Vinohradská 12: Cherson z místa: Bahno, kytary a výbuchy

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Voda ze zaplavených obcíkolem ukraínckého chersonu dál ustupuje a jen.

Viděj už povindavali mokré věci předdomy.

Zachráné práce stěžuje ruské ostřelování.

A obyvatela největšího sítliště nemají plin ani elektrinu.

Nebo plakat, od toho už nic o něj změnit.

Ne odejdu, ať strílejí jak chtějí.

Nebo zažili jsme okupaci, jsme zvyklí.

To jsou hlasy z chersonu, města, které přežilo ruské vojáky.

I velkou povodeň vyhráno, ale ještě nemá.

V chersonu je teď náš zvláštní spravodaj Lubos Matana.

Dnes je pou dělí 26. čermna.

Ahoj Lubo, zdravíme tě, do chersonu, vítej ve Vinohradské 12.

Dobrý den z chersonu.

Kolik je tam vody?

Málo, v podstatě voda ustoupila, odevšud.

Ono je dobré prosrovnání říct,

jestliže má vltava v praze nějakých 250 m pod Karlovým mostem,

tak ten dně prl má skoro kilometr.

To jsou ty hlavní rozdíly.

Také mě na nápadlo, že ta voda tak rychle zmizí.

Ale je pry, če odtekla do Černého moře

a zůstává jenom v těch níže položených místech,

ve sklipích, v průmyslových areálech

a potom na tom levé mřehu, který je okupovaný ruskou armádou,

tak je to velmi zabahněné.

Tam je to důležité z toho hlediska,

že se ruští vojáci stáhly trošku dál.

Čeli už jsem třeba nedoletí minometné granáty.

Je tam ta voda ještě v Chersonu,

ale spojně tedy cítit?

No, cítit to rozhodně je, ale ovšem, ne v centru.

Když půjdete třeba na Osterov,

tože sídliště, které byly odříznuté čtyředny od okolního světa,

do těch ulic v blízkości řeky,

tak tam ten zápach je opravdu silný.

Navíc v těch průmyslových areálech

vyteklo spousta pohoných mód oleje,

takže je to smíchané do hromady.

Působí to dost celé depresivně,

protože ty průmyslové areály

už i tak předtím vypadali strašně,

ani ta sídliště nejsou nějaká vznosná,

ale to je celé šedivé, poprášené,

je na tom taková malá korusta toho bahenka,

nic příjemného a v tom tě lidé

musí stále žít, protože nemajíka mít

v těch domech, které byly úplně pod vodou,

tak teď třeba odpustili, ale na tom sídliště

tam musí zůstat.

Ty se s teď posadil za jeden z domů,

aby jsme si spolu mohli povídat,

ale když se procházíš po ulicích,

kohonej častěj potkáváš,

jsou to ještě záhranáři,

nebo jsou to spiš už místní,

kteří odklízejí ty následky,

velké povodně, která cherozom zasáhla.

No, v těch zasežených místech pracují záhranáři,

především jsou to ale dobrovolníci.

Tady se lidé na stát moc spolehat nemohou,

stát má úplněné starosti,

dobrovolníci z různých míst,

ale především místní Ukrajenci,

tady jsem moc cezinců neviděl,

tě jsem občas převezou nějakou pomoc,

ale že by pomáhali přímu na místě.

To je trochu nereálné.

Potom se tady pohybuji

především starší lidé

před sejnom z těch původních

300 tisíc obyvatel zůstalo

v Khersonu nějakých 30 tisíc,

mužuje tady vůbec málo,

takže převažují ženy,

občas potkám nějakého vojáka,

leti jsou na pozicích,

jsem maximálně sjedu,

něco nakoupit.

Včera jsem v parku viděl

lovce dronů, což jsou

vojenské džípy,

které mají na hoře kulomet a čekají,

jestliže je nějaký útok,

tak někam vyrazí a se střelují.

A je tam nějaká těžká technika,

tak i třeba bagry, které odklízí pahno?

