5:59: Důstojné pracovní podmínky v kultuře: Pomůže status umělce?

Ford Puma a Kuga jsou vozi kategorie SUV, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Ford Puma zaujíme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Ford skladem CZ.

Pořadujeme, aby přijate opatření měla především sociálně podpůrný charakter.

Víc než přiznání abstractního statusu umělce a uměltyně.

Potřebujeme sociální zajištění, kterého jinak nejsme schopni dostáhnout.

Umělci a pracovníci v kulturních profesích bojují od ústojnější pracovní podmínky.

10 tisíce z nich se trvale potýkají z dopady chybějící legislativy, ale i s nízkými přími.

Vyřešit by to měl tak zvaný status umělce, na kterém teď pracuje ministerstvo kultury.

Český stáce k jeho přijetí zavázal v rámci národního plánu obnovy, který financuje Evropská unie.

Umělci ale varují, že návrch ministerstva je nedostateční

a problémy lidí pracujících na volné noze v kultuře neřeší.

Jak by se prostředí pro kreativní a umělecké profese mělo zlepšit?

A proč v Česku chybí legislativa, která je běžnou normou ve většině zemí Evropské unie?

Je Pátek 23. června, tady Jelenka Kabrhelová a pětpadesát devět.

Spravodejský podkást se znam správ.

Jonas Zboril, kulturný redaktor se znam správ. Aho, Jonasy.

Ahoj.

Jonasy, na uvod poďme vysvětlit, jak vlastně v Česku umělci žijí.

Jak fungují lidé, kteří pracují v kulturných profesích?

Já se v dlouho přemýšlel, jak tohle pojmenovat.

Já myslím, že stačí možná jedno slovo.

Aniž bych chtěl být hned od začátku cynický nebo negativní.

Myslím si, že slovo, které dost podstatně popisuje život kulturných profesí, u nás je nejstota.

Ať už deo nejstotu výdělku, protože jeden měsíc můžete vydělávat spoustu peněz

za nějaký dokončený projekt, pak máte třeba půl roku pauzu,

protože prostě žádný další projekt se nechystá, nebo potřeje techoliku přemýšlet,

než uděláte něco dalšího.

Je tam nejstota toho, co bude popráci.

To znamená, až se odsnete v duchodovém věku, co budete dělat

a kolik peněz budete mít na účtu.

Ale taky přichází nejstota pozranění, to se hodně týka třeba tanečníků

a jestli u nich funguje něco jako je pracovní úraz.

Takže vlastně opravdu trvala nejstota, je jak říkáš.

No tohle všechno by měl vyřešit takzvaný status umělce,

o kterém se teď živě je debatuje.

Jedná o něm i ministerstvo kultury, potažmo Česká vláda.

A je to vlastně právní institút,

který už funguje ve většině zemí Evropské unie.

Co to je, Junaši? Co je to status umělce?

Status umělce je opatřední, které má chápat specifickou situaci.

Umělců jakož to oboru, který se prostě nepodoba skoro žadné jiné práci.

Prostě není to žádná živnostenská činnost.

Může být, ale i od té živnostenské činnosti vzdalena.

A základy statusu umělce položilo UNESCO už někdy v roce 1980.

Tak možná, proto je to věc, která se implementovala ve většině statusu Evropy.

Už to UNESCO říkalo, že chce bezlepšit sociální, ekonomické a další podmínky umělců,

že jim chce dávit možnosti dalšího vzdělávání,

lepší sociální zabezpečení, decentní pracovní podmínky a tak dál.

Při čemž je důležité, že UNESCO si dávalo pozor,

aby definovalo umělce a co je umělec, kdo je umělec.

Velmi, velmi volně, jo.

Takže UNESCO říká v podstatě, v mém volném překladu,

že umělec je jakýkolik člověk, který tvoří a považuje své umění

za esenciální součást svého života.

To je fakt hodně volná definice, v níž není ani důležité,

jestli se tím uměním živíte, jestli vás fakt zaměstnáva,

ale prostě podstatné, jestli ho považujete vy za důležit.

Ale vlastně tady ide rámcové o nějakou snahu

finančně stabilizovat kulturní profesionáli,

lidi, kteří pracují v různých kulturních od větvých

od, já nevím, spisovatelů přes osvětlovača,

až postřihače, až potřeba tanečníky,

kteří často musí jít kombinovat víc uvazku,

tak jak si to říkal v fúvoru.

