Přepište dějiny: Cimrman a dějiny

Tady je připíště dějiny, tak zase technická hlášení, kam pojedeme v nejbližších dnech?

No třeba dneska.

Třeba dneska už nekam pojedeme?

No, když to je hrýna.

Tak pokud nás postopáte nečtvrtého hrýna, což jsme zjistili některí dokonce konáte už ráno,

tak ještě se můžeme v sedmná z hodin vidět v brně v káznici.

No, nebude úplně oblíbené a nebo spíš oblíbené. Veselé tema.

V káznici veselé tema nečiky.

Do 50 leta.

Vpáte k tento týden 6. hrýna se můžeme potkat pod večer poličce.

Tamtoho bude víc, tam bude jako 18. tý tak krásný moldován.

A no, a no, a na toho se zváš těším.

No a 10. hrýna, u který si dáme plzení? Nebo dvě, nebo tři?

Já bych dál v největné dějiny, já pak ho vidíme.

A když plzení?

Kolik plzení bude?

Dobře, no tak 10. hrýna pojedeme do plzení a plzení.

Pokud nás chcete čísť, tak stále každou středu v deníku N,

kdy s pozici jsou naše dvě kníhy a ta třetí už se řítí do tiskárny.

A pokud nás podpodujete, tak jsme velmi rádi na platformách Gazetistou i Hero Hero.

Ve škále malých divadel zaznil nový tón,

v němž není hlubo komiselnosti ani škarohlídství, ale mladá legrace.

Legrace ze sebe samých z učených simpozí,

zrodáckých domýšlivostí z planých oficijalit.

To zni hezky, to je...

Svůj divadelní noviny.

Přepište diviny.

Přepište divadl.

Přepište divadl.

Svůj divadelní noviny z roku 67.

Tak to může být cokoliv rávci malých divadel, ale...

Po 4. řídu 67.

Možto nemůže být nic jiného, než divadlo Jári Cimmermana,

které ten den uvedlo hru akt.

No mě se na tom líbí, že je to tedy mladistvé,

za tím, co my máme už v naši generace,

se možná v hlavách, spíše šedivějící hlavy,

dvojící smolě, jak si řádí.

Ahoj dosť obněnené hlavy a tak dále.

Já vám přištu ještě jednu recenz,

aby to nebylo jen takové jako výtací,

jako ta recense, která opravdu jako tady oslavila

nové divadílko.

Tak svobodné slovo napsalo.

Jednotlivý eksperti to přistupovali

jeden po druhem křečnickému pultu

a z kamennou tváří vykládali věci k popukání.

To těží věci, které byli k popukání,

když jste je slyšeli z rádeja.

Světe, div se, na jevišti stratili kusového kouzle.

A to je kritika?

Jo. To je takové jako vlastně

cimermanovské na druhou.

Jako ve smyslu, co nám to tady povídáte?

Ano. To přece běžně slycháme z rozlasu.

Myslím, že ta recense je za tou větul z toho filmu.

Tak to ještě ne slyšeli budoucí tvormu

ve smyslu počasí nám v skutku prálo,

rosný bod, tlak.

No nicméně, my se neská podíváme

na divadlo Jari cimermanólog.

Vysite, cimermanólog mimo chodem?

Maličko. Já moc neprávě,

tak já v tom budu trochu plavat.

Tak já v tom budu plout, a to plavat

pořádně neinko. Tak ne, viděl jsem samozřejmě všechno,

ale nepovažoval bych se za cimermanólog,

a že bych tomu propadl, takže bych se

jako léta zabýval cimermani.

A to mě ještě jeden z bohemistických kolegů

vysitloval rozdíl mezi plavat a plovat.

Jo, když plavat je, tak jste aktivý.

Když plavat je, tak už ležíte na hledi.

Jo, tak už to plové s vámi.

To už prostě plové s vámi, jako pivdějnách.

Leklá ryba u nášem naproutem.

Dobře, no tak vidíme, jak si budem plout

nebo plavat. Tak tady je Martin Broman.

A tady je Michal Stahdy.

Petr se ptá, co si myslíte

o divadle Jari dat cimermanólog.

Tam musí mít, tam musí mít, protože

já byl bestoženám.

Je to krásná, obrýně.

Jak se jmenuje?

Sa jmenuje.

Nenuje se stáňa.

Měli byste spolu malé obzíky.

Já jsem myslil, že

popravdu ty meni je cimerman a má to dívat.

Normálně jdu na sebe.

Už jdu na jejich cimerman.

Zpátky? No jo.

Tady se teda lidi nas mějou strašně.

Proklínám celý ten váž

hnusný hábzburský rod. Spohem!

