Kriminálka: Brusič nožů. Kriminalisté dopadli brutálního vraha, pomohl jim sníh

Vysokými závějimi sněhu, podel hlavní silnice, se prodírá asi 40 letý muž,

aby vzávějí vzávějí sněhu, podel hlavní silnice, se prodírá asi 40 letý muž,

aby vzávějí sněhu, podel hlavní silnice, podel hlavní silnice, podel hlavní silnice.

Vzávějí mi sněhu, podel hlavní silnice, se prodírá asi 40 letý muž, aby vzenet bané usedlosti skontroloval svého tátu.

Velká dřivěná brána, kterou se obvykle vstupuje do vnitř, je ale přikvapivě zavřená.

A tak se vidá k rozbořené zdi, kdy se dá přes stodolu vstoupit na dvůr.

Ani tam na jeho volání nikdo neodpovídá, ale dveře do obytné části jsou otevřené.

Přes obou projde do kuchyně s pohovkou na spaní, naskytne se mu zdrcující pohled.

Otec leží zhroucený na zemi, všude je plno krve, a jediný pohled do jeho tváře synovy potvrdí,

že táta je po smrti a o přirozené úmrtí určitě nepůjde.

V Rusič nožu byla naše třetí vražda. Třetí vražda v krátkém období o toho vzniku,

který je velká, první neznáma. Štrtý unor, pamatící to štrtek.

Já jsem ten krát neměl dosáh. Pohotovo zdržel kolega z hospodávské kriminalky,

ale voláme mě současný námě se k tejhdejší vědoucí odboru, plukovník peněz.

Máme na Havličku Brodsku Vraždu, leží tam v baráku chlap, má na sobě bodnou ránu v krku.

Takže ač jsme dosáh neměli, tak jak s mým kolegů, buch, jsme se seberali a na místo jsme hejely,

ten výjez, který ta byl posílili a hlavně jsme věděli, že potom na tom stejně budeme dělat mi.

Šév kriminálky kraje Vysočina, Pavel Kubiš, si připomíná své úplně první náročné pátrání po Vrahovy

na nově vzniklém krajském ředitelství policie v roce 2010.

S kolegou, operativcem Miroslavem Buhtou, se z jihlavy vydali do vesnice vzdálené asi 30 km od Havličková Brodu.

Byla velikánská zima, strašně moc sněhu, mrzlo a byl tam problém s tím nejít tu lokáci,

protože byly jsme nově na kraj, kraj velikánský, takže dnešném našel květnov,

tak jsem měl do jiné vesnice až potom jsme zjistili, že to je květnov, vlastně jakoby místní část.

Takže jsme tam dojeli na místo, byly jsme tam všichni, což ten krát bylo pravdu teh 7-8 lidí maximálně

a začalo se to nějakým způsobem načítat na tom místě.

Výši náměstek nyní současný ředitel, plukovník Trojánek se tam na místě byl podívat,

jenom jste víme co a jak, jste víme co máme dělat, můžíkáme pararáměstku víme

a myslíme si to, že víme z dnešního pohledu, si říkám, že jsme ještě asi moc nevěděli ten krát.

To byla taková ta blažená nevědomost, ale asi důležitá byla ta výravé lásní síly a schopnosti.

Na místě už byl výjezd okresní kriminalky Zavličková Brodu,

byl tam jejich státní zástupce, lejkař, který tam byl z pohotovosti a který konstatová,

že pán má bodnou ránu na krků.

Ta situace na místě by mi si odpovídala tomu, že se jedná bohráždu.

Kriminalisté se hned po příchodu od kolegů z Havlíčko Brodské kriminalky dozvídají,

že starého pána nalezli jeho syn a ten jim cestou do vnitř odvypráví,

jak se na svého odce nemohl do bouh.

Říká, všeho jsem naštivit odce, tak jak jsem prostě zvyklí všeho jsem

a všeho jsem si, že vstupní brána je zavřená.

To znamená tam veliká třebená oprata,

že by tátaní kam odješel, se mě nezdálo, byli od polední hodiny,

teď si to uledobou býval doma.