Noho, strašně málo.

Strašně málo,

jsem tam nějaký nákladák,

kácí stromy, ale če by se tu pohybval

nějaká těžká technika.

Teď se ozval nějaký výbuch,

nevím, jestli je tak vám slyšet.

Je tam takový ruk, jako že jsem si říkal,

jestli tam projíždějí kolem tebe auto,

nebo jestli se zvedá výtr.

On tady za mnou jezdí

normálně trolleybusy, to je jako

zajímavé, že se to město je

v takové poloválečné zonie,

ale poránu bývá

dost funkční, lidé nakoupují,

jsou otevřené lékárny,

kterých pár obchodů,

jinak tedy služby, vůbec žádné,

já jsem tedy našel alespoň

dvě restaurace, kde se dá na jíst,

ale jinak je to město,

jak se den posunuje,

čím dál prázdnější a večer

je tady úplný klid,

platí tady suchý zákon, to znamená,

že se prodává alkohol pouze

do 3 hodin a

zákaz vycházání tady platí

v 9 hodin večer, což je asi

nejprzísnější na celé ukrajně.

Ona ta povodin taky nezasáhla úplně

celý cherson, jak to zvládají

místní, pomáhají ti

s té druhé půlky,

těm s té první, která

byla podvodou, byli vidět jenom

střechy, komíny, jak to tam funguje

i třeba tahle ta solidarita

mezi místními.

Já bych asi ani moc neřekl, protože

tě lidé, který bydlí na druhé straně,

tak ani moc netuší, jaké to je

kolem těch zatopených míst

a oni se tam i bojí chodit,

ale pak se vrátí domů tady,

by to není tak, že by si tam šli projít

nebo na něco se podívat, protože

i ty oblastě kolem toho sítli ostrofa

ty přilehé ulicé, tak leží

blízkodně prů, a když velezite na hru

do paneláku, tak se díváte

na druhou stranu a o tamto

drusové pálí, takže to je nebezpečné.

K samotné řece se vůbec nerostanete,

protože za prvás tam bojáci nepustí

a za druhé z obou stran

strílejí snajpři, takže

je to velice

ryskantní. Vypravil mi

řejetel divadla Oleksandr

knyha, že je jeho

matka, že je na druhé straně

řeky, v okupační zóně,

ve vesničce oliešky, to je

tady hodně známá, ta dostává

teď docela zabrat, protože

i ostřelují, Ukrainišská armára

ostřeluje ruské pozice, cože tam těch místech

olešky byly celé podvodou

a říkal mi, že jeho matka se podařilo

odjeď z těch oliešek, s pomocí

ruský dobrovolníků, a dostala

se byhem vodnou

přes, vlastně, Krym

a celé rusko okolo, a v

bylgradské odblasti přešla

hranici za pomocí dobrovolníků

na Ukrajinu a

pak přijela do Charkova a do

oblasti Sumy na Severu, to znamená,

že jsou lidé, kterým se podaří, což je

pro mě stále ještě nepochopitelné

nějak si dostat přes ty humanitární korydory

i s Ukrajinským pasem

přímo na Ukrajinu. Ty si změnival panelák,

ze kterého je tedy výhled, přezně

u druhou stranu řeky,

ty se tam někde byl podívat?

Já jsem byl u jedné rodiny

i spálně, i kabiniet

Já jsem vyjel do 6. patra

nebo vyšle jsme pěšky, tady

vítahy nejezdí, to je nebezpečné,

může vypadnout elektrina.

A z toho 6. patra

u nich domá, kde jsem strávil asi dvě hodiny

tak jsme pozorvali za prave Antonovský most.

To je ten známý most, který Rusové

vyhodili do povětrí, pod ním býval

Pontonový most, ale nic tam není.

Poučili mi daleko, hled, čili jsem viděl,

jak je ten most rozrvaný.

Viděl jsem i další železniční most,

který vypadá funkční,

ale ten je uzavřený tam samozřejmě,

nic neproudí na druhou stranu.

