Přepište dějiny: Dík a zůstaň v exilu

Nechcete si dnesko začí dví? Vědský začínáme já a přepište dví.

Nekotechnické hlášení?

Než byste řekl, přepište dějiny.

Přepište dějiny.

No vidíte, tak mám to.

Ale já nejsem terezakujová, nech to říkal, tak seksihla jsem, jak jste když chtěl u řodiny děje pycho.

Je to máme nikdo nahrání dokonce, jak terezakujová říká.

Pouhý rozdělky.

To mi připomíná, že v listopadu budeme mít, kdo jsou uvra.

To bude zajímavé téma.

To bude hezké barandov.

Herci pro dní republiky.

No z hodinou děje pycho, to se děsim, k čemu dojde.

Já budu milčet.

Ne, ne, ne, vy to budete opravovat a říkat, ne, tak to nebylo.

To bylo z někým iným.

To bylo z někým iným, někde indé a nějak jinak.

To byla dobrá, já jsem připraven.

Tak jo, tak tady je přepište dějiny, jak jste jistě pochopili.

Nejprvený řečneme dnešný díl, tak to se hlášení, kde nás můžete vidět.

Včera jsme byli v plzně.

Hezky to tam bylo.

No nás neuděte vidět.

Tak tam už neudíte.

To nás nikdy neudíte.

No nicméně, můžeme se vidět v 17. říkali na kládně nebo v kládně.

Jak to říkal?

O bojí.

Jo, tak to říkal tonda.

Na kládně.

Na kládně.

Nábych můžete.

Já to také vždy přel na kládný.

A jestli se těšíte na tonu na kládně, tak rozhodně přijedešte.

No tak jako jsi s těm chcete u hodinu a půlo zápototském, tak 17. říkala na kládně.

No pak ještě o den pozdí se můžeme vidět ve velkém mesi říčí.

To bude zajímavé, protože je to ve velké synagose,

která konečně snad přišla do majetku města

a kulturně se tam začne něco dít.

A téma je logické.

Žijde na vysločeně a to bude hodně barvite.

Tak to jsou naše výjezdy.

Samozřejmě dál můžete čít naše dvě knížky

tedy modrou a červenou a bělá je v tiskárně,

tak na to se můžete těšit už v dohledné době.

My vám tam dáme i nějaký návode kři zprávni, co řadí v knihovni,

aby to dělalo tu zprávnout koloru a neturškom.

Na to pozor. Každou vstředů.

Každou vstředů v děníku N.

A všem děkujeme za podporu na Gazetisto a Hero Hero.

Děkujeme moc no a můžeme i do dnešního dílu.

Já vlastně ten dnešní díl odpíchnu od jednoho dotazu,

který se vztahoval k našem nedávním vyprávinkám tady o roce 68.

Padl dotaz, jak to bylo s cestováním po roce 68.

Respektive jasné, že po Srpnu po invazie přišla migrace,

ale kdy se zavírali hranice, protože předtím byly poměrně otevřené,

jestli to bylo hned a nebo kdy.

Tak bychom možná se mohli zavěnovat trošku tomu dle fenomenu odcházení z Čech.

Já bych se zvěnoval emigraci exilu a když se ptáte,

tak hezky kdy se zavírali hranice, tak mohli bychom využít,

což budete znát lépe, než já výroku ústava husáka,

že hranice nije žádné korzo.

A některé lidi by jsme odkríklovat, nebo odkráklovat.

Ne, to bylo, že nebudeme lidí kráklovat, ale nebudeme jich i kríklovat.

Také myslím, je to má souheslosti.

Ale vysak hezky ptáte zrovna v tomto týdnu,

byť není 9. říjina, kdy ve Zbírce Zákonu Československé,

Socialistické republiky vyšlo jisté vládní narízení.

Tak je to?

Říjen 1969.

Takže rok po té, ne?

Trvalo to, trvalo, nebylo to zemný.

To už je zahusáka.

A stanovele se tehdy vládním narízením případy,

kdy může být i vydání cestovního dokladu odebřeno.

To znamená, už se zavírali hranice i z lidska toho,

kdo dostane do ruky pasa.

To jsou tam různé paragrafy, kdy v paragrafu jedna,

třeba dostátu se, kterými čososr neudržuje diplomatické stiky.

To bylo takové jako jemné.

No ale pak tady máte hezký odstaveček,

d. paragrafu jedna vládního narízení 114,

které říká, že vydání cestovního dokladu může být i občanům odebřeno.

A to u občaná jeho ši jednání nasvědčuje tomu,

že je odlád zůstat v cizině po uplynu tí doby povoleného pobytu v cizině.

Prostě jste zdrhnout.

Ale už ten povolený pobyt v cizině.

Stát vám říká, kdy máte povolený pobyt v cizině,

tímž je prostě zavřeno.

Máte jasno, a vrací se to zpátky do toho, co li nezažili.

Já se vlastně neděvím,

že ta starší generace,

ta starší než my,

ta starší generace našich rodíčů,

ale i ta naše ještě častičně

má tu svůjdu výrazně spojenou s cestováním,

neomezením,

že vlastně jako to cestování,

když se říká, jaké jsou výhody

režimu po roce 1989,

tak vhodně lidí na vysokým místě uvádí možnost cestování.

A oni vlastně myslej,

možnost cestování bezomezení.

Máte vlastně odbomášku,

že vám někdo přidělí valuty,

který můžete si vzít,

a nesmíte si vzít víc,

a když tak na černo,

a můžete to být postihován,

že vám řekne,

jak tam můžete být dlouho,

když se musíte vrátit.

