Vinohradská 12: Češi a konspirace. Jsme společností nedůvěry?

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Společnost nedůvěry náš nový velký projekt.

Jak silná je výra v konspirace, čemu Češi věří a jak moc a proč by nás to vůbec mělo zajímat.

Na to všechno se ptám kolegi datového novináře Honzi Cibulky a Paulini Taberi,

ševky Centra Provýzkům Veřejného míniní.

Dnes je pondělí 19. června.

Ahoj a dobrý den, vítejte ve Vinohradské 12. Honza Cibulka, kolega si rozhlasu.

Ahoj.

Paulina Taberi, sociološka, dobrý den.

Dobrý den.

Je Česko společnostný nedůvěry?

Není, není.

Ale proč jsme ten výskum tak nastvali je, že my jsme předpokládali,

že nedůvěra ve stát, jeho instituce nebo v celkový společnostný systém bude hrát roli.

Výskum se nám ukázal, že hra je zcela zásadní roli v tom,

jestli lidé budou na chylní věřit konspirantšním teorím a desinformacím.

A zároveň bych se popřela a Česko společnostní nedůvěry je.

Ono totiž záleží na tom, na co se přesně ptáme a co přesně měříme většinou.

Když měříme důvěru, tak měříme důvěru i v meznářími srovnání politickým institucím,

protože to jsou instituce, které nějakým způsobem legitimizují režim a demokracii.

A ta důvěra je poměrně níská a to nejen v České republice,

jsou země, kde je vyšší a jsou zeměne zajméná zeměstřední Evropy,

východní Evropy, latinské Ameriky, kde je nišší.

A potom se musíme ptát, co to pro vás jako znamená,

jestli to popisuje celou společnost a spíšené,

mít třeba v České republice víme, že máme instituce, kterým důvěřujeme,

jsou to třeba instituce, jako je Armada nebo policie.

Tam třeba důvěra je relativně vysoká a co je důležité od 90. let stoupa.

To znamená, jsme i nejsme společnost nedůvěry a musíme se ptát,

jakým institucím důvěřujeme, to jsou třeba tým mocenským instituce,

ale je relativně i soudům a podobně, a kterým institucím nedůvěřujeme

a co to teda znamená.

Honzo, proč nás to vůbec zajímá,

jestli jsme nebo nejsme společnosti nedůvěry?

Rozla se tady tomu projektu věnuje, protože tema nějakých dezinformací

a konspirací v tom veřejném prostoru rezonuje už docela dlouho,

střídavě se vrací a my jsme vlastně cítili, když jsme na tom reportovali,

že nám tady chybí nějaké faktické podklady, protože spoustali dní na to má názor,

opakovaně se to vrací jako politické tema, měli jsme tady snahy

oprosazení různých jako regulací, zákonu, nějaké akční plány právě na boj s dezinformacemi,

ale my jsme vnímali, když jsme to obsali, že všechny tady ty politické snahy

tak nebyli podložené jako něčím faktickým, většinu to byly něčí názory,

často se tady do vlastně veřejného prostoru dostávaly jednotlivci,

kteří třeba nebyli odborníci, nebyli výskumníci, ale měli na to tema nějaký silný názor,

ten názor velmi jako sebevědom mě prezentovali a na základě toho potom docházalo

k nějakým jako řeknu společenským no bo politickým rozhodnutím,

jak tedy tady s tou problematikou naložit, ale nám právě chybilo

jako nějaké faktické podložení, aby jsme teda věděli, jak si ta česká společnost stojí

a o jaký problém tedy dé nebo nejde.

Neduvěra se často pojí s pojímem konspirace,

vy to používáte i v tom novém výskumu v té séry několika článku,

proč se bavíme o konspiracích a ne v tom mnohem častějším sluvku

totiž dezinformace, které se objevoje v posledních letech v mediální prostoru?

My se bavíme trocha o obojím, protože v tom našem výskumu

samozřejmě primářně tam byly předkládání nějaké výroky ohlední konspiracích teorí,

což jsou teorie, které jsou, řekněme, mnohem stálejší,

nebo jsou takové, jsou tady přítomné některé z nich, které jsme tam předkládali

nikoli v nějaké dvám měsíce, ale třeba 20 let, 30 let a tak dále.

Takže to je nějaké gro, které je tady přítomno další dobů

a potom jsme tam samozřejmě zaradili i nějaké dezinformační narrativy,

které jsou, dejme tomu, aktuální a které by mohli mít dopad.

