Kriminálka: Centrální zamykání. Chladnokrevný vrah kvůli autu uškrtil mladou ženu

Český rozhlas dvojka uvádí trůkrajm Mérka Vanjury Kriminálka.

Je 25. duben roku 1995, časné odpoledne.

Tři a 30 letá blondínka odchází z jazikové školy a spěchá ke svému auto, které asi před hodinou zaparkovala na velkém náměstí v Hradci Králové.

Rodina Mladé Mamingy si ho nedávno koupila na lýzink kvůli podnikání a nový stříbrný Reynolds v 90. letech poutá pozornost kolem doucích.

Přesto okamžit jejího odjezdu nezaznamená to odpoledne vůbec nikdo.

A manžel s cerou je v podvečer začnou doma postrádat.

Když se neobjeví ani v průběhu večera, obvolají příbuzné i známé, ale nikdo o Mladé mám ně nic neví a ní neviděl.

U prostřetnoci se proto rozhodnou zavolat na policii, že zmizela.

Skušený pátrač tehdejší východ české mortparty Jaroslav Vevelk spomíná na začátek případu,

který jsem uvrl dopamětě kvůli silným emocím, kterého provázali.

Přišel to oznámit tenká na policii její manžel.

Z počátku věc probíhala naprosto normálně jako pořešovaná osoba,

s tím, že se začali samorějně dělat ty prvotní úkony, jezdit poměstě,

hledat samorějně dostali jsme od manžela a fotografie.

S tím teda, že jsme věděli, že paní Jarmila chodí na hodiny Francouštiny,

byla to podnikatelka, jak jsem se uzmínil, madá simpatická žena ve věku 30 let.

Ta žena mohla například odejít z domů od manžela,

mohla zůstat někde úkamarátky nebo někde indé, prostě se nevrátila domů

a mohla se stát samorějně obětí trestního činu, závažního trestního činu.

Stejně tak jako například mohla se stát obětí autonego děja tak dále,

pak mohla byť odklizena, prostě ten člověk se na jednou stratí

a policie je povinna vytvořit x vyšetřovatých verzí

a postupně tyto vyšetřovací verze vypouštět z toho případu.

Králové hradecký kriminalista Jan Lomnický prověřoval všechny možné verze

a mluvil se známými rodiny.

O tom, že máma dospívající dívky, by zdomova nikdy neodešla jen tak,

nepochypoval nikdo z nich a brzy bylo jasné,

že její zmizení bude mít mnohem vážnýší důvod.

Fakt, že v polovině 90. let zmizela i s novým autem

králové hradeckým kriminalistům, leco snapovídal.

Naposledy byla viděna na Belkém náměstí v Hradci Králové,

na starem náměstí.

Jej auto bylo zaparkované u podlouví

a když oděla z tohoto místa, tak ona mohla odět kamkoly.

Rozběhlo se klasický pátrání po pořešvaný osobie,

s tím teda, že mladá žena nebyla nikde nalezená

a věděli jsme, že používá ke své práci a k tomu,

jak je dělat ty hodiny Francouščiny, nové vozidlo,

které si koupila na Leasing, byl to Renault Clio

a s tímhle vozidlem se prostě stratila.

Po těch provedených úkonech, pátracích,

samozřejmě hlídky poměstěchle dalí,

měli jsme i vrtuník, stermovízy a tak dále,

jsme byli neuspěšní,

tak jsme si řekli s kolegou na morpartě,

ale my se musíme odrazit o to auto.

I nám možnost prostě nebyla.

Informace o tom, že se 3 a 30 letá blondínka Jarmila

stratila i s autem, proběhla tiském, rozhlasem i televizí

a byla zveřejněná i v pátrací relaci podici.

Média měla k dispozici fotografie ženy

a také auto i s registrační značkou.

Prostože první hodiny a dny pátrání byli intenzivní

a nejdůležitější, nepodařilo se najít žádné stopy

ani svědectví vydoucí k jejému nalezení.

Uprinul týden a Janolomnický připomíná hlášení,

které odstartovalo pátrání v rychlém tempu.

