Čestmír Strakatý: David Matásek: Vadí mi kretenismus a kádrování, jsem vlastenec, s Landou se na politice neshodnu
Čestmír Strakatý 4/6/23 - Episode Page - 29m - PDF Transcript
Tady je Čestmír strakatý. Vítám vás u dalšího dílu mého podkástu.
Mozděkuju za všechnu podporu na hero-hero.co.l o lomenu Čestmír.
Nesjemím hostem heréc, herécská legenda možná nojisté míry.
David ma tásek. Vítám vás dobrý den.
Neurozol jsem vás na úlo.
Ne, ne, takhle ty slova jako legenda vart to léte šílen.
Já vím, já vím, ale ono v tom národním dívatle.
Když člověk hraje ty furianty, co vy teď hrajete, a ještě jednu z těch hlavních rolí, tak to už možná jená, takové barcké.
No, já se snažím se to nákne připouštět. Samozřejmě to očekávání, to cejtím, nebo cejtím to v na mě dopadá nějakým způsobem.
Ale to by děnakček ochrnul a nemokl by svobodně tvořit, takže si myslím, že to s obě a navíz to prostředí, který tam je teď v národním,
se myslím, takový nějaký svobody myslný bych řekl a takový lehce cynický, myslím ty kolegy svoje, tam Pánská Šatná je v tom letom i Dámská nezapoměl,
tak tam se nějaký barcký jako nevodpouští to.
A to prostředí je cynické jako pozitivní, já teď nemyslím, že jste to byste pozitivní.
No, já myslím, že jste se sebe trošku děláte elektraci.
To je jediná možnost, jak nezbronzovatě, nevodlejce do Sádria, neostat se bardem.
A přispívají k tomu to nová činu herní vedení, trepišovský a...
Myslím, že to tam bylo už drív, myslím, že ani Daniela by něco takového nepřipustila.
To je pravda asi. To je asi pravda. Jste spokojený herat, teď?
Spokojený je smrt. To není dobrý slovo. Spokojenost vlastně člověka nějak nepovzbuzuje, nějak ho nemotivuje.
Takže takový je kolechký očekávání.
Já přesto, že to dělám dělám jako docela dlouho, tak se vlastně na každou sezonu těším.
Vždycky se těším na setkání z novéjma lidma. To je hrozně dobrý.
Protože máme to štěstí, že máme tam ty 3 domy a tá náplně taková rozbytá správně.
Takže nemáme jenom tu kapličku, ale máme i ten tostavoský divadlo a tu novou scénu zajména, kde se dělaji super věci.
Včera jsme hráli navštěvou na nový scéně podle Emila Hakla. Super představení.
Ale není to národní. Není to to. A to jsou třeba zroma ty furianti.
Tam si myslím, že to jako tu veřejnoprávní funkci, jako že tam ní naplňujeme.
Veřejnoprávní. Věřejnoprávní. Někdy je srandovní a absurdní, čím se zabýváme.
To jsou vaše slova. V čem to je srandovní a absurdní? To heredství.
No, jsme jako děti. V tomhle to mi je to skvělíto povolání, že vlastně nestrácíme nebo neměli bychom stratit ten děcký pohled na tu věc,
nejenom na ty znešené myšlenky, které jsou třeba v tom dramatu obsažení, ale je na takové drobnosti,
protože ta hra se vlastně sklárá z nějakých situací a to musí být živý.
Musí to prostě fungovat, takže na těch skouškách jsme fakt jak děti.
Jako ty bějš jako paní predavačká, já budu jako tebe nakupovat, já budu tvojej mamiňka a ty budeš mě zlobit.
A takhle to hledáme. A potom samozřejmě, když je to představení, tak tam přichází jiná fáze,
které se zase moje autistická duše trošku sklidní a tam musí být ta přesnost.
Tam to musí být to, na čem jsme se domluvili na té zkušeně nebo při těch skouškách.
Máte autistickou duši. Já myslím, že ho. Já mám rád pořádek.
Jako doma musí to být všechno v komínkách a musí to lícovat.
