5:59: Český lev a dobrý rok chudé filmařiny

Jen u tým mobilu teď už data nikdy nikomu nedojdou.

Jsme na konci. České holva za nejlepší celovečerní hraní film získává film Ilboemo Producenta.

Nejlepší myslím ke mloňckého roku je podle České filmové a Televizní akademie film Ilboemo.

Režiséra Petra Václava. Gratuleme i všem tvůrčům vítezného filmu letošního ročníku Ilboemo.

Snímec natočený na motivy život a hudivního skvadatele Jozefa Myslivečka

porazil v 30. ročníku ankety film Arvéd, který byl jako nejlepší už dříve vyhlášen na předávání cen České filmové kritiky.

Na Český chelvech mělo dílo režiséra Vojtěch a Maška o životě jířího Arvéda Smichovského 12 nominací

a proměnilo třeba tu za hlavní můžský herecký výkon pro Michala Kerna.

Já jsem si od začátku večera přál po přát to mudle lvů osobně všechno nejlepší a mě se to splnilo te všechno nejlepší k tvím 30. nám děku.

V če mě síla jsou časné České kinematografie. Kám se za posledních 30 let posunula a obstojí v konkurenci Evropských filmů?

Je pondělí 6. března. Tady je Barbara Sochorová a 5.59. Spravodajský podkás ceznam správ.

Pavel Sladký filmový publicista a kritik spolupracovník Českého rozlasu radiožurnáv. Dobrý den.

Dobrý den.

Pavel, máme za sebou vyhlašování cen Český Lev, neuspěšnějším filmovým počinem, jak už jsme zmíněli loňského roku se v rámci 30. ročníku.

Téhle anketystal sníme k Ilboemo režiséra Petra Václava. Jedná se o historický velkofilm, který pojednává o životě hudivního skladatele Jozefa Myslivečka v 18. století, kterého Hrecky stvárnil Vojtěch Dick.

Jak jsem sledovoleváš Twitter, tak se to nakonec schoduje s vaším typem, že tento film bude vyhlášen tím nejlepším. Vymyká se podle vás možná Ilboemo z toho, co v České kinematografii loni nebo i v těch předchozých letech vzniklo?

Ilboemo se rozhodně vymyká, a to v několika ohledech. Je to na České poměry vysokorozpočtový snímek. Je to snímek, který je mimořádným způsobem založený na hudbě Jozefa Myslivečka.

Seraun Triumfo.

Nesunoskryve kozibéne komel maestro Mysliveček.

Na jihodíle a taky na nějakém vztahu k němu, protože režiser Petr Václav tenhle film připravoval s dirigentem Václavem Luksem po velmi dlouhou dobu.

Je to jihosrcový projekt, kterému věnoval poslední dekádu. Můžeme zjednodušeně řečeno říct.

Smět tytele.

A vy to nománte?

Je to snímek, který česká filmová a televizní akademie, která česká lvi udíví vyslala do boje o oskarovou nominaci, což nakonec se nevyšlo.

Nicméně bylo zjevné, že se akademie za tenhle film postavila už v průběhu podzimu, kdy se o tom návrhu na oskarovou nominaci hlasovalo.

Takže z tohodné důvodu a z důvodu toho, že to je skutečně velký mnoha ochledech těch remeslených ústihodní filmový projek

ilbojmo svým způsobem favoritém a tuhle roli nakonec naplnila.

Božedej, jak dosáhnu svého cíle.

Můžeme ale možná říci, že komu se ambice nenaplenili je Vojtěch Dick, který nedostal cenu za hlavní mužský hrecký výkon v tomto filmu.

Proč myslíte, že se to podle vás stalo?

Kdybych se měl pustit do hlupší analízii českých lvů udělných filmu ilbojmo, tak bych konstatoval,

že zvítězel ve všechny vizuálních kategorích typů scenografie, masky a podobně a dostal cenu záreži a nejlepší film.

Ale ne za kameru, ne za strich, za scénář nebo za hrecké výkony.

Můžeme a tuhle český lv a pro nejlepší hrečku v hlavní roli získává zrozkoší doznamuji Klara Medišková.

A právě u těch hreckých výkonů mi to připadá podstatné.

Pro nejlepšího herce v hlavní roli získává Michal Kern za film ARVED.

Ilbojmo nyní film, který by emočně strohoval diváky tím, co o osudu Josefa Mislyvečka říká a jak to zobrazuje.