Ty se zabíváte tou dobou

starého Rakouska. A my bychom

spíš potřebovali soubor,

který by se vyjatřoval knižku.

Ale důl ten se může zasipat,

zatopit, ale nikdo vám ho

nemůže vzít.

Ješ něco, víte tak to řekněte,

nebo aspoň naznačte.

My nesmíme ani naznačovat.

Už jen po několika týdne chtějš,

by se ukázalo, že se v dole

hromadí horníci.

Tady se teda lidi nas mějou strašně.

Prosím, Henlejn pláče.

Henlejn, proč pláčeš, sveti?

Já nevím.

Konrháde, pláčem se nic nezpraví.

Vaše divadlo prostě neodpovídá

současným kulturněpolitickým pořadavkům.

Skuste to bez vrátů, milí varkony!

Díky, díky!

Já nevím, abych se nedat

pouštěl do rozboru

toho termínu pozitivní, konstruktivní satira.

Kdo výjesli

už v tom spojintě k slov

není něco neřešitelného.

A co řeknout, ten kraf neproléval,

když proští návedu křižovou výpravu

a tentu je

jen se nám měš klebí

a posměšně chrastí sýrtnami.

Můžeme o tom vezt spory,

můžeme s tím nesouhlasit,

ale to je tak všechno,

co se protitom dá dělat.

Zepište tedy!

Nemá asi cennu rozebírat

všechny hry a tak podobně

a vypravit historie děvádla

to se dá na jít, mimo chvíli všem jste si,

co je diplomních apakalárských prací.

My, jak se rádi, připravujeme

i skoze diplomomné práce.

Je tam zajímavé, jako ze kterých

uhnu pohledu se lzena,

i historických je docela málo

je to otázka mystifikace,

otázka jazyka, literární formy

dívadla.

Podle mě jako cimloma cestal fenoménem

bez pochyby, ale jsem si naprosto jist,

že spouste našich poslůvací

uznává spousta věcí z paměti,

no ale zkusme do toho,

jako zabrousit z našeho přepisování ději.

Takže jak si poradili s dějinami?

Co s nimi vlastně dělali?

Nebo jakou zanechali stopu.

Čím začneme?

Mistifikace je vlastně dobrý pojem.

Já jsem v jedné té práce se mi moc líbo citovali

Vladímira Matsurom,

který vlastně tu mystifikaci pokládá

za plnohodnotnou složku

toho utváření národních dějen,

nebo toho té kultury.

A tak on má pravdu...

On se tomu věnoval,

že jsou částí toho...

My se nemůžeme tvářit, že vlastně jako

české 19. století

bylo to realné, historické 19. století

a pak tady jsou ty mystifikace,

které bychom s pracionálním postupem

dědy zavrali.

Tady je skutečnost, a tady jsou trochu rukopy.

Takhle to není patří k sobě,

aby jedno bez druhého by prostě nebylo.

Takže on to jde v kuse,

což je myslím správný přístup.

Nehlede na to, že pokud se podíváme

na naše pojetí 19. století

ve smyslu toho, co mají lidé

v hlavě od školy,

literaturu, erbená až po dějiny,

tak je to jedna velká mystifikace.

Protože vy máte nějaký vytvořený obraz,

jak vnímat 19. století,

který jde přes bardy

a velká jména, hálka a nerudu

a ruchovce a lumírovce

a všechno to, co u maturity

všechny nenávidí.

Případně tam máte potom

rakouskouerské vyrovnání

a před ním bachu v absolutizmus.

Ale co je to 19. století?

Nejsem si sda to vlastně víme.

Takže obraz 19. století

je za prvé mystifikační sám osoby.

Tak pokud přistoupíme na pověsti České

tohle bylo o jeho výždobu,

že je to v rukopy se?

Čivojman, respektive,

autoři přesně trefili

tu míru mystifikace

v tom, že to vystoupíte do národního divadla,

vystoupíte do děl,

výkoláše Alše, ženíška,

brožíka, hynais.

Ano, ano.

Osobně jsem ho znala, jak řekla

herečka v jiném filmu

a vstoupíte do Pantheonu národního muzá,

kde jsou to ty obrazy.

To bylo vlastně těžké

idilický, nebo

chemérický obraz národních dějen,

ale ten obraz přeněslil 19. století.

Ono se nám propsalo.

Vlastně jsme se nechali zmást našimi národovci.

Ano, protože to byly propracované,

bylo to součástí

toho 19. století na tolik pevně

a bylo to barvitější

a pestřejší, než ta skutečnost

mnohem o hledu.

Takže to muselo oslovovat.

Ostatně ten macovda přímo říká,

že to bylo vlastně toto,

když nemyslu.

To díš není to jenom léš.