No a protože vím, že ten statek čtvrtcového tváru

je v jednom místě taková polorozbořená zeď,

tak ho říká, vím, že tu jsi tam dávlíš, tak jsem tam lezo,

vešel jsem do vnitř a našel jsem tady vežet tátu metvého.

V obytné kuchyni s letitým sporákem,

sešlím nábitkem a pohovkou na spaní, to vypadá jako v hororu.

Zavražděný majitel Dom se v polo leže opírá opříborník

a na sobě má jen košely a svetr.

Věci ze skříně a šuplíků jsou vyházené na podlahu

a stopy od krve jsou všude okolo.

Pavel Kubiš a Miroslav Buchta se nejprve detailně zabívají

místem nálezu a pravděpodobně i činu.

Vždyho jsme brzky nepořádek a tělo zavražděného staršího

může v kuchyni v takovém polo sedě pod oknem vyházené,

věci ze skříní a celkově neupravený dům.

Pán tam žel sám, žel takovým zvláštněm způsobem,

co bylo orozně zvláštní, kdy jsem to předtě neviděl,

chodil bez bod, tak asi jak to bylo dřív,

tak vlastně na té plosce týmohy měl zorgovatelku,

že to byla vlastně jako typy podrážkého.

Bylo to 75 tým můž, duchodce,

bylo to v dovec, než ho tam dlouho dobu už sám

a to stavení bylo poměrně hodně navštěváno

z lidmi ze širokého okolí, protože o pánovi bylo

vidět, že humanuálně velice zručný a že hlavně

si přivedělává broušením ve vškerých předmětů

pil, nožu, řetezu, jak jsme jí posvéze

přijohledádní našli velká část toho objektu,

byla až napěchována různými stroji, pomůckami,

co ten pár vlastně používal, na druhou stromu bylo vidět,

že asi hodně věcí takhle schránil.

Vestavení se podle syna brusiče nožů

deně vystřídalo několik zákazníků

a operativu kriminálky čekalo náročné prověřování.

Motivů se hned od začátku rýsovalo několik

a ten loupéžný byl první, kterým se tým Pavlaku byše zabýval.

Zajistě jsme na místě desítky stop,

které krvé tam bylo všude hodně,

padalo to, že krew se teda nachází pouze a jen v té kuchyni,

kde leželo tělo toho poškozeného.

On ležel tak jakoby místnosti,

která by se nazvat kuchyn,

nebo prostě taková dení místnost,

pak tam byla další místnost,

ale za tomu stavu,

těch věcí, který tam byly asi normálně,

v normálním stavu,

tak se nedalo poznat,

jestli to bylo prohledávané,

nebo to je běžnej stav.

Ten syn, samozřejmě,

že jsme s ním povídali, říká,

kde mě o táta peníze, nevím,

určitě nějaký peníze měl,

tady v kuchyni,

tady v těch,

tady jsme se ho na té skříně,

on říká,

jako moh tam něco mít,

ale že by tam měl nějaké větší částky,

nevím, ale myslím si, že spíšné.

Loupéžný motif vraždy

tím zdál být nejpravděpodobnější verzí,

a tomu, že pachatel šel po penězích,

by odpovídal i nepořádek v místnosti,

kde bylo nalezeno tělo.

Překvapení,

ale policí čekalo v sousedním pokoje.

A kdy jsme se koukli do vedlejší místnosti,

která volá volně přístupná,

stačujnou té vřídveře,

to znamená do toho obývacího pokoje,

tak tam po otevření skříně

jsme tam naše 362 tisíc o toho stě.

Nebyli schovaní, nebyli vleště vkladní knížka,

si napůlme li ono.

Obálka z penězi i vkladní knížka

leželi v podstatě na očích na policice ve skříně,

a loupéžný motif v tom okamžiku dostal trhlinu.

Mohl snad vraždit někdo z rodiny.

Policisté si nemohli nevšibnout,

s jakým klidem s nimi syn zavražděného mluví.

Na někoho, kdo právě našel svého odce

ubudaného k smrti zněl překvapivě bez emocií.