Proč jsme se pro to rozhodli? Vlastně to má dva důvody.

Jeden důvod je celá prakticky a to tak, že dopad dezinformace můžete měřit

jenom v té chvíli, kdy právě probíhá prostorem.

To znamená, stát dezinformace má relativně krátkou dobů,

dá se vyvrátit, dá se nějakým způsobem ověřit.

Ty konspirací teorie jsou tzložitejší, dosť často vlastně se vzpíraj nějaké fazvisifikací,

je velmi těžké, jako celý ten konspirací naradej v té teorie,

jako vyvrace, a vlastně nabízej mnohem širší alternativní výklad.

Ta dezinformace může být velmi jednoduchá, velmi učilová, může pominout velmi rychle,

jako třeba když se objevilá v průběhu prezidentských voleb dezinformace,

že Petr Pavel zemřel nebo něco takového.

To je velmi krátkou dobá dezinformace, který dopad můžeme měřit,

vlastně třeba jenom to dopoletné, kdy se uvěří ta informace,

kdy se ke všem dostane, a zase se dostane ta verze, která je správna.

Takže ta konspirací teorie je dlouhrobější, sofistikovanější,

třeba typologicky, ve vakcínách jsou jedy, které nám chtí lékaři napíchat do žil?

Třeba, to může být, ale konspirací teorie vlastně pracují

celkovým výkladem světa, tam může být nějaký nový světový řád,

nebo že svět ovláda i nějaké sýly, které jsou v pozadí,

jaké my nevidíme, a ty politici jsou jenom nastečení,

nebo novináři jsou jenom tí, který pracují plněkou jiného.

Tamte o mnohem jako širší výklad světa,

než jenom to, že se usálí jeden konkrétně narady,

třeba o nějaké instituci, nebo o nějakém člověku.

Třeba konkrétně, pokud se budeme držet těch čipů v těch vakcínách,

tak tam tím cílem není jenom prostě otrávit populaci,

podle těch konspirací těch teoriíti, če by jsou tady proto,

aby třeba právě bylo gejcovi umožnili ovládat lidstvo,

že je to nějaké jako jeho dlouhodobé plán,

který se navazuje na to, že existuje nějaké tedy uskupení elit,

které zezadu tahaí za ty nítky a ovládají společnost,

tak právě tím, že tady tady ta jednotlivost,

nějaké vakcí nejtřeba v tu chvíli proti covidu,

se stanou součásti nějakého širšího dlouhodobého plánu

a ta informace o tom, že tady nějaký takový hled plán,

nějaká taková jako konspirace existuje,

tak to je nějaká dlouhodobá konspirací teori.

A když dám další příklad, tak třeba to může být

migrační vlna do Evropi uprchlíku,

že ten síl není ten, aby ti lidé uprchlí před válkou,

ale že chtějí obsadit Evropský kontinent a tak dále.

A zase to jsou části nějaké dlouhodobé konspirací teori

o tom, že ty elity se snaží ovládnout oslabit západ

a převzít nad ním kontrolu.

A tomu hle Češi věří?

My jsme přišli samozřejmě na to,

že jde o migrací zeměn a z jiných kultur.

My tam totiž po to máme nějaké skupiny,

které jako více podléhají vlastně těch antimigračních narativům,

ale zároveň, když jsme se jí v tali na přímání Ukraincu,

tak jsou relativně střícní k tomu,

že by se tady mohli jako usadit i s tou potřebnou dobů.

Sou narativí, který mají větší úspěch,

to znamená, že třeba ty řekneme anti-islámské,

nebo ty migrační narativy jsou přímány mnohem větší střícností,

než třeba narativy vůči Rusku.

A jsou tam samozřejmě, my jsme se točíš do těch narativů,

snažili vložit celé to spektrum.

A my jsme v podstatě tam zařazovali narativy,

u který jsme přepokládali, že budou více zdílení,

po migrační krizmi jsme přepokládali,

že ty antimigrační narativy budou ty více zdílené,

ale jsou tam i narativy, které jsou relativně byzární

a nejenom, protože máme ten politický postoj,

jako je to u těch proluských narativů,

ale že jsou prostě malo zdílené,

nebo malo rozšířené.

Třeba zrovna, třeba jsme se ptali na to,

jestli byla príncezna Diana, jako zahražděna

a takovéhle věci, které vlastně ani nejsou tně politické,

ani antisistémové, jenom jsme mapovali to,

co vidíme na té strany nabídky, jaká je ta poptávka.