Já to tak, a myslím si, že ještě důležité,

že tady opravdu nejdeme o finanční stránku věci,

protože ono to z vnějšku může vypadat,

že umělci se sebrali a teď chtějí postátu

strašně moc peněz, a myslím si, že tak to není.

Myslím si, že umělci v Česku,

a věřím tomu, že všude po Evropě, to vlastně do spodobný,

chtějí systematičnost, chtějí nějakou systematickou podporu,

a to se opravdu nemusí týka tenům peněz,

ale prostě toho, jak stát chápe,

že tady má určitý počet lidí,

v Česku je to, myslím, přes 200 tisíc lidí,

kteří potřebují něco jiného od toho státu,

než budou potřebují lidé na osoveče, například.

No a ty si změňoval, že teď se o tom vlastně mluví

v souvislosti s národním plánem obnovy,

ke kterému se zavázalo Česko, který financuje

Evropská unie zároveň,

ale tedy unesko definovalo první ráme

z toho statusu umělce už v 80. letech,

proč zatím v České republice tenhle institút chybí?

Ministerstvo jako takové tohle nějakým způsobem neargumentoval.

Pravděpodobné je, že ministerstvo kultury

prostě není úplně silné ministerstvo,

nemá moc politické síly a přině řečeno

pravděpodobně ani není moc modernizované.

Nemá moc po nětí o tom, o kom se baví,

když mluví o umělcích.

Když třeba ministerstvo kultury mělo za covidu řešit

podporu pro umělce,

tak tu agendu muselo převzít

ministerstvo průmyslou obchodu.

A ten program pro tu kulturu vytvořilo právě tohle ministerstvo.

I když vím, že na to ministerstvo jsou lidé,

který se opravdu úprímě snaží

tu agendu posunout, nějaký dokončit,

tak když byl na začátku června

ten manifest umělců za status umělce,

tak v jednu chvíli, málo se o tom psalo,

se otevřilo okno ministerstvo kultury

a z něho vykoukl nějaký zaměstnanec

s trumpetou.

Zahrál na tu trumpetu,

zatím co dolep se všechny rozčilovali

a byly nešťastní a mluvili o svých problémech,

ten člověk na tu trumpetu prostě zahrál,

myslím, že to byl svatevní pochod,

pak rozhodil beznadějně rukama

a zase zmizel.

A pro mě to bylo jak nějaké dělalní představení.

Desítky umělců protestovali

před budovou ministerstva kultury v Praze

požadují zakotvení statusu umělce

v připravovaném zákoně tak,

aby mohli získat státní podporu

v nemoci stáří nebo při nenadálem výpadku přímu.

Ale říkám si, že je asi něco špatně,

když jako úspěšný a relativně známý

v pohlede zemi, mám menší sociální istoty

a mám mnohem větší pocit a nejen pocit

o hrožení, než když jsem se před více než

deseti lety živil v Hamburgu jako dělní.

Situace v Čichách je teď taková,

že se ilustrací uživí nějak důstojně

a relativně dobře

jenom lidi, který pracují pro komerčný sektor,

hlavně teda v reklamě,

lidi, který třeba ilustrojí knížky,

tak vopravdu, ale vopravdu držou býdu znouzí.

Na budově ministerstva jsou transparenty,

na který je napsáno třeba z 21 000 zhrubého

nejdežít nebo 220 000 pracujících v kulturě

čeká na svoj status.

Hlavním problémem je podle demonstrantů

nejistota umělců, kteří nemají státní

podporu v nemoci, stáří nebo v případě

pýpadku přímu.

Za ministerstvo vystoupil ředitel seks

živého umění Milan Jemeček.

Vaše problémy není mám v plné štíře.

Dneska jsme si tady uvědomil,

že je to vlastně ještě daleko služitější,

než jak se mi to dosud jivelo.

Ministerstvo kultury vede v tůle chvíli Martin Baxa

z ODS a pod jeho vedením teď ministerstvo

tedy připravuje nějaký návrh,

jak by status umělce v České variantě

mohl vypadat.

Co víme o tom návrhu?

Promiň, že to tak říkám, mám pocit,

že nevíme skoro nic.

My tu šíme, že by to mohla být

jenom novellizace zákona 203

o podpořeně kterých druhů kultury,

kde by se prostě definovalo,

kdo je to umělec.

To je to, co jsme trochu řešili

v rámci toho uneska

a zároveň s tím

logicky na to navázáně by se vytvořil

registru umělců.

