlásit dobrovolně, menoval se Rudolf

Javornický a podle jeho svidetství

došlo k jakému si blíže nespecifikovanému

násilnému trestnému činu,

při kterém on to charakteryzvole

jako neštěstí, při kterém

ta děvčata zemřela a údejně

pachatelé hodili do některé ze studní

v oblastí Kokořína,

Kokořínského dolu

a nebo ještě druhá variantá

přidali je do některé z hrobek

v okulí Města Warnsdorf.

Takže na základě toho

řekněme skutečně neurčitého

svědetství proběhla delší patrací akce,

které se mohli stát

ale které zní reálně.

Všem, tenhle případ

vzbudil ještě daleko větší

odezvu, která už tak úplně

reálně nezní

byť ten strach

které se mohli stát

ale které zní reálně.

A všem, tenhle případ

vzbudil ještě daleko

větší odezvu,

která už tak úplně

reálně nezní

byť ten strach byl reální.

Nevím, jestli pepoznáš film

kandidátí života a smrti

což je film, který je založený

na tom, že kdesi

v Americe je

motel, do kterého

když přijedeš

tak se v něm úspán

přijede si pro tebe černá sanitka

vní si zavražděn a tvé tělo bude

rozřezáno na orgány a prodáno.

No a tenhle ten film

tou dobou byl vysílán

nebo promítan v Československu

a spojitosť toho to filmu

nebo toho tohoto narrativu, tehle

té fámy a toho

případu těch dvou děvčat

na jednou vyvolila obrovskou

vlnu povídání a hlášení

no a hlavně podnětů

pro veřejnou bezplčnost, protože

v okolí plzně začala být

zpatřivána černá sanitka.

Byla to jenom fáma

nebo vopravdu tam byli nějaký svěděství?

No to je dobrá otázka

Propojení té fámy s tím

skutečným případem je vlastně

v jednom detailu, protože jedna

z těch výpovědí, těch pracovníků

čerpací stanice

připouští možnost, že děvčata nastoupila

do sanitky.

A nějak se to rozšířilo

a pod zim roku 1988

potom byl

ve znamení hlášení

obyvatelek plzně a okolí

které různě hlásili, že je někde

pro následovala černá sanitka.

Byla to samozřejmě městská legenda

ale ještě je třeba říct,

že jedna z těch děvčat

byla členkou rodiny známeho

plzeňského policisty.

Takže o to větší

to potom vzbudilo v plzni oglas

a plzeň prožila několik měsíců

strachu z černé sanitky

která projíždí

a číha na osamělé ženy

nebo na ženy ve dvojících

no a dvě z jejich obětí

měli být právě tady dvě

děvčata, která nastoupila

do jakého si vozidla 8.08.88

beze stopy zmizela

a tehdy se to připisyvalo černé sanitce.

No a v téhleté souvistlosti

abych byl konkrétní, ať se tady nebavíme

jenom o fámách, tak dá se říct

v vrcholu tohleto šílenství

dosáhl o 24. listopadu

1988, kdy se na veřejné

bezpečnosti přihlásila

Miroslava M, která

uvedla, že cestou z práce

z konečné tramvaje ve skvrňanech

šla na křimice a pro nás

lidovalí sanitní vůst černé barvy.

Ovšem, ve stejný den

měl sanitní vůst černé

barvy zastavit nedeleko

zemědělské školy v křimicích.

Z ní měli vystoupit dva muži

a roze běhnouce ke čtyřem dívkám,

které právě vyšli z té

zemědělské školy. Takže zdá se,

že děvčatá z zemědělské školy

a Miroslava M

skutečně spatřili nějaké vozidlo,

nějakou dodávku, která asi

kutečně mohla být černá.

Ovšem, jestli to byly, řekněme,

nějaké potencionální pachatele

nějaké trestné činnosti, nebo

jestli to byl o mil, který byl

vyvolený tím očekáváním, kdy vlastně

každé děvče, které šlo poplzni,

vidělo černou tmavou dodávku,

tak se okamžitě viděsilo, tak tu

jsem zřejmě už nemůžeme říct.

Jasně, pojďme zpátky na zem.

Ty dívky se zmínili, že pojedou

někam do kopcu ať už to bude

zmíněl jich řensko.

Vobil byl se z téle strany

i na nějaké svědecství, že vlastně

těji životy skončili někde v řensku?