Malítka narazila v obci chýšť na vozidlo Renold Clio,

té dané barvy.

Policisté se všimli, že to auto stojí tam úté hospody

a zastavili tam a skontrolovali registrační značku.

Také značka na autě odpovídala té, která byla v pátrání

a policisté tak přecebou měli skutečně zmizalé autopaní Jarmily.

Okamžitě přivolali východ o českou kriminálku.

Tohle to vozidlo si koupil za 50 tisíc,

pak že měl ještě doplatí 160 tisíc jako doplatek,

jistý člověk, Libores,

který v té hospodě děl hostínského

a navíc nám to byla osoba známa, protože měl za sebou trstný minulost.

Tak jsme si s kolegou řekli, že to není jen tak samo sebou,

tak se mu samozřejmě předodělí důkazy,

jen takového charakteru jako, že kamaráde tady se může a nebusí,

ale může se jdat klidně i o vraždů, máme osobu v pátrání

a ty máš i auto heloví klop narovinu, jakým způsobem z hodna byl.

Zpočátku byl skoupí na slovo, nechtěl o tom hovořit,

proč se vlastně na to ptáme a tak dále,

to řekl, že to auto legálně koupil, ale nechtěl k tomu dále víc hovořit,

no a my jsme museli vysvětli, že tady se už nejedná o to,

že koupil nějaké auto, ale o to, že to auto měl někdo, kdo dneska chybí.

Až v tuhle chvíli zřejmě muži, který si v chýšti pronajímal hospodu došlo,

že by se mohl zaplést do mnohem závažnýšího zločinu a začal mluvit.

Ukázalo se, že policie měla obrovské štěstí.

Pozidlo, opravdu stálo vedle hospody, ale to byla zase další klíka,

protože pozděj jsme zjistili, že přivezl nějaké zboží tím autem do hospody,

nechalo tam stát a potom, že údajně nejmě si tam měl nějakou garáž,

ale byla tam za to hospodu nějaká zahrada a stodola a to auto zločinu nejtam.

Libor S vypověděl, že o auto se dozvěděl od sousetky

a taho propojila se svým bratrem, který ho prodával.

Tehle člověk nám absolutě nic neříkal, ale hrec me si s kolegou pro ně dojeli a říkáme,

tak máme už vozidlo, který je naprosto s totoženým vozidlem paní jarměry,

sedí na autě i spézetky, je stejný tak, jako když ona do něj nasedala.

Nikdo se nesnážil to auto a spomřodit, tak se říká na jiné plechy a tak dále.

No, tak tento člověk nám potom řekl, že auto dostal s tím, aby ho prodál

a že ten, kdo mu ho prodával, že mu řekl, že auto je prodajný za 210 tisíc,

on mu řekl, že mu na místě vydal 50 tisíc, který měl v hospodě vědělených,

160, že mu doplatí a je jediný, co teda, že věděl a to mu řekl ten souset,

že auto je prej odcizené.

Prodejce príjí proto na koupy hodně spěchal.

V tu chvíli už Jaroslav Vlks kolegy věděli, že jdou po dobré stopie

a možná, jsou té měř v cíli.

Našla povat kolem člověka, který byl podezřelý z vraždy, ale museli opatrně.

Dělali jsme si takovou, hlasně, informacíky o sobě,

dožádali jsme si nějaké věci, že cočasí době je bez pracovního poměru,

fláká se po městě, požívali alkolicke nápoje, když na mě měl peníze

a měl hlavně dluhy, dluhy kam se podíval.

Vydlal v přeběchovicích v jednom do mě, ve starej zástavbě,

no a my jsme zjistili, že se nachází doma

a tak pod určitou legendou jsme ho vylákalivé, na tam jsme ho sebrali.

Tým kriminálky může poprosil a cijde přeparkovat auto.

A 21. letý Miroslav P. nic netušíc vyšel ven.

V tu chvíli jsme si věřili na tolik,

že toho člověka překvapíme, že jsme schopního okamžitě spacyklikovat

a bylo nás tam hodně.