Já prostě, když to není, tak mám v podbřešku takový nepríjemný pocit,
jako no prostě přeskládevám mičku, dávám páry na sušáku.
To se vždystu, že taky dělám. Mě to nějakou spokově, uklidňuje mě to.
Nevím, jestli mě to uklidňuje, ale rozhodně by to bylo jako špatně, kdyby to tak nebylo.
Ale nepřiníme se o tím, možná, že bych se na celou...
O sidi nebo něco takový, no.
Ale není to hredství, vlastně není to v tom divadle,
možná víc než třeba v seriálu, nebo ve filmu, nebo jen d.
Daleko víc jako kontrolovaných a ostrošků, že to je představěnom živé.
Ano, kontrolovaný chaos, myslím, že to je správný označení,
protože to vlastně musí to být pořád živý, musí to pořád fungovat,
nějaká ta chemie nebo ta štěáva, tam musí proudit,
nemůže to být uzamčený v denta krilu zality,
ale zároveň jsme se na něčem domluvili.
A ty technické věci, které nás obklupujou ty vyžadujou přesnost,
musíte, když je tam nějaká projekce, to musí být přesný, ten text musí být přesný,
protože ta forma je taky důležitá.
A zároveň byste teď na podzim šel za duem skúter,
za vaši mě šefečino hry, že chcete končit?
Proč?
To bylo osobní, to bylo osobní, to jsem prostě cítil.
Měl jsem vlastně asi během 3-4 roku 4 premiéry za sebou,
nejenom, která bych byl spraviedlivé, tak nejenom v národním divadle,
jsem zkoušel, že expirážel na hradě,
a na jednou jsem měl pocit, že potřebuju svůj čas pro sebe.
A to nemůžete udělat tak, že se vám řeknete,
dejte mi volnou, a teď nebudu zkoušet,
a budu tady se docházet na představení a to.
Takže jsem si říkal, že Fair vlastně je to svoje místo,
nabídnout někomu jinému,
svojá, že když přišli ty skutři, takže určitě se bou ve mou nějaké nové lidi,
nové kolegy, takže moje místo bylo volný a oni na to nepřistoupili,
což nabídli mi právě tu druhou variantu,
že bych tam moh byt ve stavu, ale nemusel skoušet,
jako aby vlastně takovém nějakým způsobem si odpočeno.
Vy jste měl pocit, že už toho prostě je moc?
Je toho moc, musíte, jako aby člověk přinášel něco nového,
něco pozitivního i tu energie, vlastně do toho skoušení, tak nemůže to být jako v omláce,
to prostě není dobrý, zachovat si nějaké jako duševní zdraví.
A je tohle něco, co třeba v tom hredském světě vdívedel,
ním vlastně je možné, není potřeba, ja nevím,
vlastně něco naplno, co to dá, dojisté míry?
No, myslím, že ne, je to jako každá jiná profese.
Ale vy jste z to tak měl, strašně dlouho, ne?
Měl, měl no, a právě to je ono.
Potom dojde k tomu opotřebení a to pak už není jako zdravý.
Už jako je zpocatě nějak, já si jako nechci litovat,
nebo já nepotřebuju vlázni, já si jako umím,
se umím jako nějak odpojít sám a věnovat se důležitým věcem
a myslím jako ve svém osobním životě.
A najednou jsem měl pocit, že ten osobní život můj jako nějak
se ubírá někedy, jenu, kde já já vlastně to nemám ani pod kontrol.
Už jenom jedu splňují nějakou logistickou funkci, tatínek,
v uvazovkách a prostě to není dobrý, to je vyprázněný.
A jak se to stalo, že jste se vlastně dostal do toho hodné kvasu,
nebo já nejím jak to říct do toho tlaku?
Já myslím, že není to úplně jako jenom můj problém,
jak jsme se na tom schodli i vyvíc lidí,
jsem články v našich odborných, řekně menovinách a tak.