Dosnás v tu chvíli zarážilo,

že ten pánač našeho svého odce,

o kterém tvrdil, že spol měli naprosto bez problémový stách,

byl v klidu člověk by se říkal,

to je přece musí člověka rozhodit našeho světátu.

Vyšetřovatel Pavel Kubiš

zatím zběžně skontroloval

i silně zakrvácené tělo oběti.

Můž byl odpasu dolů svlečený,

a přestože přivolaný lékař záhranky,

který provedl první prohlídku už na místě nebyl,

byla jasně patrná i smrtelná hrána nakrku,

kterou označil.

Podle jeho závěru měla obět jednu,

možná dvě podnořezné rány nakrku.

Ten obličej byl dozakrvácený,

my jsme s tím tělem nemanypulovali,

nevolili jsme si na místě o soudního znáhoce,

protože i v zálem tom počasí

nám přišlo, že by jsme s tím stratili straště moc času,

dneska už by jsme se zachovali jinak

a postatě jsme domluvali,

aby v brně na soudní mlekařství byla domluvená pitha

a aby tam bylo těho, co nejdřív odvezeno.

My jsme mohli pokračovat vledání stop,

zajšťování stop, kud možno vražetné zbraně.

Technika zajistila všechny nožek

provedení ekspertízy,

daktyloskopické i biologické stopy.

Operativci při prohlídce domů

nalezli několik střelných zbraní

a také různé druhy střeliva.

Kriminalistický tým Pavla Kubiše

měl plné ruce práce

a přestože zkušenosti s nejtěšími zločiny

teprve získávali, okamžitě si rozdělili úkoly.

Matiusi ten první telefonát

ze státní dástupky Nízarce Králové

teda mě říká,

postředete mě plán prověžování,

co máte v umyslu,

vyrozumte mě, jak dopadla pitha

a napíšte mi tam mene, lidí, kteří na tom budou pracovat.

Příkám, paní druh, kterou to je jedné ruchy.

Na tom bude vědělat všichni.

Uprostřed mrazivého noci

se malý tým krajské kriminálky z vysočiny

rozhodl ohledání ukončit

a pokračovat šerší prohlídkou

rozsáhlé usedlosti zadeního světla.

Aby se případné další stopy nepoškodili.

Dvě hodiny jsme se vyspali

a vyrazili jsme, já jsem jo na pithu,

dobrná a druhá parta lidí se vrátila

prové z to ohledání, když už bylo teda světlo,

aby co bylo vidět.

Přehli jsme na pithu tělu, už tam bylo

a soudní stálci nám říkali, no to je pěkná vražda.

Takové brutalní dosni nic nevidí.

A my říkáme, proč?

Jedna budňa, že zná rána na krkům.

Jenže soudní lékaři připitvě odhalili,

že obět měla na těle celkem

1,50 bodnořezní chran.

A to i na krku či na hlavě.

Většina z nich byla pod svetrem,

kam se lékař přinálezu

zřejmě ani nepodíval.

No tak to bylo překvapení

pro nás i po naučení, protože

spolíhali jsme na to, co nám řekne

lékař a zpět návazba

pro nás, že i lékař

a nemusí mít vždycky pravdu.

Zároveň s šerším ohledáním

místa činu se policie

snažila získat o místě i o oběti

co nejvíca informací.

Kdo chodil do dumu na návštěvu,

s kým se mu stýkal,

jaké byli jeho zvyky,

vyšlo na jevo,

že ho navštěvovalo několik kamarádů,

kteří mu za úplatu pomáhali.

Nikdo z nich se však jako

podezřelí nejevil.

Ale nebyly jedinými pravidelnými

návštěvníky starého pána.

Často tu míval i dámskou návštěvu.

Myšlence, že by vraždu

mohla způsobit například

žádlivá milenka,

odpovídal i stil vraždy

i další nálezi v domě.

Poměrně brutální útok,

súdní z náleznám říká,

to udělá nějaká ženska.

Žensky jsou brutálnější než chlopi.

Říkali, tak, mohlo by to tak být.