Je mnohem zpíš nedílnou služkou

budování ideálu České kultury,

který se sám o sobie

zdabí dvlastencům klamaví,

nemající tedy pevnou půdu reality pod nohama.

Klamaví?

No tak...

Z nějaké obhajoby v rámci soudu,

je to klamavý rukaz.

No to klamavý obraz.

Musíme to služku zidealizovat, protože

Tak si to tady doidalizujeme a tím pádem ten ideál převládne nad tím poznáváním té reality.

To k tomu 19. století patří.

Takže jsme u obrazu mystificace.

Takže jinými slovy cimrmaninu to děvadlo cimrmanovou vlastně v tom ledy úplně v řádu toho 19. století, tím, že vytvoří mystifikace.

Ale zároveň se jim pozařilo něco, co je naprosto mimořádné, protože vzládném i díky tomu,

jakým způsobem oni až na výmky nejdou za rok 1918.

Tak zaměli.

Dokonce se toho snadžili udělat, že i cimrman za rokem 1918 už nebyl,

pak teda sami si vymysleli, že srovna v Českém neby na začátku je to informace,

že teda prokazatelně žil za rokem 1918.

No a tak i já se cimrman ležící spítí končí až někdy.

Pozdí v rámci toho, že je to ještě není muž, který umírá, ale je tam konkrétně do 1914,

kdy vlastně on je končí starý věk, může nastupují na frontu a končí věk já se cimrmana.

Ale jak víme, oni jsou na frontu je tu válku proživ, kovárně louvr.

A platí tam za největšího pijana.

Platí za pijana, za které?

No ano, tak konkrétně to je právě tam problém, že to profesor,

jdeme se mene ten němetský výdinský profesor.

Víte, nejsem cimrnanolok.

To je tě nevím.

Tak jak ten největský profesor to s ním v rucoupěře říká,

že tam chlasta, ale on platil za největšího pijana,

který tam nejvíc popíl, tak na neměl peníze,

když tam cimrmá, než došli peníze.

A tak to je schopný.

Cimrmanový takový se vzal financ kavka,

takže pak za největšího pijana platil kavka.

Tak to už je ta spojítost, která jde za ten rok 19.

Tak to už jste zle historkou, jste za rokem 18.

Minimálně 14.

Ale já si myslím, že tím, jak dokázali

propojit tu samotnou mistifikaci dokonce

i dostat možná jako na druhý rád, respektive na druhou,

tak zakotvili v hlavách lidí,

který by vůbec nevěděli o jménech,

jako je řeníšek,

ještě si rád odcitují básení, kterou miluje,

kde je třeba chytusi.

Tak jména, která by zmizel v propadlišti maturitních otázek,

jsou pořád prezentní v tom, že je poskává ten cimrman.

Fiedler.

Zvídněn.

No, víte, profesor Fiedler.

Tak dneska už to můžeme tady takhle,

jako nám volno jít, protože cimrmanovské téma

nám to umoží.

Nezapmojíte.

Takže vedle mistifikaci,

bych u historického vnímání cimrmana

ještě vnímal jako tu schopnost.

19. století udržet v té paměti.

Ono to mělo samozřejmě i svoji dobovou výhodu,

když se nepouštíte za rok 1914,

což se třeba projeví v několika replikách

nebo scenách i toho filmu nejistá sezona,

kde je kryzují,

že jsou málo aktuální,

že prostě nemluví k tomu dnesku,

ale my mluvíme o té staré době,

o té rakouské době.

A to rakouskou dobu oni dokázali zakotvit

prostě u všech fanoušku a u všech dalších,

že cimrmány prostě muž

do roku 19. století.

Myslíte, že myslíte, že máme generace,

které když si představí 19. století,

tak ho vlastně vidí zkrze cimrmana?

Nemyslím si, že zkrzení kogo jiného

v konečném rusletku.

To je jedina jejich setkání z 19. stoletím.

Ponec koncuk do jiné,

vrací 19. století do veřejného prostoru,

by se o něm vědělo.

No, nikdo.

No, v takto masivní formě.

Setervalé desítky let.

Dvě, tři ukázky, nebo dva, tři pohledy

vlastně na tu práci s dějnami.

Ta první je hodně silně

už ve zmíněném filmu

Jára Cimrman ležící z pící,

kde se jde pěkně o toho začátku,

včetně jako ilustrace

němým filmem a

Matka Marlečka Marlen,

Rozená Jelinkova,

Otec Krejčí

a je toto výdeň.

A máte tam to česko-niemecké.

My často, po měrně často citujeme,

parafrázujeme toho cimrmanovské

moje vlast, Bémen.

No to spojí Česko-niemeckého

a i v tom méně Cimrman,

které zároveň psané Česky,

Nikoli Zimmerman,

je to česko-niemecké docela akcentováno.