Ano potom znikali ty otázky,

které mapovali jak moc tedy Češky a Češi,

nejenom, jestli to znají, ale jak moc to mu věří,

protože vlastně ten rozdíl mezi tím je taky velmi podstatný.

Pokud si vezmeme právě, jak Paulina změňovala

ty bizarní konspirační teorie, jako třeba Gentrails,

to znamená, že ty kondenzační čáry

zaletadly obsahují nějaké chemikálie,

které tady třeba snížují porodnost v Evropě,

tak tohle je věc, kterou zná v Českou spoustalidí,

ale minimum lidí tomu věří.

Stopy zaletadly obsahují tajně přidané

nebezpečné chemické nebo biologické látky.

Určitě Ano odpověděli 3% dotázaných,

spíše Ano 4%, tak na půl 8%.

Pandémie COVID-19 byla ve skutečnosti

vymyšlená jako zámenkak ovládání lidí.

Určitě Ano odpovědělo 9% dotázaných,

spíše Ano 11%, tak na půl 14%.

Nelegální migraces afrických zemí je organizovaná akce,

která má vesk ovládnutí Evropě k Míšeneckou rasou.

Určitě Ano odpovědělo 8% dotázaných,

spíše Ano 13%, tak na půl 16%.

Svět ve skutečnosti řídí skryté elity,

které jsou mocnější než jednotlivé vlády,

politici jsou jenom jejich lódkami.

Určitě Ano odpovědělo 12% dotázaných,

spíše Ano 18%, tak na půl 21%.

Člověk se může nechat sám sebe otestovat i na stránkách

i rozlasu, kde ty otázky jsou mu položné,

on odpovídá, věřím tomu, spíše Ano, spíšené, nevím a tak dále.

A pak mu víde i procentuálně to,

kolik dalších čechů procentuálně

tedy spolu s ním má podobný názor,

tak kde se ta leta data vzala?

My jsme prováděli sociologický výskum,

ten vzorek byl 3880 lidí,

právě proto, abychom se mohli podívat

hlouběji do toho vzorku,

a ta čísla populační,

ze kterými se ten člověk tam setká,

můžeste s ním a srovna to jsou z toho čísla,

s toho výskumu.

To mojá ešte zdůraznějím,

že ta kalkulačka na webu,

kde se člověk může srovnat,

tak my tada z ní nezbíráme.

My říkáme jenom, takhle to vidí prostě lidé okolo vás,

takhle to vidí další lidé ve společnosti

a je na vás, co si z toho vezmete.

A v teorie se nedá rozděli Česká populace

do několika různých skupin

podle toho jak moc věří,

nebo nevěří konzpračním teorín.

My jsme to zkusili empiricky.

My jsme si vzali 22 roku

nebo 20 narrativů,

které na tom webu lidé mohou

i viděda o testovace.

A na tom jsme provedli

týp analízy,

která semenuje analíza

latentních tříd.

A tam jsme

uděli, že ideální řešení

na analíze mám vždycky nablít

několikoho možných řešení toho,

že to řešení, které má

nejlepší statistický fit

a dáva největší smysl

je rozdělit populaci

na osm skupin.

Na základě právě toho,

jak lidé v tom našem sociologickým průzkumu

odpovídali na tyto otázky.

A ty skupiny jsou dělány právě

podle vzorce, které ta analíza

objevila, nebo kterou jsme objevili

za odpověďmi na

tyto konspirací

a desinformační narrativi.

Jaké ty skupiny jsou tedy například?

Ty skupiny jsou takové,

že vlastně se nám vytvořila škála

od nejákych velmi silných odpůrců

až posilné příznivce

s tím, že vlastně

nedá se říct, že by ta společnost

byla nějak stríkně rozdělená na dva tábory

nebo že by tady silně převažoval

tábor příznivců nebo odpůrců.

Ale je tam celá škála a

vlastně je to takovým, až řekněme

středem, kde jsme identifikovali

skupinu i apatických,

který to vůbec nezajímá.

Nezajímá jej jak politický systém

nebo jak ty otázky, tak je nezajímá

a vlastně vůbec tomu nevěnují žádnou pozornost.

A pak jsou tam tady tady tady,

který jsme nazvaní něco na tom je

to jsou lidé, které to hrovně

nejak zváž nezajímá, ale vlastně to nevilučí

a to odpovědí jsou takové jako vlažné, nejsou příliš

jako radikální a nejsou příliš

přesvědčení o svých názorech.