Už se nevrátíte ten termín,

tak v tom vládním narízení

je příslip devys,

a další věci,

takový bonus jako na konec,

99, které vyšli na druhý den,

je podepsáno

Ñnženírem černíkem vlastní rukou.

Takže ten reformátor

podepisuje i tyhle ty dropnosti,

jako je vlastně zamezení občanu

jezdit do zahraničí bez toho,

aby režim řekl,

vy smíte.

Tak se podíváme na fenomen emigracie

nebo vůbec cestování ven

se sociálistického Československá

a můžná vůbec s Československá

v 20. století.

V Českosově u exilu emigracie

po roce 48.

Můžeme to vzít i zašeroka.

Tak, tady je Martin Groman.

A tady je Michlas Tehnick.

Valdemar, tady je Matuško,

co prosím vás děláte na Floridě.

Na Floridě se opalují a čekám

až dostanu zelenou kartu.

To znamená, že jste se rozhodl emigrovat

do spojenných států.

O takové horku 1952

do poloviny 60. chlet.

Je to tzv. nelegální emigracie

Na našich hranicích

to jí příslušníci po hranicní spráže

zvoru národní bezpečnost.

Když mi Češi se berali i občanství,

tak mi okamžitě

Němci občanství dali.

Rozhodnými údery přetínají spojení

zbytvů naší reakce

se zahraničními, terroristickými

a vyzvědečskými centrálami.

Mezi těmi, co přecházali tady hranice,

byl taky můj otec a moje matka.

A mi 3 děti, 7 let, 3 roky,

2 roky

potkali svoje rodiče znovu

až po 20 lete.

Stratíte řeč a máte na jednou dojem,

že jste začátečník, že nemůjte vůbec.

Uvědamujete si,

že jste se dapustil určitého trestného činu.

Jsem si vědom svojí chyby

a přistupku našeho zákona,

že jsem se nedovoleně zdržoval v cizině.

Mě schodili, na zem

mě chodili po rukov a mě jak prostě

do mě fut kopalit. A moj brátor,

když tohle to se stalo, tak řek, tak tohle ne.

Prostě takhle my tady nebudeme žít.

V obouvlnách odešli výzdamí umělci, vědci

a především v roce 1948

i podníkatele a politici.

V tomhle utkání podezili

švícelskou 6.1

a strůjcem vítěství

byl společně zdalšími

především vladímí Zábrodský.

Proč emigroval jeden

z nejvíraznějších sportovců

po Válečné republiki?

Vyžte, jak nemůže najvěště výkat, co co?

Ne, nemůž stáleho někdo.

A musí právě výkat důvody,

proč to výká?

Jediná možnost pro mě je

na konac vodejí.

Přepište tedy!

60. leta jsou vlastně specifická

v tom období po 1948.

Protože se tam to uvolnění

projeví dost zásadně

a ono to není nárazový

ale to přichází postupně.

Už jako jedna z věcí, kterou navrhu je

šiková ekonomická reforma je právě

uvolnění hraněc

které už jsou vlastně trošku

rozvolněné, už tam není ten ostnatý

drát, tak jako...

Ten středový už musím

není pod vysokým proudem.

A není tam politicky.

Ale nicméně, jako dochází

udělování mnohem většího množství.

Výz od druhé poloviny 60. let.

Ale co je podstatné

je udíleno mnohem víc k nám

protože cestovní ruch.

To je potřebují...

...devizi.

Tudíž to, že se mohlo v 60. letech

výrazně víc cestovat,

že se tady publika před se jen nějak otvírá

jak vent, tak rovně

poůští i západní cizence

je celé ekonomika.

To je celé ekonomický trend.

To není oztávka, jako ta společnost

to vnímá jako společnský pohyb.

Ale ten režim to dělá pro peníz.

Jenom, že zároveň on už to dělá pro peníz

protože takhle může

a s ním musí uvažovat

za tím, co bezprostředně

za začátku 50. let

to bylo také ekonomické nevýhodné.

Ale důvody byly jiné.

Tak ideologie byla ještě silnější.

Protože ještě v 60. letech, které sami na začátku

vyhlásí, že sociálizmus je dobudovan,

takže už se nemáme čeho bať.

Tak mezi osuma 40. letech a 1. 50. letech

se vám pokusí o přechod hranic

přes 20 tisíc lidí.

Ale každopádně ekonomiká to,

že budem pouštět lidi,

nejde i bože, i paralistické agenty

jako to republiky, takhle to vůbec nefungují.

Ale ta 60. lete už to přidnesou.

Ono se jako emigruje

třeba v těch 60. letech

jako politické výrazně méně

než v 50. letech.

Ono samozřejmě emigruvat

přes zelenou čáru,

šlo pouze do toho, byš byš postavili plot.

Jak ne, tam prostě na počátku 50. let

vyrostu na té hranici s Bavorském

a v lidickým proudem,

tak jako můž těch lidí, co se pokusí

o ten přechod, co je jako desítky stovky.

Je to řádově jinak

statistiky říkají, že za těch 20 letce

podařilo odejít

maximálně 60. tisícům emigrantů

či exolandů.

Ale vlastně v té 60. lete

jsou jako před Serpenem Tena méněno

obrubili se emigruje nejméně

jako z těch slavných lidí

odchází poměrněn, dost malosti

s v 59. odchází o ta uldř,

tohlem Sonia Červena odejde

v Ladímir Zábrodský

reprezentant, tuším, že ok.

