Vinohradská 12: Bydlení v Česku: drahé i nedostupné

Tady je Matěj Skaličký a tohle je Vinohradská 12.

Zajem o hypotéky znovu roste.

Bankia stavební spořitelny poskytli v březnu hypotéky za 12 miliard a 600 milionů koron.

To ale přetrvává je nepo měr mezi cenami a mzdami.

Podle dat České spořitelny dosáhne na hypotéku z průměrnou cenou nemovitosti 5 milionů 700 tisíc koron pouze 20% čechů.

Podle maglejřů ubívá v Česku lidí, kteří si pořezují vlastní bydlení a naopak přibývá těch, kteří bydlí v nájmu.

Roste zájem o hypotéky. Znamená to, že je bitová krize u konce.

Jak moc si češi váží vlastního bydlení, kolik je stojí a neskončíme na konec všichni v nájmech.

Tám se odborníka na bydlení Martina Luxe ze sociologického ústavu Akademie věd.

Dnes je úterí 18. důbna.

Dobrý den, vítejte ve Vinohradské 12.

Dobrý den, děkuju za pozvání.

V Česku roste zájem o hypotéky. Překvapuje vás to v době, kdy jsme stále v ekonomické energetické krizy.

Ten zájem o hypotéky vyrostila až poslední měsíci v březnu.

Já si myslím, že neninutné dělat na základě jednoměsičního údaje nejakej večší závěry.

Ovidíme, jak se budou vyvět hypotéky v důbnu a v květnu březnu standardně.

Roste zájem o hypotéky více než v jiných měsících, v zimních měsících.

Myslím si, že ještě zistíme, že na opak v důbnu a v květnu třeba zase ten zájem o hypotéky poklesné spátky

k tím hodnotám, které jsme byli světky třeba na podzimoňského roku.

Ten zájem vyrostila si o 60% proti únoru. Bývá to najářen naprosto běžná záležitost.

Co znamená, z toho jednoho měsíce byste prostě neusuzuval nějaký dlouhodobější trend,

jakože se to začíná zlepšovat, oživovat ten trh?

V tome zjeročním vývoji je to vlastně, že únoru byl pokles kolem necelých 80% proti přečchozímu roku.

A teď v tom řeznu to bylo kolem 60%. Takže je to jako výrazně zlepšení, ale pořád je to pořád

výrazně méně, než na co jsme byli zvyklí dříve. Takže já si myslím, že opravdu je potřeba počka.

Ono se často objevili i informace o tom, že ceny by tu poměrně už hodně klesli.

Nám se to z našich indexů až tolik nepotvrzuje, ale v medích informace zazněli.

A možná si spousta lidi řekla, tak už je to nejlepší čas nakoupit a je právě březen.

Ale takové výky jsme zaznamenali i třeba při té poslední krizy, která začala v polovině roku 2008,

kdy ještě jedno štvrdletí vlastně to vypadalo, že se ten trh oživí,

ale nakonec stokleslo do velmi výrazné recese a výrazného poklesu ceny bytu.

Takže může ještě nastat cokoliv do buducná a já se nemyslím, že na základě jedno měsiční hůda je bychom měli dělat závěry.

Vám tedy z vašich indexů, které se děláte, nevyplívá, že by by ty domy nebo vytosti obecně zlevňovali.

Protože ano, ta správa se objevila, že skoro ve všech krajích České republiky je to levnější až o pětinu.

No nám takové dle číslo nevyplívá. Jako vyplívá, že nebo vychází nám, že opravdu dochází k poklesu cen,

ale to až ve štvrtém štvedletí toho posledního roku, za první štvedletí ještě ten index neváme spočtený, bude v nejbližších dnech,

ale prozatím ještě ho nemáme, pracujeme přitom s bankovními daty a ten pokles s tom posledním štvedletí byl do 3%.

To znamená v podstatě, zatím ten pokles je velmi...

Kostaknáce skoro?

Velmi mírný, ona staknáce byla spíše v tom předcházícím, tom třetím štvedletí a do štvedte už bylo jasný pokles, ale pořád relativně mírný pokles celkojí.

Takže uvidíme, co bude v tom prvním štvedletí a očekávám, že za celý tento rok nominální ceny bytu poklesnou zhruba mezi 3,8%,

takže k tomu poklesu asi hojde a možná v druhé polovní roku se opravdu objeví i nějaké oživení,

pokud ta rece se bude skutečně tak mírná a krátkodoba, jak se očekáva.