Ano, tělo by se říct si bohužel,

protože řensko je vůbec

z takové místo, řekněme,

z ponrou historii, a je to zrovna

svědecství, které je do cela věrohodné

zdůvodu, že ho

učinil muž, který se

9. srpna, tedy pouhý den

po tom jejich zmizení úplzně,

vracel s Prahy

od soudu, kde tedy byl od souzen

ze majtkovou trstnou činnost,

takže známe na tom rozsudku,

takže víme, že to skutečně toho 9. srpna bylo

a on je potkal

ve vlaku uroudnice nad labem

s měrem z Prahy. Pojďme si poslechnout

jeho výpověď.

Přes úličku seděli proti mě dvě dívky,

ve kterých jsem pak poznal obě

pohřešované.

Proti tímto dívkám seděla starší paní,

tak ním očivědně nepatřila,

já je také nikdy v životě neviděl.

Popisíš nemohu uvést

pouze to, že to byla starší

paní kolem 45 let

a vystoupila vrůnici nad labem.

Ve vagoni sedělo asi 15 lidí,

nikogo z nich se v neznal.

Z oběma dívkami se nikdo

z vagonu nebavil,

já jsem pouze zaslechl jejich

rozhovor, ve kterém se domlouvali

kam pojedou.

Mluvili o tom, že pojedou do Díčína

a nebo do Hřenska.

V zrovnosti o tom, že byly

navštívit konkrétní místo

nebo osobu nevím.

Obědívky mi připadali jako

čundračky, neboť byly oblečeny tak,

že jedna z dívek měla dlouhé

rifle a riflovou vestu,

druhá pak měla na sobě

buď krátké, riflové kalhoty

nebo riflovou sukni.

Obě pak měli zelené bundy

jako nosí čundráci.

Sebovou měli ještě nějaká zavazadla.

Já jsem s nimi rozhovor ne navázal

a obědívky se děli dále

ve vagonu.

Tohle sedetství je důležitý,

protože tam to datum

ešte 9. srebná vlastně,

kdy jako by teprve byly na výletě

a že ještě se nevyhlásil

a že se nevyhlásil po nich pátrání

a navíc

ty teda mezi náma

Hřensku si řešil

jený problém, že jo už

v binlosti.

Hřensko se rok předtím stalo dějštěm

do dnes nevyjastněné

násilné smrtitří trempu

která do dneška tak nějak

obchází okolím, jak jsem zjistil,

když jsem se tam bylo nipodívat

do dneška tam na to lidé vzpomínají

a do dneška se ptají,

kdo asi mohl zavraždět 3 trempy

a o rok později

míří do stejné oblasti

dvě děvčá.

To se pravděpodobné,

že ta Lhenka s Ilonou

skutečně vyrazili tím směrem.

Tam jsou dvě možné lokality,

jedna jsou skáli v okulích řenska,

druhá jsou tiské skáli, které

jsou podel hranice, řeklíme trošku

dál na jihozápad.

V obou těchto oblastech se hledalo

v tiských skalách, se objevilo s vědeckou

bohužilo zase spozdější době,

že tam nějaká dvě děvčata

tábořila zhorolesci, ale dokonce

z prvních akcí, při které

použilá policie vrtulník.

Ta hleta akce o všem nevedla

vůbec k žádnému výsledku

a na několik let

se nad tímhletím případem dá se říct

z hlediska veřejnosti

a z hlediska nějakého operativního

postupu v pátrání zavřela voda.

Byť tohle říkám poměrně nejistě,

protože trvací spisy

veřejné bezpočnosti jsou přístupné

do prvního ledna 1990

a cokoliv po prvním lednu 1990

je buďto se souhlasem

útvaru, který jsem nedostal

a nebo že se to k člověku dostane

tak nějak, že mu někdo něco řekne

hele pojď se tady na tohle podívat

já tohle mám v kopii.

A co tedy víme z cela jistě

v roce 1992

se objevil svědek,

který byl neuvěřitelně

nechci říct důležitý, ale zajímavý

právě tím propojením s tím případem

v Křensku a byl to Jozef Dvořák

výběrčí na pravčické bráně

který údejně

ta dvě děvčata viděl.