OK, to tušíte dobře, dokonce.

Jo, by ho brate emigruval už

v 51. lete, až v 2. půlce

60. lete. A ještě stále

na výstavě 50. lete v národním můzeusu

Zábrodskeho, OK, ve Rukavice.

Zajímaví je v roce 67. odejde

Ladislav měačko do Izraele,

ale to je na protest proti Československé

politice v uči 7. lete. To byly jiné důvody.

Ale už to není to, že odcházejí

prostě jako zástupy lidí

po celému celé rodiny a tak dále.

Ale protože se tam společnost uvolně, protože

dojde k tomu jako pokusu

něco přecejen povolit, a třeba

v roce 67 už dostanou 2 miliony

občanů Československá cestovní

pás a každý 50. občan

státu navštívi některou ze západních

zemí. No tak zároveň se tím ale

o té vžouty dveře i veznalosti to, jak

funguje ten svět. To je součástí

s rovnávání, kteří světem

a samozřejmě to je jeden z momentů, který

akceleroje tu touhupotezně, jako to tam je.

A touhu pro normálním životě, jak by řekl váce

Lohavell v polemice s Milálem Kunderou.

Tak, ano, prostě, viděli normální živoda,

chtěli ho taky. Mimochodem

poměrně často se jednalo

v těch 60. letech o vědecké

pracovníky, kteří odížděli

pracovně či studijně.

Mástí měl slovolup, máte

pobyty v Americe.

Pak si ten pobyt chtěli prodlužovat

a pak si ho prodlužili

třeba na nekonečné. A nebo už to nemohli vět.

Ale já jsem třeba znal

příběh specificky, vlastně, lidí,

kteří ano byli to věci

a technických oborů, ale věnovali se

počítačovým technologiím

a prostě potřebovali mít ten kontakt

s tím světem. A tady vlastně to nebylo možný.

A tě třeba jako odešli do Amerike v roce 64.

Do konce on teda, tam to bylo tak,

že on odil na Americkou ambasadu do Itálije,

do říma, v rámci povoleného výjezdu

v 64.

Ale ne, na ambasadu, ale do říma.

Ten výjez nebyl povolené na ambasadu.

Ten bez říma, ale on teda navštěl Americkou ambasadu

a tam se domluvil s nimi,

vyvizetel ním, kdo je, co dělá

a řekl, a dostanu vám sem

čtyři takové, jako jsem já, a já budu poslední,

ale chceme to i z rodinama. A pak je tam dostal.

Až já jako posledníom měl výhodu,

že měli jenom manželku, že neměli děti.

To ještěžlo.

Ale v 64. takhle odješli do Ameriky.

Ale tam dojde k tomu, že

těch lidí tímto spůsobem se pokusí na západě

prostě zůstat z pracovních důvodů,

nebo tam měli někoho zrodiny.

To jsou studení jako pobyty povoleného.

A zajímavá byla třeba v roce 67.

Se vlastně přímá protikladný zákon

k tomu nařízení, kterém jsme citovali na řadku

z toho roku 69.

Tak se v 67. přímá

jako nový zákon o pasech

a cesto v ním ruchu a dokonce se tam

velmi vstrícně mluví trošku

o exilu v té doby a tak dále.

A vznikne v televizi

československé debata

vysveřejná, kterou moderuje

Jeří Pelikán jako ředitel televize

a vystupuje tam Jeří Hanzelka

jako cestovatel

a vystupuje tam istý František Rígelu

jako přesedná zahraničního výboru parlamentu.

A dojde tam ke krásný debatě,

kdy vlastně ten Hanzelka

je strašně ostrej, v učitěm socialistickým

zemím i v učitomu československu

říká to je vždyť se pěkné, že uvolnujete poměry

ale charakteristickým rysem

Vám říká každého státu

Diktatury a autoritativního režimu

je uzavýrání hranic a zabraňování

možnosti srovnávání a prověřování

pravd zdělovaných a obranářský postoj.

Otevýrání hranic si může dovolit

jen stát, který se nebojí

srovnání, který se vnitřně konsoliduje.

Tak to říká docela ostrou tezi

ale zároveň pravdu.

No právě. A pak tam krytyře sovietský svoji

že prostě jako ře těm lidem proto je nepouštíven

protože by zjistit jaká je realita.

To je další z těch tezí, pod kterou sovietský svoji

spoužije v tom roce 1968

že začíná být krytyzovan v tom veřeném prostoru.

A prídl tam veřeně

se přiznáva jako, že v zahraničně výboru

že za ním chodí lidé a intervenují

aby mohli emigrovat. A chtějí ven.

A on že jim to vlastně umožňuje.

Což je jako známo, že on jako tydle věci

jako dělal, že jako

zasadil se třeba jako několik lidí

kteří mohli věcestovat a už se prostě nevrátili.

A on to tam přímo v toj debatě říkal

setkal jsem se sám se značním počtím

řadatelů, kteří umne intervenovali

s titulů moje veřejné funkce

aby jim byla veřejena otázka vystěhování.

V některých případech se jim vyšlo vstřít ze jména

pokučil o staré lidi, jinak je

veřejnosti přesvětšení, že emigrace

je prakticky nemôžná. Je třeba veřejnosti

v určité forměříci, jaký je náš

postojí k lidem, kteří chtějí emigrovat.

Neměli bychom se bát, že nám odjde velká

masa lidí a radí, aby se těm lidem nebralo

občanství. Když on emigroje

a chce tam něco dělat na tom západě

a i bude tam úspěšný, proč se tak nemůže

vrátit? Ale to byl lidský solitér, co?