Co je ale důležité a málo se o tom loví, už vlastně dochází poměrně výraznému poklesu realných cen nemovitostí.

Ekonové ráhady pracují z realnými čísli, to znamená, jaký je vývoj po odičtení inflace a když odičteme inflace,

tak česká republika v podstatě v poklesu cen realných cen bytu byla vloní už druhá podán zkuv nějaké mezi národního srovnání

a protože je unázi velmi vysoká inflace.

A jestliže dojde k dalšímu poklesu nominálních cen současnosti a zároveň ta inflace zůstane relativně vysoká,

tak si myslím, že ten realný pokles cen bude v tomto roce ještě větší a celkově může být klidně až ke 20%

tak to je poměrně výrazný, o tom se poměrně málo loví, ale je to dost důležité.

Bude to ve všechny krajích, protože se říká často, že v Praze tak tam to prostě nejde, aby se snížili ceny nemovitostí.

To je těžké odhádnout, to pravno jako je velmi těžké odhádnout, co se může dít,

ta se z nějakou mírou chyby odhádnout zhruba, co se bude v nejbližším roce a to za celou českou republiku jako celé těžkou, jakýkoliv krajích.

Ale často se setkávám s tím, že se uvažuje o tom, že Praha je v tomhle ohledu výmečná.

My se můžeme podívat na rok 2008, právě na to poslední krizy.

Tam Praha vůbec výmečná v tomhle ohledu nebyla, naupak byla někde v průměru,

tehdy poklesli ceny bytu od roku 2008 do zhruba a roku 2012, asi a tak o 2200%.

Největší poptávka je po dvoupokojových bytech, naupak o velké pětipokojové v novostavbách je zájeme minimální.

A zrovna v Praze to bylo o těch 2200%.

Tento třípokojový byt v Praze Michli se prodává za 2,390.000 korun, ještě před půl rokem byl o 300.000 draší.

Byt prodáváme od Srpna, tady byly tři zájemci.

Měkde to bylo víc, jako třeba v Moravskosleském krajivostravě, měkde méně, například v Brně.

V Brně tehdy klasli ceny bytu poměrně málo, takže nikdo nečeká, že zovna prna bude tím,

kde ty ceny bytu téměř nepoklesli.

Nejlevnější byty jsou v ústí nad labem, tady se starší byte prodávají kolem 650.000 korun.

Zusteňme u toho hlavního města.

Podle čísel České bankovní asociace, když si chcete v Praze koupit 3 plus káká.

Chcete na to si vzít hypotéku, tak byste jako rodina měli mít minimální příjem 135.000 korun za měsíc.

To je dost.

To je pravdohodně.

Je pravda, že co se týka dostupnosti bydlení, tak Česká Republika je na tom mezinávním sronáně

jako velmi špatně, řekl bych jako mezi těmi zeměmi, které patří do té skupiny recordmanů

v nejmýší dostupnosti bydlení, kdy se podíváme i na nějaký časový vývoj,

jak se vyvíví ta dostupnost bydlení.

A my měříme poměrem, jaké si průměrné ceny bitu, průměrnému přímu domácnosti,

tak taky zaznamenáme, že v tom loňském roce ta hodnota toho indikátoru

byla nejvyšší za celé období, co sledujeme vývojcán bitu tedy od roku 1998.

Dokonce opětino převýšila tu hodnotu, která byla v roce 2008, než začali ty ceny bitu padat.

To znamená dostupnost bydlení kritický nízka, jeho palo recordně nízka.

Nízméně to číslo, které uvádíte, mi přijde příliš vysokém, možná se vztahuje k novým bitům,

protože pokud bychom zali třeba takový 3 plus 1 panelákový bit, někde na kraj Prahy,

tak myslím, že by se dalo dnes pořidit ok. 5 milionů korun,

nejé úplně z dobrou dostupností, třeba ale horní miholupy, nemomodřány, takové dle čtvrtě.

A protože milion musíte mít svůj, tak si půjčujete vlastně jenom 4 miliony,

očekávají vlastně při takovém tu uvěru, byste měl mít příjem ok. 70 tisíc hrubého,

60 tisíc, 6 tisíc, 80 tisíc hrubého, což vedvou dezvládnout.