Je to film, který si udržuje odčity odstup k té době.

Je to film, který akademie podle mého názoru vystvihla i jako ten velký, dlouho připravovaný a nakonec dotažený

srdcový projekt s vládnoutou koprodukci, složité covidové natáčení v Itálii a řadu dalších věcí.

Čili není to film, který by se zaskvěl tím výrazným hreckým výkonem.

To byl skutečně vládním Michal Kern jako ARVED.

Donutětě kolok přiznání není za stak jednoduchy.

Jeho velmi ekspresivní kráce v tomhle filmu, který si nakonec odnesl třiceny v průběhu sobojtního vyhlašování.

To byl ten výrazný hrecký výkon a navíc velký oběv Michal Kern poprvé v takové velké hlavní roly.

Dopady tedy čištil vy, ale spoň podle vás v těch hlavních kategorích podle očekávání nebyl přece jen hlavním favoritem ARVED, režiséra Vojtěchamaška, o kterém jste teď hovořil.

A který vychází z životního příběhu jeřího ARVEDa Smichovského tady udejného zednáře a velmi rozprůplné osobnosti.

Není to možná trochu překvapení, že je to právě ilboemo, který to vyhrál.

ARVED získal cenu české filmové kritiky pro nejlepší film aloňského roku podle mého názoru zaslouženě, také jsem ostatně pro něj hlasoval, ale když se podíváme na to, jak se schodují výtězové cen české filmové kritiky a českých hlvů za posledních 10 let, tak zistíme, že vůbec žádný z filmů, který získal cenu české filmové kritiky v klíčové hlavní kategori, to nezopakoval na českých hlvech.

Je to rozdíl ve spůsobu hlasování, rozdíl v preferencích, který možná trochu světčil o tom, že ARVED si bude muset počkat, nebo sklidí nějaké ocenění v dalších kategorích.

Já jsem rozhodně rád, že česká filmová a televizní akademie neocenila jenom ilboemo v nějakým zásadním spůsobem, že by převálcoval všechny kategorie, ale že pamatovala jak na ARVED a tak na film Banger.

Adama Sedláka tyhle tři filmy, ačkoliv ve všech případech o díla mužských režisérů s mužskými hlavními postavami, a spončástečně reprezentují různorodost o loňského roku v české kinematografii, různou dynamiku, různá témata a různá pojetí na konec generačně různorodí režiséři, to jsou.

A když se podíváme na to, jak vytězní sníme k českých lvů, tedy už mnohokrát změnné ilboemo, dosud přijalo publikum, tak poslední veřejný údaj Unii je filmových distributorů ze začátku unora ukazuje u toho filmu necelých 86 tisíc děváků.

Některé úspěšné zahraniční domácích filmy dosahují spíš stovek tisíc, a třeba v československé filmové databázy má ilboemo v době, kdy se spolubavíme tedy v neděli dopoledne.

Tak má od uživatelů celkové hodnocení v uvozovkách jen 69%, jak takové vysledky vnímat u filmu, který je podle akademiků tím nejlepším, který loni v česku vzniklo.

Jak návštěvnost v kinech a ty kasovní úspěchy, tak taky to zprůměrované hodnocení na filmových databázích, jako je česofede, jsou podle mě velmi zavádějící měřitka.

Nedělám si úplně hlavu s tím, že filmy, které vytězí na cenách filmových nejsou ty nejnavštěvovanější a nejsledovanější.

To nakonec pozorujeme u hrady jiných výročních cen, ani oskary nejsou přehlídkou toho nejsledovanějšího v americké kinematografii na domácí nebo celosvětové půdě,

ale vyzdvuhují velmi často projekty, které mají renomé, mají dramatické zázemí, ale nejsou těmi největšími diváckými hity.

V nadcházejících oskarych to velmi snadno můžou být fejblmenový Stívna Spilberga. Působyvé drama velmi osobní, ale u diváků na mnoha místech posvětě dost propadl tenhle film.

Takže to, že ilboemo nedosahuje i když těsně těch 100 tisíc, což bych si představoval, že je taková optimální linie úspěchu pro podobný film,

tak to mě nezaráží a to, že ty stovky tisíc diváků chodí v Česku na jiný typ filmu,

kteřím na komedie Romantické, pseudoromantické komedie, filmy, které disponují velkými hreckými tvářemi a velmi bezprobelémovým lookem,

zplakátu musí být poznat, že tohle bude oddychová záležitost, pokud možno veselá se známými tvářemi.