Já si myslím, že udělali hodně

i protože ten německý živel

zůstává v té paměti nejenom jako negativní.

Já bych k tady byl dokonce

velmi pozitivní učitomu

odkazů, že dívatle Jára Cimrmaná

z toho německého živlu

neudělalo primárního neprítele.

Udělalo z ní trošku parody,

ale je to neprítele, který si zasloužilo

dostať.

No tak když si s toho uděláte Legracie,

že cimrmanová hra

popsané manžety nebyla přijatá do burk teátru

takže ho následní...

Užem to, že vlastně jeho neuhlávní

neprítele, jeho Moriarty,

je ten profesor v té výdně.

Ten německ, který vlastně mu nerozumí

a slovník, kdo je kdo,

překládá vlak, je vlak, protože to

je zikem, která tam je.

Mě to zaujulo ještě v jedné věci, jak si nám cimrman

propisuje do našich dílu nebo

témat, které máme.

Když jsme byli ve Vrkotových Janovicích

tak jsme také zmínili,

že já a cimrmanová mladí

je vlastně Rainer Maria Rilke.

Vám htujete, no?

No protože Rilke byl oblékán do

ženský šatů.

A musila si potom směnić

ména René, který může být

ženské i můkské do spělosti

protože vlastně matka se vyróvnávala

se smrtí, cery tím, že

Rilke chodil v ženských šatách a

to je podle mě klidně malý cimrman.

Zaskáž se se neinspirovali.

A tak já bych jím ještě přikládal

docela slušnou roli těch učitelů.

No tam právě, tam je tak základ,

že oni nejen, že jsou vzdělení, ale ještě

s jen spou učitelé, takže

vlastně se to do toho propisuje.

A no to je hvidět hezký, jako v drobných odcházach,

protože nás budou zajímat ty,

z literárních odcházů, pracují z literány,

mi citá ty, s figurami z literatů.

Do konceprá, práve s tím obrazem toho umění,

malý chrství, so chrství.

Ale když tam pracují přímo, jako zději,

tak je to třeba jako, až na takový jemných

niancích se to jako ukazuje, protože

třeba v dlouhýši roky, jak rádko zraký,

tak tam, že o v těch referátách popisují,

jak cimrman vbírá pohádky.

Protože prostě je přesvětšen o tom,

že jako nemá se děteml hád,

takže prostě musí se berat pohádky,

jak kolují, a říká,

tady je, že jako vyrazilen po Venkově

a někde musel používat

falečný průkaz jezuického řádu.

Dokonalej.

Jako nemáte jenom trošku zdělání.

Ale nakonec toho musel, nechá tady, citu.

Nakonece cimrman musel své zbělatelské činnosti vzdát,

nebo i situace na českém Venkově

se nebezpečně vyhrotila.

Například nedaleko chlumce si na něho počíhali sedláci,

vypráhli mu koně,

rozebrali si knihy a prázdný vůst

strhli do cidliny.

Toto jejich výtěství se tak stalo malou náplasti

na jejich předchozí neuspětším.

Tohle měl měloj zemal rado se s herláky u chlumce.

Takže jo?

To jdělej způsobem jako, ale předpokládá to,

že máte aspoň jako trivialně

vzdělané publikum, které tohle pochopí

a jako má ty vzdělanosti,

že vý, co byla bitva u chlumce,

když se konstatují, že v rám si prohlídke

konkrétní objektu

se objevilo i traumatické období

20-30 let nebo tě stěna byla vymazána

hlinkou.

To musí být človakist.

To musí být jako hodně u věci.

A když se u těch jako základních mítu

mě se zase líbí, že v některých momentech

hodně nabourávají tu základní představu,

kdy všichni víme, že naříb přišel

pravdět Čech.

A když se mě malo začne pracovat

s cem žinem, jemcem a cikánem,

tak to nespůsobí načšení.

Rázem je to zároveň jemná

a zároveň jasná kritika

mítotvorného příli nějaký pravdět

z Čech a způsobí tady,

když jsme všichni čeži.

To se mě líbí v těch odkazech valice.

Zároveň oni jsou schopni

a to je věc, která měl

vždy bavila.

Do 19. století je hodně větřeba

v Českém neby, ale třeba i v Blaníku.

Do těch starších dějen

tady obě ty hry

jsou ještě dálež v 19. století

České neby, teda

je tak rozkročené

po 19. a po první válku.

Po první válku.

Za tím, co v Blaník je samozřejmě výraz měsice

ten učitel, který tam pronik neje

z 19. století a tě, co jsou uvnit,

tak jsou pravdu jako...

A pořád čekají.

Ale oni tam dovedou dostat i to jako

aktualizaci těch moderních dějen.