Asi bude tedy rozdíl mezi tím, jestli kupujete nový a nebo nějaký postarší bit,

ten trh je asi úplně odlišný, že?

Jednak je odlišný, v tomě si to je nový nebo postarší, ale taky v tom, kde to je,

kde to je umístěný a tady v centru samozřejmě jsou teby ty výrazně drašní,

na které tak já jsem schálně zvolil takovou nejlevnější variantu,

jenom aby bylo vidět, že to leze i za polovinu toho příjmu,

než který uvádí Česká banku v nás o círce.

Pokud to tedy chápu dobře, tak je tu jeden faktor,

to tiž, že se ty ceny nemovitostí úplně otrhly od průměrných mest?

To je pravda.

Otrhly se nejenom od průměrných mest, ale v posledních letech,

roce dvou, kdy začali růst urokové sazby, tak taky o těch odvívoje urokových sazy.

Do té doby, kdyhme tomu do nějakého roku 2015-2016,

ta dostupnost bydlení se si cezhoršovala,

protože ty cene bytu roztli rychlejí než příjmi,

ale protože urokové sazby se snížovali,

tak tím pádem lidé si díky hypotékám zplácili méně,

protože měli měnších úrok na úvěr,

který se vzali připořízení toho bytu.

Ale později se to začalo měnit,

a s tím, jak urokové sazby se zvýšeli,

tak v této chvíli je to nádhodnocení cenn patrné nejenom

z toho pohledu, jako dostupnosti bydlení,

když si člověku pojebit pro svojí potřebu,

ale i z investičního pohledu.

Z investičního pohledu to vůbec nedává rozum.

V této chvíli je výhodnější si koupit

bez rizikové státní obligace,

než kupovat byt a pronajímat ho,

protože ten rozdíl výnosu je záporny,

tzn. viděláte méně na rizikovýším aktivu.

To nádhodnocení je tak vysoké,

který je rozum ani z pohledu dostupnosti bydlení,

ani z pohledu toho investičního.

Kdo je na tom nádhodnocení bytí nejvíc?

Kdo je nejzrandnitelnější skupinou

aktuálně na trhu s bydlením?

Prípadně, kdo je z něj úplně absolutně vyloučen?

Tak určitě jsou to,

nejvíc to vyhovuje těm, kteří už bydlí.

Vždycky je to tak,

protože jim se zhodnout svéma je tak.

Naupak nejmeně těm, kteří jsou out.

To znamené jsou out,

který je tomu, jak se říká na ten žepřík bydlení,

a to sučevážně mladí lidé.

Sehnal ve Karzonku, na Pražském Žiškovi

s nájmem pod 5000 koron měsíční,

to je prakticky nemožné.

Teď je studentům takové bydlení na výzí práha 3.

Má to ale jedno specifikum.

Byt je v domě spečovatelskou službou,

kde žijí desítky senior.

Já si myslím, že je to příjemný

a jsem nážit, že ten projekt vznikl.

Mladí lidé jsou vlastně v touto současnou

situaci byti nejvíce a úplně nejvíce,

kteří nemohou spolehat se na žádnou finanční výpomoz rodiny.

U nás v Čechách je poměrně časta

a to někdy i velmi vysoká.

My, když či děláme výzkumi a ptáme se,

jak lidé pořídili svoje bydlení,

tak ozorba třetina domácností,

co vlastní svoje bydlení,

tak řekne, že jeho získali darem

nebo děditstvím od rodiny,

bývá zvykn, třeba v západních zemích,

že třetina lidí dostane úplně celýby zdarma.

Potom velká čas dalších domácností

dostane poměrně vysokou finanční výpomoc,

takže jen tak zhruba čtvrtě názůstane

bez jakékoliv finanční výpomocy.

No a ta je samozřejmě bytá nejvíce.

Pro ní se to bych řekl,

že to asi tak platí,

pro ní se v podstatě uzevřel

vstup do vlastního bydlení v této chvíli.

Takže ta jednoduchá odpověď

je trh s bydlením je pro vás nedostupný.

Pro ty, kteří nemají finanční výpomoc rodiny.

Jo, to je ale důležité říct,

protože spousta lidí nehoze zase říct,

jako všichni seniori,

jsou na tom špatně všichni mladí lidé,

jsou na tom špatně tak se někdy vytváří

kategorie, které jsou dost jako umělé,

protože uvniř je velká differenciace,

a u mladých je to právě todle.