Na těch pohlech máme ty silné odpůrce

silný příznivce, s tím,

že ty příznivci, takové to řekněme

silné jádro, které se

vztahuje k těm konspiračním teorím a

disinformační nárativům je zhruba 6%.

Těch silných odpůrců

je kolem 17%.

A pak tam máme takový

tým mirný příznivci a takový,

který se tematicky liší a

mirný odpůrci, který jsou

buď více nebo méněm, tak nějak se

vztahuje k tomu systému.

Dá se říct nějaká konspirace

nebo témá z těch 20,

kde ta bipolarizace byla nejsilnější,

nebo kde naopak ta společnost je rozdělená

v pokouskách 20%

nevím, 20% silně věřím,

20% silně nevěřím. Rusko zautočo

na Ukrajinu, na to se Češi schodnou?

Na to se Češi schodnou.

Ale tam je důležité si říct, že vlastně to,

co definuje tu skupinu těch silných

příznivců, těch

konspiracistů nebo těch lidí, co prostě

ukonzumují ty konspirační teorie,

tak de o to, že oni mají nějaký náhle

světa, kterým vlastně filtrují

ty informace. A proto vlastně

lidí, protože u těch otázek je úplně běžné,

že na jednu dvě třeba člověk,

který i nevěří konspiračním teorím

odpoví, ano, tohle je docela možné.

Když je tam otázka zdali svět řídi nějaké

skryteelity, tak řada lidí si řeknout,

tak vlastně na to mě něco klidně být mohlo.

Ale to důležité je, že

pokud tedy člověk propará obecně

těm konspiračním teorím, tak má nějakou optiku,

kde vlastně za pohybem celého světa

hledá nějaká různá skryta a spiknutí

a filtruje tím vlastně potom všechny ty narativy

a všechny tu informace, a tím je právě

specificky.

Nakolik je tohle to,

podatěch výsledku, co vy teď vidíte

z toho sociologického průzkumu,

spět testu důvěru v ten systém

a stát?

Proto se to jmenuje spolčenostne důvěry,

protože to základní zištění je,

že a nejenom je to důvěra

ve stáda jeho instituce, ale jdeme tomu

v celý, řekneme spolčenský systém.

Kde jsme vlastně nasipali

důvěru institucím

a nejenom státním a politickým

ale i důvěru médim, což je důležité.

Dali jsme tam i nějakou

důvěru ve směřování, jako

na to Evropská unie, to jestli

je to ta spokojenost s toženstvím,

jestli tam hraj roli.

A potom jsme tam ještě dali něco,

čemu říkáme škála anomie,

což je odcizení od světa

nebo od spoločnosti.

A to celé, když jsme tento index

vytvořili a potom jsme se dál

dívali v regresní analizách, jak to funguje.

Tak tohle je vlastně predikter, který

fungoval z daleka nejlíp. To znamená

to, jaký člověk

připojen nebo odpojen o spoločenského

systému a to zkrzedí i tu důvěru, i tu anomii.

Potom naprosto

zásadním způsobem

ovlivňuje to, jestli je nebo

nejí ochoten věřit

konspiračního teorii.

Projekt, společnost

nedůvěry mimo zaměření na

díval i další věci.

Například to, kolik lidí nedůvěřuje

poslanecké sněmovně, přes

70%. Tisku rozhodně

nedůvěřuje každý pátý.

16% lidí pak souhlasilo s výrokem,

že za určitých okolností

může být autoritativní způsob

vládnutí lepší než demokratický.

Naopak více než polovina

odpověděla, že demokracie je

lepší než jakýkoliv jiný způsob

vlády.

V průzkumu se lidé

vyjadřovali mimo jiné také

k následujícímu výroku. Bylo vědecky

prokázáno, že někteří lidé

mají mimo smyslové schopnosti,

například telepaty, nebo

předvídání. Konec citátu

celkově s tímhle tvrzením

souhlasila většina dotázaných

skoro 60%.

Honzo, co je pro tebe ta nej

větší, najdůležitější informace

zpráva, která z tohole

vychází?

Pro nás je novináře.

Důležitý, že tohle nějakým způsobem

posováte veřejnou debatu.