Nasně, tak a proč mu trháme tu nič?

Ne, nefunguje, no samozřejmě.

To je hezké, že radí.

Ale v televizi, v 60. sd.

No, pap, to už neradil nikdy.

No tak, pak už radil doma.

Vlastně na tom je vidět, že se o tom veřejně

mluvilo, že to nebylo ani jako nějaký

nenápadný pohyb

v té společnosti, že lidi nenuzisti, že to

nějakde. Ne, veřejně se o tom mluvilo,

přijel se nový zákon, diskutovalo se

o tom v televizi a mohli lidé výjíšdět

mnohem volněj, než...

68, 68, o sume, vyslovený boom

vůbec se nemusíme vracet prostě

k té emigracie

neuspěšným politickým exulantům

takhle jsme to změňovali po roce 48,

který v radě svobodného Česko-Slovenská

na kufrech čekali, že se něco stanou,

se nic neestalo, ale já to třeba vím

teď s červstvě dokončených

zpomínek nebo rozzovoru s Kamilou Bendovou,

že také vyjela s Václavem Bendov vlastně do paři,

že vlastně viděli ten svět, víme

Václavu Havlovi, který se setkával

s mnoha osobnostmi vlastně exilů

ve spojených státech amerických

stejně to záží, to směla na knížáka

prostě konec 60. let, ale ne,

úplný 67-68 je to,

že oni se konfrontují vlastně s tím světem,

ale to, co je důležité

část výrazná, část nik tam nezůstané

vrátí se zpátky

a bere to za normálitu, že to bude funguvat

jako několik normálizaci,

že to bude funguvat dál?

Daní, možná potřeba asi rozlešit,

co se tam vlastně děje, protože

můžeme o lidé,

kteří odcházejí prostě za

lepší pracovní realizaci

za, nechci říct za penězi,

ale prostě za tím, že můžou dělat

to, co chtějí dělat, tak se nejedná o exil,

jedná jsou o emigraci.

A exil je ten politicky,

exil je to, kdy odjedete,

protože musíte.

Tak, to slovo bys důležil.

On to tady hezky říká Peter Pithard,

který říká lidé emigru,

já stávají se emigranty

a měl se říct, že exilují.

Když už použijeme slovní základ

exil, řekne se, že lidé

odcházejí do exilu.

Proč nám tu chybí sloveso?

Výraz pro rozhodu dnutí, pro aktivitu

nikoli v jen prostav.

A pak, kde to je

ten exil, kam se do něj

chodí? Říká je všude tam,

kam lidé odcházejí, znadějí,

že se budou moc i vrátit do mu.

Ale třeba i do vnitřního exilu.

Tak, ale prostě je to,

a pak se vrátilo? To vysvetl je,

já jsem se tam, když si bavil s

Václavem Bělohradským,

a on říká vlastně v úplném základu

exil je to,

že nepríjmáte

legalitu toho státu,

toho režimu, toho systému,

protože ho nepovaživíte za

legitimní, tak ho nemůžete

uznat ani jeho legalitu,

v tom, že jako jeho zákony pro vás platějí.

A pak máte jedné možnosti, budete do vězní

nebo priječ. No tak do exilu

Tak, ano. To neději emigracie,

odchod do exilu. Tak,

a o konacu onců už jako

těžší exulantě, těžší exulanty

v pobíléhoře. Tak o těch proto je

stančí, tak si hádali si se

v zahraničí, komu kde patřitka nejkostel,

ale měkde zanechali stopu, někde to

zmizel, ale je to česká tradice,

není asi. Já myslím,

že exil obecně není česká tradici.

Ale sředu Evropská bude do jisté míry.

Tady se to mlelo, ať už na Božensky

polský exil, tak velká síla.

A to je třeba dobré, jako nahlíže

zase snud. On je německý exil

vlastně jako. A svého času německý exil,

když jsme exil do Československá,

demokratického. Nebodu Ameriky. Nebodu USA.

Ale zároveň celé tě Poláci,

my mnímáme mnohy zahlíživě,

ale jí síle ich exilu po roce

1945 respektive, 48

je násobně

ší, nebo násobně velká,

než toho našeho. Když znovu zmíním

naše radu slobodného Československá,

tak to jsou neuspěšní muží minulosti.

Za tím, co Poláci, kteří odejdou

dokáží být aktivný

jejich mnoho

mají sílu

v těch exulanských společnostech,

třeba ve spojených státech a dokáží

mít obrovský, řekli bychom, kulturní výtlak

a nebo manžerský exil

zase exil, v rámci toho,

jak komunizmu způsobil

manžersků, samozřejmě potom 650

je to ještě výraznější. A nebo naopak,

když jste té negativní příklad

slovenský exil, lidé ze

slovák-štátu, kteří byli spojeni

s fašistickým státem a působí

dlouhodobě, jak v Kanadě, tak u USA

nebo Australii, ale vlastně

a narážinaně vlastně už Benešova

akce zavál a pak i ta rada

slobodného Československá.

A jsou to vlastně exulanti, kteří očarnijí Československou.

A tady asi potřeba říct, že rada

slobodného Československá byla

tedy jakási pokus o třetí

po Masarykově, první akci a Benešově

druhou válečné, že tady přijet a třetí

že mám chybícetí prezidenta

mezinální konstelace.

Hlavně mezinální konstelace lidru bylo

celkem do zakonace mezi sebou midlili.