To znamená, pokud jste mladý,

nebydíte zrovna v té rodině bohatší,

bohatší rodina u nás ty transfery

mezi generační,

jsou poměrně časte i mezi

přímově slapšími domácnostmi,

protože třeba vaše rodiči něco zdědí

od svých prarodíčů,

a vlastně to ani nevyuží

a předají to rovnou svým dětem.

Takže tam, když dojde k takovému lidę transferu,

tak je to více méně v pořádku,

ale když tam nedochází k tomu transferu,

tak tam je ten největší kritický mkou situací.

A pardon, a zase toto platí pro celou republiku,

dá se to pauschalizovat, nebo je to prostě ta situace jiná

v Karvině a jiná u Hrském Hradišti a jiná výhlavě?

Jo, já myslím, že se to více méně dá pauschalizovat,

samozřejmě nejhorší vědlační dostupnost

bydlení ve velkých městech.

Méně to trápí třeba lidi

z těch menších okresných měst,

ale víte dobře, že mladí lidé

se hodně stěhuji zprávy do těch největších měst,

takže to trápí stejně

v těch menších městech,

co v těch už velkých městech už teď bydli.

A mladí lidé taky mnohem častěji bydli v nájmech tedy,

z toho tak vyplíváste naší debaty a je to všebec neznámý fakt.

Což je ale takový západný trend?

No ne, tak úplně.

Točiš, ta snížná dostupnost bydlení

není něco, co je typicky český.

My jsme sice rekordmani v tom,

jak tady ceny narostli ve stavu k příjmu,

to znamená, jak se ta dostupnost bydlení snížela,

ale neznamená to,

že to byly rekordně i v jiných západních západních zemi,

když jiných vyspělých zemi.

Došlo k tomu i mnoha jiných,

v některých dokonce ještě hůř, než u nás,

jo, není chmoc,

ale k Lucemborskou nebo Maďarskou většina

to má méně, nebo ten růz byl menší než u nás,

ale nej jsme v tom rozhodně sami.

A tam se začíná mluvit o tom,

že vlastně vzniká,

nynou nazývají Generation Rent,

to znamená jako generace nájmu,

to je fenomen, to není něco, co bylo na západě už nějaká dlouha leta,

a my se k tomu blížíme, a to je opravdu něco nového.

Vlastnit byt, to je taková postkomunistická devýzané,

nebo jako naš cíl sen.

Je to naš sen,

ale ten sen se od někud vzal.

Rěšeně bytového problému

v Československu vyžaduje výstavbu

minimálně 100 až 120 těsíc bytou rační.

My jsme v obdbí komunizmu sice Většinově,

městech bydvěli v nájmu,

tehdy vlastně nájemní bydlení

tvořilo zhruba 40% celkovejho bytového fondu,

a ve městech výrazně víc,

že to bylo jako pro, když se započídaláme

besnické bydlení, tak to bylo 40%,

takže ve městech to bylo přes 60%.

Jenže to bydlení,

jestli si spomínáte,

období mnolého režimu

mělo trošku jiných charakter,

než klasické nájemní bydlení.

Já se na to naštěstně nevzpomínám,

tak já jo.

V Česko-Slovensku, která si vžádá ten měř 10 miliard korun.

Vlastně tehdy

jste nezískál nájemní smlouvu,

ale takzvaný dekretnabyt.

Ten dekretnabyt vás opravňoval

k tomu, že v tom byti můžete žít

za velmi nízke nájemné celý život.

Ten dekretnabyt se dál dědit na vaše děti,

a případně se dál vyměnit

jakoby legálně

a nebo na velmi tehdy rošířeném

černém trhu nelegálně.

Takže se s tím je dekretnabyty kšeftoval.

Stavbaři v Praze nezplnili své úkory

ani z poloviny

a dluží Zloňska 2347 bytů.

Na výsledku lidi považovali

ty byty, kterých bydleli za své.

Když to bylo,

jakoby nájemný bydlení formálně,

tak tím, že to byl dekretnabyt

a tak to bylo vlastně něco silnějšího,

tak je považovali, že to je vlastně jejich byt.

A dokonce je opravovali sami,

ani se nezpoléhali na to,

když byl to znamená stát prostředný s tím těch takzvaných OPBH,

ale spíše do toho dávali svoje vlastní peníze,

svoje vlastní úseli a opravovali se sami.