Když vycházel z domů, tak jsme s kolegou na něj skočili,

samozřejmě ani jsme nečekali, jestli je ubecozbraně,

protože jsme mu nedali žádnou šancií a tohle člověka jsme zadržili.

Tohle padá Miroslava, jsme si dovezli do kanceláře

a zační jsme na něm, jak se říká, pracovat.

Kriminalistému postupně předkládali informace,

které už o něm zjistili.

Na hradcích automatech prohrál deseti tisíce

a přestože byl zadlužený, nepracoval.

Vtřebechovicích pod orebem žil v pronájmu

a i na ten potřeboval peníze.

Ve vhodnou chvíli pak před Miroslava P.

položili kupní smlouvu a přestože z počátku zapíral,

nakonec přiznal, že auto ukradl a prodal přes svého známého.

Vyslíchali jsme ho tak, že jsme mu polopatě

vysvětlovali celou situaci, co všechno my k němu máme a tak dále,

a že by bylo dobré, aby on o tom pohovořil sám.

A on se tomu bránil.

Neustále tvrdil to, že s tím nemá vůbec nic společného,

co mu to tady chceme vlastně přišít, protože on nic neudělal.

Ale po stupem času docházelo u něho ke stále větší nervozitě

a začal se do celé věci stále více zamotávat.

Byl stále zmatenější a stále méně logičtější.

Pak jsme dospěli do takového stády,

jak kdy už nevěděl, co by nám vysvětel,

že nám všechno řekat a tak dále,

takže jsme se domluvili s kolegy na tom,

že přejdemé do živějšího výslechu.

Tak si pamatuju, že jsem kolegu vzal nachodbu a říkám,

kamarády mi to uděláme jinak.

Tady se dnábuť to objasníme, nebo ne.

A hop nebo trob, jak se říká,

co divych mu ukázal na tvrdu fotku pohřešované osoby paní armíry.

Kolega chvíli přemejšel a pak říká, ale tak to zkus a budeme do toho.

A když jsem vytáž její fotografii, nece na vočích poznal,

že je prostě něco se tady děje.

Ten člověk bylo vidět, že je podle fotografie

danou pořešovanou osobu paní armíly poznává.

Z několika stráné jsme si začali poměrně intensívně dotazovat.

Takže on byl překvapen vlastně z toho krupobití těch otázek

a snažil se reagovat, snažil se zapírat celou tu letu věc,

ale těch dotazů bylo tolik, že nakonec pochopil,

že opravdu už nemá cenu dál, co koli zapírat.

A já říkám, víš, co kamaráde, ty nemusíš být žádný vrach,

ty máš cepa jenom její auto. Pojď, pojedem se někam podívat,

kde se cepa něco stalo a závedeš nás.

A on mě v ty kanceláři začal mluvit, jak se říká,

začal mluvit jako kýha. Dostal kaffe, mohl si zakouřit,

co jsem běžně nechával pachatelům.

Miroslav P. se zlomil a operatyvě východočeské kriminalky

začal vysvětlovat, že ten den byl na dně,

protože se s ním právě rozešla přítelkyně.

Přemýšlel, jak by rychle přišel k penězům,

aby se dostal z dluhu, které si nadělal.

Byl 25. Duben 1995. A on si za poslední drobné dal dvě piva

vydné z hospot na králové hradeckém velkém náměstí.

Toulal se pak po starém městě.

A když procházel pod loupím, došlo k osudovému setkání.

A teď si všimnul, jak před ním přichází na velkým náměstí,

na plotí Kašný, tak to je úprostřed velkého náměstí,

měla zaparkovaný svoje osobní vozidlo Renold Clio,

Šedé Barvy, padní armila.

Když si viděl, že si auto odemkla, sedla si za volant,

přispěchal, otevřel si dveře u spolu jezkině,

sedl si tam, aniž bý něco řek, položil její ruku přez volant

a řek jenom, a či jde.

Takhle nám to krásně popsal.