Konspirace a dnes informace se

hlavně v kontekstu útoka

Ruska na Ukraínu posunila do

nějaké, ono se to vlastně

sekuritizovalo, najnou se z toho začala

dělat otázka vezpečnostních složek,

angažovali se tam tejné služby

a bylo to něco, co se řešilo

v polo utajení, my jsme tady měli

problém informovat, o tom, že vznikají

to se to tak jako ve skrytu, ale právě

ta informace, že

jako jádru z toho problému je nějaká nedůvěra,

tak ukazuje, že možná tady to řešení

není úplně optimální, protože my

respektive ten stát by vlastně měl chtí dvitváře

důvěru svých občanů, ukazyva,

že s nimi jedná na rovinu přesvět čivě

komunikovat, vysvětlovat svoje kroky.

Konoc konců viděli jsme to i byhem pandemii

covidu, že tady byli nějaké snahyuté

ovat informace, o vývojité pandemii.

Protože se, že možná tady ty kroky

jako jsou kontraproduktivní, protože my

tu nedůvěru vlastně prohlubujeme. Místo toho,

aby jsme otevřenou jako komunikací

a řeknu takovou jako přímostí

v účitiam občanům, naopak jako jim pomáhali

teda ten svěd vysvětlovat nějak v soulado

a nejim tam vytváře to vákům

proti konspirační teorie, o kterém

tady mluvila Paulína. No tázka je

zdáje to zvratitelné, ten trend

nedůvěry. Pokud se podíváme

na ty silní příznivce, tak tam

ta nedůvěra je tak vysoká,

že téměř to zvratitelné

není. Že jsou nepřesvěčitelní.

Nepřesvěčitelní, protože těm institucím

velmi nedůvěrují a zároveň

ale instituce jsou i média, jako když

mluvím o institucí, nemyslím tím jenom

politické jako nemyslím tím parlament, vládu a tak prezidenta

ale já tím myslím i média.

Ale samozřejmě my tam máme

mnoho, mnoho dalších

skupin, které sice nejsou

tak silně jako připojené na ten

daleká, jako nějak vtáhlí

do nějakých konspiračních teorií

a dokonce i ty, který jsme tam identifikovali

jako příznivce, my jsme

jich nazvali mýrní příznivce, konspirací

se zaměřením třeba na migraci, to znamená

oni těmhle těm nárativům, jako

přikladají větší váhu a s větším důrazem

im věří. Ale zároveň, když

se na ně podíváme, tak jsou velmi, řekněme

prosistémový lidé, jako to jsou lidé

zpokojení sřenstvím, na to

jsou to lidé, který jako nějak neodmítaj

demokratický systém,

ale zároveň, jako říkaj

ta hle skupina v největší míře,

že autoritářky způsob vládnotí může být

jako výstím ohledu lepší, než je

demokratický. To znamená je to

skupina, která naopak řád vnímá

jako velmi pozitivně

a ani neodmítá současný politický systém

v nějaké jako extrémní míře.

No a pak tam máme skupinu třeba něco na tom

je to nejsou lidé, který jako

nějak extrémně

opadá i nějakým konspiracím,

nevilučují to a

tamá smyslu tu důvěru rozhodně posilovat,

protože pokud se bude prohubovat

nedůvěra, tak ty lidé se prostě

odtáhnou od toho státu a v zásledě

vidíme dvě možnosti. Jedna možnost je

ta antisistémovost, ale druhá možnost

a ta není o nic nebezpečnější

jako nebo méně nebezpečná.

Je prostě upadání do apaty

nebo do toho, že je vlastně jedno,

jak to je, protože co se děje, protože

pro nás je to stejně něco

nedosažitelného a nutně

lidé nemusí věřit konspiracím, jenom prostě

už ten systém jako nenaplenuje

to, co oni si myslí, že by měl.

Uplně poslední věc mi k tomu zajímá

to, čiž objevují se čím dál tím častěj

hlasit lidí, kteří nejenom, že nevěří

v ten systém nebo nevěří v ty instituce

jako takové, ale vůbec nevěří,

že jsou legitímní a že existují.

Negrozí upravy u těchto lidí

jejich činos je velmi často

i sledová na médy

odtázka tedy na vás na oba

jako totální vyloučení z té společnosti

a podpory

jaké si kultury exibicionizmu

v mediálním prostoru, Honza.

Pavíme se samozřejmě o těch lidech,

kteří se objevují na těch

protivládních demonstrací

s nějakým pro ruským narrativem, potom

jsou tu ty bojůvky u těch soudů

a podobně. Já asi nemůžu

v nějakým způsobem hodnotit

mediálně exibicionizmus.