A prostě je to daný, myslím, taky tou covidovou pauzou,
jak se všichni vrátili a najednou prostě ty granty musej
být splněný, vyčerpaný, lidi skládají hudbu ve vlaku
a režizéři přejíždějí z jedných generálky na druhou,
že se někde uvázali, usal a najednou prostě to musí být všechno
splněný všechny ty úkoly a to.
Takže je toho najednou jako by hodně a taky je doba taková trošičku,
je to jako hodně a český hrdci, myslím, nebo český divadelníc,
mají pocit, že pokud se neúčastně úplně všeho,
co se jim nabízí, že jim něco újako uteče,
že nedejbo, že zemřel v zapomění a tohle trá nechce řešit.
No ale či mít jste vidět, i mít jste vidět.
A ten odkaz buduje toto barství trošku.
To je strašný.
Tak z toho bych chtěl na chvilku vystoupit,
jak se na to podívat trošičku z jiné stránky.
A když mluvíte o tom, že to je trošku jako společnská věd zároveň,
taková to, ono se o tom teď poměrně hodně mluví,
že je možná špatně vytvářet něco jako kult práce
nebo prostě takové to je tí na výkon, co to dá,
maksimum ideálně a 110% a všechny ty letyfráze.
Tak vnímáte, že ten jako je tu vlastně nějaký společnský tlak na to,
že když vy si řeknete, já potřebuju pauzu,
nebo já potřebuju tu ubrat, takže jste vlastně ten špatní.
A ne myslím, tak ještě je.
To se snažím si jako nepřipustit,
nebo myslím si, že lenošení, nebo odpočívání,
nebo koukání do blbá není špatní.
To prostě by se měli lidi jako uvědomit
zajméná takový ty užtvaný manažeři
právě co mají pocit, že zemřou zapomnění a v totální chudobě.
Tak jsem si, že tohle to nevím,
některý ty vyspělejší společnosti ve Skandinávě
je úplně normální, že po desetě letech
vám ta společnost, pokud vás nechce přijít,
tak vám řekne tak, aby teď běžte dělat něco důležitýho,
něco podstatnýho.
Běžte pomáhat prostě někomu.
Přestaněte se věnovat xcelovejmi tabulkámi
a dělejte něco důležitýho,
jak by to měla být pekárna, nebo já nevím co.
A vy teď chcete taky dělat něco důležitýho?
Chcel bych něco pro sebe a pro svoji rodinu
a pro okruh, nechci říkat pro svět,
to už jem příliš na pobřelího,
ale prostě pro lidi v okolo sebe chci dělat něco důležitýho.
Chci, abych něco hmatatelnýho,
něco, co je opravdu cítit
a dá se třeba na to sahnout, ochutnat
a zgodnotit nějak jinak, k než jenom,
no, pěkně to hraje.
No to z něj, kdybyste úplně
procházel nějakou refleksí té heret,
toho herctví, jako to, co vlastně za vámi zůstáváš?
Já to máme jako by dlouhodobíjí,
nebo to se nestalo teď na jednou z něčeho nic,
ale nějak to uzrálo, no.
Potom neprzemejšli muž dlouho, ale prostě nikdy sem neměl
prostě tu sílu to udělat.
Máte poci, že to heretství nemá hodnotu?
Jo, to vůbec nespochybní.
To si myslím, že určitě jednoznačně
pro spoustu lidi je to důležitý, jak jsme pochopili právě
díky covidový pauze, lidi se vrátili,
jen prostě potřebujou to,
žádný televizní kanál sebe lepší, to vlastně jako nenáradí.
Ten autentický zážitek, ta společenská úmluva
přijít v sedu měkam nějak oblečený
a prostě se dívat na to, co my jsme si připravili.
A co je to důležité tedy pro vás?
Tuž víte, když říkáte, chtěl bych něco pro svý rodinu
nebo pro to širší okolí?
Přídeme, že to je nějak kolem přírody,
kolem zemědělství.
Uplně není to už jako větěžování té půjde,
ale nějak příroda vždy bavila,
byl jsem v tomu vedený svojím a prarodičem a zajména.
Takže mě to nějak nabíjí vůbec pobit v přírodě
a tak to považuje za nejlepší relax,
který může být.