Víte co chybícetíme exilu hlavně?

Válka.

Prostože první i druhý exil má válku.

Tato zrychluje. Kdyby byla

třetí válka, kdybychom si...

Ale co mi na tom přijde typický vlastně,

že to vznikne v 1949

postaví do čela Petra Zenkla

před sedu vlády, před

unorového...

Peroutka napíše první pro hlášení

pro že kdo jinéš.

A teď nastane tam mela, kdy

oni se je bezprostředně začnou hádat

o co. Kdo z nich

zavěnil unor.

Že někdeří z nich byli v národní frontě,

někdeří tam nebyli, byli agrárníci bývali

a takhle. A hlavě otočili hlavě do minula?

Otočili hlavě do minula a rozhádej se hned

na tom počátku. Člověk by řekl a

když je takhle postavený.

Takže to musí chcípnout.

Víte to končí?

70. lety?

Ne, po roce 90.

On to do... ona ta rada existuje

do kolce. Ale to byla

jako mrtvá rada.

V unoru,

1993 byla rada

sobodného Česko-Slovenska

reorganizovaná a vznikla rada

v zájemnosti Čechu a Slováku.

Takže je to úplně typicky Česko-Slovenský.

40 let to nefunkovala.

To pak reorganizujeme na něco, o čem nikdo neví.

Pardonis.

Když se to bylo k někomu osobnice nitské.

Je to trochu zbudné uči.

Ale bez té války nemáte...

Právě na tom chci ukázat, prostě nemáte

toho koně, na který můžete jít.

Máte kufry, na kterých sedíte.

A je to bohužil to, co tady říká

znovu se vrátím v tom pithartovi.