Je to staveniště, kde začneme z montáží bytů

v roce 1973

a první byty vy tam měli být odzávány

v roce 1974 a v 75.

Vnímaly to, že to je vlkobí jejich byt.

A po roce 1989, kdy došlobte

rozsáhle privatizaci těchto bytů,

tak se tak nějak nic zásadně nezměnilo.

Tě lidi už to vnímaly jako vlastní.

My to moříkáme kvazy vlastnícké vydléní.

A stalo se to plný vlastnictvím.

Takže není to úplně postkomunistický fenomén.

Je to něco, co tady s náma už jim nohem další dobu,

než si myslíme to znamená, že máme vztach

vlastně spíše vlastnícky k tomu vydléně.

Chceme by ty vlastně.

Pardon, já jsem to špatně pojmenoval,

když jsem volvil o devíze jasně fenomén,

nebo prostě nějaký úkaz, který mi vždycky přišel

kový symptomatický práve, proto tu minulou dobu,

že my chceme být majtkově nezávislý, takže budeme

bydlet ve vlastním. A to mě vždycky přišlo,

že na západě úplně není, ale by mi to tedy

teď trošku vyvracíte vlastně.

Ne, ne vyvracím. Já jsem jenom říkala,

že jste dali dvě věci dohromady.

Jedna byla, že my se vracíme k západu tím,

že se posíle nájemně vydléní,

ale druhá věc je, že ta dostupnost vydléní na západě

nebyl drív. A navíc my jsme v tom kvazi nájemném vlastně vydléní.

Takže je to trošku složitější, ale je pravda,

že u nás je poměr vlastnického vydléní velmi vysoký,

je to dusledek privatezace bytu, rozsáhle obecních bytu

v některých východoch Evropských Zemích postkomunistických.

To proběhlo ještě rychlej, než u nás.

Na základě zákoná, to znamená takové ty takzvané

politiky právaná koupy, kdy všichni nájemnice

obecních bytů si mohli koupit byt za předem stanovených

podmínek, zákonem stanovených podmínek.

U nás to přeci jen určovali obce v různých dobách

a i dnes se ještě pořád něco do privatezoáva tam už neníco.

Takže vlastně patříme do té skupiny zemi,

které se někdy nazývají superhumunership.

To znamená, že mají velmi vysoký podil vlastnického vydléní.

V nohych z nich to přesaví dokonce 90% všich bytů,

že jsme vlastnictví.

U nás se odhaduje okolo 80%.

A taková věc, přirozeně, pak má za následek,

že běhme vlastnické bydlení jako normu,

jako něco normálněho, to běžného, to správného,

vyřešené bydlení a najemní bydlení jako něco,

co je stikmatizováno jako dočasné nebo prochude.

Ve chvíli, kdy něco takového zniká,

tak i na základě toho, čemu jsme se věnovali

poměrně dlouhou dobů asi desedle našeho výskumu,

tak dochází k tomu, že v takovém systému je pravdipodobnější,

že vznikne takzvaná cenová bublina. To znamená, že ceny by tu vyletí

mnohem více během boomu, než by normálně vyletíli na horu,

a pak během to vastu, během toho poklesu, klesají výrazní a déle.

Než tomu je, když je ten systém věrovnanější,

když je dostatek najemního bydlení a lidé si můžu více měně

svobodně rozhodnout, jestli budou 20 let zpláce tušenou hypotéku,

a nebo ty 6 milionové investice napřou do něčeho

mnohem užitečnějšího, co jim třeba dáva i větší smysl do života.

A protože my jsme v té situaci, kde je velmi vychílené

to vlastnické bydlení, tak je docela fajn a je pozitivní,

že v této chvíli se trošičku narovnáva, ale obávám se,

že je to nedobrovolné a to zaznení úplně ten správný trán.

No já vám do toho přečtu predikce České spořitelny.

Podle těch jen každý pátý čech, logicky tě nejbohačí,

si budou moc dovolit vlastní bydlení do budoucna,

jenom pěti na Čechu.

Ne, to si myslím, že zase jsou taková čísla vycházející

s aktuální situáciemi, musíme vědět,

že ten vývoj na trzích je vždycky cyklický, vždycky byl

a nic se na tom asi nezmění ani do budoucna.

To znamená, teď jsme na nějakém vrcholu toho cyklu

a jednou zažijeme zase naopak pokles těch cen,

jestli nějakou je pravděpodnou, že asi jednou ceny porostou,

tak je pravděpodnou, že jednou ceny poklesnou.