Dvořák uvedl, že mužíkovou

a Vavříkovou viděl v Srpnu

1988 u pravčické brány

kde prodával pohlednice

obědívky si u něho údejně

pohlednice kupovaly.

Předloženým fotografím uvedl,

že si jedná jíš o velký časový

odstup, aby s určitostí

pohlišované poznal.

Uvedl, že jedna měla

menší postavu, dlouhé

světlé vlasy. Druhá byla

štíhlejší a asi o 10 cm

vyšší než její společnice.

K oblačení uvedl, že byly oblačeny

civilní, než trimpové.

U sebe měli na mudralé rucksaky.

Preceptor, že to svědeří

objevolil tak pozdě,

až vlastně v 3 a půl roku

vlastně. To je dobrá otázka

a správná odpovětě

na ní ta, že pravda je tam někde

v archivu Bezpečnostních složek.

Protože ta pátrací akce

evidentně probíhala až do roku 1992.

Tu část spisu,

která vznikla po roce 1990.

Já jsem neviděl celou,

měl jsem možnost vidět několik útržků.

Jeden z těchle útržků

bylo právě to svědectví Josefa Dvořáka

a mě to svědectví skutečně trklo

kvůli tomu, že

on byl zároveň poslední,

kdo viděl na živu ty 3 trampy,

kteří zemřeli rok a měsíc

předtím, než někde

zmizela ta děvčata.

Takže můžeme říct,

že pátrání běžilo ještě nějaký čas.

My teda víme, že roce 1987

zemřeli 3 trampové.

Zároveň

víme s velkou pravděpodobností,

že do stejné oblasti

mířila ta hleta dvě děvčata

o rok později.

On se ozvala jedna světkině,

která mi napsala,

že někdy v té době,

někdy po tom, co se ten letem případ odhehral,

takže stopovala nedeleko Hřenska.

Zastavili muž ve světlem voze,

bylo to vzimně, byly všude závě.

Ona chtěla dovest

do děčína. On

se jí cestou pokusil znásilniť.

Všem, všude byly závě,

tak nemoh nikam odbočit do lesa.

Takže ji nechal být. Takže

můžeme se domnívat,

že v okulích Hřenská

pravděpodobně rádil někdo,

kdo si vyhlížil mladé lidi

a co všechno se tam stalo,

tak to bohužel, nezkrát nedokážeme říct.

Tyž osobně na tom místě byl,

kde je bylo podozředit,

že by ty dvě děvčat tam mohli byť

ještě do dneška pohřvený,

patral si tam, k čemu si dospěl.

Já jsem tam byl vlastně několikrát,

když jsem hledel tam místa,

a zároveň jsem dál právě

na svědeství místního znalce

pana Strause, který

také s tím Jozefem Dvořákem

komunikoval, a který mu ještě

vlastně upřesnil, že

ta děvčata si ty pohlednice

u něj kupovala někdy

už před zavírací dubou,

takže se dalo čekat,

že budou mít problém se do toho Hřenská

nebo zpátky na tu meznou,

že budou mít problém dojít za světla

a on dovozoval to,

že pachatel si na ně mohl počkat

někde právě na té dnešní

Gabrielině z testce

a mohli je zavraždit tam.

Byl to padatel Petr Drbohlav,

který vlastně zorganizoval

před čtyřmi lety pátrací akci,

při které jsme

se pokusili prověřit některá místa

dá se říci přemluvil

svého známého, který měl vydzvičeného psa,

který byl vydzvičený

v hledání lidských ostatchů.

Nechali jsme ho proběhnout

kolika z kalními stěnami,

ale člověk si až na místě uvidumí,

jak strašlivě rozsáhle

a členité to území tam je.

Takže byt jsme tedy hledali

a nenašli jsme vůbec nic,

to se zdál být zaujatí jenom

ze začátku, potom už ne.

Tak to, že jsme nic nenašli, bohužel neznamená,

že tahle tá varianta se dá vyloučit,

nedá se vyloučit,

je dost dobře možné,

že okolí Hřenská skrývá ještě

některá nepěkná překlapení,

ale je to hlavá výstředství.

A to je s bonusového dílu

podkástové série

skutečné časké záhady už skutečně vše.

Posluchajte nás na sezdnám správách

podkasti.czc

a ve všech podkastojích aplikací.

Loučí se s vámi Joseph Klípa

a Jorslav Marešin

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.