Při tý domovní prohlice

v té sousední místnosti,

kde byly koneckom suity peníze,

tak tam byly taky různé erotické pomůcky

a různé erotické časopisy

a tak jsme se říkali,

jestli to nemohou být jeden z motivů.

Tam za ním docházela jedna žena,

se kterou nějaké

erotické hrátky probíhali,

ta se nejvila problémový a ty jsme říkali,

tak nezavou se třeba nějakou prostitutku peníze měho,

nebo nějaké třeba

normální seksuální praktiky,

něco, co prostě se přeneslo

tady do toho nějakého konfliktu.

Takže určitě to byla stanovena

z vyšetřovacích verzí.

Odvraždy uplynulo jen několik hodin,

a zásadní odhalení

přinesl policejní psovot,

který propátrával okolí statku.

Všiml si totiž stop ve sněhu,

které určitě nemohl

zanechat syn, který odce nalezel.

Pachatého se

s největší pravděpod musí

podle stop ve sněhu,

které tam byly nalezeny,

které vedli k oběktu

k polorozbořenému rohu,

na který nás postatně nasměroval

ten syn, který se tam tedy dostal do vnitř.

Tak jsme tam našli ještě jedny stopy,

no a psovot ze psem našel

nějaké stopy, které nam vedli

do lesa na vyšlapanou cestu,

a potom lesem po poli

nám směřovali

do lesnice Květnov,

který je asi 3 km

nad tím smilovém směrem

na Havličku Brat.

No, ale současně

nám podobná stopa k tomu,

kdo mu přicházela, a směřovala

k seonici a našel i na druhé

straně seonice

kousek nad tím smilovém.

Měli jsme velikánsky štěstí,

že ten s nich byl, protože tam

ty stopy zůstali, takže on

nevylezal přes nějakou stodolu

a potom přes dvorek,

kde už teda si pan nezamykal,

tak se dostal do vnitř

do té objedlené části, kde

tam poškozaný bydla.

Ten člověk to tady musí znát.

Musí to tady znát, protože takhle, aby se

tady z největší pravděpodnou musí potmě, protože

štět má poměrně brzo

a dlouho se rozjednívá, ten člověk

sem nešel zasvětla. Byl to typ,

ale myslím si, že poměrně racionální.

Na trasé bylo jasně poznat,

kde pravděpodobný pachatel

zastavil, kde klečel,

nebo kde se schovával za stromem,

když se chystal přejít

přes hlavní silnici.

Kriminalisté krok po kroku

podle otisků ve sněhu

zmapovali jeho příchodovou

i delší odchodovou trasu

oklikou přez les.

Bylo jasné, že pachatel

místo musel znát.

Zároveň bylo nepravděpodobné,

že by touto trasou přišla

například prostitutka.

Také podle nalezených otisků

bod, šlo s největší pravděpodobností

o vysokého muže

vesportovní obovy.

Obesleli jsme z poustu

předle té podrážky. Nakonec jsme chtěli,

že nikdo s fěrem, co známe

takovýhle bod je nevyrábí,

pak nás napadlo, hejste to děláji,

nikde větnam, cíš jo, nikde na koleni,

tak to už ho tě nezistíme.

Ale bypadalo to, že by to vzpíš podle podrážky,

tak by půjde půjde,

že by to vzpíš podle podrážky.

Vystále chyběl rozhodující

motif Vraždy,

a kriminalisté vyslíchali

desít k lidí z okolí.

A začel ten koloběch

samozřejmě významu edích,

jste si někdo všimlo projždící,

autobusy projždící,

autobusy projždící,

protože ten důmy

vlastně bezprostředně vedle se o nic.

A takhle se nám to

začal rozbíhat.

desítky, desítky, desítky lidi vyslýchvaných, bližší rodina,

širší okrův známých, lidiná hodně s těch vesnic.

Byly nějakým způsobem vyslechnuť někteří opakovaně,

vracové jsme se, když bá informace, že někdo něco ví,

tak jsme jsme otelefonovávali.

Někdo se snaží odrát nějaký typ, a všechno bylo takový nekonkretní.