Drhou podmínku mobilizace v Blaníku

je skutečnost, že země by byla napadena

ze čtyř strana. Pradávný autor

do pověstě zvolil chytře o hrožení

ze všech čtyř světových stran.

Pradávný autor je mě nejdá se k tomu řekne.

Nebojce mu zdálo zcela nepravdě podobné,

že by k tak totálnímu napadení někdy mohlo

dojít. Teprvě naše dobar podala

plný důkaz neplatností

Blanického mítu. Byly jsme napadeniny

z pětí stran a v Blaníku se nepohnula

ani mějš. Vstě odkaz na

Invasis 68, pět

přátelení k zemí. A pak

ještě se stejné hrie, taky

vydentní odkaz modernější

učitel. Potvrdujeme, že tu jmenovaný

byl to bych nechal a vyzíval

Blanické vojsko, vidíte,

že jsem to nepodepsal.

Já bych to neviděl jako pozvání

vojsk. Teď bych to viděl takhle

vyzíval Blanické vojsko, aby nikam

nezdělo, že si s tím císaš pán ponadí sa.

Tak pozvání vojske.

Pozvání vojske taky jako z vlací do pysa.

Evidentně jako jsou schopni vtahovat

modernější dějeny do tej hry

a zakomponovat do toho celkem.

Tak když dostanete z vlací do pysa

68. do mezi Blanické rytíře.

Ale se pracujete s mítem,

který mu všechny rozumí, jako děti.

A do toho ten, kdo rozumí trošku víc,

tak si to prostě přebere.

Má tam ještě víc momentu, kterým

se může zasmada. Já se vrátím

k největším. Ale narážíte

jak se vrátíte.

Já se vrátím.

Pokáže, si se schopneme myšlenků

dřetem, myšlenků opusť děl.

To jsme ve Šwestce.

Ale no, tak se vrátíte.

Jsem vrátím,

že jsem mou vrátit.

Já kdy se vrátím,

kte je vlastně největším.

Chronologii, kterou cibloman má

respektive autory, tak je to

v tom filmu, kde on je opravdu

narazení, kde přes tu dívčí školu

Minerva, kde si máne svibírat

ciblomaná, jako ciblomanovské

lítko, které potom můžete najít

na jeho obrazech. Tak se mi tam

zároveň líbí tak jako tak

schazování toho, jako by

velkočešství

toho 19. století, kdy

panorama bitvy

u Lipán, on narazuje

tím českým mořem.

Což je krásná věc. Líbí se mi

zároveň zpomínka

Svědáka, když točili

zpícího, ležícího

U staromáku. Na začátku

80. let. Tak

připravovali scény, kdy mělo

to sokolstvo a další si přijít

podívat, kde mluví Emil Holub

o tom, že Češi dostanou to moře

a bylo to v době, kdy

jsem řel Brežniev.

Přesně v tomhle období, kdy se naridil smutek

ale filmová produkcia musela

jet. On spomíná

takovou stípkovětou spomínkou,

připravovali tu scénu

a já tí dva dětci

na té ulici koukají, na té hrce

v těch sokolských kostímech a

jeden z nich řekne poznámku, vidíš

umře Brežniev a sokolové už se

srocujou.

Takže ono to zasahuje

do těch ději, no vlastně jako

průběžně i v rámci toho, jak

se vytvádí, až ta metaverze

toho, jak ty dějiny fungují, ale

je tohle schazování toho jako velko

národovecství, si myslím, že tam do cela

a zároveň z toho, co jsem zmínil

oni vlastně

v tě nechtě vytváří, třeba i

v tom filmu je jeden

petrfikovaný slovník

těch národovců, prostě taková

ta úplně nejklasyšší scéna,

kdy prostě Simmerman potká postupně

křižíka, který vysí na lampě,

dvořáká, myslbeka, který má

návrh pomníku, Karolínu Sětlo,

Emila Hluba,

mladého kubelíka

a zároveň to tam provází

který připravuje to panorama

kterla se slovník?

No jo, ale já si myslím, že to s tím

vopřlegli z toho meho oblíbeného filmu

Revoluční rok 1848, který začíná

tou scenou v saloni upalackých,

kde takhle všichni sedí a o slovu

se těma příjmení má.

Má ten nějaký nový epigram

a on tam na místě vystřihne, co

že máte i v tom českem neby. Já myslím,

že ten film museli vidět, že ho měli

rádi svědán.

Zároveň to posunovir toho světovou

když narovnáte Eiffelovy,

věž, když vynálesnáte

dynamit těsně po

járati merman inspirující, myslím.