A tady už máme první problém,

protože definovat, kdo je umělec

může být veľmi veľmi těžké.

Umělec může být teda někdo,

kdo se tím čiví,

což ale znamená,

že nám odpadne obrovské množství umělců,

a už máme tady ten základní problém,

umělec přece není jenom ten, kdo se živí,

vímem všichni moc dobře,

že uměleci nejsou moc dobře placení,

a že se tím dosť často neuživí.

Nebo to může být někdo,

kdo nějaké umělecké remeslo vystudoval,

ale pak tady budeme to se ochuzení

o spoustu, nevím, třeba herců,

kteří nevystudovali heréctví, ale byly kuchaři,

ale přesto jsou naši nejoblivnější herci.

Takže nejsem si jistý,

jestli je úplně dobrý nápad,

aby se to takhle definovalo,

v něco podobného říkal i jako bakule,

který pomáhal připrovat, takhle je to

legislativní podhoupí prostatus umělce

ešte za ministrování Lůbo míra.

Záhrálka a ten říkal, že se si myslí,

že právě na téhleté definici toho,

kdo je umělec, to může celé strašně pohořet.

Já jsem si ptel na to,

jak by ten zákon měl vypadat

vrchněho řiditele sekce živého umělá

na Nemečka z Ministerstvu,

takhle cituje, je potřeba

najít takové řešení, které bude

prosaditelné v současné,

ekonomicky nesnadné době.

To vlastně nic moc neříká,

jenom to říká, že to bude opravdu těžké.

Když bude tehti něco zradikálně podpořít

umělce, tak to bude velmi těžké,

ale abych byl trošku konkrétnější,

tak pan Nemeček psal taky, cituje,

je potřeba najít co nejvíce

společných bodů a na té se

soustředit. Realistická

varianta sníž pracujeme,

spočívá v hledání opatření,

která by vycházela z potřebtény

ohoroženější skupiny. Tu budeme

definovat a je zjevné, že

představy jsou různé i v rámci

kulturní obce.

To jsou všechno hodně abstractní formulace.