Já bych tady spíš viděl ten problém,

že člověk opravdu jako autenticky

stratí výru v to, že ty instituce

jsou legitymní a

že tedy nějakým způsobem trá ta moc

kterou jako veřejnou moc kterou

ty instituce vykonávají třeba právě soudy

nebo třeba právě policie.

Tak ve chvíli kdy v tohle to absolútně stratí důvěru

tak je více méně otázka

času kdy bude mít pocit, že ten systém

nelegitimně proti němu vystoupí

a začne se proti němu nějakým způsobem bránit.

A my jsme to viděli v základu,

kdy jde třeba něco skandují na soudce

nebo se prostě přetlačují z vystýční stráží

tady na měském soudě v Praze

ale ze zahraničí víme,

že ve chvíli kdy vlastně tady to ocizení

o to systému se jako ešte výrazně prohloubí

takže to může předůst i do nějaké

jako výraznější třeba formy násilí

a proto je opravdu hodně důležité

aby ty lidé vstále

jak zůstali v kontaktu s tím systémem

a by si teď úplně ne řekli,

že je to nelegitimní vláda,

která nad jmé vlastně tyránsky vykonává moc

a oni by se jí měli nebo mohli vzepřít.

Paulíno, jsou to lidé,

kteří nevěří, že existují Česká republika?

My bychom asi měli s být velmi opatrný

na to, že to, co vidíme v medích,

je jako po psání celéte skupiny

to není, jako samozřejmě

vy můžete jako provozovat

dezinformační web z různých důvodů

to vůbec nemusí být důvod,

která máte peníze a tak dále

takže to tak jako není.

Ale ano, to, co já úplně podpisuju to,

co říkal Honza, jako vy můžete mít

fakt velmi silný pocit,

že ten stát vlastně nejedná vůbec

ve vašem zájemu.

A není to medialní exipicionizmus,

protože tyto lidé se tam nedostanou

do těch medi, samozřejmě oni

nikdy media nepokryjou

100 tisíc lidí, který a co všechno si myslí.

Takže řekněme nějaké,

jakoby ty demonstracie, nějaká ta medialní prezentace

jde, žijí, jsou dvě věci.

A hrozí u nich, který to

absolutní veloučení ze společnosti

pokud jsou tak neduvěřivý?

Vlastně ne.

A to je to, protože my jsme měřili

takže ještě jednu věc a my jsme

do teď mluvili o institucionální důvěře.

My jsme měřili i

mezilickou důvěru a to na kolik

ty lidé věří svým blízkým

a svému okolí.

A tam jsme u těch skupin, které jsme

nějakým způsobem jste analízi získali,

ale tohle se ty skupiny neliší.

To znamená, ty lidé

důvěřují svému okolí a v tomhle smyslu

jsou jako ukotvení v té společnosti.

Oni nejsou jako vykořenění a než jo

někde o samoceně, jako o semělivoci.

Jenom věří svému okolí

a ty informace, které se k ním

dostávají, nutně nemusí projít

žádným jiným korektivem

v jiných medích a oni ještě více

konzumují ty desinformační weby.

Takže vlastně ta informační linka, která se k nim dostává

z toho okolí, protože lidé většinou

ty v nejvyšší sociální skupiny vývají

celkem dost homogení

a pokud nejsou tak se výhybají

těm tématům, tak vzniká tam nějaké

řekněme nepríliš konfliktní informační

prostředí, kde tě lidé

jako by nejsou príliš

vystavování, jako bytěm těm jiným informačním.

Žím pádem ještě se posilují více

ve svých vlastních názorach.

Tak moc díky, že jsme si o tom

mohli společně popovídat.

Nejse.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12

z pravodejského podkástu Českého rozhlasu.

Dnes s kolegou datovým novinářem

s i rozhlasu Honzou Cibulkou

a s Paulínou Taberi,

která vede centrum pro výzkum

veřejného mění, což je výzkumné

oddělení sociologického ústavu

Akademie vět.

Společně jsme probrali

konspirační teorie a společnost

nedůvěry. Pokud vás tohle téma

zaujalo, tak se doporučuju

podívat na irozhlas CZ, tam

najdete séry článků, ve kterých

se sami můžete otestovat a

přečíst si mnohem víc o tom,

jak na tom Česká společnost s důvěrou

nebo nedůvěrou je.

Na slyšenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.