Policisté vyslechli přes dvěstě lidí, a u některých se rozhodli i pro fyziodetekci.

Na detektoru Luži prověřili i může z okrův známých starého pána,

kterým připadal zvlášt podezřelí, protože zmateně odpovídal na otázky a byl nervózní.

Fyziodetekce pak potvrdila, že Lže.

Tým se na něj proto zaměřil, začal ho vyslíchat podrobněji,

a muž se jim k vraždě přiznal.

Když se ho ale doptávali na detaili, skoro žádné informace neseděli.

Nakonec spodezřelého vypadlo, že vraždu nespáchal, ale byl nervózní z výslechu

a radějí se přiznal, aby nemusel pokračovat.

Nějakým vědsem nerozuměl, neměl se to dá do zovizostí,

a pak říkám, abych nebyl zablpce, že tomu nerozumím, no tak jsem odpovídal,

ale já jsem to typoval, a trefoval se teda poměrně špatně.

Takže, slepá hlička, takhle bylo to veloučený během jednoho dne,

že by nás to nějakým zásadním způsobem zabrzdělo, jo?

Euforie z dopadení podezřelého zmizela tak rychle,

jako se objevila a vyšetřování pokračovalo.

Kryminalisté zahájili druhé kolo výslechu.

Tento krát se zaměřili na obeds květnov, kam je dovedli stopy ve sněhu.

Jeden ze světků se tam zmínil o svém kamarádovi.

Pár dní po vraždě spolu seděli v hospodě a on mu prí upiva vyprávěl,

jak během osudné noci slyšel kolem místačinu

projíždět podezřelé auto.

Začali jsme se vracet k těm lidem, se kterým už se mluvilo.

Typologii, postavy těch lidí, jo? Výšku, no?

A jak jsme se je probírali, tak jsme vždyšli,

že vražda se stále čtvrtého a že 11. unohrá

se telefónicky mluvilo s jedním pladíkem s obce Květnov.

Začali jsme prověřovat lidi se záznamen v restříku.

Zároveň nám ten člověk zapadl i do toho,

že byl na Oslavě v Květnově, byl vlastně vyslýchané hnedka

po tom samým incidentu, takže jsme se ho vzali po druhý

a jako by dívný na tom bylo to,

že on oproti ostatním uváděl celkem detánní informace,

co v tu dobu dělal. Takže to bylo to,

co nás asi svrnko jako by donosu. Takže jsme se ho už vzali

nějak do hledáčku a udělali jsme se k němu šetření

a pozvali jsme se ho na třetí kolo.

17. května se Jakub dostavil k výslechu

a Pavel Kubiš s Miroslavem Buchtou

si okamžitě všimli jeho bod s velkými potrážkami.

Šlo o moderní obuv odpovídající stopám ve sněhu.

Podesřelí Jakub, pak při výslechu nezvykle detailně odvyprávěl,

co všechno dělal čtvrtého února večer

a přitom se nervouzně klepal.

Takže Jakub nás začal zajímat, odvýslechu odešel.

My jsme se začali kolemněj zištěvat nějaký věc,

jestli jsme, že je nezaměstnaný,

že má přítelkyni, za kterou dojiždí.

On teda, že je v tom květnově, má nějaké tefinanční problémy,

měl někde nějaké podvody,

že jsi běl, že zašle nějaké zboží, obědná a neposlal peníze

za to v rádech jednotěk tisíců korun.

Takže podívali jsme se poněm víc a víc,

a týden potom jsme dobluvili na kriminalistické můstavu

v Praze další fyziodetekční vyšetření. Jakubový jsme samozřejmě

vysvětli, že je tu takový ujštění, aby jsme vyškrtli z toho,

takže kolegové s ním do té prahy jeli, řekali už během té cesty,

byl viditelně nervouzní, ale stavěl se furt do role,

že neví, proč tam je a ten výsledek

toho fyziodetekčního vyšetření, které on byl takový jako hodně opatrný,

světšo, protože by mělo té vraždě vědět víc, než tam říká.