Exil je místo, kde se myslí na domov,

kde se pro něj pracuje, kde se pro něj bojuje,

kde se myslí na domov, kde se myslí na domov,

kde se myslí na domov, kde se myslí na domov,

kde se myslí na domov, kde se myslí na domov,

kde se myslí na domov, kde se myslí na domov,

kde se myslí na domov, kde se myslí na domov,

kde se myslí na domov, kde se myslí na domov,

kde se myslí na domov, kde se myslí na domov,

kde se myslí na domov, kde se myslí na domov,

kde se myslí na domov, kde se myslí na domov,

kde se myslí na domov, kde se myslí na domov,

Lémo si, že zároveň abychom poskočili

úplně jinou dynamiku

tomu, když jsme zpátky úte

vládní vyhláčky z roku 69

data situace po okupaci

1968

kdy pro mě zajímavě

vyčlech sleduje ty zajemné reakce

dochází vlastně ke z 3.2 exilu

toho prvního

který je antikomunistický

jako jednoznačně slováky nechám tej stranou

a toho dalšího, kdy se

ve exilu ať už

menovitě

jeřím pelikánem, nebo s nejkem linářem

odsitnou lidé, kteří byly

součástí toho reformního komunistického hnutí

ale promnohé ty prvo exulanty

to byly komunistí

to byly ti se způsobili, jako by to ten

celý marazmůz

tam je to jednak okamžitě vidět po tom srpnu

kdy utečou tecevické novináři

třeba jako slává volí a tak

a velmi rychle jsou v tažení do těch medí

v exilu, takže do svobodné Evropy

a teď najednou sedí v kancáři

a třeba cedlet bojovali proti něm

že tam dojde

k tomu střetu

ten příběh, jako

milináře, nebo Pavlákohout a těchto lidí

konec koncu do jisté míry i Milana Kundary

který myslím si, že emigroval přečastně

pro svojí strategii

ale to jako samozřejmě

je trošku nad zázka

ale emigroval točím 74, kdyby emigroval po chartě

kterou by podepsal, tak by měl taky jiný start

ale ono chtěl byť politický,

to chtěl vystoupit z jazyka a ze všeho

on to chtěl opustit

ale ten milinář a kohout

odcházejí po chartě

jako jedný z hohybatelů charty

zase trošku každý jiným způsobem

milinářově nabídnu to vystěhování

myslím, že v rámci Asanace

což byla akce STB

a kohout není vpůštěn zpátky

když o řede

to byla v našich strategii, že lidé

kohouty byl gruša, jim bylo povoleno

využít stipendia, ať už je výdný

nebo v západí v Nimecku

a to je zavřené z druhé strany

to nemusela být Asanace a to bylo to

už se nemá takové vrátit a navíc vám

některým odebereme občanství

což byl vyslveně proti zákoní

krok vůči tomu co přijalo

českou slovenskou Helsinkách

proč to ten režim dělal

protože váště po těch Helsinkách

které kdy se režim zavázal

že bude do držovat lidská a práva

že nebude třeba mít politické vězně

no tak jako co se vám stane z lidma

jako je milinář, jako je kohout

dělat vždycky tu revoltu

budou vždycky proti tomu systému

tu dřívči pozdějí se do toho střetu dostanu

a vy je musíte být zavřít

za to, že mají dlouhý vlasy

nebo že dělají binec po nocích

někde ve městě nebo že někoho dabourali

ale nemůžete je zavřít

pro jejich politické názovi

protože byste porušili ty Helsinki

tvrdíte všem, že nemáte politické věze

tu díš je lepší, aby byli zahraničí

abyste neměli sníma tyto starosti

tak z tom byly absurdity

když byli vždycky, když byli zahraničí

když byli zahraničí, když byli zahraničí

když byli zahraničí, když byli zahraničí

když byli zahraničí, když byli zahraničí

když byli zahraničí, když byli zahraničí

když byli zahraničí, když byli zahraničí

když byli zahraničí, když byli zahraničí

když byli zahraničí, když byli zahraničí

když byli zahraničí, když byli zahraničí

Ono to bylo složité samou osobi, byli tam rozvody,

děti stávali v republice, většinou odcové

si emigrují, děti zůstavou s mominkou republice

si emigrují, tak zvaně,

ale pak je práve k tomu rozrušování

zbozáměrné ten, jako

k tomu rozrušování dějin je třeba zajímová

zpomínka syna, zejka mináře

když bylo zmínili,

Vladímirá mináře,

že odce viděl v rámci emigracii

jenom jednou, v roce 84

když se za ním dostal, vlastně do výdně

ale v úplně absurdní příběhu

odcituji jenom krátce

na gymnáziu, když jsem se učil

jsem zistil, že můj poslanec

je ministr vnitře Obzina

tak jsem si našel,

že existují poslanecké dny

a šel jsem na poslanecký den

na Národní výbor Prahy 7

kde skutečně seděl

ministr vnitře Obzina

a já mu řekl, dobrý den, já jsem linář

na čeště jeho ochránci

se chápali zbraní

a já bych chtěli za tatínkem

nepouštějí mě za ním

nemám pas a nic

a Obzina tam konsternovaně seděl

a říkal, no, já se na to podívám

a pak jsem

skutečně za dva měsíce dostal

já i se straví jezdnit do ložku do Rakousk

to je

opravdu se na tu jednu jedinou návštěvů

by je pak už další, ne samozřejmě

dokonce zdeněk mlynář si je fotil

toho vladímíra si fotil

když je chází tu hranici

protože tam bylo pásmoní koho

ale taky tam byly tyto absurdí příběhy

oni se neviděli od roku 77

kdy ten odchrází

a i toto roku 89, jednou

co se samozřejmě zase způsobovalo

v těch rodinách odcizení

mezi dětmi a zejména odci

teda v tom nepřípadě

a nebo matkami, protože třeba

odka bednářová vychovávala

jíříva Jana Bednářový vlastně sama

oni potom odchází do exilu

v tom velkem tlaku v rámci

kdybym řekl, běžte

ale zase ta matka zůstane sama

v té republice, to je jiný osud

jako novinářky, která nedávno zesnul

jako jedna z kartistek

tady je potřeba říct, že tohle se dělo

a možná i v výstých kulisách

i dramatičně, i v těch padesátých

leterno potom u noru 48

kdy a můžeme vtahu dělené příklad

za všechny a není to u jedinělý

příklad

jsou rozenci Pecháčkovi

jo ředitele Svobodné Evropy

taky letošním roce zemřelého

ale Pavel Pecháček

jeho otec Jaroslav Pecháček

jakož to člen lidové strany

tajemník lidové strany dokonce

tak po unoru emigruje

po té co hálu a šrámka

zatknou, že o internou

tím se nepodářilo emigruovat

tak ty zatknou tak jejich tajemník

který mezi tím se stane

s tajemníkem nového šefa

Petra

Petr Plojhar

to jsou dvě měnáby

a to už jsou ti kolaborující lidovci

s komunistickou stranou

hodíš Jaroslav Pecháček

usoudí, že emigruje

a odjede s manželkou

s tím, že tady necháme děti

zařídíme to tam

a pak je pošleme červeným křížem za námi

to byly strategii

tak se viděli proce 68

strategii je úplně neklapl

až ten syn emigroval

Plojhar Plojhar Pecháček,

že jeden z prvních, kdo vyprávěl

jeho tatovi o tom, jaký je jeho syn

byl Vladimír Puchold

který ale emigroval

pět dělávím 64-65

takového 67

prostě ešte před Pražskými jarem

rozhodně emigroval Puchold