Takže to bydlení zase bude o něco víc dostupne v nějakém,

ale nyní kdo neví v jakém okamžiku, kdy se to zlomíte

na tohle otázku odpověděnéhoze, ale určitě možné odpovědě

na to, že jednou to nastane.

A pak za sta situace bude jená, než jak ji hodnotíme třeba dneska.

Kdyby to bylo tak, jak vy říkáte, tak by na západě žilo

80% lidí v nájmu a 20% nejbohačí ve vlastním,

tak to není i ve spojených stát.

Takže je 60% zruba ve vlastním.

A i v zemi, kde nejvíce nájemního bydlení,

u našeho souseda v Německu,

tak polovina domácností vlastní sve bydlení a jenom polovina živ nájmu.

A to je právě země, kde je toho nájemního bydlení

v Evropě nejvíc.

Doteď jsme tak nějak analizovali respektive, já jsem se ptál.

Pojďme teď zabrouzit trochu do solution journalism.

Totiž bavili jsme stady o tom,

že pro učitou skupinu lidí v této republice je bydlení nedostupné.

Co dělat pro to, aby dostupné bylo?

Tak znovu bych připoměl jenom jednu věc,

že je to cyklická záležitost,

a že by nás mělo spíše trápit,

to, že tyto cykliv znikají.

Tak jenom, abych jenom dopovědil...

Ne, to cyklicznost tomu já naprosto tomu rozumím,

ale pak jsou to samozřejmě učité faktory aspektivěci,

které by asi měl řešit stát kraje samozprávy.

Ano, a teď jsme v té boomové části, v tom boomové období,

kdyby asi měl do toho se zapojit i stát nějakým způsobem.

On by stát měl byť zapojený pořád,

vlastně neustále,

a to v té oblasti zajíšťování bydlení

pro kritického hrožené domásnosti.

A to nedělá už dlouhu dobu u nás.

Bylo několik pokusů zákonit sociální bydlení,

a všechny ty pokusy pro zatím byly neuspěšné.

Uvidíme, jestli ten poslední,

který se v súčasnosti připravoje, bude uspěšnější.

Z toho důvodu, i když je u nás,

nebo byl do nedávna u nás hospodávský boom,

tak podíl nebo počet lidí bezdomová,

nebo kritického hrožené bezdomovecství

neustále, narůstále.

Tak je vidět, že opravdu

táhle úloha státu je potřebna neustále,

protože to se může stát každým,

že z toho řetěstce bydlení vypadné

a bude mít velkou obtísek tam vrátit,

a tady ta úloha státu hodně chybí.

Ale pak je, dejme tomu ta druhá úloha

v případě, že čelíme tomu boomu,

aby bydlení se stávané dostupný i pro střední třídů,

který nepatří normálně do tej nejohroženější

skupinedomácnosti, tak by měli přijít

nějaké intervence, nějaké nástroje,

které by jim pomohli.

Ale ty nespočívají jenom v nové výstavbě,

ale také v tom, že musíme hledat příčinu,

v čem je ten cenový růst,

proč čelíme takhle vysokém ocenovom růstu

a tomu by měli odpovídat pak ty následné intervence.

Takže nikoli věnom hledat cesty,

jak třeba zrychlit proces

vydávání stavebního povolení, nebo zlepšit stavební zákon,

nebo případně i nastavět nové obecní byty

nebo státní byty,

ale také třeba přijít s takovými opatřením,

jako je zvyšování daní z nemovitostí

u takzvaných prázdných bytů,

které souží jenom ke spekulacím

nebo ke krátkou rům pro nájemu,

nebo právě ten věrovnanější bytový systém,

protože ten věrovnanější bytový systém,

potom způsobuje to,

takovým nárostům cen v budoucnu,

takovým těm ohroženým,

kobyť senovým bublinám do budoucna.

A ten věrovnanější bytový systém

vytvoříme tak, že v nájemně bydlení posílíme jístoty,

to znamená, že se bude stát snažit o to,

aby se třeba uzavírali smlouvi dlouhodobé,

u náze zvykem je uzavírat nájemní smlouvi

pouze na jeden rok,

a cílem je, pokud chceme,

aby nějaká část český domásností

žila celý život i v nájemu, tak nemůžou žít v jedno ročních smlouvách,

cílem je určitě uzavírat smlouvi,

třeba až na dubu neurčitou, jak je zvykem v Německu,

tak tam by měl stát hleda cesty.