Nobelovy, a když to má Marko

nyskusit bezdrátu, případě Anton Pavlović

Čechov píše pouze dvě sestry,

zdat to není málo. Ono tam je

vysledovatelná, snahané jen

v těhle momentech, ale vůbec v celém tom

trošku nabourat to naše uplakané

pojetí sebe samotných.

Oni i když dělájí legraci z těch

proher, že z toho, že my

akcentujeme lipany

bílou horu, chlumec.

Rájí s nimi hezky.

Ano, dělájí z toho

vlastně jako říkají, tohle jsou

ty naše slavné prohry, a vlastně

si z toho dělájí legraci v tom třeba

v tom baníku zrovna konkrétně. Když dokonce

tam to končí tím, že cimer manžel vyjádřil

krásnou myšlenku, že padlí v neuspěšných

bitvách dostanou tím výjezdem z baníku

budoucí mítěstvím. A tak to je sko, jak

pandrstenů si touk jen

mohl inspirovat.

Nejen, že ten národní mítu z nějak bitváři

nebo s ním pracují, ale oni vlastně

jsou si vědom, že v těch lidech nějak je

a nabúrávají to u stále nepojetí.

Jako, když se tečeskou bitvu, tak většina

lidi řekla si bílou horu, že

proč je zrovna... Česká bitva

bez Čechů. Tak, ale ještě v tom prohraná.

Ale zároveň, když se na filmu

tímčí, tak jsou tam velmi témné momenty.

Ono to prostě

si se taková rachanda, když se intelektuálně

smějte, mezi

panáčkama na Karlově, mostě

a Českým mořem

a hlubem, který už nikam nepojede

a podobně. No, ale pak najedu

dojdyte k té hře mezi Francem Ferdinandem

a Františkem Jozefem.

Dojdyte k tomu, že

František Ferdinand si pobruku je

hejslované, to je strašně vtipné.

Ale když

když se hodí, tak on tak

jako laskátej děti a do toho říká

vyhladit vaše hapusbuské plémě.

Jsou tam ty ostré teze, které

vesel dobie k lidně, jako mohli

mohli zaznívat. A pak jsou tam ty jako

nejtemnější momenty, opravdu v tom

konci, kdy v jeden moment

a to já bych to citoval v našich dílych asi

několikrát

vypráví u draní perí

těm lidem, kterak má Francem Ferdinand

vojníka a k žádnému a ten tátu

tudíž nemohlo dojít.

Mladí Miloslav Kovářík, co sdí v rohu

jako ten vesničan u toho mlynáře

říká to, cisa špár nás

všechny přežije.

Teto vědomí toho starého věku, který

odchází. A pak to samozřejmě hodíte

do vtipu, kdy jeden z těch žáků

v tej vesnické škole, mladý Konrad Henlein

menujte velké

naše vastanecké Čechy,

Hús, Komencky, Smetana. Já jsem menují

Cimerman. Schiller,

GT, to jsou Němci Konrade,

běž do Německé školy.

Četně úplného konce toho filmu, kdy

nepo střílení králíci, ale tím

mladí muži, kteří opilí jedou na

frontu první války a

cimerman odchází se z cény,

tak na jednou vástalegrace docela

přejde. A to byla

myslím, že velmi silná pojinta

zase konce starého věku.

Konce starého světa, který

který tam docela slušně vnímají.