Pak se zase odmočil, dola chvíli ticho, a já říkám dobře,

tak smetečkou toho, že ty nám popíšeš, kam stejeli.

Přiznal se z kto bůže stupaní poznal,

že si přísed ty do jeho auto, až někam jedete.

Mieroslav P. jí donutil odjet pod pohrůžkou nožem.

V autě prí nejdřív vůbec nemlovili,

a on blondínce za volantem jen ukazoval, kdy má je.

Sěli z velkého náměstí projeli pospíšelovu trídu

a pokračovali směrem Dotřeběchovic a narychnov nad kněžnou.

Žena se ho príp tala, jestli jí neublíží,

a on ji ukrydnil ať se nebojí, že jen potřebuje odvést.

Jenže v jeho hlavě zrál plán,

a zatím co se začeli bavit, přemýšlal, jak auto získá.

Po cestě došlo k tomu, že si přesedl do zadu

a měl k tomu své důvody

a vyptával se jí na jednotlivé podrobnosti týkající se její osoby.

Například, jestli je vdaná, co to je za vůz,

jak je starý ten vůz, kolik zaplatila,

jestli má děti, jestli na někdo čeká.

Prostě se snažil zjistit veškeré informace k její osobie tak,

aby se ujistil v tom, že koná tak aby byl co nejmý ohrožen.

Zatímco mladá žena se podle jeho výpovědi trochu ukrydnila,

Miroslav P. čekal na vhodný okamřek.

Pokračoval až do Orlickéhor.

Na to se mu zbytřil a říkáví, co kamaráde,

ište nám to takhle popisuješ, tak by tu trasu s tebou projedeme.

V momentě, kdy nám řek, že nám vlastně všechno popravdi řekne

a všechno ukáže, tak jsme se rozhodli na nic nečekat.

A okamžitě jsme ho naložili do auta s tím,

aby nám všechno ukázal tak, jak se stalo.

A to z toho důvodu, aby neměl vlastně část

si to rozmyslet a upravovat svojí výpověď.

Kolega řídil, já jsem s Panem Miroslavem seděl zádu na zadní sedadle

a říkal jsem, a teď nám ukazuje celou tu trasu, kdy jste jeli.

Tak nám to začal popisovat s tím, a to bylo hrozně důležitý,

že po nějaký době, budeme říkat ešte před odlickým háhrama,

si Pan Miroslav z místa spolujece přesedl dozadu,

protože si všimnul jednej věci.

Pani Jarmila na sedadce řidiče mělá hozenou

přes opěrku svojí kabelku, černou s uchem.

Tak jsem si říkal, a pozor, tak tady už začíná trošku něco smrdět.

Tady už se asi nebude na tenom pořejšovanou osobu

a před senom člověk má takový ten instink,

takový ten čuch dokonce se přiznal nám po cestě,

že mu pani Jarmila měla nabízet tisíc korun

za to, že má auto narízing, že ho splátí,

že ho má úplně nový, že snad splatila jednu nebo dvě splátky,

a že mu klidě dá tisíc korun nejsi větně má peníze,

hlavně ati pustí, že má doma manžela a malou ceru.

Na to samozřejmě Pan Miroslav úbec nějak nereagoval

a nechal pani Jarmilu dojet až do odlického hor.

V odlických horách se dostali na nějaké rozcestí

příkři žovatku u 3 lotrů, a u těch 3 lotrů zastavili,

on ho neustále měla prosit o to, aby ji pustil,

že prostě odejde a ti nechábí, ta ti neubližuje,

ale on tehdy využil toho, že měla naramení kabelku

a chytil ten pás od té kabelky a přes opěrku ji začal škrtit.

Jak tím pásem té kabelky, tak i rukama, až ji v tu chvíli usmrtil.

Dokonce nám vyprávěl o tom, že kole mělo auto, ale on pokračoval.

A pak už jenom počkali, jestli je venku klid

a vynnali zvozu a zatáchy do lesa.