To je prostě to, jak Česká kinmatografie, nejenom v tom minulem roce, ale v poslední dekádě minimálně zpíšte, ale funguje.

Teď je tady tento třicátník ve skvěle kondici, v nejlepších letech a s velkou hlavou. Všechno nejlepší českých lvé.

V Rudolfinu se předávají filmové ceny Český Lev jubilejní 30. ročník mohu.

O Kristjálové sošky letos usiluje dva a třicet filmů a televizních děl, gala večer jubilejního 30. ročníku.

Je to večer výmečný. I z toho důvodu, že za těch třicet let se mezi výtězi anominovanými obělivý hradně těch, kteří prokázali tři věci.

Obrovskou lásku k remeslů, oddanost k práci a také dokázali dotáhnout do cíle ten nejsmělejší sen.

Dobrý večer, já vám moc krát děkuji. Mám obrovskou radoct toho docení si strašně vážím.

Můj největší dík patří Petru Václavový, se kterým jsme poslední 12 let na tomhle filmu pracovali.

Děkuju mu za jeho talent, pracovitosť a nasazení.

České holvá za nejlepší film roku 2022 získal snímek Ilboemo o skladately Jozefu Myslivečkovi.

Celkem si odnesl šest sošek včetně té zareži.

Já jsem enormně dlouhou dobu, spíš čekal na peníze. Já jsem vlastně roka půlstudoval Myslivečka jeho dobu.

Byhem několika let s Václavem Luxem jsme objevovali jeho hudbu, která vlastně nahráví je velmi málo.

Čili ta hudba nám jemu byla neznámá, takže práci to zabral, ale největší a nejhorší na tom bylo to čekání na peníze.

Letos se v závěrečném hlasování Českého Lvova utkalo 32 titulu.

Jak je to podle vás jako kritika s kvalitou těch snímků nepřevažuje tady trochu kvantita nad uměleckou hodnotou, jak to vnímáte vy?

Já si myslím, že ten loňský rok 2022 byl mimořádný v mnohá ohladech pro Českou kirmatografii.

Že to byl velmi dobrý rok, nejenom z hlediska počtu, těch filmů, které se objevili v kinech, které se objevili i na zahraničních festivalech,

které reprezentovali nějakou různorodost i nějaké nové naděje.

Takže myslím, že ty nominace na Českém Lvovu docela dobře zastoupili různorodost až snad na nějaké výmky.

Zatímco v některých minulých ročnicích jsem měl pocit, že těch pět nominačních pozic je snad až příliš pro tu bylansiloňského roku,

a že jsou tam filmy, které jsou občas vysloveně do počtu.

Tak letos jsem tenhle pocit příliš neměl, přikládám to právě tomu, že se dostalo aspoň okrajově i na některé menší tituli,

kromě těch, o kterých už jsme tady nejvíc mluvili a že se podařilo postihnout to, co Česká kinematografie

vracající se stejně jako další světové a evropské po covidu, jsou možná nejvíc do té předcovidové formy,

což v Česku v roce 2009 s tom posledním předcovidovém roce byla skutečně vítečná forma minimálně co do diváckých výsledků.

Takže tenhle rok vyznívá v tomhle smyslu v nominacích i v tom ohlednutí zaloňském dospositivně.

Už jste to trochu zmínil, že se v tom letošním předávání cen dostalo i na snímky, které nejsou ten úplný mainstream.

Čeká nás podle vás teď nějaká nová vlna řekněme, vlna 21. století v Čelestvůrci jako je Terezan Votová.

Připomeňme její film Světlo Nóc nebo drívější filmem Mečiár, nebo třeba Adam Sedlák a jeho banger, nebo Simon Holly s filmem.

A pak přišla láska dva z nich se ostatně dostali i mezi ty nominované a snímek banger si odnesli i dva České lvy.

Jsme na pokraj nějaké nové vlny českého filmu.

Nemyslím si, že jsme na pokrají nové vlny. Myslím si, že nějakéto medialní očekávání,

čehokoliv čemu bychom mohli říkat nová vlna je trochu prokletím Českéjkej kinematografie.

A že sami tvůrci by se tomu raděj vyhýbali.