No a to, že nám může být

vlastně blízke, tohle je jako

přecházení humoru do depresa, to myslím,

i v rámci toho

filmu nejistá se zóna se

udělá takový prublesk do jedné hry, která

zasede za rok 1918-1914

a to je hra vizionář,

kde vlastně sedíte

u kamén a sleduje teď co bude

a co bude s podnikem pana Kolbena

a pana Danika, jestli chrápe a je to

takové vtipné, ale v konečném úsledku

tam dojde k tomu, je tam smrtka,

přijde sekáč, který se nezakeca

a mezi tím

poslední co děláme nějaký Ferdinand

a ta smrtka se zároveň směje

když ten uhlobaron říká

důl, ten vám nevezmou

ten můžou zasypat, může se zalít

ale ten vám nikdy nevezmou

a smrtka se začne smát

a mi tam máte prostě odkaz

na 1840 a Peter bezruč

tam není

jako napsáno

ménu Peter, tam je Peter bezruč

protože prostě bude to fungovat

jinak, takže oni v tom mají

nebo dokáží tam jít takové

tolny, když už máte v blaníku

invazi, tak máte levisionáří

1840 a znárodňování

a máte tam komunistický režim, takže oni

dokážíte odkazy dostat je tam

a nedě tam dojiste měry i nějaká idealizace

vlastně toho 19. století

že to je takový svět

pánu v cilindru a

dobrých podruhů

a komických postav

lidí, kteří věří

na tom je prostě

oni vlastně vystihli a tím nemysl to jako 19. století

když tu tolko a nezaškatulkovávají

že to jsou

výrazně lidé, kteří

dětinský věří v pokrok

no jasně a to je

to je určitá linka 19. století

tam učitá nevinost, ještě učitá

jak on naivní výra v to, že to pude

nahoru a pořád dál

20. století to pak jako výrazně naruší

tedy představu

ale zároveň ten pokrok se tam dáří

že tam prostě 19. století te

pokrokově dychlé nahoru

u mění malýřství

všechno je pravdá jako hezky

ale asi to není celé

to není celé

myslím je na konci toho všeo

jsou právě ty klibalící se hlavičky

na konci toho filmu

průběžně je to prostě doba nelehká

mě to pořád lidím na těch výkonech

ale pak to bá pro většinu lidí

prostě je doba kdy kone opouště

většinu s vá místa

jako většinu lidí necestuje

v dolíku svého místa a času

ale ještě výrazně pomalíš

je to jeská idealizace

a oni mojí ve své době

velké štěstí nepozároveň

to jako objektivní volba

kdy se zaměříme na to dobu předtím

tak vlastně se nemusíme trápit

první republikou

nemusíme se v době kdy tvoříme

od 67. roku

až do dnes ale do 1989.

trápit tím, abychom se vyrovnávali

s Boružilazní republikou

dokud se bavíme o starém erakousku

jako jednoduší

a dělatelegraci z toho narodověctví

nezikám bezpečné, ale bezpečnější

nevím si to je nějakej trend

nebo je si to lze nějak jako popsa

jako že to patří k sobě jako zákonitě

ale ono to je vlastně v něčem

v tomhle podobné třeba Toulkám Českou minulosti

ty taky hora hořejš píše

a hladivostí?

no ne, tím, že jsou ukončeny

no a kdy je psál

je začal psát, že jo

tak to jsou 70. ale to

70. 80. letech

a hledí do hluboký minulosti

protože je to píše v doby

jak na kterou hledě moc asi nechtěl

ale zároveň

jako než se pře to překulí

do té moderní doby, tak to u těch

toulik výrazně dlouho trvá

a třeba rozlasová verze to nikdy nepřekonala

na ten roku 18. nikdy nešlo

to z ní tak tašli vy, jak když zaplatek

která tuto tý babičku a patná to bezoužk

no právě, ono to v tam něco...

tady linka přikám, nevím si to je

napojit jako tvrtě říct, takhle to bylo

a je to v tom, ale někde

tam ten motiv hraje

jako budeme si tady trošku

hrát s 19. stoletím

a budeme to hodávat aktuální

v tipe, aby to lidi pochopili

tak dále od porodce 90 už výrazní

a tak to, ale jako by ta

snáha nejí do toho současná

do toho 20. století je jich současný

a která to zdějevna?

velmi bezpečně

a teď otázka je to jako je

jenom záměra, nebo výtežit

lidit na to víc půdou, protože jim to bude vyhovovat

taky tom publiku

jako kdo by šel na

hru o současnosti

na komedii

s hlaváčkem a inspektorem, která to

tři krát bude

ale zase druhá věc u těch seminářů

když se bavíme o tom, že máme to hezké výročí

4. říjí na 1967

a máte tady jako několik generací

které tak otvíme to rokem 90

chodí na cibermany

znikne film, jsou hry

tak je to pořád prostředí

které i zlediska školy, matority

a celého systému

když je v tom 19. století

že je to současnou kádonu

já nevím, jestli moje děti, kdybychy dnes

až budou mít matoritu

to si počkám

důfám, že úspěšně

tak se jich budu ptát

na jejich pohled na 19. století

podle mě bude jiný

i než můj

byť už semel na gymnáziu po 1990

na to šlidé předtím

byly mnohemíce zakotveni

v tom podrobné vnímální historie

musíte se naučit nerudu

musíte se naučit ruchovce

musíte znát, co bylo v rámci bachová absolutizmu

musíte vedět téměř badeného zákony

jazykové, což dneska neví úbec nikdo

takže oni zase grají z něčím, co to publikum zna

nemyslím si, že publikum

v dalších 20-30 letech

bude tak hlbice zakotveno v tom

co umí 70-80 leta

i to bylo bezpečné

držet se toho národověctví a národního obroziní

měsli, že jak mám jsi zjim publikum

za 20 let

najde své divadlo Jari Cimmermana

které bude takto pracovat s 20. stoletím

jestli to bude D21

i ho hry o Háchovy a Benešovy

nebo co to bude

asi nebude, ale musíte hrát v těpně z něčím

co bude obecně známe

a já myslím, že to obecná známosk

která bude sešňerována dějepise

militratou před roku 1990

a myslím, jak jsem Masaryk v nevy podkáz Havlen

a nemyslím si, že to bude fungovat

a hlavně nebude potřeba uník

já musím jeť část úspěchu je uník

uník z dané doby

z daného marazmu

to co jsem říkal, hledíme někam dal

ale nebyli evidentně sami těch

děl vzniká na různe

urovni nebo na různých typech

mérí, třeba

víc, konec konců

podívajte se na oblibu serialu

které jsou jako divácky

úspěšné

FLV

nefovy

a zlá krev

jako to je všechno tohle

to je všechno hledení do 19. století

kdy to vlastně jako celé ještě

byl svět iště v pořádku

FLV do konce do 18.