Tým Pavlaku Biše, Jakuba odvezl zpátky do jehlavy

a trpělyvě pokračovali ve výslechu s tušením,

že přecebou konečně mají vraha.

Netrvalo to dlouho, a Jakub se k vraždě váhavě přiznal.

Kromě spontáního doznání, ale policie zatím neměla nic,

co by mohla použít k jeho u světčení,

kdyby si naradu svého obhájce vše v následujících hodinách rozmyslalo.

Naštěstí se to nestalo, a Jakub svoje přiznání potvrdil.

Myslím, že tu ránu k spadu dám ten kámen ze srdce,

ta úleva, prostě tomu své slišet,

až fakt v té praze na tom krividavistickém ustavu.

Takže se nám to začal rozbíha,

takže v tu chvíli jsme věději máme ho.

Víme, kdo je ten vrach.

Jakub ze sousední vesnice přiznal,

že potřeboval peníze a brusiče nožů se rozhodl v noci o loupit.

Nějak víc to na místě neprohledával,

takže to nám osvětlilo i to,

proč jsme se třeba dlou hodu motali na místě

a nemohli najít ten motiv.

I pachatel, který si to musel naplánovat,

protože nebylo to nic impluzivního pravdu

k tomu místu než se dostal, tak mu to muselo zabradit spoustu času,

a po tom, která na místě činu už spanikářela,

neudělala to, co vlastně se naplánovala.

Kriminalisté konečně měli emotif vraždy.

Jakub vypověděl, že za vše mohla jeho láska k přítelkyni.

Nejraději pýprí zasypával dary,

naty ale bohužel neměl peníze.

Místo toho, aby se snažil vydělat si je, rozhodl se pro krádeš.

V dílně pana Karla už několikrát byl a věděl o drahém nářadí,

které by se dalo dobře prodat.

Vraždit prínechtěl.

A kuchynský nůž a kuklu si prís domů vzal, aby měl kuráž.

Čtyři měsíce po vraždě, 9.20. června 2010,

tým kriminálky, státní zástupkyně, znalci i obvinený Jakub

znovu stanuly před usedlostí ve Smilově.

Prověrka výpovědi měla upřesnit události z noci na čtvrtého únořa.

Čelém rekonstrupce je při maximálním obnovení původních podmínek okolností

prověřit výpověd obvineného a zistit veškeré skutečnosti,

za jakých tomto jednání došlo.

Rekonstrupci povedu já, kapitán Magister Pavel Kubiš,

vrchní komisář.

Uvedl, že jste za kouřeho někdy, kde jste kouřeho?

Tady někdy.

Koli cikaret.

Dvě nedopalky, jak dopadli, co jste udělali?

Já si vlastně dál do kapsi u Montéry.

Uvedl jste, že jste sebou měl nůž a že jste měl sebou kuklu?

Kuklu jste si natáhl kdy?

Myslím, že už tam v tom, kdy jste měl v týstu dolá.

Nůž jste měl pořád v kapse?

A na chodbě ukazujte, kam jste šel, co jste tam dělal?

Jsem otvřel dvařeho, když jsem koukal do místnosti,

pak jsem vlastně vyhřel, koukal jsem se, jak jsem,

pak do děli dvůjí.

Když za tyto dvaře jste zkusil, byli otvřel?

Ty jsem, že nevou otvřeli.

Dobře.

No a ten Jakub tam šel, znáho tušel tam teda potmě,

otvřel dvaře doleva, do té přeciníky,

ty dvaře asi trošku zavřezali,

a on tvrdí, že vstoupil

a v ten okamžík se otvřeli dvaře proti němu,

a tam stála ten pankarel.

Asi ho vzbudil, byli 3 hodiny ráno.

Jak bylo oblečený, to on si ten Jakub nevybavol,

byl atma.

Vlastně vyšel.

Pytno se vlastně nezpí dveří.

Tak?

Tak, a vlastně bylo blíž jako vynku.

Tak byste stále z dvařeho.

Tak, tady vám vám něco řekl?

Zde nic.

Tady jste napadnout, nebo co se tady vlastně udělal,

u jeden nečíko,

takže bylo vlastně...