Ty už si tu nakousnou některé výhrady,

které se k tomu návrhu,

který zpracovává Ministerstvo kultury,

váží, jak si to zminěval, na začátku

Čeruna se v Praze sešli umělci

ide aktivní v kulturní svéřek

protestu proti tomu připravovanému návrhu,

tak co ze jejich strany zaznívá, jak by

si představoval ideální podobu toho zákona

o ní. A myslím, že například chtějí, aby

ten status umělce zahrnoval

i technické profese,

nebo třeba kulturní publicisty,

těmi kulturními profesemi máme

namysli z vukaré osvětlovače a tak dále

všechny tyhle ty neviditelné profese, které

v tom umění jsou hrozně důležité, bez nich

to umění nemohlo být, ale vůbec

nevím je jak moc s nimi ministerstvo

počítá. A pak chtějí

docela konkrétní věci, jako

třeba, teď budu citovat Anu Štičkovou

s asociácem malých nakladatelů, tam říkala,

že by poudle nidávalo smysl,

aby umělci měli snížené

nebo nulove odvody na sociální

a zrovetním pojíštění v momentě, kde

nemají žádné příjme, jak už jsem říkal, to se stáva

docela často je to docela běžná Praxe

umělec prostě nefunguje

stejně jako osoboči podnikatel

nefunguje stejně jako zaměstnavatel

může mít jeden velký projekt

za dva roky, kterému vidělá

stejně jako já vidělám za pét let

ale pak prostě další

tři roky nebude mít takový projekt

další tři roky bude vidělávat velmi mál peněz

takže jedna z možností

která třeba funguje v Německu a kterou

ten kulturní se ktorou u nás skouší prosadit

je třeba sociální fond

speciálně pro umělce, který by

uměl pokryt třesně ty lety výpadky přijmů

a které u nich neznamenají, že se

flákají, neznamenají, že mají problémy

s pracovním morálkou a tak

prostě ten pracovní cyklusak vypadá

Já si tady dovolím udat vlastní zkušenost

ne protože bych chtěl strašně lobovat

za status umělce, ale protože mám

pocit, že tomu trochu rozumím, protože se vynují

psaní ve volném čase po večerech píšu

a přesně takováhle situace se mi stala

nakladatelstvně oslovilo

a tím napíšu nějaký námět

já jsem ho napsal, trvalo mi to

zhruba rok a půl

a teď vlastně čekám, jestli mi to

nakladatelství odevzdá

snouvu, na které jsme se předběžně dohodli

a no, může vypadat naivní, že jsem si o tu

snouvu měl říct netka na začátku

a na druhou stranu takhle to umění

myslím, z velké části funguje

prostě to věc nějaké vnitřní váštně

je to věc nějaké důvěry

zároveň i nedůvěry

protože já si samozřejmě nedůvěřují na tolik

abych věděl, že si o tu snouvu mám říct do předu

když jsem ještě napsal ani řádek

no ale pak musím počítat s tím,

že práce, na který jsem dělal rok a půl

může prostě

propadnout a nemusím za ní vidět ani korun

Pojďme u vás nějaké další konkrétní případy

ty mluvíš s mnoha lidmi, kteří jsou

aktivní v kulturních profesích

v kulturní svéře

dá se říct na nějaké možná konkrétní případu

kdo je na té současné situaci bití nejvíc

na kogo to dopadá

současné podoby nejvíc

Já si netroufám říct, že nějaký sektor

v tom umění, který je na tom nejhůř

myslím si, že všichni mají svoje nevýhody

ale třeba hodně

viditelný příběh, který teď

zvedl týdení k respect

je příběh režisera Jana Fritsche

Já si myslím, že je to asi nejvíznamnější

divadelný režiser

posledních několika let

na ho představení se pravidelně

scházejí strašně oslavné recenzé

i u nás, v kulturní růbice na seznamu

byly samé pochvalné recenzé

a ten prostě říkal

na té manifestaci, na začátku

časná předministrace ten kultury, že vyhořelí

že aby se užival v Praze

tak by musel připravit za sezonu

v představení, že to prostě reálně

není možné

a v tu chvíli, kdy jsem s ním mluvil

tak měl jsem pár dní za sebou

výběrové řízení na tramvajáka

takže náš nejslavnější režiser

možná skončit jako řidiť tramvaje

protože už prostě nemůže vydržet

tu nestálosť a nejistotu, která se

v tomhle oboru objevuje

a to je člověk, který byl

dlouho zaměstnancem národního divadla

A si mám fakt strah, jak ho co budu dělat

a za prvý a za druhý

to, protože si myslím, že

svojí práci můžu dělat

a říkám, že je skvělé, ale myslím, že to

není blbý

a vlastně to byl

velký psychický proces

jak by k tomu dle se dostat

a tak důfalo, že neskončím bohnit

Barbara Milerova, která

organizuje festival lustr

festival ilustracé

co jsem mluvila o tom, že si nedávno

spočítala, že na jedné kníze pracovala

za 30 korun za hodinu

i za tohle se nedá žít, ani v Praze

ani vůbec nikde jinde v Čechách

a

nedá se tak žít vůbec nikde, protože

jeden dolar za hodinu vydělávají

za svojí práci lidi, který žijú

v Eslamech a Favellách v předtím světě

a zase bajme se o České ilustraci,

která má

světové méno

Tereza Dočkalova, hedečka mi napsela

Znístuje mě budoucnost

v tomhle obrů neexistuje žádná záruka

netuším s čeu budeme žít, až budeme

potřební. I Katerina Tučková

slavná spesovatelka mi psala,

k tomu že honoráře za napsané knihy

se vyplácejí zpětně po cítím, zřejmě

výpadek přímo kulipé, či o děti v přístích letech.

Katerina Tučková se nějak strašně

nestišovala, říkala, že její knihy

jsou vidilečné, ale i ona

se musí potíkat s tou nepravidelností

přijím, a samozřejmě

ano, všichni musíme mít nějakou fiskální zodpovědnost

ale

s nějakou podporu státu by to bylo

samozřejmě jednohožší.

To témia se dotýká nesporně mnoha

rovin, jednak je tu tedy ta

roviná, kterou řeší tyt ministerstvo kultury

právě v návaznosti na ten národní

plan obnovy, a to je tedy nějaký

rámec, ve kterém by vůbec kulturní

profesem měli fungovat, ale možná je tu

iště nějaká nadmnožina,

jestli to řeknu správně, a to je

jakou váhu, jakou důležitost vůbec jako společnost

kulturé přikládáme, a jestli

pro nás akceptovatelné, aby lidé,

kteří produkují skvělá díla, která

reflektují život české společnosti

a vlastně nám ukazují nějakou

cestu, nebo možná nabízejí možnost

jakým způsobem rozumětomu, kde

se pohybujeme, tak jak jsou

ohodnocení za svou práci. Májo náši

česká společnost pohledu na

status uměleci, ale teď nemyslím ten

zákoní. Myslím obecně na to, jakou

roli umění hraje ve společnosti

má v tomu bez Česko jasno?