tak ten vyprávěl jeho odci

jaký jeho dospělý syn

vlastně je člověk

a co tady tady v českou slovensku dělá

a jakže o ním ani nepsali dopisy

to je velmi podobné osudě

to je koniec vztah, to už nenavá, že to je

v vlastně si to nesli

i po tom roce 1990

za mě je trošku smutné

co jsme zažívali

po tom 90. roce

pro velkou část těch exulantů

i emigrantů

může být smutný pohled na to,

jak seba kriticky vnímal

realitu nového českou slovenska Karol Kryl

jako emblematická osoba

ale já to spíš směrují k tomu

k tomu byla ty emigranty

jako na lidi, kteří si neprožili

to smutné, co jsme si prožili my

za sebe mám jako jednoho z těch

kdo to používali ve hřidném prostoru

Václav a Klausé

já jsem tu zůstal, já jsem si prožil

to, o těch, co byly v enku, nemají právo

hovořit k tomu

to je obrovský rozdíl

a zase používu to polsko

obrovský opravdu jako těžkotonářní rozdíl

mezi tím, jak ta nová polská politika

demokratická

vezme ty velké osobnosti

polského exilu

nechá si radit

v sáknej do sebe v rámci toho, co zažíme

na tom západě, jaké mají kontakty

za tím, co ta česká politika

a nemůžeme používat jako Pavla Tigry

daj jako příklad, to je výjímka

ta česká

ta česká politika

není schopná akceptovat

že nikdo, kdo byl v enku

medek Tigry

maximálně

můžeme mluvit do toho, co je tady

ale oba dvá vlastně díky spojení s Havlem

jenom spojení s Havlem

ale to jako záhlížení na ty lidi

byste si neprožili to strašlivé, co my

v rámci normalizace

a zase nic proti tomu, co tě lidé prožili

ale tady debata u nás zniká

v první republiky taky byla debata

kdo nás osvobodili, si to byl ten kramář

s rašinem, kteří trpili v tom vězení

a byli tady

nebo tí lidé na hotelových pokojích

tak, kteří tam prostě jako kůli

legy, jako kdo to vlastně byl

a proč ti legionáři mají ty výhodi

které pak měli třeba v armádě

konec konču je to rozvidit na velitelském zboru

ve 38. roce, kdy tam je legionář

ale za mě je tohožku smutné jako mentálně, že vlastně

vždycky to máme ten stát

to, co nesouvisí s tou kotlinou a co se v ní žije

jako, kdyby nebylo

no, protože máme jinou představu

o tom, co je ten stát, a kde je

my ho máme totiž jako posazeným

příliš v horně

to ten stát je ta země, to ten celek

egzistuje

věta, a já bych

rád bych vyděl nějakého z těch hitrák,

který bylo sporoval

že Tomas Mann je dobrý Nemec

a tu tiž Nemecko je tam,

kde je Tomas Mann

jo, to je jiné pojetí

a Ferdinand Peroutka byl dobrý Čech

kde je ten stát, je v těch lidech

a příměte si, kolikrád nám

v tom 20. století emigrují

nebo

egzilují

egzilují, řeče do proti Tomu, co tvrdil

P.T.P. Haři není sloveso, no není, ale

můžeme si ho vypatvořit takhle

tak odcházejí do egzilu

nositele strátní ideje

odcházejí lidé, kteří vlastně

jsou nositely

samostatného svobodného

státu demokratického státu

a my desky tvrdíme, oni

nositele té ideje, utekli

tu tiž my jsme ti správní

a my jediní máme právo hožit

v tom jsme hodně výjimeční

použil jsem poláky, použil ji

maďary, kupo divu

negativně i ty slováky, kterým tedy lidáci

začali říkat taky jako své a měli tam

měli tam své slovo, ale ta naše

koncentracie na to, že to, co je domá

ale fyzicky domá, je to nejdležitější

nabíd po roce 48

a nehlede

v satarších domách, a ten 48

je z váž specifický

neplatí to tišteze

že odcházejí, aby se měli lépe

protože odcházejí do světa, který se má

hůř

odcházejí do Bavorská a do Rakouská

a Rakouskó je s obrovským rizikem

protože tam je sovietská okupační zona

kterou musíte překonat a což se mnohím nepovede

tak hlavě ten cíl nebylo Bavorskou a Rakouskou

protože říct se dáš ve Francí

možná Britány, nemohu vžet se ale

pořád mluvíte ale o Zemík s decimovaných drhů

to je ten problém

a první co zažijete, v největším množství

je Bavorský romaždíjící tábor

kde vás zavřou na měsíce

a některé až na roky

a sedíte v táboru, v Zemi, která má hlad

a nebudeš chtít živit nějakým

migrantliskou mužství

tam pečení, holuby, nelítejdu

tam opravdu takový exulanty po unoru 48

neodcházejí za lepším

ani tý ekonomický pokud nějaký del

mě ta zahlíživost v tomhle mrzí

respektive, jestli se jako istory

tady já v ním mám nějakou míru malosti

v tom, že my jsme se

vlastně nikdy nevyrovnali s tím, že

exil je náš, on je

jakoby, byste nás

opustili, tak jste cizí

navíc tam je vlastně několik

problémů a má to samozřejmě své výhody

když odcházíte do exilu

ale ty neprožije a nepročí ti

nikdo do to neudělá podle mě

jedna z těch výhodovatí exulanty popisu

já mluvil jsem s mnohem o tomto

je ta, že vlastně se

jako by znovu narodíte, tentokrát volbou

protože jdete do úplně nových

ho život, a jdete do novýho jazyka

a jednou jste někdo

do vlastně se nemůžete kolikrat ani pořádně

domluvit, nebo když umíte ten jazyk

tak tam nejste v tůle zice doma

měkterí chcete intelektuálně působit a v jiném

prostředí, nebo intelektuálně působit

vys jako jeden to dokázal

kundera, množí zíni se znažili

ale ještě teď si jde niký uráčka, který

není schopen v tom prostředí vlastě psal

bez duní do hodinu

ale hukohá s tobe svým exilový vlně

když se 308 popisuje

jako s té působy

třeba umělecky jako herec

a on říká jako herec

když jdete bez jazyka

totoho světa, to je jako kdyby vám někdo

uřízel růce a řekl maluj

Voskovec, to je nějak

alandovský jenom jako postava, která

mluví to už patnou Němčinu a je tak využíván

ale jenek bez šance

Vlastně nejuspěšnější byl nakonec ten

Voskovec, který na tom makal jako blázen

a taky to byl neko nejuspěšnější byl

jako na Brodvě jako herec

čechovovských roli

protože když připomínal Rusa

Prítuk byl v pořádku

ale pro američana

tam je ten moment, když se můžete rozhodnout

pro nový život, jdete do nějakého

jako nového pokusu

ale velmi přesně to myslím říká Jaroslav Hudka

říká člověk se znovu narodí

ale bez nároku na děctví

je to narození z rovnou znárazem

Já tam stejně prostě cítím

jakou míru malosti, která nás pro nás se došli

když chcete závidit exulantům

mají tu to slobodu

mají tu to slobodu nového z narození

dejte si tu odvahují zkusy

a to slovo je dloužité

a jak si vyhledáme hrdiny

vyhledáme prostě v Prašotistech

vyhledáme v desidentech, který jsou tady

a než by to nechtělo

nějaký typ odvahy

Já bych odvahu docela vrátil

bez jehtě lidí, kteří odešli

a jak něco dokázali

měli tu odvahu vybudovat životy

takhle po roce 90

takový ten trend jako ujsené vracej

Jak to, že se nevracej?