Je to spíš nějaká různorodost, která čeká na to, že přijde nějaký výrazný zahraniční úspěch.

Že se nějakému filmu podaří dostat se do hlavní soutěže některého významného evropského festivalu,

kde bude reprezentovat nějaké třeba mlačí ménu, na které se postupně soustředí ta pozornost

a ze zkušenosti s dalšími menšími evropskými kinematografiemi.

Víme, že takový úspěch velmi často znamená, že se zahraniční pozornost soustředí

nejenom na toho jednoho vybraného režisérá tvůrce, ale i na celý ten region,

že se ten filmový průmysl začne rozlížet,

jestli v tom státě a v ten národní kinematografii nejí třeba ještě někdo další,

kdo by stál za podobnou pozornost a že z toho těží vždycky celá ta národní kinematografie.

Takže novou vlnou nečekám.

Jsem spíš enormně zvědavý, který z těch hlasů,

který s autorů, který je třeba schopen nějaké radikálnější, vyhranějnější pozice

nebo i stilového přístupu bude nakonec ten, kdo se nějakým výraznějším způsobem jako první prosedí.

Zniněli se nějak filmy, které jsou v rámci udílení filmových cen oceňovány,

akcentují se třeba teď nějaká jiná témata,

měny způsob spracování nebo vypravování, než tomu bylo dřív.

Kdy změnám určitě dochází, Arvet už změňovaný je příkladem debitového filmu.

Ovojtěchový, Maškový je těžko můžeme mluvit už dnes asi jako o mladem režisárový, ale je to debitový film nového tvůrce,

který a to je evidentní každému, kdo se na ten film podívá,

nechtěl točit nějakou klasickou biografii, problematické figury z českých dějin.

Není to určitě běžný historický film, který by dbal na fakta i díky tomu,

že spracovává takovou postavu, jako spracovává.

Velmi brzo jsme se rozhodli, že o takovém charakteru chceme vyprávět, dá se říct, nely nejárně.

Pojířím Arvédu s Míchovském, jste už možná slyšel.

Nemáme lepšího koruního světka.

Natočil spíš mindgame film, film, který je spirálou do myslité hlavní postavy,

film, který chce být podmanivý, přitažlivý a zároveň ambivalentní.

Tohle je třeba nějaké vyhraniní se estetické nebo vyprávěcí

v uči tomu, co v české kinematografii dlouho převažovalo, nebo možná stále převažuje,

v těch filmech, které se odehrávají kolem skutečných postav českých dějin.

Mladých králi, jestli chcíš být všechno, co ostatní by se přáli

a nechat své protíbníky vdáli udělají banger.

Banger je samozřejmě film, který se zase obrací hodně do té repove,

komunity mluví slangem a slovníkem v sůčasných 20.

Že zdelá na Instagram fotku s popiskem pc Zara Kolařeva.

Já už mám přes tisíc lajků.

Tytuł má neskoupé každý.

Takže ty ho nemáš?

Ježí na to mlačší ublykům, řekně mi, a spodně částečně,

když já si myslím, že ten film docela dobro,

že oslovuje právě i ty starší divácké generace.

Světlonoc je velmi feministický film,

film, který kombinuje nějakou folkhororovou stylizaci

se sociální kritikou slovenského Lenkova.

Če?

Kto se to stalo?

Je to to zakljate?

Nie, nichepeš.

Čili tohle jsou nové tony,

které se objevují, a nakonec, kdybychom se měli podívat

i na třeba ty televizní kategorie, které český lef také má,

tak tam je to skvělepatrné v kategorie

nejlepší televizní seriále, kde je Větlet,

čili film, který vypráví o jednom

v uvozovkách po zapomenutém znásilnění atom,

jak se k tomu staví znásilněná a ten,

který se toho dopustil před lety.

A na druhé straně, pozadí událostí,

čili televizní miniserie v reži Jana Hřebejka

velice problematická z toho džendrového,

stereotypního hlediská z toho,

jak se dívá na vztahy na univerzitní půdě,

čili tohle je nějaká rozkročenost

českých tvůrců reprezentovaná generačně,

stylově, ale i jinak v těch kategorích,

když je postavíme vedle sebe.

Taky na tom konkurence schoknost českých filmů,

třeba v zahraničných soutěžích nebo v kinodistribuci.

Dokáže česká kinematografie podle vás

obstát v konkurenci třeba evropských snímku?