Myslím si, že to bude skoro až jako

terapeutický problém,

že to je prostě podobný problém

jako se ukázal třeba za covidu,

tohle bude znít trošku nadneseně

nebo jako, že to s tím nesou vysíjí, ale

v té době jsme umění považovali

za

nejlepší věc, která nastala, pamatí si

moc dobře zlastní zkušenosti, jak se

na Facebooku streamovala báslická

čteň a koukali na to desítky

tisíc lidí. A

slovenská veřnopravní televize přišla

jak je možné, že lidi zase baví

báslí, no protože jsou na tom tak

špatně, že potřebují umění

a uvědomili se, jak důležitá

věc stoje, díky covidu

pokud se nepletu, tak znikla třeba

streamovací platforma DIVADEL DRAMOX

a tak dál a spoustu

lidí se k umění vracilo

jak té kolektivní terapy

a na jednou jsme

zase zpátky u toho, že má existovat

pouze umění, které se na seby dokáže

vidělat, ale takhle přece umění nefunguje

ani my, my prostě potřebujeme

možnost

v bezpečí

se podívat na svoje vlastní emoce

a nic jiného, než umění tohle ne dokáže

ale my pořád máme pocit, že tak to

není, že prostě to umění se na seby

může vidělat, já mám prostě pocit,

že my si od sebe odsekáváme emoce

a umění řeším jen ve chvíli, když se nam hodí

no teď si to narazil in argument,

který zaznívá v těch debatách

které se týkají statusu umělce

a to je argument, že umění

si na sebe musí vidělat

a že zněnou zákoná by se mohli

dostat do výhodnější pozice třeba ti umělci

o jejich špráci není nutně zájem

a bez podpory je by neprežili

je tohle argumentace

férova?

Já to nechci úplně odmávnout

já chápu ten argument

a úprině řečeno

myslím si, že na něj

strašně těžké odpovědět

já rozumím tomu, te představě

že by tomu hlo stát spoustupeně

já si nedovedu představit, že by

vadilo, že víc lidí v Českou

tvoří umění. Ta šance by se tím pádem

ale otevřela nám všem.

A stále tady mluvíme o tom, že statut umělce

to legislativní akce se dotýká

zrba 200 tisíc lidí.

Přesně tak, dotýká se 200 tisíc lidí

a myslím si, že ve skutečnosti

se tady nebavíme o nějaké horentní část

před nedávném se řešilo, kolik si

vylobovali vynáři.

Umělci by za stejnou částku

zazaly pro seby vytvořit daleko

kreativnější prostřídí. A jak říkám,

pokud ta definice umělce bude volná,

tak to přece znamená, že se to můžeme

účastnit tím pádem všichni. Požíná,

že se tím pádem otevřou dveře

dvořit pro

spoustu lidí, kteří by si to jinak nepřipustili

nebo si řekli já přece žádný umělec

nejsem na uměleckou školu

nepudu, nedám si měsíc volná na to,

abych dodělal svůj skvělíc cify

Román.

Otevřeme, tak my to otevýdáme pro celou

Českou republiku, v podstatě.

Jako by se tu istřetává

komerční zisková kultura

s tou neziskovou, s tou sociální,

která možná plní roli

kdo pojmenovává ta traumatická místa

ve společnosti, jak říkáš.

A no, a ještě důležité zmínit to,

že tady je podobně strašné

nedorozumění, dvou nějaká slepá

skverná v té společnosti, protože

myslíme, že ty

strašně úspěšné projekty,

společné filmy, přeskute, komedie

a nejlepší, největší festivaly,

že ty dotace nemají. Je to

přesně naopak, spoustu věcí,

které my považujeme za ty super úspěšné,

super skvělé, komerční projekty

potřebují

na začátku obrovské dotace.

Pak teprve se můžou rozít.

To je problemě největší omil,

který ta společnost má.

My jsme zmínili, že v zahraničí

ta pravidla o statusu profesionála

kulturé fungují leta.