A pro pol, to je investiční bydlení,

ty byty, které slouží k různím spekulacím,

jak jste sám popsal,

taky tak zdražují,

nemovi to s tím měl by to někdo řešit,

nebo ne.

Rozhodně je to jeden z faktoru,

který výrazně přispěl,

a jak říkám, nejen u nás,

ale taky ve světě, to znamená výraznější zájem,

jak velkých tak malých investorů

o rezeniční nemovitosti.

Ten takový nebyl před covidem,

ale během covidu, kdy došlo po měrně

výraznějmu poklesu, vynosu vyných

částech hospodáství,

tak se vlastně i ten velký kapitál

daleko víc zaměřil na rezeniční nemovitosti.

A zvýšená poptávka

od těchto investorů

přirozeně přispěla k tomu vysokému vývojcem.

U nás to ani není ten velký kapitál,

dejme tomu instycionální investoři,

spíše jsou to ty drobní investoři,

který si kupují jeden, druhý bit,

třeba k pronájemu.

Já to někdo říkám, že rodiče

zapříčinili to,

že dneska je bydlení finančně

nedostupné ich děty, protože

husákovi děti začali nakupovat

investiční byty, a tím pádem

zvyšeli poptávku a zvyšeli i ceny bitu,

a pak jsou měně dostupné i pro jech děti.

Působ investice asi se ukázalo,

že ano právě?

No krátko doby ano, ono vidíme

až po ten ciklu zdojede

a opravdu dojde k nějakému

může být i výraznější korekci,

jak jsem říkal, navíc jsem zmínil,

že v rálném vyjádření k té korekci

dochází už velmi výrazně dnes,

takže na to si musí odpovědět o nějak

dobrá investice to byla.

Ale já jsem jenom chtěl říct,

že pokud investoři spětně

nabínou ten bit k pronájemu

bez není špatnýho.

Takže potřeba rozlišovat mezi investičními bity,

které slouží normálně, pak to může

uspokují a těma, co jsou úplně prázdne.

A těma, co jsou úplně prázdne

a nebo jsou využívány ke krátkou

dobym pronájemu typu RBMB a podobně.

Tak pojďme to uzavřit takovou

velmi kratičkou,

kalkulačkou vás poprosím.

Já tady řeknu číslá

Pecky Serge, sociologana prokopa,

se kterým tady dlouhodobě spalupracujeme

těch čísel více než čtvrtina domácností

v Česku je výrazně zatížena

náklady nábydlení, dávají na něj

více než 40% příjemu.

A to docela hodně rozslouji

mezi těmi ohroženými skupinami.

Samostatně žijící duchodci,

samozřebitel ke nízkopřímo výledajé vnájemu

takhle zatížený je skropolovina

těch ohrožených skupin.

Já nebudu po vás tít komentovat ta čísla,

ale zeptal bych se, kolik je tak jako normální

a tak ta norma většinou se nějakým zůsem

odnáži i ve státní podpoře.

My máme příspěvek nabídlení

a ten příspěvek nabídlení říká,

že jak dokolivku doplatí více jak 30% svých příjmů

tak už je vlastně má právo zažádat o příspěvek,

že to je to maksimum a ten zbytek by mu měl doplatit stát

samozřejmě do výše nějakých normativů

aby člověk nabídl v nějakým luxusním byti a podobně.

Takže u nás ta normá se pohybuje někde kolen 30%.

Těch 40% se v Evropské Unii považuje už jako za takovou hranici,

za kterou už je to bydleniu pravdu finančně neustopné.

Tak moc krát děkuju, že jsme to mohli společně probět.

Já taky děkuju za pozvání.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12.

z pravodajského podkástu Českého rozhlasu.

Dnes s Martinem Luksem ze sociologického ústavu Akademie vět

rozebírali jsme krizy bydlení, kdo na něj má, kdo na něj nemá

a jestli by s tím stát měl nebo neměl něco dělat.

Naše další epizody si můžete poslechnout na webu irozhlaz.cz

jsme ale taky v aplikaci můjrozhlaz

a ve všech dalších podkástových aplikacích

můžete rám i psát a to na e-mail Vinohradská 12.

Zavináč rozhlas cz.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.