Začnete se zabejvat, je nejma,
zpomalí se rytmus a tak.
Tak se vidíte, že je Jaro a že je Leto a tak dále.
Tak chceme se pokusit v čeli.
V čeli mě přijde úplně geniální v tomhle.
To je nějaký organizovaný chaos,
zdánlivý chaos, ale tak dobře pro organizovaný,
že to jako funguje.
Takže se z vás mistoherce stejne tak trochu v čelař?
Tak trochu, jeho přesně této spráhný sluvo.
Rád bych nějak se toho dotknul v čelaření.
Je to vlastně zajímá diskuse,
protože se hodně mluví o tom, jak v čeli ubívají,
jak přicházíme objevědi verzitu,
jak to, že ty v čeli ubívají vlastně nás může ohrozit na životě,
čili ten váš návra do toho je záky ko symbolický.
No, ale je to schodou okolnosti,
jak jsem samozřejmě to aništání to řekl,
že prostě do čtyřlety je policstvu, pokud vymřou v čeli.
Ale nevím nějak mě na tom fascinuje
ta hmyzí pokora, prostě ta hmyz
jako nemá žádný, jiný ambice,
než vlastně jako přežít a v týhle hrarchy
prostě sloužit tomu celku, a to mě přijde důvěd.
Druhou stenu hmyzci taky nebude to volno,
že jo, to dovolenou.
Ten hmyz tam jako jen nefurt.
To byste bylo furtů dívědla.
Tohle je pravda.
A za 60 dní bych měl vode hránu
a tam myslím, že není žádný bart,
myslím, v čelstvu.
Ne, jenom jeden.
Ty jste zmínout tu covidovou pauzu?
Jak se vám vracilo po covidu?
Já vím, že byste o tom mluvil,
že to bylo hodně těžký.
To bylo hodně těžký.
Je to vlastně disciplíná,
trošičku podobná jako by sportu,
jsou nějaký skills, který musíte pořád
jako kultivovat a toho anájenu
já jsem prostě měl pocit,
že toho mu nedostojím,
nejenom, že jsem jako nechtělo do divadla.
Mě se jako fakt nechtělo hrát.
A když už s vém tam přišel,
tak jsem osobi tak pochyboval,
že jsem měl úplně jako...
Nechci to tady říkat,
ale prostě jako panické ataki.
Jako mě se úplně dejchalo,
já jsem stále za tím adrem.
Dáš to, dáš to.
Dáš to přece roku a půl,
není tak strašná pauza,
jsem nebyl o sobě přesvědčený.
A co se s ním dělalo?
Zluboká jsem dejchal.
A vyhledal jsem odbornou pomoc.
A dozvěděl jsem se,
že na sebe nakládám příliš očekávání.
Příliš jako velký očekávání.
Je to těch měl zvolnit.
Takže tam to začalo.
Tam to začalo.
A ty očekávání,
to, že musíte odvést
ten jako dokonalý ideálně výkon,
to je to očekávání, které od sebe asi máte.
A to mají všichni herci.
No tak jako v ideálně případě,
a no.
Pokud to nejsou jako úplný,
když mi to jako šumák,
jak to dopadne.
Tak to, ale nesmí se to přehánět,
prostě zase nikdo neumře.
To je takový výtický,
jak se vokopáváme před premiérou,
tak já kromě zlom vás říkám,
a nikdo neumře.
To, že to je dobrý si uvědomit,
jakože nejsme,
neoperujeme dětemu nosky.
To to na fakt ne.
No jasně, ale zádné růstronu
jsou tam tí lidé, kteří příšli,
když to celá velká ideálky do toho narodního
to se asi děje hodně.
Tak asi nechcete sklamat.
No to je to, to je to očekávání.
Asi nějaká hranice
nebo nějaká rovnováha
mezi dokonalostí je sklamháním.
A pak je ještě to,
že to očekávání
často se třeba rozchází s tím,
co my jem jako předvádíme.
A proto se třeba někdy na to narodní divadlo
nahríží tak jako, no to už není,
tak jak to bývalo,
když to bár ději a ty herci.