Můžeme jmenovat nějaký příklad

dobré praxe? Už jsem zmínilval

německo, který má ten speciální

sociální font pro umělce, prostě

v případě výpadku přímů. To si myslím,

že něco podobného, kdyby se dalo implementovat

u nás, tak by se samozřejmě bylo báječné.

A pak mám pocit, spíš,

že nejde nutně jenom o ty úplně

perfektní nápady,

ale spíš o to, jak moc třeba

některé ty země, jak to zvládli.

Protože třeba Španilsko i jednostě

Česká republika taky do nedávná

status umělce neměla.

Ale udělala si mezi denzortní skupinu

měli asi 90 mítingů

a vzniklo z toho asi 60

opatření. Udělali si takový jídelní ček

nebo shopping list toho, co chtějí

a postupně si přesně říkali, jo, tohle

jsme zvlády, tohle jsme zvlády, tohle jsme udělali

a ty umělci majíte tě lepší podmínky.

Tam jde o věci typu

penziního zabezpečení, který se dá

o lepší pracovní podmínky

nějak legislativně zakotvené.

I třeba o to, aby tady byla nějaká

dozurující organizace, nějaká

skupina, která dokáže

reprezentovat zájmy veškerých

těch menších uměleckých oborů

a přesně najít ty neuralgické

body, které prostě jsou pro všechny

ty skupiny společné, pro kulturní publicisty

i ty technické obody, i výtvarníky

a tak dal. A důležitá věci,

že když se to povede, to ještě důležité

říct, když se to povede, tak Českoma

potenciálně další

způsob, jak vydělávat peníze,

když teda budu pragmatické.

Dobře se to ukázalo i třeba na těch

filmových pobídkách, které minister Martin

pak se řešil. Loni ukázalo

se, že filmaři jsem zase chtějí jezdit,

točil se tady největší blockbuster

Netflix u Linského roku, a zjistělo

se, že v tom HDP

filmový průmysl točí vlastně spoustu peněz.

Kdyby jsme tohle udělali s zbytkem umění

Českého, tak se samozřejmě

stane něco velmi podobného. Nebudou tady vznikat

jenom alternativní děla, na které nikdo

nechodí, nevznikne tady spoustu

věcí, které se budou posílat

do Evropy od Českého sklá, až

po české počítačové hry, což už se děje.

Dobře, můžete trdit, že to

není jenom kultura, že to je kulturně

krátivní odvětví, ale stejně, to jsou

všechno věci, které jsou samozřejmě s uměním a

velmi těsně zpěté

a peníze vydělávají.

Jo náši, kdyby mělo být jasné

jak, který České ministerstvo

kultury se statusem

umělce naloží.

V legislativním plánu vlády

mám pocit, že se to má řešit

na konci letočního roku.

A kdyby se to nestalo, protože jsme

změňovali už několikrát, že je to nevázáno

na ten národní plán obnovy?

Kdyby se to nestalo, tak myslím, že máme docela průžvych, protože

v České unii je, že to připravíme

a že na to budeme potřebat asi 6 miliard.

A

kdyby se to nestalo, no tak těch 6 miliard

od Evropské unii nedostaneme.

A nebo, pokud by se to stalo, kdyby jsme ten status

umělce nějakým způsobem schválili,

ale byla by to třeba velmi hůbená verze,

byla by to třeba jenom ten register

a definice umělce, tak nám Evropská

komise může říct, tohle se nám ne líbí,

to není dobře splněný úkol

a nedáme vám tolik peněz.

Mám bavit o to myslí,

teda jsme naštvaný na umělce, protože

je to podle nás líná chátra

a nebo jestli jsme naštvaní

na vládu, protože něco slíbyla,

řekla, že něco splní a pak to

splněla tak špatně, až jsme přišli o spou stupeně.

Jeho nájsbořil kulturný redaktor

se z nám sprav. Děkujeme.

Díky.

A to je z pátečního vydání

podkástu 559 vše.

Děkujeme,

že jste si na nás našli čas.

Vraďte se za námi i o výkendu.

Všechny naše epizody

najdete na seznám správách

ve všechny podkástových aplikacích

i na platformě podkásty CZ.

Pokud nám chcete něco napsat

nebo se podělit o svůj námět,

naše adresa je za minuto 6

zavináč soz.caz

Oslovit nás můžete iskr

sociální síti Instagram a Twitter.

To byla lenka Kaprahova.

Těším se v pondělí.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.