Měl bych, kdybych měl asi lepší daleko,

hled pozorovat i Russké pozice.

Ale jediné, co jsem viděl, tak v těch

olieškách, kde jsou ruští vojáci,

tak tam stoupal dým

co tam z ukraínské strany

vystřelele grady.

To mi je alespoň říkal, tedy majitel

toho bytu, který to má celkem podkontrolu,

když na ten balkón, z kterou bez nehodí,

říkal, že tam říkodil kouřitel,

teď jak hodí zihu na tu severní část,

na štěstí má tedy byt na obě strany

i do dvora.

A pak mě ještě zaujalo, říkal,

že si mluvil s ředitelem divadla, tak divadlo,

teď v Hersonu funguje,

a si si tam lidé.

Mimo řádně fascinující,

to divadlo normálně hraje v nějakém

omezeném modu,

mají na repertováru několik her

nehrají v tom velkem sálu,

ten je teď plný humanitární

pomoci, takové to ošacení oblejčení.

Samotné hlediště

je zakryté,

ty hlavice nebo

ty taseradla jsou zakryta

bílým plátném.

Skouší se v protileteckém krytu dole,

když jsem tam byl tak zrovna

hrála katala.

Já to popisuju

jako opravdu existenciální zážitek,

protože ze zhorá,

kde to vybuchuje, jsem sešel do lů,

nanejsem byl v kultůze

úplně v jiném prostředí muzika,

tě hráli muziku.

Cvičili, protože

vpáteh tady bylo

poslední představení

uzavídali sezonu

a potlém muzikanti

v těchto dnech odíždějí

směrem na Slovensku do Terenčíná,

kde je hudební festival pohodá,

tam čás souboru

jde zahrát jednu svojí hru.

Ale je to opravdu oto divadlo,

to mě jako trochu dojalo,

když jsem se potom vrátil zpátky do reality

na ostraje slunce,

tak jsem z toho byl trochu na mě

jako to jako mimořádné,

co ti Ukrajíci

stále dělají, jak se drží,

jak jsou ochotni

dělat úplně normální

mírové věci

v tomto váličné mechalosu

a do sejí.

A když se potkáváš s těmi lidmi,

a bavíš se s nimi,

tak dáří se

ti z nich dostat

nějaké zážitky

moudra nebo pocity,

jako máš nějaký návod na to,

že se ti rozpovídají?