Jan Lomnický a Jaroslav Vilk zatím s vrhem dojeli

až na setmělé rozcestí u tří lotrů nedaleko uhrínová.

Když jsme dojeli na to místo, na to rozcestí,

tak si pamatují, že řekl, tady zastavte.

A my jsme zastavili, já jsem vytnul motor tehdy

a pamatují se, že chvíli se díval, jakoby do lesa, do té tmy

a pak řekl, tady to bylo.

Takže my jsme vystoupili zvozu, jisteli jsme o tak, aby nám neutekl

a šli jsme k tomu místu, které nám ukázal.

Jednalo se o dolík, kde vlastně už z dálky byla vidět světlá ruka

a bylo tam tedy tělo, té pohřešovane, mladé ženy

a bylo přikryté větvemi.

Já jsem přímoc stál na místě činu nad tím tělem,

které bylo zaházeno několika větvemi

a kdy jsme otkil asi 3-4 větvé, tak už se mi děl nohy

a boty pohřešovane o sobě jarměly, tak už nám bylo jasné, kamaráde,

ty nejseš jenom svědek, ty už seš vrach, ty si to tvaní zabil.

No, nic jsme mu na místě neřekli, zavolí jsme kompletní výjezd,

včetně jsou dního lekaře.

Je pravdou, že kdy jsme šli k tomu místu, tak jemu se začal chvět hlás.

Prostě se dostal na místo, kde někomu ublížil a někoho tam nechal.

V té chvíli, dá se říci, spolupracoval.

Ukazoval nám všechno a vyprávěl tak, jak se to udál.

Na místě činu bylo samozřejmě ohledání mrtvého těla,

s tím, že se zajíštěvali stopy.

A mysle, mezi tím, co tam na místě pracoval technik,

jsou dní znalec, vyšetřovatel a tak dále, celi kompletní výjez, jak říkám,

tak my s kolegou zborpartí jsme se zpátky vrátili do naší kanceláře a pokračovali jsme.

Bylo dobře, že nám to ukázal. Bylo dobře, že jsme ho v tu chvíli vzali.

V tu chvíli on měl tu světlou chvilku, kdy prostě litoval toho, co se stalo,

ale to trvalo pouze chvíli.

Prvotní přiznání hráče na automatech bylo podrobnou a upřímnou spovědí člověka,

který chladnokrvně vraždil pro peníze, aby se zachránil.

Světlá chvilka, kdy se ke svému dosavadnímu životu postavil zpríma, ale netrvala dlouho.

Hned u dalšího výslechu, vzal vše, co do té době řekl, spět a přišel snovou verzi.

Začal s vytáčkama, přišel z několika verzemi, že on není pachatel vraždy,

pachatel vraždy, že úplnějný člověk, údajního vzal do lesa,

údajně na něj mířil pistolí a vyprávěl nám, jak tohle člověk mu za to potom nechal

auto zavražděné, zmínovaný Renold Clio, sám vodil nějakou starou rachotinou,

ale hlavně tahle jeho verze, která potom co nám řekl a popsal krásně celou trasu,

jak se dostal na místo, jakým způsobem vraždu vykonal a dokonal,

jaký tam na místě činu přiklil větvémi.

To nemohli kdo jiné vědět než ten vrach a budeme si narovnu říkat,

že některý člověk by zaták do vraždí dalšího člověka, který ho by neznal,

je za to, že budá auto a míří na něj pistolí a ve myslí na místo činu nepovodl jo světka blplost.

Obrovské blbosti, protože nedávali smysl a ten člověk si akorát více a více

vlastně kolidoval o to, že ten trest bude horší.

Tým se jeho verze přesto snažil prověřovat a dávat do logických souvislostí,

aby se u soudu ukázalo, že taktok událostem dojít nemohlo.

Nic ne sedělo a bylo jasné, že Miroslav P. se jen snaží popřít,

že tím, kdo vraždil, je skutečně on.

To byly nakonec věci, které jednoznačně zapadali do celého příběhu tak,

že se konfrontovali naprosto kladně s výsledky například soudních lékařů

i dálé. To byly jednoznačné důkazy.