Nemá to jednoduché, to rozhodně.

Když se podíváme na to, jak to vypadá

v současném evropském filmu,

tak velké množství evropských kinematografí

má problém s tím, že tvůrci mají

relativně úspěch doma,

mají úspěch na domácích cenách

a u domácích diváků,

ale velmi málo ty filmy rezonují

v ostatných evropských státech.

Podaří se to do roka nějakému

omezenému počtu francouzských titulů,

že výrazně zarezonují vyných evropských zemích,

nějaký brycký film,

nebo případně třeba ještě

nějaký španilský snímek

víc cirkulují v zahraniční distribuci,

ale že by polské filmy měli pravidelně úspěch

velký divácký vyných evropských zemích,

nebo že by české filmy

byli úspěch v distribuci jinde po Evropě.

To se skutečně neděje, nebo velmi vímečně.

Takže to jsou nějaká, řekněme,

divácká kryteria úspěchu české

nebo i jiných evropských kinematografí

v současnosti.

A co se týče evropských festivalů,

které jsou nohem otevřenější

to Evropské pestrosti,

a které vzdvihují různá díla

velmi často mimo mainstream,

tak tam patrně česká kinematografie

je něco trochu zaspala v době

před 15-20 lety.

Nepadažil se nastartovat některé vazby,

které jsou nutné

se lediska toho fungování

festivalového okruhu a filmového průmyslu

v Evropě, aby ty podmínky

pro stálou účast českých tvůrců

na zahraničních festivalech

a v prestižních hlavních soutyžích byly.

Někteří tvůrci,

někteří producenti, kteří usilují

o zahraniční koprodukce stále

a o ty koprodukční vazby

se to snaží doháněn.

Zároveň douhou dobu platilo,

že v české kinematografii

chybí nějaké výrazné,

radikální, vyhraněné

nebo nespokojené autorské hlasy.

To do určité míry přetrvává

a je otázka, komu

se tenhle takový trochu by se možná

až mohlo říct sklenený strop

na tou českou kinematografii

podaří nějakým způsobem prorazit.

A dá se říct,

že se ten sklenený strop

dáří trochu prorazit českému animovanému filmu,

že ten teď prožívá

své zlaté časy, že se mu dáří?

Český animovaný film je

v tomhle trochu kategorie sama pro sebe.

Je to skutečně veľmi úspěšné

období české animace

a netrvá několik posledních sezon

trvá už veľmi dlou hodobu.

Čili je to něco, co stojí za vzdvěžení

a je to podle mě taky pole,

které je veľmi zajímavě dominované

ženskými tvorkiněmi

a je to veľmi různorodé pole.

Když se podíváme na patrně

největší úspěch

a to je oskarová nominace

pro film CERA,

který se dočká ocenění i na řadě festivalů,

tak to je film původem růzké tvorkině

Dary Kaščevi.

Vlastně ta nominácia

ten úspěchtoho meho filmu

mě dává možnost,

že byt odvažnější možna

a možnosti dovolit

nějakou spolupráce

s profesionálnemi nebo s lidmi,

které jsou pravdotalentované,

které bych se chtěla

spoluprácovat na dalšém filmu třeba.

Když se podíváme na milítati

a další filmy,

skvěle filmy, které natočila Diana Kamhanguyen,

čeli Česko-Vietnamská tvorkině,

když se podíváme na některé další

z těch filmů,

tak skutečně vykazují

i intenzivní

tvůrčí zázemí,

které je skvěle různorode

dnostě džendrově a tak dál.

Takže možná je to něco,

s čeho by si

ta mainstreamová hranáky nematografie

mohla brát příklad

my v tuhle chvíli

čekáme mimojné, jak bude vypadat

nový film právě zmínene Dary Kaščevi,

který se bude menovat Elektra,

jsem na něj velmi zvědavý

a na některé další animované projekty

nakonec i na poli

celovečerního filmu se to poražilo dotáznout

úspěchům, mám na myslí

majslunce Mát, Micháli Pavlatové,

režisérky, animátorky

a také vedoucí příslušné

katedry animace na Famuk,

čili její podíl

je autorský i pedagogický.