Matěj, tady ještě krtneš

a ty lidi

začnou hořet

a začnou ti vyprávě

v tomto váličné mechalosu

začnou hořet

a začnou ti vyprávět

strašné věci o té okupaci

o té současné situaci

takže si připadám jako psycholog

a někdy už jako vypouštím

už jako poslouchám

nebo předstídám, že poslouchám

protože ono se to nedá

ani moc vydržet

mám tady jednu rodinu, které

mojí kamarádi pomáhali

sebreli na nějaké peníze

ta matka

olhát se mi zase rozplakala

na rameňi

je to prostě běžné, o člověk

si připará jak houba nasává

to ale níhle tě by od toho byl dál

a takový tě lidový mudrci

jak naznačuješ, tak jako soutar

já jsem strável

docela rozčasu s Viktorem

který bydlí na tom zatopeném sítlišti ostrof

moja filosofia taká je

no i mojich druzej

mě tam prováděl

já zapravě o té okupaci

a potom jak ono náhlíží

vůbec na celou to situaci

jak já nad tím, jak jím má nadlet

říká hele tak ok

tak celá gráše podvodou

ono to nějak ale je dopadné

já to časem uklidím

jako normálně žijeme

a tím, že nás zatopili

tak život nekončí

neustále

jako se snaží být optimističní

jak to potom vypadá večer

když zalezou domů po zákozu vycházení

jak se to dá přežít

protože když se vrátím k té rodině

která mě pozvala do čestého patra

tak tě lidé spluží dnes a deně

24 hodin

sami dva

jako občas mají nějakou náštěvu

byli rádi, že jsem se tam ukázal

ale musí to být mimořádně vyčerpávající

jako psycholog

si nepřipadám úplně jako profesionálnou

mám toho docela dosť

když jsem fascinuje

jsou ve velmi tíživé situaci

děje si mi jedna katastrofa za druhou

a stejně jsou tak moc vstřícní

vůči cizinsům, uči novinářům

vyprávím ty příběhy

výš Martin Dorazínmi před časem říkal

že ho Ukrajenci taky zvou domů

nabízí mu jídlo, pití a vypráví

a vypráví

oni se nehodlají vzdát

to je mi naprosto jesné

vyplívá ze všech rozhodů

a Ukrajenci jsou taky známí

tak své domovy neopouští

a to i když se na ně

válí ta obrovská vlna vody

z kachovské přehrady

tak narazel si na ty, kteří v Chersvenu

přežili jak okupaci, odmítli odejd

tak přežili teď to obrovskou

pohromu tedy tu povodeň

samozřejmě v posatě všichni

těch, kteří byli pod vodou

tak jsou těch, kteří tady proželi okupaci

tady se vlastně mezi oslobozěníma

do dneška té měřníno nevrátil

jsem se nejezdí, protože

jsou na denodením pořádku

pod letěch statistik, co tak pročítám

deně při letí do samotného Chersvenu

zhruba 30 až 50 granátů

nebo raket

těžko říct, to je přesně

jako přímo do města

ale mě se stala situace, já jsem tady jezdil na jednu čerpací

stanici na kávu

byl jsem tam ještě v neděli

a v podíli nad ránem dostala zásah

a v útrí se tam byl podívat

ale nebylo tam vůbec nic

ale přitom to musím zdůrazni

a z letěnské a ruské strany

byla totálně přesná

jako zasáhlo to ty stojánky

úplně to zlikvidovalo

ale třeba ten domeček

kde bývá obsluha

ten zůstal relativně nedknutý

to znamená, že to musel někdo

přesně na véstu střelu

nebo jestli mají tak dokonalé mapy

spíš se přikládním k tomu, že to měli

kolaborant, tak který to dokonale zaměřil

a zase je to normální civilní cíl

tam chodili lidé na kávu

ten možný důvod, protože

i policisté, tak někde se musí občerstvit během

tak možná proto

ale jen jako pravdu tě lidé

tady zustávají, protože

oni za prvé

mají tady jaspoň nějaké domovy

mají tady nějakou istotu

kdyby se vedeli někam na západní Ukrajinu

nebo někam jinám, tak tam musí platit

ubytování

musí tam platit to jídlo

nakladnější, když se v cizím prostředí

do západní Evropy

nebo do Evropské unie si mnozí vůbec

netroufají, tam moje kamrátka

Olga, ta vlastně nebyla nikdy

v životě jinde, než na Ukrajině

ani te nejí manžel

jsou to, třicátníci

mají 11 letou ceru

a nejdál byly na krimu

občas se zajeli třeba v letek moři

což je od sud tak hodinka a autem

když to dobře dopadne

ale jinak nebyly nikde, takže oprně

když byly 4000 km

takhle jako pořád do kola od někud

přes to Rusko navíc