Popsal celou trasu i místočinu a všechno, jak se odehrálo.

A právě potom i za to od krajského souce Vrací Králové dostal výmečný trest.

Ten kraj byl odsouzen za vraždou na 18 let a bym,

že se odvolával, jak krajský prokurátor, tak i von,

se s jim advokátem, ale vrchní soudmu těch 18 let bez pardonu potvrdil.

Takže pan Miroslav za tuto vraždou dostal 18 let

a neskatele člověk, i kdyby si celých 18 odsaděl,

moci mohvoci je 14, 15, dvětřetiny, tak už několik let chodí po svobodě

a nevím, jaký má pocit s čím žije, ale ví,

že připravl jednu mladou ženu o život a způsob byl ohrovný neštěstí sedí rodině.

Přestože centrální zamykání, kdy se klíčem odemknou nejen dveře u řidiče,

ale i všechny ostatní v autě už dnes není žádnou novinkou,

moment o příběhu je stále stejné.

Setkání se zlem, přichází často nečekaně.

Človek si na to vyspomene, když je potom vyrozumívat tu rodinu,

když se něco takového strašnýho stane, takže potom človek nemá slitování

a říkám si ty lety lidí, který za cenu bonemérika hodnotou,

to on ve finali dostal jen 50 000, z těch 160 už nikdy neviděl,

ne dostal, že jo, je to roznínou.

Navíc, zůstala ponímadá, cera, manžel a to, že je bezpráce,

to, že je v duzích a to, že si dal dvě piváho, ešte neomlova,

aby někomu sáhnul na život.

Momentální nápad životního hazardera závislého na automatech vedl k tomu,

že sám sebe postavil před osudové rozhodnutí.

Co udělá s mladou mámou od rodiny, jejíž auto se vyhlédl,

začal řešit až v okámžiku, kdy jí pod pohrůžkou donutil odět s města směrem dohor,

a chladnokrevně se rozhodl, že nechtěného světka uměčí navždy.

V tom roce 95 v Dubnu doplatila na to,

že když si otevřila to svoje vozidlo Renault Clio,

že se ji vlastně odem klí všechny zámky.

Žívě to tak nebylo, človek si odem uřidiče nasedl a voděl.

On plánoval něco, jak získat ty peníze,

ale samozřejmě spontáně nasedl do toho auta a pak už jenom improvisoval.

Já vím, byla rozrušena, nabízel mu potom později peníze a ti nechá,

ale sjíždíme ulicí v Kopečku do centra města.

Tam mohla spůsobit, jakoukoliv, byť malou dopravní nehodu,

zastavila by mohla o té vřídvěze učíkat.

Nakřížovat se velký frekventovaný ve městě,

než jelí směrem na Přeběchovice, měla červenou.

To nám taky přiznal pachatel Mieroslav.

I tam na tu červenou, když stáli na místě, mohla vyskočit.

A další věc, já bych osobně každému radil,

že kdyby se někdy někomu někoho stát,

že mu někdo takhle cizí človek nasedl do auta

a nutí ho pokračovat výzdě,

tak opravdu bych to udělal dopravní nehodu,

a nebo bych nakřížovat se z auta vyskočil a utek.

Tím by si ten človek zachájil život, ale boužel to se nestalo

a madá paní Jarmila 39. tímto přišla moživot.

Vážení posluchači, zdraví vás Mirek Vanjura.

Spolu s radioservicem vám představuje svou novou knihu Kriminálka.

Strhující detektivky ze skutečného života

můžete krok za krokem rozplétat

spolu z kriminalisty z celé České republiky.

Čekají na vás 3 zločiny z divokých 90. let a 5 novodobích případů.

Knihu s radioservicem vám představují svou novou knihu,

vyni z divokých 90. let a 5 novodobích případů.

Knihu Kriminálka si můžete objednat na čísle

724, 819, 319

v e-shopu radiotéka.cz

nebo zakoupit přímo v prodejně Českého rozlasu na Vinohradské 12.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.