A jak moce na kvalitě českých filmů

a třeba i na jejich konkurence

schopnosti odráží možnosti

financování filmu, které v České republice

vznikají nutnost

šetřice v poslední době

skluňuje ve všech oblastech, ale mohlo by se zdát

i podle toho počtu filmu, která letos

české holva, že

české kinematografii se v tomto směru daří

je to tak skutečně nebo je to

jen lajcký pohled zvenčí.

To velké množství je titulu, které měli

v loni premiéru, je taky důsledkem

různých covidových odkladů,

zdržení některých produkcí,

čili neočekávám, že

letošní rok tohoto čísla dosáhne

znovu, co se týče

těch možností financování

nebo situace české kinematografie

tak bych prosrovnání

zvědl, že Evropská audiovizuální

observatoř, která se zaměřuje

na zběr dat o filmovém průmyslu

v Evropě, zvěřeněla před nedávnem

průměrný rozpočet

Evropského filmu,

vycházející z dat roku

2020, čili dva roky starých

ale stále platných

a tenhle průměr, který

činí necelých 2,5 milionů

euro, je

rozpočet, o kterém si většina

českých filmů může nechat jenozdát.

Překročit několika málo

titulum do roka

za ten loňský rok právě Ilbojmo

nebo Jan Žižka

a naprostá většina těch snímků

i včetně těch, které byli nominované

na českého hova tohohle průměrného

čísla nedosahuje.

Tak to jenom v tomhle srovnání

a covidová krize a covidová lockdowny

taky prohloubili

prekarizaci toho oboru, což

znamená existenční neistotu

těch lidí, který ve filmovém

průmyslu vůsobí, protože

filmový průmysl je oblast,

která hodně stojí na buzných

mikro příležitostech

projektovém fungování

na místo nějakých pevných

dlouhrbích zaměstaneckých uvaz.

To jsou všechno věci, které

pro spoustu českých filmařů

to rozhodně nedělají s naším

nakonec i mezi nominacemi

byl třeba film a pak přišla láska

film, který navzdory tomu, že

není debitem, tak byl financovaný

z vlastní kapsy, bez podpory

státních peněz

a pohyboval se na takové spodní

hraně podle meho názoru, za který

je leze film natočit, pokud by to

neměla být jenom konverzace herců

v jedné místnosti.

Jsou to filmy, které vznikají

i třeba mimo pole toho hraného

filmu, mám na myslí hlavně

dokumentární tvorbu, ve velice

zjednodušených podmínkách, které

vyžadují značné nasazení

osobní od těch tvůrců.

Jsou filmy, které v tuhle chvíli

vznikají v Česku

za peníze samotných

těch tvůrců, kteří

do toho investují statisíce

vlastních peněz, bez

rozhodně jasné vidiny

nějaké návratnosti, čili,

že by Český film

zažíval s hlediska

financování nějaké zlaté časy,

kteří to vrdilo.

Vraťme se na závěr ještě jednu

předávání cen Český Lev,

co se dá o Českém filmu na základě

toho, jaké snímky byli letos oceněny

říci, jak na tom Český film

po těch 30 letech samostatnosti je.

Těch 30 let

svádí k bilancování, ale

není to tak jednoduché, kdybychom

se podívali na filmy,

které pozbírali ocenění

nebo které minimálně výrazně vyšli

v těch nominacích, protože

snímky jako objeď nebo

světlo noc si na konec žádnou cenu

neodnesli, tak je to

kinematografie,

která se opírá o přízení

domácích díváků,

minimálně u těch mainstreamových hytů

na konec víc než třetina

prodených vstupenek do Českých kin

dne na České filmy, na filmy

domácích tvůrců.

Kinematografie, která má

zatím nepříliš naplněné

zahraniční festivalové

ambice na vzdory

účastem některých filmů

především ve vedlejších soutěžích

a některých významných festivalů

jako byly plonii venátky

nebo lokarno, je to

kinematografie, která je

možná nedostatečně financovaná

ale s vím způsobem

alespoň ve srovnání s některými

susedními zeměmi relativně stabilní,

je to kinematografie,

která by si možná zasloužila

prohlubovat svojí různorodost

a nových talentů

samozřejmě není nikdy dost.

A to je z pondělního podkáztu

5,59 všechno. Díky,

že nás posloucháte. Pokud máte

nějaký postřech, nebo třeba

typ na téma, napište nám,

najdete nás na sociálních zítích

a napsot nám můžete také na email

naše adresa je za minuto 6

zavináč cez.cez

.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.