manžela by stejně nepustili

ona by musela ject sama s tou cerkou

což je taky pro ní nepřestavitelná

takže to řešení tě lidé tady zustávají

protože mají alespoň

nějakou istotu

a co lidé, kteří neží

přímo v Harrisonu, ale v těch vesničkách

jako okolo

se inho let, což je tedy

pravobřežný přítok dně prů

a klikatí se takovými

obrovskými meandrifte

rovné stepy

zabahněné, tady já člověk

z horby, která rozhodně žít nechtěl

klikatí se takových 40-50 km

až ke sněhu riftce

což je

vesnička nebo malé městečko

už v Mykolájevské oblastě

to je opravdu hodně daleko od sud

a když přišla ta obrovská povodňová volna

tak se obrátil to

křeky Inholce a pro těch

40 km teklá voda

a vystoupala do výšky

6-7 metrů

a zatopila ty vesnice po delté řeky

to jsem po prvé viděl

na vlastní oči, co ten

živel dokáže

a tam jsou lidé řekli bych

až je asi vzoufalejší situaci

protože to není Harrison

ten Harrison je před jenom známí

se mýří humanitární pomoc

to nálo kdo, protože to prostě není známe

no ale těch 6-7 metrů

když ta voda musela sméz ty vesnice

jako z povrchu zemského, ne?

ten prout noj rychlí

ale ty vesničky jsou na březích

ten jako postupovalo to

během několikardímitom říkali

kolem 5-6 hodin

než to ty domy zatopilo

a samozřejmě jak říkáš

ty domy, které jsou blízko

tak normálně spadli

protože jsou většinou postavené z ve příku

tak se to rozpadne

jako písková hrouda

to jako nic

a tam těch domů je zatopeno

a rozbyto také na několik desítek

no a tím lidem se moc pomoci nedostane

no prostě mají smůlu

a tě lidé tam zůstávají

a opravují ty své příbytky

tak aby tam prostě mohli obnovit život a dál žít

no někdo tam zůstane

oni jsou to velké rodiny Ukrajenci

žijí v rodinách, rozlelých rodinách

mají spoustu příbuzných navštěvují se

tě co mohou

tak se přestěhují někam příbuzným

bude do jiné vesnice

nebo okus dálte vesnice

nebo jim poskytné přístřišek

nějaký ten známí

ono také mnoho domuje

prázdných, že tě lidé utekli

takže se třeba někým domluví

a přebývají jinde

no a potom musí ty svoje domy dát do hromady

no ale ty domy co spadli

tak žádné pomoci se jim

jako nedostane

to je především váličné

a financovat obnovu domů

v této situaci je mimořálně těžké

já s to nějak nadokražu přestavit

jak by to ta administrativa byla schopná

vůbec procesovat takové věci

Jak je plan v Hersonu na příští týdny

obnová města, návrat života

no především

asi by bylo

pro město nejduleždější

kde by se podařilo ukrajinské armádi

by tlačit

ruskou armádu ještě víc na jich

aby to město

nedokázala ostřelovat

ale zhrom tomu, že není možné

pozibní síly dostat přes řeku

to je nereálné

mosty jsou rozbyte a

kdyby se o to pokusili vojáci

tak je Rusové

s té široké řeky smetou

takže jediná možnost je ostřelovat

to raketami

Heimarsy, stormshedou a dalšími zbranimi

ale to asi není spůsob

který by ty Rusy vytlačil

taková, že

ruští velitele

nebo generálové rozhodnou o tom, že se část

armády z této oblasti

přesuné do záporoží

nebo někam na východ tam, kde

probíhají tuhé boje, tam, kde se

ukraina snaží o proti ofenzívu

a tady by zůstalo méně vojáku

a už by třeba neměli

sílu, energi

a třeba ani munici ostřelovat

tohle město

jinak to bude neustále

pořád to bude nebezpečné

pořád tady budou umírat lidé

vlastit každý den jsou uranění

a každý den lidé umírají

a či místní ukrajensší fatalisté

zkrát se jdou dáno nakoupit

a pak zalezova čekají, jak to dopadne

Tak lůbom moc díky

za tvé svědectví příjmo

z herosonu

děkuji, příjemný den

Tohle už je všechno z Vinohradské 12

z pravodajského podkáztu českého rozhlasu

Dnes s lubomírem s Matanou

mým kolegou, který se vypravil

do ukraínského chersonu

Začíná nový pracovní týden

Pokud bude tehtít, tak každé ráno

můžete odstartovat s Vinohradskou 12

naše nové díly vychází

už po půlnoci

a to ve všech podkáztových aplikacích

Na slišenou zítra

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.