jako tam těch historických

vlastně látek tohohle typu

ale hraje to z něčím, co ti lidé znají

v nějakém základu

já si myslím, že ten posun času bude

tohle už bude trošku pridž

že třeba Josefinské období vůbec nebude rezonovat

jako něco zajímavého

natoš nějaké jezovití

a potom zakázání klážterů a podobně

vždycky i 9. jára cimermaná

v tom lepší pádě bude jako dobo vězakotveno

dneska to funguje další generacích

ale možná už jako z jinými aspekty

než stejný

no to záská, čemu se dnešní mladej publikum

v 9. jára cimermané směje

co je ten moment, na který spínaj

co zná

můžu hlášku co známe už z desek

a z televize a ze všeho z internetu

a nebo jestli jsou momenty

byste řekl z desek

jo, hoždíte

dneska ho, desky vhodně se jako jedou

mezi mladejí

znovu retro

cimermané na deskách

já ji mám na deskách

já měl na deskách

mám ještě gramofon

no nicméně, tam si myslím,

že tam si to může řadčit lámat

vždycky se spekulovalo jsi

kdy to divadlo skončit

k rámě si s odchodem s deska s věráka

nebo jako co to bude ten moment

ono to vlastně jde ruku v ruce

ono i to publikum se musí proměňovat

protože už naše generace a starší

může reagovat na některé repliky

logicky nemůžou některé repliky

spínat lidem, kteří nezažili kontekst

dobové zakotvení, ale kontekst

jednak toho, že máte v hlavě v juku 19. století

a jednak toho, že jste chápali

i tu dvojí smyslnost doby, která byla

50, pokud je o toho historii

a historické obrazy

v těch starších hrách

a za mě já to mám ještě jednu drobnost

kdy mě dokonale i historicky

Járacimoban zmátl

nech jsem si to uvědomil

to je nasmých jako nejoblivědnějších

básní, které je také

slovníkem

a já jsem začnout recitovat

skončité básní

nebuduji recitovat celou, menuje se

nepozvaní o tom, jak Járacimoban

stojí v tenkem zimníčku

pod okny, kde se velci umělci scházejí

už to je 19. století

ale už je to 19. století

autor v hezkem

upraveném, čistém zimníčku

trpí zemou

zatím, co na hoře v tom salonu

se odehrává z hůzkratěch jako bardu

a je to zase slovníky tam

ženíšek, mařák, slavíček, alež

šalou, nmucha, chytusi, uprka

jsou ty velci umělci

to je zakotveno na malých ství

zmátlo

nech jsem si to uvědomil

když budu chvíličku citovat

zvoní zvonek mistře Alši

přicházejí z jemě další

a pozor, teď to přijde

to je sochař láď a šalou

už si otesal ten valou

ano, byl to děsní kus

bude z toho asi hůz

no, já jsem si neuděl

že hůz je z bronců

že fakt šalou netesal

valou

oddyl ten bronc nebude funguvat na šalou

tak, zatím co jako výkřik

chytusi i tytusi my máme v hlavě

ale chtěl bych se zeptat dneští

mladé generaci, jestli by to byl malý

chytusi, který má do dnes

svůj hrop na prajském vyřehradě

v rámci, v rámci slavínu

a končí to takhle smutně

kdo stojí věnku

i když mráz zebe

koho nevzali mezi sebe

s ní chpadá s noční obolo

jak mana na tenký zimníček

Jari cimrmana

takže

šalou mě zmátlo

a díky tomu znám ubec po prvé

když jsem když si slyšel, že existuje

nějaký chytusi

evidentně vzdělávací účel to spunil

i proto, že to byly učitelé

kdo to bzali

víte co, v bonusu si dáme český nebe

to jsme ubece nezminili

a to myslím, že je taková trest

vnímání historie

a to podíváme detail ději ešte

tak díky možná, že jste posluchali až sem na

nebo už se pak těšíme na tě reakci

než nám napíše, co jsme řekli zase špatně

a kdo všechno to znal líb

děkujeme

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.