No, a on vlastně taky začal pomojič pocouvat,

a já už

pomohu, jak on nic nevím,

a si čal jsem taky taky taky do předů,

on mě vlastně držel za vuce.

On mě vlastně držel za vuce.

Takže se vlastně snadřel,

s toma důstá.

Takže uděláte, jak...

Vlastně důzně jsem se taky snadřel,

s toho, jo?

Vlastně vlastně...

Takže tlačte, tlačte kiguránka.

Tak byli vlastně, jsme se nějak

všechno strykali,

takho držel mě lukou,

pak vlastně nějak lukou myslím,

že vlastně vlastně nějak

tady v tým způsobem.

V umojeně, co vlastně

jsem zakoup, si mi spíšel kigul,

tak se můžli...

Tak se vlastně byli vlastně navzoměny.

Takže, kde jste spadli?

Tak si přesně nebyl.

Jen Jakub ví,

proč tu chvíli se neotočil,

a neutek tvrdí.

Pokud to bylo tak, jak tvrdí on,

on v tu chvíli vzal nůž

a Panach Karla skočil,

začali se vrát

a ono začal budat nožem.

I když ve vedlejší místnosti

volně ležili velké peníze,

Jakub spanikařil.

Popadl dvěpadesátí koruny,

a utekl.

Při 100 doli zkušal jsem ty prostřední vrata,

jak tam jsou,

když se měl otevřídila a ty nešli,

tak jsem vlastně spadl,

když byla s návodu potom seně.

Od nás jsi 250 tikačky.

Posled se na někoupil,

jste se dobře pomatují o tabulku

čokolády a krabičku cígeret.

Přišel domů

oblečení, které měl od krvé

spálil,

odešel potom, jak nám zakresel

přesně tou cestou, protože to tam znal

koupi, které nás dovedli ten krádo květnová,

tam už to bylo rozježděné,

kdyby tam byl všude čerst vysník,

tak by nás dovedle ješkého domů,

ale tam to začátku esnice nebo krají končovat,

tam už to bylo nedohledaté,

ten krát. Takže šel domů oblečení spálil,

nůž pláchl,

odřel a strčel spátky

mezi ostatní nožel kuchy.

Zchromážděné důkazy

přesvědčivě obstáli i u soudu.

A ten, sedmého řína roku 2010,

rozhodl o mladíkově osudu.

Jakub odešel strestem

16 let, které měl

zavraž dostrávit zamřížemi.

Pavel Kubiš má

svůj první velký případ

v roli šéf a kriminálky vysočina

spojený především s okamžikem,

kdy dopadený vrach

měl své doznání potvrdit

podlouhé poradě

se svým obhájce.

Přečetl jste se uznesení,

rozumíte, co je ten opcán.

Rozumím, bude tak věc si vypovídat

a tak jsem se děl,

koukal jsem se na něj,

tenhle tu zdával, se si 2 m,

teď on se nedíval

a teď ve filmu vyzaznila ta hudba

kohatavážná, teď pohledy se setkali

a v tu chvíli.

Jsem se tvářil strašně sebejistě

a měl jsem plnikal hoty

a teď on řekl, jo, já chci vypovídat,

já bych s tím nemohu žít.

Prostě dostal se,

když jste v polku

a chtěl je něco koupit

a vymyslil ten nejdebilnější způsob

jaký mohu dělat.

Dneska nikdo nevíví to,

jenom Jakub,

jestli on už tam nešel s tím,

že ho zabije.

To vy jenom on, měl ten nůž,

jestli se oskutečně vzál,

aby si jako dodal

tu odvahu, jak tvrdí,

nebo jestli už s tím trošičku

a šel tam s tím,

který se očel

a z tím,

který se oskutečně vzál,

který se oskutečně vzál,

který se oskutečně vzal,

který se oskutečně vzal,

který se oskutečně vzal,

který se oskutečně vzal,

který se oskutečně vzal,

který se oskutečně vzal,

který se poslává.

Tento pořád by nevznikl

bez vašich poplatchů

českému rozhlasu.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.