To asi nemají nás rádi, tu zem nemají rádi

Tak si představte, že v roce 68

vám je 25 let

Vybudujete si 25 letou karieru

Máte po vysoký škole

nebo po škole mu máte založenou rodinu

a rozhodnete se, že budete mít tu odvahu

že ten život svůj a hledně

život svých dětí prožijete

ve svobodě a jdete do toho

Ne musete být ani angažovaný

slovenská nebo ve svobodní Evropě

a jdete dělat inženíra

a nebo mít do spodu

to je úplně nebo instalatéra

nějaké jiné země

v západní Evropě nebo Americe

a v roce

o 89 nebo 90

jste o 22 let starší

takže máte pravděpodobně

vybudovaný nějaký svůj biznes

na to klapé

máte nějakou sociální síti

vaše děti ovládají dokonale ten jazyk

a teď vždy někdo

vás nezna a řekne

vy nestete dobrý Čech protože se odmítáte

vrátit do vlasti a ve svých

bratru 57 letech začít znovu

no a zase je to ta

to děláte jenom když musíte

proutka odješel do exilu v 67

dvima ženama ale protože musel

já to nebudu dokumentovat

ani ty dvě ženy

tak Papel, ty když zase vzal

i tchýň

to taky nebudu dokumentovat

je to dle, je to sloboda

která je vykoupená od vahu

Já si zároveň prostě neodpustím znovu

něco jako tezi, že exil je naše

nevěrštěné trauma

neschopno se vyrovnat s tím

když máme nejméně 0,70 let

lidí, kteří patří

k tomuhle národu či společnosti

ale vlastně nejsou tak vnímáni

a po roce 90

nestalo nic aby tomu tak bylo

byt jsou tady

nějaké pokusy gráci a zágyt

co děla něco zahraničí

mě se smutně líbila

teze jednoho z těchto exulantů

z Českého undergroundu

který před lety byly na nějaké

schudce minisestva

jak by řekl odřich nový

věcí zahraničních

okrasou, okrasou

minisestva

tam se jich

tehdejší minisest zahraničí nevím

kdo byl, ptal

co pro vás můžeme udělat

kdo byl tam seděl

pak šel se mnou na to pěvo

říkal, já jsem chtěl

slyšet úplnej opak

aby se mě zeptal

co můžete udělat pro nás

pro Českou republiku

protože to tady pořád

pořád vlastně chybí

vtáhnout ty lidi

už je pozdě

už je to přič, ty chci cetlety

přič, ale táhle mentalita

tohle mě na prostos bytečně bylo

když jsem jednou

jsem způsobil

Grácias Agit

protože jsem se naštoval

a nominoval jsem

Slavistu, letěslava Matejku

za jeho velký výkon v Americe

hlavně na univerzitě v N. Arbor

kde vydával České autory

zakázane tady, hrabala

konec konců poláky, maďary

protože to přístupněval

vlastně Americe, díky tomu

tyto lidé v Americe byli také známější

odvedl velký kus práci měho

znamy jako editora Voskovcova

velichový korespordence na konci života

kterou spůsobil nebo

urovnal a obsal v Boston v archivu

tenhle letěslav Matejka

Lady Matejka

Lady Matejka z Adela ještě navěřčená

figurát, kamarádi řířího

brdečky

ale tento

letěslav Matejka emigroval po unru 48

byl redaktorem lidových novin

ale zároveň byl

už se už měřil spíšté akademické dráze

a pochopil, že to takhle nepůjdem

a přes nějaké

přátle sociální demokraty

se napojil na nějakou skupinu, které byla

souplnena dostat do Švecka

my vždycky vidíme to Bavorsko a tohle

on šel na sever, emigroval

přes Polsku nahoru

a on si vymínil

že jako pude

ale bylo to osložitý

a jako pokusil se, aby odvedli

tedy jeho slečnu, kterou si namlouval

tak řekl, tak budeme spolu

ale ona se bála jít z

náročnou trasou jako šel, on na vlastní pěst

takže ona volila cestu

že to bude přesfingovaný snatek

což se dělalo, že se přijel

pán z týzemě

dívka odjíž dělala do pár dnů

no tak dívku takhle

převezel sympatický šved

nebo co to bylo

do Skandinávě, no a když

Ladislav, který tam čekal

kdyžka už nebude vrát se na

takhle se to stalo

a tím převedem čem byl Olof Palme

to je krásná pojinta

to je první, že na Olof a Palme

tak budš na to ještě

kolikámo minimálně jednou

myslím, že je to barvitější, když bychom čekali

když jsem tak vždycky říkal

Ladislavovi se říkal, proto vy nemáte rad Olof a Palme

co má

společného, ale ještě nevětěřila

s Olofem Palme, já myslím, že pojintu

protože paslukače máme

a myslíme, že jsme slouchali

a myslíme, že v Bonusech, které nás čekají

a vy, pokud se z rámi vydáte

tak budeme jenom rádi

tak neská nás čekají otázka odpověď

pod čase zase jsme zaloveli

a nebylo jich málo

tak uvidíme, jak dlouho vy držíme odpovídat

děkujeme

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.