Protože
doba se trošinku změnila
a ten způsob tý prezentace
nebo i sebe prezentace je trochu jiný
moc na to netlačíme, na to
znešenost a nějakou tu
a spíš se jako
snažíme dostat keátrum
a k takovým těm věcem,
který probíhají v člověku,
protože se myslíme, že to je nějak cenejší.
A potom samozřejmě dochází
k nárazu toho očekávání
naší práce a tam
třeba dochází k nějakým
proč vy to nehrájete klasicky
a to je klasicky jako nej.
Chceme předstělat živý umění
ne nějakou muzální
rekonstrukci
jako.
Teď jsem měl
skvělou o tásku, která mi vypadla.
Stává se nam to někde.
Zapomínáte tekst?
Tekst ne, úplně.
Mám problém se
s tím učením.
To je trošku potřebená
ta pamět.
Já jsem si to zvrátit k tomu,
co jste říkala s tím panickým atakem.
Vy jste říkala, že jste vyhledal odbornou pomoc
nějakou terapii a tak dávat
prošlo se takovou levé cí.
A to jste začalo chodit až tehdy
nebo už to bylo další dup.
Měl jsem před 10 lety
takovou životní krize nějakou
a mimo, že to máme
takovou komplikovaný
my o svéch jako slobostech nerajim,
mluvíme.
A dokonce i před kamarády,
který možná by nám pomohli
nebo vyslechli, minimálně vyslechli.
Takže já jsem prostě nasadil
tough David prostě,
silný klůk
bez problémové
až jsem prostě vážil 70,
nevím, 5 kilo.
A byla před 10 lety?
No, no, no.
Uch, ty sež plnili.
Co se z tebou stalo?
Ty máš nějaký problém, ne?
To není pravda.
Držel jsem se zárubní, abych neupat
a on říká takovou, tak futerí vešteří u mě
a rozjilo se takový kolečko
prostě
otevříc a říct
označit svůj problém
a měterá nejvíc vyhovuje
ta verbalizace toho problému
protože
taková drama terapie
třeté moji dení chleba
takže vynadat popelníku
jako svý mutátovi
to prostě moc nefunguje, to děláme deně
a to umím
jako dobré napodobitel s nic to somnou nedělá.
Potřebujete o to mluvit?
Potřebujete mluvit?
Mluvit a slyšet
třeba přehodnotit
ten hodnotový žepříček
malinko spřeházet, protože člověk
se zakonzervuje do toho
právě sebe očekávání
člověk vám pomohlo mluvit
o tom očekávání
a slyšet jiný názor
právě na to očekávání
na to co je pro tebe nejdůležitější
co je pro tebe méně důležitý
a tak dále
tak ne, to co je málo důležitý
to seš ty a musí to být úplně nahoře
jinak to mne bude fungovat
a předtěma 10 lety
co to bylo za období?
chci to říct?
tak se mi rozpadla rodina
jednoduchy to je
vaší vynou?
purčitě
vždycky to je to vaší vynou
a byste teď po 40
je to tak
mě vlastně napadlo
už, já to mám napsonu jako
prvního tásku dokonce
a nakonec se mi nepoložil
jestli byste chtěli něco změnit
životě
protože vymáte za sebou
relativně kontroversní
věci, což je třeba ten orlík
a to už je dávno, ale je to tam
a vždycky vám to někdo
předhodí
když vás chce někdo delegitivizovat
v sej diskuzi, tak vám to prostě předhodí
máte tam ty vztahy a vy sam říkáte
že ty vztahy vlastně jsou neuspěchy
ty které se rozpadli nebo nějakým způsobem
se nepovědli
tak mě zajímá, jak to vnímáte
spětně
já na to, kdyby jako moc nevěřím
nebo na to
nepovažuju to
za něco jako pozitivního
absolutně nedoporučuju
nebo ne
tohle prostě neovlivníte
to jsou věci, který se prostě stanou
jako to
jsme lidi a nějakým způsobem
fungujeme
a někdo má nějaký ambice
a teď narazí na vaše ambice
je to trošku jako to karjéra
to únava
no prostě je toho jako hodně
úplně jednoduchá v tomhletom
a druhů stranu
za svůj
za to pozitivní co se stalo
považuju to, že se
do dneška můžeme vidět
rádi se vidíme
že měl jsem ty narozeněny
teď kozby je silí
takže jsme si tam
no tam jsme se všichni jako potkali
všichni přišli
v objali jsme se dali, jsme si pusučáv
jak se máš
prostě vlastně
setkání při nějaký příležitost
je to fajn, jo, děti tam všechny byli
takže tohle
myslím považuju za doce
když vidím jak to dokážou lidi
metodou zpálené země jako postupovat
tak to měm příleží
já jsem četle, že o vás
někdo prohrá se, že jste seriový monogamista
což mě přišlo
vtipný, mítte si s toho takhle dělat srandu
to je možná součást toho
terminu z technikus a já to naplňuju
když se vrátíme zpátky k těm furiantům
a k tomu dnes ještě trošku vrátíme
nicméně otevřel jsme ty furianty
a mě vlastně zajímá to
já jsem to přestavení viděl
to co tam je jakoby moderní a to co tam je
co tam třeba i přináší
ta doba
to, že chcete to říkat trošku novým způsobem
jak to jde dohromady s to úplně starou hrou
no nejstará, ona je jako pořád aktuální
ale jakoby s tou hrou
která má trošku archaický jazyk
a zároveň tam, ale vidíte, že tam jsou prostě nové
já jsem už viděl ty starší furianty
někdy před 10 lety
a vlastně
jako je to zajímavý kontrast
jak se na to dívat?
to v týhře je
tam není změněná ani čárka
nějaký aktualizace
tam nejsou vůbec potřeba
prostě lidi byli kreténě
vždycky
a to, že prostě teď je to
vyhajpovaný
tak to prostě jenom
to do sebe jakoby zapadne nověně
jak jo
samozřejmě, že
pane režizér macháček
před 40 lety
řešil něco, možná trochu jinak
jiné problémy, ale pamatuju si, že to bylo
taky velice aktuální
spíšty vztahové věci
a to, že tam na jednou funguje to politikum
to jsme
vlastně zjistili až byhem toho zkoušení
že vlastně ten bůšek
je prostě populista
a využívá
toho neklidu v té vesnici
po svým způsobem
takže to tam na jednou
funguje jako samou samou od sebenu
jak ta se dívala to, když na tu preměru
ušel novězvolený prezident
Petr Pavel, tehdy ještě
ne, ještě ne, ještě ne
neprezident
prezident v čekání
tak je to něco novýho
prezidenta v divadle
jsme dlouho nezažili
takže to bylo jako něco
ne
taky jsem tomu neprikládal
za se velkou to, aby to člověk
nějak svozovalo
Ono je to vlastně
vzlem chcí političnosti ty hry
jak vy říkáte v tom, že
v čem je aktuální
tak to je vlastně jako kdyby on
starosta se na to vlastně přišel
s tými ry podívat, protože tak to vlastně
v té hře je, že
je to taková jako návodná
tak se pojď podívat
jak v jakém stavu se to teďko tady nachází
tak já myslím, že on to
moc dobře výjí a že se to
jenom teď jako tak
poskládalo
s tou naší preměrou
tak samozřejmě to člověka potěší, že má
někdo zvrchnosti
o vaše konání
tak to bylo dobrý
nicméně vy teď
ste hrál seriálu Polda
to poměrně úspěšný, zravojte ti
začíná nový seriár, který se ménuje
R.V.E.
tam hrajete zápornou postavu
to vás baví
je to neobvyklé
ne, já jsem hrál dlouho
zlíhochy a záporní postavy
asi ta právě
ta fiziognomie k tomu nějak přetorčuje
ale tohle je teraz zlej
který ho jsem ještě
to jako úplný bizár
navíc celý ten projekt
no, když jsem točit poprvé, já jsem zdykal jasný
to přeřel Luboš
autor toho celého
celého toho projektu
a režizér v tým výsledním věci
tak
to je prostě party boy
který má krlý furt
nějaké nápady
samozřejmě často
už tak jako realisticky
prosí vám, říkám, tohle to se nestane
tak tohle byl jeden z těch nápadů
který jsem řekl, to se nestane
na tomu nikdo nedá peníze
a za druhý on to nedotáhne dokonce
a najnou jsem stál na place
jsem to držel v roce ten text
říkal jsem si, no, teda
a teď prostě to okolí
on kolem sebe prostě na schromáží lidi
který jsou špičky ve svém oboru
prostě tak
se zvukaři neudáze, ale ten kameraman prostě
Mark Blitz
to je jako fakt vězda
a
a teď tam měl ještě víc kameramanů
než jsem zvyklej, jo, 4 kamery
jeli prostě nějaký Roninové
a tohle ty věci včetko se hejbalo
utočili na mě zvíratat divoky
a jsem říkal, ty vole, vole
se to fakt stalo
neuvěřitelný
takže z toho máte vyslveně radlost?
já jsem neviděl ani minutu
toho projektu neboužel
když byly ty projekce
tak jsem měl jiné pověnosti
a když
to vysíleli, tak jsem taky měl jiný
takže já se těším, že až to
bude přístupný, takže si to dám
celé na jednou
mám v téhle souvislosti občas
pocit, že čeští režiséři a kástingoví
režiséři neumějí moc pracovat
s tím, že se lidem mění
s tě řekl
i s tím, jak vysimění
a to souvisí s těmi negativními rolemi
nebo co to znamená
potřebujeme někoho
máčlo to Martin Hoffman
dobrý, tak toho máme
potřebujeme nějaký o toho dle
trošku zlomený charakter
tak dobře, tak Hinek Čermák
a prostě a teď a hotovo
já
si nestěžu
já jsem zaškatulkovaný
docela dobře
a občas dostal jsem docela
to s tě hrát něco jiného než to
moc děkuji, že jste doposlouchali
až jsem zbyt jak rozhovoru
nejdete na hero-hero.co
o Lomenu Čestmín a uslyšíte
v něm třeba tohle
tohle děábl vokopítko prostě
ta sledovanost a budeme dávat lidem to, co chtěji
chtěji lsd, no tak jim budeme dávat lsd
nebo jak to je teda
kde je ta hranice
zároveň byste říkali, že byste tedy
na vlastnce
a se vlastne stať
je to pokřikování
na žlutomodrej hader
mě přijde jako ubohy, to není vlastencký
to fakt ne
můžná to říkali váš terepeu
je něco podobného
jestli máte nás strah ze smrti
nebo něco takového
a já se o tom úplně ne musíme se o tom úplně bavit
můžete říct
jako takhle samozřejmě chci žít
protože to hedecké odcházení
a teď ne říkám, že vy odcházíte
ale je to jako služitá věc
český herci se sami sebe museli dabovat
protože ty kamery vrčeli
takže ten pomocnej zvuk
byl opravdu jenom pomocnej
takže pak jsme se museli
minimálně na týden zavří do nějakého studia
a tam jsme pochopili, že tohle to hraní
a tohle to hraní
takže všichlení, že jsme si to fakt udělali těžký
Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.
CELÝ ROZHOVOR DLOUHÝ 62 MIN. NAJDETE JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Co má dělat herec, když potřebuje zpomalit? Na tuhle otázku hledá David Matásek odpověď už nějaký čas. Teď se nicméně odhodlal k ráznému kroku. V Národním divadle bude hrát míň a bude se věnovat tomu, co je opravdu důležité. Rodině, včelám, návratu k přírodě. Mluvili jsme proto právě o tom, ale zajímalo mě taky, jak dnes vnímá dobu Orlíku a vlastenectví, a řeč byla i o kretenismu „na obou stranách“, o vztazích, o aktuálnosti Našich furiantů, budoucnosti seriálu Polda nebo záporné roli v sitcomu Revír, ve kterém na něj útočila divoká zvířata. To vše a víc v novém rozhovoru.